Jak je důležité míti Vítka II.

Čas ovšem trhnul oponou. Zrodila se islámoklastka. V červenci 2014. Zrodila se na lavičce v parku před velvyslanectvím Izraele, kde se učila text izraelské hymny a Hava Nagilu, kdyby byly tyhle písně potřeba. Za půl hodiny poté k ambasádě dorazila skupinka cca 150-200 Palestinců a jejich podporovatelů, kteří zde demonstrovali proti izraelské vojenské operaci Protective Edge. Popisovala jsem tu akci už mockrát, takže to tentokrát vynechám, jen připomenu, že to bylo opravdu děsivé. Roztřesenou rukou jsem cvakla pár fotek demonstrantů a lidí pohybujících se kolem nich a upalovala domů, šťastná, že to dobře dopadlo a nedostala jsem se někde do nějakého střetu. Doma prohlížím fotky... Byl tam. Dokonale maskovaný v tom poněkud tmavším davu lidí - a přesto NEBYL JEDNÍM Z NICH. Opět a zase. Jenom fotograf. "Jenom". A stál na opačné straně než já, odkud mohl pohodlně vyfotit všechny, kteří stáli VEDLE izraelské ambasády, aby tak naopak demonstrovali svou podporu Izraeli. 

Nedosti mi ovšem bylo tohoto prvního dobrodružství. Za týden si Izraelci a jejich příznivci usmysleli uspořádat "u koně" shromáždění za mír v Izraeli. Chybět jsem tam po tomhle nemohla. Navíc jsem věděla, že v té době stávají lidé z IVČRN s peticí proti přiznání II. stupně registrace Ústředí muslimských obcí na veřejných a často navštěvovaných místech, tedy mohou být i tam. I zavítala jsem, KONEČNĚ se tam seznámila s prvními lidmi z IVČRN, postála s nimi u stánku... a sledovala, jak se blíží onen "agresivní čmoud", se kterým právě ti lidé z IVČRN měli několik dní předtím konflikt u svého petičního stánku... Foťák měl samozřejmě s sebou, s velkou radostí ho použil, když nás stánkaře kontrolovala policie, a pak jsme ho měli za zadkem snad hodinu, když nás hlídal, jestli náhodou nevedeme nějaké "náckovské a rasistické" řeči. Pochopitelně v takové situaci nikdo nestál o další navazování kontaktů či představování. 

Z téhle akce jsem od něj nikdy neviděla ŽÁDNOU svou fotku. I když jich musí mít asi 150 a i když už tehdy znal z jiných fotek mou podobu.

Proběhlo pak několik dalších, raně islámoklastních akcí, na kterých onen blogující fotograf nebyl a já se tak mohla oddávat svému úkolu bez obav. Třetí kontakt byl až na první velké demonstraci IVČRN, svolané na 16. ledna 2015 na Hradčanské náměstí. Islámoklastka je, jak známo, malé postavy, takže se na této akci tlačila v davu lidí dopředu, aby z účinkujících řečníků taky něco měla. Držela navíc v rukou transparent... což z ní udělalo do té doby nepoznanou a vítanou kořist pro přítomné fotoreportéry. Připadala si jako filmová hvězda, když se jich na ni slítlo asi deset najednou, čímž z mluvčích vpředu ovšem neviděla už vůbec nic. Když konečně novináře moje osoba přestala bavit a jejich hradba se rozptýlila, aby si pánové a dámy našli v davu nové oběti, pohlédla jsem kamsi vpravo... jen proto, abych uviděla, jak tam ve své známé reflexní vestě stojí ještě ke všemu ON. Co následovalo je asi jasné: usmál se, využil toho, že se kolem mě vytvořil volný prostor, zvedl foťák... a užil si to. 

Tak vznikly další jeho fotky mé osoby, které jsem nikdy nikde neviděla. Vtipné ovšem je, že jsem poměrně záhy po akci naopak narazila na fotku kohosi třetího, na které stojíme asi metr od sebe, já s transparentem, on s foťákem, oba s výrazem "to vedle mne mě nezajímá". Jo jo, hlavně se na sebe nepodívat... vypadalo to totiž, že ze sebe máme navzájem dost psinu. On ze mě, jak tam coby prcek statuju s cedulí, já z něj, že jediné, co mi může, je leda tak si mě opět vyfotit. 

A kola času se točila dál, rozjely se další demonstrace, nejdříve IVČRN, později BPI. Demonstrace na Staromáku 30. ledna se myslím obešla bez přítomnosti ovestičkovaného fotografa, zato na pididemonstraci na začátku února před pražskou mešitou už byl. Dokonce tam na komsi vymámil megafon, aby nás před salafistickou mešitou (sic!) poučil o tom, že není islám jako islám, že existuje dokonce i nějaký súfismus a že on není muslim, ale ateista... načež následovalo obvyklé popadání nás posluchačů na jednu hromadu smíchy a poslání spíkra v ona místa. Achjo. 

