Rekapitulace roku 2016

Nějak zas koukám nazrál čas si uplynulý rok zrekapitulovat. Jak se tak ohlížím zpět, byl to rok v některých ohledech poněkud divoký. V porovnání s tím předchozím, kdy jsem skoro každý měsíc statovala na nějaké demonstraci, přednášce, besedě nebo členské schůzi někdejšího spolku, se to tak možná nezdá. A přesto jsem si prošla letos několika významnými momenty. 

Mám hovořit o věcech souvisejících s mým distancem od nebožtíka BPI, když ještě formálně existoval? To bych musela sáhnout až někdy k září loňského roku (tedy 2015), kdy ty problémy začaly a kdy jsem měla v úmyslu vyměnit svou divizi za jinou, což zřejmě nebylo možné, každopádně jsem se k tomu nakonec nedokopala, zůstala se skřípáním zubů v té původní a sledovala, jak její vedení vše funkční splachuje do stoky, výhradně v zájmu vidiny svých teplých pozic (které se nakonec nekonaly). Vzpomínám si, jak jsem tu ještě loni v zimě jásala nad tím, jak se podařilo navázat kontakt s úžasnými lidmi a jací mi islamoklasti ve skutečnosti jsme fajn... No, buďme upřímní: z kontaktů vydrželo jen to nejpoctivější a nejpracovitější a nejspolehlivější jádro, a fajn lidi se ukázali jako zištní, neinteligentní a pomlouvační podrazáci, se kterými není třeba do budoucna počítat. Snad se to dá brát jako poučení do budoucna. Čeho si všímat, co o člověku zjišťovat předem apod. 

Takto by se tedy daly shrnout i první měsíce letošního roku. Pustila jsem BPI k vodě, protože jsem v jeho fungování nespatřovala žádný užitek, a soustředila jsem se raději na jinou práci jinde. Je to trochu paradox, protože formálně jsem členkou zůstala až do úplného konce, nikdo se nikdy nenamáhal s tím mě kvůli něčemu vyloučit, kdo by se mnou taky zabýval... aneb všeobecný bordýlek. Ani jsem nikdy nikomu nechyběla do počtu na schůzích... napadá mě, že to Klára Samková taky ne – ta byla sice vyloučena (vyloženě debilním konvičkovským způsobem – pan docent je myslím rád, že rozhodování o jeho dalším univerzitním působení takto nefunguje) z Akční rady BPI, což ovšem znamená, že členkou pražské divize měla ale zůstat nadále také. Nu, ale to bychom asi chtěli opravdu moc.

Zbavila jsem se tedy závaží v podobě politikařících kolotočářů. Ovšem moje práce tím neskončila. Pořád tu byl a je rozjetý jeden projekt, kde je práce na celé roky dopředu. Nu a pak... obecně se dá říci, že tenhle rok byl pro mne rokem daleko většího navazování osobních kontaktů a pronikání do dalších spolků a trochu jiných vrstev společnosti. Byla jsem svou předrahou šéfovou doslova dovlečena mezi byznysmenky a podnikatelky v různých oborech. Nejen antiislámem totiž živ člověk, skutečně tam šlo o setkávání, které se odehrávalo každý měsíc a kde mohl jedinec (krom luxusního oběda na ještě luxusnějších místech) získat kontakt na lidi, jejichž schopnosti se mu nějakým způsobem hodily, případně sám sebe takto nabídnout ostatním. Nám s Klárou to v jednom směru značně pomohlo, zejména s přihlédnutím k tomu, že jsme tento rok věnovaly vydávání několika Klářiných publikací, na čemž se podílel jeden takto získaný kontakt. 

To byl tedy jeden segment mé letošní činnosti – vydávaným publikacím bylo třeba udělat korektury, sledovat proces výroby a hlídat termíny, po vydání si vzít na starosti veškerou online propagaci na Kláře věnovaných kanálech, komunikovat se zájemci o koupi knih a nabízet je případně dalším lidem... Toto mám splněno tedy u všech tří letos vydaných knih, jsem vcelku spokojená, že jsem si ověřila, že to zvládnu. Klára Samková je myslím taky ráda, že se na mě v tomhle směru mohla plně spolehnout a že máme tři kompletní knížky ve slušné podobě na stole. Pročež zájemci mohou vesele běhat po knihkupectví nebo si psát přímo do Klářiny kanceláře o vybrané tituly (viz návod).

No a pak byl ten úsek mé činnosti, který v sobě pořád má něco z toho předešlého aktivismu, ovšem nesmím zapomenout na to, že letos je zkrátka lepší ty první housle už nechat Kláře a sama se jen účastnit a podporovat ji v tom, co dělá. Ano, hovořím o své účasti na konferenci „Máme se bát islámu?“ v květnu tohoto roku, i následném spontánním veřejném čtení projevu Kláry Samkové z této akce u turecké ambasády, kde jsem také byla. Ano, i tyhle aktivity bylo posléze nutné nějak mediálně a propagačně zmanažovat, včetně nemalého množství příchozích reakcí, mediálních ohlasů, posléze se přidaly vtipné „oficiality“ typu předvolání Kláry Samkové k podání vysvětlení na policii (ta byla tuším minimálně dvě, ta vysvětlení samozřejmě visí také online) a později ještě komičtější elaboráty páchané tajemníkem České advokátní komory JUDr. Krymem a podobně postiženými, kteří se sice z jiné strany dozvěděli, že islám je rasistická ideologie, ale to jim nebrání jít po Samkové kvůli tomu, že v obdobném přirovnání použila slova „nacismus“ a „komunismus“... Logiku v tom dodnes nehledám, panstvo ve vedení ČAKu si holt pouze domněle zvyšuje ego před nemuslimskou veřejností a zároveň se pokorně hrbí před islámem... protože ta Samková má prostě pravdu a kdyby to neudělali, poznali by vbrzku, zač je toho slavného „umírněného“ islámu halal. Mohla jsem tedy sledovat, jak ti, kteří by se měli řídit jen a pouze naším právním řádem a měli by jej ještě chránit, de facto konvertovali k islámu a začali jeho právní řád nadřazovat našemu. Soudím, že v krátké době se jim tedy začne čím dál více lidí o náš právní řád starat čím dál méně, což už problém bude – soudy jsou zahlcené nesmyslnými a záměrně protahovanými kauzami už dnes, věznice jsou už dnes přeplněné... a venku mohou být stovky a pak tisíce lidí, kterým je české právo ukradené, když tu vlastně vládne šaria... Asi si to pánové z ČAKu chtějí opravdu zažít na vlastní kůži, která se jim kupodivu ježí hrůzou, jen když o tom Samková a jiní pouze hovoří. Zabránit tomu prakticky není jak, až se přetrhdíla konečně probudí, sebe už zřejmě nebudou mít jak zachránit, protože se sami vzdali práva na vlastní ochranu a mohou nastat situace, kdy si každý bude snažit zachránit vlastní krk a své nejbližší. 

Tolik tedy k výhledům do budoucna. Nicméně zpět k tomu, co se ještě letos odehrálo: založily jsme s Klárou Éru žen. Jako že fakt a natvrdo. Potřeba mít tu aktivní ženské, které vědí, co jim islám slibuje za ráj, a mít je propojené navzájem, ta tu prostě je a žádný troubelín z neziskovky na implementaci islámu do naší země, ani onoho troubelína podporující politik, advokát nebo policista s tím nic neudělají. Pochopitelně jsou tu i jiná témata, která dnešní ženy pálí a bez jejichž řešení to s nimi moc valně nedopadne ani bez islámu. Náhradní rodinná péče, svěřování dětí do péče po rozvodu, diskriminace v zaměstnání, ekonomická emancipace, podpora zaměstnávání žen s přihlédnutím k jejich potřebám, podpora žen, které o někoho pečují... je toho opravdu hodně, co s námi ženami souvisí, za co vše my jsme zodpovědné, co musíme nějak zvládat i přes všechny překážky, co vše na nás závisí... Tomuhle se tedy chceme věnovat a chceme zjistit, jestli se k nám v tomhle nepřipojí i další ženské spolky a iniciativy, které se zdají být poněkud umrtvené ve své činnosti. S ženskými spolky, které volají po kvótách, jsou dotované kdoví odkud a věnují se pouze vytváření konfliktů a problémů spolupracovat pochopitelně nebudeme. 

Pokud jde o samotnou Éru žen v letošním roce, nutno přiznat, že tu jsem dle Klářiných pokynů taky z velké části šoférovala zatím víceméně sama. Tohle dítko se nám rodilo dlouho, asi tři měsíce jsme řešily jen logo a podobu webu... no a hned jak to bylo na světě, Klára odpadla do nemocnice na operaci a později do rekonvalescence, což jí přineslo výpadek v práci takového rázu, jaký ještě nezažila a který následně napravit ji stálo skutečně enormní úsilí. Nicméně dnes tedy máme funkční web i facebook, máme dokonce několik členek, které se jim dle mých instrukcí budou moci věnovat (byť to nebude ten full-time, jaký jsem těmhle věcem byla zvyklá dávat já), a členek už je přes 50 a jsou mezi nimi jak obyčejné ženy z měst po celé zemi, tak několik poměrně výrazných osobností. Nabíráme stále dál a brzy vyjdeme ven s některými našimi prvotními projekty a akcemi. 

Ještě na jedno období letos nesmím zapomenout: senátní volby. Bylo nebylo, Klára sice nikam nekandidovala, ovšem to jí nezabránilo osobně podporovat některé kandidáty konkrétních stran a hnutí. Slovo „osobně“ znamená, že vzala svou jizvu po žlučníku, své asistentčí torpédo značky Já, občas i řidiče a psa, do kufru auta hodila pár knížek a jelo se. Besedovat po restauracích ve středočeském kraji o islámu, ovšem jednou jsme to dali i do Plzně, neb tam kandidoval pan řezník Pavel Havlíček. Máme za sebou Beroun, Starou Boleslav, Odolenu Vodu, Mělník, Hořovice... zkrátka velké islámoklastní turné. Jen kdyby si lidi uvědomili, kdo a proč jim takhle jezdil div ne až do obýváku, servíroval jim informace až pod nos na vlastní náklady a že už se to příště nemusí opakovat... 

No a když hovořím o tomto turné, nesmím zapomenout na to, že se stal zázrak a islámoklastka se letos dostala konečně do jí tolik sabotovaného Brna, na „náhradní“ autogramiádu knihy „Proč islám nesmí do Česka“. Ono to vlastně byla nejlepší akce z těch všech – nádherné prostředí, skvělí lidé v hojném počtu, dobrý ohlas, prodej knihy i zájem o náš spolek... Jen škoda, že nevyšlo setkání s brněnskými přáteli a kolegy. Nicméně mám za to, že díky Éře žen se tam příští rok opět podívám. 

Takový byl tedy islámoklastčin rok 2016. Jsem ráda za ty, které jsem letos měla možnost poznat... ale svým způsobem i za ty, se kterými jsem se musela rozloučit. Je jasné, že jejich mnohdy velmi divoké reakce na mou osobu mi nemají jak ublížit – mohou mne sice mrzet, ale práce je teď přede mnou tolik, že nemám příliš času se jimi zaobírat. A konec konců ta práce není závislá na tom, co o mně kdo a proč tvrdí. Takhle jsem nikdy nefungovala. Vyhovuje mi řešit si zadaný úkol někde v ústraní a pak přijít s výsledky a dát je spolehlivým lidem, kteří je dále použijí, případně podobně delegovat úkoly na někoho jiného a očekávat stejný přístup. Nic jiného nám v dnešní době nepomůže. A pokud jde o to, kdo z nás kdy v jakém křesle usedne, je potřeba si uvědomit, že za poměrně krátkou dobu tam taky už být zase nemusí a může být ekonomicky likvidován ve velkém stylu, konec konců co jiného ty probíhající kauzy Kláry Samkové mají být. Takže není potřeba se do funkcí tlačit, pokud za sebe zároveň člověk nemá náhradu a není si jistý, že to aspoň částečně s pomocí sobě podobných zvládne.

To je myslím vhodný vzkaz do nadcházejícího roku. Je mi líto, že nemohu přijít s něčím lepším.

Fenomén Konvička

Nedá mi to. Prostě mi to nedá, abych taky neřekla svých pár slov k člověku, který celé to islamoklastní hemžení u nás alespoň na nějaký čas svou osobou zaštítil. Už proto, že jsem mu značnou část té doby dělala různými způsoby na facebooku i jinde promo, dobrovolně, nezištně a přes to, že jsem s ním třeba v některých věcech nesouhlasila, na což doufám taky dojde řeč... Prostě jsem tu jeho osobní volbu „vést a být viděn“ akceptovala a spolu s dalšími se ho snažila jakkoli postrkovat před sebou, před námi všemi... tím více, čím negativnější reakce od sluníčkářů směrem k němu přicházely. Věděla jsem, na co oni útočí, a bylo to pro mne tak zásadní, že jsem víceméně neřešila to kolem, to, čím vším ještě Martin Konvička byl a jak se k čemu stavěl.

