…
a islámoklastka měla tu čest být u toho, sluší se dodat...
Uffff.
Celé tělo po tom náročném dni ještě bolí a v hlavě se míhají
vzpomínky. Leč co naplat, takovouto historickou událost je zkrátka
nutné zaznamenat i z pohledu zúčastněné pozorovatelky.
Pochopitelně se to neomezí jen na dvouřádkový titulek ve smyslu
„Samková přirovnala islám k nacismu → turecký
velvyslanec odešel ze sálu“. To ani dost dobře nelze – na
islám mám v tomhle směru názor stejný, takže není nic, co by
mě na tom mělo vzrušovat, no a reakce ctěného velvyslance byla
právě v návaznosti na tento názor naprosto stereotypní, a tudíž
očekávatelná. Tím spíš, že nešlo o ZVANÉ velvyslance, ale o
REGISTROVANÉ. Ano, čtete dobře, na akci pozváni nebyli, což sami
pořadatelé několikrát zdůraznili i v průběhu samotné
konference na téma „Máme se bát islámu?“. Nejspíš došlo k
tomu, že si info o pořádané akci předaly Jejich Excelence
nějakou vnitřní poštou, popřípadě v naší mírumilovné
mešitě, a vahou svých excelentních autorit se pozvali, tedy
registrovali jako HOSTÉ, sami, aby nad akcí nikoli převzali
záštitu (o to ani žádáni nebyli, což jistě některým z nich
muselo hýbat žlučí samo o sobě), ale aby aspoň vzbudili zdání,
že mají nějakou kontrolu nad tím, jak se u nás o islámu
komunikuje. No, nevyšlo to zrovna dle jejich představ... islámkovi
a Allážkovi s Mohamedkem bylo ublíženo tak, že některým z nich
nebylo lze vydržeti s domnělými „útočníky“ (ba dokonce
útočnicí!) v jedné místnosti. Nutno dodat, že jaksi nikdo v
sále nevolal, aby se dotyční vrátili zpátky. Ale nepředbíhejme
událostem a vezměme dění hezky popořádku.
Když
se to tak vezme, všechno do sebe ten den úžasně zapadalo a
přinášelo překvapivě pozitivní i vtipné momenty. Už jen
samotné setkání s jedním z hostů pozvaných na akci, na kterého
jsem se já osobně těšila celý ten téměř půl rok, co jsme se
neviděli, bylo moc příjemné. Tím spíše, že se to neslo v
humorném duchu, kdy jsme se nejdříve odebrali do McDonalda milého
hosta po ránu vycpat nějakou tou slaninkou, aby byl pro
nadcházející akci dostatečně haram, tedy nečistý. Takto
„vybaveni“ jsme se pak přesunuli před budovu sněmovny a se zájmem pozorovali přibývající hloučky lidí ve frontě mířící
na tutéž akci jako my. Zejména tzv. prominentní hosté a
účinkující nás bavili. Nejprve dorazil pan Muneeb Hassan Alrawi,
předseda to brněnské muslimské obce. Vesele nás pozdravil, s
kolegou i islámoklastkou si potřepal pravicí (sic!), a jelikož s
naším hostem sdílí stejnou lokalitu, vzájemně si potvrdili
nějaké další setkání u nich v mešitě (pozn. autorky: nevím,
čím to je, že po skončení akce se už toto pozvání
neopakovalo... :) ). Následně auto dovezlo zástupce ombudsmanky
pana Stanislava Křečka, mezitím se mihlo několik exoticky
vypadajících velvyslanců či úředníků z ambasád, načež do
Sněmovní ulice dorazil i senátorský zástupce Severočechů,
totiž pan Jaroslav Doubrava. Kolega se k němu lehce ironicky točil
s na pozdrav napřaženou pravicí, ale ouha, byl odsunut až na
druhé místo slovy páně Doubravy, ať nepředbíhá – bylo totiž
nutné nejdříve pozdravit ISLÁMOKLASTKU coby ženu! Rozkošný
moment, zvláště když jsme pak panu senátorovi vyjevili, že
čekáme na příjezd královny dne, totiž Kláry Samkové. :))
Nicméně pan senátor překvapil, neprotestoval, naopak vyjádřil
již na dálku řečené Samkové svou plnou podporu, načež nám
slíbil, že nám v sále podrží místo.