Své fotky z oné akce jsem nikde veřejně neviděla. Asi panu fotografovi zrovna nešel internet nebo něco takového...

Kytice z duší islámoklastních

Minule jsem tu psala sice o "kytici ze vzpomínek islámoklastčiných", na facebooku jsem si k těmto vzpomínkám dokonce vytvořila tematické fotoalbum, ovšem rok ještě pořád žije a mně stále něco chybí, a sice to nejdůležitější - kytice z LIDÍ, které ke mně islámoklasmus a věci s tím související přivedly! Ať mě kopne Mohammedův lítací kůň, jestli na ně ve vzpomínkách a rekapitulaci uplynulých měsíců zapomenu!

Ono to je totiž skutečně neuvěřitelné, kdo všechno se s kým potkává, dává dohromady a vytváří mnohdy vazby překračující pouhý "profesní zájem", jakým islámoklasmus je. A připomínám, že ještě v létě 2014 byla islámoklastka pouhou pražskou naplaveninou, jednou z tisíců, která si tu vzhledem ke svému zdraví zkoušela najít aspoň nějakou brigádu, kterou by fyzicky zvládla. Vzhledem k možnostem, které z takového způsobu života vyplývaly, ovšem její sociální prostor byl omezený... jednoduše řečeno, neznala jsem tu ani nohu, pohyb po městě omezovala na nezbytně nutné minimum (občas jsem si pouze vyrazila s foťákem někam, kde jsem ještě nebyla), stýkala jsem se tu pouze s jednou bývalou spolužačkou a hlavně mi to do značné míry vyhovovalo, především možnost přizpůsobit se pouze sama sobě a sama si o sobě rozhodovat.

Jenže jak jsem psala, kolečka doby se roztočila jiným směrem, a později čím dál rychleji. A tak mne tato kolečka odnesla na akce, na kterých jsem časem už ani nebývala sama a kde byli lidi, se kterými bylo dobré se seznámit a později s nimi nějak kooperovat dále. A ti lidé, to je vám tak úžasná směska! Pojďme se na ně podívat blíž:

Začněme třeba Emzákem. Jméno prozrazovat nebudu, zůstanu u toho, že jde o významnou osobu v pozadí někdejší (i současné) IVČRN, se kterou jsem se pochopitelně během svých útoků na tuto iniciativu dostala do sporu (už jen bozi vědí, kvůli čemu vlastně) a schytala za to od něj pár blokací přímo na hlavní stránce IVČRN i na jeho profilu. Což o to, virtuál je virtuál, tam na to kadí Alík... ale když jsem si to pak v létě přihasila k petičnímu stánku IVČRN na Václaváku a představila se právě Emzákovi s tím, že já jsem ta ... islámoklastka, aniž bych věděla, že ON je TEN EMZÁK... Hodně rychle mi v tu chvíli došlo, že virtualita se od reálu v těchto případech oddělovat moc dobře nedá. Nu, spory vzal čas, potkávala jsem ho pak i na dalších akcích IVČRN, kam jsem se drze vtírala, až mi bylo právě od něj na únorové demonstraci před pražskou mešitou svěřeno do opatrování a k rozdávání dokonce několik placek IVČRN, což já osobně beru jako soukromé potvrzení toho, že se do budoucna snad už nesežereme. Jinak pokud je mi známo, Emzák je dobrým hlídačem, pokud jde o pokusy o pronikání neonacistických a podobných živlů do řad islámoklastů... dokonce až tak dobrým, že to občas přežene a jde po vlastních lidech jen proto, že dotyční působí v historizujících spolcích a mají na svém profilu fotky např. uniforem, které se Emzákovi tak úplně nepozdávají. I to je život, tyhle kiksy.

Koho tu máme dále? Naše aktivistické údernice... Z. a E., E. a E., ženy středního věku i sociálního postavení, s dětmi již dospělými nebo bezdětné, proto ochotné objevit se na všech akcích, kde je to třeba, ověsit se plackami, tričky a šálami s logem, vlajku navléknout klidně i na násadu od koštěte, s transparentem stát na náměstí třeba hodinu, doprovodit pak některé účastníky akcí metrem domů a cestou rozebrat jak akci uplynulou, tak běžné životní strasti a slasti... Bez těchhle dam by to nešlo!

