tag:blogger.com,1999:blog-31079497729125223862024-03-14T09:12:55.603+01:00Islámoklastně!... protože tady NENÍ Mohammedovo...Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comBlogger71125tag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-67187080984844694312017-12-22T23:39:00.001+01:002017-12-22T23:39:38.179+01:00Další rok opět za námi...<div style="text-align: justify;">
A jaký ten letošek byl? Z mého pohledu ho vystihuje vlastně jen jediné slovo: </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Naplněný. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prostě se už od jeho počátku stále něco dělo. Udělala jsem spoustu prvních nesmělých krůčků do neznáma, zvykala si na nové situace, nové lidi, nové myšlenky a schémata uvažování, nové úhly pohledu. Učila jsem se pracovat stále tvrději a klást na sebe větší nároky. Ale taky nehroutit se z věcí příliš dopředu a nechávat přijít to, co přijít může a má. Radovat se i z malých pokroků svých i ostatních. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Letos mimo jiné přibylo mnoho momentů, kdy jsem musela vystupovat na veřejnosti a něco a hlavně někoho reprezentovat, komunikovat s institucemi typu knihoven atd. Na to, že to je pro mne vůbec poprvé, kdy něco takového dělám, a zároveň jde o důležitá a náročná (takzvaně kontroverzní) témata, myslím, že to zatím dělám poměrně dobře. Často jde o to uhlídat vlastní emoce, nereagovat na provokace, odolávat nutkání nechat se stáhnout na vlnu, na které chce oponent člověka mít. A v jiných případech se zase člověk musí snažit vycítit, jak má druhého oslovit a o čem se s ním má bavit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Utekl ten čas zkrátka jako voda. Podívala jsem se letos na několik zajímavých míst u nás, což by se mi vlastními silami nepodařilo, jako už po několik let. Jsem tedy za tyto příležitosti ráda. Co na druhou stranu nevycházelo vůbec byl kontakt s rodinou. Nejvíce mne to zasáhlo u prarodičů: loni jsem vánoční svátky sice strávila doma, ale na Boží hod se mi náhle udělalo tak špatně, že jsem tradiční návštěvu u prarodičů musela oželet. Odjela jsem tak zpět do Prahy, aniž bych prarodiče viděla, a tušila jsem, že v průběhu roku se mi nepodaří udělat si na návštěvu v rodném kraji čas. Dopadlo to tak, jak zřejmě muselo: jedno dopoledne v září nás náhle a navždy opustil můj dědeček, aniž bych se s ním stihla rozloučit. Viděla jsem ho naposledy v lednu loňského roku, kdy s babičkou slavili další výročí svatby. Dodnes nevím, jak se s tímhle mám vyrovnat. Člověk, se kterým jsem prožila 32 let svého života, což je velký dar. Člověk, který tu vždy byl pro druhé, vždy se zajímal o to, jak žijí, nekritizoval a nehaněl, nehádal se a nepolitikařil... Ten dům, ve kterém jsme s bratrem a bratranci trávili v dětství prázdniny a ve kterém zemřel, je najednou prázdný. Člověk tu sedí u počítače a představuje si, jak babička, která tam náhle zůstala sama, chodí z obývacího pokoje do kuchyně a těžko hledá smysl v tom, že si uvaří oběd nebo večeři, když byla celý život zvyklá starat se o dědu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu... „Žij!“ řekla mi babička, když jsem se s ní po dědově pohřbu loučila. A tak mi nezbývalo, než si představit, že děda už se na mne odněkud shora dívá, když jsem týden poté hovořila do mikrofonu před plným sálem lidí, přičemž na mě mířila kamera zprostředkovávající přenos z besedy dalším několika tisícům lidí... Asi se to dědovi líbilo, protože o pár měsíců později mi přihrál ještě náročnější příležitost, kterou jsem si nedovolila odmítnout – možnost studovat na škole, o kterou jsem už dříve měla zájem. Mně, která jsem se zařekla, že už nikdy studovat nepůjdu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že na univerzitách je přesluníčkováno, pravicový názor tam v humanitních oborech nezazní a do praxe je z univerzit taky hodně daleko. Nu, však taky univerzitu nestuduju. A přesto jsem měla během dvou měsíců možnost se naučit poměrně dost nových věcí, které jsou velmi konkrétní a snadno použitelné kdekoli. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak tedy směřuju dál. Kupodivu vděčná i za to, co se nepovedlo. Ono totiž i sebevětší botu lze nazvat dobrou zkušeností. Nejvíc jsem asi vděčná za lidi, které jsem měla štěstí letos potkat, poznat či si s nimi udržet kontakt a dobrý vztah. Na zajímavá a přínosná setkání plná porozumění a spolupráce, ochoty se něco dozvědět a chuti druhého podpořit třeba i v jeho nelehkých chvílích, na to se jen tak zapomenout nedá. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Buďme spolu tedy i nadále.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Krásné Vánoce všem!</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-87331841762377166622017-08-13T22:56:00.000+02:002017-08-13T22:56:48.258+02:00Prague Pride 2017<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Bylo nebylo, včera,
tedy 12. srpna 2017, jsem se opět zúčastnila pochodu hrdosti LGBT
komunity Prague Pride. Tentokrát už potřetí. Poprvé mě tam
vyhnala jakási nutnost „suplovat“ kamaráda, který tam obvykle
fotí a z jistých dlouhodobých příčin zrovna nemohl. Vzala jsem
to tenkrát za něj, statovala na obrubníku na Václaváku a
koukala, co je kde k vidění, sem tam pořídila snímek. Loni jsem
pak dostala informaci, že dotyčnému už možná jeho životní
peripetie dovolí se opět zúčastnit podobným způsobem – i šla
jsem si to ověřit, a on nezklamal. Z čehož jsem měla takovou
radost, když jsem ho viděla přistát na pět metrů ode mne a
fotit, že jsem se pak s průvodem táhla až na Letnou, v naději,
že ho potkám ještě jednou. Dlužno říci, že jsme tenkrát
spolu nebyli v takovém kontaktu jako dnes. No a včera jsem šla na
Pride už prostě především z mé vlastní osobní potřeby.
Přičemž to, zda se s kamarádem tentokrát někde potkáme, jsem
nechala na Nejvyšším, stejně jako délku své účasti. Nakonec
to dopadlo podobně jako v prvním případě – jen jsem stála na
kraji cesty a fotila. Brala jsem to i jako součást své fotopraxe –
moje práce po mně občas vyžaduje reportážní focení v ne
zrovna ideálních podmínkách, tak proč si to při téhle
příležitosti nevyzkoušet? S kamarádem jsme na sebe nakonec
nenarazili, byť jsem měla prakticky 100% jistotu, že on tam kdesi
je a dělá totéž co já.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Proč vůbec píšu
o tom, že se někdo, kdo odmítá islám, zúčastnil takovéto
akce? Inu, ta záplava neuvěřitelně vulgárních homofobních
komentů, která se mi valí na profil od mých známých, jejich
známých a známých těchto známých, mi nedá jinak. Je to ještě
mnohem nechutnější a brutálnější než loni a předloni,
přestože účast samotné LGBT komunity byla na pride mnohem nižší
než loni a předloni a ani pokud jde o vizuální prezentaci, nebylo
to tak divoké jako dříve. Ba co více, i politické neziskovky
zůstaly při prezentaci v útlumu. A tak prostě tihle lidi, kteří
na této akci ani nebyli, veřejně lžou a vybíjejí si svou uměle
vytvořenou a živenou nenávist na někom, kdo by neměl být jejich
cílem ani náhodou. Na těch obyčejných lidech. Zatím „jen“
ve virtuálnu, ovšem to se snadno může přenést na lidi z téhle
komunity v jejich okolí. Musí to být slast žít pod neustálou
hrozbou, že pokud se třeba na pride budu chtít setkat s podobnými
lidmi jako já nebo se nějak výrazněji obléknout, nalíčit, vzít
si kostým, spustí to neuvěřitelnou agresivitu těch takzvaně
„slušných“, co je prý můj make-up, barva vlasů nebo duhová
vlajka přehozená přes ramena ohrožuje v jejich jinak údajně
kvalitním rodinném životě, brání jim vychovávat děti, dokonce
jim snad snižuje libido nebo co...