Královna
show měla klasicky pár minut zpoždění, pročež jsme se s kolegou probili do sálu bez ní. Sál s názvem „státní akty“
je pěkný, jen měl kolega nějaké poznámky k výzdobě
sestávající z jakýchsi skleněných rampouchů v kombinaci s
přítomností zmíněných velvyslanců a jejich možnými
explozivními reakcemi na následující dění... Nicméně jako
slušný Moravan laskavě pánům ambasadorům přenechal židle
vpředu, označené papíry se jmény, a sami jsme se jako ponížení
káfiři (nevěřící v islám) odplížili dozadu k p. Doubravovi.
Trestem za to nám byla blízkost tlumočnické kabiny a z ní
vycházejícího neustálého huhlání. Postupně se ovšem v sále
objevovaly další zajímavé tváře politiků i jiných osobností.
Dopředu se například zřejmě vzhledem k výšce uchýlil poslanec
Marek Benda. Seděla tam i paní Miroslava Němcová. Míhal se tam
poslanec Jaroslav Foldyna. Těsně po zahájení dorazila i
poslankyně Semelová. A pochopitelně byl impozantní pohled i na
samotné pódium s účinkujícími panelisty. I když v několika
případech tu impozantnost zajišoval pouze velký státní znak na
zdi. Nebudu samozřejmě jmenovat.
A
pak už se celé divadýlko spustilo, včetně dobíhající Samkové
vpředu a jejího doprovodu mířícího k nám dozadu. Co říci k
jednotlivým příspěvkům? Začínal Benjamin Kuras, který zklamal
hned na začátek: hloupě rozdělil islám na radikální a
neradikální (smysl to dle mne nemá vůbec žádný, jak už jsem v
předchozích článcích vysvětlila), pak začal tvrdit, že
„Indonésie se obešla a obejde bez práva šaria, čili toto právo
není součástí islámu“ (zřejmě se tedy na některých místech
Indonésie obřezává dle práva s jiným názvem – před
příchodem islámu se tam neobřezávaly ženy vůbec, dnes až v 80
či 90 % dle organizace, která se s tím snaží něco dělat...).
Nicméně v jeho příspěvku naopak zazněla jedna podstatná věc:
prostě a jednoduše se zeptal, čím nás dnes má islám možnost
obohatit natolik, abychom mu výměnou za to činili neustálé
ústupky. Ptal se na potenciál lidí vyznávajících islám, ptal
se, jak mohou tito lidé se svou je samotné omezující vírou
přispět k rozvoji lidstva či jakémukoli myšlenkovému,
sociálnímu, ekonomickému, kulturnímu či vědeckému pohybu
vpřed. Mínusem jeho projevu bylo ovšem to, že aby mohl hovořit o
negativních aspektech islámu v konkrétních číslech a
statistikách, využil k získání těchto čísel pouze jeden
zdroj, což mu samozřejmě později opozice neopomněla vytknout.
Kurasův závěr byl jednoznačný: islámu se nemáme bát, máme s radikálním islámem bojovat a snažit se nějak vyjít s
„liberálními muslimy“, ať už si pod tím představíme
cokoliv.