Pak je tu Jan, mnou soukromě a tajně přezdívaný Filosof. Taky jsem ho poprvé potkala u petičního stánku na Václaváku v létě '14, a taky se poté objevoval na dalších akcích, kde jsem byla. Nenechte se zmást jeho mírným (či spíše umírněným) kukučem, a nebo spíš - nechte a pak se od něj nechte překvapovat. Zmůže a dovede mnohé, a velmi často od něj přiletí překvapivě přiléhavá myšlenka, názor nebo námět na polemiku, spojená s tím, co si k dané věci dotyčný Jan vše načetl. Hodně využívá svého "solitérního aktivismu", při kterém se nemusí spoléhat na druhé a zároveň může zjistit a zařídit víc věcí, než kdyby to mělo viset na X dalších lidech. No a když se mu v hospodě po úspěšné akci zdá, že se společnost trhá a zábava už mu přestává vyhovovat, klidně si vytáhne knížku a čte si, stále ve společnosti "svých" lidí a stále "k dispozici" všem. Připomíná mi tím jednoho mého spolužáka.

Zapomenout na A., to by bylo jako zapomenout na část sebe sama. A., ten slavnej TISKOVEJ MLUVČÍ IVČRN... a první člověk v téhle funkci, ke kterému se islámoklastka vlastně dostala (nezapomínejme, že se nejdřív chtěla stát novinářkou a později při přijímačkách na další školu vyhrkla, že chce taky být tiskovou mluvčí). No a "Áčko" vnesl do života islámoklastky a chápání dění kolem ještě jeden, duchovnější rozměr - on to je totiž zároveň první Žid, kterého potkala. Holt v jejím rodném kraji jich už moc nezbylo (šílené - celé okresní město bylo do značné míry židovské, v krajském městě bývala ve zrušené synagoze knihovna!). Ovšem žádné obavy, že by islámoklastka s A. po nocích na facebooku rozebírala Talmud a zkoušela pronikat do základů hebrejštiny. Vzala to vlastně tak solitérně, jako svůj aktivismus pojímá Jan z odstavce výše. Začala se po určitých věcech pídit sama, a najednou dávalo smysl jít a stát vedle izraelské ambasády, když po ní pořvávali palestinští demonstranti, a o týden později zpívat s dalšími Židy a jejich příznivci na Václaváku čerstvě naučenou Hatikvu. Je dobré za tím vidět konkrétního člověka - a navíc mladého a pro něco zapáleného, ne (s veškerou myslitelnou úctou) fosilie z bývalé židovské školy v Jáchymce nebo truchlící na připomínkách obětí holocaustu Jom ha-šoa, kteréžto "prožidovské" aktivity jsem provozovala už dříve. Takže pokud by mne někdo třeba omylem zkoušel strhnout k nějakému protižidovskému nebo protiizraelskému smýšlení - už kvůli A. prostě nemůžu. Že mi pak kvůli tomu holé a duté hlavy z DSSS zkoušely nadávat, že jsem "taky Židovka" (ač už jen z mého vzhledu je patrné, že tohle vážně nehrozí), když jsem bránila Židy, A. a Izrael, to už patří ke koloritu dění. Stejně jako to, když po mně pak jistá zelená zastupitelka z Brna vřískala, že "na brněnské demonstraci IVČRN žádní Židé nebyli", zatímco tam byl jak A., tak jeho židovští známí... Holt osoba A. slouží k odkopání mnohých a mnohého. Buďme za to spíš rádi. Byť to pro A. samotného (a jemu podobné) znamená samozřejmě vždy určité riziko. Jako pro každého veřejně známého Žida v době, kdy tady zkrátka antisemiti, antisionisti a lidé s anti-izraelskými postoji jsou. Dá se říct, že on ze sebe ten veřejný terč udělal záměrně - jednak právě proto, že to je síto na ty, kteří proti islámu vystupují (pokud to myslí vážně, vydrží proti islámu bojovat i ve společnosti Žida a nenechají nikoho, aby mu ublížil), jednak proto, že je-li cíl takto viditelný, zviditelní to zároveň i každého případného útočníka. Každopádně všem vřele doporučuju najít si nějakého takového svého A. - jako pojistku proti tomu, abyste svůj boj vzdali. On z titulu své identity jaksi nemůže... což je pro islámoklastku osobně dost zahanbující, kdykoli pomyslí na to, že by se na to mohla vykašlat.

