Fenomén Konvička

Nedá mi to. Prostě mi to nedá, abych taky neřekla svých pár slov k člověku, který celé to islamoklastní hemžení u nás alespoň na nějaký čas svou osobou zaštítil. Už proto, že jsem mu značnou část té doby dělala různými způsoby na facebooku i jinde promo, dobrovolně, nezištně a přes to, že jsem s ním třeba v některých věcech nesouhlasila, na což doufám taky dojde řeč... Prostě jsem tu jeho osobní volbu „vést a být viděn“ akceptovala a spolu s dalšími se ho snažila jakkoli postrkovat před sebou, před námi všemi... tím více, čím negativnější reakce od sluníčkářů směrem k němu přicházely. Věděla jsem, na co oni útočí, a bylo to pro mne tak zásadní, že jsem víceméně neřešila to kolem, to, čím vším ještě Martin Konvička byl a jak se k čemu stavěl.

Nebudu tu teď vůbec řešit Konvičku ve vztahu k islámu coby objektu vědeckého bádání. Tam není totiž co namítat, sami arabisti a orientalisti jsou dokonce s to přiznat, že ví minimálně totéž, co oni sami, čili je zhruba na úrovni Kláry Samkové, navíc umí pohled na islám obohatit o zajímavé souvislosti a kontexty, například co do vnímání mezilidských vztahů a jejich projevů, různých forem sexuality, přístup k volnočasovým aktivitám a zábavě atd. Potud tedy v pořádku, soudím, že tam má Martin Konvička stále ještě prostoru dost a jeho úloha na tomto poli je nedocenitelná. Už proto, kolik lidí svými texty dokázal oslovit a vůbec k zájmu o islámskou problematiku přivést. Nebo kolik jich dokázal právě díky tomu dostat na náměstí. Těch čtvrt milionů podpisů pod peticí proti kvótám na imigranty bylo do značné míry i jeho. Upírat mu je nebudu, byť si nejsem jistá, zda tyhle lidi má ještě i dnes.

Já chci ale hovořit o Martinovi Konvičkovi z trochu jiného úhlu pohledu. O tom, jaký byl a je z pohledu těch, kteří se s ním některých věcí účastnili, čili těch, kteří se v novinových článcích stali jen součástí těch údajně malých skupinek, co se shromažďovali na demonstracích, běhali do sněmovny s peticí, blokovali hraniční přechody a vyváděli různé jiné kejkle.

Já sama jsem se vlastně nikdy ke Konvovi nijak extra blízko nedostala. Přes veškerou podporu z mé strany a občasné sympatie, které mi skrze lajkování mých příspěvků na facebooku projevil a krátké navazující diskuse poté, jsem nikdy nepatřila k hejnu jeho „favoritek“, ani k užším kruhům řídících různé spolky a iniciativy, se kterými by on aspoň kvůli tomu musel být v kontaktu více. A přesto... možná díky tomu, že mou specialitou je zúčastnit se, vnímat, být přítomen, všímat si a příliš se nikam necpat, jsem se občas do určitého blízkého kontaktu s Konvou dostala. Byla to víceméně náhodná setkání, kdy jsme třeba po akci z kapacitních důvodů skončili namačkaní poblíž sebe v hospodě a člověk si tak leccos vyslechl, co Konva vyprávěl ostatním, nebo ho třeba i na nějakou akci doprovázel, sem tam jsme prohodili pár slov k tomu, co nás čeká... Mou osobu Martin Konvička nikdy neřešil, dokonce ani tehdy ne, když už konflikty s mou divizí Bloku proti islámu vyústily v to, že jsem se odmítla do jejich dalších aktivit zapojovat. (Otázkou samozřejmě je, jestli se mu tím vůbec někdo z té divize tenkrát pochlubil... mám za to, že tenkrát už centrála kolem Jany Volfové měla úplně jiné starosti a snažila se si zachránit krk, takže mne sice strašili, že se „můj případ“ bude řešit na celorepublikové úrovni, ale myslím, že věděli, že Konvu do takových oficialit jen tak nedotlačí, pokud si jím nejsou úplně jistí, což už tehdy začínalo být akutní.)

Nicméně zpátky, k tomu Konvičkovi bez světel reflektorů a kamer. Ke Konvičkovi z přítmí hospod, skrytému za proužkem kouře z cigaret, případně povlávajícímu u tyče v tramvaji při přesunech z akcí do oněch volnočasových lokalit. „Je to bohém,“ říkali nám nevědomým ti, kteří ho znali více. „Hrozně rád si užívá, je děsně na ženský a na povinnosti a formality s ním moc nepočítejte.“ Nu, co se dá dělat, odpovídali jsme my, nikoho lepšího stejně nemáme... nějak ho k těm věcem, co jsou potřeba, dotlačíme – vždyť i on to tak konec konců chce.

No a tak jsme se do toho s ním pustili. Konvička měl vbrzku vlastní ochranku a další servis, který mu při kuřpauzách snaživě připaloval, případně ho z nich tahal zpátky k formalitám. Bylo to už tehdy takové dvojznačné, na jednu stranu člověk věděl, že je jeho lídr aspoň v bezpečí, na druhou už vnímal různou míru servility a možná i vzájemného soupeření v těch hloučcích, které Konva poctil svou přízní a rozebíral s nimi zdánlivě nějaké „vnitřní záležitosti“, ale mnohem spíš něco neformálního, včetně ženských... Nicméně na formality tu stále bylo dobrovolníků dost, a jakkoli náročné asi pro Konvu samotného možná bylo skloubit pracovní život s bouřlivým soukromím a ještě aktivismem, dalo se na něj vcelku spolehnout, že až bude potřeba, dokáže před kamerami vystoupit jako střízlivý, důstojný, seriózní a příčetný člověk, který ví, co chce, žádné uřvané, ožralé nebo zfetované individuum se nikdy nekonalo.

Mnojo, ale kromě toho „důstojného“ Konvy tu byl i Konva č.2 – onen „bohém“, jak říkali znalci. Mně se to skutečně špatně pojmenovává, ta jeho druhá stránka. Nejpřesnější definice by z mého pohledu byla asi „urvaný ze řetězu, absolutně ignorující okolí, starající se jen o naplnění svých aktuálních potřeb a vydávající všanc všechny zájmy celku“. To byl Konvička, kterého se i Jana Volfová bála, co kde kdy zase provede, protože ho absolutně v některých ohledech neměla pod kontrolou, což ji vzhledem k financím, o které šlo, asi poněkud zneklidňovalo. Konvička byl s to ignorovat i její pokyny, jakkoli ji jako politickou matadorku oceňoval a byl jí vděčný za to, že ho přivedla do světel kamer a vtáhla do politického zákulisí. „Udělala ho,“ jak se říká, byť s ním měla své vlastní plány... ovšem Konvička jí nedovolil to, aby na ty výše popsané části jeho charakteru jakkoli pozitivně působila, čímž šly do háje i ty plány, které s ním prostě ještě ani neměla. Zůstal prostě Konvičkou se vším všudy. To byly ty noci, které trávil kdesi ve společnosti omamných látek a nápojů a během kterých probíhalo na jeho facebooku i v různých organizačních a tajných skupinách to, co nám střízlivým občas dalo velkou práci chápat a za bílého dne to před oponenty obhajovat jako to, co chceme „přece“ my všichni. To byl ten Konva, o jehož „výletech za děvčaty“ občas v běžné konverzaci mezi těmi, kdo věděli, a námi, co jsme s nimi pracovali, padla zmínka, takže jsme s tím tak nějak počítali všichni. Měnit se na tom nedalo co, údajně byl Martin s to upřednostnit tyhle své fyzické potřeby i při aktivistické služební cestě za hranice, kde se mu sice nepovedlo dojednat vůbec nic (protože na to tam „přece“ byli jiní „profesionální dobrovolníci“), ale zato se ho prý můžete zeptat na to, co se odehrává v tamních uličkách... Nebo, když máte štěstí a chuť, si s některým z „děvčat“ někde pokecat. Ostatně to, jak milenci a polygamisti počítají s existencí nějaké diskrétnosti jako s něčím, na co mají nějaký nárok, a připadají si strašně nenápadně, je taky jevem, který by si zasloužil bližšího zkoumání někdy jindy.

Tož tak. Střih. Martin Konvička se nedostal do Senátu a neudržel se ani v jednom uskupení, ve kterém dříve působil. Protože pokud bez kuřpauzy nevydržíte hodinu sedět na pozadí a makat nebo s někým jednat, mohli byste se v tom Senátu leda tak střelit do hlavy... a pokud vás musí hlídat dvacet lidí čtyřiadvacet hodin denně, abyste jménem iniciativy nezveřejňoval to, co být zveřejněno nemá, protože je to prostě blábol, případně je vás potřeba hlídat, zda se někde s někým na síti vulgárně a hystericky nehádáte a protistrana pak screenshoty nepoužívá na odlákání vašich potenciálnách příznivců, nejste zkrátka pro týmovou práci přínosem. Ani kdybyste byl Buddha. Znám takových případů hned několik, kdy jsem ráno rozespale vlezla na hlavní stránku IVČRN, přečetla si poslední příspěvek stránky a šla svého nejbližšího kolegu seřvat, co to má zase být, aby se mi dostalo odpovědi „to my ne, to Konva, ale už to řešíme“. Ještě k těm senátním volbám – samozřejmě jsem kandidaturu Martina Konvičky podporovala, v posledních zbytcích chabé naděje, že ten tlak ho snad přece jen donutí své zlozvyky opustit... Pravdou je spíš to, že on by se nedonutil pracovat ani tam. Spíš by možná některé kolegy s pár děvčaty seznámil... čímžto pádem jeho instalace do lavic Poslanecké sněmovny je podobně nereálná. Upřímně řečeno si myslím, že je to s ním tak zlé, že kdoví jestli ještě bude aspirovat na zvýšení své profesní kvalifikace, protože vyšší stupně odbornosti už zkrátka tu sebekázeň a odříkání si vyžadují. Jsou věci, které si v těch padesáti zkrátka dovolit nemůžete, abyste nevypadali směšně. A hodnost akademická je stejná jako ta vojenská, ona je totiž vidět. Můžete se tvářit jako kapacita, ale všichni pak už budou vědět, že jste asi narazil na své vlastní limity.

Tohle vše samozřejmě nepíšu z důvodu nějakého „zúčtování s Konvou“, „osobní pomsty“ nebo čehokoli podobně vyhraněně negativního směrem k Martinovi Konvičkovi. Byť bych i své osobní důvody měla, screenshot, jak se mi omlouvá za to, co si ke mně kdysi před lidmi dovolil, tu ještě schovávám. I když vlastně nevím proč a k čemu. Asi se nechci zrovna nikomu chlubit, že se mi „omlouval Konvička“... z toho nikdo nic nemá. Takže proč to všechno? No, nevím. Možná zkouším trochu zabojovat s tím doznívajícím kultem osobnosti – a ten Martin bohužel měl a bohužel o něm velmi dobře věděl a nebyl vůči němu imunní. Už jsem to ostatně popsala výše, žádná pokora a zodpovědnost vůči druhým... pracoval víceméně s tím, že věděl, že ho ostatní prostě musejí podpořit, protože nikdo lepší na obzoru zkrátka není. Je to takové trochu přetahování se o lano s Tomiem Okamurou (a to si pište, že u něj jede totéž). Upřímně řečeno, pochybuju, že by se u nás našel chlap, který by v takových pozicích a situacích dokázal zkrotit své ego. I ženské mnohdy podlehnou... což je možná důvodem, proč občas tu neformálnost směrem ke „své“ nedostižné Kláře Samkové naopak přeženu a radši se s ní chytnu ohledně nějaké banality, jen aby neměla ona a její okolí pocit, že jí lezu do pozadí a naopak zůstala nohama na zemi a blíž nám smrtelníkům, kteří vše nemusejí chápat a dělat tak, jak to vidí a chce zrovna ona. Ale to je zas jiný příběh, ve kterém hlavní roli Martin Konvička nehraje.

