29. 5. 2016

Konec BPI & česká muslimská realita všedního dne

Tak o čem to dneska bude? Spolkařské půtky a spory a vyhrožování a demonstrativní odchody do historie řešit nemíním, nemá to smysl a hlavně to NENÍ DŮLEŽITÉ. Jediné, co mi tak ten exodus části delegátů na sněmu BPI (nechť je mu země lehká) připomněl, byl stejně pozoruhodně simultánní a synchronizovaný odchod muslimských velvyslanců ze sněmovny za Turkem... Pak už se tak jen člověk může bavit, když z Marka Černocha pro ČTK vypadne, že „chce po Konvičkovi vysoudit peníze už z principu a dát je na fond ohrožených dětí“... což je zajímavé, zvlášť pro toho, kdo údajně chce dělat antiislám, na který tedy asi bude shánět peníze nějak jinak... možná dokonce i reálnou prací, až už se nebude moci spoléhat na poslanecký plat (coming soon... a na heslo „zničená politická pověst“ ať se pan Černoch zeptá jistého pana Bárty).

Nicméně opravdu dosti o těchto šaškárnách těch, kteří nikdy proti ISLÁMU nehnuli a ani nemínili hnout prstem, což deklarovali dostatečně svými činy. Není třeba se o odpadlíky starat, nezmohli se proti islámu vůbec na nic za celý ten rok, ač měli milion příležitostí a podporu kvalitních lidí, takže nehrozí, že by něco kloudného vytvořili teď. Lze jen poděkovat těm, kdo na sněmu zbyli a dovedli to aspoň k nějakému zdárnému konci. Uvidíme, jak jim to půjde teď, kdy už si každý tak nějak prožil svoje, takže by mohli aspoň tušit, na co si příště dávat pozor. Pochopitelně to bude chtít konsolidaci především hlavního lídra, který bez biče nad sebou prostě dělá nehorázné kraviny, které pak potápějí úsilí všech. Nejsem si opravdu stále jistá, zda člověk s takto rozjetým mučednickým komplexem je vhodnou osobou pro vedení jakéhokoli spolku, ovšem nemohu mu upřít aspoň ten ideový základ... prostě proto, že tu stále není nikdo, kdo by o tom islámu věděl víc. Jak říkám, jestli ty vědomosti pak opět zůstanou zadrbány jeho charakterovými vadami už je věc další.

Tolik tedy k antiislámu, teď se ovšem přesuňme na druhou stranu hřiště. Přímo do muslimské komunity u nás. Je potřeba o ní mluvit, právě proto, že mnohé lidi dění v antiislamistických spolcích může zcela odradit od toho, aby se o místní muslimy vůbec zajímali. Zkrátka si řeknou, že jim to za to nestojí, nebo že se v oné komunitě „asi neděje nic tak zlého“, když si můžeme dovolit donekonečna zakládat a rozpouštět nic neřešící spolky...

Bohužel to je právě velký omyl. V rámci u nás působící muslimské komunity se toho naopak děje dost, co by mělo kohokoli zvedat ze židle bez ohledu na stranickou nebo spolkovou příslušnost. Jen se to zkrátka k lidem nedostane, v médiích se o tom nemluví... Což je ovšem logické. Ono to totiž ani nejde. Pojivem této komunity je totiž strach a vzájemné krytí pachatelů těch činů, které se občas dostanou do médií leda coby spáchané v zahraničí. Je na to zkrátka nutné pohlížet jako na věci, které pokud jsou u nás realizovatelné, pravděpodobně i realizovány jsou. Prostě proto, že nikdo nedokázal nikdy zaručit, že muslimská komunita bude prosta radikálů. Neexistuje způsob, jak by se tomu kterákoli muslimská komunita na světě dokázala ubránit. Nejde o církev, neexistují autority, nedá se z komunity vyloučit, vše je navíc ovládáno finančně ze zahraničí, za pravého muslima je pokládán ten, kdo se jel radikalizovat do Mekky, centra to wahhábistické Saúdské Arábie, kam nesmíte s Biblí a do Mekky coby nemuslim už nesmíte vůbec...

Ne, zatím se u nás nezohavuje kyselinou a nevraždí ze cti... Ale co dalšího u nás docela dobře realizovatelné a v nejednom případě i prokazatelně realizované je? Berte to třeba z pohledu muslimky, případně konvertitky, nebo holky, která se muslimským rodičům narodí. Co máte v té komunitě za možnosti? Už od dětství vás v mešitě oddělí od chlapců a budou vás vést k submisivnímu chování vůči nim, lhostejno jestli se vám to líbí nebo ne. Značně to pokřiví váš pohled na sebe sama i na ostatní muže z majoritní společnosti, se kterými se u nás tak jako tak budete muset setkávat. Pokud je váš rodič patřičně radikální, přikáže vám dále, jak se máte stravovat a co si smíte oblékat. Jsou tady takoví, tak jako kdekoli jinde. Určí vám vaše zájmy i profesní směřování. Jste-li chlapec, budete coby novorozeně odvezen za hranice a tam obřezán (obřízka je u nás nelegální). Je-li to ovšem takto umožněno u chlapců, Bůh s vámi, pokud jsou vaši rodiče ze země, kde se obřezávají i dívky a vy jste jejich dcera... Realizovatelné, nikdo nezabrání rodičům odjet s dítětem kamsi do Egypta a tam rezavou břitvou dceru zohavením potrestat za to, že se narodila jako dívka. Český lékař, který se s tím pak náhodou setká, by to měl hlásit... neudělá to, pokud otec nebo manžel nebo bratr (nebo všichni tři) čistě náhodou sedí v čekárně, to mi věřte. Nemůže nic dělat ani s tím, když obřezané muslimky, které tu ani nemusejí mít nějaký dlouhodobý pobyt, skončí v českých porodnicích pod rukama těch chudáků doktorů... Tohle tu prostě máme, není potřeba si o tom číst v novinách, není jak tomu zabránit, neděje se to někde za humny. Doufejme, že se to dostalo aspoň do učebnic medicíny 21. století.

No nic, přejděme k dalším libůstkám, které na vás v Čechách (na Moravě i ve Slezsku taky, milí patrioti) můžou ortodoxní součástky muslimské komunity v klidu realizovat. Řekněme... co třeba „Prodaná nevěsta“? Kdyby vás otec chtěl coby nezletilou pro(v)dat svému kámošovi z mešity nebo jeho synovi či bratranci, kdo by mu v tom zabránil a kdo z muslimské komunity by ho udal českým nemuslimským majoritním úřadům? Totéž platí i v případě vaší zletilosti. Princip je stále stejný. A že se přistižení budou ohánět tím, že „se to neděje, protože to v koránu není“? Vykládejte to těm pro(v)daným, které se na svou vlastní „svatbu“ dívaly z horního patra mešity, zatímco dole pánové podepisovali potřebné dokumenty... popřípadě ani do mešity kvůli tomu nemusely vůbec a celý akt měl charakter obchodní smlouvy ve stylu prodeje sympaticky vyhlížející velbloudice na trhu v Kábulu... Ta provdaná děvčata pozorující svou vlastní svatbu mimochodem zdokumentovaná jsou, stačí projít univerzitní knihovny. Přece jen občas některá něco pod rouškou anonymity ven vypustí.

No a tak to jde stále dál. Korán i další islámské texty třeba stanoví, že sex v manželství je ze strany ženy vždy dobrovolný, resp. jde o znak poslušnosti ženy vůči muži. Když český chlap v manželství znásilní ženu, je možnost, aby se proti tomu ona nějak bránila... Muslimka tu možnost nemá. Uprostřed komunity, která po svých členkách jde kvůli blbě uvázanému šátku nebo kvůli tomu, co něčí dcera jí ve školce nebo kam chodí na jaký kroužek... Nereálné. Tím spíš, že identita těch holek a ženských je většinou postavená tak, že buď jsou muslimky, nebo přestávají být člověkem úplně... Což je logické hlavně u konvertitek, které se před konverzí obvykle rozejdou s majoritou, se svou rodinou a přáteli...

Další věc: polygamie, spolumanželství. Nehlášeno, realizovatelné, tudíž realizováno. Včetně konvertitek. Nemusejí o tom vědět, že má Abdul první ženu v Káhiře a další v Berlíně. A nebo to vědí... a opět: co asi tak mají dělat? Motá se do toho navíc finanční závislost muslimek na manželovi, a hlavně... děti. Což je věc, ve které bohužel nemohou počítat ani s pomocí českého státu v podobě soudů. Začne-li se muslomanžel při rozvodu domáhat toho, že chce, aby jeho děti byly vedeny k víře (což rozvádějící se manželka odpadávající od islámu nechce), soud upřednostní to, aby ty děti byly vychovány jako muslimové, právo na nevíru totiž není tak právně zakotveno jako právo na život v rámci nějaké víry. A tohle je prostě na ty ženské taková páka, že už pak vydrží prakticky všechno. Znásilňování za účelem zplození dalších muslimů, bití, ponižování, omezování na svobodě, finanční útisk, bránění v kontaktu s kýmkoliv včetně muslimské komunity samotné... nebo naopak, ó hrůzo, nucení k PROPAGACI A OBRANĚ ISLÁMU... Protože proč ne, že jo. Tak jako české týrané ženy dokáží celé roky hrát šťastné manželky, tak i týrané muslimky dokáží celá léta hrát spokojené muslomanželky a muslomatky, které se za islám porvou. Kdo vidí pod závoj a za zavřené dveře domu nebo bytu...

Opět jsem vám to musela připomenout, protože tahle informace, vědomí tohohle, je milionkrát důležitější než sledování členů spolků. Ti se můžou střídat jak apoštolové na orloji, nadávat si do bolševiků, vyhrožovat si soudy nebo si slibovat věrnost až za hrob. Ale tohle, tohle je něčí každodenní a ČESKÁ realita. To čekání, až zarachotí klíč ve dveřích a ON přijde... ty potupné cesty do mešity... to usmívání se do kamer a pro multikulti spolky a politiky... ta hrůza, že už neuvidím vlastního tátu... že mi „muž“ odjede s dítětem do Tramtárie... že si sem přiveze ještě radikálnější příbuzné a bude mne znásilňovat nejen on, ale i jeho strýc a bratr...