S A. se mi neoddělitelně pojí i S. Stvoření rodu mužského, které jsem nejméně rok znala jen pod různými přezdívkami a jeho tvář si později musela vygooglit, abych ho letos v září u Úřadu vlády poznala. Taky jedna z velkých osobností IVČRN, čili je nasnadě, že nějaký ten ban mi za ty roky právě od něj přiletěl. Ovšem dlužno podotknout - zase poměrně rychle odletěl, neb S. je na rozdíl ode mne v některých věcech duše tolerantnější než já a přece jen dává šanci těm, kteří by mohli ještě něco dokázat a mohl by z nich být třeba i nějaký užitek (já vím, občas si hodně fandím). Každopádně mám za to, že to byl právě on, kdo mě na začátku prosince '14 na hlavní stránce IVČRN odblokoval a vzápětí se mnou ještě soukromě komunikoval ohledně mé první účasti na akci "za IVČRN" (šlo o přednášku ombudsmanky Šabatové na právech). No a od té doby už k žádnému banu nedošlo a vlastně tak díky němu jsem "oficiální" islámoklastkou. Což pak bylo povýšeno ještě na další úroveň, když mne právě S. kdysi v březnu či dubnu požádal o spolupráci na konkrétním projektu, jehož je sám součástí a časově to nezvládal. V projektu jsem doteď, rychle jsem se v něm zorientovala, nastudovala sama po odpoledních a večerech vše potřebné, začala přicházet s vlastními nápady, články, fotkami a grafikami, spolupracovat s dalšími členy týmu... zkrátka další z mých viditelných a hmotných islámoklastních výsledků za tento rok. Což s psychikou člověka, který se do té doby většinou jen kopal doma do zadku a nikdo o jeho úsilí nestál, dělá mnohé.

No a mluvím-li o S. a "jeho" projektu, jako bych už mluvila o Politikovi. On je totiž velkým šéfem celého toho projektu a bez něj bych tedy nezveřejnila ani čárku (o tom, že náš pracovní vztah přešel do takového stadia důvěrnosti, že by naopak on beze mne těch čárek občas zveřejnil zbytečně moc a tam, kde být nemají, bych raději z diplomatických důvodů pomlčela... ovšem na druhou stranu, JÁ politik nejsem!). Jak se děvče z východních Čech, sotva vylezlé ze školy, dostane do takového vztahu zrovna s poměrně úspěšným a aktivním lokálním politikem z jihomoravské vísky, na to se mne taky neptejte. Raději se zeptejte jeho, jak se takový člověk dostane z moravské Lhoty do Ameriky, Indonésie nebo Austrálie... tam jsme ještě v našich hovorech jaksi nedošli. Řešíme totiž islám. V té nejkonkrétnější i nejabstraktnější podobě, od studií a vzájemných vazeb orientalistů a arabistů přes zájmy obchodníků s pro-muslimským zbožím až po směřování dalších politiků. Hotová vysoká anti-islámistická a sociálně-politická. Ovšem asi si budu muset časem sehnat lepší skripta, nebo spíš slovník, protože když Politik otevře ústa a zapřede důvěrný hovor s poslankyní Havlovou, kolem nebohé studentky to tak zvláštně šumí a potřebovala by překladatele do lidštiny... Jinak je Politik ovšem neškodný, dokonce i s přihlédnutím k faktu, že se momentálně dostal do stavu jakéhosi "vnitřního disentu", z čehož máme oba značnou legraci (což je asi nejlepší, co se se situací dá dělat). Byl to právě Politik, který mě přemluvil, abych se o půlnoci na poslední chvíli zaregistrovala na návštěvu veřejného jednání Výboru pro bezpečnost letos v květnu, takže naším místem prvního osobního kontaktu je - symbolicky - právě Poslanecká sněmovna, kde to celé proběhlo. Podobných symbolů se za ten rok vyrojilo víc a zdá se, že nás oba baví na ně v hovorech občas narážet, abychom si od věčného antiislamismu vyčistili hlavu. Politik je tou kotvou, která mne momentálně v Bloku proti islámu drží, protože se zdá, že moje činnost a způsoby této činnosti mě odvádějí kamsi jinam (a to nemyslím tak, že bych snad chtěla začít milovat islám). Tedy - je jednou z těch kotev, pravděpodobně vůbec největší. Někdo to v sobě zkrátka má a někdo nemá. Přirozené vůdcovství, dostatečné množství pokory kombinované s přiměřeným sebevědomím, ochotu na sobě makat a pomáhat v tom druhým, zároveň občas i pochybnosti o sobě a chuť nechat si poradit od jiných, naslouchat druhým... Mám za to, že náš velký šéf se od něj mnohé věci učí, což by bylo jen ku prospěchu všem zúčastněným. Jo a kdybyste hledali skutečného a přirozeného patriota a zároveň člověka, který má skvělý cit pro jazyk (tedy jazyky - krom političtiny to totiž ovládá i hantec...), jste u Politika taky na správné adrese.