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Celé je to ovšem
postavené na hlavu. Resp. na špatných východiscích LGBT komunitu
kritizujících osob. Mají pořád vsugerováno, že LGBT lidé
chtějí jaksi něco více, než mají oni sami, nějaká zvláštní
práva nebo výhody, navíc koukám přibyla i premisa, že „respekt
si člověk musí zasloužit“. To je právě to strašné, a nejen
z mého pohledu. Lidé, kteří si myslí, že respekt jedince je
vázaný na nějaké „zásluhy“ pak zažívají neuvěřitelný
stres v situacích, kdy si myslí, že oni sami by v očích
veřejnosti ten respekt mohli zratit. Častokrát kvůli tomu upadají
do ještě horších až nakonec neřešitelných problémů, jen
proto, že se báli být konfrontováni s prvním momentem, kdy by
ten respekt mohli ztratit.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Přitom fakt je ten,
že respekt je každému jednotlivci od narození zaručen základními
právními dokumenty vztahujícími se k fungování našeho státu.
Bez respektu jeden k druhému bychom žádný stát neměli. A ten
respekt není vázaný na jiné chování jednotlivců než takové,
které je v souladu s právním řádem naší země. Jinými slovy:
každý, kdo je občanem naší země a neporušuje naše zákony,
požívá stejné míry respektu od všech ostatních, kteří
dodržují stejné zákony. Nesouvisí to s oblékáním, make-upem
nebo účesem, povoláním, koníčky, počtem sexuálních partnerů,
manželů, dětí, způsobem jejich výchovy... Jistě, můžete na
tyhle jednotlivosti mít různé názory a můžete je i v přiměřené
formě vyjádřit. Ale tím to taky končí. Jakkoli jsme lidé
různí, před zákonem jsme si rovni. Můžete sice demokratickým
způsobem pracovat např. na změně jednotlivých zákonů, nicméně
do ústavy, Listiny základních lidských práv a svobod atd. jen
tak svévolně hrabat nemůžete. Ono to jsou totiž mezinárodní
dokumenty, které nás řadí k jistému kulturně-civilizačnímu
okruhu, a tudíž naštěstí nejdou tak snadno změnit.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No a ten
kulturně-civilizační (a nábožensko-politický) okruh je, kýho
výra, NEISLÁMSKÝ. Na čemž by těm bojovníkům za dominanci
heterosexuality ve veřejném prostoru mělo teď záležet
především. Pokud jde o islám, je jich jak do mariáše a většina
z nich ještě navíc nevyvinula sebemenší užitečnou či
použitelnou aktivitu proti tomu, proti čemu všichni (včetně LGBT
lidí) stojíme. Jsou ovšem pozoruhodně aktivní, pokud jde o to
napsat „fuj“ na adresu bližního svého, který má tu smůlu,
že pod peřinou zrovna nedělá totéž, co oni sami. („FUJ“ je
ještě to nejmírnější, co jsem četla, běžné byly výhrůžky
násilím či smrtí, nestačila jsem to nahlašovat Facebooku ke
smazání – porušování zákonů totiž do veřejného prostoru
skutečně nepatří, na rozdíl od prezentace identity každého
jednotlivce, bez ohledu na to, komu se ta identita líbí nebo
nelíbí.) Nemálo LGBT ví, jak se k nim islám staví – ostatně
jeden transparent tohoto typu už jsem na Pride zahlédla, nedodal ho
tam nikdo z těch virtuálních křiklounů, ale pravděpodobně sami
LGBT lidé.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jak jsem navíc
psala na facebooku – nebudu hledat (a nacházet!) styčné body s
islámem ani ve svém vztahu k LGBT, ani v ničem jiném. Já tady
islám prostě nechci, a tudíž tady nechci ani nikoho, kdo se k
LGBT chová principielně stejně jako právě ten islám. Já naopak
potřebuju každou ruku a nohu, která je ochotná se islámu
postavit. Co místo toho vidím? Lidi, kteří usilují o
sankcionování sebe sama pokutami, soudními řízeními, blokací
profilů na sociálních sítích... zkrátka něco, co je absolutně
nepoužitelné. Z vlastního rozhodnutí a hlavně z vlastní
pohodlnosti. Nepochybuju o tom, že je příjemné psát na facebooku
o „bičích na homosexuály“ a sledovat, jak přibývají palce
nahoru a srdíčka (!!!). Příjemné ovšem neznamená ani užitečné,
ani dobré. Zejména v odboji proti islámské totalitě (či
jakékoli jiné) ne. Mimochodem, už dlouho mám v plánu blog, ve
kterém bych zevrubně popsala, co takový odboj na plný úvazek
obnáší a že se tím pádem zřejmě nehodí pro každého.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Zpátky k těm LGBT
lidem. Jsem ráda, že si konečně uvědomili, že nemají žádat
toleranci, ale běžný respekt dle našich zákonů. Ono totiž naše
právo nehovoří o tom, že by kdokoli měl právo bližního svého
pouze „tolerovat“. Prostě to tam nenajdete, můžete se
přesvědčit sami, tolerance není právnický termín. Ono to vůbec
implikuje, že by snad LGBT lidé byli a priori nějak „špatní“
nebo něco dělali špatně a bylo „nutné“ je nějak „tolerovat“
(s douškou: „dokud...“ - dosaďte si sami, ale mně to bohužel
implikuje pouze likvidaci takto označených jedinců, která se
ovšem nezastaví jen u nich a nakonec sejme i samotné ty
označující, aniž by jim došlo, co se vlastně stalo).
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tedy „tolerance
homosexuality“ je v podstatě NELEGITMNÍ. A svým způsobem
neexistující, právě proto, že ji není o co právně opřít.
Jestliže někdo druhého pouze „toleruje“, pak mu upírá to
základní – respekt, který pro sebe přitom sám vyžaduje a
jehož ochrany se dovolává. Jak byste naložili vy s někým, kdo
by směrem k vám veřejně deklaroval, že vás pouze „toleruje“
z jakéhokoli důvodu?