Nebudu tu teď vůbec řešit Konvičku ve vztahu k islámu coby objektu vědeckého bádání. Tam není totiž co namítat, sami arabisti a orientalisti jsou dokonce s to přiznat, že ví minimálně totéž, co oni sami, čili je zhruba na úrovni Kláry Samkové, navíc umí pohled na islám obohatit o zajímavé souvislosti a kontexty, například co do vnímání mezilidských vztahů a jejich projevů, různých forem sexuality, přístup k volnočasovým aktivitám a zábavě atd. Potud tedy v pořádku, soudím, že tam má Martin Konvička stále ještě prostoru dost a jeho úloha na tomto poli je nedocenitelná. Už proto, kolik lidí svými texty dokázal oslovit a vůbec k zájmu o islámskou problematiku přivést. Nebo kolik jich dokázal právě díky tomu dostat na náměstí. Těch čtvrt milionů podpisů pod peticí proti kvótám na imigranty bylo do značné míry i jeho. Upírat mu je nebudu, byť si nejsem jistá, zda tyhle lidi má ještě i dnes.

Já chci ale hovořit o Martinovi Konvičkovi z trochu jiného úhlu pohledu. O tom, jaký byl a je z pohledu těch, kteří se s ním některých věcí účastnili, čili těch, kteří se v novinových článcích stali jen součástí těch údajně malých skupinek, co se shromažďovali na demonstracích, běhali do sněmovny s peticí, blokovali hraniční přechody a vyváděli různé jiné kejkle.

Já sama jsem se vlastně nikdy ke Konvovi nijak extra blízko nedostala. Přes veškerou podporu z mé strany a občasné sympatie, které mi skrze lajkování mých příspěvků na facebooku projevil a krátké navazující diskuse poté, jsem nikdy nepatřila k hejnu jeho „favoritek“, ani k užším kruhům řídících různé spolky a iniciativy, se kterými by on aspoň kvůli tomu musel být v kontaktu více. A přesto... možná díky tomu, že mou specialitou je zúčastnit se, vnímat, být přítomen, všímat si a příliš se nikam necpat, jsem se občas do určitého blízkého kontaktu s Konvou dostala. Byla to víceméně náhodná setkání, kdy jsme třeba po akci z kapacitních důvodů skončili namačkaní poblíž sebe v hospodě a člověk si tak leccos vyslechl, co Konva vyprávěl ostatním, nebo ho třeba i na nějakou akci doprovázel, sem tam jsme prohodili pár slov k tomu, co nás čeká... Mou osobu Martin Konvička nikdy neřešil, dokonce ani tehdy ne, když už konflikty s mou divizí Bloku proti islámu vyústily v to, že jsem se odmítla do jejich dalších aktivit zapojovat. (Otázkou samozřejmě je, jestli se mu tím vůbec někdo z té divize tenkrát pochlubil... mám za to, že tenkrát už centrála kolem Jany Volfové měla úplně jiné starosti a snažila se si zachránit krk, takže mne sice strašili, že se „můj případ“ bude řešit na celorepublikové úrovni, ale myslím, že věděli, že Konvu do takových oficialit jen tak nedotlačí, pokud si jím nejsou úplně jistí, což už tehdy začínalo být akutní.)

Nicméně zpátky, k tomu Konvičkovi bez světel reflektorů a kamer. Ke Konvičkovi z přítmí hospod, skrytému za proužkem kouře z cigaret, případně povlávajícímu u tyče v tramvaji při přesunech z akcí do oněch volnočasových lokalit. „Je to bohém,“ říkali nám nevědomým ti, kteří ho znali více. „Hrozně rád si užívá, je děsně na ženský a na povinnosti a formality s ním moc nepočítejte.“ Nu, co se dá dělat, odpovídali jsme my, nikoho lepšího stejně nemáme... nějak ho k těm věcem, co jsou potřeba, dotlačíme – vždyť i on to tak konec konců chce.

No a tak jsme se do toho s ním pustili. Konvička měl vbrzku vlastní ochranku a další servis, který mu při kuřpauzách snaživě připaloval, případně ho z nich tahal zpátky k formalitám. Bylo to už tehdy takové dvojznačné, na jednu stranu člověk věděl, že je jeho lídr aspoň v bezpečí, na druhou už vnímal různou míru servility a možná i vzájemného soupeření v těch hloučcích, které Konva poctil svou přízní a rozebíral s nimi zdánlivě nějaké „vnitřní záležitosti“, ale mnohem spíš něco neformálního, včetně ženských... Nicméně na formality tu stále bylo dobrovolníků dost, a jakkoli náročné asi pro Konvu samotného možná bylo skloubit pracovní život s bouřlivým soukromím a ještě aktivismem, dalo se na něj vcelku spolehnout, že až bude potřeba, dokáže před kamerami vystoupit jako střízlivý, důstojný, seriózní a příčetný člověk, který ví, co chce, žádné uřvané, ožralé nebo zfetované individuum se nikdy nekonalo.

Mnojo, ale kromě toho „důstojného“ Konvy tu byl i Konva č.2 – onen „bohém“, jak říkali znalci. Mně se to skutečně špatně pojmenovává, ta jeho druhá stránka. Nejpřesnější definice by z mého pohledu byla asi „urvaný ze řetězu, absolutně ignorující okolí, starající se jen o naplnění svých aktuálních potřeb a vydávající všanc všechny zájmy celku“. To byl Konvička, kterého se i Jana Volfová bála, co kde kdy zase provede, protože ho absolutně v některých ohledech neměla pod kontrolou, což ji vzhledem k financím, o které šlo, asi poněkud zneklidňovalo. Konvička byl s to ignorovat i její pokyny, jakkoli ji jako politickou matadorku oceňoval a byl jí vděčný za to, že ho přivedla do světel kamer a vtáhla do politického zákulisí. „Udělala ho,“ jak se říká, byť s ním měla své vlastní plány... ovšem Konvička jí nedovolil to, aby na ty výše popsané části jeho charakteru jakkoli pozitivně působila, čímž šly do háje i ty plány, které s ním prostě ještě ani neměla. Zůstal prostě Konvičkou se vším všudy. To byly ty noci, které trávil kdesi ve společnosti omamných látek a nápojů a během kterých probíhalo na jeho facebooku i v různých organizačních a tajných skupinách to, co nám střízlivým občas dalo velkou práci chápat a za bílého dne to před oponenty obhajovat jako to, co chceme „přece“ my všichni. To byl ten Konva, o jehož „výletech za děvčaty“ občas v běžné konverzaci mezi těmi, kdo věděli, a námi, co jsme s nimi pracovali, padla zmínka, takže jsme s tím tak nějak počítali všichni. Měnit se na tom nedalo co, údajně byl Martin s to upřednostnit tyhle své fyzické potřeby i při aktivistické služební cestě za hranice, kde se mu sice nepovedlo dojednat vůbec nic (protože na to tam „přece“ byli jiní „profesionální dobrovolníci“), ale zato se ho prý můžete zeptat na to, co se odehrává v tamních uličkách... Nebo, když máte štěstí a chuť, si s některým z „děvčat“ někde pokecat. Ostatně to, jak milenci a polygamisti počítají s existencí nějaké diskrétnosti jako s něčím, na co mají nějaký nárok, a připadají si strašně nenápadně, je taky jevem, který by si zasloužil bližšího zkoumání někdy jindy.

Tož tak. Střih. Martin Konvička se nedostal do Senátu a neudržel se ani v jednom uskupení, ve kterém dříve působil. Protože pokud bez kuřpauzy nevydržíte hodinu sedět na pozadí a makat nebo s někým jednat, mohli byste se v tom Senátu leda tak střelit do hlavy... a pokud vás musí hlídat dvacet lidí čtyřiadvacet hodin denně, abyste jménem iniciativy nezveřejňoval to, co být zveřejněno nemá, protože je to prostě blábol, případně je vás potřeba hlídat, zda se někde s někým na síti vulgárně a hystericky nehádáte a protistrana pak screenshoty nepoužívá na odlákání vašich potenciálnách příznivců, nejste zkrátka pro týmovou práci přínosem. Ani kdybyste byl Buddha. Znám takových případů hned několik, kdy jsem ráno rozespale vlezla na hlavní stránku IVČRN, přečetla si poslední příspěvek stránky a šla svého nejbližšího kolegu seřvat, co to má zase být, aby se mi dostalo odpovědi „to my ne, to Konva, ale už to řešíme“. Ještě k těm senátním volbám – samozřejmě jsem kandidaturu Martina Konvičky podporovala, v posledních zbytcích chabé naděje, že ten tlak ho snad přece jen donutí své zlozvyky opustit... Pravdou je spíš to, že on by se nedonutil pracovat ani tam. Spíš by možná některé kolegy s pár děvčaty seznámil... čímžto pádem jeho instalace do lavic Poslanecké sněmovny je podobně nereálná. Upřímně řečeno si myslím, že je to s ním tak zlé, že kdoví jestli ještě bude aspirovat na zvýšení své profesní kvalifikace, protože vyšší stupně odbornosti už zkrátka tu sebekázeň a odříkání si vyžadují. Jsou věci, které si v těch padesáti zkrátka dovolit nemůžete, abyste nevypadali směšně. A hodnost akademická je stejná jako ta vojenská, ona je totiž vidět. Můžete se tvářit jako kapacita, ale všichni pak už budou vědět, že jste asi narazil na své vlastní limity.

Tohle vše samozřejmě nepíšu z důvodu nějakého „zúčtování s Konvou“, „osobní pomsty“ nebo čehokoli podobně vyhraněně negativního směrem k Martinovi Konvičkovi. Byť bych i své osobní důvody měla, screenshot, jak se mi omlouvá za to, co si ke mně kdysi před lidmi dovolil, tu ještě schovávám. I když vlastně nevím proč a k čemu. Asi se nechci zrovna nikomu chlubit, že se mi „omlouval Konvička“... z toho nikdo nic nemá. Takže proč to všechno? No, nevím. Možná zkouším trochu zabojovat s tím doznívajícím kultem osobnosti – a ten Martin bohužel měl a bohužel o něm velmi dobře věděl a nebyl vůči němu imunní. Už jsem to ostatně popsala výše, žádná pokora a zodpovědnost vůči druhým... pracoval víceméně s tím, že věděl, že ho ostatní prostě musejí podpořit, protože nikdo lepší na obzoru zkrátka není. Je to takové trochu přetahování se o lano s Tomiem Okamurou (a to si pište, že u něj jede totéž). Upřímně řečeno, pochybuju, že by se u nás našel chlap, který by v takových pozicích a situacích dokázal zkrotit své ego. I ženské mnohdy podlehnou... což je možná důvodem, proč občas tu neformálnost směrem ke „své“ nedostižné Kláře Samkové naopak přeženu a radši se s ní chytnu ohledně nějaké banality, jen aby neměla ona a její okolí pocit, že jí lezu do pozadí a naopak zůstala nohama na zemi a blíž nám smrtelníkům, kteří vše nemusejí chápat a dělat tak, jak to vidí a chce zrovna ona. Ale to je zas jiný příběh, ve kterém hlavní roli Martin Konvička nehraje.

A teď si to vemte: byly tu tisíce lidí, kteří byli ochotní to Konvičkovo trojčení se zatnutými zuby vydržet, protože věděli, jak akutní situace tu je. Případně se o něm ani nechtěli dozvědět, zoufale se drželi ideje „pana docenta, co tak hezky píše a v televizi moudře mluví“. Mno. Ti lidé jsou prostě pryč... už nemají za Konvičkou kam jít, protože už za ním nestojí ani ti, kdo za ním stáli v době jeho rozchodu s Úsvitem a Janou Volfovou. A už nebudou ani podporovat ty další, které podporovali jen kvůli němu, protože cítili, že jsou slabší než on, nedůvěřovali jim tolik jako jemu samotnému... Martin Konvička je ovšem nad tohle vše povznesen a s noblesou sobě vlastní (co dím, vypadá opět jako malé dítě, kterému někdo kopnul do báboviček – a všichni víme, že jemu to politikaření ale opravdu nejde) hledá viníky svého vlastního úpadku všude jinde, jen ne v sobě samém. Způsobu, jakým to dělá, se říká „attention whore“, zkrátka žebrání o pozornost u té hrstky, kteří mu ještě zůstali věrní, případně pár dalších, kteří by mu na to zdání dávné slávy mohli sednout a chtěli se dostat k tomu „zlému Konvičkovi, který je v reálu fajn a dělal ty demonstrace proti islámu“.