No a když jsme u politiků, tak už jsme vlastně v patrech nejvyšších a já si můžu dovolit hovořit o "nepolitickém politikovi", totiž Velkém Konvím. Zas tak velký tedy není, na fotkách spolu pořád ještě vypadáme vcelku dobře ve srovnání s tím, když se postavím k některému z našich gigantů. Spíše křehký docentíček, jakých mne učilo poměrně dost. Motýložrout a občas trochu grafoman, ale taky hodně vnímavý a empatický člověk. No co koukáte, mediální obrazce nejsou vůbec dobrým vodítkem pro orientaci v lidských duších. Kdyby takový nebyl, asi si nemáme moc co říct a nestála bych za ním tolik. Místo toho mi prakticky celý rok na facebooku strašila nějaká profilovka s čajovou nebo zahradní konví - to pro větší vzrušení sluníček, se kterými jsem se dostávala do virtuálního kontaktu. Když už se na to v závěru roku chytil i přetrhdílo Martin Freund z Žít Brno a začal vykřikovat něco o tom, že nemám co mít nějakou konev v profilovce, pochopila jsem, že tahle mise byla stoprocentně úspěšná. Běhávala jsem ovšem za El-Konvím Es-Budvajzím Al-Šajtáním i jinak, virtuálně jsem kousala jeho odpůrce ve stovkách debat (mnohdy úspěšně, končívalo to vzájemným či jednostranným zablokováním dotyčných, čímž se mi odstranili ze života), no a v reálu jsem od toho května, kdy jsem jako jedna z mála seděla právě na tom jednání v Poslanecké sněmovně, kde samozřejmě byl, taky poměrně často dělala Konvímu stafáž. Včetně hospod, kde mi ctihodný docent drobil materiál pro ubalení marjánkového dýmidla na hodobožové gatě (byli jsme předtím opět ve sněmovně) a při tom zaníceně vyprávěl o lámání kulečníkových tág o těla olomouckých skinů při obraně křehkých dam. Takový je tedy Konva - hodně společenský, ochotný za každou cenu naslouchat druhým, ovšem občas toužící vypadnout do hor a honit se tam za svými křídlatými krasavci, případně ve dvě ráno loudit na člověku telefon a řešit následně svůj světabol jen mezi čtyřma ušima. Na styl jeho psaní a mluvení si člověk po čase zvykne... mimochodem, napadá mne, zda je součástí jeho momentálního trestního stíhání i jeho lednový výrok na adresu Mohammeda, že byl "psychopat, který by dnes byl zavřený v cvokárně", nebo zda už je toto schváleno jako akceptovatelné k veřejnému diskursu o islámu (zaznělo to na mikrofon na demonstraci na Hradčanském náměstí). Nikdo se k tomu dodnes nevyjádřil, takže má asi "Mohouš" smůlu.

Dost o Velké Konvi. Kde je Konva, tam je poslední dobou i jeho otrokovický goriláček, což je jen dobře, vzhledem k tomu, že v Německu už na odmítače islámu létají kameny a je jim do obličeje stříkán pepřový sprej. O onom "velkém a silném mládenci z Otrokovic" ovšem hodlám psát jen v superlativech, a to čistě z pragmatických důvodů... kola událostí mi toho moravského synka přivezla do takové blízkosti, v jaké by asi nebyl, kdybych o to usilovala sama. Ovšem zas to nesmím přehnat s tou chválou, nebo to schytám z druhé strany od jisté další osoby, která má na goriláčkovi svůj soukromý zájem... Holt těžký život islámoklastky. Nicméně: DR je taky jeden z našinců, kteří klamou tělem, což má u mne do budoucna malinko schované, neb jsem se jím taky chvíli nechala vodit za nos. Vyprávějte mi něco o vojenských strategiích a taktikách, jak přežít... když je člověk plně vytížen budováním si svých vlastních a své image. Stane se. Teď jsem samozřejmě mnohem víc ráda za to, že mezi námi takový člověk je - první důvod (Konva) jsem už zmínila, další jsou ty, že jde o člověka zkušeného, adaptovaného na nejtěžší možné stresové a zátěžové situace, se schopnostmi a rozhledem, které jen tak někdo nemá, s nadprůměrnou inteligencí, zároveň velmi empatického, a co já pokládám asi za nejdůležitější - že ho nelze tak snadno zmanipulovat a že si dokáže stát za svým a říct jasně to, co si myslí. Viz onen moment ze sjezdu, kdy jako jediný uprostřed hrdinských výkřiků "my se islámu nebojíme" dokázal vstát a na mikrofon plnému sálu oznámit, že on se islámu bojí, protože si dokáže představit zfanatizovaný valící se dav, který není tak snadné porazit. Tolik o DR. Myslím, že je teď navíc z osobních důvodů hodně šťastný, což rovněž vítám, neb jsem ho po celý rok vídala v opačném životním rozpoložení, což nebylo nic příjemného.