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Co vlastně lze v
naší společnosti „tolerovat“? To, že si po sobě váš muž
neuklízí špinavé ponožky. To, že váš šéf chce mít v deset
ráno na stole kafe a písemné hlášení od vás. To, že vlak
občas přijede o 5 minut později. Ovšem věci týkající se
identity jednotlivců i sociálních skupin pod pojem „tolerance“
vůbec nespadají.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Myslím, že to je
právě to zklamání z toho, že čím méně si tohle ti křiklouni
a bojovníci proti LGBT uvědomují, a čím více tam tyhle věci
rvou násilím, což samozřejmě nemá šanci fungovat, co situaci
jen zhoršuje a oslabuje nás všechny. Právě tohle zklamání
vytváří v těchhle lidech pocit, že je nějak ohrožuje, když si
nějaký Honza s Karlem a Markéta s Ivou obléknou barevné oblečky
a jednou za rok se projdou od koně ke kyvadlu, případně si
užívají sex tak, jak mají rády a rádi oni, a nebo prostě jen
chtějí vychovávat dítě. Přiznám se, neskáču příliš
nadšením, že by dítě mělo vyrůst v rodině, kde by rozdělení
rolí a maskulinně-feminních vzorů nemuselo být tak výrazné
jako v heterosexuálních rodinách. Ovšem než ústavní „výchova“
to je jednoznačně přínosnější. A určitě bych neargumentovala
tím, že v „heterosexuální rodině se to dítě bude mít lépe“.
To orientace rodičů nezaručí, jen se pořádně podívejte kolem
sebe, kolik těch šťastných a ideálních rodin bez rozvodů,
milenek, alkoholismu a drog, domácího násilí, neblahých vztahů
se širší rodinou a okolím atd. máte. Kolik dětí vyrůstá v
domácnosti jen s matkou či otcem, kolik jich pendluje mezi bydlišti
rozvedených rodičů, kolik je vdov a vdovců, kteří si nenašli
další partnery... Tohle jsou věci, na které aktivita LGBT lidí
či jejich pouhá existence nemá sebemenší vliv. Ty si musíme
vyřešit my sami, ne tu zodpovědnost přenášet na druhé či od
nich odvádět pozornost k LGBT lidem. Jistě, můžeme hovořit o
tom, že je třeba něco dělat s tím, aby nejdřív nebyly plné
dětské domovy, ze kterých pak děti putují do náhradních rodin.
Proč ne, ovšem ani to nic nezmění na obyčejné lidské potřebě
LGBT lidí (neříkám, že všech, stejně jako tuto potřebu nemají
ani všichni heterosexuálové) vychovávat děti (nepíšu zplodit,
protože tu taky nemají všichni heterosexuálové stejnou).
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Myslím přitom, že
tahle potřeba je poměrně základní a značně určuje lidský
život – vzpomeňte si třeba na vazby muslimek na své děti,
kvůli kterým se nikdy neodhodlají opustit islám, nebo i na to, co
jsou ochotny podstoupit a dlouhodobě tolerovat heterosexuální
muži, ženy i páry, které touží po dítěti. Ono se od toho do
značné míry odvíjí práve ten falešný „veřejný respekt“
- od určitého věku je na ženu (méně i na muže) vyvíjen
společenský nátlak na to, aby dítě měla, s tím, že jinak o část respektu přijde („kariéristka“, „tak ošklivá, že ji
nikdo nechce“, „tak protivná, nesnesitelná“). Opět se tu k
takovým lidem provozuje něco, co není zcela legitimní. Nemáte
prostě právo sousedovi kecat do toho, jestli nebude mít žádné
dítě, jedno nebo dvanáct.</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Není mi tedy
zřejmé, z jakého důvodu by měl zákon při saturování této
základní lidské potřeby přistupovat k LGBT lidem jinak než k heterosexuálům, lhostejno jakým způsobem to dítě přišlo na
svět. Já samozřejmě chápu, že jde o velmi složitou
problematiku, do které se navíc musí zahrnout i všechna práva a
zájem dítěte. Prosím, nic proti tomu. Ale ať se to tedy dělá
takto a na základě odborných posudků a výzkumů ze všech
odvětví s věcí souvisejících, než na základě virtuálního
lynče jedné skupiny druhou. Přímá konfrontace není funkční
ani přínosná pro nikoho. Skutečně je mi v tomto směru až
hanba, že se akce nazvaná „Den pro rodinu“ konala jako vymezení
se vůči lidem s odlišnou orientací. Nevidím v tom ani smysl, ani
jakýkoli přínos. A hlavně v tom nevidím vedení ke zodpovědnosti
každého jednotlivce za své počínání zvlášť. Místo toho
zase jenom stádnost a vytváření dojmu, že kdo to vidí jinak,
„nezaslouží si respekt“ atd. Já přitom svůj respekt
nespojuji s akcemi, kterých se účastním či neúčastním, ani se
svou orientací či identitou.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Já prostě JSEM.
Jsem taková, jaká jsem, naštěstí nedokonalá jako jsme my
všichni. Nemám žádnou povinnost řešit, kvůli čemu mě někdo
„nerespektuje“. To je totiž jeho soukromý problém, pokud se
tento disrespekt dostane do konfliktu se zákony naší země, bude k
němu legálními a legitimními prostředky donucen patřičnými
orgány. Dlužno říci, že si za tento respekt pravda moc nekoupím,
ale na druhou stranu – umožni mi běžné fungování ve
společnosti. Konec konců, není ten respekt náhodou místo
nárokovou věcí udělovanou „za veřejné zásluhy“ spíš také
základní lidskou potřebou? Jak dlouho vydržíte fungovat s těmi,
kteří by vás absolutně nerespektovali? Neměli jsme to tu už
náhodou někdy? Málo mrtvých při boji za to, aby se to už
nevrátilo?
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Zkrátka je situace
nastavena tak, že při boji proti islámské totalitě musíme
zároveň hlídat to, aby se nám sem nedostala nebo nevrátila naše
totalita vlastní, díky které by se sem později právě třeba ten
islám o to snáze dostával. Nenastavila jsem to tak já, také mi
to není příjemné, stejně jako vám. Ale jak jsem řekla, to ani
nemá být. V komfortní zóně člověk obvykle žádného pokroku
nedosáhne, zato se tam spolehlivě dá degradovat a spadnout až na
samé dno a ještě stáhnout X lidí s sebou.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
O to nikomu
nestojím.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<br />
<div style="; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nestojím o to, aby
po mně někdo šel (mohl jít!) na základě toho, že jsem ženou –
ovšem ne podle jeho představ. Nestojím o to, aby mi někdo
zakazoval projevit své ženství jakýmkoliv způsobem. Nehodlám
nikomu kecat do toho, jak má sám sebe prezentovat jako muž nebo
žena s tou či onou orientací. Naopak si uvědomuju, že fungovat
bez neustálé deklarace vlastní identity ve společnosti není
možné. Deklarujete ji v rámci právních úkonů i svým bližním
navzájem naprosto běžně. </div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
To je tak vše, co mi z toho letošního Pride vyšlo. Není to snadné čtení ani psaní. Ale pokládám ho za nezbytné. </div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-66802778756920808972017-07-29T23:33:00.002+02:002017-07-29T23:33:38.362+02:00Narozeniny 2017 aneb Jsem ráda, že jste tady<div style="text-align: justify;">
