Kam kráčíš, BPI? III. (noviny & otázky)

Čas běží, a někteří zdá se běží nadcházejícím neblahým událostem vstříc...

... bez zaváhání, možná i bez oddechu, chrlí na facebooku monotematický obsah ve prospěch někoho jiného, než jsou oni sami...

... bez ptaní a rozhlížení se kolem sebe, jako by to snad za ně někdy udělal někdo jiný, ochotní odevzdávat sebe sama i své blízké...

... někteří běží událostem naproti i tak, že stojí. V mrazu, u metra a na dalších místech s velkým pohybem lidí, rozdávají tiskoviny, jejichž obsah neznají, stejně jako neznají jejich zadavatele, natož jeho záměry...

Už vyšly tři články, které se tématu týkají. Jeden přímo na titulce iDnesu, ještě mírný, jako by se do toho jeho autor bál pořádně opřít a zkrátit tak všem případné utrpení. Druhý článek na tenhle text navazoval, byl to blog jednoho z čtenářů iDnesu. Ten už tak milý nebyl, mj. prý vypátral v hospodaření spolku kamsi ulétnuvších 15 tisíc korun. Což udělal víc než kdokoli z řadových členů spolku - ti rozhodně netráví večery studiem pohybů našich financí. Ono to vůbec je tak, že řadoví členové se omezili zas jen na to, co jsme dělali, když jsme s tématem "islám" a skupinou kolem IVČRN začínali - komentují a sdílejí články a videa na facebooku, navzájem si je lajkují a olepují animovanými emotikony... ne že by kvůli tomu bylo potřeba členství ve spolku, který má dotlačit do poslanecké sněmovny určité osoby, ale zřejmě mají dotyční pocit, že tohle je ta "práce"...

Co jsem to dál... jo, třetí článek. Vandasovci - DSSS. Že prý si jeden z nich u metra rozdávanou tiskovinu vzal a dokonce prý zkusil na kolportéry i promluvit a dostal pozoruhodnou odpověď. Zvláštní nápad. Ale nemusím rozumět všem myšlenkovým pochodům zrovna téhle skupiny lidí. Jen škoda, že pak ten jeho článek pokračuje spekulacemi, že prý "forma i obsah jsou ukradené právě od Vandasovců". Jednak o obojím pochybuju, no a druhak - ono to je stejně irelevantní. Podstatné je u těch novin něco jiného - právě to, čeho si všimli už i novináři, a co budou pitvat blogeři - náhodní kolemjdoucí, zkoušející z kolportérů něco vypáčit... Což nepůjde, protože kolportéři tyhle informace prostě nemají. A tak tam mrznou a jsou za blbce. Ovšem s hřejivým pocitem "boje" proti čemusi.

Jestli se ptáte, zda na ty tři poměrně VÝRAZNĚ VIDITELNÉ články bylo ze strany vedení BPI & Úsvitu-NK nějak reagováno, pak vás nepotěším. Tak jako se zakopávají pod koberec větší i drobnější problémy v divizích, antikampaně na nepohodlné členy atd., tak se pokračuje v naučeném schématu jednání i nadále.

Mezitím jeden z hlavních oponentů nelení. Vykašlal se sice zřejmě na marné pokusy běhat před poslance ve sněmovně s jednotlivými návrhy zákonů (které by mu tak jako tak nikdo neschválil nebo nevytáhl k diskusi, tak jako se děje Úsvitu-NK, kdyby si někdo nevšimnul), ovšem místo toho jede předvolební kampaň. Ve velkém stylu - tu snahy o spojení s SPD, tu fotka se zástupcem dokonce samotného Donalda Trumpa (na to nemají Tatjana Festerling s Lutzem Bachmannem, ani kdyby si stoupli navzájem na ramena). A "naše" reakce? Opět ubohoučká, ukňučeňoučká... "Tomio, ty se spojuješ s těmi, kdo chtějí více EU!"

A to je celé. Tomio pochopitelně kašle na to, co o něm skučí nějaký Blok. Promo má vymakané, poskytl svým fanouškům materiály, loga, kontakty, aplikace do mobilu atd. k dispozici mnohem dříve, než se tím nějaký Blok začal vůbec za sebe zajímat, a dělá to i nadále v každém svém příspěvku na facebooku, nabírá nové členy rychlostí, která je až děsivá (zatímco Blok se pihňá v tom, že místopředsedkyně do spolku přijala Matěje Hollana z hnutí Žít Brno a kdo s tím co udělá...). No a nadále drahý Tomio opakuje stále totéž o tom, kdo za Úsvitem-NK stojí. Opět reakce od "nás" prakticky nulová - "on lže". Zřejmě to podle počtu Tomiovi přibývajících příznivců přestává stačit. Je to taková ta taktika, jaká se používá u sluníček - nejdřív člověka obviní z šíření hoaxu, a pak to převedou do množného čísla a tvrdí, že ten člověk je nedůvěryhodný celkově, protože si jednou dovolil šířit něco, co oni označili za hoax. Jenže ono ta zpráva na počátku vůbec být hoaxem nemusí. Tady se odvádí pozornost k tomu, "kolikrát už Tomio lhal", případně k osobě toho, kdo se zeptá na totéž, nebo se vytáhne "chrabrý, poctivý a těžce pracující Úsvit"... ovšem k meritu věci drahý Blok s Úsvitem stále ne a ne dolézt a ne a ne odpovědět na to, na co je tázán. Chtělo by se říct, že zatím měli možnost vyjít ven s barvou po dobrém, což by nemuselo mít ty následky, co to může (a bude) mít, až to tedy najednou začne jít jinak.

Ono to ale časem půjde. Lidem už ta Tomiova vyjádření začínají vrtat hlavou, a začínají používat google. Sice jde jen o první vlaštovky... ale brzy se někdo zeptá, třeba i na to, co ve svátečním shonu na konci roku stihlo poměrně slušně zapadnout. Jedna otázka by myslím stačila, třeba stran toho, kdo je dnes obhájcem Martina Konvičky v jeho "moučkovém" procesu... nebo jaký je plán B pro případ, že soudní proces s ním nevyjde dle očekávání a spolek (včetně politické strany) se náhle octne bez "superlídra"... resp. zcela bez kontaktu s ním... jaký ten cíl bude dále a kdo bude dál v Bloku a Úsvitu fungovat jako ta tvář, která vše bere na sebe...

Nebudiž to ovšem ode mne chápáno jako jakákoli obhajoba seňora Okamury či pokus o přihrání mu voličů a fanoušků. Chraň pámbu, už proto, že toho člověka na rozdíl od islámoklastky nějaký islám vůbec nezajímá (už je tu ta věta zas!), ba dokonce neměl problém ještě pár let zpátky rvát na hlavu své partnerky hidžáb, aby s ní v Londýně mohl do mešity, a pokud jde o jeho předchozí působení coby mluvčího Asociace českých cestovních kanceláří a agentur - zkuste mi vyprávět o tom, jak tu tenkrát nechtěl turisty zrovna z muslimských zemí s jejich nacpanými peněženkami. Mám zkrátka za to, že ta mezinárodní klientela českých kebabáren, indických halal restaurací, jakož i běžných českých hospod, kam si muslim pořád může zajít, je tak trochu i jeho dílem. Tehdy Tomio proti islámu rozhodně nebouřil, jestli mě paměť neklame.