Následovalo
vystoupení p. Alrawiho. Bohužel se to nedá shrnout jinak než jako
další medvědí služba muslimům na našem území. Zejména to
platí o konvertitech a konvertitkách, které se tomuto pánovi
dostanou do rukou... jak hrozný asi musí být jejich psychický
stav, když se mu je podaří přesvědčit ke konverzi? Ne že by se
pan Alrawi nesnažil přesvědčit i zcela plný sál ve sněmovně,
že islámu se bát nemusíme. Mrzuté je, že na to ten pán jaksi
nemá potenciál... zato umí, když na to přijde, popírat sám
sebe a své předchozí výroky. Dozvěděli jsme se tak nejdříve,
že mu právo šaria nebrání podřídit se českým zákonům,
protože mu to přímo přikazuje, aby tak učinil... ovšem o půl
hodiny později v rámci diskuse už pan Alrawi konstatoval, že on
ani žádné právo šaria vlastně nevyznává. Což je samozřejmě
nesmysl. Samozřejmě p. Alrawimu šaria v reálném životě problém
nedělá, včetně jejích negativních aspektů. Které existují,
což p. Alrawi potvrdil konstatováním, že existují i zlí
muslimové, nikoli jen ti dobří. Bohužel už se s námi nepodělil
o zkušenost, jak jedno poznat od druhého, ani kolik oveček z jeho
stáda je takových a kolik makových či jak je v rámci muslimské
komunity u nás s těmi špatnými muslimy nakládáno. Ne že by pan
Alrawi nevěděl, proč takto konkrétní být nemá. Prospěch
islámu samotného je totiž pro muslima prvořadý – a jaksi
přiznat, že má část komunity prokazatelně radikální a zřejmě
mu to nevadí, neboť s tím nic nedělá, to by mohlo islámka u nás
pěkně omezit, o osobní svobodě p. Alrawiho coby zodpovědné
osoby nemluvě. O čem p. Alrawi prokazatelně ví, je třeba muslimy
u nás praktikovaná polygamie (oddává se konec konců v jeho
mešitě), segregace na základě pohlaví, případně o omezování
muslimských žen na svobodě pohybu či oblékání. O tom, jak se
muslimští muži ke svým ženám chovají je rovněž informován –
svlékněte místní muslimky z hidžábů a abájí a pokud
neuvidíte modřiny, můžete s klidem říct, že p. Alrawi o
praktikovaném a komunitou ritualizovaném domácí násilí neví
skutečně nic a může dál blábolit o tom, jak muslim „smí ženu
jen lehce udeřit kartáčkem na zuby“. Takže p. Alrawimu se pouze
podařilo předvést se publiku jako jaksi zmatený muslim, který z
nějakého záhadného důvodu muslimy reprezentuje, ač zároveň
není žádnou autoritou a v rámci islámu smí mluvit pouze za sebe, a který se špatnou češtinou o cosi snaží. Dojem, který
zanechal v publiku, byl značně rozpačitý a v mezích nucení ke
zdvořilosti.
Poté
přišel na řadu pohled na věc prezentovaný historikem Jaroslavem
Šebkem. Geopolitika kombinovaná s historií zejména zemí Blízkého
východu, bohužel přednášená tak, že islámoklastka měla chuť
pohodlně se opřít kolegovi o rameno a dát si čtvrt hodinky
šlofíčka. Dokonalý uspávač hadů. Pokud si člověk nedělá
poznámky, za deset minut neví, o čem přednášející hovořil,
maximálně tak tuší, že tam byly zmíněny jakési letopočty,
kdy se v té které zemi co událo. Jelikož islámoklastka
historický obor částečně studovala, ví, jak rozšířený
nešvar to bohužel mezi historiky je. Skutečná ztráta času,
protože to, co by člověk měl pobrat napoprvé, si nejdřív musí
zapsat a pak si to ještě xkrát vtloukat do paměti čtením.
Přitom to předávat lidem jiným způsobem samozřejmě lze, zvlášť
s přihlédnutím k tomu, že v publiku byly i mnohé starší osoby,
tedy s takovou odezvou bylo nutné předem počítat a přizpůsobit
tomu formát příspěvku. Evidentně je pan Šebek zvyklý, že se
studenti jeho formě výkladu nemohou bránit. Každopádně si nějak
nepamatuju, že by z jeho příspěvku byl jasně patrný názor na
islám, resp. odpověď na otázku, zda se ho bát či nikoliv.
