_____________________________________
Není
nebezpečné někoho na základě jeho příslušnosti k náboženské
skupině vyhostit? Před chvílí jsme se bavili o demokratických
principech, které v Evropě vyznáváme. Mezi těmi je také svoboda
náboženského vyznání.
Islám není náboženství, ale politická
ideologie směřující k vytvoření chalífátu. Tudíž nemůže
tvořit ani „náboženské skupiny“. Těch náboženských
rituálů na uctívání Alláha je ostatně v islámu minimum a
podíváme-li se na to pořádně, zjistíme, že většina z nich má
přesah do běžného každodenního světského života a vyznavač
islámu k nim žádné společenství nepotřebuje, ale je za jejich
praktikování odpovědný sám sobě. Tudíž na setkání vyznavačů
islámu v mešitě zaujímají ty náboženské rituály jen malou
část, ostatní náboženství těm úkonům jsou schopné věnovat
celé hodiny, zato islám řeší v mešitě věci týkající se
světského života. Křesťani se neseznamují v kostele přes
duchovního – dohazovače, islám tohle zvládne na našem území
běžně. Konvertitky si hledají partnery přes společenství v
mešitě. Jen jeden z příkladů, samozřejmě. A pokud se bavíme
o politice, tak tam už je zřetelnější, že nemusí být
pouze přátelská k našemu prostředí, což už jsme si u islámu
vysvětlili. Tam už proti tomu vystoupit a odmítnout to lze. Lze
tomu dokonce vyhlásit válku a zničit to.
Hovoříte-li o vyhoštění v souvislosti s
islámem, dále mne k tomu kupodivu tane na mysli to, že v pražské
mešitě se při loňském zásahu policie našly osoby, které již
vyhoštěny BYLY. Můžete mi zkoušet tvrdit, že o nich vedení
mešity nevědělo, ale asi vás s tím pošlu … za nimi. Za těmi
vyhoštěnými. Za jakou asi činnost se u nás vyhošťuje? Mešita
není holubník, na těch modlitbách tehdy byli pokud vím i
zahraniční diplomati, možná i nějaký ten velvyslanec... I oni
mohli o přítomnosti oněch vyhoštěných osob vědět. Jak
informační síť kolem mešit funguje jsme si ověřili při
letošní debatě ve sněmovně na téma Máme se bát islámu?, o
které byli pozoruhodně informováni všichni nepozvaní velvyslanci
muslimských zemí u nás.
Ještě k té „svobodě náboženského
vyznání“: vyznávat tu něco, co je v naprostém protikladu s
oněmi demokratickými principy, které tu svobodu vyznání
umožňují, tu opravdu umožněno není. Kanibalismus, sex s
mrtvolami, lidské oběti... Brečte si jak chcete, islám je na
stejné úrovni – ten z toho má tu polygamii, sňatky s
nezletilými, zohavování genitálií, podporu zotročování,
týrání zvířat. Jen jak jsem řekla – jsme připraveni trestat
to jednotlivě, ale přijmout představu, že něco takového funguje
jako systém, s tím máme problém.
Jakým
zdrojům důvěřujete?
Odpovím nejdřív obráceně: v první řadě
nedůvěřuju těm, které mají za zadkem Norské fondy. Já vám za
to nemůžu, že jste si to vybral. Až pojedete za svoje, přijďte,
třeba vás už vyloženě odmítat nebudu (automatické přijetí
ovšem samozřejmě nezaručuju, nejsem Ježíš, abych odpouštěla
vše, a nemám Alzheimera, abych zapomínala). Totéž platí i pro
zdroje typu politických neziskovek zapojených do migračního
byznysu. Já nepotřebuju poslouchat ty, kteří by bez migrace těžko
našli jiné uplatnění. To samé mám i s představiteli jakéhokoli
sociálního inženýrství. Těch, kteří potřebují existenci
sociálních konfliktů k vlastnímu přežití. Měla jsem štěstí,
chybělo málo a mohla jsem být jednou z nich. Mohu vám říct, že
nezaměstnanost, kdy jste závislý na pomoci vlastní rodiny a
náhodných sponzorů, kteří vás znají, je mnohem lepší. Na
dveře Člověka v tísni a podobných neomarxistických spolků se
neklepe ani v případě, že člověk hladoví a má jen jedny boty.