Ovšem všímat si toho, co tedy Tomio dělá coby regulérní politický oponent, který tu prostě je, ať chceme nebo ne, samozřejmě musím. A tak se můžu vrátit ještě i k tomu, co jsem psala už dřív - že se pan Okamura SPOJUJE s dalšími subjekty. Odhlédněme od toho, o které subjekty jde a proč si vybírá zrovna je a ne jiné, a podívejme se opět do našich řad - zeptal se někdo z řadových členů vedení, s kým vším už jsme se spojili my a jaké koalice máme v kterém kraji vytvořené? Pokud je mi totiž známo, za celou dobu se BPI spojil pouze se třemi politickými subjekty - jedním je samotný Úsvit - Národní koalice, druhým je Suverenita místopředsedkyně spolku a třetím strana DOMOV, spojená s osobou partnera místopředsedkyně a zároveň tiskového mluvčího spolku. To je vše, a já s údivem kvituju informace od uskupení, jednotlivců i spolků, kteří byli naopak coby partneři ke spolupráci odmítnuti, aniž by byl zásadní konflikt ve sdílených postojích a hodnotách směrem k islámu i dalším tématům. Samozřejmě - když si to spojíte s odpověďmi na otázky, které jste si měli položit o pár odstavců výše, bude vám vše nejspíš jasné.

Pokud nebude, není vám zřejmě pomoci. Ono je totiž ve spolku pořád dost těch jednodušších lidí, čekajících, že někdo za ně někde koná to maximální možné dobro, neochotných či neschopných dojít si na pokec za vlastním starostou nebo zastupitelem, zeptat se toho či onoho ouřadu, zajímat se, kdo co kde a s kým tvoří a zamýšlí...

Měla jsem tímto směrem včera jednu zajímavou diskusi zřejmě s členem či příznivcem spolku. Vypadlo z něj, že raději bude nadávat na zahalenou muslimku objevivší se v televizi, protože třeba na psaní delších textů nebo jejich studium se necítí, neboť "má jenom učňák". A tak bych si dovolila obecenstvu připomenout, že stále ještě stojíme proti těm pochodujícím Mustafům odněkud z chatrče, které nedostatek vlastní gramotnosti příliš netrápí a kteří sem i přesto přicházejí a jsou námi přijímání de facto jako páni Evropy, kteří zde získávají mnohem víc než ti lidi s učňákem. Jestli ti vyučení zahodí svou budoucnost (nejen v otázce islámu) kvůli takové rezignaci a sebepodceňování se, pak budou vždycky jen loutkami v rukou těch, kteří si ten text přečíst nebo napsat dovedou a zvládnou si tudíž budoucnost zařídit tak, aby byla výhodná především pro ně samotné. A totéž platí i pro ochotu se na něco zeptat nebo si zjistit konkrétní věci.

Jako příboj...

(postřehy z demonstrace "Za naši kulturu a bezpečnou zem", 12.9.2015, Praha - Václavské náměstí/ Muzeum)

Ano, jako příboj chvílemi působilo to vzedmutí emocí několikatisícového davu, shromážděného na jednom z nejposvátnějších míst naší země - před Národním muzeem, čili výstavní skříní toho, co je a bylo u nás nejvzácnějšího a nejzajímavějšího... Ale pojďme si sobotní události přiblížit hezky od začátku.

Sama jsem byla na místě už asi hodinu před začátkem celého dění. Přece jen jsem nechtěla, aby se opakoval minulý týden, kdy jsem se na hodinách překoukla a pak na akci dobíhala s jazykem na vestě až po hymně. Takže jsem dokonce i riskovala a s praporky v rukou (a svým již poměrně známým obličejem) přestupovala na metru už na Můstku a ne zbaběle na Florenci, jak jsem měla původně v úmyslu. Přece se za sebe nebudu stydět ještě před začátkem demonstrace, ne?

Na místě už ovšem bylo poměrně živo, řádově desítky lidí. A opět ten starý známý kolorit, prvních pár povědomých až důvěrně známých obličejů z různých divizí BPI, příznivců IVČRN... Ale i spousta nováčků, dost z nich ovšem taky s vlajkami (buď s logem IVČRN, nebo českými) a transparenty. Mezi nimi procházející turisté, lidé s foťáky a kamerami, hloučky policistů... Třepání rukama, objímání na pozdrav, krátké i delší debaty, čekání na další známé, pár rozhovorů s turisty z ciziny, pózování s vlajkami a odznakem na hrudi, procházení po místech nám vyhrazených, vyhýbání se mikrofonům a stativům, do toho nad námi vyhrával z reproduktorů Karel Kryl, slunce svítilo a vlajky vlály... Co víc si vlastně v takové odpoledne přát?

atmosféra před začátkem akce - foto (c) RB

Akce začala českou státní hymnou - což je výmluvným znakem toho, že ji nepořádala samotná IVČRN nebo Blok proti islámu, které dávají hymnu až nakonec a ještě někdo předzpívává. V minulém článku z akce, kterou pořádaly tytéž osoby, jsem to už kritizovala jako ne příliš vhodné řešení - ovšem nemohu čekat, že všichni organizátoři budou mít dobré dramaturgické schopnosti, možná se jen chtějí "odlišit", a proto vrtají zbytečně do toho, co má svůj smysl a funguje. Ostatně dramaturgie celé demonstrace pak kulhala ještě v několika místech, k čemuž se ale dostanu později.

Po hymně následovaly první projevy - moderátor uvedl Lucii Haškovou a videobloggera Jiřího Jiskru. Ten byl ve svém proslovu velmi otevřený a mj. vyzval premiéra Bohuslava Sobotku k uklidnění celé situace související s migrační vlnou, k vysvětlení všech nejasností, nabídnul mu osobní setkání a diskusi. Došlo i na minutu ticha za první oběť sluníčkářského a multikulti bonzovacího řádění - Tomáše Strnada, organizátora lednové demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze, který nevydržel psychický tlak vzniklý po vyhození z práce a kombinaci dalších faktorů a 5. září 2015 spáchal sebevraždu. Přiznám se hned, že mě tato zpráva velmi zasáhla, když se ke mně poprvé dostala, protože jsem na tom právě taky nebyla nejlépe. Už v ten den jsem tedy za Tomáše aspoň zapálila svíčku a u Muzea si ho pak s úctou připomněla.

v pozadí za sochou sv. Václava protidemonstrace těch, kteří chtějí "uprchlíky" přijímat za každou cenu (foto RB)

Pak ovšem došlo na tu část demonstrace, která měla u zúčastněných asi největší odezvu. K muzeu totiž po magistrále dojeli motorkáři, kteří na strahovském stadionu skončili svou akci "Bikers Against Islam" (které se zúčastnil i lídr Bloku proti islámu Martin Konvička) a kteří se rozhodli "naši" akci podpořit. Mohli jsme tak sledovat průjezd kolony snad 500-600 silných motocyklů, který trval několik desítek minut a který vzbudil mezi demonstranty neuvěřitelné nadšení - lidé tleskali, skandovali, pískali, mávali, zdravili projíždějící vlajkami... Bylo to až dojemné, jak poznamenal i Martin Konvička z pódia, a mnozí byli opravdu naměkko, jak později přiznávali i samotní motorkáři, pro které to bylo opravdu nečekané a neuvěřitelné uvítání. Toto byl onen první ohlas příboje emocí, o kterém jsem mluvila v úvodu.

