Kvasí to...

... ale my jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal...

Nedá se totiž nic jiného dělat. Přestože dění v islámoklastních spolcích v současné době připomíná spíše žumpu nacpanou do tlakového hrnce. Dlužno říci přetékající žumpu v hrnci pěkně natlakovaném. Začínají se otevírat první skříně s kostlivci... a že jich do voleb ještě bude... v zákulisí o mnoha patrech to bublá a vře, řadoví členové i další lidé jsou sledováni a následně pomlouváni za jejich zády, dokonce prý došlo i k rošádě v Akční radě, byť onen způsob, kterým se tak mělo stát, nebyl ani zdaleka košer, zrovna tak jako byl slušně řečeno naprosto debilní důvod, který pro onu personální změnu byl vybrán ke zveřejnění...

... naproti tomu se do příslušných funkcí derou lidé sice naprosto neschopní a pologramotní, ovšem zároveň všeho schopní ve smyslu shora uvedeném. Jako by snad věřili naději, že je někdo do toho veřejného prostoru pustí, nebo že tam zdánlivým odstraněním sobě nepohodlných lidí naráz zaujmou tutéž pozici a funkci, jakou si tam už desítky let budují ony "nežádoucí osoby". Včetně sítě kontaktů, příznivců a spolupracovníků, kteří se hodí v různých situacích, nejen v přímém boji s islámem a kterou oni "nechtěnci" samozřejmě mají, ať se to někomu líbí nebo ne. Nebudu nikoho jmenovat, ale jestli si snad někdo myslí, že průměrný volič bude kdesi na kandidátce kroužkovat nějakou Aničku Vopršálkovou, o které neví vůbec nic a za kterou není vidět žádná hmatatelná práce ani v oblasti islámu, ani kdekoli jinde, popřípadě Jiříka Hrabálkovic, o kterém si snadno zjistí, že z něj zatím bylo víc škody než užitku... Tak určitě.

Některé momenty jsou ovšem opravdu komické. Třeba když předsedkyně jedné z divizí o SVÉM volebním superlídrovi prohlásí zcela veřejně, že je tak trochu magor (v originále "naivní a manipulovatelný"). Volte ho. 

Nebo když nejmenovaná členka divize o komsi sdělí, že je to jen "alkoholik, který se ani slušně obléct neumí", zcela pomíjejíc fakt, že to byl právě tento člověk, který ke spolupráci přivedl člověka s miliardami na kontě. Asi má pan miliardář zvláštní libůstky, bavit se s ošuntělými alkoholiky... Bohužel tehdy ještě onen ošuntělý pán, který ho na jednání přivedl, nevěděl, že ke spolupráci dojít z principu nemůže, neb už platila ona smlouva formálně zakazující islámoklastnímu spolku s kýmkoli dalším kooperovat. Což ovšem ani vědět nemohl a neměl, lhostejno, kolik piv si kde dal... sankce jsou sankce. Jedno pozitivum to ovšem mělo, a sice zvednuté mandle paní místopředsedkyně, která by i bez smlouvy sotva překonala svou zášť vůči dotyčnému finančníkovi, kterou si úspěšně pěstuje z dřívějších let. Inu, kdo chce kam... Smlouvy jsou pochopitelně důležitější než islám. Bez smluv bychom proti islámu nebojovali. 

A mluvíme-li o finančnících, je nutno připomenout i toho komika se včelou v erbu - považte, vzpomněl si, že ho ohrožuje jistá "asistentka", která prý tu příšernost zvanou "smlouva o spolupráci subjektu A a subjektu B" měla komusi poslat, aby ji zveřejnil, z čehož by prý měla mít prospěch její zaměstnavatelka, t.č. v nemilosti u vrchnosti islámoklastního spolku. Co k tomu dodat... snad jen, že ženě toho ovčelovaného ošklivce není co závidět. Přirození se nenatahuje dle počtu nul na kontě, a miliony neléčí zbabělost ani nezvedají IQ. Aneb svůj ke svému, když jsi amatér, klidně svých 60 mega vyhoď za to, aby se cca 11 tvých stejně amatérských a zbabělých koníků nedostalo ani do sněmovny. Však už i tobě samotnému lžou, že? Pomni, ó Napoleone, že ona asistentka je příliš líná na to, aby ti ve tvém pádu pomáhala, když vidí, že si na to s tvými věrnými vystačíte bohatě sami. Nechceš snad po ní, aby ji to ještě mrzelo, že ne? Za ty pomluvy... když už ne za tvou úžasnou politiku v letech předchozích...