Přestaňme už konečně přemýšlet ve schématu „konvertitky si za to můžou samy, MUSELY vědět, do čeho jdou“. Takto to nefunguje, ani u Češek, které si berou partnery, před kterými je okolí varovalo. Tak jak by mohlo u holek, které rozhodně nekonvertují z toho důvodu, že by chtěly kohokoli z majority poslouchat a dát na jeho rady. Nicméně to stále jsou Češky, stále spadají pod český právní řád... jen se jim jeho aplikace na sebe sama takto vymkla z ruky a spravedlnost a štěstí se pro ně staly nedosažitelné. Pro ně a pro jejich děti, jejichž počet ani nemusejí mít možnost ovlivnit... O ženských a holkách-muslimkách, které sem k nám přijdou jako de facto majetek nějakého toho svého muslimského pána ani nemluvě. Pokud jsou již do islámu narozené v cizině, může to tu pro ně být hotovým peklem. Co jim je tu platné, jaká práva a možnosti tu u nás ženské mají... můžou to leda sledovat zpod hidžábu.

Dost už bylo informování. Teď už je to jen o tom, abychom se k tomu nějak postavili. První věcí tedy je, že se začnou tahat na veřejnost konkrétní případy. Exmuslimky už máme tři, exmuslima jednoho. No a pak je potřeba podat si představitele té muslimské komunity. Jestliže už na semináři ve sněmovně přiznal, že „existují zlí a dobří muslimové“, tak ať přijde s konkrétními příklady toho, jak českou muslimskou komunitu oněch zlých muslimů zbavuje a jak pomáhá jejich obětem. Tvrdí-li, že žádné takové oběti u nás nemáme, prokazatelně lže a měl by být obviněn ze spoluúčasti pokaždé, když se některé té oběti podaří se pracně bránit dle našich zákonů, tedy z komunity utéct a říct: „byla jsem v české muslimské komunitě nucena k tomu a tomu a manžel mne znásilňoval, bil a manipuloval s mými dětmi“.


Víc poradit zatím bohužel neumím, nejsem politik ani právník, jsem pouhou antiislámskou aktivistkou a terénní pracovnicí, která se stará především o sběr informací a podporu výkonnějších islámoklastů.
-----------------------------------------------------------------------

DOPLNĚNO: protože se mi opravdu nelíbí, jakým způsobem spolek Islám v ČR nechceme komentuje (resp. nekomentuje) vzniklou situaci, případně nereaguje na zmatky a dotazy svých příznivců, zkusím ještě to podstatné, na co se oni nezmohli, vzít do vlastních rukou sama.

V první řadě je potřeba říct, že Islám v ČR nechceme je spolek. Nikam nekandiduje, žádné politiky nepodporuje. Je tedy zbytečné psát jim "nebudu vás volit!", případně věci typu "pos*ali jste to!". Nepos*ali nic, fungovali nezávisle na ostatních antiislámských iniciativách. Ano, občas poskytovali podporu jejich akcím, propagovali dobré myšlenky, petice proti kvótám a předtím proti rozšíření práv Ústředí muslimských obcí taky jela v jejich režii. Ale to je také celé. S jednou výjimkou - že zde existoval určitý personální překryv, čili že někteří z členů IVČRN byli zároveň členy či funkcionáři Bloku proti islámu (BPI). Ovšem to na chod IVČRN nemělo vliv.

Z toho vyplývá další věc: tím, že nikdo z IVČRN nikam nekandiduje, je pořád v platnosti požadavek na udržení anonymity členů spolku. Bezpečnost především... podpálená auta už jsou u nás realitou coby jednání ultralevicové opozice, se kterým ani policie moc nezmůže. Nechceme-li se nechat pozabíjet, je potřeba to respektovat. Admini stránky se občas pod příspěvky podepisují šifrou. Stačí to, protože to stačilo celých 7 let předtím.

A nakonec to, co prostě budu opakovat stále dokola: je naprosto irelevantní, kdo v kterém spolku je a kterému hnutí dává na facebooku palce nahoru, nebo kterému vyhrožuje zvolením / nezvolením ve volbách. Přečtěte si CELÝ tento blog ještě jednou a zkuste si odpovědět na otázku, jak by váš palec nahoru nebo váš volební hlas mohl změnit realitu jedné jediné muslimky u nás. To jako že dostane o pár facek míň jen proto, že jste se odlajkovali z nějaké stránky? Co pro ni v tom případě hodláte udělat jiným způsobem, když navržený vám nevyhovoval? Nic? Pak je zcela irelevantní sdělovat adminům stránky, že si je odlajkováváte. Vlastně tak nějak nevím, zda vůbec v takovém případě máte ještě světu co říct a nabídnout... Něco jiného by bylo přestat kritizovat z gauče, něco sám založit a dokázat a pak se přijít pochlubit. Jak jsem psala v minulém příspěvku: až váš motorkářský klub, spolek zahrádkářů nebo šachistů nebo ženských, co spolu chodí cvičit a plavat s miminky bude viditelně antiislámský (ovšem nikoli rasistický), až přijdete s "náš starosta taky nechce islám a celé zastupitelstvo je s ním zajedno", bude ta komunikace o něčem jiném. Ale opravdu nemůžete to, co máte a můžete SAMI PRO SEBE udělat VY házet na někoho jiného a čekat, že to za vás ve svém volném čase a zdarma odedře. IVČRN ani jiné spolky VÁM NIC NEDLUŽÍ. Nebuďte ovcemi stojícími a padajícími na jednom spolku nebo vůdci. Buďte sami sebou a dejte do toho, co chcete VY, maximum... protože ten muslim nebo jeho ultralevicový příznivec to maximum pro SVÉ ZÁJMY prostě taky udělá a nebude se spoléhat na žádné dobrovolníky a spolky. Jestli je vaším vrcholem to, že se jednou za X let doplazíte k volební urně a poté budete čekat, jestli ten vámi zvolený něco udělá a VY SAMI jinak dělat nemíníte nic... to není dobrý přístup.

Doba je taková, že chce, abychom pokud s výše popsanou situací chceme něco skutečně udělat, všichni napnuli své síly, začali na sobě pracovat a rozvíjeli své schopnosti. Na to se ani nemusíte s nikým spojovat. Místo štěkání na sebe v diskusích je určitě lepší jít pracovat na své angličtině, abyste si mohli číst materiály o islámu v originále a seznámit s nimi své okolí. Případně zkuste nějaký exotičtější jazyk - představte si, jak se občas admini IVČRN pracně perou s překlady z finštiny, švédštiny nebo maďarštiny... Nebo jděte a vytvořte web, kam ty zajímavé materiály, postřehy a názory umístíte. I kdyby to mělo být ve stylu "Horní Lhota proti islámu". Ať tam klidně píše i ten vás starosta, až ho přesvědčíte. Otitulkujte videa. Vytvořte si videoblog. Upozorňujte na halal výrobky, komunikujte s jejich výrobci, vyžadujte nehalal alternativy a podpořte ty, kteří je vyrábějí a prodávají.

Je mi opravdu líto těch, kteří místo realizace aspoň něčeho z uvedeného výčtu teď chodí do diskusí kvílet "věřil jsem vám, ale teď NEVÍM CO DĚLAT... ach, to je hrozná situace...". Opravdu není možné se takto zastavit na místě a čekat, kdy vás kdo virtuálně kopne do zadku a rozhýbe. Ve vedlejším bytě totiž právě v ten moment, kdy vy ztrácíte čas fňukáním, leze Ahmed na svou nezletilou neteř, a až z ní sleze, bude buď tvrdit, že se tak nestalo, nebo že na to má v rámci svého "náboženství" právo. Načež půjde a povečeří pokrm z rituálně utýraného zvířete.

Je to na vás. 
24. 5. 2016

Aktivizace



Události zejména posledních dní, ale i týdnů a měsíců mne samy vedou k tomu, abych se znovu pokusila formulovat to, co dle mne musí být řečeno a šířeno a především REALIZOVÁNO. Tak nějak to navazuje na to, co řekla Klára Samková na semináři v poslanecké sněmovně. Hovořila ve velmi obecném rámci o tom, co se v horizontu následujících let či desítek let stane nejen s islámem, ale i s celou naší společností, která právě na ten islám bude nakonec nucena zareagovat jinak, než to činila dosud.

A o to právě jde. Je zkrátka nutné říci, že ta „západní společnost“ není nějaká shora působící entita, která by za někoho z nás něco udělala. Není to prezident. Není to předseda vlády. Nejsou to ministři. Nejsou to starostové. Nejsou to spolky a inciativy na facebooku.

Chci hovořit o tom, co je pro mne klíčové a zřejmé už od dob, kdy jsem se pravidelně účastnila loňských i předloňských protiislámských i jiných protisystémových demonstrací. Ano, spoustu účastníků tam dostala idea jednoho teoreticky silného vůdce. Ovšem nefungovalo to vždy a nefungovalo to tak, aby se z toho dalo v praktickém boji s islámem něco vytěžit. Prostě už nelze jen čekat, co řekne nějaký vůdce někde na náměstí nebo při debatě s občany kdesi v okresním městě, případně co si napíše na blog nebo na facebook ve tři ráno. Nelze se spokojit s tím, že mu odpůrce islámu či imigrace dá virtuální palec nahoru a tím si myslí, že má splněno.

Takto bychom toho v reálném životě moc nedosáhli. Facebookové palce nezabrání vybudování mešit, muslimských halal jatek, skupování pozemků muslimy, neudělají nic s muslimy praktikovanou polygamií u nás... Muslimům je absolutně ukradené, kolik mají křiklouni na sociálních sítí příznivců. Jim stačí dělat si svoje a o víc se nestarat. Co jim je do facebooku, když tu je manželka, kterou je nutno donutit k poslušnosti... děcko, ze kterého je třeba vychovat správného muslima... učitelka ve škole, které je nutno vysvětlit, že Ahmed nesmí jíst vepřové a Fatimka opravdu nebude vystupovat na vánoční besídce a chodit na kroužek šermu...

Ovšem západní společnost, resp. středoevropská společnost, to jsme přece my. Jsou to dvě nohy a dvě ruce každého z nás, které je nutné použít. Loni to ještě vypadalo, že stačí, aby ty nohy člověka odnesly jednou za rok někam na náměstí a ruce tam někomu zatleskaly. Omyl, nestačí to.