Už je to tu zase... opět bych asi měla nějak zrekapitulovat uplynulý rok,vzhledem k tomu, že dneškem míjím další životní milník. Inu, ani islámoklastky nemládnou. Teď už to je jen o sbírání zkušeností a práci především sama na sobě. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale nechci předbíhat, rozvahu nad tím, co mě ještě čeká, si nechám na později. Tak tedy zhodnocení období červenec 2016 – červenec 2017: </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mírně se mi zvedla životní úroveň. Opravdu jen mírně, nicméně už to není jen o tom přežívání a o tom, že když chci zajistit jednu životní potřebu, musím se neúnosně omezit v jiné. Navíc mám kolem sebe lidi, kteří mě nenechají v potížích a když už mi nemohou pomoci jinak, věnují mi péči až mateřskou. Čehož se pochopitelně snažím nezneužívat a vrátit jim to jinak. Poděkovat zde musím zejména své báječné šéfové Kláře Samkové, ale nejde jen o ni, chytají se toho i jiní. Samozřejmě hledám dál i příležitosti k dalšímu uplatnění mimo Klářinu oblast působení, ale jak jsem záhy seznala, není to vůbec jednoduché ani v rámci jejích kontaktů a jejího osobního doporučení. Slibem nezarmoutíš, jak se říká... ale taky si za něj moc nekoupíš a stojí tě čas a energii. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
K mé oblasti působení: Klára mi prokázala tu čest a laskavost, že mi přidělila i část pracovních úkolů, které se více vážou k její advokátní kanceláři. Nebudu to podrobněji rozebírat, snad jen mohu říci, že nejde o věci související přímo s právem či advokacií, spíše ty, které mohou usnadnit běžný chod kanceláře, když ostatní asistentky (a asistent, věc to v dámské kanceláři nevídaná!) nestíhají, protože se potřebují věnovat právě těm odbornějším činnostem. Rozhodnutí, že se tohoto budu účastnit, padlo na silvestrovské oslavě, nikoli pod vlivem čehokoli návykového byť jedné z kooperujících stran. Naskočila jsem do kanceláře hned v lednu, notně rozrušená, jak to budu zvládat. Do té doby jsem fungovala prakticky pouze v online módu, z osazenstva kanceláře znala maximálně sekretářku a účetní. Nu, najednou jsem se obracela na děvčata o cca 10 let mladší než já, aby mne zaškolily, a u ostatního personálu včetně advokátek občas dodnes nevím, komu říkat „ahoj“ a komu „dobrý den“. Míhám se totiž kanceláří velmi nepravidelně, po úvodním tříměsíčním náporu se totiž věci zklidnily a já se opět přesunula spíše do online režimu, což se ovšem projevilo zase v lepším fungování našeho spolku Éra žen. Nicméně dnes už se v Klářině kanceláři cítím vcelku pohodlně, dokonce zvládám přežívat i různé technické úpravy a opravy, které v těchto prostorách občas probíhají, přesouvat se s rozdělanou prací z místa na místo, migrovat mezi suterénem 1 a 2... A jak si pokaždé ráno, když vyrážím na hodinovou pouť směr kancelář uvědomuju, mám neuvěřitelné štěstí – mé působení v kanceláři neobnáší prakticky žádný stres, což je hodnota k nezaplacení. Mohu se tam vždy někde zašít a dělat si svoje, žádná nervozita z toho, kdo mi zase zavolá, komu budu muset volat já, kolik akutních úkolů se mi ten den nakupí a co vše třeba ten den pokazím... Při téhle práci se nemusím bát svého selhání. Byť začátky byly náročnější, jak jsem už řekla, hlavně po fyzické stránce, kdy se po mně chtělo buď dlouhé stání, nebo trocha toho pohybu. Ale nakonec se to přežilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tolik tedy k mému působení tam, kde to veřejnost nemá možnost tolik vidět. No a pak se během toho uplynulého roku více rozjely možnosti, kde naopak být viděna můžu, ba dokonce mám. Totiž především náš ženský spolek Éra žen. Vyvíjí se to, podle mne hodně dobře a zajímavě. Ještě loni jsme se pokoušely oslovit a sehnat nám podobné ženy, ujasňovaly si, kdo se o co zajímá a co by mohl dělat, navzájem se lehce propojovaly přes internet, hlavně sociální sítě... pochopitelně mezitím jsme já s Klárou připravovaly zázemí v podobě vlastního webu, mailových schránek, vizitek... No a pak v březnu přišel první členský sjezd, kdy už jsme se s dvacítkou nejaktivnějších mohly poznat osobně, zároveň se usnést alespoň na tom základním, co máme společné a co je potřeba dělat, první členky se již aktivně zhostily svých úkolů, kterých s časem přibývalo... Nyní nás čeká druhý sjezd, jehož program i veškeré organizační věci musíme ještě připravit. Rozjely jsme projekt s rozpočtem cca 500 000 Kč (přiznávám, že na rozsahu toho projektu, resp. rozpočtu, mám nemalý podíl, nicméně nikdo to nevnímá jako něco zásadního nebo nedosažitelného). Běží zatím docela dobře, na to, že vše probíhá s minimem lidí a svépomocí, pod mediální a propagační blokádou, stejně jako máme omezené možnosti fundraisingu. Pochopitelně že jde o projekt dlouhodobý, nemáme stanoven termín ukončení. Je skvělé, že během něj už získávám já i ostatní zapojené osoby zkušenosti a informace, které se jistě dají později zúročit i jinde. Což je perfektní vedlejší efekt kromě naplnění cíle toho projektu samotného. Komunikace se zapojenými institucemi, prezentace projektu veřejnosti... proč ne. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nu a pak jsme s Klárou vylezly z ulity a začaly objíždět města moravská a česká s besedami o islámu a právu. O první z těchto akcí jsem tu už psala, příjemnou společnost nám tam v Pardubicích dělal fotograf Vít Hassan a se spolupořadateli z Pardubického salónu jsme dodnes v kontaktu a máme radost, že se jim daří podobné akce pořádat i s jinými hosty. Nicméně tato akce byla z dnešního pohledu spíše nástřelem, kudy se vydat. Od té doby (rovněž leden 2017) se ovšem věci podstatně změnily, zejména pokud jde o výše popsané dění ve spolku, které je třeba na těchto akcích veřejnosti prezentovat, stejně jako spolek samotný. V červnu jsme tedy s Klárou absolvovaly kolečko čtyř takovýchto besed, kde jsem již měla prostor k vlastnímu vystoupení i já sama. I to je pro mne tedy nové, snažím se brát to hodně zodpovědně, aniž by mě to ustresovalo k smrti. Kupodivu účastníci těchto akcí mé improvizované žvatlání na téma „kdo jsme, co děláme, co chceme, jak nás lze podpořit“ zatím přežili bez úhony. Od září jedeme nanovo, s krátkou pauzou na přelomu října a listopadu až do začátku prosince. Přes neklid, který to v duších odpůrců Kláry Samkové může vyvolat. Už jsme v tomto ohledu zažili také mnohé, včetně zrušené autogramiády v prostorách jednoho notně vyděšeného a vydíraného knihkupectví, které nebylo schopno dostát svým závazkům ani vůči nakladatelství, které vydalo Klářinu knihu, vůči Kláře samotné už ani nemluvě. Ne že by mělo příliš na výběr. Tím, že jsem byla sama přímou součástí toho, co kolem toho probíhalo, už zas vím o něco lépe, na co (a na koho!) se připravit. Pro nepřipravené a navíc vydíratelné to ovšem mohou být nezvládnutelné situace. Jen je trochu škoda, že nejde o ideologický spor, ale (s)prostou demonstraci moci. Čili totéž, co tady vadí úplně všem, pokud se jich to dotkne. Máme-li tu autory, kterým je bráněno v tom, aby si uspořádali setkání s veřejností, pak je jen otázkou času, kdy dojde na další autory jakýchkoli publikací, které aktuální poživatel moci shledá závadnými. Nic, co by už Marx nevymyslel. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tolik tedy k tomu, co se během toho roku událo a co nás v brzké budoucnosti čeká. Jsem ráda za všechny lidi, které mi to do života přineslo. A za to, co jsem s nimi mohla prožít. Samozřejmě pádů a karambolů bylo dost, stejně jako loučení více či méně vítaných. A pochopitelně tu zůstávají věci stále nevyřešené, probíhající, nabízející různé možnosti a úhly pohledu. Nicméně i tak jdu dál. Práce je dost, už není nutné jen sedět zavřená mezi čtyřmi stěnami a bát se, co přijde zítra. A to je myslím ten nejdůležitější posun, kterého za ten uplynulý rok bylo dosaženo.<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE5HWHj3y2m_rMCK4tioiNsKt2MEsGt0fzHQjBKYB28rwtZ8nMCen-YzPZSWNJA5Sp4eRyLlpbNDCaBO4EFPjEjWHU8zNBSO83X64o_ZIoPFhFfVkSulm5caoskrTM74KvCU2iux3Q7hk/s1600/20170729_153819.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="961" data-original-width="1600" height="192" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE5HWHj3y2m_rMCK4tioiNsKt2MEsGt0fzHQjBKYB28rwtZ8nMCen-YzPZSWNJA5Sp4eRyLlpbNDCaBO4EFPjEjWHU8zNBSO83X64o_ZIoPFhFfVkSulm5caoskrTM74KvCU2iux3Q7hk/s320/20170729_153819.jpg" width="320" /></a></div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-83706426189025312782017-05-18T01:06:00.000+02:002017-05-18T01:06:34.802+02:00O jednom výročí a jedněch narozeninách<div style="text-align: justify;">
Velký den nadešel. Dnes je to právě rok od vystoupení Kláry Samkové v poslanecké sněmovně na konferenci „Máme se bát islámu?“, ve které přirovnala islám k nacismu, předpověděla mu totální zkázu a způsobila tak hromadný úprk všech nezvaných muslimských Jejich velvyslaneckých excelencí ze sálu a následně i křepčícího tureckého velvyslance Ahmeta, který se v souladu s islámskými tradicemi od té doby snaží domoci se veřejného stětí dotyčné Samkové, v čemž mu Česká advokátní komora zdatně sekunduje a brousí si na Samkovou (a o Samkovou) kudly a meče, kde se dá, právo neprávo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Doufám, že máte <a href="https://islamoklastne.blogspot.cz/2016/05/jak-samkova-ve-snemovne-islamu-zmar.html" target="_blank">načteno z loňska, jak to celé probíhalo</a>, případně jste obeznámeni i <a href="http://klara-news.cz/klara-samkova-mame-se-bat-islamu-cesky-original-projevu-na-konferenci-18-5-2016" target="_blank">s obsahem celého Klářina projevu</a>. K dispozici stále ještě jsou i videa zaznamenávající průběh celé konference včetně Klářina vystoupení. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mno. Asi by se slušelo napsat, co se poté strhlo a co následovalo. Turka Ahmeta Bigaliho jsem už zmínila, připomenout si můžeme i to, že jeho nenávistný řev vzbudil v českých občanech potřebu jít mu ten projev Kláry Samkové ještě jednou veřejně přečíst před jeho ambasádu. Tam ho dokonce jmenovaná Samková ještě navíc proklela, aby tak přešli na společný komunikační kód a nemísilo se tak české právo s právem šaria, což by vedlo ke zmatkům. Byl tu i pokus několika občanů poslat mu v rámci stejného komunikačního kódu starou botu, což je v islámu jak známo aktem nejvyšší urážky a ponížení toho, po kom je obuv vržena. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další efekt byl ohromující. Čím víc Turek a opozice výstupu Kláry Samkové ječeli, tím více pozornosti se jejímu vystoupení ve sněmovně dostávalo v médiích... a tak se stalo, že zpráva oblétla svět, dokonce bych řekla, že hned několikrát. Jak to vím? Inu, pachatelka toho zlotřilého činu mi přeposílala část z toho neuvěřitelného množství POZITIVNÍCH ohlasů, kterých se jí z různých míst dostalo. Lidé jí děkovali, „řekla pravdu“ se ve frekvenci komentářů v diskusích řadilo na čestné druhé místo za „KONEČNĚ to někdo řekl“ (občas někdo dodal „KONEČNĚ to v ČESKÉ TELEVIZI zaznělo“ - ČT totiž po konferenci přinesla krátký rozhovor s Klárou), lidé z různých zemí posílali své reakce v různých jazycích, občas nějaký exmuslim nebo dokonce člověk, který musí pod tímhle vyznáním žít a ví z osobní zkušenosti, jaké to je, popsal své zážitky... Napomáhali jsme tomu s Klárou, seč se dalo. Klára svůj projev nechala přeložit do několika jazyků a překlady dávala na web, myslím, že Gatestone Institut má dokonce v angličtině otitulkovaný záznam té konference, snažili jsme se alespoň na část těch reakcí odpovědět, případně s vybranými pisateli zůstat dál v kontaktu a informovat je o dalším dění kolem Kláry Samkové (na což mají jinak celebrity a osobnosti veřejného života celé PR týmy, zatímco my na to byly s Klárou samy...).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Samostatnou kapitolou byly <a href="https://www.facebook.com/SamkovaParlament18052016/" target="_blank">kejkle s Českou advokátní komorou</a> a jejími pokusy Kláru kárně stíhat za vyjádření jejího názoru a tím ji jen tak mimochodem fyzicky zlikvidovat a především odstranit z veřejného prostoru, exemplárně potrestat a znemožnit další případné politické působení. Myslím, že ČAK se od té doby nemusí ani snažit veřejnosti zkoušet vysvětlovat, že jim jde o dodržování nějakého právního řádu (resp. jiného práva než práva šaria), když z jejich aktivit vůči Kláře tyhle pohnutky čouhají jak sláma z bot a veřejnost to vnímá jako selhání ČAK. Kdyby aspoň někdo s právnickým vzděláním tureckého velvyslance upozornil, že vměšování se do vnitřních záležitostí státu opravdu podle českého ani mezinárodního práva v pořádku není... Ale to se na to celá slavná právnická obec vykašlala. Efekt je stejný, jako by se benzínky náhle rozhodly čepovat místo benzinu vodu a nikomu o tom nic neřekly. Nebo kdyby zubaři náhle přestali spravovat zuby a místo toho by začali řešit globální oteplování. Jak lze za těchto okolností vůbec požadovat od někoho takového, kdo se na tom podílel, jakékoli právní služby, nechávat se rozvést, bojovat o svěření dětí do péče atd. mi není jasné, resp. se mi z toho ježí chlupy. Justice, která neslouží lidem je fakt představa, bez které bych se dost dobře obešla. Ale pokud už tu něco takového je, je asi potřeba z toho servat omítku i tapety a obnažit to v plné kráse.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S čímž souvisí i příběh člověka, o kterém chci v dnešním příspěvku psát (jako už několikrát) a který má shodou náhod dneska narozeniny. Ano, jak mnozí už tuší, jde o Vítka Hassana, t.