Jsou tu ovšem i momenty méně radostné. Třeba když člověk přijede někam na venkov, kde působí místní divize, která pochopitelně není o vnitřním dění informována a je doslova nucena odsouhlasit kdejakou blbost, která jim je vrchností podstrčena. Přičemž členové té divize jsou obyčejní lidé s jedinou touhou, a sice udělat proti islámu co nejvíc a co nejdřív, pokud možno tak, aby to bylo vidět. Takže těmhle lidem stačilo vždy říct dvě slova a přijeli pokaždé sto kilometrů na demonstraci nebo jinou akci, kde bylo nutné být, i s vlajkami a transparenty vlastní výroby... stačilo říct a město bylo oblepeno jejich letáky, lidé šli a roznášeli... Aby taky ne, zrovna tam je muslimská komunita poměrně výrazná a nejde zrovna o žádné svatoušky. Takže ty lidi islám prostě zajímá a islamoklasmus jakbysmet. Neradno s nimi tedy vyje*ávat a zkoušet je nějak obelhat či s nimi manipulovat ve svůj vlastní prospěch.

Ono je dobré si i připomenout, proti čemu to stále stojíme. Že muslimská komunita u nás je stále oprsklejší, radikálnější a získává stále více - třeba když k nim zavítá americký protektor Schapiro, se kterým si šéf muslimů Alrawi vesele třepe rukou (od Žida se ovšem neumaže tak jako od ateisty nebo dokonce ateistky). 

Dále: hranice jsou stále děravější, i přes všechnu policejní kontrolu. Nemluvím teď o radikálech skrytých mezi pěšmo přes Balkán putujícími připrchlíky. Spíš o těch, kteří využívají běžné způsoby, jak se k nám více či méně natrvalo dostat. Bohatí muslimští obchodníci, vozící si sem své rodiny, včetně druhých a třetích manželek. Pro takové typy není pražádným problémem ulovit si u nás další manželku mezi zmatenými studentkami vysokých škol nebo opuštěnými paničkami, jejichž manžele chytla druhá míza. Děti narozené do takových svazků (lhostejno, zda je stvrdí úřad nebo ne) jsou dle českých zákonů automaticky považované za muslimy, protože islám má přednost před náboženskou příslušností matky. Dokonce i v případech, kdy je matka křesťanka - toto náboženství totiž v sobě nemá onu explicitní dědičnost, že by se někdo stal křesťanem samotným narozením, do církve je dítě uvedeno až křtem. Islám toto má, náboženská příslušnost se dědí po otci, lhostejno, jakého vyznání je matka. Ta nemá ani právo rozhodovat, co budou její děti vyznávat, pokud žije s muslimem - ten se obrátí na soud a matka může snadno o děti přijít zcela, s tím, že otci upřela náboženskou svobodu (totiž vyznávat a šířit islám) a dítěti v onom náboženství vyrůstat. 

Islám je u nás zkrátka justicí chráněný. A hej, EU nám sem teď vpustí radikální islamisty z Turecka bez víza, zatímco ministr zemědělství bude pro změnu křepčit radostí nad tím, že se na potravinářském festivalu Gulfood v Dubaji podařilo dohodnout další ekonomickou spolupráci s muslimskými zeměmi (coby náhradu za zrušený export do Ruska, ke kterému došlo na základě - voila - sankcí EU), což nám sem pochopitelně dovleče další bohaté muslimy a přispěje k další výrobě halal potravin na našem území. 