Faktem je, že kdyby se mu jeho záměr (zůstat tím úžasně bohémským Konvičkou ze spolku/ strany XY) podařil, nezůstalo by z islamoklastní scény VŮBEC NIC, tedy ani IVČRN... a on by nemohl plakat, že mu tam nechtějí umožnit publikovat (proč by měli, když se od nich sám distancoval již v prosinci 2015 na sjezdu BPI?). Takto ti lidi, skryti v dokonalém islámoklastním undergroundu, funkční zůstali – což vím prostě proto, že od nich občas ty konkrétní výsledky dostávám nebo se o nich dozvídám jiným způsobem. Ono to je totiž ten druh práce, která skutečně nepotřebuje nějaké „demokratické“ kafrání a hlasování okolo, ani to, aby tam kdokoli zvenčí strkal nos a příliš se to rozšiřovalo mezi obecný lid. Potřebujete k tomu hlavně vlastní zadek a klávesnici, kontakty na určité lidi, čas na vyhledávání informací, čas na překlady, orientaci v administrativních a právnických úkonech i znalost lokálních poměrů a politicko-ekonomických vazeb tu i onde... ne, to opravdu není specializace vhodná pro Martina Konvičku. Což říkám ve vší úctě k tomu, co naopak jeho specializací je a v čem, jak jsem uvedla hned v úvodu, u nás skoro nemá konkurenci. Ale chtít po něm, aby převzal a vykonával nějakou moc nad těmito lidmi je prostě hloupost, stejně jako chtít, aby reprezentoval někoho jiného než právě jen a pouze sám sebe.

To je snad vše. Dostali jsme k dispozici Martina Konvičku s určitými predispozicemi a provedli jsme ho určitým obdobím až k tomu, co se ukázalo být jeho limitem. Sami jsme při tom tratili mnohdy mnohem více než on sám, protože jak už bylo řečeno, on byl až reprezentantem těch výsledků plynoucích z dlouhých hodin mravenčí práce, kterou pro něj dělal někdo jiný. I my jsme rozpadem islámoklastních spolků přišli o nově navázané kontakty a právě to, na čem jsme tenkrát společně dělali, je vlastně dnes už pryč nebo jen obtížně použitelné. Nicméně: pořád tu ještě zůstali lidé, kteří se k tehdejší vlně odporu proti islámu nepřidali. Je tedy koho oslovovat i bez Martina Konvičky – ono to jsou zároveň i lidé, ke kterým by se on tak jako tak nedostal, ani kdyby se na hlavu stavěl. Nedokázal by je přesvědčit, tihle lidé žijí v úplně jiných sférách než on, nebrali by ho vážně, ač přitom islám jako problém vnímají sami od sebe díky svým vlastním zkušenostem... Uvidíme tedy, jak celá věc půjde dál. Čas nám bohužel už nevrátí nikdo.

Když už jsme u toho času, na úplný závěr si dovolím zmínit datum skutečného konce Martina Konvičky. Byl jím 18. květen letošního roku, tedy roku 2016. V ten den mohl být Martin Konvička na konferenci „Máme se bát islámu?“ v Poslanecké sněmovně místo Kláry Samkové... kdyby to ovšem nebyl Martin Konvička, který někde dělá, co nemá, a tak ho následně nelze nikam pozvat. Protože Martin Konvička ovšem je právě tímhle Martinem Konvičkou a ne jiným, byl prý 18. květen zároveň dnem, kdy mu byl znemožněn přístup do administrace facebooku IVČRN. Později tam prý byl znovu připuštěn... aby byl ještě později zabanován právě člověkem, kterému na sjezdu BPI v prosinci 2015 nejen svým vystoupením proti IVČRN dokonale zesabotoval kandidaturu do pozic, na které na rozdíl od Martina Konvičky ten dotyčný skutečně měl velmi vhodné předpoklady. Po 18. květnu už se Martin Konvička uchýlil pouze k pouličním performacím, což byl opět styl „attention whore“, proti kterému navíc opozice dokázala velmi snadno zasáhnout, ale jinak už v rámci antiislámu nezvládl Martin Konvička objektivně vůbec nic.

Jak je důležité míti Vítka II.

Čas ovšem trhnul oponou. Zrodila se islámoklastka. V červenci 2014. Zrodila se na lavičce v parku před velvyslanectvím Izraele, kde se učila text izraelské hymny a Hava Nagilu, kdyby byly tyhle písně potřeba. Za půl hodiny poté k ambasádě dorazila skupinka cca 150-200 Palestinců a jejich podporovatelů, kteří zde demonstrovali proti izraelské vojenské operaci Protective Edge. Popisovala jsem tu akci už mockrát, takže to tentokrát vynechám, jen připomenu, že to bylo opravdu děsivé. Roztřesenou rukou jsem cvakla pár fotek demonstrantů a lidí pohybujících se kolem nich a upalovala domů, šťastná, že to dobře dopadlo a nedostala jsem se někde do nějakého střetu. Doma prohlížím fotky... Byl tam. Dokonale maskovaný v tom poněkud tmavším davu lidí - a přesto NEBYL JEDNÍM Z NICH. Opět a zase. Jenom fotograf. "Jenom". A stál na opačné straně než já, odkud mohl pohodlně vyfotit všechny, kteří stáli VEDLE izraelské ambasády, aby tak naopak demonstrovali svou podporu Izraeli. 

Nedosti mi ovšem bylo tohoto prvního dobrodružství. Za týden si Izraelci a jejich příznivci usmysleli uspořádat "u koně" shromáždění za mír v Izraeli. Chybět jsem tam po tomhle nemohla. Navíc jsem věděla, že v té době stávají lidé z IVČRN s peticí proti přiznání II. stupně registrace Ústředí muslimských obcí na veřejných a často navštěvovaných místech, tedy mohou být i tam. I zavítala jsem, KONEČNĚ se tam seznámila s prvními lidmi z IVČRN, postála s nimi u stánku... a sledovala, jak se blíží onen "agresivní čmoud", se kterým právě ti lidé z IVČRN měli několik dní předtím konflikt u svého petičního stánku... Foťák měl samozřejmě s sebou, s velkou radostí ho použil, když nás stánkaře kontrolovala policie, a pak jsme ho měli za zadkem snad hodinu, když nás hlídal, jestli náhodou nevedeme nějaké "náckovské a rasistické" řeči. Pochopitelně v takové situaci nikdo nestál o další navazování kontaktů či představování. 

Z téhle akce jsem od něj nikdy neviděla ŽÁDNOU svou fotku. I když jich musí mít asi 150 a i když už tehdy znal z jiných fotek mou podobu.

Proběhlo pak několik dalších, raně islámoklastních akcí, na kterých onen blogující fotograf nebyl a já se tak mohla oddávat svému úkolu bez obav. Třetí kontakt byl až na první velké demonstraci IVČRN, svolané na 16. ledna 2015 na Hradčanské náměstí. Islámoklastka je, jak známo, malé postavy, takže se na této akci tlačila v davu lidí dopředu, aby z účinkujících řečníků taky něco měla. Držela navíc v rukou transparent... což z ní udělalo do té doby nepoznanou a vítanou kořist pro přítomné fotoreportéry. Připadala si jako filmová hvězda, když se jich na ni slítlo asi deset najednou, čímž z mluvčích vpředu ovšem neviděla už vůbec nic. Když konečně novináře moje osoba přestala bavit a jejich hradba se rozptýlila, aby si pánové a dámy našli v davu nové oběti, pohlédla jsem kamsi vpravo... jen proto, abych uviděla, jak tam ve své známé reflexní vestě stojí ještě ke všemu ON. Co následovalo je asi jasné: usmál se, využil toho, že se kolem mě vytvořil volný prostor, zvedl foťák... a užil si to. 

Tak vznikly další jeho fotky mé osoby, které jsem nikdy nikde neviděla. Vtipné ovšem je, že jsem poměrně záhy po akci naopak narazila na fotku kohosi třetího, na které stojíme asi metr od sebe, já s transparentem, on s foťákem, oba s výrazem "to vedle mne mě nezajímá". Jo jo, hlavně se na sebe nepodívat... vypadalo to totiž, že ze sebe máme navzájem dost psinu. On ze mě, jak tam coby prcek statuju s cedulí, já z něj, že jediné, co mi může, je leda tak si mě opět vyfotit. 

A kola času se točila dál, rozjely se další demonstrace, nejdříve IVČRN, později BPI. Demonstrace na Staromáku 30. ledna se myslím obešla bez přítomnosti ovestičkovaného fotografa, zato na pididemonstraci na začátku února před pražskou mešitou už byl. Dokonce tam na komsi vymámil megafon, aby nás před salafistickou mešitou (sic!) poučil o tom, že není islám jako islám, že existuje dokonce i nějaký súfismus a že on není muslim, ale ateista... načež následovalo obvyklé popadání nás posluchačů na jednu hromadu smíchy a poslání spíkra v ona místa. Achjo. 

Své fotky z oné akce jsem nikde veřejně neviděla. Asi panu fotografovi zrovna nešel internet nebo něco takového...

Hovory H VII. aneb Lukáš Houdek se ptá, islámoklastka odpovídá

(7. část rozhovoru, který neproběhl)
___________________________________

Jak se díváte na ta uskupení, která tady v Česku bojují proti islámu? Jako třeba Islám v ČR nechceme nebo dřívější Blok proti islámu a další?

Své počáteční vztahy s IVČRN jsem už vysvětlila. Dnes znám většinu adminů té stránky a hlavní představitele spolku osobně. V zásadě jejich snahy podporuji (pokud mi zrovna neháže na facebookovou zeď nějaké info některý z méně textově zdatných adminů...) a propaguji je, kde se dá, včetně jejich akcí, občas nosím jejich placku se škrtnutou mešitou atd. Není to dokonalý spolek, má své slabiny a mouchy především v organizačních věcech, navíc v souvislosti s děním (nejen) v Bloku proti islámu prošel určitými otřesy a musel se se vzniklou situací vyrovnat. Nevidím ani do všech aktivit, které podnikají, což je ovšem dobře, uvědomuji si bezpečnostní riziko, kterému vystavují sebe i další. Poznala jsem, že mezi nimi jsou nesmírně inteligentní, schopní a aktivní lidé, z nichž některé počítám mezi své blízké přátele. Pak jsou tam samozřejmě i ti, se kterými v kontaktu nejsem nebo jen velmi vzdáleně a zprostředkovaně, občas se mi na nich něco nelíbí... ale věřím těm, kteří je znají a pracují s nimi více, že dělají to, co je potřeba.

K Bloku proti islámu: byla jsem od počátku jeho členkou, a to pražské divize. Bohužel zrovna ta svým naprostým amatérismem, politikařením, leností a neschopností, to vše situováno do jejího vedení, byla odsouzena k naprostému zániku prakticky od počátku. Už v září loňského roku jsem proto zvažovala přesun do brněnské divize. Ovšem vyčkávala jsem, a nakonec mne události předběhly. Poslední aktivita, které jsem se v rámci Bloku proti islámu zúčastnila, byl prosincový volební sjezd, resp. setkání pražské divize týden poté. Pak ty vztahy mezi mnou a vedením divize byly už jednak vyhrocené, jednak v podstatě nenabízeli žádné aktivity, kterých se člověk měl účastnit a které by měly smysl, pokud zrovna nechtěl dělat kamelota stranického tisku Úsvitu. Což jsem nepovažovala za vhodný způsob boje s islámem. Vedení divize tedy chvíli naoko zuřilo, vypustilo mým směrem pár pomluv a výhrůžek, ale záhy mělo zcela jiné starosti, které pak vyvrcholily oním teatrálním odchodem ze sjezdu, na kterém byl následně celý Blok rozpuštěn. Tam jsem ovšem přítomna nebyla, ovšem vzhledem k tomu, že mne nikdo nevyloučil, dá se říci, že jsem byla členkou až do úplného konce. Blok proti islámu byl ovšem jen spolkem pro obsazení kandidátek Úsvitu, důsledkem čehož teď je, že stávající Úsvit obsazuje kandidátky, jak se dá, a klidně se spojí i s člověkem odsouzeným tuším na osm a půl roku. Ovšem Úsvitu nikdy nešlo o nikoho a nic jiného než o Úsvit a jeho jednotlivé členy, čistě levicová strana, zvláště pokud nemá problém s něčím takovým, jako je zapsání České suverenity na své kandidátky a komunisti v řadách Úsvitu taky nevadí. Jsem ráda, že už tohle vím a nemusím s tím mít nic společného, mé zájmy by to tak jako tak nehájilo. 

Vadí vám něco na hnutí Islám v ČR nechceme?

Mělo by? Jak jsem psala, možná věci související s organizací aktivit či realizací jednotlivých nápadů, občas je u nich vše na dlouhé lokte, jsou ochotni se dohadovat o něčem, co je úplně jasné a hlavně to nesnese odkladu. Ale to si musejí uvědomit sami, co s tím dál.