Je potřeba se vzchopit, převzít zodpovědnost za svůj život a začít jednat. Každý z nás má totiž nějaké kvality a možnosti, které se hodí. Někdo umí dobře mluvit, jiný psát dobré texty, další je dobrý fotograf nebo kameraman, jiný je ve svém okolí oblíbený nebo má kontakty na zajímavé odborníky, zájmové skupiny, je předsedou toho nebo onoho spolku či sdružení, věnuje se práci s mládeží či seniory, je odborník přes počítače v různém směru (dovede udělat dobré webové stránky nebo si rozumí s grafikou či videem, zvládne vytvořit mailový oběžník, je administrátorem webů, píše blogy...), je členem spolků věnujících se péči o kulturní a historické dědictví, spolků věnujících se chovu zvířat nebo zahrádkaření, jiný se vyzná v obchodních smlouvách a úředních předpisech, další je dobrý ve fundraisingu a získávání sponzorů na různé projekty... Zkrátka existují různé skupiny a v nich různě zdatní lidé. A každý z nich, kterému to, co se děje kolem, vadí, bude prostě muset ty své kvality rozvíjet a používat nejen ve prospěch toho svého jednoho úzkého spolku nebo aktivity, ale vrhnout je i do antiislámu a antiimigračních aktivit, přičemž se samozřejmě bude muset spojit s dalšími lidmi se stejným cílem. Zkrátka takový networking, česky síťování. Bude to muset fungovat zejména mezi jednotlivci, od člověka k člověku – už to prostě nejde dělat tak, že se bude půl roku ustanovovat nějaký spolek, vymýšlet se mu stanovy, logo, název, web, program, řešit se funkcionáři, financování, přičemž za pár měsíců pak někdo s vybranými financemi uteče a celá snaha x lidí půjde vniveč...

Vezmu ten příklad klidně podle sebe. Dělám teď ten antiislám v podstatě naplno jako své hlavní zaměstnání, za které jsem dokonce placená, ovšem ještě dva roky zpátky tomu tak nebylo, což mne ovšem už tehdy nebránilo být aktivní a hledat, v čem mohu kde přispět. A k tomu jsem, když o tom tak přemýšlím, opravdu reálně nepotřebovala žádné vůdce nebo spolky. Když bylo potřeba dojít na demonstraci nebo na pietní shromáždění, šla jsem a nestarala jsem se, jestli nás tam bude pět nebo padesát nebo tisíc. Když bylo potřeba stát u petičních stánků, protože ostatní byli zrovna v práci, stála jsem. Když bylo potřeba někam dojít a něco vyfotit, udělala jsem to. Proseděla jsem dlouhé hodiny nad psaním reportáží z akcí. Kopírovala jsem texty o islámu a šířila je, dlouze diskutovala s nezasvěcenými a uváděla je do problematiky, našla jsem si lidi, se kterými bych se mohla věnovat tématu halal výrobků a už rok s nimi funguju na osvětovém projektu, který se na boj s tímto zdrojem muslimských financí a zvířecího utrpení zaměřuje. To vše, co jsem ze sebe postupně vydolovala a vybudovala, mne pak přivedlo k dalším lidem, kterým mohu tím či oním způsobem prospět a podpořit je zase v jejich způsobu boje s islámem. O tom, jak se snažím uvolnit ruce advokátce Kláře Samkové, aby na tyto aktivity měla čas a sílu, jsem už psala několikrát – někdo se jí o ty weby a facebooky a jiné aktivity zkrátka musí postarat, zatímco ona studuje další literaturu o islámu i mimo něj a píše své skvělé projevy, ve kterých kombinuje pohled právní s kulturně-historickým (je z rodiny kunsthistoriků, kteří ji k tomu vedli odmala, čili má výhodu oproti svým oponentům, kteří takový přehled a záběr prostě nemají). Zrovna tak já sama podporuji třeba Svaz dobrovolných záchranářů Otrokovice, protože prostě tyhle chlapy a jejich schopnosti a zázemí a vybavení budeme potřebovat v tisíci a jednom případech – i kdyby to mělo být to, že poslouží jako pořadatelská služba nějaké antiislámské veřejné akce, nebo když vytáhnou někoho, kdo na tu akci pojede a zapadne cestou do sněhu nebo do bláta... jsou schopni realizovat finanční i materiální sbírky, dovézt humanitární pomoc kamkoli, řešit různé krizové situace... všechno proto, aby další lidé mohli být nějak aktivní...

A to je to, co bych ráda viděla i u většiny z vás. Sesumírujte si prosím, v čem jste kdo dobří, nějakou svou jednu kvalitu, o které víte, že v ní vynikáte nad ostatní nebo byste ji ještě chtěli rozvinout, ale zatím se vám zdálo, že na to není vhodná příležitost nebo čas nebo o to vlastně nikdo nestojí... Nenechte se tím mýlit a hledejte ty lidi a dejte do té vaší aktivity vše, tak jako to dělám já. Nepřemýšlejte o tom, jestli jste na to ti správní nebo jestli by to někdo za vás neudělal třeba lépe než vy, jestli jste na to dost dobří nebo jestli na to náhodou nejste moc mladí nebo moc staří nebo zda se to pro vás jako pro chlapa nebo ženskou hodí... Protože nakonec možná tak jako já v mnoha případech zjistíte, že jste na začátku o sobě sice pochybovali a na vaší práci by se dalo ještě mnohé zlepšit, ale zároveň jste v tu chvíli byli třeba vlastně jediní či první, kdo s danou věcí přišel a dokázal ji nějak realizovat. A to je prostě pocit, který už za to stojí. Je dobré třeba přijít k počítači a vědět, že v něm mám uložené texty, které dokázaly oslovit spoustu lidí, kteří s mnou zjištěnými informacemi a postřehy dokážou nějak dál pracovat, že mám kontakty na lidi, se kterými na něčem protiislámském mohu pracovat zase já, a to tedy nejen ve virtuálnu a na síti, ale i v reálu, jako když jsme došli na konferenci do té sněmovny...

Vykašlete se na to, pro koho to děláte, respektive – nenechte se brzdit tím, že pro toho nebo onoho byste nikdy tolik aktivity nevyvinuli. Dělejte to v první řadě pro sebe, až budete mít něco hotovo, pošlete to dál a už se na to tolik nefixujte, jen buďte dalším lidem k dispozici – když budou stát za to i oni a také jim o tu věc půjde, nenechají vaše úsilí zapadnout. Příklad: loni jsem cítila, že je dobré dělat celý rok propagaci Martinu Konvičkovi tematickými profilovými fotkami a úvodními fotkami na facebooku. A ať už to dnes se samotným Martinem Konvičkou dopadá jakkoliv a ať už je můj aktuální názor na jeho osobu taky jakýkoliv, nikdo mi nevezme, že se mi nepovedlo aspoň pár lidí na něj upozornit a že ti pak nešli a nepročetli si jeho texty a blogy a nevzešela z toho zas nějaká aktivita směrem od nich. A podobné to může být i u vás, jen nemusíte valit podporu jen na toho Konvičku, ale spíš se rozhlédněte po svém okolí – pokud je u vás třeba nějaký dobrý automechanik, který má názory na islám a migraci podobné těm Konvičkovým, dejte mu tu podporu taky najevo, ať si nepřipadá moc sprostý na to, že takto smýšlí, jak na nás často útočí sluníčka. Ať se to nebojí říct nahlas a stát si za tím. Podobně prodavačky, učitelky ve školkách a školách... vždyť tu přece všichni žijete a nikdo nemá právo odsouzet vaše názory jen na základě vašeho vzdělání nebo sociálního statusu nebo toho, co máte za zaměstnání či jaký je váš příjem. Nenechte se takto ponižovat a zašlapávat a hrdě řekněte: „Ano, JSEM PRODAVAČKA / KADEŘNICE / KUCHAŘ / ZEDNÍK / ELEKTRIKÁŘ / PRODEJCE STŘEŠNÍCH KRYTIN atd. A myslím si toto, PROTOŽE...“ Nenechte si vsugerovat pocit viny a studu, tím méně od dětí, které by bez vaší činnosti, vašich daní a vašeho sociálního cítění nestudovaly zdarma a neměly zdarma lékařskou péči, slevy na dopravu a kulturu, nemohly cestovat...

A jak píšu, nejste v tomhle sami. Některé části naší země tak třeba už fungují. Mohu zmínit třeba pardubickou divizi Bloku proti islámu / spolku Islám v ČR nechceme. Tam se nikdo nikoho neptá, jestli něco smí nebo nesmí nebo se na to cítí nebo necítí. Prostě jdou a udělají, co je podle nich potřeba a každý jak nejlépe může a umí. Zorganizují besedu, petici, rozdávají a vylepují letáky, chodí s vlajkami a svíčkami na pietní místa, distribuují knihy a další materiály, jsou schopni se vyjádřit pro média, jsou schopni v tomto spolupracovat s ostatními a přebírat jejich nápady a iniciativu... Jen to prostě nesmí spočívat pouze na pár lidech jako dosud. Nejsme nevyčerpatelní a je nesmysl, aby toho někdo na sebe nakládal přespříliš, zatímco jiný sedí na zadku a vymýšlí si výmluvy, proč stále to či ono nemůže. Mějte na paměti, že sluníčková opozice je aktivní dost, navíc subvencovaná státem skrze neziskovky a vládní programy. A muslimové taky – ti radikálnější o sobě vůbec nepochybují, neřeší, jestli mají na to či ono patřičné lejstro s titulem, jako k tomu jste vedení odmala vy, nebo patřičnou povolenku. Bude nutné tuhle jejich mentalitu převzít, minimálně v tom, aby se lidé u nás přestali tak hrbit.

Bude to mít samozřejmě i další pozitivní účinky na naši společnost. Ono když se člověk něčemu takovému věnuje, nemá kdy ztrácet čas tím, že by se šťoural v tom, co třeba ten, se kterým spolupracuje, má za majetek, natož mu nějak záviděl. Nebo naopak, aby se ti, kteří jsou na tom dobře, se nějak povyšovali nad těmi, kterým se momentálně nedaří – pořád je nutné mít na paměti, že islámu to je jedno, ve výsledku je schopný je sejmout oba, lhostejno kolik mercedesů kdo v garáži má nebo v jakém supermarketu nakupuje.