Teď k otázce tzv. veřejnoprávních médií.
Nic takového tu vlastně nemáme, je-li občan nucen platit jim
provoz hned dvojím způsobem (poplatky + státní dotace) a nemá-li
zároveň kontrolu nad obsahem, který mu je nabízen. Z mého
pohledu bych je zachovala jen pro hlášení předpovědi počasí a
případných živelných katastrof či jiného ohrožení. To
ostatní, co skrze ně prochází, už je nadbytečné. Kdo takový
obsah potřebuje, má ho dostatek na komerčních stanicích, které
může podporovat jinými způsoby a nesmí k tomu nutit nikoho
dalšího.
Otázka tisku: ani Babiš, ani Bakala. Včetně
internetových médií. Pozor, neříkám, že je nečtu. Ale prostě
už vím, co za těmi směry, kterými se vydávají, stojí. Stejné
sociální inženýrství jako ve výše popsaných případech. Když
jsem byla na krátké praxi v jedné regionální pobočce MF Dnes,
ještě panu Babišovi nepatřila, a už tehdy ta úroveň byla
otřesná. Na kvalitu práce tam nikdo nehleděl, do mých
vlastních článků mi editoři sypali hrubky, asi aby to tak
nevyčuhovalo... I samotná ČTK šla s kvalitou textů ve
zpravodajství hodně dolů. Tím, že je tohle částečně můj
obor, a tím, že jsem si na porovnávání hlavních internetových
zpravodajskách serverů kdysi dávno postavila celou bakalářku, to
asi vnímám jinak než běžný čtenář. Jsem navyklá dělat
kolečko po jejich hlavních stránkách během dne a porovnávat,
jak se v nich určité události zobrazí, případně co si vybírají
jako hodné pozornosti a co se do kterých nedostane. Dnes už vím,
že bych jako novinář v tomhle prostředí nemohla fungovat,
všechna média, co u nás máme, jsou levicová a holt tomu odpovídá
i ta kvalita práce.
Takže jaké zdroje mi zbývají? Osobní
výpovědi těch, kterým důvěřuji. Je jich dost, když se člověk
nenechá zatáhnout do mýtu „všichni Češi jsou nevzdělaní a
sedí celý život doma na zadku a byli maximálně tak na Mácháči“.
No a jestli ten člověk pak tu svou výpověď vtělí do knížky,
blogu, statusu na facebooku, rozhovoru mimo výše uvedená média...
to už pro mne není podstatné, jde jen o nástroj.
Jinak třeba v otázce islámu mám své
zdroje, totiž samotné muslimy, konvertity a ty, kteří se kolem
nich motají. Co vše se třeba dá zjistit z diplomek, které zblblé
studentky humanitních oborů páchají, aby se nemusely příliš
namáhat... co vše jim konvertitky jsou ochotny vyslepičit... Co
vše se dostane do oficiálních průzkumů o muslimské komunitě...
Jak trapně pak působí všechny ty brožury, které mešity
vydávají jako propagační materiály pro šíření islámu...
No a pokud jde o zahraniční zdroje, jářku,
těch je taky dost. Teď už je spousta mezinárodních i v rámci
jednotlivých států působících antiislámských webů a
iniciativ, občas něco nějakým božím dopuštěním prosákne i
do mainstreamu různých zemí...
Hlavně nějak netuším, proč bych se o své
zdroje informací měla dělit zrovna s vámi, nebo se na jejich
základě nechat nějak hodnotit. Jak jsem už uvedla, vy jste vládní
zdroj s přesahem k zájmům cizích států. Politický zdroj.
Krátkodobého charakteru.