Jinak tedy nejde o hnutí, ale o zapsaný spolek. No a mám ten dojem, že se mne snažíte dotlačit k tomu, abych se distancovala od diskusí, probíhajících na facebookových stránkách spolku. Což mne ani nenapadne. Já příspěvky uživatelů facebooku na tamní zdi neřeším. Málokdy si ty diskuse tam vůbec čtu celé, leda snad když jsem autorkou nějakého článku, který IVČRN sdílí, a kdy musím odpovídat na případné dotazy, přikládat další odkazy atd. Takže jestli čekáte zalamování nad každým, kdo tam napíše „já bych ty muslimy střílel“, tak se nedočkáte. Jednak se mnohdy těm emocím nedivím, je to pro mne běžná reakce na něco skutečně otřesného (nemohu za to, že nám to islám servíruje v takových kvantech). Jednak nemíním řešit každého pisatele zvlášť, tím spíš, že může jít o falešné účty provokatérů snažících se IVČRN poškodit. Stačí mi si vzpomenout, jak jste se tam svého času projevili vy, po upozornění, že se tam takto chovat nebudete, jsem ovšem byla zablokována já na VAŠICH stránkách, čemuž se dodnes řehtám. Holt jste předvedli, jak se to nemá dělat - když si nemůžete cenzuru vynutit u druhých, aspoň jim ukážete, jak to „umíte“ vy. Tudíž vám podobně orientovaní jedinci jsou na stejném stupni vývoje a řešit výkřiky do prázdna, pocházející pravděpodobně od nich, smysl nemá. Dokonce ani když chodí na IVČRN v celých hejnech s představou, jak nenápadní jsou. Takže fakt ne, řešit tato vyjádření nebudu, dokonce ani kdyby pocházela od bůhvíjakých skutečných grázlů, rasistů, neonacistů atd. Já navíc jaksi nejsem adminem tamních diskusí. Ještě k těm autorům „radikálních“ výroků na diskusích IVČRN: jestliže si umím představit, že mezi mnou a potenciálním muslimským útočícím radikálem v budoucnosti může stát právě třeba i ten autor bůhvíčeho kdesi na facebooku, klidně i v kanadách a schopný používat zbraň a eliminovat útočníka, pak mi nezbývá, než tuto situaci přijmout jako reálnou. Vy si samozřejmě vybírejte po libosti, že o záchranu zdraví, života a majetku od „neonácka“ či „fašisty“ nestojíte, jakož i o krevní transfuzi od něj. Přece vám nebudu stále říkat, co máte dělat.

Kterak Blok proti islamizaci nedokázal napsat vlastní text

… a protože to jsou „experti“, nejspíš na sebe prozradili i to, co asi neměli...

Ale co už. Vlastně mě to u téhle partičky lidí ani nepřekvapuje, po těch zkušenostech, co s nimi mám (a nejsem sama). Odbornost žádná, zájem o téma prakticky nulový, lenost obrovská, zato velké nadšení z toho, když pro ně udělá někdo něco, co mohou využít ve svůj prospěch. Dokonce dotyčný už ani nemusí deklarovat, že to dělá přímo pro ně, jak se opět ukázalo. Oni to použijí tak jako tak. Přece před voliči neprozradí, jak nízké povědomí o problematice mají.

Přistál mi onehdy v konverzaci s přáteli odkaz na text na jejich webu. Původně jsem na něj ani nechtěla klikat, přece jen vzpomínky na to, jak vypadaly texty na webu BPI (bloku proti islámu - onoho zrušeného spolku), kde mnohdy jednotlivé věty ani nedávaly smysl a gramaticky a stylisticky se zapomněly někde ve čtvrté třídě základní školy, jsou ještě čerstvé. Nicméně protože se věnuju tématu, které bylo v odkaze zmíněno, nakonec jsem se odhodlala. Konec konců naděje umírá poslední, třeba se dozvím něco, co ještě nevím, třeba někdo z nich nějakou šílenou náhodou narazil na nový informační zdroj... I začetla jsem se.

Řeknu vám, ten pocit, když si uvědomíte, že čtete svůj vlastní rok starý text, který někdo vydává za svůj a používá ho jako politickou agitku, je k nezaplacení.

Dokonce i fotka, která původně u článku byla, na webu Bloku proti islamizaci visí.

I potlačila jsem dávení a zkontrolovala si nejdřív, že originál textu mám stále u sebe na disku a že stále visí tam, kde byl zveřejněn původně (jak je patrné z níže umístěných screenshotů). Pak jsem však pokračovala ve čtení a něco mi nesedělo... až mne to najednou praštilo do očí:

Onen článek je totiž velmi konkrétní. Začíná tím, jak se lidé „často na nás obracejí s dotazem, zda jsou některé výrobky Agrofertu certifikované jako halal“. Pomiňme teď to, že to byl dotaz směřovaný na původní autory oné stránky, ze které text pochází, nikoli na Blok proti islamizaci, na který se asi sotva někdo s tímhle dotazem obrací, protože se u nich nikdo tématu halalu nevěnuje, natož aby se na ně kdokoli obracel „často“. Nicméně jde především o to, že celý ten článek je koncipován jako KRITIKA VLASTNÍKA AGROFERTU – ANDREJE BABIŠE, který své výrobky skutečně certifikuje jako halal hlava nehlava. I tak se mi ovšem podařilo do článku dostat poměrně slušné množství obecných informací o halalu... což se zřejmě „expertovi“ z BPi zalíbilo a rozhodl se to použít.

I nastoupilo obligátní CTRL+C, CTRL+V. Leč jéjej, v půlce kopírování ho praštilo do očí jméno pana ministra, o kterém CELÝ ten článek je a „expert“ si toho při své bohulibé činnosti nevšiml...

I usekl milý expert poslední větu odstavce po dvou slovech (shodou náhod to bylo právě jméno ministra Babiše, těžko říct, zda ho před sekáním omráčil či nikoli) a cítil se nucen pokračovat v odstavci novém, dokonce – ó hrůzo – vlastním. Co na tom, že s původním textem nijak nesouvisí a nenavazuje na něj. Co na tom, že v posledním pracně vypoceném souvětí chybí odhadem asi tak tři čárky (čímž je pro mne identita pachatele tak jasná, že už mohl leda přiložit PIN ke své bankovní kartě, kdyby ovšem na tom účtu bylo o co stát).

Podstatná je jedna věc: že měl autor evidentně zadaná klíčová slova, která do onoho odstavce musí použít. Prvním slovem bylo „muslimové“. OK, proč ne, po kritice Agrofertu a halal sušeného mléka se bude pokračovat tím, co dělají muslimové v mešitě... ovšem zvláště to druhé klíčové slovo je zajímavé... celý text o Babišovi a najednou „Sobotka“... aha... 

Originální text, který vyšel na facebookové stránce STOP HALAL CZ 21. 5. 2015, viz facebook STOP HALAL CZ

Zkopírovaný a manipulativně upravený text na webu Bloku proti islamizaci (http://blokprotiislamizaci.cz/islam/halal/)

Kdyby pan ministr Babiš nejel v halal byznysu (a kdyby neměl minulost, jakou má, a politické směřování do budoucna velmi podobné své slavné minulosti), skoro by mi bylo líto, na jak zdechlé koně vsadil tentokrát. Takhle mne ovšem může leda těšit, že k tomu mohu nepřímo přispět. Byť jsem se původně mínila věnovat skutečně pouze boji proti islámu, toto byl nezamýšlený vedlejší efekt, na kterém tedy nemám přímou účast.

Ovšem pochopit se to páně Babišovo směřování dá. Protiislámská a protiimigrační tématika bude volebním tahákem. Kdo se jí tu věnuje? Pan Okamura, leč ten dle posledního majetkového přiznání zrovna ve finanční nouzi není. Bartoš, ale ten běhá se šibenicemi. Konvička, ovšem ten zatím nemá stranu, se kterou by se dalo příliš počítat, samé neznámé ksichty, žádný profi politik, kterého by jeden znal z dřívějška a mohl se s ním rozumně domluvit. Navíc je trestně stíhaný, dokonce hned několikrát, a teď už si navíc asi dává pozor, s kým se spojuje... Kdo že nám to tu tedy zbyl?

Aby bylo jasno: Sobotkova (resp. Dienstbierova) agentura Hate Free (Culture) skutečně jde muslimům na ruku ve všem včetně veřejného manifestativního pojídání halalu, jak „expert“ z BPi tvrdí. Ovšem pořád to nic nemění na tom, že své zboží a suroviny pro muslimy nechává certifikovat a následně je prodává jak jim, tak nemuslimům, právě ministr Andrej Babiš. Zatímco pro Bohuslava Sobotku tak jde „jen“ o politický program, u Andreje Babiše to jsou čistě soukromé ekonomické zájmy a konkrétní finanční zisk. Nebude asi malý, když v příspěvku hovořím o tunách certifikovaného sušeného mléka, které se přidává do všeho možného a vyváží se... a to je jen jeden příklad, jedna nepatrná část byznysu se společným jmenovatelem jménem Andrej Babiš. Padne-li Sobotka coby Babišův politický oponent, podíl Andreje Babiše na halal byznyse se tím nijak nezmenší, jen volič bude mít pocit, že ten horší, kdo spolupracoval s muslimy a vítal imigranty, zmizel ze scény a vše je tak v pořádku.

Nějak se mi každopádně nechce tuhle strategii svými texty podporovat. Přičemž je asi jasné, že vzhledem k tomu, že má šéfová onehdy přirovnala islám ke komunismu, mám na tuhle problematiku podobně svérázný názor a nehodlám si tudíž vybírat ani mezi premiérem Sobotkou, ani ministrem Babišem, prostě proto, že se v politické rovině bavíme stále o tomtéž v různých odstínech, resp. jejich politika bylo to, k čemu byl onen islám přirovnán. Mne nebude bolet ani ztráta křesla páně Sobotky, ani totéž plus ekonomické ztráty pana Babiše. Opravdu navíc nepotřebuji, aby mi poslední jmenovaný jedním koncem cpal halal a druhým mi tvrdil, že bojuje proti imigrantům a muslimům. No a pokud jde o BPi a jejich „experty“, ohromně mě baví představa, jak se peníze z prodeje halalu přelévají směrem k nim skrze toho, kdo je ve volbách potřebuje a koho hlavně potřebují oni... Ale opět by to nebylo nic nového, už jsme tu měli z jejich strany obchod se zbraněmi kdesi na Blízkém východě či v Africe... ano, tam, kde žijí muslimové...

Divná je na tom opravdu jen ta jedna věc: myslela jsem, že ministr Babiš je zvyklý nekvalitní šmejd spíše prodávat, ne na něj spoléhat v politických otázkách. Volební potenciál Úsvitu (což je dnes již politická nadstavba BPi) je dnes (v červenci 2016) někde kolem 1 %. Evidentně to nebude finančními zdroji, které má Úsvit k dispozici. Spíš tím, že si laskavý volič těchhle „expertů“ všiml i bez toho, aby byla země zaplavena jejich billboardy. Nebo možná spíš nevšiml, protože proč si všímat někoho, kdo nic nedělá a nic neumí? Což se samozřejmě vylepením příslušných billboardů před volbami nezmění a dotyční na kvalitě nezískají.

Kdyby se někdo ptal, tak počet trestních oznámení, podaných za různé podoby „ublížení islámu“ na členy BPi / Úsvitu, je aktuálně nula. Nulový počet zásahů, ani muslimové si nějakého „BPi“ či Úsvitu nevšímají, ztráta času. No a když se mne zeptáte, kolik lidí z ostatních částí islámoklastního spektra, kteří naopak z porušování zákona obviněni byli, členové Úsvitu a BPi podpořili... Nemůžou. Všech se totiž snažili zbavit už v dobách společného působení. Konvičky tím hadrem zvaným smlouva o spolupráci, co ho donutili podepsat, Samkové zinscenovaným vyloučením ze spolku, Hampla šaškárnami kolem financování kampaně, dalším podsouvali alespoň alkoholismus či spolčení s jakýmisi „kmotry“...

Bát se začnu, až by se páně Babišovy rádoby protiimigrační a protiislámské snahy mínily přenést do poněkud profesionálnější roviny místo téhle klauniády. Bohužel (pro něj) zřejmě zrovna v otázkách halalu mu právě došel veškerý materiál a je v situaci, kdy může leda tak zveřejnit všechny své halal certifikáty a seznam všech muslimských zemí, se kterými probíhá v jeho slavném „holdingu“ spolupráce. Nevyhne se tomu nejspíš tak jako tak. A pak už zkrátka žádné protiimigrantské téma pro něj k dispozici nebude. On si totiž stejně, jsa sám migrantem, tuhle hrozbu, která s migranty muslimského vyznání přichází, nikdy nepřipouštěl. Tím spíš, že ho od nich dělí ony nejen na halalu vydřené miliardy... Ať se tu stane cokoliv, ať tu v budoucnu muslimové vybuchují na nádražích třeba třikrát týdně a ať jsou jich při modlitbách třeba plné ulice... pan ministr u toho přece nemusí být, stejně jako ho nic nenutí kupovat výrobky, které nabízí nám - plebsu.

Netuším, kolik dostal dotyčný poberta z BPi za zkopírování toho textu z místa A na místo B, resp. kolik mu kým bylo slíbeno. Pro mne ovšem těch pár řádků náhle stouplo v ceně tak, že je pan ministr Babiš poněkud chudý na to, aby si je koupil. A pozor: nemám nic proti tomu, aby je jinak sdílel kdokoli, kdo se skutečnému antiislámu u nás míní věnovat. Což ovšem tedy nebyl tento případ. Nějak se JMENOVAT a něco DĚLAT jsou dvě rozdílné věci.  