Další
v pořadí byla dle pozvánky specialistka na trestní právo, ovšem
dle obsahu příspěvku především poslankyně za ANO Helena
Válková. Co k její prezentaci či osobě může člověk jako
islámoklastka říci? Byla jsem sice nejprve probuzena z odpočinku
jejími slovy, jaká je prý paní profesorka feministka (vzhledem k
tomu, že jsem si reálných a pozitivních výsledků jejích údajně
feministických snah ve svém životě či v životě jiných žen i
mužů poněkud nestihla všimnout mne to opravdu pobavilo), ale pak
už to bylo opět obvyklé sluníčkové blábolení. Zaznělo tam
tuším, že „máme o islámu sbírat informace, než ho odsoudíme“
(to by se ovšem islámoklastce nesměly před oči dostávat v
drtivé většině informace o islámu takového charakteru, že by
nejradši celý islám přesunula do nějaké hodně vzdálené části
vesmíru bez ohledu na těch pár případných výjimečných
pozitiv, kterými se to někdo marně snaží „vyvážit“). No,
závěr prof. Válkové byl jasný: islámu se nemáme bát. Protože
je to náboženství... jinak to myslím nezdůvodnila. Tak doufejme,
že její stranický šéf se taky neprohlásí za nějakého
proroka. Jinak se tedy prof. Válková věnovala spíš kritice
evropské a české negativní reakce na islám, jak se dalo taky
čekat. Asi jí ještě nedošlo, že zavírání vlastních voličů
za kritiku islámu, zatímco islám samotný si jede svým způsobem
dál, zrovna není ideální nápad... Nemá cenu se o jejím
vystoupení zatím rozepisovat více, to by byla ztráta času, spíš
by bylo dobré napnout síly k tomu, aby si tedy paní profesorka šla
ty potřebné informace, které by ji přiblížily realitě, shánět
mimo výkon veřejných a politických funkcí, které jí jen
zbytečně ubírají čas nutný na tyto činnosti.
Nedosti
ovšem slunkám bylo Válkové, jelo se v programu dále a na řadu
přišla Zora Hesová. Jak při jejím příspěvku lidé dokázali
sedět na místech je mi dodnes záhadou, ještě jsem neslyšela tak
agresivní styl komunikace, při kterém se dotyčná dáma téměř
ani nestíhala nadechnout, jak rychle chrlila ven svůj mentální
obsah. Tolik co do formy, obsahově to bylo ještě humornější:
nejprve celé auditorium i předchozí přednášející sepsula, že
prý „vůbec nerozumějí islámu“ (klasická to sluníčková
fráze), a pak se ujala úkolu v každé druhé větě pranýřovat
chudáka Benjamina Kurase, místo aby hovořila o tématu konference
(tedy zda se bát islámu nebo ne), takže to vypadalo, že za všechny problémy s islámem spojené nakonec ještě může Kuras.
Publikum v zadních řadách z toho mělo nehoráznou srandu a málem
dotyčnou Hesovou skutečně vypískalo poté, co Kurase zmínila asi
po osmapadesáté v řadě. Naštěstí toho brzy měli dost i
moderátor s pořadatelem akce a ještě dost slušně požádali
paní Hesovou, aby se místo osobním útokům na jednoho panelistu
věnovala tedy laskavě právě tématu „islám“. Tím byl ovšem
veškeré zábavy konec, dozvěděli jsme se pouze, že všechno to,
z čeho mají lidé v souvislosti s islámem strach, dle pí. Hesové
zřejmě buď neexistuje, nebo je to dezinterpretováno, popřípadě
si za to my, zaprdění čecháčkovští fobové, nějakým způsobem
asi můžeme sami, protože se odmítáme vzdělávat... Áchich. Ten
klid, když konečně zmlkla... a ten potlesk v sále, když
reagující Ben Kuras prohlásil, že jí z prvních pět minut toho
drmolení o jeho osobě a názorech nerozuměl skoro ani slovo...