Tak tedy do práce. Vzdělávejte se, klidně i tak, že si objednáte brožurky, které místní muslimové šíří skrze naše mešity. Sehnat se dají například přes knihkupectví Kosmas. Stojí pár korun, takže vám to neublíží, a dokonce ani nemusíte mít špatný pocit z toho, že byste tím nákupem muslimy nějak extrémně sponzorovali. To, co z těch materiálů totiž můžete vytěžit a použít proti islámu samotnému, má totiž daleko větší hodnotu. Další věc: ti z vás, kteří se někdy na svých cestách ocitli v muslimských zemích, případně v západních zemích viděli projevy postupné islamizace – nenechávejte si to pro sebe. Vyprávějte o tom, sepište to klidně na pár stránek, pořádejte besedy, pokud někam vyrážíte, fotografujte a točte to. Totéž pokud už máte možnost přijít do kontaktu s muslimy u nás. Dojděte si do knihovny či knihkupectví a pátrejte po skutečně kvalitních materiálech týkajících se islámu. Ne fiktivní románové příběhy typu „můj Abdul mi unesl děti“. To vám v diskusích k ničemu není. Začněte u literatury typu Šaria pro nemuslimy od Billa Warnera, přes výpovědi exmuslimů typu Ayan Hirsi Ali nebo Sabatiny James, českých exmuslimů a exmuslimek, Benjamina Kurase či Luďka Frýborta, kteří mají s islámem na západě své zkušenosti. Kdo má odvahu, může zkusit i Roberta Spencera nebo Ibn Warraqa, klidně i v originále. Pracujte s touto literaturou, dělejte si poznámky. Zapátrejte v univerzitních knihovnách – vyrojilo se teď poměrně dost diplomových prací zaměřených na islám, ze kterých se dá taky vytěžit spousta islámoklastních dat. Všímejte si při nákupech zboží (zejména potravin), které by mohlo být certifikované jako halal, tedy vhodné pro muslimy – výrobce za tuto certifikaci zaplatil muslimům poplatek, čímž jim přispěl na provoz, tedy vás nikdo nemůže nutit takový výrobek kupovat. Pokud si nejste jistí, dejte si tu práci a zkuste zapátrat na google, obvykle stačí fráze „značka výrobku + halal certifikace / halal certification“. Možná vás to dovede na cizojazyčné stránky, které vám někdo bude muset třeba přeložit – klidně to zadejte svým dětem nebo vnoučatům. Dostaňte téma islám mezi lidi, se kterými se stýkáte. Nebojte se je oslovit a požádat je o pomoc při realizaci nějakého vašeho nápadu. Berte to vše zkrátka jako odbojovou činnost vůči islámu.

Dřívější odbojáři si taky nemohli dovolit o sobě pochybovat. Navažte tedy na jejich odkaz, aby bylo zřejmé, že neriskovali a netrpěli a mnohdy i nezemřeli zbytečně, protože jejich potomci odmítli se zapojit a místo toho kvůli své lenosti, pohodlnosti a přehnaným a zbytečným obavám pokojně předali svou zemi těm, kdo se tu ani nenarodili a kteří se řídí něčím, co tu nikdy nebylo doma. A co ani u sebe doma vlastně fungovat bez problémů nedokáže, jinak by sem dotyční neměli potřebu chodit „za lepším“. Bojujme za to naše lepší a vyberme si, komu to lepší chceme předat.

Pokud je vám to málo, klidně si představujte, že ten muslim kdesi v Súdánu nebo Afghánistánu, který se sem třeba teprve chystá, může mít poměrně dobrou představu o tom, jak málo se tu jeho požadavkům budeme bránit. On už nás v podstatě vidí jako poražené a podřízené islámu. Ví, že mu tu budeme tolerovat jeho mešity, jeho halal jatka a že naše obchody již jsou plné halal potravin, že si tu se svými manželkami může dělat co chce, že dokonce může svobodně studovat a podnikat, že dokonce může zastávat veřejné funkce... zkrátka proč by sem nešel, on na tom tratit nemůže, i kdyby tisíckrát řval, jak mu tu je „xenofobně a islámofobně“ ubližováno (např. tím, že policisté vejdou do budovy, kde se modlí, v botách). Dokonce se tu popereme o to, aby mohl na své ženy a dcery narvat islámský šátek – stačí dvě muslimky, které jsou ochotné volat, že ten šátek chtějí, aby to už mohlo být aplikováno na všechny, na celou muslimskou komunitu. Protože nikdo tu nemá odvahu zkoumat, na kolik je zahalování u té které muslimky dobrovolné. Tak jako nikdo nezkoumá a neřeší jiné aspekty každodenní muslimské reality u nás.

Z toho pak vyplývá, že například pan Alrawi může o muslimské komunitě a jejím fungování u nás blábolit naprosto cokoliv a projde mu vše. Nikdo nevstane a neřekne: „ale pane Alrawi, u nás v domě bydlí taky muslimové a ti dělají to a to a to se mi nelíbí, víte o tom něco?“ Nikdo ho nedonutí vyjádřit se na téma, proč by nevěřící v ten jeho islám měl mít povinnost kupovat jeho halal výrobky, když je potřebuje jen on sám, resp. jen muslimská komunita. Nikdo se ho nezeptá na to, co dělá s těmi muslimy u nás, kteří už jsou tak radikální, že ani do jeho slavné mešity nechodí, tudíž nad nimi nemá nikdo kontrolu, stejně tak jako co říká na ty, kteří do mešit nechodí, protože se naopak jejich osazenstvo zdá příliš radikální jim. Nikdo se ho neptá, zda by v případných nově zakládaných islámských školkách a školách nedocházelo k oddělování holčiček od chlapečků, čímž by došlo k nevratnému poškození psychosociálního vývoje těch dětí, ze kterých by pak vyrostly v obou případech asociální zrůdy neschopné kvalitních vztahů s druhým pohlavím i neschopné kvalitního fungování v rámci skupin založených na svém vlastním pohlaví. Přitom tyhle otázky by měly pana Alrawiho i kteréhokoli muslima následovat všude, kam se pohne.

Zatím se pan Alrawi bojí jen Samkové. Ovšem je to trochu málo, uvědomíme-li si, o čem všem on v rámci místní muslimské komunity ví a co kryje. Je potřeba zařídit, aby povědomí o těchto věcech měla i holka, co mu v McDonalds podává kafe, nebo pokladní, která mu markuje pytlík mrkve v supermarketu. Protože mu za toto žádnou vstřícnost, poslušnost, zdvořilost či poníženost nedlužíme. A samozřejmě nejde jen o něj. Jde třeba o to, že by mohl stále zlákat některé nerozhodné a oslabené duše z našich řad, aby konvertovali na jeho systém myšlení. Může to být kdokoliv, vaše neteř, sousedka, nevlastní matka nebo bratr, kolegyně v práci, šéf, který si usmyslí, že obchod s muslimskými zeměmi je vlastně dobrá věc... Tihle lidi musejí vědět, že pokud se pro něco takového vědomě rozhodnou, nemohou už od vás nic očekávat a že budete fungovat bez nich. Že konverze k rituálním porážkám, polygamii, týrání dětí i žen není věc, která by pro vás byla akceptovatelná. Zvlášť když jako konvertiti nemají žádnou možnost změnit komunitu zevnitř, jak si mnohdy na začátku myslí. Do islámu narozený muslim, jehož rodina kdesi v Sýrii nebo Palestině islámovala stovky let, na nějakého konvertovaného Petra, který najednou pocítil potřebu říkat si Abdulláh a nechal si narůst fousy, veskrze kašle, natož aby mu dal právo hovořit do směřování celé komunity.


Musíte pro sebe a pro svou společnost udělat víc, než je ochotný udělat ten konvertovaný Petr pro islám.  
22. 5. 2016

Jak Samková ve Sněmovně islámu zmar a zkázu předpověděla

… a islámoklastka měla tu čest být u toho, sluší se dodat...

Uffff. Celé tělo po tom náročném dni ještě bolí a v hlavě se míhají vzpomínky. Leč co naplat, takovouto historickou událost je zkrátka nutné zaznamenat i z pohledu zúčastněné pozorovatelky. Pochopitelně se to neomezí jen na dvouřádkový titulek ve smyslu „Samková přirovnala islám k nacismu → turecký velvyslanec odešel ze sálu“. To ani dost dobře nelze – na islám mám v tomhle směru názor stejný, takže není nic, co by mě na tom mělo vzrušovat, no a reakce ctěného velvyslance byla právě v návaznosti na tento názor naprosto stereotypní, a tudíž očekávatelná. Tím spíš, že nešlo o ZVANÉ velvyslance, ale o REGISTROVANÉ. Ano, čtete dobře, na akci pozváni nebyli, což sami pořadatelé několikrát zdůraznili i v průběhu samotné konference na téma „Máme se bát islámu?“. Nejspíš došlo k tomu, že si info o pořádané akci předaly Jejich Excelence nějakou vnitřní poštou, popřípadě v naší mírumilovné mešitě, a vahou svých excelentních autorit se pozvali, tedy registrovali jako HOSTÉ, sami, aby nad akcí nikoli převzali záštitu (o to ani žádáni nebyli, což jistě některým z nich muselo hýbat žlučí samo o sobě), ale aby aspoň vzbudili zdání, že mají nějakou kontrolu nad tím, jak se u nás o islámu komunikuje. No, nevyšlo to zrovna dle jejich představ... islámkovi a Allážkovi s Mohamedkem bylo ublíženo tak, že některým z nich nebylo lze vydržeti s domnělými „útočníky“ (ba dokonce útočnicí!) v jedné místnosti. Nutno dodat, že jaksi nikdo v sále nevolal, aby se dotyční vrátili zpátky. Ale nepředbíhejme událostem a vezměme dění hezky popořádku.



Když se to tak vezme, všechno do sebe ten den úžasně zapadalo a přinášelo překvapivě pozitivní i vtipné momenty. Už jen samotné setkání s jedním z hostů pozvaných na akci, na kterého jsem se já osobně těšila celý ten téměř půl rok, co jsme se neviděli, bylo moc příjemné. Tím spíše, že se to neslo v humorném duchu, kdy jsme se nejdříve odebrali do McDonalda milého hosta po ránu vycpat nějakou tou slaninkou, aby byl pro nadcházející akci dostatečně haram, tedy nečistý. Takto „vybaveni“ jsme se pak přesunuli před budovu sněmovny a se zájmem pozorovali přibývající hloučky lidí ve frontě mířící na tutéž akci jako my. Zejména tzv. prominentní hosté a účinkující nás bavili. Nejprve dorazil pan Muneeb Hassan Alrawi, předseda to brněnské muslimské obce. Vesele nás pozdravil, s kolegou i islámoklastkou si potřepal pravicí (sic!), a jelikož s naším hostem sdílí stejnou lokalitu, vzájemně si potvrdili nějaké další setkání u nich v mešitě (pozn. autorky: nevím, čím to je, že po skončení akce se už toto pozvání neopakovalo... :) ). Následně auto dovezlo zástupce ombudsmanky pana Stanislava Křečka, mezitím se mihlo několik exoticky vypadajících velvyslanců či úředníků z ambasád, načež do Sněmovní ulice dorazil i senátorský zástupce Severočechů, totiž pan Jaroslav Doubrava. Kolega se k němu lehce ironicky točil s na pozdrav napřaženou pravicí, ale ouha, byl odsunut až na druhé místo slovy páně Doubravy, ať nepředbíhá – bylo totiž nutné nejdříve pozdravit ISLÁMOKLASTKU coby ženu! Rozkošný moment, zvláště když jsme pak panu senátorovi vyjevili, že čekáme na příjezd královny dne, totiž Kláry Samkové. :)) Nicméně pan senátor překvapil, neprotestoval, naopak vyjádřil již na dálku řečené Samkové svou plnou podporu, načež nám slíbil, že nám v sále podrží místo.