Konec BPI & česká muslimská realita všedního dne

Tak o čem to dneska bude? Spolkařské půtky a spory a vyhrožování a demonstrativní odchody do historie řešit nemíním, nemá to smysl a hlavně to NENÍ DŮLEŽITÉ. Jediné, co mi tak ten exodus části delegátů na sněmu BPI (nechť je mu země lehká) připomněl, byl stejně pozoruhodně simultánní a synchronizovaný odchod muslimských velvyslanců ze sněmovny za Turkem... Pak už se tak jen člověk může bavit, když z Marka Černocha pro ČTK vypadne, že „chce po Konvičkovi vysoudit peníze už z principu a dát je na fond ohrožených dětí“... což je zajímavé, zvlášť pro toho, kdo údajně chce dělat antiislám, na který tedy asi bude shánět peníze nějak jinak... možná dokonce i reálnou prací, až už se nebude moci spoléhat na poslanecký plat (coming soon... a na heslo „zničená politická pověst“ ať se pan Černoch zeptá jistého pana Bárty).

Nicméně opravdu dosti o těchto šaškárnách těch, kteří nikdy proti ISLÁMU nehnuli a ani nemínili hnout prstem, což deklarovali dostatečně svými činy. Není třeba se o odpadlíky starat, nezmohli se proti islámu vůbec na nic za celý ten rok, ač měli milion příležitostí a podporu kvalitních lidí, takže nehrozí, že by něco kloudného vytvořili teď. Lze jen poděkovat těm, kdo na sněmu zbyli a dovedli to aspoň k nějakému zdárnému konci. Uvidíme, jak jim to půjde teď, kdy už si každý tak nějak prožil svoje, takže by mohli aspoň tušit, na co si příště dávat pozor. Pochopitelně to bude chtít konsolidaci především hlavního lídra, který bez biče nad sebou prostě dělá nehorázné kraviny, které pak potápějí úsilí všech. Nejsem si opravdu stále jistá, zda člověk s takto rozjetým mučednickým komplexem je vhodnou osobou pro vedení jakéhokoli spolku, ovšem nemohu mu upřít aspoň ten ideový základ... prostě proto, že tu stále není nikdo, kdo by o tom islámu věděl víc. Jak říkám, jestli ty vědomosti pak opět zůstanou zadrbány jeho charakterovými vadami už je věc další.

Tolik tedy k antiislámu, teď se ovšem přesuňme na druhou stranu hřiště. Přímo do muslimské komunity u nás. Je potřeba o ní mluvit, právě proto, že mnohé lidi dění v antiislamistických spolcích může zcela odradit od toho, aby se o místní muslimy vůbec zajímali. Zkrátka si řeknou, že jim to za to nestojí, nebo že se v oné komunitě „asi neděje nic tak zlého“, když si můžeme dovolit donekonečna zakládat a rozpouštět nic neřešící spolky...

Bohužel to je právě velký omyl. V rámci u nás působící muslimské komunity se toho naopak děje dost, co by mělo kohokoli zvedat ze židle bez ohledu na stranickou nebo spolkovou příslušnost. Jen se to zkrátka k lidem nedostane, v médiích se o tom nemluví... Což je ovšem logické. Ono to totiž ani nejde. Pojivem této komunity je totiž strach a vzájemné krytí pachatelů těch činů, které se občas dostanou do médií leda coby spáchané v zahraničí. Je na to zkrátka nutné pohlížet jako na věci, které pokud jsou u nás realizovatelné, pravděpodobně i realizovány jsou. Prostě proto, že nikdo nedokázal nikdy zaručit, že muslimská komunita bude prosta radikálů. Neexistuje způsob, jak by se tomu kterákoli muslimská komunita na světě dokázala ubránit. Nejde o církev, neexistují autority, nedá se z komunity vyloučit, vše je navíc ovládáno finančně ze zahraničí, za pravého muslima je pokládán ten, kdo se jel radikalizovat do Mekky, centra to wahhábistické Saúdské Arábie, kam nesmíte s Biblí a do Mekky coby nemuslim už nesmíte vůbec...

Ne, zatím se u nás nezohavuje kyselinou a nevraždí ze cti... Ale co dalšího u nás docela dobře realizovatelné a v nejednom případě i prokazatelně realizované je? Berte to třeba z pohledu muslimky, případně konvertitky, nebo holky, která se muslimským rodičům narodí. Co máte v té komunitě za možnosti? Už od dětství vás v mešitě oddělí od chlapců a budou vás vést k submisivnímu chování vůči nim, lhostejno jestli se vám to líbí nebo ne. Značně to pokřiví váš pohled na sebe sama i na ostatní muže z majoritní společnosti, se kterými se u nás tak jako tak budete muset setkávat. Pokud je váš rodič patřičně radikální, přikáže vám dále, jak se máte stravovat a co si smíte oblékat. Jsou tady takoví, tak jako kdekoli jinde. Určí vám vaše zájmy i profesní směřování. Jste-li chlapec, budete coby novorozeně odvezen za hranice a tam obřezán (obřízka je u nás nelegální). Je-li to ovšem takto umožněno u chlapců, Bůh s vámi, pokud jsou vaši rodiče ze země, kde se obřezávají i dívky a vy jste jejich dcera... Realizovatelné, nikdo nezabrání rodičům odjet s dítětem kamsi do Egypta a tam rezavou břitvou dceru zohavením potrestat za to, že se narodila jako dívka. Český lékař, který se s tím pak náhodou setká, by to měl hlásit... neudělá to, pokud otec nebo manžel nebo bratr (nebo všichni tři) čistě náhodou sedí v čekárně, to mi věřte. Nemůže nic dělat ani s tím, když obřezané muslimky, které tu ani nemusejí mít nějaký dlouhodobý pobyt, skončí v českých porodnicích pod rukama těch chudáků doktorů... Tohle tu prostě máme, není potřeba si o tom číst v novinách, není jak tomu zabránit, neděje se to někde za humny. Doufejme, že se to dostalo aspoň do učebnic medicíny 21. století.

No nic, přejděme k dalším libůstkám, které na vás v Čechách (na Moravě i ve Slezsku taky, milí patrioti) můžou ortodoxní součástky muslimské komunity v klidu realizovat. Řekněme... co třeba „Prodaná nevěsta“? Kdyby vás otec chtěl coby nezletilou pro(v)dat svému kámošovi z mešity nebo jeho synovi či bratranci, kdo by mu v tom zabránil a kdo z muslimské komunity by ho udal českým nemuslimským majoritním úřadům? Totéž platí i v případě vaší zletilosti. Princip je stále stejný. A že se přistižení budou ohánět tím, že „se to neděje, protože to v koránu není“? Vykládejte to těm pro(v)daným, které se na svou vlastní „svatbu“ dívaly z horního patra mešity, zatímco dole pánové podepisovali potřebné dokumenty... popřípadě ani do mešity kvůli tomu nemusely vůbec a celý akt měl charakter obchodní smlouvy ve stylu prodeje sympaticky vyhlížející velbloudice na trhu v Kábulu... Ta provdaná děvčata pozorující svou vlastní svatbu mimochodem zdokumentovaná jsou, stačí projít univerzitní knihovny. Přece jen občas některá něco pod rouškou anonymity ven vypustí.

No a tak to jde stále dál. Korán i další islámské texty třeba stanoví, že sex v manželství je ze strany ženy vždy dobrovolný, resp. jde o znak poslušnosti ženy vůči muži. Když český chlap v manželství znásilní ženu, je možnost, aby se proti tomu ona nějak bránila... Muslimka tu možnost nemá. Uprostřed komunity, která po svých členkách jde kvůli blbě uvázanému šátku nebo kvůli tomu, co něčí dcera jí ve školce nebo kam chodí na jaký kroužek... Nereálné. Tím spíš, že identita těch holek a ženských je většinou postavená tak, že buď jsou muslimky, nebo přestávají být člověkem úplně... Což je logické hlavně u konvertitek, které se před konverzí obvykle rozejdou s majoritou, se svou rodinou a přáteli...

Další věc: polygamie, spolumanželství. Nehlášeno, realizovatelné, tudíž realizováno. Včetně konvertitek. Nemusejí o tom vědět, že má Abdul první ženu v Káhiře a další v Berlíně. A nebo to vědí... a opět: co asi tak mají dělat? Motá se do toho navíc finanční závislost muslimek na manželovi, a hlavně... děti. Což je věc, ve které bohužel nemohou počítat ani s pomocí českého státu v podobě soudů. Začne-li se muslomanžel při rozvodu domáhat toho, že chce, aby jeho děti byly vedeny k víře (což rozvádějící se manželka odpadávající od islámu nechce), soud upřednostní to, aby ty děti byly vychovány jako muslimové, právo na nevíru totiž není tak právně zakotveno jako právo na život v rámci nějaké víry. A tohle je prostě na ty ženské taková páka, že už pak vydrží prakticky všechno. Znásilňování za účelem zplození dalších muslimů, bití, ponižování, omezování na svobodě, finanční útisk, bránění v kontaktu s kýmkoliv včetně muslimské komunity samotné... nebo naopak, ó hrůzo, nucení k PROPAGACI A OBRANĚ ISLÁMU... Protože proč ne, že jo. Tak jako české týrané ženy dokáží celé roky hrát šťastné manželky, tak i týrané muslimky dokáží celá léta hrát spokojené muslomanželky a muslomatky, které se za islám porvou. Kdo vidí pod závoj a za zavřené dveře domu nebo bytu...

Opět jsem vám to musela připomenout, protože tahle informace, vědomí tohohle, je milionkrát důležitější než sledování členů spolků. Ti se můžou střídat jak apoštolové na orloji, nadávat si do bolševiků, vyhrožovat si soudy nebo si slibovat věrnost až za hrob. Ale tohle, tohle je něčí každodenní a ČESKÁ realita. To čekání, až zarachotí klíč ve dveřích a ON přijde... ty potupné cesty do mešity... to usmívání se do kamer a pro multikulti spolky a politiky... ta hrůza, že už neuvidím vlastního tátu... že mi „muž“ odjede s dítětem do Tramtárie... že si sem přiveze ještě radikálnější příbuzné a bude mne znásilňovat nejen on, ale i jeho strýc a bratr...

Přestaňme už konečně přemýšlet ve schématu „konvertitky si za to můžou samy, MUSELY vědět, do čeho jdou“. Takto to nefunguje, ani u Češek, které si berou partnery, před kterými je okolí varovalo. Tak jak by mohlo u holek, které rozhodně nekonvertují z toho důvodu, že by chtěly kohokoli z majority poslouchat a dát na jeho rady. Nicméně to stále jsou Češky, stále spadají pod český právní řád... jen se jim jeho aplikace na sebe sama takto vymkla z ruky a spravedlnost a štěstí se pro ně staly nedosažitelné. Pro ně a pro jejich děti, jejichž počet ani nemusejí mít možnost ovlivnit... O ženských a holkách-muslimkách, které sem k nám přijdou jako de facto majetek nějakého toho svého muslimského pána ani nemluvě. Pokud jsou již do islámu narozené v cizině, může to tu pro ně být hotovým peklem. Co jim je tu platné, jaká práva a možnosti tu u nás ženské mají... můžou to leda sledovat zpod hidžábu.

Dost už bylo informování. Teď už je to jen o tom, abychom se k tomu nějak postavili. První věcí tedy je, že se začnou tahat na veřejnost konkrétní případy. Exmuslimky už máme tři, exmuslima jednoho. No a pak je potřeba podat si představitele té muslimské komunity. Jestliže už na semináři ve sněmovně přiznal, že „existují zlí a dobří muslimové“, tak ať přijde s konkrétními příklady toho, jak českou muslimskou komunitu oněch zlých muslimů zbavuje a jak pomáhá jejich obětem. Tvrdí-li, že žádné takové oběti u nás nemáme, prokazatelně lže a měl by být obviněn ze spoluúčasti pokaždé, když se některé té oběti podaří se pracně bránit dle našich zákonů, tedy z komunity utéct a říct: „byla jsem v české muslimské komunitě nucena k tomu a tomu a manžel mne znásilňoval, bil a manipuloval s mými dětmi“.

Víc poradit zatím bohužel neumím, nejsem politik ani právník, jsem pouhou antiislámskou aktivistkou a terénní pracovnicí, která se stará především o sběr informací a podporu výkonnějších islámoklastů.
-----------------------------------------------------------------------

DOPLNĚNO: protože se mi opravdu nelíbí, jakým způsobem spolek Islám v ČR nechceme komentuje (resp. nekomentuje) vzniklou situaci, případně nereaguje na zmatky a dotazy svých příznivců, zkusím ještě to podstatné, na co se oni nezmohli, vzít do vlastních rukou sama.