Následovaly další projevy řečníků - Tomia Okamury z SPD, Evy Hrindové ze skupiny Naštvané matky, následně byl čten i značně rozvleklý dopis jakéhosi italského občana, který se vyjadřoval k migrační situaci v Itáli - zařazení tohoto dopisu ovšem nepovažuji zrovna za dramaturgicky šťastné. Ne snad z hlediska obsahu, ale kvůli tomu, že se takový typ textu nehodí na demonstrace, kde je dav lidí nucen delší dobu stát bez hnutí a poslouchat, nehodí se ani skandovat hesla, vyčerpává to i samotného předčitatele, který pak už v závěru koktá, huhlá apod., do toho obvykle zlobí technika (i tady v bočních řadách už nebylo řečníky slyšet)... Navíc to kolidovalo s dalším programem části účastníků - měli jsme totiž od oněch motorkářů slíbený odvoz autobusy na místo konání rockového festivalu, kam po demonstraci zamířili, ovšem ty autobusy zřejmě vzhledem k tomu, že demonstrace přesáhla vymezený čas, odjely prázdné. Tedy toto příště už zažít nechci.

Tento kiks měl i další následky - posledním řečníkem byl ten, na kterého mnozí čekali nejvíce, už zmíněný Martin Konvička z Bloku proti islámu. Nepřijde mi vhodné, aby byl ponecháván čekání půl hodiny a více, zvláště na parném slunci a v obleku. Je to nepříjemné pro něj i pro účastníky demonstrace, kterým pak už nezbývá mnoho sil na to, aby mu vůbec věnovali pozornost nebo na něj nějak více reagovali.

Martin Konvička a jeho projev (foto RB)

U reakcí publika bych se ještě ráda zastavila. Nejsem totiž sama, komu nesmírně vadilo občasné pořvávání davu "Čechy Čechům!". Což o to, že se taková věc dostane do médií na úkor toho, co vše tam zaznělo jiného... Ale chtěla bych vzkázat těm, kteří by jinak se skandováním něčeho takového sami nezačali a připojili se k tomu jen proto, že to řval soused vedle nich a že "bylo potřeba něco křičet, aby nás bylo slyšet": "Lidi, prosím vás, NEBLBNĚTE! Zvolání 'Čechy Čechům' je logický nesmysl! Spousta lidí, kteří demonstrovali s vámi a vedle vás, totiž nejsou 'stoprocentní' Češi. Včetně takového Okamury nebo Konvičky, nebo třeba blogerky Ley Vojtekové, místopředsedy pražské divize BPI a dalších. Možná i vy sami máte v příbuzenstvu nějakého toho polovičního Němce, Poláka nebo Slováka. Něčí původ ještě neznamená, že dotyčný nemůže chtít bojovat za stejnou věc jako my, tzn. být proti přijímání migrantů, proti islámu... Mnohdy dokonce naopak je proti těmto věcem víc než ti tzv. 'stoprocentní Češi', právě proto, že (jak mimochodem zmínil i Martin Konvička ve svém projevu) má s těmito věcmi bližší zkušenost a větší možnost srovnání. Takže prosím vás přestaňte degradovat sami sebe a tyto lidi takto stupidními zvoláními (od kterých se Blok proti islámu právě s vědomím těchto faktů distancuje). Přejte Čechy SLUŠNÝM a PRACOVITÝM lidem bez ohledu na to, z kterých míst sem přicházejí. Pro ty, kteří to vidí jinak, na demonstracích IVČRN a BPI není místo - tady to prošlo jen proto, že organizátorem byl někdo jiný."

Po skončení projevů (jejichž obsahem se tu nezabývám, můžete si je snadno najít na internetu) bylo rozhodnuto, že se účastníci demonstrace přesunou v průvodu přes město před Úřad vlády. Pro mne osobně tak nastala chvíle zmatků, protože jsem nevěděla, zda se toho průvodu "musíme" zúčastnit všichni, případně jak je to s oním odjezdem na rockový festival. Nakonec se situace vyvinula tak, že jsem ještě s jedním známým dobíhala průvod, který se nám vzdálil až kamsi do Štěpánské. Čili to příjemné taky nebylo, ale uznávám, že to byla i moje organizační chyba. Průvod samotný byl ovšem vcelku fajn, krásné počasí, turisté i domorodci postávající po okrajích cesty, občas někdo zamával nebo zatleskal, vlevo pod námi Vltava a za ní panorama Hradčan, a do toho občasné skandování (byť bohužel několikrát včetně toho nechutného nesmyslu popsaného nahoře)...

za momentku z průvodu díky RB

Dění u Úřadu vlády jsem pak už příliš nesledovala, po čase jsme se s několika známými odtrhli a šli celou akci zhodnotit do nedaleké restaurace. O něco později jsme se pak ještě vraceli hlavní trasou přes Staroměstské náměstí na Václavák, kde jsme byli konfrontováni jednak s "přínosnou" multikulti realitou (černošští dealeři drog stojící na svých obvyklých místech), jednak s jakýmsi uskupením křesťanů, demonstrujících u koně.  

Taková tedy z mého pohledu byla poslední akce s účastí IVČRN / BPI. V něčem pozitivní, v něčem ne příliš vydařená. Na druhou stranu takové fiasko, jaké předvedli titíž organizátoři 18. července u koně, to nebylo. 

... a člověk tam stál a cítil se trapně...