A teď si to vemte: byly tu tisíce lidí, kteří byli ochotní to Konvičkovo trojčení se zatnutými zuby vydržet, protože věděli, jak akutní situace tu je. Případně se o něm ani nechtěli dozvědět, zoufale se drželi ideje „pana docenta, co tak hezky píše a v televizi moudře mluví“. Mno. Ti lidé jsou prostě pryč... už nemají za Konvičkou kam jít, protože už za ním nestojí ani ti, kdo za ním stáli v době jeho rozchodu s Úsvitem a Janou Volfovou. A už nebudou ani podporovat ty další, které podporovali jen kvůli němu, protože cítili, že jsou slabší než on, nedůvěřovali jim tolik jako jemu samotnému... Martin Konvička je ovšem nad tohle vše povznesen a s noblesou sobě vlastní (co dím, vypadá opět jako malé dítě, kterému někdo kopnul do báboviček – a všichni víme, že jemu to politikaření ale opravdu nejde) hledá viníky svého vlastního úpadku všude jinde, jen ne v sobě samém. Způsobu, jakým to dělá, se říká „attention whore“, zkrátka žebrání o pozornost u té hrstky, kteří mu ještě zůstali věrní, případně pár dalších, kteří by mu na to zdání dávné slávy mohli sednout a chtěli se dostat k tomu „zlému Konvičkovi, který je v reálu fajn a dělal ty demonstrace proti islámu“.

Faktem je, že kdyby se mu jeho záměr (zůstat tím úžasně bohémským Konvičkou ze spolku/ strany XY) podařil, nezůstalo by z islamoklastní scény VŮBEC NIC, tedy ani IVČRN... a on by nemohl plakat, že mu tam nechtějí umožnit publikovat (proč by měli, když se od nich sám distancoval již v prosinci 2015 na sjezdu BPI?). Takto ti lidi, skryti v dokonalém islámoklastním undergroundu, funkční zůstali – což vím prostě proto, že od nich občas ty konkrétní výsledky dostávám nebo se o nich dozvídám jiným způsobem. Ono to je totiž ten druh práce, která skutečně nepotřebuje nějaké „demokratické“ kafrání a hlasování okolo, ani to, aby tam kdokoli zvenčí strkal nos a příliš se to rozšiřovalo mezi obecný lid. Potřebujete k tomu hlavně vlastní zadek a klávesnici, kontakty na určité lidi, čas na vyhledávání informací, čas na překlady, orientaci v administrativních a právnických úkonech i znalost lokálních poměrů a politicko-ekonomických vazeb tu i onde... ne, to opravdu není specializace vhodná pro Martina Konvičku. Což říkám ve vší úctě k tomu, co naopak jeho specializací je a v čem, jak jsem uvedla hned v úvodu, u nás skoro nemá konkurenci. Ale chtít po něm, aby převzal a vykonával nějakou moc nad těmito lidmi je prostě hloupost, stejně jako chtít, aby reprezentoval někoho jiného než právě jen a pouze sám sebe.

To je snad vše. Dostali jsme k dispozici Martina Konvičku s určitými predispozicemi a provedli jsme ho určitým obdobím až k tomu, co se ukázalo být jeho limitem. Sami jsme při tom tratili mnohdy mnohem více než on sám, protože jak už bylo řečeno, on byl až reprezentantem těch výsledků plynoucích z dlouhých hodin mravenčí práce, kterou pro něj dělal někdo jiný. I my jsme rozpadem islámoklastních spolků přišli o nově navázané kontakty a právě to, na čem jsme tenkrát společně dělali, je vlastně dnes už pryč nebo jen obtížně použitelné. Nicméně: pořád tu ještě zůstali lidé, kteří se k tehdejší vlně odporu proti islámu nepřidali. Je tedy koho oslovovat i bez Martina Konvičky – ono to jsou zároveň i lidé, ke kterým by se on tak jako tak nedostal, ani kdyby se na hlavu stavěl. Nedokázal by je přesvědčit, tihle lidé žijí v úplně jiných sférách než on, nebrali by ho vážně, ač přitom islám jako problém vnímají sami od sebe díky svým vlastním zkušenostem... Uvidíme tedy, jak celá věc půjde dál. Čas nám bohužel už nevrátí nikdo.

Když už jsme u toho času, na úplný závěr si dovolím zmínit datum skutečného konce Martina Konvičky. Byl jím 18. květen letošního roku, tedy roku 2016. V ten den mohl být Martin Konvička na konferenci „Máme se bát islámu?“ v Poslanecké sněmovně místo Kláry Samkové... kdyby to ovšem nebyl Martin Konvička, který někde dělá, co nemá, a tak ho následně nelze nikam pozvat. Protože Martin Konvička ovšem je právě tímhle Martinem Konvičkou a ne jiným, byl prý 18. květen zároveň dnem, kdy mu byl znemožněn přístup do administrace facebooku IVČRN. Později tam prý byl znovu připuštěn... aby byl ještě později zabanován právě člověkem, kterému na sjezdu BPI v prosinci 2015 nejen svým vystoupením proti IVČRN dokonale zesabotoval kandidaturu do pozic, na které na rozdíl od Martina Konvičky ten dotyčný skutečně měl velmi vhodné předpoklady. Po 18. květnu už se Martin Konvička uchýlil pouze k pouličním performacím, což byl opět styl „attention whore“, proti kterému navíc opozice dokázala velmi snadno zasáhnout, ale jinak už v rámci antiislámu nezvládl Martin Konvička objektivně vůbec nic.

Jak je důležité míti Vítka II.

Čas ovšem trhnul oponou. Zrodila se islámoklastka. V červenci 2014. Zrodila se na lavičce v parku před velvyslanectvím Izraele, kde se učila text izraelské hymny a Hava Nagilu, kdyby byly tyhle písně potřeba. Za půl hodiny poté k ambasádě dorazila skupinka cca 150-200 Palestinců a jejich podporovatelů, kteří zde demonstrovali proti izraelské vojenské operaci Protective Edge. Popisovala jsem tu akci už mockrát, takže to tentokrát vynechám, jen připomenu, že to bylo opravdu děsivé. Roztřesenou rukou jsem cvakla pár fotek demonstrantů a lidí pohybujících se kolem nich a upalovala domů, šťastná, že to dobře dopadlo a nedostala jsem se někde do nějakého střetu. Doma prohlížím fotky... Byl tam. Dokonale maskovaný v tom poněkud tmavším davu lidí - a přesto NEBYL JEDNÍM Z NICH. Opět a zase. Jenom fotograf. "Jenom". A stál na opačné straně než já, odkud mohl pohodlně vyfotit všechny, kteří stáli VEDLE izraelské ambasády, aby tak naopak demonstrovali svou podporu Izraeli. 

Nedosti mi ovšem bylo tohoto prvního dobrodružství. Za týden si Izraelci a jejich příznivci usmysleli uspořádat "u koně" shromáždění za mír v Izraeli. Chybět jsem tam po tomhle nemohla. Navíc jsem věděla, že v té době stávají lidé z IVČRN s peticí proti přiznání II. stupně registrace Ústředí muslimských obcí na veřejných a často navštěvovaných místech, tedy mohou být i tam. I zavítala jsem, KONEČNĚ se tam seznámila s prvními lidmi z IVČRN, postála s nimi u stánku... a sledovala, jak se blíží onen "agresivní čmoud", se kterým právě ti lidé z IVČRN měli několik dní předtím konflikt u svého petičního stánku... Foťák měl samozřejmě s sebou, s velkou radostí ho použil, když nás stánkaře kontrolovala policie, a pak jsme ho měli za zadkem snad hodinu, když nás hlídal, jestli náhodou nevedeme nějaké "náckovské a rasistické" řeči. Pochopitelně v takové situaci nikdo nestál o další navazování kontaktů či představování. 

Z téhle akce jsem od něj nikdy neviděla ŽÁDNOU svou fotku. I když jich musí mít asi 150 a i když už tehdy znal z jiných fotek mou podobu.

Proběhlo pak několik dalších, raně islámoklastních akcí, na kterých onen blogující fotograf nebyl a já se tak mohla oddávat svému úkolu bez obav. Třetí kontakt byl až na první velké demonstraci IVČRN, svolané na 16. ledna 2015 na Hradčanské náměstí. Islámoklastka je, jak známo, malé postavy, takže se na této akci tlačila v davu lidí dopředu, aby z účinkujících řečníků taky něco měla. Držela navíc v rukou transparent... což z ní udělalo do té doby nepoznanou a vítanou kořist pro přítomné fotoreportéry. Připadala si jako filmová hvězda, když se jich na ni slítlo asi deset najednou, čímž z mluvčích vpředu ovšem neviděla už vůbec nic. Když konečně novináře moje osoba přestala bavit a jejich hradba se rozptýlila, aby si pánové a dámy našli v davu nové oběti, pohlédla jsem kamsi vpravo... jen proto, abych uviděla, jak tam ve své známé reflexní vestě stojí ještě ke všemu ON. Co následovalo je asi jasné: usmál se, využil toho, že se kolem mě vytvořil volný prostor, zvedl foťák... a užil si to. 

Tak vznikly další jeho fotky mé osoby, které jsem nikdy nikde neviděla. Vtipné ovšem je, že jsem poměrně záhy po akci naopak narazila na fotku kohosi třetího, na které stojíme asi metr od sebe, já s transparentem, on s foťákem, oba s výrazem "to vedle mne mě nezajímá". Jo jo, hlavně se na sebe nepodívat... vypadalo to totiž, že ze sebe máme navzájem dost psinu. On ze mě, jak tam coby prcek statuju s cedulí, já z něj, že jediné, co mi může, je leda tak si mě opět vyfotit. 

A kola času se točila dál, rozjely se další demonstrace, nejdříve IVČRN, později BPI. Demonstrace na Staromáku 30. ledna se myslím obešla bez přítomnosti ovestičkovaného fotografa, zato na pididemonstraci na začátku února před pražskou mešitou už byl. Dokonce tam na komsi vymámil megafon, aby nás před salafistickou mešitou (sic!) poučil o tom, že není islám jako islám, že existuje dokonce i nějaký súfismus a že on není muslim, ale ateista... načež následovalo obvyklé popadání nás posluchačů na jednu hromadu smíchy a poslání spíkra v ona místa. Achjo. 

Své fotky z oné akce jsem nikde veřejně neviděla. Asi panu fotografovi zrovna nešel internet nebo něco takového...

Hovory H VII. aneb Lukáš Houdek se ptá, islámoklastka odpovídá

(7. část rozhovoru, který neproběhl)
___________________________________

Jak se díváte na ta uskupení, která tady v Česku bojují proti islámu? Jako třeba Islám v ČR nechceme nebo dřívější Blok proti islámu a další?

Své počáteční vztahy s IVČRN jsem už vysvětlila. Dnes znám většinu adminů té stránky a hlavní představitele spolku osobně. V zásadě jejich snahy podporuji (pokud mi zrovna neháže na facebookovou zeď nějaké info některý z méně textově zdatných adminů...) a propaguji je, kde se dá, včetně jejich akcí, občas nosím jejich placku se škrtnutou mešitou atd. Není to dokonalý spolek, má své slabiny a mouchy především v organizačních věcech, navíc v souvislosti s děním (nejen) v Bloku proti islámu prošel určitými otřesy a musel se se vzniklou situací vyrovnat. Nevidím ani do všech aktivit, které podnikají, což je ovšem dobře, uvědomuji si bezpečnostní riziko, kterému vystavují sebe i další. Poznala jsem, že mezi nimi jsou nesmírně inteligentní, schopní a aktivní lidé, z nichž některé počítám mezi své blízké přátele. Pak jsou tam samozřejmě i ti, se kterými v kontaktu nejsem nebo jen velmi vzdáleně a zprostředkovaně, občas se mi na nich něco nelíbí... ale věřím těm, kteří je znají a pracují s nimi více, že dělají to, co je potřeba.