Pány
Hoška s Pelikánem, kteří se svými příspěvky následovali,
vezmu zřejmě najednou. Jak je patrné, nedělala jsem si poznámky,
takže ta jejich vystoupení si už pamatuju jen velmi mlhavě. Navíc
jsem si po vystoupení pí. Hesové smotala uši do ruličky, aby si
po té hrůze trochu odpočinuly. Pan Hošek coby teolog mluvil o
evropské identitě a migraci a pokud si vzpomínám, zmínil tam i
to, že si Evropa bude muset vybírat, koho tedy přijmout chce a
koho nechce. Nu a pan Pelikán, konvertita k islámu a bohužel i
bratr Hate Free Roberta, t.č. ministra spravedlnosti, měl kupodivu
svůj příspěvek asi nejsolidnější ze všech zatím
vystoupivších. Na rozdíl od p. Alrawiho dokázal jasně vysvětlit
potřebné termíny, hovořit o tom, co je v islámu dobrého a co
špatného...
Ještě
před vystoupením těchto dvou pánů byla myslím krátká diskuse,
do které se už zapojila i Klára Samková. Ta reagovala třeba na
tvrzení p. Alrawiho, že prý je právo šaria s naším právním
řádem slučitelné – oponovala mu tím, že má ve své advokátní
praxi několik případů muslimek řešících na našem území
praktikovanou polygamii, čímž zřejmě všem v sále na chvíli
vyrazila dech, pokud to pro ně byla nová informace. To je prostě
onen druh argumentu, se kterým se nedá nic dělat, ať jste
sebesluníčkovatější... pokud se tedy zrovna nejmenujete Válková
a nechcete místo řešení tohoto palčivého problému spíš
trestat ty, kdo na něj upozorní, a samotný problém zakopávat pod
koberec ve jménu kulturní, sociální, etnické a náboženské
tolerance a lásky.
Nu a
pak přišel zlatý hřeb celého diskusního fóra, totiž příspěvek
právě Kláry Samkové. Musela si jeho zařazení na program doslova
vydupat – moderátoři totiž příliš nezvládli pořešit
následnost příspěvků a případné diskuse k nim, takže před
Samkovou chtěli šoupnout pauzu, aby si publikum znavené X
předchozími účastníky mohlo odpočinout. Což by logicky
znamenalo, že by spousta lidí ze sálu odešla, a tudíž by celá
účast Samkové ztratila smysl. Naštěstí organizátoři tuhle
chybu uznali a přestávku zrušili, takže Samková mohla vystoupit
ve stejném panelu jako ostatní.
Co
říct k vystoupení Kláry Samotné jako takovému? Většina z vás
už ho četla. Islámoklastka může jen dodat své postřehy z
průběhu. V první řadě to, že teprve až v průběhu celé
konference byl islámoklastce dodán anglický překlad Klářina
příspěvku, aby ho v příslušný moment předala tlumočnicím v
kabině. Rozumějte, Samková své asistentce poslala z pódia SMSku,
ať si pro těch pár listů papíru přijde k ní. Vzhledem k obsahu
Klářina příspěvku to ovšem bylo logické – kdyby si někdo
přečetl onen příspěvek či jeho překlad dříve, než měl
zaznít, Klára Samková by vůbec nesměla vystoupit. Tak to prostě
je, pročež tedy islámoklastka naklusala před plný sál, převzala
papíry a pak je na své židli vzadu žmoulala a hlídala, kdy na
Kláru přijde řada, aby mohla vyskočit a nacpat je dámám v
kabině. Ty sice pak měly kecy, že „to měla udělat už dávno“,
ale tím se islámoklastka nemínila nechat rozhodit, nebyla tam
kvůli nim.
No a
show tedy začala. První věty, slova jako „totalitní režimy,
nacismus, komunismus“. Šumění v sále. Turecký velvyslanec,
kterému islámoklastka loni několikrát demonstrovala před
rezidencí kvůli vyvražďování Kurdů, se hlásí o slovo. Plká
cosi o tom, co si každý taky už mohl přečíst. Další šum v
sále. Klára se snaží pokračovat ve čtení svého příspěvku.
Moderátoři se ji snaží odebrat slovo. Spousta lidí volá, aby ji
nechali mluvit. Klára vysvětluje moderátorům, že to, co zde
tvrdí, jsou její vlastní názory, že se nepotřebuje za nikoho
schovávat. Že nehodlá podléhat jakékoli cenzuře. Moderátor se
ji marně snaží přesvědčit, že prý je „třeba držet se v
jistých hranicích“. Zezadu oponuje senátor Doubrava (sic!), že
tu nejsme od toho, abychom poslouchali pouze obhajobu islámu.