(postřehy k demonstracím na Václavském náměstí, 18.7. 2015)

Jak jen tohle odpoledne popsat trochu více slovy, než kolik jich je v titulku... když se únava mísí se znechucením, tak jako se za oknem poryvy dusivého větru střídají s krátkými horkými přeháňkami... Nejlépe bude vzít to přímo. Tak tedy:

Ani jednu z těchto akcí IVČRN ani BPI nepořádaly ani nepodpořily. Což samozřejmě neznamenalo, že by tam našincům nějak zakázaly přístup. Pouze nabádaly účastníky k opatrnosti a zdrženlivosti, vzhledem k tomu, že s těmito pořadateli jsme dosud neměli žádné zkušenosti. Ovšem nemůžeme nikomu ani bránit si svou protiislámskou akci zorganizovat sám, pokud se na to cítí. Lidé tím aspoň získají zkušenosti, naučí se komunikovat s úřady, s policií, s těmi, koho na akcích chtějí nebo nechtějí, s médii... Snadno se tak alespoň zjistí, kdo na to má a kdo nemá, kdo boj proti islámu a dalším problémům, které nás čekají, myslí skutečně vážně, kdo nedorazí naopak ani na akci, kterou BPI nepořádá (protože se mu BPI zdá "moc politická"...), pro koho je moc dorazit někam jen jednou za rok...

Mluvím teď primárně o demonstraci pořádané paní Haškovou od 15 hodin "u koně". Mám psát o selhání, resp. několika selháních, ke kterým tam došlo? Proč ne, sluníčka to beztak zveřejní jako nějaký svůj úspěch taky. Ovšem úspěch ze strany pořadatelů a účastníků tam byl taky. Už to, že za cizími lidmi přijde aspoň těch 200 lidí i přes to počasí a náročnost cesty atd. A byli to opět (až na odhadem cca maximálně dvacítku jedinců, jejichž politickou orientací ve smyslu levicového fanatismu jsem si nebyla jistá) vcelku průměrně vyhlížející občani, mladí i staří, muži i ženy, z nichž pro většinu z nich to očividně byla první taková akce. Takže z jejich strany ten zájem byl.

Teď ale k tomu neúspěchu. Ten vidím v tom, že pořadatelé na ten zájem nedokázali adekvátně reagovat. Začnu už třeba tím, že vzhledem k počasí mohli na místě nějakým způsobem zajistit aspoň přísun pitné vody, když už těm lidem chtěli předčítat po nějakou dobu nějaké své proslovy. Byla by to slušnost a ukázala by jejich skutečnou ochotu do akce něco investovat. Připomínám, že na zimních akcích IVČRN v Brně a možná i jinde byl k dispozici tuším svařák a čaj. Vůbec nejde o to, že by to snad mohlo působit jako "předvolební guláš a pivo zdarma". Spíš bych to viděla v těchto teplotách jako základní bezpečnostní a hygienickou nutnost, prevenci před tím, když by se některému staršímu nebo méně odolnému a zdravému demonstrantovi udělalo nevolno apod., nemluvím o tom, že v davu bylo i několik zpocených, žíznivých a ukňouraných dětí. Toto tedy vidím jako první pořadatelské selhání.

Bod druhý už je zásadnější a má co do činění právě s tím, kolik lidí těm pořadatelům v reálu věřilo, znalo je a bylo ochotno jim nějak pomoct. Evidentně jich moc nebylo, a tak došlo k tomu, k čemu dojít muselo. Pořadatelé požádali o pomoc s ozvučením akce jim neznámé lidi. Výsledkem bylo to, že se z oněch lidí vyklubala známá sluníčka, kterým pouze stačilo zopakovat akci provedenou Lukáši Kohoutovi na jeho demonstraci - slíbit mu přivézt techniku a pak se mu vysmát a nechat ho na holičkách prakticky bez náhrady. Sluníčkům to je samozřejmě jedno - v minulém příspěvku jsem psala, že jakmile někoho označí jako "společensky nebezpečného", klidně půjdou proti komukoli, kdo tuhle nálepku od nich získá, i kdyby to byl senior nebo máma s děckem, která si jen chce poslechnout, co na takové akci lidi říkají a dělají. My to známe, pro dost lidí na demonstraci to ovšem bylo poprvé, co se s něčím takovým setkali. Jde v podstatě o nabourání výkonu práva shromažďovacího, čili nic, co by se sluníčkům dalo přičíst k dobru. Takže nakonec bylo zvučení hodně provizorní skrze jeden megafon, nevím, jestli v zadních řadách dál od koně bylo pořádně slyšet.

Co mělo být slyšet by mohlo být další věcí, na kterou se zaměřím. Ne, nevadilo mi čtení z papíru, spíš zaplať pámbu za něj, lidi tu spatra zvyklí mluvit nejsou, natož na kamery a v takovém horku. Jen jsem ze zaslechnutého měla dojem, že i přes videa, která hlavní řečník prý natáčí, ještě v problematice islámu není dostatečně fundovaný a je tedy před ním ještě spousta práce. Ostatně sám přiznal, že ještě loni měl k islámu "neutrální" vztah a negativně se vymezil až po lednovém útoku na Charlie Hebdo. Na jednu stranu - proč ne, každý má ten "bod zlomu" někde jinde, jak muslimové na cestě k radikalismu, tak anti-islamisti na cestě k jasnému odsouzení a odmítnutí. Na druhou stranu - loni tu běžela petice proti registraci II. stupně Ústředí muslimských obcí, vznikal Islámský stát, Hanča s Tončou byly nezvěstné, o týrání žen v muslimských rodinách byly taky dostupné informace, stejně tak jako fungovaly evropské no-go zóny, zkrátka těch informací o negativních prvcích v islámu byly k dispozici přehršle, dokonce nebyly ani tak blokovány nebo zpochybňovány jako dnes. Takže tohle všechno museli ti pořadatelé a mnozí účastníci akce prostě ignorovat, pokud byli "neutrální k islámu". Ale možná to ani není příliš negativní zjištění... konec konců, v BPI a IVČRN jsou kvanta lidí s veskrze sluníčkovým zaměřením, ovšem bez sebezničujícího aspektu, i sama autorka tohoto textu ještě na vysoké obhajovala právo muslimek na zahalení coby "součást jejich identity" a o dalších aspektech islámu nepřemýšlela vůbec. Možná to je prostě jen přirozenou součástí cesty každého budoucího islámoklasta.

Jinak snad k obsahu projevu pana Jiskry nelze nic moc říct, z mého pohledu jde o vcelku slušně formulované názory člověka odmítajícího imigraci, islám a diktát EU, které končily výzvou, aby si lidé sdíleli mezi sebou navzájem získané poznatky a informace týkající se těchto záležitostí, komunikovali o tom se svými blízkými a známými apod. Padl i apel na vládu, aby konečně začala respektovat vůli těch, v jejichž jménu ten mandát má... pokolikáté už? Jsem ráda i za další řečnici, ředitelku jedné charitativní neziskovky, specializující se na pomoc handicapovaným v nouzi, která lidem přiblížila, jaké to je muset se rozhodovat, zda jejich pomoc půjde spíš mamince dítěte s nemocí motýlích křídel, nebo mamince dítěte závislého na speciální výživě... zatímco vláda bude mrhat prostředky pro cizince a nadále ignorovat tyto našince, rodiče, kteří pro své nemocné děti potřebují sehnat denní stacionáře se speciální péčí nebo nějakou drahou kompenzační pomůcku... Toto jsou podle mne věci, kde bychom za ty neziskovky a dobrovolné dárce a aktivisty měli být rádi, protože v budoucnu možná sami budeme v situaci, kdy nebude nikdo jiný, kdo by nám samotným pomohl, než právě ony, v situaci, kdy si svépomocí jako laici příliš nepomůžeme.