K Bloku proti islámu: byla jsem od počátku jeho členkou, a to pražské divize. Bohužel zrovna ta svým naprostým amatérismem, politikařením, leností a neschopností, to vše situováno do jejího vedení, byla odsouzena k naprostému zániku prakticky od počátku. Už v září loňského roku jsem proto zvažovala přesun do brněnské divize. Ovšem vyčkávala jsem, a nakonec mne události předběhly. Poslední aktivita, které jsem se v rámci Bloku proti islámu zúčastnila, byl prosincový volební sjezd, resp. setkání pražské divize týden poté. Pak ty vztahy mezi mnou a vedením divize byly už jednak vyhrocené, jednak v podstatě nenabízeli žádné aktivity, kterých se člověk měl účastnit a které by měly smysl, pokud zrovna nechtěl dělat kamelota stranického tisku Úsvitu. Což jsem nepovažovala za vhodný způsob boje s islámem. Vedení divize tedy chvíli naoko zuřilo, vypustilo mým směrem pár pomluv a výhrůžek, ale záhy mělo zcela jiné starosti, které pak vyvrcholily oním teatrálním odchodem ze sjezdu, na kterém byl následně celý Blok rozpuštěn. Tam jsem ovšem přítomna nebyla, ovšem vzhledem k tomu, že mne nikdo nevyloučil, dá se říci, že jsem byla členkou až do úplného konce. Blok proti islámu byl ovšem jen spolkem pro obsazení kandidátek Úsvitu, důsledkem čehož teď je, že stávající Úsvit obsazuje kandidátky, jak se dá, a klidně se spojí i s člověkem odsouzeným tuším na osm a půl roku. Ovšem Úsvitu nikdy nešlo o nikoho a nic jiného než o Úsvit a jeho jednotlivé členy, čistě levicová strana, zvláště pokud nemá problém s něčím takovým, jako je zapsání České suverenity na své kandidátky a komunisti v řadách Úsvitu taky nevadí. Jsem ráda, že už tohle vím a nemusím s tím mít nic společného, mé zájmy by to tak jako tak nehájilo. 

Vadí vám něco na hnutí Islám v ČR nechceme?

Mělo by? Jak jsem psala, možná věci související s organizací aktivit či realizací jednotlivých nápadů, občas je u nich vše na dlouhé lokte, jsou ochotni se dohadovat o něčem, co je úplně jasné a hlavně to nesnese odkladu. Ale to si musejí uvědomit sami, co s tím dál.

Jinak tedy nejde o hnutí, ale o zapsaný spolek. No a mám ten dojem, že se mne snažíte dotlačit k tomu, abych se distancovala od diskusí, probíhajících na facebookových stránkách spolku. Což mne ani nenapadne. Já příspěvky uživatelů facebooku na tamní zdi neřeším. Málokdy si ty diskuse tam vůbec čtu celé, leda snad když jsem autorkou nějakého článku, který IVČRN sdílí, a kdy musím odpovídat na případné dotazy, přikládat další odkazy atd. Takže jestli čekáte zalamování nad každým, kdo tam napíše „já bych ty muslimy střílel“, tak se nedočkáte. Jednak se mnohdy těm emocím nedivím, je to pro mne běžná reakce na něco skutečně otřesného (nemohu za to, že nám to islám servíruje v takových kvantech). Jednak nemíním řešit každého pisatele zvlášť, tím spíš, že může jít o falešné účty provokatérů snažících se IVČRN poškodit. Stačí mi si vzpomenout, jak jste se tam svého času projevili vy, po upozornění, že se tam takto chovat nebudete, jsem ovšem byla zablokována já na VAŠICH stránkách, čemuž se dodnes řehtám. Holt jste předvedli, jak se to nemá dělat - když si nemůžete cenzuru vynutit u druhých, aspoň jim ukážete, jak to „umíte“ vy. Tudíž vám podobně orientovaní jedinci jsou na stejném stupni vývoje a řešit výkřiky do prázdna, pocházející pravděpodobně od nich, smysl nemá. Dokonce ani když chodí na IVČRN v celých hejnech s představou, jak nenápadní jsou. Takže fakt ne, řešit tato vyjádření nebudu, dokonce ani kdyby pocházela od bůhvíjakých skutečných grázlů, rasistů, neonacistů atd. Já navíc jaksi nejsem adminem tamních diskusí. Ještě k těm autorům „radikálních“ výroků na diskusích IVČRN: jestliže si umím představit, že mezi mnou a potenciálním muslimským útočícím radikálem v budoucnosti může stát právě třeba i ten autor bůhvíčeho kdesi na facebooku, klidně i v kanadách a schopný používat zbraň a eliminovat útočníka, pak mi nezbývá, než tuto situaci přijmout jako reálnou. Vy si samozřejmě vybírejte po libosti, že o záchranu zdraví, života a majetku od „neonácka“ či „fašisty“ nestojíte, jakož i o krevní transfuzi od něj. Přece vám nebudu stále říkat, co máte dělat.

Tak jde čas po "té velké tragédii" - shrnutí (I.)

Koukám, že od posledního příspěvku, věnovaného narozeninám jedné významné islámoklastní osoby, tu nic nepřibylo... zatímco v reálu se toho událo přece jen trochu více. A kupodivu ne ze strany našich muslimských či přivandrovavších budoucích bližních. Ti si vesele šlapou dál, pořádají hejt frý obědy v mešitách, které už ani nemusejí vydávat za jazykové školy (kteréžto obědy samozřejmě proběhnou bez patřičné reakce jakýchkoli místních islámoklastů), maximálně někde někoho pobodají, znásilní nebo umlátí, což vyšumí do ztracena... Ovšem my si na tu zábavu koukám vystačíme sami. Bohužel jen a pouze ve prospěch výše jmenovaných spolu s těmi, o jejichž prospěch nikomu z nás rovněž nejde – subjekty to politicky znemožněnými, kompromitovanými svými vlastními kauzami z dob dávných i nedávných, neštítícími se hrabat pouze pod sebe, vytvářet si klaky svých věrných...

Ale to už mnozí přece vědí. Prozřeli, nebo zkrátka jen věří těm, kdo to říkají. Třeba z toho důvodu, že tito lidé mají alespoň nějaké povědomí o tom, co ten islám vlastně je. Vědí, že tihle vůdci se věnovali jeho osvětě v takovém stylu, že pak na úkor těchto aktivit s nimi mohlo být (a bylo) manipulováno, aniž by o tom měli ponětí. Však taky vysvětlování oněch vůdců ještě z nedávných dob, proč se děje to či ono, působilo tak, že ani oni sami opravdu nevědí, která bije, pouze vědí, že je třeba to pro veřejnost nějak učesat.

Horší verzí ovšem je, že oni to bohužel v nemálo případech věděli. Ve prospěch těchto manipulátorů a rozkrádačů byli ochotni obětovat mnohé – včetně svých dlouholetých přátel, které byli s to měnit za politicky výhodnější. Což je věc, která by asi jen tak neměla zapadnout. Že to zároveň byly nejvýznamnější, nejschopnější a nejaktivnější činitelé, které český islámoklasmus má, je asi rovněž jasné.

No a s tím souvisí ta část islámoklastů, kteří neuvěřili, popřípadě ani neměli jak uvěřit, nebo v oněch manipulacích a rozkrádačkách a boji o povolební koryta byli přímo zaangažováni. Vlastně by se u nich ten „islámoklasmus“ měl psát v uvozovkách, protože tam prostě to povědomí o islámu není. Tedy, ono tam mnohdy není povědomí ani o moc dalších věcech, ústředními tématy jsou u těchto jednotlivců ožíračky, vždy se najde čas na cigáro, politice lokální i celostátní rozumějí jako koza petrželi... a když už něco na tom facebooku sdílejí, je to buď psané češtinou třetí třídy pomocné školy, nebo je to (s)prostě okopírováno od někoho jiného, případně je to věta holá coby výkřik do tmy. Jestli to někomu stačí, je to jeho problém.

Do toho tu máme samozřejmě ještě zhrzenou politickou milenku čili Úsvit. Slíbili, že budou podporovat islámoklasmus – jenže jájku, všude na tom islámoklasmu muselo být jejich logo, takže sponzorovali leda své vlastní promoakce, no a když byli oni sami dotázáni na věci s islámem související, ukazovalo se, že i v těchto vodách islámoklastovi nelze lovit diskusní partnery... výsledkem čehož bylo to, že česká legislativa se v boji s islámem nepohnula za celý rok ani o píď, neb se dámy a pánové pro jistotu ani neobtěžovali. Resp. obtěžovali pouze tehdy, když svítala naděje, že bude možné sehrát patřičné divadélko zvané „my se angažujeme – to ti ostatní poslanci nás přehlasovali, jsou zlí, volte nás“. Ano, hovořím o tom návrhu zákona o zákazu halal porážek, který byl nakonec poslanci Úsvitu vědomě přetvořen přímo do protiústavní podoby (vědomě píšu proto, že si neumím představit někoho tak blbého, kdo by nedokázal zajistit, aby jeho návrh zákona s ústavou nekolidoval, aniž by o tom navrhovatel věděl). V podobném duchu se neslo i plánované přejmenovávání strany, které sice pro boj s islámem bylo platné jako mrtvému zimník, ovšem jako tahák na voliče, kteří by volili Blok proti islámu (který měl vždy větší podporu než Úsvit samotný), to fungovat mohlo. Ovšem patřičný ouřad tyhle komické kejkle bryskně zatrhnul. Velkohubé výkřiky o tom, kterak se na onen ouřad bude kvůli tomu podávat žaloba už myslím můžeme považovat za pištění krys minulosti... není důvod nic podávat, spojování se nekoná, naopak došlo k rozchodu s Úsvitem.

Nu a teď co dále. Zhrzené Úsviťáky, kteří najednou ten islámoklasmus a migrační politiku budou muset vzít skutečně do vlastních rukou (a dokonce, ó hrůzo, přijít i s vlastním volebním programem), přičemž vědí, že jsou pro většinu lidí nevolitelní (ať už jako hnutí, nebo coby jednotlivci), můžu myslím vynechat. Jen si tak budu tiše představovat, o jaké částky právě určitá sorta lidí přišla... A nepomůže jim s tím ani případný soud, ani pámbu. Z mého pohledu žádná škoda, stačí si projet jejich tiskové konference a záznamy z hlasování a vím, že tyhle lidi ve sněmovně nepotřebuju, neb je to takový politický mix všeho, co tam už je. Totéž by asi platilo o kandidátech do krajských voleb nebo senátu.

Takže tudy to nepůjde. Ovšem pak islámoklastům zbyly další subjekty. V první řadě tu je IVČRN neboli Islám v ČR nechceme. To samozřejmě není politická strana, „pouhá“ facebooková iniciativa a dnes už i zapsaný spolek, ovšem v tom právě tkví jeho výhoda. Vzešlo odtud základní logo českého islámoklasmu, které už je dnes velmi známé, má divize po celé republice a může snáze spolupracovat s dalšími spolky a podporovat vybrané jednotlivce, aniž by jim do toho ten který aspirant na politické křeslo mohl příliš kecat, neb se mu (či jeho sponzorovi) to či ono nehodí do kampaně.