Organizátoři to vzdávají... a Klára může pokračovat ve svém
příspěvku. Což už ovšem nevydrží jak turecký velvyslanec,
tak i pár dalších, a podivuhodně simultánně opouštějí sál
přímo během Klářina projevu. Klára to glosuje jako demonstraci
vztahu islámu k odlišným názorům a dál seznamuje publikum s
tím, co dle ní má zaznít.
V
první chvíli jsem ten odchod velvyslanců příliš neprožívala.
Vlastně mi nedošlo ani, že odcházejí na protest, ze kterého by
se někdo měl stavět na hlavu. Prostě jsem měla za to, že už
zkrátka seznali, že tam jejich přítomnost během Klářina
příspěvku není potřeba, ale poté se třeba vrátí a zapojí se
do diskuse a pokusí se Kláře její názor vyvrátit nějakými
argumenty... inu, islám sám mi ten den už podruhé ukázal, jak to
s tou civilizovaností má. Tak jako Íránec Alrawi nepodá
automaticky ženě ruku jako prvnímu, tak tito lidé budou tvrdošíjně
obhajovat své právo na to být uražen a naši povinnost je
uklidňovat a konejšit. Kteroužto povinnost ovšem nemáme, tím
méně u nezvaných hostů. Stejně tak nemáme povinnost pachatele
jejich domnělých křivd trestat (nejlépe na místě, jak bylo
evidentní).
A
tak byly Jejich Excelence pryč. Přední řady se vylidnily. Je
ovšem pozoruhodné, jak organizátoři takovou situaci zvládli
ustát. Prakticky to vůbec neřešili, nechali Kláru dokončit její
řeč a dali prostor na diskusi. Do té se ovšem zapojil jeden z
velvyslanců, kteří v sále zůstali, a sice velvyslanec
Ázerbajdžánu a jeho tlumočník. Ani Jeho Excelence nesouhlasila s
tím, že by islám byl roven nacismu. Ovšem není se ani čemu
divit, jak později vysvětlil právě jeho tlumočník – student,
který už v Čechách žije mnoho let, česky uměl mnohem lépe než
p. Alrawi (i přes úchvatný ruský přízvuk). Od něj jsme se
dozvěděli, jak se to s islámem má právě v jeho zemi – prý
jsou tam muslimové asi tak ortodoxní, jako jsou u nás většinoví
Češi křesťané, do mešit nechodí... přesto jsou bráni jako
muslimská země, protože se obě větve islámu nějakým způsobem
podílely na jejich historii. Určitě pro nás byl jeho komentář
zajímavý, už proto, že diskutoval v klidu a bez obvyklé
muslimské nafrněnosti, jakou předvedly právě Jejich Excelence.
No a
pak už se do diskuse hlásili i ostatní přítomní. Zajímavá
směska diskutujících – od Zdeňka Macury přes Janu Lorencovou,
Milana Podlipného z Centra pro studium politického islámu, až po
Jiřího Kobzu z Okamurovy SPD. Kdosi se snažil zjistit, kdo je tedy
v rámci islámu nějakou autoritou, která by nám zaručila
zajištění bezpečnosti a souladu islámu s naším právem. Pan
Alrawi se z toho vykroutil, nakonec se s pomocí p. Pelikána a
zejména tuším p. Podlipného došlo k tomu, že v islámu je
největší autoritou Mohammed a tudíž že je každý muslim sám
za sebe zodpovědný za to, jak islám pochopí a jak ho bude chtít
praktikovat. Což nikoho jaksi vůbec neuklidnilo. Pan Alrawi tam byl
následně nucen popřít sám sebe a už tvrdil, že vlastně ani
podle práva šaría nežije (na začátku ovšem konstatoval, že mu
právo šaria nebrání žít dle českých zákonů). Paní Válková
vykřikovala cosi o trestání zločinů z nenávisti, zkoušela tam
po právnicku usadit Kláru Samkovou, která jí ovšem zvládla
oponovat. Pan Kobza chtěl po p. Alrawim vysvětlení základních
islámských pojmů, jako jsou takíja nebo tauhíd, což p. Alrawi
taky nezvládl a musel odpovědět pan Pelikán.