V první řadě je potřeba říct, že Islám v ČR nechceme je spolek. Nikam nekandiduje, žádné politiky nepodporuje. Je tedy zbytečné psát jim "nebudu vás volit!", případně věci typu "pos*ali jste to!". Nepos*ali nic, fungovali nezávisle na ostatních antiislámských iniciativách. Ano, občas poskytovali podporu jejich akcím, propagovali dobré myšlenky, petice proti kvótám a předtím proti rozšíření práv Ústředí muslimských obcí taky jela v jejich režii. Ale to je také celé. S jednou výjimkou - že zde existoval určitý personální překryv, čili že někteří z členů IVČRN byli zároveň členy či funkcionáři Bloku proti islámu (BPI). Ovšem to na chod IVČRN nemělo vliv.

Z toho vyplývá další věc: tím, že nikdo z IVČRN nikam nekandiduje, je pořád v platnosti požadavek na udržení anonymity členů spolku. Bezpečnost především... podpálená auta už jsou u nás realitou coby jednání ultralevicové opozice, se kterým ani policie moc nezmůže. Nechceme-li se nechat pozabíjet, je potřeba to respektovat. Admini stránky se občas pod příspěvky podepisují šifrou. Stačí to, protože to stačilo celých 7 let předtím.

A nakonec to, co prostě budu opakovat stále dokola: je naprosto irelevantní, kdo v kterém spolku je a kterému hnutí dává na facebooku palce nahoru, nebo kterému vyhrožuje zvolením / nezvolením ve volbách. Přečtěte si CELÝ tento blog ještě jednou a zkuste si odpovědět na otázku, jak by váš palec nahoru nebo váš volební hlas mohl změnit realitu jedné jediné muslimky u nás. To jako že dostane o pár facek míň jen proto, že jste se odlajkovali z nějaké stránky? Co pro ni v tom případě hodláte udělat jiným způsobem, když navržený vám nevyhovoval? Nic? Pak je zcela irelevantní sdělovat adminům stránky, že si je odlajkováváte. Vlastně tak nějak nevím, zda vůbec v takovém případě máte ještě světu co říct a nabídnout... Něco jiného by bylo přestat kritizovat z gauče, něco sám založit a dokázat a pak se přijít pochlubit. Jak jsem psala v minulém příspěvku: až váš motorkářský klub, spolek zahrádkářů nebo šachistů nebo ženských, co spolu chodí cvičit a plavat s miminky bude viditelně antiislámský (ovšem nikoli rasistický), až přijdete s "náš starosta taky nechce islám a celé zastupitelstvo je s ním zajedno", bude ta komunikace o něčem jiném. Ale opravdu nemůžete to, co máte a můžete SAMI PRO SEBE udělat VY házet na někoho jiného a čekat, že to za vás ve svém volném čase a zdarma odedře. IVČRN ani jiné spolky VÁM NIC NEDLUŽÍ. Nebuďte ovcemi stojícími a padajícími na jednom spolku nebo vůdci. Buďte sami sebou a dejte do toho, co chcete VY, maximum... protože ten muslim nebo jeho ultralevicový příznivec to maximum pro SVÉ ZÁJMY prostě taky udělá a nebude se spoléhat na žádné dobrovolníky a spolky. Jestli je vaším vrcholem to, že se jednou za X let doplazíte k volební urně a poté budete čekat, jestli ten vámi zvolený něco udělá a VY SAMI jinak dělat nemíníte nic... to není dobrý přístup.

Doba je taková, že chce, abychom pokud s výše popsanou situací chceme něco skutečně udělat, všichni napnuli své síly, začali na sobě pracovat a rozvíjeli své schopnosti. Na to se ani nemusíte s nikým spojovat. Místo štěkání na sebe v diskusích je určitě lepší jít pracovat na své angličtině, abyste si mohli číst materiály o islámu v originále a seznámit s nimi své okolí. Případně zkuste nějaký exotičtější jazyk - představte si, jak se občas admini IVČRN pracně perou s překlady z finštiny, švédštiny nebo maďarštiny... Nebo jděte a vytvořte web, kam ty zajímavé materiály, postřehy a názory umístíte. I kdyby to mělo být ve stylu "Horní Lhota proti islámu". Ať tam klidně píše i ten vás starosta, až ho přesvědčíte. Otitulkujte videa. Vytvořte si videoblog. Upozorňujte na halal výrobky, komunikujte s jejich výrobci, vyžadujte nehalal alternativy a podpořte ty, kteří je vyrábějí a prodávají.

Je mi opravdu líto těch, kteří místo realizace aspoň něčeho z uvedeného výčtu teď chodí do diskusí kvílet "věřil jsem vám, ale teď NEVÍM CO DĚLAT... ach, to je hrozná situace...". Opravdu není možné se takto zastavit na místě a čekat, kdy vás kdo virtuálně kopne do zadku a rozhýbe. Ve vedlejším bytě totiž právě v ten moment, kdy vy ztrácíte čas fňukáním, leze Ahmed na svou nezletilou neteř, a až z ní sleze, bude buď tvrdit, že se tak nestalo, nebo že na to má v rámci svého "náboženství" právo. Načež půjde a povečeří pokrm z rituálně utýraného zvířete.

Je to na vás. 

Tak jde čas po "té velké tragédii" - shrnutí (I.)

Koukám, že od posledního příspěvku, věnovaného narozeninám jedné významné islámoklastní osoby, tu nic nepřibylo... zatímco v reálu se toho událo přece jen trochu více. A kupodivu ne ze strany našich muslimských či přivandrovavších budoucích bližních. Ti si vesele šlapou dál, pořádají hejt frý obědy v mešitách, které už ani nemusejí vydávat za jazykové školy (kteréžto obědy samozřejmě proběhnou bez patřičné reakce jakýchkoli místních islámoklastů), maximálně někde někoho pobodají, znásilní nebo umlátí, což vyšumí do ztracena... Ovšem my si na tu zábavu koukám vystačíme sami. Bohužel jen a pouze ve prospěch výše jmenovaných spolu s těmi, o jejichž prospěch nikomu z nás rovněž nejde – subjekty to politicky znemožněnými, kompromitovanými svými vlastními kauzami z dob dávných i nedávných, neštítícími se hrabat pouze pod sebe, vytvářet si klaky svých věrných...

Ale to už mnozí přece vědí. Prozřeli, nebo zkrátka jen věří těm, kdo to říkají. Třeba z toho důvodu, že tito lidé mají alespoň nějaké povědomí o tom, co ten islám vlastně je. Vědí, že tihle vůdci se věnovali jeho osvětě v takovém stylu, že pak na úkor těchto aktivit s nimi mohlo být (a bylo) manipulováno, aniž by o tom měli ponětí. Však taky vysvětlování oněch vůdců ještě z nedávných dob, proč se děje to či ono, působilo tak, že ani oni sami opravdu nevědí, která bije, pouze vědí, že je třeba to pro veřejnost nějak učesat.

Horší verzí ovšem je, že oni to bohužel v nemálo případech věděli. Ve prospěch těchto manipulátorů a rozkrádačů byli ochotni obětovat mnohé – včetně svých dlouholetých přátel, které byli s to měnit za politicky výhodnější. Což je věc, která by asi jen tak neměla zapadnout. Že to zároveň byly nejvýznamnější, nejschopnější a nejaktivnější činitelé, které český islámoklasmus má, je asi rovněž jasné.

No a s tím souvisí ta část islámoklastů, kteří neuvěřili, popřípadě ani neměli jak uvěřit, nebo v oněch manipulacích a rozkrádačkách a boji o povolební koryta byli přímo zaangažováni. Vlastně by se u nich ten „islámoklasmus“ měl psát v uvozovkách, protože tam prostě to povědomí o islámu není. Tedy, ono tam mnohdy není povědomí ani o moc dalších věcech, ústředními tématy jsou u těchto jednotlivců ožíračky, vždy se najde čas na cigáro, politice lokální i celostátní rozumějí jako koza petrželi... a když už něco na tom facebooku sdílejí, je to buď psané češtinou třetí třídy pomocné školy, nebo je to (s)prostě okopírováno od někoho jiného, případně je to věta holá coby výkřik do tmy. Jestli to někomu stačí, je to jeho problém.

Do toho tu máme samozřejmě ještě zhrzenou politickou milenku čili Úsvit. Slíbili, že budou podporovat islámoklasmus – jenže jájku, všude na tom islámoklasmu muselo být jejich logo, takže sponzorovali leda své vlastní promoakce, no a když byli oni sami dotázáni na věci s islámem související, ukazovalo se, že i v těchto vodách islámoklastovi nelze lovit diskusní partnery... výsledkem čehož bylo to, že česká legislativa se v boji s islámem nepohnula za celý rok ani o píď, neb se dámy a pánové pro jistotu ani neobtěžovali. Resp. obtěžovali pouze tehdy, když svítala naděje, že bude možné sehrát patřičné divadélko zvané „my se angažujeme – to ti ostatní poslanci nás přehlasovali, jsou zlí, volte nás“. Ano, hovořím o tom návrhu zákona o zákazu halal porážek, který byl nakonec poslanci Úsvitu vědomě přetvořen přímo do protiústavní podoby (vědomě píšu proto, že si neumím představit někoho tak blbého, kdo by nedokázal zajistit, aby jeho návrh zákona s ústavou nekolidoval, aniž by o tom navrhovatel věděl). V podobném duchu se neslo i plánované přejmenovávání strany, které sice pro boj s islámem bylo platné jako mrtvému zimník, ovšem jako tahák na voliče, kteří by volili Blok proti islámu (který měl vždy větší podporu než Úsvit samotný), to fungovat mohlo. Ovšem patřičný ouřad tyhle komické kejkle bryskně zatrhnul. Velkohubé výkřiky o tom, kterak se na onen ouřad bude kvůli tomu podávat žaloba už myslím můžeme považovat za pištění krys minulosti... není důvod nic podávat, spojování se nekoná, naopak došlo k rozchodu s Úsvitem.

Nu a teď co dále. Zhrzené Úsviťáky, kteří najednou ten islámoklasmus a migrační politiku budou muset vzít skutečně do vlastních rukou (a dokonce, ó hrůzo, přijít i s vlastním volebním programem), přičemž vědí, že jsou pro většinu lidí nevolitelní (ať už jako hnutí, nebo coby jednotlivci), můžu myslím vynechat. Jen si tak budu tiše představovat, o jaké částky právě určitá sorta lidí přišla... A nepomůže jim s tím ani případný soud, ani pámbu. Z mého pohledu žádná škoda, stačí si projet jejich tiskové konference a záznamy z hlasování a vím, že tyhle lidi ve sněmovně nepotřebuju, neb je to takový politický mix všeho, co tam už je. Totéž by asi platilo o kandidátech do krajských voleb nebo senátu.

Takže tudy to nepůjde. Ovšem pak islámoklastům zbyly další subjekty. V první řadě tu je IVČRN neboli Islám v ČR nechceme. To samozřejmě není politická strana, „pouhá“ facebooková iniciativa a dnes už i zapsaný spolek, ovšem v tom právě tkví jeho výhoda. Vzešlo odtud základní logo českého islámoklasmu, které už je dnes velmi známé, má divize po celé republice a může snáze spolupracovat s dalšími spolky a podporovat vybrané jednotlivce, aniž by jim do toho ten který aspirant na politické křeslo mohl příliš kecat, neb se mu (či jeho sponzorovi) to či ono nehodí do kampaně.

Konvičko-Hamplovci navíc zřejmě nechají spolek běžet a pokusí se vytvořit novou politickou stranu – Alternativu pro Česko. Což je věc, která mně osobně je velmi nepříjemná – právě proto, že to pořád bude stát na zdiskreditovaných a naprosto neschopných osobách. Jednoho bych zcela nepokrytě šoupla se zlámanýma nohama někam do sklepa a nechala ho vyjadřovat se pouze k tématu islám, druhého bych poslala zpátky do škol rozšiřovat si obzory, aby to, eeeee heee, na ty dva doktoráty, co má, opravdu bylo, no a třetí by si mohla upravit rodinné poměry, než poleze do veřejného prostoru a zároveň v kuloárech bude prohlašovat, že „na sebe teď asi budeme často narážet“. Ovšem nepředbíhejme událostem a počkejme si, jaký že z dotyčných vyleze politický program tentokrát – modlím se, aby eeeee heee doktora někdo ukočíroval, aby nepoužil slovo „zdarma“ v onom programu v nadlimitním, tedy nenulovém, počtu. Chce-li se ovšem nazývat pravicovým sociologem... osobně mi je vcelku jedno, jak mu kdo říká. Z toho, co zatím předvedl a dokázal, přílišným sentimentem k jeho osobě netrpím.

No nic. Blokaře proti islamizaci máme nejspíš poslané k vodě spolu s Úsvitem rovněž. Je pravděpodobné, že tam to spojení realizováno bude. A silně pochybuju, že by uspěli byť i v krajských volbách. Neznámé ksichty s chutí napojit se na stranu, která je nepokrytě bártovská (pořád si ten pokec s poslankyní Havlovou po sjezdu BPI 12. 12. 2015 pamatuju...) a ještě s jistou Volfovou šaškující před kamerami... boha, kdo by tohle volil? No, zjistit se to ostatně po volbách dá snadno... u nás je každé dražší auto na ulici poněkud nápadné, a jet místo do obligátního Egypta nebo Turecka na dovolenou řekněme do Thajska nebo Karibiku a nemoct se s tím ani pochlubit taky není dvakrát ideální...