Konvičko-Hamplovci navíc zřejmě nechají spolek běžet a pokusí se vytvořit novou politickou stranu – Alternativu pro Česko. Což je věc, která mně osobně je velmi nepříjemná – právě proto, že to pořád bude stát na zdiskreditovaných a naprosto neschopných osobách. Jednoho bych zcela nepokrytě šoupla se zlámanýma nohama někam do sklepa a nechala ho vyjadřovat se pouze k tématu islám, druhého bych poslala zpátky do škol rozšiřovat si obzory, aby to, eeeee heee, na ty dva doktoráty, co má, opravdu bylo, no a třetí by si mohla upravit rodinné poměry, než poleze do veřejného prostoru a zároveň v kuloárech bude prohlašovat, že „na sebe teď asi budeme často narážet“. Ovšem nepředbíhejme událostem a počkejme si, jaký že z dotyčných vyleze politický program tentokrát – modlím se, aby eeeee heee doktora někdo ukočíroval, aby nepoužil slovo „zdarma“ v onom programu v nadlimitním, tedy nenulovém, počtu. Chce-li se ovšem nazývat pravicovým sociologem... osobně mi je vcelku jedno, jak mu kdo říká. Z toho, co zatím předvedl a dokázal, přílišným sentimentem k jeho osobě netrpím.

No nic. Blokaře proti islamizaci máme nejspíš poslané k vodě spolu s Úsvitem rovněž. Je pravděpodobné, že tam to spojení realizováno bude. A silně pochybuju, že by uspěli byť i v krajských volbách. Neznámé ksichty s chutí napojit se na stranu, která je nepokrytě bártovská (pořád si ten pokec s poslankyní Havlovou po sjezdu BPI 12. 12. 2015 pamatuju...) a ještě s jistou Volfovou šaškující před kamerami... boha, kdo by tohle volil? No, zjistit se to ostatně po volbách dá snadno... u nás je každé dražší auto na ulici poněkud nápadné, a jet místo do obligátního Egypta nebo Turecka na dovolenou řekněme do Thajska nebo Karibiku a nemoct se s tím ani pochlubit taky není dvakrát ideální...

Kam kráčíš, BPI? III. (noviny & otázky)

Čas běží, a někteří zdá se běží nadcházejícím neblahým událostem vstříc...

... bez zaváhání, možná i bez oddechu, chrlí na facebooku monotematický obsah ve prospěch někoho jiného, než jsou oni sami...

... bez ptaní a rozhlížení se kolem sebe, jako by to snad za ně někdy udělal někdo jiný, ochotní odevzdávat sebe sama i své blízké...

... někteří běží událostem naproti i tak, že stojí. V mrazu, u metra a na dalších místech s velkým pohybem lidí, rozdávají tiskoviny, jejichž obsah neznají, stejně jako neznají jejich zadavatele, natož jeho záměry...

Už vyšly tři články, které se tématu týkají. Jeden přímo na titulce iDnesu, ještě mírný, jako by se do toho jeho autor bál pořádně opřít a zkrátit tak všem případné utrpení. Druhý článek na tenhle text navazoval, byl to blog jednoho z čtenářů iDnesu. Ten už tak milý nebyl, mj. prý vypátral v hospodaření spolku kamsi ulétnuvších 15 tisíc korun. Což udělal víc než kdokoli z řadových členů spolku - ti rozhodně netráví večery studiem pohybů našich financí. Ono to vůbec je tak, že řadoví členové se omezili zas jen na to, co jsme dělali, když jsme s tématem "islám" a skupinou kolem IVČRN začínali - komentují a sdílejí články a videa na facebooku, navzájem si je lajkují a olepují animovanými emotikony... ne že by kvůli tomu bylo potřeba členství ve spolku, který má dotlačit do poslanecké sněmovny určité osoby, ale zřejmě mají dotyční pocit, že tohle je ta "práce"...

Co jsem to dál... jo, třetí článek. Vandasovci - DSSS. Že prý si jeden z nich u metra rozdávanou tiskovinu vzal a dokonce prý zkusil na kolportéry i promluvit a dostal pozoruhodnou odpověď. Zvláštní nápad. Ale nemusím rozumět všem myšlenkovým pochodům zrovna téhle skupiny lidí. Jen škoda, že pak ten jeho článek pokračuje spekulacemi, že prý "forma i obsah jsou ukradené právě od Vandasovců". Jednak o obojím pochybuju, no a druhak - ono to je stejně irelevantní. Podstatné je u těch novin něco jiného - právě to, čeho si všimli už i novináři, a co budou pitvat blogeři - náhodní kolemjdoucí, zkoušející z kolportérů něco vypáčit... Což nepůjde, protože kolportéři tyhle informace prostě nemají. A tak tam mrznou a jsou za blbce. Ovšem s hřejivým pocitem "boje" proti čemusi.

Jestli se ptáte, zda na ty tři poměrně VÝRAZNĚ VIDITELNÉ články bylo ze strany vedení BPI & Úsvitu-NK nějak reagováno, pak vás nepotěším. Tak jako se zakopávají pod koberec větší i drobnější problémy v divizích, antikampaně na nepohodlné členy atd., tak se pokračuje v naučeném schématu jednání i nadále.

Mezitím jeden z hlavních oponentů nelení. Vykašlal se sice zřejmě na marné pokusy běhat před poslance ve sněmovně s jednotlivými návrhy zákonů (které by mu tak jako tak nikdo neschválil nebo nevytáhl k diskusi, tak jako se děje Úsvitu-NK, kdyby si někdo nevšimnul), ovšem místo toho jede předvolební kampaň. Ve velkém stylu - tu snahy o spojení s SPD, tu fotka se zástupcem dokonce samotného Donalda Trumpa (na to nemají Tatjana Festerling s Lutzem Bachmannem, ani kdyby si stoupli navzájem na ramena). A "naše" reakce? Opět ubohoučká, ukňučeňoučká... "Tomio, ty se spojuješ s těmi, kdo chtějí více EU!"

A to je celé. Tomio pochopitelně kašle na to, co o něm skučí nějaký Blok. Promo má vymakané, poskytl svým fanouškům materiály, loga, kontakty, aplikace do mobilu atd. k dispozici mnohem dříve, než se tím nějaký Blok začal vůbec za sebe zajímat, a dělá to i nadále v každém svém příspěvku na facebooku, nabírá nové členy rychlostí, která je až děsivá (zatímco Blok se pihňá v tom, že místopředsedkyně do spolku přijala Matěje Hollana z hnutí Žít Brno a kdo s tím co udělá...). No a nadále drahý Tomio opakuje stále totéž o tom, kdo za Úsvitem-NK stojí. Opět reakce od "nás" prakticky nulová - "on lže". Zřejmě to podle počtu Tomiovi přibývajících příznivců přestává stačit. Je to taková ta taktika, jaká se používá u sluníček - nejdřív člověka obviní z šíření hoaxu, a pak to převedou do množného čísla a tvrdí, že ten člověk je nedůvěryhodný celkově, protože si jednou dovolil šířit něco, co oni označili za hoax. Jenže ono ta zpráva na počátku vůbec být hoaxem nemusí. Tady se odvádí pozornost k tomu, "kolikrát už Tomio lhal", případně k osobě toho, kdo se zeptá na totéž, nebo se vytáhne "chrabrý, poctivý a těžce pracující Úsvit"... ovšem k meritu věci drahý Blok s Úsvitem stále ne a ne dolézt a ne a ne odpovědět na to, na co je tázán. Chtělo by se říct, že zatím měli možnost vyjít ven s barvou po dobrém, což by nemuselo mít ty následky, co to může (a bude) mít, až to tedy najednou začne jít jinak.

Ono to ale časem půjde. Lidem už ta Tomiova vyjádření začínají vrtat hlavou, a začínají používat google. Sice jde jen o první vlaštovky... ale brzy se někdo zeptá, třeba i na to, co ve svátečním shonu na konci roku stihlo poměrně slušně zapadnout. Jedna otázka by myslím stačila, třeba stran toho, kdo je dnes obhájcem Martina Konvičky v jeho "moučkovém" procesu... nebo jaký je plán B pro případ, že soudní proces s ním nevyjde dle očekávání a spolek (včetně politické strany) se náhle octne bez "superlídra"... resp. zcela bez kontaktu s ním... jaký ten cíl bude dále a kdo bude dál v Bloku a Úsvitu fungovat jako ta tvář, která vše bere na sebe...

Nebudiž to ovšem ode mne chápáno jako jakákoli obhajoba seňora Okamury či pokus o přihrání mu voličů a fanoušků. Chraň pámbu, už proto, že toho člověka na rozdíl od islámoklastky nějaký islám vůbec nezajímá (už je tu ta věta zas!), ba dokonce neměl problém ještě pár let zpátky rvát na hlavu své partnerky hidžáb, aby s ní v Londýně mohl do mešity, a pokud jde o jeho předchozí působení coby mluvčího Asociace českých cestovních kanceláří a agentur - zkuste mi vyprávět o tom, jak tu tenkrát nechtěl turisty zrovna z muslimských zemí s jejich nacpanými peněženkami. Mám zkrátka za to, že ta mezinárodní klientela českých kebabáren, indických halal restaurací, jakož i běžných českých hospod, kam si muslim pořád může zajít, je tak trochu i jeho dílem. Tehdy Tomio proti islámu rozhodně nebouřil, jestli mě paměť neklame.

Ovšem všímat si toho, co tedy Tomio dělá coby regulérní politický oponent, který tu prostě je, ať chceme nebo ne, samozřejmě musím. A tak se můžu vrátit ještě i k tomu, co jsem psala už dřív - že se pan Okamura SPOJUJE s dalšími subjekty. Odhlédněme od toho, o které subjekty jde a proč si vybírá zrovna je a ne jiné, a podívejme se opět do našich řad - zeptal se někdo z řadových členů vedení, s kým vším už jsme se spojili my a jaké koalice máme v kterém kraji vytvořené? Pokud je mi totiž známo, za celou dobu se BPI spojil pouze se třemi politickými subjekty - jedním je samotný Úsvit - Národní koalice, druhým je Suverenita místopředsedkyně spolku a třetím strana DOMOV, spojená s osobou partnera místopředsedkyně a zároveň tiskového mluvčího spolku. To je vše, a já s údivem kvituju informace od uskupení, jednotlivců i spolků, kteří byli naopak coby partneři ke spolupráci odmítnuti, aniž by byl zásadní konflikt ve sdílených postojích a hodnotách směrem k islámu i dalším tématům. Samozřejmě - když si to spojíte s odpověďmi na otázky, které jste si měli položit o pár odstavců výše, bude vám vše nejspíš jasné.

Pokud nebude, není vám zřejmě pomoci. Ono je totiž ve spolku pořád dost těch jednodušších lidí, čekajících, že někdo za ně někde koná to maximální možné dobro, neochotných či neschopných dojít si na pokec za vlastním starostou nebo zastupitelem, zeptat se toho či onoho ouřadu, zajímat se, kdo co kde a s kým tvoří a zamýšlí...

Měla jsem tímto směrem včera jednu zajímavou diskusi zřejmě s členem či příznivcem spolku. Vypadlo z něj, že raději bude nadávat na zahalenou muslimku objevivší se v televizi, protože třeba na psaní delších textů nebo jejich studium se necítí, neboť "má jenom učňák". A tak bych si dovolila obecenstvu připomenout, že stále ještě stojíme proti těm pochodujícím Mustafům odněkud z chatrče, které nedostatek vlastní gramotnosti příliš netrápí a kteří sem i přesto přicházejí a jsou námi přijímání de facto jako páni Evropy, kteří zde získávají mnohem víc než ti lidi s učňákem. Jestli ti vyučení zahodí svou budoucnost (nejen v otázce islámu) kvůli takové rezignaci a sebepodceňování se, pak budou vždycky jen loutkami v rukou těch, kteří si ten text přečíst nebo napsat dovedou a zvládnou si tudíž budoucnost zařídit tak, aby byla výhodná především pro ně samotné. A totéž platí i pro ochotu se na něco zeptat nebo si zjistit konkrétní věci.