No a tak se čeká, kdo s tím kdy co jako ráčí konečně udělat... ale ouha, ono jaksi není KDO... protože i těch pár, které jsme k tomu údajně pověřili onou cancoidní smlouvou, místo toho zajímá, jak se bude jmenovat 17. listopad, kdy půjdou děti do školky a z čeho budou maturovat... Lidé nejen z divizí na to koukají, asi si říkají "no co, AŽ BUDE PO VOLBÁCH, bude to jiné, to NAŠI poslanci budou makat proti islámu..." hmmm, zřejmě marné lásky snaha, když to nedělají už teď, když na těch samých křeslech již jsou a dokonce při tom vykřikují, jakou podporu od lidí mají. Že by jim v tom bránil stud nebo vrozená skromnost, či snad skvrny na Slunci? Islám nepočká, až bude po volbách, ergo by dotyční a dotyčné ode dneška neměli být vpuštěni ani na toaletu bez hesla typu "islám tady nechci a dnes jsem pro to, aby tu nebyl, udělal tu a tu konkrétní věc v tomto konkrétním resortu". Nebo si můžeme holt přiznat, že činnost poslanců, se kterými za těžké prachy spolupracujeme a kvůli kterým nám mrznou zadky u metra při rozdávání novin a spalují se nám nosy u petičních stránků a při demonstracích, jsme v současné době s to ovlivnit právě tak málo jako činnost těch, se kterými nespolupracujeme a volit je nehodláme. Jenže ono to je všechno i o nás - většina z nás nedokázala dotlačit k hájení našich zájmů ani starosty našich obcí nebo ředitele škol, kam chodí naše děti... takže si možná myslíme, že na usmívající se poslance stačí zamávat vlaječkou s logem a zatleskat jim na demonstraci a pán nebo paní s radostí udělají, co nám na očích uvidí. Prostě proto, že to teď říkají.

Opravdu zajímavé, že pro jiné poslance a jiné kandidáty jsme takové aktivity nikdy dříve schopni či ochotni nebyli, ač byl princip stejný a věděli jsme, že po volbách nebude splněno to, co nám páni kandidáti slibovali, nebo to, čím nám vyhrožovali. Zavedené strany nemusejí řešit, kolik lidí se jim povede vytáhnout na demonstraci nebo rozdávání novin, aby někam pracně dostrkaly desítku svých členů. U nás má ta desítka členů slíbeno neuvěřitelných 60 milionů (připomínám, že jistý Okamura to zvládnul s 11 miliony), za sebou práci stovek lidí, kteří všichni pracují zdarma... a aktuální výsledek od srpna, kdy se spolupracovat začalo, popř. už od ledna, kdy se k nám jednotliví členové začali přidávat, je nula nula nic. Totiž pardon, jeden protiústavní zákon o zákazu halal porážek, ať nekleju. Lze předpokládat, že pár lidí nezastaví ani postih dle trestního zákoníku, až dotyčným pachatelům tohoto zvěrstva (ano, napsáním nekvalitního návrhu zákona se stali spolupachateli muslimských "řezníků") vyprší poslanecká imunita. 

Nechme toho pro dnešek. Jede se zkrátka dál. Tohle vše je třeba monitorovat a dávat do souvislostí. Věc je příliš vážná, a to, k čemu se dnes zdráhají politici nakonec pravděpodobně vyřeší otec či bratr některé zneužité konvertitky... ovšem bude to řešení pouze částečné. 

Neumřela, žije... aneb opožděný report z Albertova (17.11.2015)

Ha! Mysleli jste, že už islámoklastka nic nenapíše, co? Zanechte marných nadějí, zatím není důvod přestat psát. Spíše naopak. Jen toho času na to by mohlo být více, neb dotyčná osoba svůj aktivismus posunula na trochu jinou úroveň, začala se mnohem více objevovat na akcích zaměřených příslušným směrem atd., a proto by se jí hodilo, kdyby jí nějaký ten OTROK ALLÁHA, údajně prchající z bodu A do bodu B přes půl Evropy, občas došel na nákup nebo uvařil oběd... Jako revanš za to, že tu vší mocí bojujeme za to, aby zrovna na našem území nikomu nepadaly bomby na hlavu a nikdo tu nevybuchoval na sportovních stadionech a nestřílel kalašnikovem na koncertech, by to pro začátek v rámci dobrých sousedských vztahů mohlo stačit.

Mnoho času od posledního zápisu nicméně uplynulo. K proběhlým událostem se určitě v budoucnu vrátím, byť ubíhající doba už pomalu překrývá některé detaily. Dnes se chci ovšem věnovat té nedávné akci, která spustila lavinu dosud nepředstavitelných následků - ano, tušíte správně, jde o shromáždění na podporu prezidenta Zemana na pražském Albertově u příležitosti oslav výročí 17. listopadu.