č. <a href="http://www.parlamentnilisty.cz/search.aspx?search=v%C3%ADt%20hassan" target="_blank">fotoreportéra Parlamentních listů</a> a <a href="http://vithassan.wixsite.com/photography" target="_blank">nezávislého fotografa</a> a novináře. I jemu se během jeho životního zápolení povedlo několikrát ukázat, kde a v čem to soukolí našeho právního systému drhne. U něj byl ovšem dopad reakce právě toho systému na to, že chtěl celou věc řešit a hlavně medializovat, ještě zhoubnější než u Kláry. Stálo ho to <a href="http://klara-news.cz/vit-hassan-podminky-v-ostrovskem-vezeni-jsou-mimoradne-nesnesitelne" target="_blank">11 měsíců nezákonného pobytu</a> ve vězení a zpochybnění jeho věrohodnosti... což je v podstatě pro novináře věc stejně likvidační jako pro advokáta vyloučení z advokátní komory. Pokud vím, Vítek s tím bojuje pořád, neustále od něj slyším nebo čtu slova jako „maximální objektivita, nestrannost, kritický pohled na obě strany, nezávislost“. Jenže se mi zdá, že tohle je de facto esencí jeho života. Že se prostě pořád musel před někým obhajovat, že tu je a proč tu je a co dělá a jak dělá a proč dělá... Málokdo ho byl kdy schopný brát jen tak, že prostě JE. Abych zas byla objektivní a spravedlivá já, neříkám, že mnohdy k těm pochybnostem a obviňování nezavdal příčinu sám. Nicméně je k tomu potřeba dodat myslím aspoň dvě věci: zaprvé tu, že Vítek sám o sobě prostě není a priori zlý, ani mstivý, nedokáže po někom jen tak jít. To už musí fakt být, aby se na někoho vůbec zaměřil. Myslím, že ho to svým způsobem ani nebaví. Tím se mu daří držet určitý standard a vyváženost v jeho zpravodajství. A když si to uvědomíte, jak on takhle funguje, „odmění“ se vám on tím, že o vás nebude psát nějaké extra velké kraviny (natož cíleně, jako to dělají mainstreamová média s politickým pozadím) a nadto vám ještě o své újmě přinese až pod nos fotoreportáže z míst, kam byste se sami nedostali a kam se nehodlá vypravit ani žádný novinář z mainstreamu, aby pro vás udělal totéž. Čili v dnešní době hodně exkluzivní zboží. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vraťme se ovšem ještě zpátky. V době, kdy Klára Samková na islám ve sněmovně dštila síru, byl Vítek ještě ve vězení. Blbé místo, kde slavit narozeniny, a myslím, že jsme to s kolegou, kterého jsem před návštěvou sněmovny vycpávala slaninou v McDonalds, taky aspoň letmo zmínili v našem hovoru. Nikdo z nás dvou samozřejmě netušil, že za pár měsíců bude vše jinak a že Vítek, po kterém se nám skutečně i stýskalo, bude z vězení zase venku. O tom, že by se povedlo navázat nějaký kontakt mezi ním a právě mnou jsem už vůbec neuvažovala, i když... Považuju stále za své selhání, že se mi nepovedlo odeslat mu dopis, ještě když v tom vězení byl. Pořád jsem to odkládala, pak po téhle sněmovní show přišel nápor práce, kterou jsem už zmínila, bylo mi jasné, že bych se o tom musela v dopise nějak zmínit a nevěděla jsem, jestli by to bylo dobré nebo ne... tím spíš, že by ten dopis šel přes vězeňskou centrálu, což není ideální stav ani v situaci, když píšete o počasí a letošní úrodě mrkve... A takhle to šlo až do doby, než kolega náhle a bez varování napsal na facebooku „sedni si, Vítek je venku!“ a než jsem si to pak ověřila na Prague Pride, kde jmenovaný Hassan taky bez varování najednou přistál s foťákem asi pět metrů ode mne, bezstarostně cvaknul pár záběrů a vesele odcválal, jako by žádných 11 měsíců ve vězení neprožil. Což mě v tu chvíli dojalo tak, že už jsem pak byla sama na Pride coby fotografka prakticky nepoužitelná. Ale o tom už jsem taky myslím párkrát psala, stejně jako o tom, co následovalo dál, včetně oné historické události – <a href="http://www.erazen.cz/foto-autogramiada-beseda-klary-samkove-v-pardubicich" target="_blank">první besedy Éry žen (resp. Kláry Samkové) v Pardubicích</a>, kterou nám Vítek z vlastní iniciativy nafotil. Bohužel se nám od té doby příliš nedaří se zas někde potkat, kromě náhodných účastí na demonstracích, které Vítek zdatně dokumentuje a já obvykle neméně zdatně narušuju. Což Vítek dokumentuje taky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak tu dnes mám dva lidi, jejichž životní osudy jsou si v mnohém podobné, dokonce se občas proplétají, někdy i skrze mou vlastní osobu. Klára sice dnes narozeniny nemá, ale i tak je asi dobré jí do dalších akcí, podobných té, kterou si dnes připomínáme, popřát hodně odvahy a sil. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a Vítkovi? Co se dá popřát člověku, na němž je sakra znát, jak si užívá každou minutu, kdy není ve vězení? Myslím, že je rád i za ty lidi, které mu ten jeho distanc od sluníčkářské scény přinesl a kteří ho nakonec i svým způsobem začali akceptovat tak, jako to dřív nedělali. Což znamená, že pak mají i společné zážitky, které by zase Vítek dřív neměl... možná je to víc i o té obyčejné lidské důvěře a ochotě pro druhého něco nezištně udělat, což možná na té sluníčkářské straně nebylo. Každopádně bych Vítkovi přála, aby mu právě tohle vydrželo. Stejně jako to jeho extrémní nadšení pro to, co dělá. Pořád to mne samotnou hodně inspiruje. A možná zároveň i upozorňuje na to, co si mám sama pohlídat nebo čeho si všímat, kdykoli něco tvořím. Všímat si detailů, kterých si jiní nemusí všimnout, nebo si třeba nebýt tak jistá vším, co napíšu, nebát se provést změny, věnovat určitým věcem čas a úsilí (narážím teď na to, že tenhle pouliční suverén je schopný pak sednout a nad textem nepříliš dlouhého článku nebo fotkami trávit celou noc).<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkp6PZPzhavVJBRrE7B5c1SXbp9PlEmvwrYOrUxz8PlJU54JnaoPwr9hZNpUrJ4aFBAU0a9mufjxSkIBl7g9s9JpWwaiip3HHY6I7xoWqI8qKS1DV6II0Pbxga2HVw8ZfqYT-c-JV_EWw/s1600/brno10517.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkp6PZPzhavVJBRrE7B5c1SXbp9PlEmvwrYOrUxz8PlJU54JnaoPwr9hZNpUrJ4aFBAU0a9mufjxSkIBl7g9s9JpWwaiip3HHY6I7xoWqI8qKS1DV6II0Pbxga2HVw8ZfqYT-c-JV_EWw/s320/brno10517.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Copak já, ale někdo jiný je tu ve svém živlu," informoval kolega z prvomájové manifestace komunistů v Brně...</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, myslím, že Vítek teď zažívá konečně nějaké lepší období, ze kterého může mít i někdo další užitek – jen tak dál!</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-5707981583712162892017-03-23T11:50:00.000+01:002017-03-23T11:50:46.064+01:00Přání k narozeninám od islámoklastky<div style="; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Milá Kláro,</div>
<div style="; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
rok se s rokem
sešel, což může být příležitost si připomenout, jaké
zkušenosti jsi během těch uplynulých 12 měsíců získala a kam
tě to vše vlastně směřuje. Dovol mi tedy, abych se na to
podívala optikou někoho, kdo měl tu čest znovu a stále v tom
samém člunu veslovat s tebou. A byť to bude vyprávění založené
na ne vždy úplných informacích a značně subjektivní, věřím,
že se opět na tom základním shodneme.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Loňský rok byl pro
tebe na mnoha frontách myslím naprosto přelomový a akční.