Kam kráčíš, BPI? II.

Minule jsem tu napsala článek, který měl ukazovat na moje prozření v otázce spojení islámoklasmu s jedním politicko-nepolitickým uskupením, resp. cca desítkou jeho čelních představitelů, kteří si nejen dle mého názoru s oním hnutím dělají, co chtějí. Vzbudilo to různé reakce, někteří se ptají, jiní stále odmítají si možnost, že by došlo k přesunu moci (a tudíž i cílů hnutí) ven mimo toto hnutí, vůbec připustit. Jejich věc, že hodlají dál bičovat mrtvého koně a propůjčovat se k naplnění představ a vytváření politických struktur někomu, komu je samotný islám u zadku, pouze disponuje finančními zdroji na to, aby pár hloupých jedinců zlanařil k tomu, aby ho opět dostali na výsluní, odkud pak právě těmto jedincům hodí nějakou kost v podobě větší či menší funkce.

Islámoklastka tu ovšem není kvůli nějakým funkcím. Není tu ani kvůli těm, kteří sice sedí na žocích peněz, ovšem do boje proti islámu se v životě nezapojili a cítí jej jen jako předvolební téma. Islámoklastka ví, že tu problém s islámem bude i po volbách - a nikdo jí nedá jistotu, že milého sponzora náhle nezačnou zajímat i jiná témata a nebude je ve sněmovně, na krajích a v zastupitelstvech tlačit na úkor pozornosti, kterou by si téma "islám" zasloužilo, popř. že se celá věc vůbec nezvrhne tam, kde to není v islámoklastčině zájmu, např. že poslanci takto delegovaní pak nebudou zvedat ruce pro nápady typu EET, obdobu Skaret, zákazy kouření atd. Sponzory lze přijímat pouze takové, kteří výslovně JSOU PROTI ISLÁMU stejně jako my, pouliční aktivisti a členové jednotlivých divizí. Což by znamenalo pro toho aktuálního sponzora z toho zákulisí vylézt a nést na trh i svou vlastní kůži. To se ovšem zatím nestalo. Lze se tak snadno nadít toho, že až otázka sponzoringu před volbami praskne, veškerá pracně budovaná divizní struktura se zhroutí, X členů odejde hned a elektorát, který namáhavě sháněli na ulicích, v rodinách a na pracovištích a hučeli mu do uší "ISLÁM, ISLÁM", to uskupení taky pošle do háje. Z tohoto úhlu pohledu už dnes vypadají nesmírně hloupě ti, kteří údajně islámoklastním politikům, vedeným stejným sponzorem, nadbíhají, jak jen mohou, nevynechají jedinou příležitost se s nimi vyfotit, tagují je na facebooku a tykají jim jak diví, což je tak jako jejich hlavní činnost v divizích a jinak po nich výsledky nevidět, v horším případě "raději nevidět" vzhledem ke kvalitě... Ale to je jejich problém a jejich ztrapňování se. Jen islámoklastka zkrátka seznala, že není důvod, proč by u toho měla být a vyjadřovat tomu podporu.  

Je nám ovšem souzeno na to zřejmě ještě nějakou chvíli koukat. Třeba na to, jak hloupě dává vedení uskupení najevo, že si s prací některých nyní již nepohodlných členů (čti: těch, co jim nelíbají zadnice) míní vytřít zadek. Příklad posledních dní: jak mnoho členů IVČRN, BPI a příznivců ví, islámoklastka se 14. května loňského roku zúčastnila výstavy Svět knihy, kde se téma islám řešilo s orientalisty a kde mj. mezi vystavovateli knih byl i stánek muslimské obce. Tam se islámoklastce podařilo získat asi čtyři brožurky, které muslimská obec vydává a které používá k získávání příznivců, vymývání mozků konvertitům apod. Reportáž z akce islámoklastka poslala představitelům IVČRN, kteří ji i s fotkami zveřejnili na své (dnes zrušené stránce) a na webu (http://www.ivcrn.cz/reportaz-ze-sveta-knihy-2015/ ). Ony brožurky jsou tam přímo zmíněny. Protože islámoklastka tedy jak vidno není sobec, samozřejmě chtěla, aby se tyto texty dostaly k co největšímu množství lidí a aby se s nimi dále pracovalo, přišly jí jako úžasný argumentační materiál a sonda do myšlení české muslimské komunity. Tehdy se celá islámoklastní komunita teprve formovala, členové IVČRN (a později vzniklého BPI) se mnohdy navzájem neznali, nebyli v kontaktu, a tehdy se také k této komunitě přidala někdejší politička Jana Volfová, která mínila být čelní představitelkou pražské divize, kde tedy i islámoklastka působí. Islámoklastka se tedy rozhodla, že si brožurky neponechá a předá je této funkcionářce, která už bude vědět, co s nimi a každý si je bude u ní případně vypůjčit k přečtení. Dovezla jí je osobně při příležitosti vyzvedávání petičního stánku s jedním z pražských kolegů, což rovněž u zájemců anoncovala. A tím byly zřejmě ony brožurky nenávratně ztraceny - slyšel o nich od té doby někdy někdo? Islámoklastka doufala, že se na ně jen pozapomnělo a vytáhnou se k použití později. Půl roku čekala. Nedávná konverzace s tiskovým mluvčím a partnerem paní Volfové v jedné osobě jí ovšem otevřela oči: "O žádných brožurkách nic nevím, když budou potřeba, dají se snad objednat v e-shopu!" Paní Volfová se pro jistotu k celé záležitosti nevyjádřila vůbec.

 

Tak. Takže veškerá práce, kterou si islámoklastka dala se sháněním těchto tiskovin, veškeré riziko, které při tom podstoupila (ono opravdu není moc příjemné běhat se svým vcelku již profláknutým obličejem kolem stánku se zahalenými ženštinami, kde hlídá zrovna Ostřanský, Sáňka & spol.), všechna energie, kterou tomu věnovala (shánění reprezentativního oblečení, běhání s roztékajícím se make-upem ve 30stupňových vedrech, co tehdy byla, hodinu po Výstavišti), byla hozena vniveč a zřejmě bude nahrazena několika kliknutími v e-shopu, "pokud bude třeba". Což asi hned tak nebude, když to "nebylo třeba" ani za poslední půlrok. Čili zájem o islám ze strany vedení NULA a zájem o DOBROVOLNOU aktivitu členů divizí rovnou v záporných hodnotách. Islámoklastka to holt musí brát jako krádež a zneužití důvěry a práce druhých. A protože islámoklastka je jen "malé pivo", nikoli někdo výrazný, kdo by se v divizi sápal po funkci a koho by bylo nutné nějak "trestat" či "zkoušet odstavit", má za to, že obdobně na tom mohou být i "malá piva" z jiných divizí. Takoví ti, co přicházejí s vlastními podnětnými nápady, co by se mělo dělat, nabízejí, že se na nich budou podílet (a ty akce jsou opravdu významnější než shánění nějakých pitomých brožurek)... a pak s údivem zjišťují, že na to ze strany vedení nebylo vůbec reagováno nebo jejich konkrétní výsledky byly tak nějak zakopnuty pod koberec ve prospěch někoho jiného, kdo je strkán do popředí jako bůhvíjaká kvalita. Na volebním sjezdu už to zaznělo na plná ústa tolikrát, že je opravdu s podivem, že titíž lidé pak těmto osobám ve vedení vůbec dali svůj hlas. Vlastně - není, kampaň na podporu těchto osob tlačících se do vedení byla poměrně značná, stejně tak jako šíření hlavní teze, že "problém je v komunikaci" a "ostatní členové problém v komunikaci s vedením nemají". Čímž je elegantně řečeno, že si za to dotyční asi mohou sami, zatímco vedení je zřejmě dokonalé (a "přetížené" - taky častý "argument" poslední doby). Verze "vsadili jsme možná na špatné koně" zřejmě nesmí být ani vyslovena nahlas, ani v případě, že by ti špatní koně někomu tancovali na chodidlech.  

A tak nám tedy tento údajně islámoklastní člun soustavně nabírá vodu shora, zatímco nemálo těch, kteří doteď veslovali, seč mohli, již je vyčerpáno a má velkou chuť s celým veslováním ve prospěch ožralých kapitánů seknout. Jak jsem psala minule - jsou věci, které cigárko s Konvičkou po demonstraci vážně nespraví. A opakuju: nejde ani o osobu nějaké islámoklastky jako takové, ani snad o ty brožurky o úloze ženy v islámu, vztahu křesťanství a islámu z pohledu české muslí komunity... ale o samotný ten princip. Na tom Světě knihy mohl být tenkrát kdokoli z dnešní pražské či jiné divize. Jenže ono se to odehrávalo v době, kdy většina lidí bývá ještě v práci, což se islámoklastky tehdy ještě netýkalo, měla volného času spoustu, a tak se Pražanům hodilo, že se těchto aktivit mohla účastnit za ně a oni si nemuseli brát volno nebo mohli trávit čas jinak. Naivní islámoklastka to dělala ráda, byla ráda, že může nějak přispět a že někde budou vidět konkrétní výsledky toho, že vůbec existuje a že ještě dělá něco přínosného pro naši budoucnost, místo aby se někde kopala do zadku. A ono jí tedy nakonec jedna z političek, o jejíchž vlastních úspěších by se dalo zejména z pohledu voliče dlouze debatovat, zkouší tímto zbabělým a zprostředkovaným způsobem naznačit, že jako člověk a aktivistka nestojí islámoklastka vůbec za nic, že se s ní v nějakém islámoklasmu nedá vůbec počítat a že ona nehodlá ztrácet čas ani tím, že by jí snad kdy radila, jak to dělat lépe nebo co po ní konkrétně chce.  

Myslím, že je dobré to vědět. A i když by mohla teď přijít "korektní verze jednání" ze strany dotyčné vrchnosti, ve stylu "sorry, islámoklastko, omlouváme se ti, ty brožurky máme a použijeme je / brožurky nemáme, objednáme je, až bude čas - chceš taky?", už na tom nezáleží. Protože ta možnost, že ta normální reakce přijde, je ve skutečnosti velmi malá. Nepřišla-li doteď a byl-li místo ní vytažen kalibr "lžeš, islámoklastko!"... Příště, nebo právě už dnes, můžete být na místě islámoklastky právě vy. Proč by tam ovšem měl být vtažen volič, nebo uchazeč o členství v onom spolku, kde tahle dáma kormidluje, to mi ovšem není jasné a odmítám to. Jestliže někdo tímto způsobem zcizí něčí majetek (v tomto případě pitomé brožurky za pitomých pár korun - ale asi za to dotyčné stály), jak asi bude nakládat se státním majetkem, dostane-li se mu příležitosti? A jak bude vystupovat vůči nepohodlným lidem? Připomínám, že islámoklastka dlouhou dobu vůbec neměla tušení, že se tou nepohodlnou stala sama. Což také může být váš případ a vy o tom taky nemusíte vědět. Později mohou být nepohodlné celé skupiny lidí, někdejších voličů i kohokoli dalšího. Jakého rozsahu mohou nabýt škody, které je takový člověk s to způsobit jim i ostatním? Jaké texty a dokumenty budou "ztraceny" a zapřeny tentokrát (mám opět připomínat případ stanov spolku, které mnozí hlasující delegáti viděli až v den hlasování poprvé?)?