Konec oslavných tirád na našeho "nejvyššího", učiňme nezbytné a dejme si trochu toho zaměstnaneckého análního alpinismu, neb od jisté doby není goriláčka bez Advokátky. Přiznám se na rovinu - anální alpinismus neumím. Zato jsem zrovna na tuhle ženskou ještě před půl rokem dovedla báječně nadávat... plně v zajetí mediálních fikcí a stereotypů, založených maximálně tak na podvědomých znalostech bulvárních titulků. Nouze naučila islámoklastku housti na strunu naprosto opačnou. Jako když otočíte knoflíkem na sporáku. Už žádná "cikánofilka, obhájkyně mačetářů, rasistka, cikánka, celebrita honící se za slávou...". Pámbu dopustil, motyka spustila, odříkaný krajíc chleba za mnou přiběhl jako vždy... začetla jsem se do díla oné osoby hlouběji, přelouskala nemalý kus její tvorby, seznámila se s její prací podrobněji, s jejími náhledy na život veřejný a soukromý, a ejhle - zjišťuju, že když mi krátce po navázání naší spolupráce řekla "ty teď budeš já", vlastně nebyla tak daleko od pravdy a většinu času mi to ani není nepříjemné. Dnes se tu dokonce obden tluču do hlavy, proč že jsem nemohla mít někoho takového poblíž už dříve, lituju ztracených a proflákaných let... Celospolečenský přehled a záběr do různých témat paní Advokátky je totiž neuvěřitelný a hlavně ohromně inspirující. Je za ním totiž vidět, kolik práce si dává s píděním se po informacích. A to nejen v oblastech souvisejících s její profesí - nebo spíše jinak: její profese je v jejím podání tak různorodá a informačně bohatá, že ji od suché právničiny klidně dokáže dovést ke zkoumání účinků léčebného konopí včetně jeho pěstování v těch kterých podmínkách, k pročítání psychodiagnostických testů a konzultacím s kapacitami v tomto oboru, k problematice vzdělávání nadaných dětí... klidně bude sedět v polozbořené chalupě a poslouchat vaše vyprávění, pokud se jí donese, že jste odborníkem na tu kterou oblast. Dejte si to do spojitosti s jejími dvěma doktoráty, kandidaturou na prezidentku nebo ústavní soudkyni. Dokáže se přirozeně pohybovat v patrech nejvyšších stejně jako mezi těmi nejchudšími a nejvyloučenějšími. Vlastně je tu především pro ty lidi v problémech, a je ochotná obětovat jim i nemalou část vlastního soukromí a času, který by mohla strávit nějak jinak. Pravda, dost z její identity bylo vytvořeno už odmala skrze její rodinné zázemí, mnohdy i nepříliš jemnými a přívětivými způsoby - ale nakonec se to vyplácí všem. Zkrátka třikrát hurá Advokátce - a můžeme jít dál.

Ke komu? K E. přece! Protože bez E. bych žádnou Advokátku v dosahu neměla, to je jasné. E. je zároveň jediný člověk, který se mnou osobně a v reálu oslavil letošní třicetiny - no a na ten dárek, který jsem od ní dostala, nezapomenu nikdy. Islámoklastní vepřový bůček - čert vzal romantiku a holčičí cetky, v tu dobu jsem neměla co do úst a přežívala na opečené cuketě s chlebem, takže tohle mi opravdu přišlo vhod, stejně jako možnost si jít někam s kamarádkou jen tak posedět a vyčistit si hlavu. E. je moje obrovská vrba, byť tím, jak jsme obě ohnivá znamení (btw. to Advokátka taky), občas mezi námi dojde ke komunikačnímu šumu a zkratkovitému jednání plnému emocí. Ale vždycky se to snažíme překonat. No a ta láhev vodky, kterou jsem jednoho slunečného dne v září zapíjela svůj letošní největší žal, šla taky z její kapsy. E. zkrátka ví, co je kdy třeba. A maká - i když jí práce a vzdálenost obvykle neumožní běhat po všech našich akcích a demonstracích, člověk ví, že v zákulisí už něco kutí, co se člověku může později hodit.

Ufff, koukám, jak se nám ten blog natahuje... a to jsem ještě zdaleka nezmínila všechny ty, na které neradno zapomínat. Třeba toho pravoslavného kněze, se kterým teď jsme ve fázi seznamování a který už teď přinesl do mého života a uvažování mnoho nových podnětů. Nebo "mládence" z brněnské / jihomoravské divize BPI / IVČRN - každý jedinečný, všichni oddaní a otevření, odmítající kdejakou manipulaci, veselé kopy ochotné pomoct tam, kde je zrovna potřeba. Či plzeňského "Pokémona" našich akcí, kterého má každý prostě rád a který mi dělá radost už jen tím, že je menší než já. Nebo jeho pravý opak, mého pardubického "jmenovce", se kterým ovšem nejsme v žádném příbuzenském vztahu a který je ovšem jedním z našich nejvýraznějších aktivistů. A co Golema, monstrózní stvoření s kamerou a stativem, programově hrdé na svou středostavovskou příslušnost a identitu a podporující v tomhle i jiné?

Je nás zkrátka hodně a bude nás ještě víc. Každý si tak může mezi námi najít ty, se kterými se mu nejlíp spolupracuje a kteří mu nejvíc vyhovují.  

Už i handicapovaní jsou "extrémisty"...