Shrňme si některá dosud známá fakta a přidejme pár dalších: pan prezident Miloš Zeman se rozhodl uctít památku obětí 17.11. (1939) a připomenout si výročí stejného dne roku 1989 na pražském Albertově, tak jako loni. Známý je i fakt, že se na místě nachází pamětní deska k této události, jejímž je pan prezident sponzorem. Stejně tak by bylo nošením sov do Atén připomínat, jak jeho podobná aktivita (za účasti zahraničních státních představitelů a zástupců) dopadla loni - prakticky mu to nebylo umožněno a tato událost byla dehonestována vrháním vajec na prezidenta a jeho hosty, pískotem, pokřikem a zvedáním červených karet. Silně pochybuji, že by někdo zemřel nebo bojoval zrovna za tohle... ale pojďme dále. Letos se pan prezident chtěl na ona místa i přes tyto předchozí zkušenosti vrátit. Našli se dokonce i jeho příznivci, kteří ho v tomto chtěli podpořit a zabránit tak opakování loňských událostí. Ti tedy místo rezervovali pro své shromáždění a zajistili pro něj vše potřebné - jednalo se v první řadě o Stranu práv občanů, jejímž je pan prezident čestným předsedou. Těžko se lze těmto příznivcům divit, že chtějí být při takové příležitosti s panem prezidentem a vyjádřit mu svou podporu. Obvykle se to tak dělá, ovšem na místo mohl přijít i kdokoli jiný bez ohledu na stranickou příslušnost, kdo smýšlí podobně. Akce byla limitována pouze tím, že o 3 dny dříve došlo v Paříži k brutálním teroristickým útokům spáchaným muslimy, následkem čehož celá Francie vyhlásila výjimečný stav, později se s podobnými opatřeními připojila Belgie, kam vedou kontakty oněch teroristů, a pokud je mi známo, onen příšerný stav, kdy armáda, policie a tajné služby vší mocí zkouší najít pachatele a zároveň minimalizovat rizika pro občany svých zemí, stále trvá. Na což pochopitelně musela reagovat i Česká republika, zvláště když vyšlo najevo, že dotyční teroristé ji používají jako tranzitní zemi. Bylo tedy lze očekávat, že na tak masové veřejné akci budou panovat zvýšená bezpečnostní opatření - ostatně si to spousta lidí mohla ověřit už při pietním pokládání květin a svíček u francouzské ambasády v Praze hned v sobotu 14.11., tedy den po pařížských útocích.

Program prezidenta Zemana byl tedy jasný - opět Albertov. Spolek Blok proti islámu, spolu s iniciativou Islám v ČR nechceme a hnutím Úsvit-Národní Koalice měl na 17. listopadu naplánované shromáždění na Hradčanském náměstí právě na podporu pana prezidenta Zemana a jeho myšlenek v této nelehké době. Čekalo se pouze na to, zda pan prezident sladí svůj program s touto akcí, na kterou byl dokonce pozván, případně zda vůbec bude na Hradě přítomen, aby celá akce měla smysl. Je tedy logické, že po zveřejnění prezidentova programu Blok proti islámu ono shromáždění zrušil a rozhodl se připojit k akci SPO na Albertově, a to i přes to, že měl na Hradčanech už rezervováno místo, pozván zahraniční hosty (německou PEGIDU a britskou English Defence League - EDL) a hotový program. Bylo by nesmyslem podporovat prezidenta pod okny jeho prázdného úřadu, zatímco by on byl někde jinde. Strana práv občanů s tím, aby BPI jejich akci podpořil, problém neměla, dokonce ani s tím, aby zástupci BPI a Úsvitu vystoupili coby řečníci na jednom pódiu i tehdy, kdyby na něm byl i prezident Zeman. Tím, že nešlo tedy už o individuální akci BPI a Úsvitu, zároveň došlo ke změně propagace této akce - na samostatné akce BPI obvykle distribuuje vlastní letáky, zatímco tentokrát se informace šířily pouze přes sociální sítě a maily, s tím, že nejde o akci zaměřenou proti islámu nebo zabývající se primárně migrační krizí, ale že hlavní náplní shromáždění bude podpora prezidenta Zemana v kontextu výročí událostí 17. listopadu. BPI, IVČRN i Úsvit tedy očekávaly, že třeba mnoho jejich příznivců na akci ani nedorazí. Rovněž nikdo z nich necítil potřebu se při přesunu akce z Hradčan na Albertov spojovat s jakýmkoliv dalším pořadatelem akcí, které tento den po Praze probíhaly - bylo organizačně dost náročné postarat se o hladký průběh onoho přesunu a již zmíněné hosty. Což ovšem na druhou stranu ale ani nikomu nebránilo se naopak také připojit a přesunout svou akci na Albertov, tak jako to udělali jmenovaní. Bylo to celé zkrátka o prioritách, jak si je kdo nastaví. Pro někoho byl důležitý prezident a Albertov, pro jiné Václavské náměstí nebo prázdný Úřad vlády v podvečerních hodinách.