Královna show měla klasicky pár minut zpoždění, pročež jsme se s kolegou probili do sálu bez ní. Sál s názvem „státní akty“ je pěkný, jen měl kolega nějaké poznámky k výzdobě sestávající z jakýchsi skleněných rampouchů v kombinaci s přítomností zmíněných velvyslanců a jejich možnými explozivními reakcemi na následující dění... Nicméně jako slušný Moravan laskavě pánům ambasadorům přenechal židle vpředu, označené papíry se jmény, a sami jsme se jako ponížení káfiři (nevěřící v islám) odplížili dozadu k p. Doubravovi. Trestem za to nám byla blízkost tlumočnické kabiny a z ní vycházejícího neustálého huhlání. Postupně se ovšem v sále objevovaly další zajímavé tváře politiků i jiných osobností. Dopředu se například zřejmě vzhledem k výšce uchýlil poslanec Marek Benda. Seděla tam i paní Miroslava Němcová. Míhal se tam poslanec Jaroslav Foldyna. Těsně po zahájení dorazila i poslankyně Semelová. A pochopitelně byl impozantní pohled i na samotné pódium s účinkujícími panelisty. I když v několika případech tu impozantnost zajišoval pouze velký státní znak na zdi. Nebudu samozřejmě jmenovat.

A pak už se celé divadýlko spustilo, včetně dobíhající Samkové vpředu a jejího doprovodu mířícího k nám dozadu. Co říci k jednotlivým příspěvkům? Začínal Benjamin Kuras, který zklamal hned na začátek: hloupě rozdělil islám na radikální a neradikální (smysl to dle mne nemá vůbec žádný, jak už jsem v předchozích článcích vysvětlila), pak začal tvrdit, že „Indonésie se obešla a obejde bez práva šaria, čili toto právo není součástí islámu“ (zřejmě se tedy na některých místech Indonésie obřezává dle práva s jiným názvem – před příchodem islámu se tam neobřezávaly ženy vůbec, dnes až v 80 či 90 % dle organizace, která se s tím snaží něco dělat...). Nicméně v jeho příspěvku naopak zazněla jedna podstatná věc: prostě a jednoduše se zeptal, čím nás dnes má islám možnost obohatit natolik, abychom mu výměnou za to činili neustálé ústupky. Ptal se na potenciál lidí vyznávajících islám, ptal se, jak mohou tito lidé se svou je samotné omezující vírou přispět k rozvoji lidstva či jakémukoli myšlenkovému, sociálnímu, ekonomickému, kulturnímu či vědeckému pohybu vpřed. Mínusem jeho projevu bylo ovšem to, že aby mohl hovořit o negativních aspektech islámu v konkrétních číslech a statistikách, využil k získání těchto čísel pouze jeden zdroj, což mu samozřejmě později opozice neopomněla vytknout. Kurasův závěr byl jednoznačný: islámu se nemáme bát, máme s radikálním islámem bojovat a snažit se nějak vyjít s „liberálními muslimy“, ať už si pod tím představíme cokoliv.

Následovalo vystoupení p. Alrawiho. Bohužel se to nedá shrnout jinak než jako další medvědí služba muslimům na našem území. Zejména to platí o konvertitech a konvertitkách, které se tomuto pánovi dostanou do rukou... jak hrozný asi musí být jejich psychický stav, když se mu je podaří přesvědčit ke konverzi? Ne že by se pan Alrawi nesnažil přesvědčit i zcela plný sál ve sněmovně, že islámu se bát nemusíme. Mrzuté je, že na to ten pán jaksi nemá potenciál... zato umí, když na to přijde, popírat sám sebe a své předchozí výroky. Dozvěděli jsme se tak nejdříve, že mu právo šaria nebrání podřídit se českým zákonům, protože mu to přímo přikazuje, aby tak učinil... ovšem o půl hodiny později v rámci diskuse už pan Alrawi konstatoval, že on ani žádné právo šaria vlastně nevyznává. Což je samozřejmě nesmysl. Samozřejmě p. Alrawimu šaria v reálném životě problém nedělá, včetně jejích negativních aspektů. Které existují, což p. Alrawi potvrdil konstatováním, že existují i zlí muslimové, nikoli jen ti dobří. Bohužel už se s námi nepodělil o zkušenost, jak jedno poznat od druhého, ani kolik oveček z jeho stáda je takových a kolik makových či jak je v rámci muslimské komunity u nás s těmi špatnými muslimy nakládáno. Ne že by pan Alrawi nevěděl, proč takto konkrétní být nemá. Prospěch islámu samotného je totiž pro muslima prvořadý – a jaksi přiznat, že má část komunity prokazatelně radikální a zřejmě mu to nevadí, neboť s tím nic nedělá, to by mohlo islámka u nás pěkně omezit, o osobní svobodě p. Alrawiho coby zodpovědné osoby nemluvě. O čem p. Alrawi prokazatelně ví, je třeba muslimy u nás praktikovaná polygamie (oddává se konec konců v jeho mešitě), segregace na základě pohlaví, případně o omezování muslimských žen na svobodě pohybu či oblékání. O tom, jak se muslimští muži ke svým ženám chovají je rovněž informován – svlékněte místní muslimky z hidžábů a abájí a pokud neuvidíte modřiny, můžete s klidem říct, že p. Alrawi o praktikovaném a komunitou ritualizovaném domácí násilí neví skutečně nic a může dál blábolit o tom, jak muslim „smí ženu jen lehce udeřit kartáčkem na zuby“. Takže p. Alrawimu se pouze podařilo předvést se publiku jako jaksi zmatený muslim, který z nějakého záhadného důvodu muslimy reprezentuje, ač zároveň není žádnou autoritou a v rámci islámu smí mluvit pouze za sebe, a který se špatnou češtinou o cosi snaží. Dojem, který zanechal v publiku, byl značně rozpačitý a v mezích nucení ke zdvořilosti.

Poté přišel na řadu pohled na věc prezentovaný historikem Jaroslavem Šebkem. Geopolitika kombinovaná s historií zejména zemí Blízkého východu, bohužel přednášená tak, že islámoklastka měla chuť pohodlně se opřít kolegovi o rameno a dát si čtvrt hodinky šlofíčka. Dokonalý uspávač hadů. Pokud si člověk nedělá poznámky, za deset minut neví, o čem přednášející hovořil, maximálně tak tuší, že tam byly zmíněny jakési letopočty, kdy se v té které zemi co událo. Jelikož islámoklastka historický obor částečně studovala, ví, jak rozšířený nešvar to bohužel mezi historiky je. Skutečná ztráta času, protože to, co by člověk měl pobrat napoprvé, si nejdřív musí zapsat a pak si to ještě xkrát vtloukat do paměti čtením. Přitom to předávat lidem jiným způsobem samozřejmě lze, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že v publiku byly i mnohé starší osoby, tedy s takovou odezvou bylo nutné předem počítat a přizpůsobit tomu formát příspěvku. Evidentně je pan Šebek zvyklý, že se studenti jeho formě výkladu nemohou bránit. Každopádně si nějak nepamatuju, že by z jeho příspěvku byl jasně patrný názor na islám, resp. odpověď na otázku, zda se ho bát či nikoliv.

Další v pořadí byla dle pozvánky specialistka na trestní právo, ovšem dle obsahu příspěvku především poslankyně za ANO Helena Válková. Co k její prezentaci či osobě může člověk jako islámoklastka říci? Byla jsem sice nejprve probuzena z odpočinku jejími slovy, jaká je prý paní profesorka feministka (vzhledem k tomu, že jsem si reálných a pozitivních výsledků jejích údajně feministických snah ve svém životě či v životě jiných žen i mužů poněkud nestihla všimnout mne to opravdu pobavilo), ale pak už to bylo opět obvyklé sluníčkové blábolení. Zaznělo tam tuším, že „máme o islámu sbírat informace, než ho odsoudíme“ (to by se ovšem islámoklastce nesměly před oči dostávat v drtivé většině informace o islámu takového charakteru, že by nejradši celý islám přesunula do nějaké hodně vzdálené části vesmíru bez ohledu na těch pár případných výjimečných pozitiv, kterými se to někdo marně snaží „vyvážit“). No, závěr prof. Válkové byl jasný: islámu se nemáme bát. Protože je to náboženství... jinak to myslím nezdůvodnila. Tak doufejme, že její stranický šéf se taky neprohlásí za nějakého proroka. Jinak se tedy prof. Válková věnovala spíš kritice evropské a české negativní reakce na islám, jak se dalo taky čekat. Asi jí ještě nedošlo, že zavírání vlastních voličů za kritiku islámu, zatímco islám samotný si jede svým způsobem dál, zrovna není ideální nápad... Nemá cenu se o jejím vystoupení zatím rozepisovat více, to by byla ztráta času, spíš by bylo dobré napnout síly k tomu, aby si tedy paní profesorka šla ty potřebné informace, které by ji přiblížily realitě, shánět mimo výkon veřejných a politických funkcí, které jí jen zbytečně ubírají čas nutný na tyto činnosti.

Nedosti ovšem slunkám bylo Válkové, jelo se v programu dále a na řadu přišla Zora Hesová. Jak při jejím příspěvku lidé dokázali sedět na místech je mi dodnes záhadou, ještě jsem neslyšela tak agresivní styl komunikace, při kterém se dotyčná dáma téměř ani nestíhala nadechnout, jak rychle chrlila ven svůj mentální obsah. Tolik co do formy, obsahově to bylo ještě humornější: nejprve celé auditorium i předchozí přednášející sepsula, že prý „vůbec nerozumějí islámu“ (klasická to sluníčková fráze), a pak se ujala úkolu v každé druhé větě pranýřovat chudáka Benjamina Kurase, místo aby hovořila o tématu konference (tedy zda se bát islámu nebo ne), takže to vypadalo, že za všechny problémy s islámem spojené nakonec ještě může Kuras. Publikum v zadních řadách z toho mělo nehoráznou srandu a málem dotyčnou Hesovou skutečně vypískalo poté, co Kurase zmínila asi po osmapadesáté v řadě. Naštěstí toho brzy měli dost i moderátor s pořadatelem akce a ještě dost slušně požádali paní Hesovou, aby se místo osobním útokům na jednoho panelistu věnovala tedy laskavě právě tématu „islám“. Tím byl ovšem veškeré zábavy konec, dozvěděli jsme se pouze, že všechno to, z čeho mají lidé v souvislosti s islámem strach, dle pí. Hesové zřejmě buď neexistuje, nebo je to dezinterpretováno, popřípadě si za to my, zaprdění čecháčkovští fobové, nějakým způsobem asi můžeme sami, protože se odmítáme vzdělávat... Áchich. Ten klid, když konečně zmlkla... a ten potlesk v sále, když reagující Ben Kuras prohlásil, že jí z prvních pět minut toho drmolení o jeho osobě a názorech nerozuměl skoro ani slovo...