Kvasí to...

... ale my jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal...

Nedá se totiž nic jiného dělat. Přestože dění v islámoklastních spolcích v současné době připomíná spíše žumpu nacpanou do tlakového hrnce. Dlužno říci přetékající žumpu v hrnci pěkně natlakovaném. Začínají se otevírat první skříně s kostlivci... a že jich do voleb ještě bude... v zákulisí o mnoha patrech to bublá a vře, řadoví členové i další lidé jsou sledováni a následně pomlouváni za jejich zády, dokonce prý došlo i k rošádě v Akční radě, byť onen způsob, kterým se tak mělo stát, nebyl ani zdaleka košer, zrovna tak jako byl slušně řečeno naprosto debilní důvod, který pro onu personální změnu byl vybrán ke zveřejnění...

... naproti tomu se do příslušných funkcí derou lidé sice naprosto neschopní a pologramotní, ovšem zároveň všeho schopní ve smyslu shora uvedeném. Jako by snad věřili naději, že je někdo do toho veřejného prostoru pustí, nebo že tam zdánlivým odstraněním sobě nepohodlných lidí naráz zaujmou tutéž pozici a funkci, jakou si tam už desítky let budují ony "nežádoucí osoby". Včetně sítě kontaktů, příznivců a spolupracovníků, kteří se hodí v různých situacích, nejen v přímém boji s islámem a kterou oni "nechtěnci" samozřejmě mají, ať se to někomu líbí nebo ne. Nebudu nikoho jmenovat, ale jestli si snad někdo myslí, že průměrný volič bude kdesi na kandidátce kroužkovat nějakou Aničku Vopršálkovou, o které neví vůbec nic a za kterou není vidět žádná hmatatelná práce ani v oblasti islámu, ani kdekoli jinde, popřípadě Jiříka Hrabálkovic, o kterém si snadno zjistí, že z něj zatím bylo víc škody než užitku... Tak určitě.

Některé momenty jsou ovšem opravdu komické. Třeba když předsedkyně jedné z divizí o SVÉM volebním superlídrovi prohlásí zcela veřejně, že je tak trochu magor (v originále "naivní a manipulovatelný"). Volte ho. 

Nebo když nejmenovaná členka divize o komsi sdělí, že je to jen "alkoholik, který se ani slušně obléct neumí", zcela pomíjejíc fakt, že to byl právě tento člověk, který ke spolupráci přivedl člověka s miliardami na kontě. Asi má pan miliardář zvláštní libůstky, bavit se s ošuntělými alkoholiky... Bohužel tehdy ještě onen ošuntělý pán, který ho na jednání přivedl, nevěděl, že ke spolupráci dojít z principu nemůže, neb už platila ona smlouva formálně zakazující islámoklastnímu spolku s kýmkoli dalším kooperovat. Což ovšem ani vědět nemohl a neměl, lhostejno, kolik piv si kde dal... sankce jsou sankce. Jedno pozitivum to ovšem mělo, a sice zvednuté mandle paní místopředsedkyně, která by i bez smlouvy sotva překonala svou zášť vůči dotyčnému finančníkovi, kterou si úspěšně pěstuje z dřívějších let. Inu, kdo chce kam... Smlouvy jsou pochopitelně důležitější než islám. Bez smluv bychom proti islámu nebojovali. 

A mluvíme-li o finančnících, je nutno připomenout i toho komika se včelou v erbu - považte, vzpomněl si, že ho ohrožuje jistá "asistentka", která prý tu příšernost zvanou "smlouva o spolupráci subjektu A a subjektu B" měla komusi poslat, aby ji zveřejnil, z čehož by prý měla mít prospěch její zaměstnavatelka, t.č. v nemilosti u vrchnosti islámoklastního spolku. Co k tomu dodat... snad jen, že ženě toho ovčelovaného ošklivce není co závidět. Přirození se nenatahuje dle počtu nul na kontě, a miliony neléčí zbabělost ani nezvedají IQ. Aneb svůj ke svému, když jsi amatér, klidně svých 60 mega vyhoď za to, aby se cca 11 tvých stejně amatérských a zbabělých koníků nedostalo ani do sněmovny. Však už i tobě samotnému lžou, že? Pomni, ó Napoleone, že ona asistentka je příliš líná na to, aby ti ve tvém pádu pomáhala, když vidí, že si na to s tvými věrnými vystačíte bohatě sami. Nechceš snad po ní, aby ji to ještě mrzelo, že ne? Za ty pomluvy... když už ne za tvou úžasnou politiku v letech předchozích...

Jsou tu ovšem i momenty méně radostné. Třeba když člověk přijede někam na venkov, kde působí místní divize, která pochopitelně není o vnitřním dění informována a je doslova nucena odsouhlasit kdejakou blbost, která jim je vrchností podstrčena. Přičemž členové té divize jsou obyčejní lidé s jedinou touhou, a sice udělat proti islámu co nejvíc a co nejdřív, pokud možno tak, aby to bylo vidět. Takže těmhle lidem stačilo vždy říct dvě slova a přijeli pokaždé sto kilometrů na demonstraci nebo jinou akci, kde bylo nutné být, i s vlajkami a transparenty vlastní výroby... stačilo říct a město bylo oblepeno jejich letáky, lidé šli a roznášeli... Aby taky ne, zrovna tam je muslimská komunita poměrně výrazná a nejde zrovna o žádné svatoušky. Takže ty lidi islám prostě zajímá a islamoklasmus jakbysmet. Neradno s nimi tedy vyje*ávat a zkoušet je nějak obelhat či s nimi manipulovat ve svůj vlastní prospěch.

Ono je dobré si i připomenout, proti čemu to stále stojíme. Že muslimská komunita u nás je stále oprsklejší, radikálnější a získává stále více - třeba když k nim zavítá americký protektor Schapiro, se kterým si šéf muslimů Alrawi vesele třepe rukou (od Žida se ovšem neumaže tak jako od ateisty nebo dokonce ateistky). 

Dále: hranice jsou stále děravější, i přes všechnu policejní kontrolu. Nemluvím teď o radikálech skrytých mezi pěšmo přes Balkán putujícími připrchlíky. Spíš o těch, kteří využívají běžné způsoby, jak se k nám více či méně natrvalo dostat. Bohatí muslimští obchodníci, vozící si sem své rodiny, včetně druhých a třetích manželek. Pro takové typy není pražádným problémem ulovit si u nás další manželku mezi zmatenými studentkami vysokých škol nebo opuštěnými paničkami, jejichž manžele chytla druhá míza. Děti narozené do takových svazků (lhostejno, zda je stvrdí úřad nebo ne) jsou dle českých zákonů automaticky považované za muslimy, protože islám má přednost před náboženskou příslušností matky. Dokonce i v případech, kdy je matka křesťanka - toto náboženství totiž v sobě nemá onu explicitní dědičnost, že by se někdo stal křesťanem samotným narozením, do církve je dítě uvedeno až křtem. Islám toto má, náboženská příslušnost se dědí po otci, lhostejno, jakého vyznání je matka. Ta nemá ani právo rozhodovat, co budou její děti vyznávat, pokud žije s muslimem - ten se obrátí na soud a matka může snadno o děti přijít zcela, s tím, že otci upřela náboženskou svobodu (totiž vyznávat a šířit islám) a dítěti v onom náboženství vyrůstat. 

Islám je u nás zkrátka justicí chráněný. A hej, EU nám sem teď vpustí radikální islamisty z Turecka bez víza, zatímco ministr zemědělství bude pro změnu křepčit radostí nad tím, že se na potravinářském festivalu Gulfood v Dubaji podařilo dohodnout další ekonomickou spolupráci s muslimskými zeměmi (coby náhradu za zrušený export do Ruska, ke kterému došlo na základě - voila - sankcí EU), což nám sem pochopitelně dovleče další bohaté muslimy a přispěje k další výrobě halal potravin na našem území. 

No a tak se čeká, kdo s tím kdy co jako ráčí konečně udělat... ale ouha, ono jaksi není KDO... protože i těch pár, které jsme k tomu údajně pověřili onou cancoidní smlouvou, místo toho zajímá, jak se bude jmenovat 17. listopad, kdy půjdou děti do školky a z čeho budou maturovat... Lidé nejen z divizí na to koukají, asi si říkají "no co, AŽ BUDE PO VOLBÁCH, bude to jiné, to NAŠI poslanci budou makat proti islámu..." hmmm, zřejmě marné lásky snaha, když to nedělají už teď, když na těch samých křeslech již jsou a dokonce při tom vykřikují, jakou podporu od lidí mají. Že by jim v tom bránil stud nebo vrozená skromnost, či snad skvrny na Slunci? Islám nepočká, až bude po volbách, ergo by dotyční a dotyčné ode dneška neměli být vpuštěni ani na toaletu bez hesla typu "islám tady nechci a dnes jsem pro to, aby tu nebyl, udělal tu a tu konkrétní věc v tomto konkrétním resortu". Nebo si můžeme holt přiznat, že činnost poslanců, se kterými za těžké prachy spolupracujeme a kvůli kterým nám mrznou zadky u metra při rozdávání novin a spalují se nám nosy u petičních stránků a při demonstracích, jsme v současné době s to ovlivnit právě tak málo jako činnost těch, se kterými nespolupracujeme a volit je nehodláme. Jenže ono to je všechno i o nás - většina z nás nedokázala dotlačit k hájení našich zájmů ani starosty našich obcí nebo ředitele škol, kam chodí naše děti... takže si možná myslíme, že na usmívající se poslance stačí zamávat vlaječkou s logem a zatleskat jim na demonstraci a pán nebo paní s radostí udělají, co nám na očích uvidí. Prostě proto, že to teď říkají.

Opravdu zajímavé, že pro jiné poslance a jiné kandidáty jsme takové aktivity nikdy dříve schopni či ochotni nebyli, ač byl princip stejný a věděli jsme, že po volbách nebude splněno to, co nám páni kandidáti slibovali, nebo to, čím nám vyhrožovali. Zavedené strany nemusejí řešit, kolik lidí se jim povede vytáhnout na demonstraci nebo rozdávání novin, aby někam pracně dostrkaly desítku svých členů. U nás má ta desítka členů slíbeno neuvěřitelných 60 milionů (připomínám, že jistý Okamura to zvládnul s 11 miliony), za sebou práci stovek lidí, kteří všichni pracují zdarma... a aktuální výsledek od srpna, kdy se spolupracovat začalo, popř. už od ledna, kdy se k nám jednotliví členové začali přidávat, je nula nula nic. Totiž pardon, jeden protiústavní zákon o zákazu halal porážek, ať nekleju. Lze předpokládat, že pár lidí nezastaví ani postih dle trestního zákoníku, až dotyčným pachatelům tohoto zvěrstva (ano, napsáním nekvalitního návrhu zákona se stali spolupachateli muslimských "řezníků") vyprší poslanecká imunita. 

Nechme toho pro dnešek. Jede se zkrátka dál. Tohle vše je třeba monitorovat a dávat do souvislostí. Věc je příliš vážná, a to, k čemu se dnes zdráhají politici nakonec pravděpodobně vyřeší otec či bratr některé zneužité konvertitky... ovšem bude to řešení pouze částečné. 

O lidech a co dál...

Asi jste si všimli, že se tón mého islámoklastního psaní v posledních několika příspěvcích radikálně změnil. Ano, přiznávám se, že to byla radikální změna i pro mne samotnou, a především nebyla ani plánovaná, ani očekávaná. Jistě, byly tu větší či menší nedostatky, které určitý spolek v zákulisí měl, člověk tu i onde "musel" něco přehlédnout, překousnout "ve jménu vyšších cílů", doufat, že jeho otázky a námitky se dostanou k těm správným "odpovědným" lidem... Ale pořád tak nějak byl důvod věřit, že tohle vše má do budoucna smysl. Že stojí za to za spolkem stát, hájit jím hlásanou myšlenku na veřejnosti, riskovat pro ni, investovat do spolku svůj čas, energii a peníze, jakož i takové věci, jako je osobní pověst nebo třeba zdraví... A jak jsem mnohokráte opakovala, pro mne samotnou byl ten spolek místem k potkávání více či méně zajímavých lidí, seznamování se s jejich zážitky a zkušenostmi, sledováním toho, jak žijí dnes, s čím se potýkají a na co reagují. Právě pro ně jsem nikdy těch investic nelitovala a přemáhala se, abych s nimi buď mohla být, nebo pro ně pod dojmem, že nás spojuje stejná věc, něco udělat. Kdo nevěří, nechť si přečte mé články z loňska, myslím, že je z nich dostatečně patrné, co pro mne kdo znamenal nebo jaký význam jsem čemu přisuzovala.