Organizátoři po skončení projevů pak udělali podle mne další kiks - vyjevili přání přesunout celou demonstraci průvodem až na Hradčanské náměstí. Opět připomínám panující horko, které účastníci demonstrace museli přetrpět po celou dobu projevů u koně, i poměrně značnou vzdálenost Hradčan od Václavského náměstí. Policejní doprovod byl také nadšen. Podle mne tohle bylo zcela zbytečné, tím spíše, že v sobotu bývá na Hradě povětšinou pouze více či méně turistů, nikoli našinců, stejně tak bylo zřejmé, že těch několik stovek účastníků (z nichž část se do průvodu ani nezapojila nebo odpadala během něj) nemůže Hradčanské náměstí zaplnit tak, jako se to povedlo IVČRN hned na první lednové demonstraci. Možná to mělo zahrát na nějakou nacionalistickou notu, stejně tak jako ta hymna zpívaná hned na začátku demonstrace. Ovšem tahle nota je dost falešná - hymnu kvůli chybějícímu ozvučení, díky kterému by si pořadatelé sjednali pozornost a upozornili na začátek akce, nebylo skoro slyšet, zato v průvodu z Vodičkovy ulice do Jungmannovy bylo více než dobře slyšet to, z čeho si soudný člověk potřísní obuv vlastními zvratky - prý "Nic než národ!". Nu, naštěstí jsme se s několika známými po krátké chvíli z průvodu odtrhli a šli si po svém. Proč je věta "nic než národ" pro nás nepřijatelná asi moc vysvětlovat nemusím - zkrátka v boji proti islámu a ilegální imigraci a diktátu EU pro nás národnost dotyčného spolubojovníka nerozhoduje.

Zkrátka jsem z této akce měla velmi zvláštní pocit. Chyběla tam úplně ta občanská vzájemnost a vřelost, kterou znám z akcí IVČRN a BPI. Ti lidé se tam neznali navzájem, ani neměli potřebu se nějak seznamovat, každý tam stál sám za sebe, občas s nějakým nepříliš originálním transparentem... Byli tam jedinci z hnutí Generace Identity s vlajkami. Bylo tam několik vlajek IVČRN, které tam příznivci na vlastní pěst dotáhli. Odznaků IVČRN přece jen víc - já jsem svůj měla v kapse, pro jistotu, kdyby na akci došlo k něčemu, o čem bych nemyslela, že by s tím bylo dobré IVČRN a BPI spojovat. Což se nakonec ukázalo jako oprávněná obava, právě kvůli tomu skandování davu během pochodu, i kvůli tomu, že jsem si pak na fotografiích v médiích prohlédla důkladněji některé transparenty, včetně toho, na kterém se dívčina neštítila dát logo IVČRN vedle hesla "Čechy Čechům!". Přišlo mi to, že ti lidé jsou hodně zoufalí, když místo za někým, kdo by se postaral, aby se tohle nestalo, jdou za někým úplně neznámým.

Tenhle pocit se mi ještě pak umocnil v davu uprostřed druhé demonstrace, která se ten den na Václaváku konala. Pořádala ji Národní demokracie v čele s Adamem Bartošem a vystoupil na ní Tomio Okamura, od kterého se pořadatelka předchozí akce distancovala, "aby zachovala nepolitický ráz akce". Nevím, jestli to bylo platné, pan poslanec byl totiž tak originální, že jeho projev zněl jako přes kopírák s projevem na první akci. Ale lidem se to líbilo, mohli se uřvat. Asi pro ně pan poslanec má nějaké mně neznámé charisma, kvůli kterým ta babička klidně bude stát vedle "mladíků" (30 jim už přitom dávno bylo) pořvávajících na své oponenty: "Kohoute, mr*al jsem tvoji matku!". Ani jsem do té doby netušila, kolik normálně vypadajících antisemitek, pravých amazonek a "naštvaných matek" tu vlastně máme. Prostě jim to, co pan Bartoš nebo pan Okamura hlásají, nevadí. Nedojde jim, že pan Okamura do zblbnutí opakuje "chci přímou demokracii" a že tím nemyslí, že by se snad na ní měl reálně podílet kdokoli z toho davu, ale že tím říká pouze "zvolte MNE". Značný rozdíl oproti panu docentovi Konvičkovi, který neustále opakujte "kandidujte, zajímejte se, bez vás to nezvládneme, pojďte do toho s námi ve vašem místě bydliště, sledujte situaci...". Pan poslanec navíc za celé roky svého parlamentního působení dokázal leda to, že se vláda vysmála většině návrhů, které jí předložil, a shodila je ze stolu. Zatímco pan Konvička už má úspěch třeba v tom, že loni nedošlo k udělení II. stupně registrace pro Ústředí muslimských obcí, podařilo se vzbudit zájem odpovědných o halal porážky, zablokovat projekt Islám očima českých školáků, resp. jeho podporu ze strany ministerstva, apod. A toto pan Konvička zvládnul ještě dříve, než se do té sněmovny dostal. A nedělal to kvůli potlesku davu, který by přehlížel z tribuny, jako si to včera užíval pan Okamura. Pro pana Konvičku je totiž krom fanglí na náměstí důležitý i ten člověk, který na demonstraci nedorazí, protože někde v terénu monitoruje situaci týkající se problémů, kterým teď čelíme, provádí osvětu nebo prostě jen trčí v práci, aby se zabezpečil na další boj s tím, co nás čeká. No, nezaujal mne ani pan Okamura, ani následně pan Bartoš, odcházela jsem zhruba v momentu, kdy hřímal, že "když ho někdo naštve, vlastně ho to nabíjí k tomu, aby na své práci pracoval tím usilovněji". Asi hodně křesťanské, tohle využívání negativních emocí. Snad mu za to papež dá rozhřešení... nebo ho nabije zas trochu jiným způsobem.