Tolik obecná fakta k úvodu. Teď k subjektivnímu zpětnému pohledu na průběh albertovské akce. Islámoklastka čili já se na ni vydala v dostatečném časovém předstihu - jednak proto, že očekávala hojnou účast prezidentových příznivců a nechtěla skončit někde uprostřed davu, jednak proto, že zároveň chtěla zabránit tomu, aby přední řady okupovali prezidentovi oponenti a opakovaly se již popsané vejcovrhy. Cesta na místo proběhla v klidu, na zastávce na Karlově náměstí se ve slabém dešti náhodně sešla s další kolegyní z BPI, na albertovské zastávce se obě označily příslušným odznakem a jelikož kolegyně odběhla do prodejny potravin řešit hlad, vydala se islámoklastka na místo sama. Na začátku Albertova parkoval vůz místopředsedkyně BPI Jany Volfové, kde jsem nafasovala další odznaky, tentokrát s trikolorou, do ruky dostala lampion s logem Úsvitu a BPI, a opět po vlastní ose pokračovala ke konci ulice, kde se celá akce měla odehrávat.

Na místě se kolem jedné hodiny už scházely spousty lidí včetně našinců, kolegů a známých, bylo zde připraveno pódium s transparentem "Ať žije Zeman!" (kdo by to byl řekl, že jeho příznivci budou volat něco takového?), k vidění už byly i transparenty a vlajky ČR i IVČRN mezi účastníky. Poměrně velký prostor těsně u pódia byl ohrazen zábranami a hlídán policií, která teprve po notné chvíli začala příchozí pouštět dovnitř - po jednom a po osobní prohlídce za použití ručních detektorů kovu a zběžného prohledání zavazadel. Islámoklastka to přežila ve zdraví, opět připomíná, že na to, co kdy dělala za kterou plentou se jí nikdo netázal, tudíž soudí, že akce byla veřejně přístupná všem z celého politického spektra, včetně politiků samotných. Zájemců o tuto akci se zde nakonec sešlo tolik, že došel k úhoně i její lampion. Ten ovšem tak jako tak nemělo smysl ve dvě odpoledne rozsvěcovat. Pokud jde o "zelené karty pro prezidenta" - ty tam rozdávaly prezidentovy příznivkyně zřejmě z SPO z vlastní iniciativy, nikomu je nenutily. Samozřejmě že islámoklastka tuto kartu ovšem neodmítla - jednak poměrně hrdě přiznává, že pana prezidenta volila v obou kolech přímé volby, a jednak usoudila, že v davu lidí ani nezvládne vytáhnout svůj fotoaparát z kapsy a přes hlavy a záda něco nafotit... ovšem stát naprázdno jí přišlo hloupé, proto se rozhodla alespoň přispět "svou kartou do mlýna".