Pány Hoška s Pelikánem, kteří se svými příspěvky následovali, vezmu zřejmě najednou. Jak je patrné, nedělala jsem si poznámky, takže ta jejich vystoupení si už pamatuju jen velmi mlhavě. Navíc jsem si po vystoupení pí. Hesové smotala uši do ruličky, aby si po té hrůze trochu odpočinuly. Pan Hošek coby teolog mluvil o evropské identitě a migraci a pokud si vzpomínám, zmínil tam i to, že si Evropa bude muset vybírat, koho tedy přijmout chce a koho nechce. Nu a pan Pelikán, konvertita k islámu a bohužel i bratr Hate Free Roberta, t.č. ministra spravedlnosti, měl kupodivu svůj příspěvek asi nejsolidnější ze všech zatím vystoupivších. Na rozdíl od p. Alrawiho dokázal jasně vysvětlit potřebné termíny, hovořit o tom, co je v islámu dobrého a co špatného...

Ještě před vystoupením těchto dvou pánů byla myslím krátká diskuse, do které se už zapojila i Klára Samková. Ta reagovala třeba na tvrzení p. Alrawiho, že prý je právo šaria s naším právním řádem slučitelné – oponovala mu tím, že má ve své advokátní praxi několik případů muslimek řešících na našem území praktikovanou polygamii, čímž zřejmě všem v sále na chvíli vyrazila dech, pokud to pro ně byla nová informace. To je prostě onen druh argumentu, se kterým se nedá nic dělat, ať jste sebesluníčkovatější... pokud se tedy zrovna nejmenujete Válková a nechcete místo řešení tohoto palčivého problému spíš trestat ty, kdo na něj upozorní, a samotný problém zakopávat pod koberec ve jménu kulturní, sociální, etnické a náboženské tolerance a lásky.

Nu a pak přišel zlatý hřeb celého diskusního fóra, totiž příspěvek právě Kláry Samkové. Musela si jeho zařazení na program doslova vydupat – moderátoři totiž příliš nezvládli pořešit následnost příspěvků a případné diskuse k nim, takže před Samkovou chtěli šoupnout pauzu, aby si publikum znavené X předchozími účastníky mohlo odpočinout. Což by logicky znamenalo, že by spousta lidí ze sálu odešla, a tudíž by celá účast Samkové ztratila smysl. Naštěstí organizátoři tuhle chybu uznali a přestávku zrušili, takže Samková mohla vystoupit ve stejném panelu jako ostatní.

Co říct k vystoupení Kláry Samotné jako takovému? Většina z vás už ho četla. Islámoklastka může jen dodat své postřehy z průběhu. V první řadě to, že teprve až v průběhu celé konference byl islámoklastce dodán anglický překlad Klářina příspěvku, aby ho v příslušný moment předala tlumočnicím v kabině. Rozumějte, Samková své asistentce poslala z pódia SMSku, ať si pro těch pár listů papíru přijde k ní. Vzhledem k obsahu Klářina příspěvku to ovšem bylo logické – kdyby si někdo přečetl onen příspěvek či jeho překlad dříve, než měl zaznít, Klára Samková by vůbec nesměla vystoupit. Tak to prostě je, pročež tedy islámoklastka naklusala před plný sál, převzala papíry a pak je na své židli vzadu žmoulala a hlídala, kdy na Kláru přijde řada, aby mohla vyskočit a nacpat je dámám v kabině. Ty sice pak měly kecy, že „to měla udělat už dávno“, ale tím se islámoklastka nemínila nechat rozhodit, nebyla tam kvůli nim.

No a show tedy začala. První věty, slova jako „totalitní režimy, nacismus, komunismus“. Šumění v sále. Turecký velvyslanec, kterému islámoklastka loni několikrát demonstrovala před rezidencí kvůli vyvražďování Kurdů, se hlásí o slovo. Plká cosi o tom, co si každý taky už mohl přečíst. Další šum v sále. Klára se snaží pokračovat ve čtení svého příspěvku. Moderátoři se ji snaží odebrat slovo. Spousta lidí volá, aby ji nechali mluvit. Klára vysvětluje moderátorům, že to, co zde tvrdí, jsou její vlastní názory, že se nepotřebuje za nikoho schovávat. Že nehodlá podléhat jakékoli cenzuře. Moderátor se ji marně snaží přesvědčit, že prý je „třeba držet se v jistých hranicích“. Zezadu oponuje senátor Doubrava (sic!), že tu nejsme od toho, abychom poslouchali pouze obhajobu islámu. Organizátoři to vzdávají... a Klára může pokračovat ve svém příspěvku. Což už ovšem nevydrží jak turecký velvyslanec, tak i pár dalších, a podivuhodně simultánně opouštějí sál přímo během Klářina projevu. Klára to glosuje jako demonstraci vztahu islámu k odlišným názorům a dál seznamuje publikum s tím, co dle ní má zaznít.

V první chvíli jsem ten odchod velvyslanců příliš neprožívala. Vlastně mi nedošlo ani, že odcházejí na protest, ze kterého by se někdo měl stavět na hlavu. Prostě jsem měla za to, že už zkrátka seznali, že tam jejich přítomnost během Klářina příspěvku není potřeba, ale poté se třeba vrátí a zapojí se do diskuse a pokusí se Kláře její názor vyvrátit nějakými argumenty... inu, islám sám mi ten den už podruhé ukázal, jak to s tou civilizovaností má. Tak jako Íránec Alrawi nepodá automaticky ženě ruku jako prvnímu, tak tito lidé budou tvrdošíjně obhajovat své právo na to být uražen a naši povinnost je uklidňovat a konejšit. Kteroužto povinnost ovšem nemáme, tím méně u nezvaných hostů. Stejně tak nemáme povinnost pachatele jejich domnělých křivd trestat (nejlépe na místě, jak bylo evidentní).

A tak byly Jejich Excelence pryč. Přední řady se vylidnily. Je ovšem pozoruhodné, jak organizátoři takovou situaci zvládli ustát. Prakticky to vůbec neřešili, nechali Kláru dokončit její řeč a dali prostor na diskusi. Do té se ovšem zapojil jeden z velvyslanců, kteří v sále zůstali, a sice velvyslanec Ázerbajdžánu a jeho tlumočník. Ani Jeho Excelence nesouhlasila s tím, že by islám byl roven nacismu. Ovšem není se ani čemu divit, jak později vysvětlil právě jeho tlumočník – student, který už v Čechách žije mnoho let, česky uměl mnohem lépe než p. Alrawi (i přes úchvatný ruský přízvuk). Od něj jsme se dozvěděli, jak se to s islámem má právě v jeho zemi – prý jsou tam muslimové asi tak ortodoxní, jako jsou u nás většinoví Češi křesťané, do mešit nechodí... přesto jsou bráni jako muslimská země, protože se obě větve islámu nějakým způsobem podílely na jejich historii. Určitě pro nás byl jeho komentář zajímavý, už proto, že diskutoval v klidu a bez obvyklé muslimské nafrněnosti, jakou předvedly právě Jejich Excelence.

No a pak už se do diskuse hlásili i ostatní přítomní. Zajímavá směska diskutujících – od Zdeňka Macury přes Janu Lorencovou, Milana Podlipného z Centra pro studium politického islámu, až po Jiřího Kobzu z Okamurovy SPD. Kdosi se snažil zjistit, kdo je tedy v rámci islámu nějakou autoritou, která by nám zaručila zajištění bezpečnosti a souladu islámu s naším právem. Pan Alrawi se z toho vykroutil, nakonec se s pomocí p. Pelikána a zejména tuším p. Podlipného došlo k tomu, že v islámu je největší autoritou Mohammed a tudíž že je každý muslim sám za sebe zodpovědný za to, jak islám pochopí a jak ho bude chtít praktikovat. Což nikoho jaksi vůbec neuklidnilo. Pan Alrawi tam byl následně nucen popřít sám sebe a už tvrdil, že vlastně ani podle práva šaría nežije (na začátku ovšem konstatoval, že mu právo šaria nebrání žít dle českých zákonů). Paní Válková vykřikovala cosi o trestání zločinů z nenávisti, zkoušela tam po právnicku usadit Kláru Samkovou, která jí ovšem zvládla oponovat. Pan Kobza chtěl po p. Alrawim vysvětlení základních islámských pojmů, jako jsou takíja nebo tauhíd, což p. Alrawi taky nezvládl a musel odpovědět pan Pelikán.

A pak bylo najednou po všem. Hosté se zvedali a odcházeli. Zvedli jsme se také, ovšem vyzvednout Kláru byla docela fuška. Byla jaksi v obležení příznivců už v sále, a v předsálí na ni čekali novináři... nejméně čtyři tlupy se svými kamerami, mikrofony a zvídavými otázkami... Poctivě jsme statovali tu u jedné, tu u druhé zdi, abychom náhodou nevlezli někomu do záběru (vedle nás totiž simultánně probíhaly rozhovory novinářů s ostatními účinkujícími, takže bylo lze slyšet „... musíme poznat islám...“ profesorky Válkové), v břiše nám po těch dlouhých čtyřech hodinách kručelo jak v orloji, kolem se míhal tu vrchní česko-syrský komunista Hassan Charfo, tu Muneeb Hassan Alrawi, celý šťastný, že už to má za sebou...

Nakonec ovšem novinářské peklo bylo nuceno nám naši královnu dne vydat, a ta se slovy „pojďte, miláškové moji, postarám se o vás“ zavelela k odchodu do blízkého restauračního zařízení, kde jsme mohli konečně spočinout a uspokojit naše přirozené biologické potřeby. Mezi ty ovšem, jak jsem zjistila, patřila už cestou k hospodě potřeba monitoringu mediálních ohlasů celé akce, takže jsme pak víceméně jen seděli nad svými pivy a obědy a každý s mobilem v ruce občas druhým zahlásil nějakou povedenou větu novinářského horlivce či trefný komentář z diskuse k dané akci. Jsme holt asi patřičně postižení... :)

A to je vlastně už vše. Královna po obědě vbrzku nahlásila svůj odchod směrem k tvoření dalších hodnot, zatímco zbytek osazenstva, čili islámoklastka a tři úžasní pánové, se rozhodl v oslavách toho významného dne pokračovat v jiném lokálu. Klid a mír, a pak už jen ryze soukromé vzpomínky z chvil, kdy jsem oba přicestovavší Moravany doprovázela na vlak. A pak už jen PRÁCE, kdy jsem po příjezdu domů dávala na všechny dostupné weby originál i překlad Klářina příspěvku, monitorovala ohlasy v tisku, přikládala ne zrovna kvalitní fotky... Únava se samozřejmě projevila, takže druhý den bylo nutné ještě něco opravit.