Zakončíme to obvyklou mantrou: ISLÁMOKLASTKA NECHCE ISLÁM. Vše ostatní je vedlejší, islám nepočká, až se islámoklastka přestane hnípat v těchto pseudopolitických procesech, do kterých byla nedobrovolně vtažena a které se jí upřímně hnusí i s těmi, kteří se rozhodli je provozovat. Z toho důvodu se islámoklastka taky nemíní vůbec zabývat nějakým zákulisním plánováním nějaké msty vůči těm, kteří ji do této situace dovedli a těží z ní. Msta je jedna věc - ovšem prevence věc druhá. A holt se tedy k prevenci proti islámu přidala i prevence proti takovému jednání. A ta tedy u islámoklastky samotné do určité míry jela už dříve... jen to zkrátka nestačilo. Přitvrdíme tedy. Existence islámského nebezpečí totiž neznamená, že všem, kdo tvrdí, že se tomuto nebezpečí chtějí postavit, najednou narostly svatozáře. Takové chování asi nespadlo z nebe, ale dotyční si ho přinesli z dřívějška. Možná lze dokonce být rád, že se při jeho ověřování člověk nemusí spoléhat na nějaké zdroje, kterým taky nemusí věřit, a vše si zažil hezky sám na sobě, aniž by vzniklá škoda byla příliš veliká.  

Kytice z duší islámoklastních

Minule jsem tu psala sice o "kytici ze vzpomínek islámoklastčiných", na facebooku jsem si k těmto vzpomínkám dokonce vytvořila tematické fotoalbum, ovšem rok ještě pořád žije a mně stále něco chybí, a sice to nejdůležitější - kytice z LIDÍ, které ke mně islámoklasmus a věci s tím související přivedly! Ať mě kopne Mohammedův lítací kůň, jestli na ně ve vzpomínkách a rekapitulaci uplynulých měsíců zapomenu!

Ono to je totiž skutečně neuvěřitelné, kdo všechno se s kým potkává, dává dohromady a vytváří mnohdy vazby překračující pouhý "profesní zájem", jakým islámoklasmus je. A připomínám, že ještě v létě 2014 byla islámoklastka pouhou pražskou naplaveninou, jednou z tisíců, která si tu vzhledem ke svému zdraví zkoušela najít aspoň nějakou brigádu, kterou by fyzicky zvládla. Vzhledem k možnostem, které z takového způsobu života vyplývaly, ovšem její sociální prostor byl omezený... jednoduše řečeno, neznala jsem tu ani nohu, pohyb po městě omezovala na nezbytně nutné minimum (občas jsem si pouze vyrazila s foťákem někam, kde jsem ještě nebyla), stýkala jsem se tu pouze s jednou bývalou spolužačkou a hlavně mi to do značné míry vyhovovalo, především možnost přizpůsobit se pouze sama sobě a sama si o sobě rozhodovat.

Jenže jak jsem psala, kolečka doby se roztočila jiným směrem, a později čím dál rychleji. A tak mne tato kolečka odnesla na akce, na kterých jsem časem už ani nebývala sama a kde byli lidi, se kterými bylo dobré se seznámit a později s nimi nějak kooperovat dále. A ti lidé, to je vám tak úžasná směska! Pojďme se na ně podívat blíž:

Začněme třeba Emzákem. Jméno prozrazovat nebudu, zůstanu u toho, že jde o významnou osobu v pozadí někdejší (i současné) IVČRN, se kterou jsem se pochopitelně během svých útoků na tuto iniciativu dostala do sporu (už jen bozi vědí, kvůli čemu vlastně) a schytala za to od něj pár blokací přímo na hlavní stránce IVČRN i na jeho profilu. Což o to, virtuál je virtuál, tam na to kadí Alík... ale když jsem si to pak v létě přihasila k petičnímu stánku IVČRN na Václaváku a představila se právě Emzákovi s tím, že já jsem ta ... islámoklastka, aniž bych věděla, že ON je TEN EMZÁK... Hodně rychle mi v tu chvíli došlo, že virtualita se od reálu v těchto případech oddělovat moc dobře nedá. Nu, spory vzal čas, potkávala jsem ho pak i na dalších akcích IVČRN, kam jsem se drze vtírala, až mi bylo právě od něj na únorové demonstraci před pražskou mešitou svěřeno do opatrování a k rozdávání dokonce několik placek IVČRN, což já osobně beru jako soukromé potvrzení toho, že se do budoucna snad už nesežereme. Jinak pokud je mi známo, Emzák je dobrým hlídačem, pokud jde o pokusy o pronikání neonacistických a podobných živlů do řad islámoklastů... dokonce až tak dobrým, že to občas přežene a jde po vlastních lidech jen proto, že dotyční působí v historizujících spolcích a mají na svém profilu fotky např. uniforem, které se Emzákovi tak úplně nepozdávají. I to je život, tyhle kiksy.

Koho tu máme dále? Naše aktivistické údernice... Z. a E., E. a E., ženy středního věku i sociálního postavení, s dětmi již dospělými nebo bezdětné, proto ochotné objevit se na všech akcích, kde je to třeba, ověsit se plackami, tričky a šálami s logem, vlajku navléknout klidně i na násadu od koštěte, s transparentem stát na náměstí třeba hodinu, doprovodit pak některé účastníky akcí metrem domů a cestou rozebrat jak akci uplynulou, tak běžné životní strasti a slasti... Bez těchhle dam by to nešlo!

Pak je tu Jan, mnou soukromě a tajně přezdívaný Filosof. Taky jsem ho poprvé potkala u petičního stánku na Václaváku v létě '14, a taky se poté objevoval na dalších akcích, kde jsem byla. Nenechte se zmást jeho mírným (či spíše umírněným) kukučem, a nebo spíš - nechte a pak se od něj nechte překvapovat. Zmůže a dovede mnohé, a velmi často od něj přiletí překvapivě přiléhavá myšlenka, názor nebo námět na polemiku, spojená s tím, co si k dané věci dotyčný Jan vše načetl. Hodně využívá svého "solitérního aktivismu", při kterém se nemusí spoléhat na druhé a zároveň může zjistit a zařídit víc věcí, než kdyby to mělo viset na X dalších lidech. No a když se mu v hospodě po úspěšné akci zdá, že se společnost trhá a zábava už mu přestává vyhovovat, klidně si vytáhne knížku a čte si, stále ve společnosti "svých" lidí a stále "k dispozici" všem. Připomíná mi tím jednoho mého spolužáka.

Zapomenout na A., to by bylo jako zapomenout na část sebe sama. A., ten slavnej TISKOVEJ MLUVČÍ IVČRN... a první člověk v téhle funkci, ke kterému se islámoklastka vlastně dostala (nezapomínejme, že se nejdřív chtěla stát novinářkou a později při přijímačkách na další školu vyhrkla, že chce taky být tiskovou mluvčí). No a "Áčko" vnesl do života islámoklastky a chápání dění kolem ještě jeden, duchovnější rozměr - on to je totiž zároveň první Žid, kterého potkala. Holt v jejím rodném kraji jich už moc nezbylo (šílené - celé okresní město bylo do značné míry židovské, v krajském městě bývala ve zrušené synagoze knihovna!). Ovšem žádné obavy, že by islámoklastka s A. po nocích na facebooku rozebírala Talmud a zkoušela pronikat do základů hebrejštiny. Vzala to vlastně tak solitérně, jako svůj aktivismus pojímá Jan z odstavce výše. Začala se po určitých věcech pídit sama, a najednou dávalo smysl jít a stát vedle izraelské ambasády, když po ní pořvávali palestinští demonstranti, a o týden později zpívat s dalšími Židy a jejich příznivci na Václaváku čerstvě naučenou Hatikvu. Je dobré za tím vidět konkrétního člověka - a navíc mladého a pro něco zapáleného, ne (s veškerou myslitelnou úctou) fosilie z bývalé židovské školy v Jáchymce nebo truchlící na připomínkách obětí holocaustu Jom ha-šoa, kteréžto "prožidovské" aktivity jsem provozovala už dříve. Takže pokud by mne někdo třeba omylem zkoušel strhnout k nějakému protižidovskému nebo protiizraelskému smýšlení - už kvůli A. prostě nemůžu. Že mi pak kvůli tomu holé a duté hlavy z DSSS zkoušely nadávat, že jsem "taky Židovka" (ač už jen z mého vzhledu je patrné, že tohle vážně nehrozí), když jsem bránila Židy, A. a Izrael, to už patří ke koloritu dění. Stejně jako to, když po mně pak jistá zelená zastupitelka z Brna vřískala, že "na brněnské demonstraci IVČRN žádní Židé nebyli", zatímco tam byl jak A., tak jeho židovští známí... Holt osoba A. slouží k odkopání mnohých a mnohého. Buďme za to spíš rádi. Byť to pro A. samotného (a jemu podobné) znamená samozřejmě vždy určité riziko. Jako pro každého veřejně známého Žida v době, kdy tady zkrátka antisemiti, antisionisti a lidé s anti-izraelskými postoji jsou. Dá se říct, že on ze sebe ten veřejný terč udělal záměrně - jednak právě proto, že to je síto na ty, kteří proti islámu vystupují (pokud to myslí vážně, vydrží proti islámu bojovat i ve společnosti Žida a nenechají nikoho, aby mu ublížil), jednak proto, že je-li cíl takto viditelný, zviditelní to zároveň i každého případného útočníka. Každopádně všem vřele doporučuju najít si nějakého takového svého A. - jako pojistku proti tomu, abyste svůj boj vzdali. On z titulu své identity jaksi nemůže... což je pro islámoklastku osobně dost zahanbující, kdykoli pomyslí na to, že by se na to mohla vykašlat.

S A. se mi neoddělitelně pojí i S. Stvoření rodu mužského, které jsem nejméně rok znala jen pod různými přezdívkami a jeho tvář si později musela vygooglit, abych ho letos v září u Úřadu vlády poznala. Taky jedna z velkých osobností IVČRN, čili je nasnadě, že nějaký ten ban mi za ty roky právě od něj přiletěl. Ovšem dlužno podotknout - zase poměrně rychle odletěl, neb S. je na rozdíl ode mne v některých věcech duše tolerantnější než já a přece jen dává šanci těm, kteří by mohli ještě něco dokázat a mohl by z nich být třeba i nějaký užitek (já vím, občas si hodně fandím). Každopádně mám za to, že to byl právě on, kdo mě na začátku prosince '14 na hlavní stránce IVČRN odblokoval a vzápětí se mnou ještě soukromě komunikoval ohledně mé první účasti na akci "za IVČRN" (šlo o přednášku ombudsmanky Šabatové na právech). No a od té doby už k žádnému banu nedošlo a vlastně tak díky němu jsem "oficiální" islámoklastkou. Což pak bylo povýšeno ještě na další úroveň, když mne právě S. kdysi v březnu či dubnu požádal o spolupráci na konkrétním projektu, jehož je sám součástí a časově to nezvládal. V projektu jsem doteď, rychle jsem se v něm zorientovala, nastudovala sama po odpoledních a večerech vše potřebné, začala přicházet s vlastními nápady, články, fotkami a grafikami, spolupracovat s dalšími členy týmu... zkrátka další z mých viditelných a hmotných islámoklastních výsledků za tento rok. Což s psychikou člověka, který se do té doby většinou jen kopal doma do zadku a nikdo o jeho úsilí nestál, dělá mnohé.