Všimla jsem si včera jednoho svého známého, který na svém facebooku vyjadřoval obavu z masového přijímání imigrantů. Tento známý byl už (doufám, že pouze ze zoufalství nad neakceptovatelným přístupem vlády a jejího "řešení" tohoto problému) ochoten vyjádřit podporu Tomio Okamurovi a jeho aktuálnímu politickému uskupení, a položil dotaz, jak by onu věc, která ho očividně znepokojuje stejně jako každého příčetného člověka u nás, řešili Okamurovi kritici. Což byla samozřejmě voda na můj mlýn - alespoň tedy předpokládám, že rozšiřování informací o alternativních možnostech řešení ve prospěch Bloku proti islámu a zvyšování veřejného povědomí o tomto hnutí je standardním chováním jeho členů a nebude vnímáno nějak negativně.

Jen pro upřesnění: onen můj známý je vozíčkář, kvadruplegik. Tedy člověk plně závislý na druhých, který nemá moc dobré vyhlídky, pokud někdo ve věcech, které by mohly nějak zasáhnout do jeho života, udělá chybu. Není tedy divu, že se snaží zajímat o tyto věci pokud možno včas a předcházet případným problémům. Které samozřejmě v případě hromadného přijímání imigrantů nastanou, náš rozpočet není nafukovací, tudíž se pravděpodobně stane, že finanční náklady s jejich pobytem zde spojené mohou zasáhnout do mandatorních výdajů typu invalidní důchody, případně budou jejich příjemci vnímat částky, které imigrantům půjdou, jako logicky nespravedlivé a diskriminující. Ono ani není divu, při myšlence na čekací doby na poskytnutí té či oné lékařské či sociální péče a pomoci u nás, směšnou výši invalidních důchodů a příspěvků pro pečující osoby, příspěvky na předražené kompenzační pomůcky v kombinaci s cenou léků, bariérovost veřejného prostranství a služeb... Zkrátka má dotyčný oprávněný strach a vztek. Nyní už ne jen na to, že vláda ony prostředky v jeho prospěch prostě jen nechce uvolnit, jak to činily vlády v předchozích letech (proti čemuž handicapovaní i jejich pečovatelé několikrát dost masově protestovali a demonstrovali), ale že se ukazuje, že ty prostředky jsou najednou k dispozici pro někoho úplně jiného než ty nejohroženější našince. Naštěstí si ten našinec ještě stále uvědomuje svůj volební potenciál a rád by ho tedy využil správně.

Udělala jsem tedy onomu známému osvětu. Nejprve jsem ho informovala o tom, že pan Okamura právě zahodil svou politickou budoucnost spojením se s neonacisty a antisemity, kteří nebudou mít problém sáhnout k násilí, což snad onen známý nepožaduje. Také jsem mu sdělila, že p. Okamura neudělal ve věci přijímání migrantů naprosto nic, jeho jediným zájmem je chodit po demonstracích (včetně těch, na které ho nikdo nezve a na kterých nedostává prostor k vlastní sebeprezentaci, což bolí jeho ego). Na tyto demonstrace nepřispěl pan Okamura zatím ani korunou, pokud mi je známo. Nadnesla jsem myšlenku, že jeho účast na demonstraci neonacistů je jen výsledkem jeho pocitu, že se musí pomstít těm, kteří ho na vlastní demonstraci vystoupit nenechají. Dala jsem to do opozice k členům jeho bývalého hnutí Úsvit, kteří si za své finance v posledních dnech udělali cestu do Calais, Vídně a Itálie, aby na vlastní oči viděli tábory oněch imigrantů, o kterých je řeč, a kteří vedli v Bruselu jednání s Kurdy, bojujícími proti Islámskému státu.

Dále jsem mu představila samotný Blok proti islámu, jehož "prodlouženou rukou" v poslanecké sněmovně členové Úsvitu v této problematice jsou. Zmínila jsem, že se Bloku proti islámu podařilo během měsíce sehnat cca 200 000 podpisů pod papírovou petici proti přijetí imigrantů skrze povinné kvóty EU, a že BPI s peticí seznámil poslance. Připomněla jsem podporu BPI, kterou má u jednotlivých členů Sněmovny i Senátu napříč politickým spektrem. A samozřejmě jsem svého známého seznámila se stanoviskem, které k přijímání imigrantů BPI zaujímá, včetně loňského požadavku na přijetí zejména ohrožených křesťanů ze Sýrie. To bylo pochopitelně nutné rozvést, resp. navázat na to, jaké nevýhody a rizika by s sebou neslo přijímání muslimských imigrantů, případně kvant migrantů bez zjišťování jejich náboženské příslušnosti a vybírání si dle toho.