Co říci k oficiálnímu průběhu akce po jejím zahájení až po ukončení? Proslovy vystoupivších osob si každý může dohledat na patřičném místě, z mého pohledu byly bezchybné a dostatečně důstojné místu i příležitosti. Reakce publika byly rovněž spontánní a vřelé. Pokud jde o složení publika samotného - je-li islámoklastce čerstvých 30, pak tam lidí ve stejném věku viděla mnoho, stejně tak jako ještě mladší mládež a studenty, ale i seniory, rodiče s dětmi, partnerské páry... Vše bylo pak vidět mnohem lépe při odchodu z "místa činu", když jednotlivci i hloučky lidí proudili okolo a nehromadili se vzadu za islámoklastkou, kam ani přes jejich hlavy pak nedohlédla. Vzdělání ani ekonomické působení či zaměstnání zúčastněných islámoklastka neměla potřebu zkoumat. Tudíž ani nemůže říct, zda ten pán ve třetí řadě vpravo od pódia nebyl náhodou intelektuál, komunální politik, vědec... zkrátka někdo, kdo by tam "neměl být". Že tam při oslavách dne studentů nebylo studentů více islámoklastka považuje pouze za symbol politického vymezení se části těchto studentů vůči prezidentovi Zemanovi, tudíž za jejich soukromý problém. Byť si - zvlášť vzhledem k aktuálnímu dění - umí představit, že by ti, kteří se naopak zúčastnili (nedejbože s odznakem "Stojím za svým prezidentem!" nebo přímo BPI / IVČRN) mohli ze stran představitelů svých škol i spolužáků cítit jistý nátlak na to, aby už to nedělali. Inu - symbol 17. listopadu 2015. Špatně se tomu v mladém věku odolává, na druhou stranu nelze jen tak akceptovat, že by politické směřování škol či preference jejich vedení ovlivňovalo do budoucna životy dnešních studentů, pokud se s těmito preferencemi neztotožní. Zvlášť představa, že se 17. listopadu 1989 přímo či nepřímo zúčastnili ti, kteří dnes ty studenty učí a vedou, a to na straně opozice tehdejšího studentstva, tomu dodává ohavnou pachuť. Skoro to v tomto kontextu jednoho svádí přemýšlet, zda vůbec nějaký "17. listopad 1989" v tomto smyslu proběhl. Pochopitelně není (jen) vinou současného studentstva, že školy tyto lidi ve svých vedeních a učitelských sborech mají... ale bránit by se mohli, přece jen to bude jednou jejich život.

Mám hodnotit to, že při akci došlo k očekávatelnému, totiž že že s představitelem Bloku proti islámu Martinem Konvičkou sejde na jednom pódiu samotný pan prezident Miloš Zeman? Jistě, vždyť to byla opravdu významná událost jak v Martinově životě, tak v působení samotného BPI a Úsvitu-Národní Koalice. Ovšem na druhou stranu - kvůli tomu to nikdo z nás nedělá, cíle jsou stanoveny jinde - totiž stopka islámu a jeho veřejným projevům - a prapory, volání slávy ani davy lidí v ulicích za nás tuto práci neudělají. A udělána být musí, nebo nepřežije v první řadě ani opozice, která se jednak nechce, jednak (v případě, že by nakonec prozřela a bránit se chtěla) ani neumí bránit. Jsou to velmi snadné terče pro útočníky, kteří tak mohou mít hned jasno, s kým budou mít těžší práci a s kým ne. Možná by proto mohli přestat ony útočníky na sebe tak upozorňovat svým defétismem, případně rovnou odmítnutím jakéhokoli boje proti jakémukoli nepříteli. Možná to z té hymny, kterou si prezident se všemi, kdo byli na pódiu i pod ním zazpíval, nebylo příliš znát - ale k tomu "zemskému ráji to na pohled" patřily vždy i boje o udržení tohoto ráje, a budou patřit i nadále, protože přístup "je 21. století - všechny boje a všechno násilí teď jedním rázem skončí a budeme to dělat pouze jinak" je utopie. Zejména proto, že zbraně volí vždy útočník, který s napadeným nedebatuje, zda se mu to hodí či líbí. Lze tak věřit tomu, že všichni ti, kdo za "květy jara v sadě" kdy bojovali a umírali, by také dali přednost volbě jiných prostředků a způsobů trávení života - tak jako my dnes. Války se neskončí tak, že nad sebe pověsíme modrou vlajku se žlutými hvězdami - naopak, mnohé mohou začít už jen kvůli tomu, stejně jako kvůli dalším vlajkám a symbolům. A také již začaly, jak ukazuje praxe. Karty jsou dávno rozdány poměrně jasně, zbraně a způsoby i cíle útočníků jsou také známy. Budeme-li házet klacky pod nohy těm, kteří na to chtějí adekvátně reagovat, pouze těmto útočníkům nahráváme.

Budiž to dostatečně jasný vzkaz současné justici i tvůrcům naší legislativy... mimochodem, moc by mě zajímalo, jakou vojenskou kvalifikaci a specializaci má ministr Pelikán. Jsou zkrátka období, kdy je to důležité.