Vlastně vůbec netuším, kde jsi na to vše brala energii. Jen na domácím poli, tedy na zcela soukromé rovině tvé rodiny a
nejbližších jsi musela vést tolik bitev... vlastně to je asi
čtyři nebo pět stále se táhnoucích a vzájemně propojených
náročných procesů, před kterými prostě nemůžeš uhnout a jsi
do nich vtažena, ať chceš nebo nechceš. Prolíná se tu rovina
emocionální a vztahová s tou materiální a doprovází tě to
všude od momentů, kdy ráno oblékneš papuče. Ani v nich nemusíš
sejít (či dnes už spíš vyjet) do své kanceláře a ponořit se
do pracovních záležitostí, abys na sobě tuhle zátěž, pod
kterou by se mnohý už hroutil, cítila. Naštěstí pro všechny
zúčastněné se tomu ze všech sil snažíš nepodléhat. Zřejmě
víš, že přirozený běh věcí nakonec může jednotlivé boje a
bitvy nastavit tak, aby se v určitých momentech zdály být alespoň
trochu snesitelné či řešitelné. Což se myslím i děje.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Další položkou v
rovnici tvého života byla i loni tvá práce. I tady jsi jako vždy
zabojovala jak lev, aby se všem, kteří se na tebe s důvěrou
obrátí, dostalo práva a spravedlnosti. Tvé kanceláři to bylo
jen ku prospěchu, tvé oponenty litovat snad ani netřeba, zvláště
ne v případě, že jim na rozdíl od tebe o to právo a
spravedlnost zas až tolik nejde, jak se mnohdy ukazuje i nám
laikům.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nu a pak tu máme
tvé soukromé volnočasové aktivity. Představ si, že vážně
neznám nikoho dalšího, komu by za jediný rok vyšly hned tři
publikace, z toho dvě zcela zásadního významu a dlouho
připravované. Jen se mi zdá, že publikum pro ně ještě musí
dozrát... přičemž je potřeba zvážit i možnost, že se tak
vzhledem k dějinným událostem hned tak nestane. Tak, jako se tomu
dělo u mnoha jiných autorů, jejichž tvorba a myšlení předběhla
svou dobu. Nejsi jako autorka zrovna nenáročná, chceš po čtenáři
určité mentální úsilí, práci na sobě, opouštění vlastních
předsudků... a na to dnes ne každý tu sílu má.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Co se dělo dále?
Na začátku roku jsme sledovaly, jak někdejší silné antiislámské
uskupení, jehož neprozřetelný lídr (o jeho dalších vadách se
rozepisovat nebudu, to sem nepatří, ač obě víme, k čemu tyto
vady nakonec vedly a ještě povedou) udělal tu chybičku, že tě
ještě předtím vyloučil z jeho řad, míří do historie (což
jsi mimochodem také včas předpovídala). Nad věcí se nedalo
dlouho ronit slzy, byť jde o událost značně nešťastnou. Zasáhlo
nás to tedy obě (byť já jsem vlastně byla „vyignorována“,
nikoli řádně vyloučena – inu, chtějme spolkovou činnost po
někom, kdo si s právem a jinými formalitami tyká jen pro svůj
vlastní prospěch...). Po krátké době zdánlivé pasivity se však
ukázalo, že ty už máš v hlavě plán, jak pokračovat. Bylo ti
totiž jasné, že ty už do žádného uskupení, kde by ses musela
podřizovat někomu, kdo se nakonec na tvé myšlenky a tvou práci
vykašle a bude tě chtít místo ocenění tvé iniciativy a
realizace tvých myšlenek leda zničit, jít prostě nemůžeš. A
zároveň není v tvé povaze věci vzdávat, zvlášť když určité
myšlenky by realizovány prostě být měly. I rozhodla jsi se
založit ženský spolek. Zpočátku mě to příliš nevzrušovalo,
říkala jsem si, že to jako vše u nás bude na dlouhé lokte... až
do momentu, kdy jsi mi asi za měsíc nebo dva oznámila (připomínám,
že to bylo v autě při cestě za našimi pracovními záležitostmi,
abych se jó nemohla bránit), že je spolek hotov - „a hádej, kdo
je v něm místopředsedkyní?“. No a od té doby má
místopředsedkyně pěnu u huby, jak stále někde něco vázne,
případně jásá nad iniciativními, aktivními a nadšenými
členkami či skvělým publikem našich společných akcí. Dobrý
dárek ke všem dalším narozeninám nás obou.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Co dalšího ještě
pod tvým vedením loni proběhlo? No, je to to, čemu „orientalista“
Ostřanský říká „eskapády Samkové“ a co nejspíš chudák u našich islámských „spojenců“ asi pracně hasí... I když
nemyslím, že by si z nějakého Ostřanského zrovna v Turecku,
kteréžto zemi jsi proklela velvyslance, příliš dělali. Tomu asi
věří jen on sám. Jistě že se mu to nelíbí – seber mu islám
a zjistí, že je nadbytečný a neuživí se. A to asi nebude jediný
problém, který by on a jemu podobní v tu dobu už měl. Ale dost o
něm. Velvyslančí kauza (a tím myslím i účast velvyslanců
muslimských zemí na semináři o islámu ve sněmovně) pomohla
odhalit zajímavé věci. Třeba to, že se Ústředí muslimských
obcí je ochotno svléknout do nedbalek v naději, že to, čím
budou mávat, bude veřejnost interpretovat jako negližé té hrozné
Samkové místo jejich vlastních trenýrek. Nu, nestalo se tedy to,
v co doufali. Naopak se ke svlékání přidala i advokátní komora,
tam to připomínalo loupání cibule. Uvidíme, jak se tahle věc
bude vyvíjet dál. Každopádně ti děkuju za možnost zpracovávat
ty tuny pozitivních ohlasů na tyhle akce z celého světa.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nu a pak tu byl
podzim. Rozloučila jsi se se svým žlučníkem, pokřtila svou
knížku o islámu a protože se blížily senátní volby, vyrazila
jsi podporovat vybrané kandidáty přímou účastí na jejich
besedách. Bylo to náročné, bohužel lidem zřejmě stále ještě
nedochází, jaký význam taková osobní setkání dnes mohou mít,
jaké informace se tam mohou dozvědět i od těch, o kterých třebas
pochybují... Nepřísluší nám ovšem tohle řešit za ně. Pro
nás obě to byly zajímavé cesty a přínosná setkání, stejně
jako třeba natáčení živého videa, které zaznamenávalo stejnou
diskusi. Je potřeba to brát jako zdroj zkušeností, poznatků a
inspirace, ne jako něco konečného.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
A co tedy dále? V
tvém medailonku na letošní konferenci Ženy sobě (která je už
za pár dní) píšeš, že „jsi se rozhodla, že to nejlepší tě
teprve čeká“. To aby tvým oponentům, kteří ve skutečnosti
ještě s žádnou oponenturou bohužel ani nezačali, běžel mráz
po zádech už teď... Netřeba ovšem dodávat, že se mnou při
realizaci „toho nejlepšího“ můžeš jako vždy počítat. I
když, možná to ani nemusím psát – stačí, aby ses TY rozhodla
a zas mi to někde jen tak bokem oznámila, abych taky nemohla moc
ječet... Každopádně se nechám překvapit. Zatím to totiž
vypadá tak, že tyhle dárky, které naděluješ sama sobě, dost
kupředu posouvají i mě. A pravděpodobně nejsem jediná, kdo s
tebou tuhle zkušenost má.