No a mluvím-li o S. a "jeho" projektu, jako bych už mluvila o Politikovi. On je totiž velkým šéfem celého toho projektu a bez něj bych tedy nezveřejnila ani čárku (o tom, že náš pracovní vztah přešel do takového stadia důvěrnosti, že by naopak on beze mne těch čárek občas zveřejnil zbytečně moc a tam, kde být nemají, bych raději z diplomatických důvodů pomlčela... ovšem na druhou stranu, JÁ politik nejsem!). Jak se děvče z východních Čech, sotva vylezlé ze školy, dostane do takového vztahu zrovna s poměrně úspěšným a aktivním lokálním politikem z jihomoravské vísky, na to se mne taky neptejte. Raději se zeptejte jeho, jak se takový člověk dostane z moravské Lhoty do Ameriky, Indonésie nebo Austrálie... tam jsme ještě v našich hovorech jaksi nedošli. Řešíme totiž islám. V té nejkonkrétnější i nejabstraktnější podobě, od studií a vzájemných vazeb orientalistů a arabistů přes zájmy obchodníků s pro-muslimským zbožím až po směřování dalších politiků. Hotová vysoká anti-islámistická a sociálně-politická. Ovšem asi si budu muset časem sehnat lepší skripta, nebo spíš slovník, protože když Politik otevře ústa a zapřede důvěrný hovor s poslankyní Havlovou, kolem nebohé studentky to tak zvláštně šumí a potřebovala by překladatele do lidštiny... Jinak je Politik ovšem neškodný, dokonce i s přihlédnutím k faktu, že se momentálně dostal do stavu jakéhosi "vnitřního disentu", z čehož máme oba značnou legraci (což je asi nejlepší, co se se situací dá dělat). Byl to právě Politik, který mě přemluvil, abych se o půlnoci na poslední chvíli zaregistrovala na návštěvu veřejného jednání Výboru pro bezpečnost letos v květnu, takže naším místem prvního osobního kontaktu je - symbolicky - právě Poslanecká sněmovna, kde to celé proběhlo. Podobných symbolů se za ten rok vyrojilo víc a zdá se, že nás oba baví na ně v hovorech občas narážet, abychom si od věčného antiislamismu vyčistili hlavu. Politik je tou kotvou, která mne momentálně v Bloku proti islámu drží, protože se zdá, že moje činnost a způsoby této činnosti mě odvádějí kamsi jinam (a to nemyslím tak, že bych snad chtěla začít milovat islám). Tedy - je jednou z těch kotev, pravděpodobně vůbec největší. Někdo to v sobě zkrátka má a někdo nemá. Přirozené vůdcovství, dostatečné množství pokory kombinované s přiměřeným sebevědomím, ochotu na sobě makat a pomáhat v tom druhým, zároveň občas i pochybnosti o sobě a chuť nechat si poradit od jiných, naslouchat druhým... Mám za to, že náš velký šéf se od něj mnohé věci učí, což by bylo jen ku prospěchu všem zúčastněným. Jo a kdybyste hledali skutečného a přirozeného patriota a zároveň člověka, který má skvělý cit pro jazyk (tedy jazyky - krom političtiny to totiž ovládá i hantec...), jste u Politika taky na správné adrese.

No a když jsme u politiků, tak už jsme vlastně v patrech nejvyšších a já si můžu dovolit hovořit o "nepolitickém politikovi", totiž Velkém Konvím. Zas tak velký tedy není, na fotkách spolu pořád ještě vypadáme vcelku dobře ve srovnání s tím, když se postavím k některému z našich gigantů. Spíše křehký docentíček, jakých mne učilo poměrně dost. Motýložrout a občas trochu grafoman, ale taky hodně vnímavý a empatický člověk. No co koukáte, mediální obrazce nejsou vůbec dobrým vodítkem pro orientaci v lidských duších. Kdyby takový nebyl, asi si nemáme moc co říct a nestála bych za ním tolik. Místo toho mi prakticky celý rok na facebooku strašila nějaká profilovka s čajovou nebo zahradní konví - to pro větší vzrušení sluníček, se kterými jsem se dostávala do virtuálního kontaktu. Když už se na to v závěru roku chytil i přetrhdílo Martin Freund z Žít Brno a začal vykřikovat něco o tom, že nemám co mít nějakou konev v profilovce, pochopila jsem, že tahle mise byla stoprocentně úspěšná. Běhávala jsem ovšem za El-Konvím Es-Budvajzím Al-Šajtáním i jinak, virtuálně jsem kousala jeho odpůrce ve stovkách debat (mnohdy úspěšně, končívalo to vzájemným či jednostranným zablokováním dotyčných, čímž se mi odstranili ze života), no a v reálu jsem od toho května, kdy jsem jako jedna z mála seděla právě na tom jednání v Poslanecké sněmovně, kde samozřejmě byl, taky poměrně často dělala Konvímu stafáž. Včetně hospod, kde mi ctihodný docent drobil materiál pro ubalení marjánkového dýmidla na hodobožové gatě (byli jsme předtím opět ve sněmovně) a při tom zaníceně vyprávěl o lámání kulečníkových tág o těla olomouckých skinů při obraně křehkých dam. Takový je tedy Konva - hodně společenský, ochotný za každou cenu naslouchat druhým, ovšem občas toužící vypadnout do hor a honit se tam za svými křídlatými krasavci, případně ve dvě ráno loudit na člověku telefon a řešit následně svůj světabol jen mezi čtyřma ušima. Na styl jeho psaní a mluvení si člověk po čase zvykne... mimochodem, napadá mne, zda je součástí jeho momentálního trestního stíhání i jeho lednový výrok na adresu Mohammeda, že byl "psychopat, který by dnes byl zavřený v cvokárně", nebo zda už je toto schváleno jako akceptovatelné k veřejnému diskursu o islámu (zaznělo to na mikrofon na demonstraci na Hradčanském náměstí). Nikdo se k tomu dodnes nevyjádřil, takže má asi "Mohouš" smůlu.

Dost o Velké Konvi. Kde je Konva, tam je poslední dobou i jeho otrokovický goriláček, což je jen dobře, vzhledem k tomu, že v Německu už na odmítače islámu létají kameny a je jim do obličeje stříkán pepřový sprej. O onom "velkém a silném mládenci z Otrokovic" ovšem hodlám psát jen v superlativech, a to čistě z pragmatických důvodů... kola událostí mi toho moravského synka přivezla do takové blízkosti, v jaké by asi nebyl, kdybych o to usilovala sama. Ovšem zas to nesmím přehnat s tou chválou, nebo to schytám z druhé strany od jisté další osoby, která má na goriláčkovi svůj soukromý zájem... Holt těžký život islámoklastky. Nicméně: DR je taky jeden z našinců, kteří klamou tělem, což má u mne do budoucna malinko schované, neb jsem se jím taky chvíli nechala vodit za nos. Vyprávějte mi něco o vojenských strategiích a taktikách, jak přežít... když je člověk plně vytížen budováním si svých vlastních a své image. Stane se. Teď jsem samozřejmě mnohem víc ráda za to, že mezi námi takový člověk je - první důvod (Konva) jsem už zmínila, další jsou ty, že jde o člověka zkušeného, adaptovaného na nejtěžší možné stresové a zátěžové situace, se schopnostmi a rozhledem, které jen tak někdo nemá, s nadprůměrnou inteligencí, zároveň velmi empatického, a co já pokládám asi za nejdůležitější - že ho nelze tak snadno zmanipulovat a že si dokáže stát za svým a říct jasně to, co si myslí. Viz onen moment ze sjezdu, kdy jako jediný uprostřed hrdinských výkřiků "my se islámu nebojíme" dokázal vstát a na mikrofon plnému sálu oznámit, že on se islámu bojí, protože si dokáže představit zfanatizovaný valící se dav, který není tak snadné porazit. Tolik o DR. Myslím, že je teď navíc z osobních důvodů hodně šťastný, což rovněž vítám, neb jsem ho po celý rok vídala v opačném životním rozpoložení, což nebylo nic příjemného.

Konec oslavných tirád na našeho "nejvyššího", učiňme nezbytné a dejme si trochu toho zaměstnaneckého análního alpinismu, neb od jisté doby není goriláčka bez Advokátky. Přiznám se na rovinu - anální alpinismus neumím. Zato jsem zrovna na tuhle ženskou ještě před půl rokem dovedla báječně nadávat... plně v zajetí mediálních fikcí a stereotypů, založených maximálně tak na podvědomých znalostech bulvárních titulků. Nouze naučila islámoklastku housti na strunu naprosto opačnou. Jako když otočíte knoflíkem na sporáku. Už žádná "cikánofilka, obhájkyně mačetářů, rasistka, cikánka, celebrita honící se za slávou...". Pámbu dopustil, motyka spustila, odříkaný krajíc chleba za mnou přiběhl jako vždy... začetla jsem se do díla oné osoby hlouběji, přelouskala nemalý kus její tvorby, seznámila se s její prací podrobněji, s jejími náhledy na život veřejný a soukromý, a ejhle - zjišťuju, že když mi krátce po navázání naší spolupráce řekla "ty teď budeš já", vlastně nebyla tak daleko od pravdy a většinu času mi to ani není nepříjemné. Dnes se tu dokonce obden tluču do hlavy, proč že jsem nemohla mít někoho takového poblíž už dříve, lituju ztracených a proflákaných let... Celospolečenský přehled a záběr do různých témat paní Advokátky je totiž neuvěřitelný a hlavně ohromně inspirující. Je za ním totiž vidět, kolik práce si dává s píděním se po informacích. A to nejen v oblastech souvisejících s její profesí - nebo spíše jinak: její profese je v jejím podání tak různorodá a informačně bohatá, že ji od suché právničiny klidně dokáže dovést ke zkoumání účinků léčebného konopí včetně jeho pěstování v těch kterých podmínkách, k pročítání psychodiagnostických testů a konzultacím s kapacitami v tomto oboru, k problematice vzdělávání nadaných dětí... klidně bude sedět v polozbořené chalupě a poslouchat vaše vyprávění, pokud se jí donese, že jste odborníkem na tu kterou oblast. Dejte si to do spojitosti s jejími dvěma doktoráty, kandidaturou na prezidentku nebo ústavní soudkyni. Dokáže se přirozeně pohybovat v patrech nejvyšších stejně jako mezi těmi nejchudšími a nejvyloučenějšími. Vlastně je tu především pro ty lidi v problémech, a je ochotná obětovat jim i nemalou část vlastního soukromí a času, který by mohla strávit nějak jinak. Pravda, dost z její identity bylo vytvořeno už odmala skrze její rodinné zázemí, mnohdy i nepříliš jemnými a přívětivými způsoby - ale nakonec se to vyplácí všem. Zkrátka třikrát hurá Advokátce - a můžeme jít dál.

Ke komu? K E. přece! Protože bez E. bych žádnou Advokátku v dosahu neměla, to je jasné. E. je zároveň jediný člověk, který se mnou osobně a v reálu oslavil letošní třicetiny - no a na ten dárek, který jsem od ní dostala, nezapomenu nikdy. Islámoklastní vepřový bůček - čert vzal romantiku a holčičí cetky, v tu dobu jsem neměla co do úst a přežívala na opečené cuketě s chlebem, takže tohle mi opravdu přišlo vhod, stejně jako možnost si jít někam s kamarádkou jen tak posedět a vyčistit si hlavu. E. je moje obrovská vrba, byť tím, jak jsme obě ohnivá znamení (btw. to Advokátka taky), občas mezi námi dojde ke komunikačnímu šumu a zkratkovitému jednání plnému emocí. Ale vždycky se to snažíme překonat. No a ta láhev vodky, kterou jsem jednoho slunečného dne v září zapíjela svůj letošní největší žal, šla taky z její kapsy. E. zkrátka ví, co je kdy třeba. A maká - i když jí práce a vzdálenost obvykle neumožní běhat po všech našich akcích a demonstracích, člověk ví, že v zákulisí už něco kutí, co se člověku může později hodit.