Závěr? Už se objevují i články o proběhlé akci v anglicky a francouzsky píšících médiích, dokonce i v jedněch tureckých už jsem si toho všimla. Alrawi zkouší svou reputaci a chabý výkon vyvážit tím, že útočí na Kláru, jejímž klientem v rámci advokacie kdysi on i celá Islámská nadace byli, dokonce zdarma, což jim tehdy evidentně šmakovalo, do středy si nestěžovali... Inu, co chtít po muslimovi.cz (tak se sám Alrawi označil na loňské debatě „Je Suis Charlie“), kterého prostě brutálně ponížila a setřela žena... No a pokud jde o jeho tureckou velvyslaneckou Excelenci, můžeme se vstadit, že ten vzteklý demonstrativní odchod bylo tak vše, co mohl dělat. Trestní oznámení na Samkovou nepodá, protože není důvod. Turecko svého velvyslance od nás taky nestáhne, aby dalo najevo, jak jsme „ti zlí“. To ho radši u nás nechá s tím, že je holt pro naše občany na úrovni nacistů a komunistů. Ne že by mu trocha takového osobního ponížení uškodila, minimálně jako pomník všem zabitým Kurdům je to myslím hezké, když už demonstrace s transparenty a svíčkami nebyly účinné.  
10. 5. 2016

Tak jde čas po "té velké tragédii" - Éra žen (II.)

Nu, nechme volby volbami. Pořád je tu totiž vrstva lidí, kam téma islám ještě vůbec neproniklo. Kam nedosahují svými prsty ani Bloci, ani Úsviti (kdyby o tom ovšem měli zájem) a ani IVČRN. Pochopitelně ani jiné další, proti migraci se stavějící, lidově se tvářící a náměstí občas zaplňující subjekty. Hovořím především o vrstvě žen. Nikoli ovšem těch upachtěných „naštvaných matek“, sdílejících od plotny fotky s fejkovými migranty, což je jejich maximum. Mám teď na mysli jiný typ žen – silné ženské z byznys sféry, profesionálky v mnoha oborech, úspěšné podnikatelky i absolventky a studentky rozjíždějící svou kariéru, které nechtějí skončit v rádoby lidumilně a lidskoprávně se tvářících neziskovkách přisátých na státní a norský cecek, ženské na mateřské, které zároveň studují či rozjíždějí vlastní podnikatelský byznys, vědkyně, pedagožky, publicistky, koučky a školitelky, lékařky, ekonomky, manažerky velkých i menších firem (včetně těch s mezinárodním přesahem), lokální političky či jejich asistentky... Tohle všechno je lidský materiál, se kterým dosud v oblasti islámu nebylo pracováno, a který se přitom někde v pozadí přirozeně stýká, vytváří svá vlastní uskupení, spolupracuje a komunikuje a řeší i to, co řeší všichni ostatní. Mnohé tyto ženy přitom mají s islámem své zkušenosti, právě proto, že to nejsou ty, které by seděly doma u plotny, ale protože podnikají pracovní cesty do zahraničí včetně muslimských zemí a mají tam už třeba své kontakty. Takže těmhle ženám není mnohdy ani třeba vysvětlovat, co znamená islámské zahalení či proč jim muslimský klient nemůže podat ruku, mají za sebou třeba i nějaký ten zážitek s Abduly z egyptských pláží, občas nějaký ten případ „můj Abdul je jiný“ syndromu, který naštěstí pro dotyčnou dopadl dobře...

Tyhle ženy budou mít také možnost se do islámoklasmu zapojit. Klára Samková pro ně zakládá ženský spolek nazvaný Éra žen, ve kterém, jak sama říká, chce „ukázat ženám, jak ten feminismus má vypadat“. Jedním z bodů ve stanovách je mimo jiné i podpora muslimek a exmuslimek u nás i v cizině. Pochopitelně že se nebudou podporovat ty muslimky, které jsou v islámu usalašené a ono „podřízení se Alláhu, Mohammedovi, manželovi a veškerému mužskému pokolení“ jim vlastně vyhovuje tak, že nevidí nic jiného... rovněž ty, které islám propagují (speciálně přes neziskovky a poloneziskovky typu již zmíněných Norských fondů, vládních mediálních programů zaměřených na šíření islámu atd.), budou mít u Kláry prostě smůlu. Na řadu ovšem přijdou ty, které chtějí islám opustit, popřípadě tak již učinily, a mají potřebu o tom svět informovat a islám patřičně zkritizovat. Zkrátka ony oběti islámu ženského pohlaví. Maminky, kterým se tak úplně nelíbí, že musejí svým dcerám rvát na hlavu šátek už v jejich čtyřech letech a v deseti je „provdávat“ za padesátileté ženichy. Ty, co jim hrozí zohavení jen proto, že navázaly bližší vztah s nemuslimem. Ty, které musejí fungovat jako druhé a třetí spolumanželky jednoho majitele. Ty obřezané, v manželství znásilněné. Ty, které už nikdy neviděly své děti, protože je nějaký „strejda“ kdesi v Pákistánu, Sýrii nebo Afghánistánu vzal s sebou na migrační cestu do Evropy a u nejbližšího hraničního přechodu je opustil, nechal se utopit nebo protloukat se Evropou, jak chtějí...

Zájemkyně, kterým se nelíbí, že veškerý současný feminismus právě takovéto oběti islámu vytváří, popřípadě tvoří české či lokální alternativy k témuž či takové politicko-ekonomicko-společenské prostředí, které by vznik těchto hrůz dokázalo spíše podpořit než mu úspěšně čelit, mají možnost Kláru Samkovou coby předsedkyni nově vzniklého spolku kontaktovat a dozvědět se více, seznámit se se stanovami a zapojit se dle svých sil, možností a schopností. V Éře žen se nepojede hierarchický boj, ale spíše networkingový systém podpory konkrétních projektů konkrétních žen. A to tak, aby došlo k ekonomickému, politickému a společenskému osamostatnění žen. Protože co si budeme povídat, oběti islámu i samotný akt jeho šíření padají na vrub mužů, včetně těch nemuslimských. Podíváte-li se na českou politiku odshora až dolů, je to tam samý chlap... který s islámem nedělá nic a islám s jeho důsledky nedělají nic zase s ním – v lepším případě jim to je u otvoru zcela, v horším jim představa jakkoli podřízené a ponížené ženy lechtá ego podobně, jako když komandují svou sekretářku nebo kolegyni na nižší pozici.


Takže to prostě půjde jinak. Nebudeme si tu zvykat na to, že je vlastně fajn mít muslimské sousedy jen proto, že pan politik chce mít novou vilu a že nad sebou nesnese žádnou šikovnou ženskou. Tratí-li v boji s islámem ženy více než muži, pak je logické, že se budou i bránit daleko více. Panu politikovi, manažerovi nebo řediteli nehrozí znásilnění, nikdo s ním nejedná jako s odpadem jen na základě jeho pohlaví, nikdo mu nepřikazuje, jak se má oblékat, nikdo ho kvůli manželství a dětem nenutí konvertovat, nikdo ho za to, že byl znásilněn, nechce zavírat do vězení, nikdo ho nenutí sloužit své manželce tak, jako musí muslimky sloužit manželovi. Nikdo mu nemrzačí genitál s příkazem "ty si nesmíš užít sex a při porodu musíš trpět xkrát více než ostatní". Takže nezájem u nich je vlastně přirozený. S muslimskými spolupracovníky se vždycky nějak domluví, no a že si jejich kolegyně musí vzít na hlavu šátek a nesmí bez mužského doprovodu ven... to přece zvládne, je to v té zemi normální a ty kšefty za to stojí. No, nestojí. Tenhle obchod s bílým masem v soft verzi se tu podporovat nebude. Žádné otrokářství bílých mačů v kravatách. A když píšu „žádné“ a jsem zároveň ženou, neznamená to vůbec „zítra možná ano“, ani „dostanu nové boty a kabelku, aby to bylo ano“. Pánové už svůj boj s islámem za ta staletí předvedli, výsledkem je pouze víc muslimek i nemuslimek pod bičem islámu, zatímco pánové spolu s muslimy sedí v zasedačkách velkých korporací nebo ve vládách a zastupitelstvech evropských států a měst. Někdo se musí aspoň pokusit jim ten účet za takto tristní výsledky vystavit.

Islámoklastku samozřejmě v onom spolku najdete taky. Ne snad, že by byla takovou horlivou feministkou od přírody, chraň Bůh, ale až na drobné výjimky, kdy se jí spolupráce s pány muži chtějícími bojovat s islámem skutečně vyplatila, dařila a výsledky přinášela, vlastně ani nemá vzhledem k výše uvedenému jinou možnost. Jde o minimalizaci energetických i ekonomických ztrát a maximalizaci zisku a efektu. A za Klárou Samkovou jde proto, že ví, že ona si ty výsledky zařídit dokáže. Že nebude marnit čas postáváním před hospodami s cigárem ani lezením do zadnic těch, kteří se zdají být pro boj s islámem politicky vhodní. Že její maximum je úplně někde jinde než bezduché sdílení převzatého obsahu na facebooku i jinde. Že je s to ženy z výše popsané sféry oslovit, hovořit k nim jazykem, kterému porozumí a dokázat je zapojit do konkrétních projektů či je podpořit v těch jejich. Že když jí člověk pošle nějaký islámoklastní materiál, studii atd., může si být jistý, že ho nezavře do šuplíku, ale že si ho aspoň přečte a většinou i určí, jak se s ním naloží dál, případně ho schová pro další použití a doplní o další odkazy na s věcí související témata, osoby či materiály. Taková ta vědecká práce, které bohužel ani člověk s docentským titulem nebyl schopen. 