O protidemonstraci sluníček se tentokrát příliš zmiňovat nebudu, nestojí mi za pozornost ani dnes, jako mi nestála tehdy. Stáli tam proti neonacistům, odděleni policií, skrze kterou se občas snažili proniknout, a skandovali hlouposti, kterým příliš nebylo rozumět. Hulákali i během Okamurova projevu, ale ne natolik, aby to do předních řad příliš dolehlo. Snad jen momentka na závěr: stála jsem na nástupišti metra a sledovala, jak přichází mládeneček, tak necelých 20 let, s metrovým namalovaným žlutým papírovým sluncem, a cosi vykládá slečně zhruba v jeho věku, která ho doprovázela (a která s ním zřejmě nebyla na akci). Zaslechla jsem jen slova "Islám v ČR nechceme" a "stydím se" a neposlouchala dále. Děvče bylo hezké, upravené, mělo pěkné letní šaty s dekoltem, podle mne by bylo škoda, kdyby se někdy muselo povinně zahalovat a vědět, že ten sluncovatý kamarád ji v tom nechá. Zřejmě tyto oběti holt budou muset být. Ne, neměla jsem potřebu demonstrativně si připíchnout naši placku a promenádovat se mu s ní před očima a způsobovat mu tak duševní utrpení, které by se snažil kompenzovat nějakým na mě provozovaným násilím. Ale trapně mi přece jen trochu bylo... když jsem tak vzpomínala na dvacetileté mladíky dřívějších dob, odhodlané zemřít za to, aby si mladý pán v jejich věku mohl někdy v budoucnu vodovkami malovat slunce a pokládat to za záslužnou činnost, nebo dokonce za práci...

Už i handicapovaní jsou "extrémisty"...

Všimla jsem si včera jednoho svého známého, který na svém facebooku vyjadřoval obavu z masového přijímání imigrantů. Tento známý byl už (doufám, že pouze ze zoufalství nad neakceptovatelným přístupem vlády a jejího "řešení" tohoto problému) ochoten vyjádřit podporu Tomio Okamurovi a jeho aktuálnímu politickému uskupení, a položil dotaz, jak by onu věc, která ho očividně znepokojuje stejně jako každého příčetného člověka u nás, řešili Okamurovi kritici. Což byla samozřejmě voda na můj mlýn - alespoň tedy předpokládám, že rozšiřování informací o alternativních možnostech řešení ve prospěch Bloku proti islámu a zvyšování veřejného povědomí o tomto hnutí je standardním chováním jeho členů a nebude vnímáno nějak negativně.

Jen pro upřesnění: onen můj známý je vozíčkář, kvadruplegik. Tedy člověk plně závislý na druhých, který nemá moc dobré vyhlídky, pokud někdo ve věcech, které by mohly nějak zasáhnout do jeho života, udělá chybu. Není tedy divu, že se snaží zajímat o tyto věci pokud možno včas a předcházet případným problémům. Které samozřejmě v případě hromadného přijímání imigrantů nastanou, náš rozpočet není nafukovací, tudíž se pravděpodobně stane, že finanční náklady s jejich pobytem zde spojené mohou zasáhnout do mandatorních výdajů typu invalidní důchody, případně budou jejich příjemci vnímat částky, které imigrantům půjdou, jako logicky nespravedlivé a diskriminující. Ono ani není divu, při myšlence na čekací doby na poskytnutí té či oné lékařské či sociální péče a pomoci u nás, směšnou výši invalidních důchodů a příspěvků pro pečující osoby, příspěvky na předražené kompenzační pomůcky v kombinaci s cenou léků, bariérovost veřejného prostranství a služeb... Zkrátka má dotyčný oprávněný strach a vztek. Nyní už ne jen na to, že vláda ony prostředky v jeho prospěch prostě jen nechce uvolnit, jak to činily vlády v předchozích letech (proti čemuž handicapovaní i jejich pečovatelé několikrát dost masově protestovali a demonstrovali), ale že se ukazuje, že ty prostředky jsou najednou k dispozici pro někoho úplně jiného než ty nejohroženější našince. Naštěstí si ten našinec ještě stále uvědomuje svůj volební potenciál a rád by ho tedy využil správně.

Udělala jsem tedy onomu známému osvětu. Nejprve jsem ho informovala o tom, že pan Okamura právě zahodil svou politickou budoucnost spojením se s neonacisty a antisemity, kteří nebudou mít problém sáhnout k násilí, což snad onen známý nepožaduje. Také jsem mu sdělila, že p. Okamura neudělal ve věci přijímání migrantů naprosto nic, jeho jediným zájmem je chodit po demonstracích (včetně těch, na které ho nikdo nezve a na kterých nedostává prostor k vlastní sebeprezentaci, což bolí jeho ego). Na tyto demonstrace nepřispěl pan Okamura zatím ani korunou, pokud mi je známo. Nadnesla jsem myšlenku, že jeho účast na demonstraci neonacistů je jen výsledkem jeho pocitu, že se musí pomstít těm, kteří ho na vlastní demonstraci vystoupit nenechají. Dala jsem to do opozice k členům jeho bývalého hnutí Úsvit, kteří si za své finance v posledních dnech udělali cestu do Calais, Vídně a Itálie, aby na vlastní oči viděli tábory oněch imigrantů, o kterých je řeč, a kteří vedli v Bruselu jednání s Kurdy, bojujícími proti Islámskému státu.

Dále jsem mu představila samotný Blok proti islámu, jehož "prodlouženou rukou" v poslanecké sněmovně členové Úsvitu v této problematice jsou. Zmínila jsem, že se Bloku proti islámu podařilo během měsíce sehnat cca 200 000 podpisů pod papírovou petici proti přijetí imigrantů skrze povinné kvóty EU, a že BPI s peticí seznámil poslance. Připomněla jsem podporu BPI, kterou má u jednotlivých členů Sněmovny i Senátu napříč politickým spektrem. A samozřejmě jsem svého známého seznámila se stanoviskem, které k přijímání imigrantů BPI zaujímá, včetně loňského požadavku na přijetí zejména ohrožených křesťanů ze Sýrie. To bylo pochopitelně nutné rozvést, resp. navázat na to, jaké nevýhody a rizika by s sebou neslo přijímání muslimských imigrantů, případně kvant migrantů bez zjišťování jejich náboženské příslušnosti a vybírání si dle toho.

Myslím, že právě na této věci se dá dobře ukázat, proč islám v ČR nechtít ani skrze imigranty. Co tedy hrozí v případě přijetí muslimských imigrantů a co bude nutné udělat, resp. na co u nás mohou vznášet nároky?

1. Hrozí mezináboženské konflikty uvnitř azylových center pro uprchlíky. To je prostý fakt, ke kterému už dochází v zemích, kde tato centra jsou. Dokonce i v rámci jednotlivých odvětví islámu, resp. mezi lidmi s různou mírou ortodoxnosti islámu. Stačí nenaladěnému muslimovi omylem šlápnout na Korán. Nuda a frustrace spolu s tím, že uprchlíci se v azylových zařízeních snadno dostanou k nožům apod., pak udělají zbytek. Stejně tak jako je pravděpodobné, že v nich bude docházet ke znásilněním, vydírání, lichvě (potvrzeno právě z Calais) a jiným patologickým jevům.
2. Hygienické riziko - vzdělaný syrský křesťan je pravděpodobně v lepším zdravotním stavu než muslimský imigrant odněkud ze Súdánu nebo Libye, včetně očkování. Dá se pochybovat i o tom, že by do jeho kulturních praktik patřilo vyměšování na ulici, jako vidíme aktuálně třeba u imigrantů v Itálii. Nejsou mi ani známy případy, kdy by praktikující křesťané soustavně ničili hygienická zařízení v uprchlických zařízeních, jako tomu je v případě muslimských takzvaných uprchlíků.
3. Ekonomické kritérium - ten vzdělaný syrský lékař křesťanského vyznání je pravděpodobně lépe integrovatelnější do našeho prostředí než muslimský pastevec ovcí. Dokáže se lépe naučit jazyk na úrovni, kterou bude potřebovat, chápe naše vnímání času, respektuje naše uspořádání prostoru. Což znamená: nepotřebuje stavět mešity, nepotřebuje mít přestávky v práci na modlitby, nepotřebuje speciální rituálně upravenou stravu, nebude zavádět svůj právní řád do našeho (jako je do našeho práva postupně nenápadně implementováno právo šaria), nebude vyžadovat speciální oděv pro své ženy, separaci dle pohlaví ve školách i jinde. 
   