Ufff, koukám, jak se nám ten blog natahuje... a to jsem ještě zdaleka nezmínila všechny ty, na které neradno zapomínat. Třeba toho pravoslavného kněze, se kterým teď jsme ve fázi seznamování a který už teď přinesl do mého života a uvažování mnoho nových podnětů. Nebo "mládence" z brněnské / jihomoravské divize BPI / IVČRN - každý jedinečný, všichni oddaní a otevření, odmítající kdejakou manipulaci, veselé kopy ochotné pomoct tam, kde je zrovna potřeba. Či plzeňského "Pokémona" našich akcí, kterého má každý prostě rád a který mi dělá radost už jen tím, že je menší než já. Nebo jeho pravý opak, mého pardubického "jmenovce", se kterým ovšem nejsme v žádném příbuzenském vztahu a který je ovšem jedním z našich nejvýraznějších aktivistů. A co Golema, monstrózní stvoření s kamerou a stativem, programově hrdé na svou středostavovskou příslušnost a identitu a podporující v tomhle i jiné?

Je nás zkrátka hodně a bude nás ještě víc. Každý si tak může mezi námi najít ty, se kterými se mu nejlíp spolupracuje a kteří mu nejvíc vyhovují.  

Vánoční a novoroční rekapitulace 2015

... aneb máme tu jedno hezké videjko o tom, co se v souvislosti s islámem a islámoklasmem loni dělo...

Jenže ono to samozřejmě není tak úplně všechno. Islámoklastka by si mohla udělat vlastní video z toho, co kdy prožívala ona. Určitě je pravdou, že právě kvůli islámu a věcem souvisejícím se kolem ní konečně po dlouhé době začalo něco dít. Přicházely jí tipy na akce, kterých by bylo dobré (či přímo potřeba) se zúčastnit, a stejně tak jí to později přivedlo do života lidi, se kterými je dobré se vzájemně znát, na něčem spolupracovat a třeba i po osobní stránce jeden druhého obohacovat.

Koukám tu na ten seznam, který si tu vedu, taková malá kronika. Vedle ve složce mám fotky a další materiály, nejprve označené jako IVČRN, později BPI. Není toho málo, na to, jak tvrdý rok to pro islámoklastku byl po osobní a pracovní rovině a jak omezené prostředky, možnosti a kontakty na lidi v některých obdobích měla. Ke dnešnímu dni cca 38 akcí - demonstrace, veřejné debaty, infiltrace akcí protistrany, aktivity v Poslanecké sněmovně (až tam se islámoklastka letos dostala - a ne jednou!), pracovní setkání s kolegy islámoklasty, postávání u petičních stánků, sjezdy a schůze... Plus samozřejmě desítky online aktivit, ke kterým řadím i tyto blogy a reporty právě z oněch akcí, kterých jsem se zúčastnila.

Čas letos běžel neúprosně rychle, rychleji než všichni Syřani přes makedonskou hranici. Člověk si zpočátku myslel, že jen tak do tématu nakoukne, vypomůže tam, kde ostatní nestíhají, a zase se vrátí ke svému životu... No, nemohla jsem se mýlit víc. Ač jiní věnovali problematice už celé roky přede mnou, nakonec to dopadá tak, že jsem se během toho roku stala islámoklastkou takřka profesionální. Což není žádná výhra nebo zásluha, spíš to, co říkal Martin Konvička hned na první demonstraci 16. ledna na Hradčanském náměstí - "krev, pot a slzy". A taky obrovská zodpovědnost - za to, co člověk dělá nebo nedělá, za to, co a koho přijímá a odmítá, s kým spolupracuje, za koho a jak mluví... Jde o úplně nové a nečekané situace, kdy se člověk najednou objevuje v médiích (ano, moje rodina mě už v televizi či v tisku viděla několikrát), kdy vystupuje za nějaký islámoklastní projekt (a tedy i tým lidí, který s ním na něm dělá), kdy spěchá, aby podpořil toho či onoho našince, a to jak v reálu, tak ve virtuálním prostředí... kdy tráví hodiny sebevzděláváním v nějaké otázce. 

Je toho zkrátka opravdu hodně, co se letos dělo. A jako přímý účastník islámoklastního dění tak mohu mít i jiné vzpomínky než ty, které jsou reportovány právě v médiích. Ne, opravdu nejsem typ člověka, který by stál a hltal projevy našich vyvolených a jiných významných osobností a dokázal je po X měsících opakovat. Ale pamatuju si spíš ty zákulisní momenty:

• Pocity, když člověk při svém spěchu na jednání v Poslanecké sněmovně uvízne v tramvaji v zácpě na totálně neprůjezdném Újezdě. Příliš daleko na to, aby se v hodobóžovém oděvu dalo doběhnout včas bez újmy na důstojnosti.

• Sledování, jak přenosový vůz České televize trapčí na náměstí dvě hodiny před začátkem akce, kterou měl natáčet. Mají spoustu archivních a ilustračních záběrů holubů a turistů.

• Ty skořápky od vajíček, která sourozenci Schejbalovi na demonstraci 30.6. na Palackého náměstí zkoušeli vrhat směrem k pódiu a které se ocitly u mé nohy. Samozřejmě vám v první momenty vůbec nedojde, o co jde a co se stalo. Prostě - "hele, vejce..."

• Jedno z prvních soukromějších a intimnějších setkání s Martinem Konvičkou. U toalet v jedné žižkovské nalévárně, ano. Dámy vzadu. Na romantiky si u nás asi nikdo přehnaně nehraje...

• Holub. Přistál před veřejnou online kamerou na střeše jednoho domu v Českých Budějovicích, kde zrovna probíhala demonstrace IVČRN, a chvíli se před ní nakrucoval. Fotila jsem ho printscreenem, tady je.

• Vykecávky v copy centru, kde jsem si nechávala tisknout transparenty a jiné materiály. Tiskař sice není našinec, ale nemá k tomu daleko a je to velmi sympatický a rozumný člověk.

• Nebo ten moment, kdy kolega, kterého si nesmírně vážím, sundává z krku svůj ukořistěný zámeček na trikoloře (symbol naší výzvy "Vládo, zavři hranice!") a věší ho na ten můj, protože já jsem zafňukala, že se na mne už nedostalo. To bylo také na Palackého náměstí a ten těžký zámek pořád mám. Spolu s lehkou výčitkou, že jsem tak úplně neměla právo ho o něj žádat, protože si ho vzhledem ke své identitě zaslouží víc.

• Ustanovující sjezd Bloku proti islámu. Nejprve mne ochranka skoro nechtěla pustit dovnitř, ač jsem šla s prověřeným doprovodem... tak "sluníčková a podezřelá" jsem se jim zdála. Nakonec jsem to ale paradoxně byla právě já, kdo s pár odolnými jedinci zůstal v místě sjezdu až do pozdních nočních hodin a "zavíral" hotelovou terasu, kde jsme seděli.

• A ještě jedna momentka ze sjezdu: "Chci islámoklastku!", pravil kolega k jiné kolegyni nesmlouvavě, veřejně a na plná ústa, když se dohadovalo, zda s ním v jednom projektu zůstanu či nikoli. I tam to je jako s tím zámečkem, pořád v onom projektu trčím až po uši. Ovšem mrákoty na mne v onu chvíly šly, div jsem neporazila židli.

• Květen, holešovické Výstaviště a výstava Svět knihy. Naháněla jsem se tam s Bronislavem Ostřanským (ve smyslu snažila se mu vyhnout, aby mě předčasně nezašlápnul) a nakonec ukořistila u stánku Muslimské obce, hlídaného zababušenými ženštinami nepříjemných výrazů v tváři, rádoby náboženské brožurky, kterými je návštěvníkům mešit vymýván mozek. Ježíš byl vlastně muslim, všechna předislámská náboženství jsou vlastně islámem atakdále. Brožurky jsem umístila u Jany Volfové, ptejte se po nich tam.

• Hodiny prostáté u petičních stánků v červnu, kdy jela petice proti povinnému přijímání imigrantů skrze kvóty Evropské unie (kolega Franta to vyřvával při stánkaření do světa tak často, že si to nešlo nezapamatovat). Nebudu říkat, který z týmů, se kterými jsem stánkařila, byl lepší nebo který výjezd byl vůbec nejlepší, mělo to něco do sebe vždycky. V Kobylisích jsem se spálila a opili mě tam ciderem, na Andělu po našem stánku letěl plivanec, na I.P.Pavlova po nás jakýsi Francouz vřískal, jak jsou Češi líní, a na Florenci jsem zkontrolovala, jak umějí z věčných urážek vytočení kolegové krásně rudnout. Stálo to za to, i ten pohled na pana Čulíka při projednávání petice v Parlamentu. Ty babičky, které si k našemu stánku přicházely popovídat, "jaká hrůza to je, co se teď děje, a že to zažily samy ve Švýcarsku a v Německu", tak ty si připomenu taky moc ráda. Holt xenofóbky a nenávistnice, co bychom po nich nechtěli... zvlášť když pár z nich bylo romského původu, že...

• A taky si připomenu, že člověk vždycky přišel ze stánkaření utahaný jak štěně, pochlubil se na síti - a to zatrápené BRNO vždycky trumfovalo, že má o pár stovek (!!!) podpisů víc!

• Koho si tak ještě připomenout? Tvora jménem Ingrid? Tu jsem potkávala tolikrát, až to hezké nebylo, a nejen na islámoklastních akcích, ale pochodovala kolem mne i na Prague Pride nebo ČajomírFestu na Vyšehradě... s dokonale pitomým výrazem "já tě nepoznávám". Pokud jde o mne, může to tak klidně zůstat i nadále.

• Dobíhání průvodu jdoucího z Václavského náměstí k Úřadu vlády tenkrát v září. Nikdo nedal žádné info, zda se máme toho průvodu zúčastnit nebo půjdeme na vlastní akci. Kolega Jirka to naštěstí nevzdal, věrně poklusával se mnou (díky!). Dohnali jsme průvod kdesi u Vltavy a já ve spěchu, z vyčerpání a nepozornosti přerazila papírovou vlaječku ČR o záda dalšího z kolegů. Mohl počkat, nebo aspoň dát vědět!

• A co třeba ty hodiny strávené cestou k rakouským hranicím, kde jsme blokovali přechod Dolní Dvořiště? Islámoklastka a tři neznámí chlápci... a pohoda, jazz. Vlajka IVČRN vystrčená ze střešního auta, česká vlajka na zádi... měli jsme to s plnou parádou. Jen jsme holt lehce nestíhali jak cestou tam, tak zpět. Takže nejdřív běžely prostitutky, které vypouštěl kolega nestíhající autobus, a pak se teprve stovkou vlekla naše dodávka.

__________________________________________________________________

Dalo by se tak samozřejmě pokračovat. Případně zveřejnit i to, co létalo vzduchem při řešení online záležitostí (blokace, papuče, výkřiky o nepochopení ze všech stran, slzami promočené kapesníčky...). Ale myslím, že v nejlepším se má přestat. Uvidíme, co přinese rok 2016. Islámoklastka si teď hodlá víceméně skromně užít Vánoce - s bramborovým salátem, obaleným smaženým amurem, vinnou klobásou, pár druhy cukroví, setkáním s prarodiči a dalším příbuzenstvem. Po dárcích letos nějak netouží, protože pro ni je asi největším dárkem to, že vůbec zvládne nějak fungovat a tohle vše zažívat. Nebylo toho málo, čeho bylo i s jejím přispěním dosaženo - a bude toho zřejmě hodně i příští rok.

Tedy všem do něj hodně sil a krásné Vánoce.

P.S.: tenhle blog věnuju Vítkovi.