Myslím, že právě na této věci se dá dobře ukázat, proč islám v ČR nechtít ani skrze imigranty. Co tedy hrozí v případě přijetí muslimských imigrantů a co bude nutné udělat, resp. na co u nás mohou vznášet nároky?

1. Hrozí mezináboženské konflikty uvnitř azylových center pro uprchlíky. To je prostý fakt, ke kterému už dochází v zemích, kde tato centra jsou. Dokonce i v rámci jednotlivých odvětví islámu, resp. mezi lidmi s různou mírou ortodoxnosti islámu. Stačí nenaladěnému muslimovi omylem šlápnout na Korán. Nuda a frustrace spolu s tím, že uprchlíci se v azylových zařízeních snadno dostanou k nožům apod., pak udělají zbytek. Stejně tak jako je pravděpodobné, že v nich bude docházet ke znásilněním, vydírání, lichvě (potvrzeno právě z Calais) a jiným patologickým jevům.
2. Hygienické riziko - vzdělaný syrský křesťan je pravděpodobně v lepším zdravotním stavu než muslimský imigrant odněkud ze Súdánu nebo Libye, včetně očkování. Dá se pochybovat i o tom, že by do jeho kulturních praktik patřilo vyměšování na ulici, jako vidíme aktuálně třeba u imigrantů v Itálii. Nejsou mi ani známy případy, kdy by praktikující křesťané soustavně ničili hygienická zařízení v uprchlických zařízeních, jako tomu je v případě muslimských takzvaných uprchlíků.
3. Ekonomické kritérium - ten vzdělaný syrský lékař křesťanského vyznání je pravděpodobně lépe integrovatelnější do našeho prostředí než muslimský pastevec ovcí. Dokáže se lépe naučit jazyk na úrovni, kterou bude potřebovat, chápe naše vnímání času, respektuje naše uspořádání prostoru. Což znamená: nepotřebuje stavět mešity, nepotřebuje mít přestávky v práci na modlitby, nepotřebuje speciální rituálně upravenou stravu, nebude zavádět svůj právní řád do našeho (jako je do našeho práva postupně nenápadně implementováno právo šaria), nebude vyžadovat speciální oděv pro své ženy, separaci dle pohlaví ve školách i jinde. 
   
   
   Pro méně gramotné čtenáře přináším grafické ztvárnění výše uvedeného:
   
   
    
   
   
   
   Z předložených faktů tedy vyplývá, že přijetím nemuslimských migrantů snadno vyhovíme principu solidarity s trpícími, aniž bychom zároveň ohrozili sami sebe a své nejohroženější spoluobčany. Tedy - relativně nejohroženější: dostala se ke mně už i zpráva, že v Německu se místní bezdomovci stahují k azylovým centrům pro "uprchlíky" s prosbami o trochu zbylého jídla. Pro ně to musí být obzvlášť hrozné - jednoduše vidět, jak si někdo přijde jen tak do cizí země a lidé se mohou přetrhnout, aby mu něco dali, zatímco na něj se slušně řečeno vykašlali... A to je teprve léto - v zimě budou tito bezdomovci před branami těchto zařízení prostě a jednoduše mrznout, zatímco uvnitř se bude podávat polévka z rituálně získaného masa. Evropa 21. století.
   
   
   Umím si v živých barvách představit křik těch, kterých se tento popis nějak nepříjemně dotkne. Ale upřímně řečeno, není třeba mu naslouchat. Jednou jsme se prostě dozvěděli, že "musíme nést odpovědnost za kolonizaci" (ač naše země spíš sama po většinu své historie byla takovou kolonií větších mocností) a že kdo má jiný názor, je automaticky "rasista, xenofob, nácek, nacionalista (sic!)" (do očí tomu kvadruplegikovi to ale asi nikdo neřekne - viděli jsme ostatně na demonstraci minulý týden, že kdo se osmělil něco takového po demonstrujících vykřiknout, vzápětí hrdinně prchal do metra, aniž by "nacisti" stihli udělat krok...). Není třeba se tedy za každou cenu snažit v očích takových křiklounů "napravit svou reputaci". Oni nás údajně nepotřebují, my je reálně také ne a tím méně je potřebuje onen kvadruplegik či bezdomovec, jejichž situaci tedy milí dobroserové hodlají zhoršit. Potřebují nás právě tyto ohrožené skupiny. Bylo to ostatně vidět i u našich petičních stánků, kam mnozí bezdomovci zavítali na pokec či přímo se podepsat. Evidentně jim v tom "sluníčka" nestihla zabránit, resp. jim nabídnout lepší alternativu či alespoň obyčejný lidský zájem. Je to stejné jako v případě už mnohokrát zmíněných babiček těchto sluníčkářů, na které dotyční nemají čas, protože jejich zájem dlí v afrických zemích či na konferencích neziskových či "lidskoprávních" organizací.
   
   
   Někdo to dělat musí. "Sluníčka" si vybrala.