O tom, že má Klára Samková potenciál k takovým věcem, jako je vytváření politických programů, nebo že už z titulu svého povolání sleduje vývoj české, evropské i světové legislativy, což se pro boj s islámem musí také použít, už jsem myslím psala několikrát. V praxi si to představte třeba tak, že když na ni vybafnete například heslo "rodinné právo", ona je s to sednout a ve vlastním volnu zdarma za poměrně krátkou dobu vytvořit kompletní návrh politického programu zahrnující takovou legislativní úpravu, která by a) pomohla vytvořit prostředí šíření islámu bránící, b) odstranila i další negativní jevy spojené se současnou nekvalitní právní stránkou daného tématu, c) ušetřila státu i jednotlivcům nemalé peníze. Je-li tu někdo další takový, měl by urychleně vylézt na světlo Boží a připojit se k témuž s cílem "islám tu taky nechci". Jinak se totiž pořád točíme v kruhu, zda se naše společnost ekonomicky a sociálně rozpadne ještě předtím, než islám získá nadvládu, nebo až poté. A samozřejmě - tyhle věci není dobré nechávat jen na Kláře samotné. Její lidské síly a zdroje nejsou nevyčerpatelné. 

Můžu se tu zalamovat nad zkušenostmi, které jsem s některými rádoby islámoklastními pány učinila. Nad takovými, kdy jedním dechem tvrdili, že za mne bojují, aby mne islám nezotročil, a zároveň byli s to o mně (či jiných ženách) šířit neuvěřitelně sprosté lži - s kým údajně spolupracuji, komu donáším, s kým se stýkám, komu co posílám, možná i s kým vším spím, co jím, jestli sportuji nebo jak trávím volný čas... Zkrátka jak se mám chovat, abych jim vyhovovala. Jak jsem psala dříve - považuju to ovšem za soft verzi islámu samotného, a proto s tím i s pachateli naložím tak, jak zaslouží. To, že hodlám bojovat s velkým problémem zvaným islám neznamená, že si domů budu nosit tyhle malé uhlíky a budu se jim přizpůsobovat a zvykat si na ně. Natož abych jim říkala "naše české pánské teploučko" a někde to propagovala. Svou budoucnost si určím sama, tak, jako si ji zcela přirozeně ze své "pánské podstaty" určují oni, aniž by o tom s někým museli diskutovat. Nejsem jim podřízena. O ženách, které se jim podřídí dobrovolně, se myslím taky nemusím bavit, jejich konce nejsou o moc lepší než žen ze Saúdské Arábie, zahrabaných po pás do země a ukamenovávaných k smrti právě takto slabými chlapy. Ať se snaží samy, aby to tak nedopadlo. 

Tak jde čas po "té velké tragédii" - shrnutí (I.)

Koukám, že od posledního příspěvku, věnovaného narozeninám jedné významné islámoklastní osoby, tu nic nepřibylo... zatímco v reálu se toho událo přece jen trochu více. A kupodivu ne ze strany našich muslimských či přivandrovavších budoucích bližních. Ti si vesele šlapou dál, pořádají hejt frý obědy v mešitách, které už ani nemusejí vydávat za jazykové školy (kteréžto obědy samozřejmě proběhnou bez patřičné reakce jakýchkoli místních islámoklastů), maximálně někde někoho pobodají, znásilní nebo umlátí, což vyšumí do ztracena... Ovšem my si na tu zábavu koukám vystačíme sami. Bohužel jen a pouze ve prospěch výše jmenovaných spolu s těmi, o jejichž prospěch nikomu z nás rovněž nejde – subjekty to politicky znemožněnými, kompromitovanými svými vlastními kauzami z dob dávných i nedávných, neštítícími se hrabat pouze pod sebe, vytvářet si klaky svých věrných...

Ale to už mnozí přece vědí. Prozřeli, nebo zkrátka jen věří těm, kdo to říkají. Třeba z toho důvodu, že tito lidé mají alespoň nějaké povědomí o tom, co ten islám vlastně je. Vědí, že tihle vůdci se věnovali jeho osvětě v takovém stylu, že pak na úkor těchto aktivit s nimi mohlo být (a bylo) manipulováno, aniž by o tom měli ponětí. Však taky vysvětlování oněch vůdců ještě z nedávných dob, proč se děje to či ono, působilo tak, že ani oni sami opravdu nevědí, která bije, pouze vědí, že je třeba to pro veřejnost nějak učesat.

Horší verzí ovšem je, že oni to bohužel v nemálo případech věděli. Ve prospěch těchto manipulátorů a rozkrádačů byli ochotni obětovat mnohé – včetně svých dlouholetých přátel, které byli s to měnit za politicky výhodnější. Což je věc, která by asi jen tak neměla zapadnout. Že to zároveň byly nejvýznamnější, nejschopnější a nejaktivnější činitelé, které český islámoklasmus má, je asi rovněž jasné.

No a s tím souvisí ta část islámoklastů, kteří neuvěřili, popřípadě ani neměli jak uvěřit, nebo v oněch manipulacích a rozkrádačkách a boji o povolební koryta byli přímo zaangažováni. Vlastně by se u nich ten „islámoklasmus“ měl psát v uvozovkách, protože tam prostě to povědomí o islámu není. Tedy, ono tam mnohdy není povědomí ani o moc dalších věcech, ústředními tématy jsou u těchto jednotlivců ožíračky, vždy se najde čas na cigáro, politice lokální i celostátní rozumějí jako koza petrželi... a když už něco na tom facebooku sdílejí, je to buď psané češtinou třetí třídy pomocné školy, nebo je to (s)prostě okopírováno od někoho jiného, případně je to věta holá coby výkřik do tmy. Jestli to někomu stačí, je to jeho problém.


Do toho tu máme samozřejmě ještě zhrzenou politickou milenku čili Úsvit. Slíbili, že budou podporovat islámoklasmus – jenže jájku, všude na tom islámoklasmu muselo být jejich logo, takže sponzorovali leda své vlastní promoakce, no a když byli oni sami dotázáni na věci s islámem související, ukazovalo se, že i v těchto vodách islámoklastovi nelze lovit diskusní partnery... výsledkem čehož bylo to, že česká legislativa se v boji s islámem nepohnula za celý rok ani o píď, neb se dámy a pánové pro jistotu ani neobtěžovali. Resp. obtěžovali pouze tehdy, když svítala naděje, že bude možné sehrát patřičné divadélko zvané „my se angažujeme – to ti ostatní poslanci nás přehlasovali, jsou zlí, volte nás“. Ano, hovořím o tom návrhu zákona o zákazu halal porážek, který byl nakonec poslanci Úsvitu vědomě přetvořen přímo do protiústavní podoby (vědomě píšu proto, že si neumím představit někoho tak blbého, kdo by nedokázal zajistit, aby jeho návrh zákona s ústavou nekolidoval, aniž by o tom navrhovatel věděl). V podobném duchu se neslo i plánované přejmenovávání strany, které sice pro boj s islámem bylo platné jako mrtvému zimník, ovšem jako tahák na voliče, kteří by volili Blok proti islámu (který měl vždy větší podporu než Úsvit samotný), to fungovat mohlo. Ovšem patřičný ouřad tyhle komické kejkle bryskně zatrhnul. Velkohubé výkřiky o tom, kterak se na onen ouřad bude kvůli tomu podávat žaloba už myslím můžeme považovat za pištění krys minulosti... není důvod nic podávat, spojování se nekoná, naopak došlo k rozchodu s Úsvitem.

Nu a teď co dále. Zhrzené Úsviťáky, kteří najednou ten islámoklasmus a migrační politiku budou muset vzít skutečně do vlastních rukou (a dokonce, ó hrůzo, přijít i s vlastním volebním programem), přičemž vědí, že jsou pro většinu lidí nevolitelní (ať už jako hnutí, nebo coby jednotlivci), můžu myslím vynechat. Jen si tak budu tiše představovat, o jaké částky právě určitá sorta lidí přišla... A nepomůže jim s tím ani případný soud, ani pámbu. Z mého pohledu žádná škoda, stačí si projet jejich tiskové konference a záznamy z hlasování a vím, že tyhle lidi ve sněmovně nepotřebuju, neb je to takový politický mix všeho, co tam už je. Totéž by asi platilo o kandidátech do krajských voleb nebo senátu.

Takže tudy to nepůjde. Ovšem pak islámoklastům zbyly další subjekty. V první řadě tu je IVČRN neboli Islám v ČR nechceme. To samozřejmě není politická strana, „pouhá“ facebooková iniciativa a dnes už i zapsaný spolek, ovšem v tom právě tkví jeho výhoda. Vzešlo odtud základní logo českého islámoklasmu, které už je dnes velmi známé, má divize po celé republice a může snáze spolupracovat s dalšími spolky a podporovat vybrané jednotlivce, aniž by jim do toho ten který aspirant na politické křeslo mohl příliš kecat, neb se mu (či jeho sponzorovi) to či ono nehodí do kampaně.


Konvičko-Hamplovci navíc zřejmě nechají spolek běžet a pokusí se vytvořit novou politickou stranu – Alternativu pro Česko. Což je věc, která mně osobně je velmi nepříjemná – právě proto, že to pořád bude stát na zdiskreditovaných a naprosto neschopných osobách. Jednoho bych zcela nepokrytě šoupla se zlámanýma nohama někam do sklepa a nechala ho vyjadřovat se pouze k tématu islám, druhého bych poslala zpátky do škol rozšiřovat si obzory, aby to, eeeee heee, na ty dva doktoráty, co má, opravdu bylo, no a třetí by si mohla upravit rodinné poměry, než poleze do veřejného prostoru a zároveň v kuloárech bude prohlašovat, že „na sebe teď asi budeme často narážet“. Ovšem nepředbíhejme událostem a počkejme si, jaký že z dotyčných vyleze politický program tentokrát – modlím se, aby eeeee heee doktora někdo ukočíroval, aby nepoužil slovo „zdarma“ v onom programu v nadlimitním, tedy nenulovém, počtu. Chce-li se ovšem nazývat pravicovým sociologem... osobně mi je vcelku jedno, jak mu kdo říká. Z toho, co zatím předvedl a dokázal, přílišným sentimentem k jeho osobě netrpím.

No nic. Blokaře proti islamizaci máme nejspíš poslané k vodě spolu s Úsvitem rovněž. Je pravděpodobné, že tam to spojení realizováno bude. A silně pochybuju, že by uspěli byť i v krajských volbách. Neznámé ksichty s chutí napojit se na stranu, která je nepokrytě bártovská (pořád si ten pokec s poslankyní Havlovou po sjezdu BPI 12. 12. 2015 pamatuju...) a ještě s jistou Volfovou šaškující před kamerami... boha, kdo by tohle volil? No, zjistit se to ostatně po volbách dá snadno... u nás je každé dražší auto na ulici poněkud nápadné, a jet místo do obligátního Egypta nebo Turecka na dovolenou řekněme do Thajska nebo Karibiku a nemoct se s tím ani pochlubit taky není dvakrát ideální...

 
;