   
   Pro méně gramotné čtenáře přináším grafické ztvárnění výše uvedeného:
   
   
    
   
   
   
   Z předložených faktů tedy vyplývá, že přijetím nemuslimských migrantů snadno vyhovíme principu solidarity s trpícími, aniž bychom zároveň ohrozili sami sebe a své nejohroženější spoluobčany. Tedy - relativně nejohroženější: dostala se ke mně už i zpráva, že v Německu se místní bezdomovci stahují k azylovým centrům pro "uprchlíky" s prosbami o trochu zbylého jídla. Pro ně to musí být obzvlášť hrozné - jednoduše vidět, jak si někdo přijde jen tak do cizí země a lidé se mohou přetrhnout, aby mu něco dali, zatímco na něj se slušně řečeno vykašlali... A to je teprve léto - v zimě budou tito bezdomovci před branami těchto zařízení prostě a jednoduše mrznout, zatímco uvnitř se bude podávat polévka z rituálně získaného masa. Evropa 21. století.
   
   
   Umím si v živých barvách představit křik těch, kterých se tento popis nějak nepříjemně dotkne. Ale upřímně řečeno, není třeba mu naslouchat. Jednou jsme se prostě dozvěděli, že "musíme nést odpovědnost za kolonizaci" (ač naše země spíš sama po většinu své historie byla takovou kolonií větších mocností) a že kdo má jiný názor, je automaticky "rasista, xenofob, nácek, nacionalista (sic!)" (do očí tomu kvadruplegikovi to ale asi nikdo neřekne - viděli jsme ostatně na demonstraci minulý týden, že kdo se osmělil něco takového po demonstrujících vykřiknout, vzápětí hrdinně prchal do metra, aniž by "nacisti" stihli udělat krok...). Není třeba se tedy za každou cenu snažit v očích takových křiklounů "napravit svou reputaci". Oni nás údajně nepotřebují, my je reálně také ne a tím méně je potřebuje onen kvadruplegik či bezdomovec, jejichž situaci tedy milí dobroserové hodlají zhoršit. Potřebují nás právě tyto ohrožené skupiny. Bylo to ostatně vidět i u našich petičních stánků, kam mnozí bezdomovci zavítali na pokec či přímo se podepsat. Evidentně jim v tom "sluníčka" nestihla zabránit, resp. jim nabídnout lepší alternativu či alespoň obyčejný lidský zájem. Je to stejné jako v případě už mnohokrát zmíněných babiček těchto sluníčkářů, na které dotyční nemají čas, protože jejich zájem dlí v afrických zemích či na konferencích neziskových či "lidskoprávních" organizací.
   
   
   Někdo to dělat musí. "Sluníčka" si vybrala.

Demonstrace 31.1.2015, Staroměstské náměstí, Praha

Je sobota, 31. ledna 2015. Chystám se na ohlášenou demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze, pořádanou dvěma aktivisty ve spolupráci s občanskou iniciativou Islám v ČR nechceme. Tato akce má být zaměřena na další osvětu veřejnosti ve věcech týkajících se negativních jevů spojených s islámem, vyjádření legitimních obav a odmítnutí těchto jevů (potažmo islámu jako takového) a vznesení apelu na zodpovědné osoby v naší zemi, aby se těmito otázkami zabývaly i například při řešení problematiky uprchlictví a imigrace do naší země. Demonstrace má být zakončena průvodem ze Staroměstského náměstí směrem k budově ministerstva vnitra na Letné.

Tak jako na minulou akci iniciativy Islám v ČR nechceme (demonstrace na Hradčanském náměstí 16. ledna) jedu metrem. I tentokrát mám s sebou svůj oboustranný transparent - na jedné straně je citát Pamely Geller "VČERA UMÍRNĚNÝ - DNES NA TITULCE!" (odkazující na fakt, že radikální muslimy nelze od neradikálních oddělit či jakkoli rozeznat, dokud nespáchají tak závažný trestný čin, že se jím musejí zabývat i média), na druhé straně pak karikaturu vlajky Saúdské Arábie, kterou před několika lety představil nizozemský politik Geert Wilders (a jejíž použití mu vyneslo na nějakou dobu nutnost přidělení 24hodinové policejní ochranky a ukrývání se i s rodinou na neznámém místě, protože mu bylo ze strany muslimů vyhrožováno smrtí) - na této vlajce je místo šahady (muslimského vyznání víry "není božstva mimo Alláha a Mohammed je jeho prorok") arabsky napsáno "Islám je lež, Mohammed je zločinec, Korán je jed". Na metro jdu jako obvykle pěšky a transparent nijak neskrývám, stejně jako cestou v metru. Vystupuji na Můstku a z ulice 28.října mířím přes Příkopy na Staroměstské náměstí. Nikdo si mě ovšem příliš nevšímá a nikomu můj transparent nevadí.

Na Staroměstském náměstí jsem cca půl hodiny před začátkem akce. U Husova pomníku vidím jakousi skupinku s vlajkami, jinak zde je běžný turistický ruch, vydám se tedy k nim v domnění, že jde stejně jako v mém případě o příliš brzy příchozí spoludemonstranty. Bližší pohled na vlajku mi ovšem prozradí, že mířím spíš do tábora oponentů - nejde totiž o českou vlajku, ale o českou vlajku doplněnou o prvek "kola od vozu" z romské vlajky. Sleduji, jak se zde chystá "protidemonstrace", označená za náboženské shromáždění (na které se nevztahuje ohlašovací povinnost), údajně na téma "za mír a soužití všech se všemi". Dáma v typicky nápadném kostýmu se ukáže být paní Ivanou Mariposou Čonkovou, proromskou aktivistkou, dále je zde evangelický kněz Mikuláš Vymětal a pak asi třicítka příznivců s transparenty. K jejich hloučku se příliš nepřibližuji, nestojím o zbytečné konflikty či neplodné diskuse, procházím se opodál a čekám, až si odbudou svou akci a uvolní místo akci, na kterou jsem dorazila já. "Náboženské shromáždění" začíná, kdosi hraje na kytaru a ostatní zkoušejí zpívat mně neznámé písně, pak zaslechnu slova kněze o tom, že tam má na stole položené vedle sebe křesťanskou Bibli, židovskou bibli, korán a Ústavu ČR. Nějak jsem dál nezachytila, co to mělo dokazovat. Pak jsem ještě slyšela pár slov z jeho povídání o Mistru Janu Husovi, pod jehož pomníkem stáli - ne že bych měla pocit, že by se jmenovaný Hus kdy nějak pozitivně vztahoval k islámu nebo jakýmkoli minoritám, ale asi zkrátka řečník musel něčím zabít čas. Víc jsem tomu opravdu nevěnovala pozornost.