A
pak bylo najednou po všem. Hosté se zvedali a odcházeli. Zvedli
jsme se také, ovšem vyzvednout Kláru byla docela fuška. Byla
jaksi v obležení příznivců už v sále, a v předsálí na ni
čekali novináři... nejméně čtyři tlupy se svými kamerami,
mikrofony a zvídavými otázkami... Poctivě jsme statovali tu u
jedné, tu u druhé zdi, abychom náhodou nevlezli někomu do záběru
(vedle nás totiž simultánně probíhaly rozhovory novinářů s
ostatními účinkujícími, takže bylo lze slyšet „... musíme
poznat islám...“ profesorky Válkové), v břiše nám po těch
dlouhých čtyřech hodinách kručelo jak v orloji, kolem se míhal
tu vrchní česko-syrský komunista Hassan Charfo, tu Muneeb Hassan
Alrawi, celý šťastný, že už to má za sebou...
Nakonec
ovšem novinářské peklo bylo nuceno nám naši královnu dne
vydat, a ta se slovy „pojďte, miláškové moji, postarám se o
vás“ zavelela k odchodu do blízkého restauračního zařízení,
kde jsme mohli konečně spočinout a uspokojit naše přirozené
biologické potřeby. Mezi ty ovšem, jak jsem zjistila, patřila už
cestou k hospodě potřeba monitoringu mediálních ohlasů celé
akce, takže jsme pak víceméně jen seděli nad svými pivy a obědy
a každý s mobilem v ruce občas druhým zahlásil nějakou
povedenou větu novinářského horlivce či trefný komentář z
diskuse k dané akci. Jsme holt asi patřičně postižení... :)
A to
je vlastně už vše. Královna po obědě vbrzku nahlásila svůj
odchod směrem k tvoření dalších hodnot, zatímco zbytek
osazenstva, čili islámoklastka a tři úžasní pánové, se
rozhodl v oslavách toho významného dne pokračovat v jiném
lokálu. Klid a mír, a pak už jen ryze soukromé vzpomínky z
chvil, kdy jsem oba přicestovavší Moravany doprovázela na vlak. A
pak už jen PRÁCE, kdy jsem po příjezdu domů dávala na všechny
dostupné weby originál i překlad Klářina příspěvku,
monitorovala ohlasy v tisku, přikládala ne zrovna kvalitní
fotky... Únava se samozřejmě projevila, takže druhý den bylo
nutné ještě něco opravit.
Závěr?
Už se objevují i články o proběhlé akci v anglicky a
francouzsky píšících médiích, dokonce i v jedněch tureckých
už jsem si toho všimla. Alrawi zkouší svou reputaci a chabý
výkon vyvážit tím, že útočí na Kláru, jejímž klientem v
rámci advokacie kdysi on i celá Islámská nadace byli, dokonce
zdarma, což jim tehdy evidentně šmakovalo, do středy si
nestěžovali... Inu, co chtít po muslimovi.cz (tak se sám Alrawi
označil na loňské debatě „Je Suis Charlie“), kterého prostě
brutálně ponížila a setřela žena... No a pokud jde o jeho
tureckou velvyslaneckou Excelenci, můžeme se vstadit, že ten
vzteklý demonstrativní odchod bylo tak vše, co mohl dělat.
Trestní oznámení na Samkovou nepodá, protože není důvod.
Turecko svého velvyslance od nás taky nestáhne, aby dalo najevo,
jak jsme „ti zlí“. To ho radši u nás nechá s tím, že je
holt pro naše občany na úrovni nacistů a komunistů. Ne že by mu
trocha takového osobního ponížení uškodila, minimálně jako
pomník všem zabitým Kurdům je to myslím hezké, když už
demonstrace s transparenty a svíčkami nebyly účinné.