Nu, časy se tedy změnily. Negativní momenty se jako jednotlivé stružky a potůčky slily do jedné veliké řeky a já zjistila, že jsem coby člen onoho spolku byla klamána, a to od samého začátku, vědomě a záměrně. Ještě jsem k tomu přispívala sama, když jsem delegovala část své zodpovědnosti na ty, kteří se hrnuli získat jakoukoli funkci, a to, co mne trápilo nebo mi vadilo jsem na jejich popud odsouvala jako nepodstatné, nepídila jsem se po vnitřních informacích, zákulisních vztazích a dění v pozadí, vazbách těch či oněch lidí na lidi jiné, na firmy, na další spolky, na politiky... Nechala jsem to prostě na těch "moudřejších a zkušenějších", naivně a hloupě, dokonce s pocitem viny, že bych se po těchto věcech měla sama pídit - protože co můžu vědět, znát a umět já, když jsem přece x let zpátky byla od veškerého dění a životních zkušeností izolovaná, nezaměstnaná, nemocná, bezmocná a ponechaná osudu napospas, pouhé pískle sotva vypadlé ze školy i rodičovského hnízda, od partnera a bez partnera, bez lidí, se kterými bych se pravidelně stýkala, ekonomicky demotivovaná dělat cokoliv...

Takto jsem sama sebe definovala - a hle, jak to těm ostatním, dravějším než já a sledujícím své vlastní cíle, vyhovovalo! Jak ani nepočítali s tím, že bych snad mohla chtít někam kandidovat nebo něco navrhovat! Jak rádi si ze mě dělali stojan na transparent nebo chodící nosič placky s logem, jak lajkovali mé statusy a komentáře, fotky, jak sdíleli mé reportáže právě z tohoto blogu! A mně zas naopak tahle jejich zpětná vazba dělala dobře, právě proto, že jsem si byla vědoma, že to je něco, co jsem nikdy dřív neměla. Konečně mě někdo "potřeboval" a "dokázal ocenit, co dělám"! Vrchní šajtán mi v diskusích vykal a měl mě za dámu, lidi byli rádi, že dokážu to, co oni cítí, zformulovat a že mám odvahu to za ně šířit... a mně ten palec nahoru a smajlík prostě stačil. Dokonce jsem vrchního šajtána odmítla, když na mě loudil telefonní číslo k nočním hovorům...

Zpětně to vidím jako něco mezi prostitucí a islámem samotným, jakkoli hnusně to zní. Byla jsem zkrátka té myšlence "politicky zablokovat islám právě s těmito lidmi" a těmto lidem samotným naprosto oddána a byla jsem ochotna kvůli tomu všemu zcela ignorovat sebe samu, stejně tak jako další pohledy na věc nebo názory zvenčí. Jakože cože, že by to bez Konvičky nešlo? No to jste se zbláznili! Nebo že nějaká politička má nějakou ne příliš vábnou minulost? No a co, minulost je minulost, já to googlit nebudu, "o to přece teď nejde"... teď je teď a teď antiislámujeme společně! Cože, starat se o to, jaké pozadí má strana, se kterou jdeme antiislámovat, jací lidé v ní vůbec jsou a ke komu mají blízko - na to není čas! Musím udělat novej transparent, vytvořit novou profilovku s konví, zjistit, jestli to, co jím není náhodou halal, šířit pozvánky na demonstrace, číst blogy Konvičky a patnácti dalších antiislamistů... zkrátka mi s tímhle pátráním a ptaním se dejte pokoj! Nebo to udělejte za mě - ale mně je to vlastně fuk, protože věřím, že to se mnou ti "starší, moudřejší a zkušenější" PŘECE myslí dobře...

Nu, zpětně mi za takovou nehoráznou naivitu a nezodpovědnost sebrat volební právo nejde. Lze to jen brát jako zkušenost do budoucna, jak se nechovat. I k těm lidem samotným - svým způsobem jsem na nich velmi visela, byla jsem ráda za každé kafe, na které mne někdo pozval, a za každé svezení autem na demonstraci nebo k petičnímu stánku... Ba ne, jsou v tom možná i jiné pocity: doma mne totiž učili, že něco takového vůbec nesmím vyžadovat a že každé dobro, které pro mne někdo udělá, mi bude v budoucnu mnohokrát připomínáno... takže jsem se holt pokaždé, když mne pak někdo skutečně někam pozval nebo pro mne něco udělal, cítila jednoduše blbě, jakkoli upřímně a nezištně a nezávazně to dotyčný myslel. Ještě stále s tím bojuju, není lehké se toho zbavit. Ale naděje tu je, že jednou budu skutečně stát minimálně na stejné úrovni s ostatními a oni mě tak budou brát. Tady ta rovnoprávnost mnohdy nebyla - byli zkrátka lidi, kteří byli "nade mnou" z titulu své funkce, nikoli ovšem schopností a aktivity, a dávali mi ten rozdíl pozic dost pocítit. Což jsem já s přihlédnutím k výše popsanému do určité doby snášela a bičovala se sama ještě víc. Neplazila jsem se snad před nikým sladkými slovy, ale jen stále větší aktivitou v jejich prospěch a dalšími "splněnými úkoly", které jsem sama na sebe nakládala.

Stačilo. Přišli lidé a přišly události, kteří a které mě naučily koukat se na věci i na sebe sama z jiného úhlu pohledu. Dali mi k tomu víc příležitostí než jen to, že člověk někam dojde s nějakou cedulí a plackou, zatleská jim coby součást menšího či většího davu a pak zas půjde domů. Nebo že někam napíše dvacetiřádkový komentář, ke kterému pak lidi dávají lajky ještě 14 dní poté. To je dost málo na to, abych na tom stavěla svou vlastní identitu. A hej, ono to je hlavně blbě placené. Což je to, co mne teď zajímá především a nijak to ani nemíním zastírat. Jsem žena ve věku vcelku ještě čerstvých 30 let a prostě MUSÍM se o sebe v první řadě postarat, bez ohledu na to, zda momentálně nějakého partnera mám nebo ne. Mám oproti jiným možná výhodu, totiž možnost vrátit se v případě potřeby k rodičům, ovšem tahle výhoda je negována tím, že bych se vracela na vesnici, tedy mimo veškeré dění a mimo život, na jaký jsem od 16 let zvyklá a vyhovuje mi. A tak naopak bojuju s nevýhodou v městském prostředí v podobě zdravotních handicapů a z nich vyplývajících omezených pracovních, ale i sociálních a kulturních zkušeností. Musím to brát, jak to je. A má další výhoda je zas v tom, že zatím ještě nemám děti a minimálně příštích 5 let je mít nebudu, tedy na mně nikdo další není závislý a mohu si relativně svobodně určovat svou budoucnost. Rovněž mí rodiče jsou ještě soběstační.

Tak tedy - kariéra a přežití. Když to vztáhneme k tomu spolku - z dlouhodobějšího hlediska by mi byl absolutně k ničemu, uvážíme-li, že jsem opravdu do žádné PLACENÉ funkce kandidovat naprosto nemínila a jen jsem se vyčerpávala v dobrovolnických aktivitách. Ne že by se v rámci onoho spolku snad o nějakém dlouhodobějším trvání dalo hovořit, ale to je jiná věc. No a při tom všem tu stále máme tu věc, co se jí říká islám. A pořád je potřeba proti němu stát. I v době, kdy si spolek bude dělat své kampaně na program s islámem pramálo souvisejícím, kandidující členové se budou vystavovat jak opice, rozdávat rozhovory, ležet v oficiálních lejstrech, lítat z jednoho konce republiky na druhý na besedy a přednášky... Ti holt nebudou mít čas na to detailněji sledovat, co se ohledně islámu kde děje, nebo proti němu nějak účinněji bojovat nebo vůbec cokoli kolem něj řešit. Ber kde ber, den má jen 24 hodin, a to jsem ještě nezmínila, že budou muset bojovat s politickou konkurencí, která po nich půjde, stejně tak jako s tou "nepolitickou" opozicí zdola, se sluníčkáři i jednotlivými aktivisty, novináři, lobbisty a místními podnikatelskými subjekty a uskupeními... Nebudou vůbec vědět, kde jim hlava stojí, vzhledem k tomu, že jde většinou o amatéry, budou dělat chyby, a beru v potaz i možnost, že trestní oznámení na Konvičku nebylo ani zdaleka poslední a že tohoto prostředku kdokoli z opozice bude využívat, jen aby úsilí spolku zbrzdil. Budou-li pak divize schopny vůbec nějaké činnosti v případě, že by jim takto byl v průběhu kampaně odstraněn jejich čelní představitel, je jistě otázkou zajímavou... ovšem islámoklastka už se tedy jejímu pokládání i zodpovídání vyhne a ponechá to jiným. Konec konců - oni jsou tedy ti "moudřejší a zkušenější", kteří jednak mají vědět, do čeho jdou, jednak to, na koho část své moci, zodpovědnosti a práv chtějí delegovat...

Jisté je to, že islámoklastce od tohoto týdne na něčích kampaních pramálo záleží. Je jí naprosto lhostejné, jaký kvikot způsobilo v kuloárech to, že si dovolila z toho rozjetého vlaku vyskočit nebo mu mezi kola nasypat trochu písku. Byla to právě veřejná debata Petra Robejška a Ondřeje Neffa, která mne myslím posunula zas o kousek dál. Co z ní vyplynulo? Že my si tu pracně patláme své kampaně, ve kterých slibujeme hory a doly, školky a dopravu zdarma a možná zbyde i na státní exekutory a hospice... ale pro naši velmi blízkou budoucnost to není podstatné. Naše budoucnost pochoduje na milionech ne zrovna bílých nohou a funguje na zcela jiných principech, než na jakých jsou postaveny naše životy, spoléhající na kampaně lidí, kteří zatím ještě ani nejsou politiky. Na principu: ráno vstát, vymočit se do křoví, vlézt s igelitkou do připraveného autobusu, nechat se odvézt přes hranici dalšího státu do azylového zařízení, dokázat přespat v nádražní hale, vykonat potřebu uprostřed města, vzít cizí dítě a vydávat ho za své a hodit ho přes žiletkový plot a pak ho opustit, stát frontu na darované oblečení, které lze při nejbližší příležitosti zahodit a stát v další frontě... To vše příchozí zvládnou, v počtu milionů, jeden každý z nich, na rozdíl od nás, pro které je stále ještě podstatné, jestli školka bude zdarma nebo ne a kolik papírů kde budeme muset vyplnit. Oni si nepotřebují budovat nějakou "národní hrdost" nebo jinak konstituovat svou identitu... jim stačí jít, lhostejno zda jsou ze Sýrie nebo Afghánistánu nebo kýho čerta. Připomíná to sbor pařížských bezdomovců v muzikálu Notre Dame de Paris, kteří při útoku na katedrálu zpívají: "My jsme cizinci, my jsme ti, co nemají žádné doklady, žádnou lokální příslušnost - Matko Boží, žádáme tě o azyl!" Drony na hranicích, teď? K smíchu. Do dvaceti let bude na hranicích veškerá těžká technika, co jednotlivé státy mají, a to, co se tam bude dít, nebude vůbec vizuálně příjemné.

Že se to snad některým lidskoprávním spolkům, stranám a jednotlivcům nelíbí? No, právo říkat to ještě stále mají. Ale to je tak vše, co s tím mohou dělat. Když se vydáš na pochod do Evropy, riskuješ cokoliv - smrt žízní na poušti, utopení na moři, smrt podchlazením někde na ulici nebo hladem, to, že tě pašerák lidí nacpe do náklaďáku a nechá tě udusit, nebo tě z toho auta či lodě rovnou vyhodí... že mu budeš muset otročit, než tě na tu loď vezme, dáváš vše, včetně svého majetku, svých dětí, necháváš se znásilnit, bít, měnit ti identitu, vzdáváš se vlastní rodiny... a tak víš, že když tě může zastřelit ten pašerák, může to udělat i ten voják nebo policista na hranicích. A udělá, jakkoli se ten moment snaží všichni oddalovat. Ani mě nenapadne si tu hrůznou představu užívat, jak by si snad někdo z toho popisu myslel. A mezitím tu už budou miliony těch, kteří se sem dostali - konstantně migrující skrze Evropu, případně se ve výhodných místech usazující, vytvářející svá ghetta a slumy (O. Neff v tomto kontextu zmínil "budete rádi, že se tam aspoň tou šaríou řídí a nepanuje tam absolutní chaos").

Chci vidět ty, kteří v tu dobu budou řešit státní exekutory a údržbu přemyslovských památek coby náš hlavní problém. Proto nevidím důvod ani na základě těchto programů kohokoli kamkoliv volit. Naopak si beru za svůj program radu pana Robejška: podstatné je postarat se sám o sebe, zabezpečit sebe a svou rodinu a dokázat se sám nějakým způsobem ubránit.

A ne, opravdu se necítím oprávněna komukoli radit, jak má se svou budoucností naložit zrovna on.