Poledne se blíží, přicházejí další a další spoludemonstranti, s vlajkami i transparenty, přibývá i policistů po stranách náměstí. "Náboženské setkání" je skončeno a za asistence policistů se jeho účastníci i s vlajkami a svými transparenty přesouvají nalevo od Husova pomníku, poblíž Staroměstské radnice, kde hodlají setrvat po celou dobu ohlášené demonstrace a občas ji narušovat skandováním z mého pohledu nesmyslných hesel. To už jsou ovšem na místě organizátoři demonstrace, připravují pódium a zvukotechniku, přicházejí první řečníci. V hloučku lidí vidím paní poslankyni Janu Volfovou, pozdravím se s pár známými z předchozích demonstrací, hrdě si podržím vlajku IVČRN a odmítnu další odznak této iniciativy, který jsem si přinesla už z domova a které na místě rozdávají dobrovolníci. Obcházím kolem a všímám si jak přítomnosti několika hloučků lidí, kteří svým vzhledem dávají najevo svou příslušnost k extrémní levici (jakýsi mladík s maskou Anonymous vcelku hrdě komusi sděluje, že je z hnutí ProVlast), tak i televizních štábů Prima FTV a České televize. Jinak je ovšem složení účastníků této akce obvyklé - senioři a seniorky s pejsky i bez, rodiny s dětmi, studenti a mládež i běžní lidé v produktivním věku. Nevěnuji tedy oněm extrémističtěji vyhraněným jedincům pozornost, ostatně jsem se vůči jejich přítomnosti vymezila dostatečně na facebookové pozvánce k této akci, víc jako běžný demonstrant dělat nemohu, stejně jako jim nemůžu zabránit kamkoli chodit. Dav roste, musím se proplétat mezi čím dál větším množství lidí - snažím se pohybovat, abych se zahřála. Tentokrát nechci při demonstraci stát v první řadě jako minule, nemusím být pokaždé na všech fotografiích a záběrech v médiích.

Přiznám se, že projevy řečníků na této demonstraci jsem prakticky vůbec neposlouchala, konverzovala jsem s ostatními spoludemonstranty nebo se průběžně pohybovala kolem davu a hledala další známé. Nenechala jsem si ujít vlastně jen úvodní projev Tomia Okamury, a pak Artura Fišera, tiskového mluvčího iniciativy Islám v ČR nechceme. Mluvila tam ovšem i paní poslankyně Volfová, Jaroslav Formánek (který prý studoval v Indii), mladý rabín z Izraele, předseda Unie bezpečnostních složek Jiří Vítek (který vystoupil už na minulé demonstraci IvČRN)... V úvodu demonstrace se držela minuta ticha za oběti islámského teroru (nejnověji za dva Japonce popravené na území tzv. Islámského státu) a téměř v závěru jsme zpívali českou hymnu. Jak jsem už uvedla, proslovy řečníků se občas snažili narušit svým skandováním aktivisté z promuslimského tábora, ale málokdo jim věnoval pozornost, lidi spíš dráždila ta romsko-česká vlajka (je evidentní, že nevěří na to, že by se pokojného soužití dalo dosáhnout jen zkombinováním nějakých symbolů). Policie a antikonfliktní tým ovšem držel onen hlouček odděleně od našeho hlavního davu a případné rozrušené jednotlivce se nám víceméně dařilo odradit od reakcí na ona individua s transparenty "Island v ČR nechceme" (zřejmě parodie na iniciativu IvČRN, která ovšem běžnému člověku nic neřekne) nebo "Mám rád svůj kebab", "Bojím se IS a IVČRN" nebo "Salam alejkum = mír s vámi".

Asi po hodině projevy řečníků skončily a dav se pomalu nasměroval k Dlouhé ulici, kudy se mělo jít průvodem přes Revoluční a Štefánikův most do Letenského tunelu a z něj k budově ministerstva vnitra. Šla jsem s jednou náhodnou kolemjdoucí ve středních letech s pejskem, která prý jen vyběhla ven nakoupit brambory, ovšem uviděla na náměstí demonstranty s vlajkami a přidala se k nám a šla s námi až k Letenskému tunelu. Cestou jsme si v klidu vyměňovaly názory na islám a muslimy, myslím, že taky říkala, že by jim tu nepovolovala mešity, vyprávěla mi o svých zkušenostech s muslimkami v lázních atd. Průvod se jinak přesunoval v klidu i přes účast oněch extrémističtěji laděných skupinek, na vše dohlížel policejní doprovod i organizátoři ve žlutých vestách. Prošli jsme přes Štefánikův most i skrz Letenský tunel, kde kvůli nám stála doprava, a shromáždili se u budovy ministerstva vnitra, kde k nám ještě krátce promluvil Tomio Okamura. Pokud se cestou či u ministerstva skandovalo nějaké heslo, pak to bylo ono výstižné "My jsme tady doma!". Pan Okamura nám připomněl, abychom se zaměřili na studium islámu a zdrojů, ze kterých muslimové vycházejí a šířili na tato témata osvětu i mezi svými známými a vyvíjeli tlak na odpovědné politiky, pokud jde o nezodpovědnou imigrační politiku, přijímání uprchlíků z rizikových zemí atd.

Pokud po mě někdo chce odhad počtu účastníků, pak bych to číslo viděla někde kolem tisícovky lidí na náměstí a o něco méně v průvodu, ne všichni, kdo poslouchali projevy, se k budově ministerstva vydali s námi, přece jen tam bylo dost starých lidí či rodin s malými dětmi. Počítám v to ovšem i ty hloučky extrémistů - nakonec stále ještě mají právo vyjádřit svůj názor nebo se takovýchto akcí zúčastnit, byť třeba nesouhlasím s jejich vymezováním se vůči p.Okamurovi.

 Celkově demonstraci hodnotím kladně, žádné projevy extrémismu jsem tam od těch, od kterých se to vyloženě nedalo čekat, nezpozorovala, obešlo se to i bez pyrotechniky a zbytečného kraválu. Nezbývá než poděkovat organizátorům, řečníkům, fotografům, policii i samotným účastníkům akce. A nepoděkovat médiím, která opět podhodnotila počet účastníků.