</div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Co ti tedy do budoucna popřát? Vím, že ač se dovedeš radovat z materiálních věcí typu kvalitních knih, pěkně ušitého oblečení atd., zároveň na nich nelpíš tak, aby tě to nějak omezovalo. Tyhle věci a materiální požitky vidíš myslím spíš jako prostředky pro dosahování nehmotných cílů, získávání nových poznatků, rozvoj sebe sama i vztahů s druhými. Tedy spíš jako investice do budoucna. A proto ti snad za sebe mohu popřát: více síly, aby k tobě takové věci měly možnost přicházet a aby tys měla stále dostatek možností, jak s nimi účelně naložit. Přičemž jedním z těch účelů může být i to, aby tyhle věci a zážitky dokázaly obohatit především tebe a ty z nich zase dál dokázala čerpat. Pro sebe i pro nás ostatní, které jsi velkoryse zahrnula mezi své nejbližší. </div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style=" margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Krásné narozeniny!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpXqOslu0PI7SyZjM-FV80EjDo19PDXkQTSJ-upTVGtkn21Mm1vEa4MhsuiYHIdQxzV7kTVFT44SihOpWqXTzS63ZUIofWz_6ardmKeSerO7LzwYE546HRNIA_om1gBDw7ZYcXT2dXqYo/s1600/klara17.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpXqOslu0PI7SyZjM-FV80EjDo19PDXkQTSJ-upTVGtkn21Mm1vEa4MhsuiYHIdQxzV7kTVFT44SihOpWqXTzS63ZUIofWz_6ardmKeSerO7LzwYE546HRNIA_om1gBDw7ZYcXT2dXqYo/s320/klara17.png" width="320" /></a></div>
<br /></div>
<br />
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-67053799012763208292017-03-14T18:21:00.000+01:002017-03-14T18:21:51.224+01:00Pár slov o sjezdu Éry žen<div style="text-align: justify;">
Dny pomalu běží a já koukám, že tu přece jen tak nějak chybí alespoň pár slov o prvním členském sjezdu spolku Éra žen. Bylo asi potřeba si utřídit myšlenky, nechat vše doznít... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mám z toho všeho přitom takový dvojznačný pocit. Jistě, jsem najednou v čele nějakého spolku, dokonce na přání někoho, koho si skutečně vážím. Ale zároveň je to stále vědomí, že jsem jen malé kolečko ve velkém soukolí, které může být časem ještě větším. Že ty ženy, které se k nám připojují, mohou být (a také často jsou) mnohem zkušenější, odhodlanější, aktivnější, schopnější... zkrátka kvalitnější než já. To jim přitom nezávidím, vím, že vše má svá negativa, jen konstatuju, jak to prostě je a že si stále uvědomuju, jak se u mě v minulosti na nějakou dobu prakticky zastavil čas a vývoj. Je to, jako by byl člověk ve vězení nebo v kómatu a okolí sledoval jen zpoza tlustého skla. Vím, že do budoucnosti se nedá kráčet pozpátku, nicméně pořád cítím, jak moc mě to ovlivnilo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně zpátky k Éře žen a našemu sjezdu. Jak jsem řekla, dvojznačný pocit tu je, a to i z dalších důvodů. Ono totiž co si budeme povídat: lepíme vše na koleně a za pochodu a značně amatérsky a s velkým rizikem. Navíc prakticky v našem volnu, zatímco opozice je profesionální a placená a mnohem lépe organizovaná. Ať už jde o samotný islám a jeho vyznavače (vykonávat od dětství 5x denně určitý rituál vám dá do života jasný vzkaz, co se po vás chce), nebo neziskovky z etnobyznysu, sdružené do celých sítí, které jsou laikovi nepřístupné a jen těžko odhalitelné. To tady není, jsme tu jen my tři ve vedení a donedávna cca 70 dalších žen odhodlaných jít do toho s námi. Ten počet se ovšem nakrátko bude muset snížit směrem dolů, jak jsme se na sjezdu dohodly. Ale o tom snad později. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle vše jsem měla každopádně na mysli, když jsme ten sjezd chystaly. Místo konání se nám prakticky na poslední chvíli povedlo získat luxusní. Ovšem ta organizace mi spadla do klína a nějak z ní nejsem dvakrát odvázaná – starat se, aby všechny členky dostaly všechny maily s potřebnými informacemi a materiály, komunikovat s nimi ohledně potvrzení účasti, příjezdů, řešit, co vše je potřeba sepsat a nechat Klárou vytisknout, stresovat se, jestli už to vytisknuté je a jestli někde není ještě potřeba něco doplnit, aktualizovat... Zkrátka dosti amatérské. Tři dny před akcí se nám navíc omluvil domluvený fotograf, což mi na náladě nepřidalo, nejen proto, že jsem foťák na akci tedy musela táhnout sama s vědomím, že i tohle je tedy na mně. Nakonec mě to vše dostalo do stavu, kdy jsem už určité věci dělala automaticky a doslova hodila za hlavu to, jak a hlavně čím se na tom sjezdu budu členkám prezentovat já sama. Takže jsem normálně fungovala v práci a žádné proslovy si nepřipravovala, dokonce jsem vynechala i to, o co mě požádala Klára Samková, tedy pročítání si výroční zprávy a dalších dokumentů, abych je členkám prezentovala. Což taky mohlo dopadnout pěkně blbě...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, nakonec ovšem vše probíhalo tak hladce, až jsem z toho sama byla překvapená. Pomiňme teď to, že jsme byly s Klárou špatně domluvené, kdy a kde se před akcí sejdeme, nebo to, že jsem musela dirigovat našeho řidiče, který zajišťoval odvoz některých členek, takže jsem na Florenci hulákala do telefonu a musela si nechat ujet asi dvě metra, i to, že doporučovat někomu jezdit MHD mířící v první jarní slunečný víkend do ZOO v Troji taky nebyl nejlepší nápad, co jsme mohly mít... Ale od momentu, kdy jsem docapala k místu konání, na půl hodinky se tam vystavila slunečním paprskům a pak dorazila další ze zakládajících členek spolku s doprovodem, už to vlastně bylo všechno fajn a přirozené a plynulé, že se tomu vážně i sama divím. Zapluly jsme do prostor, kde se celá akce měla konat, oblehly rautový stolek s kávovarem a dalším občerstvením, usadily se ke kulatým stolkům a konverzovaly s provozovatelem... a čekaly a čekaly, až se ve vchodu začaly objevovat první členky našeho spolku. A tam už to pak bylo na mně – byla jsem totiž jediná, kdo ta jména znal, ale až na výjimky známé z dřívějška jsem nevěděla, jak dotyčné vlastně vypadají, znala jsem sotva rok narození či místo, odkud k nám přijely, občas si člověk vybavil i trochu více z toho, co nám napsaly, ale stále mu to moc neříkalo o tom, jaká je dotyčná ve skutečnosti, jak si sedne s ostatními nebo přímo se mnou, jestli najde i nějaká další společná témata k hovoru... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8V3ZSsALsAUYNnChp36YgDDj_SvE41X4KDfnkpDaVq0sfQonw72iDM02dHrmWXitthvhQ0Bda3qo2Kdvsy_0feuJgOayjyVBrdT87T3bRXVwLAnt8LjrTO-DLR4La0vQ62mKTzbCQQ98/s1600/IMGP4563.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8V3ZSsALsAUYNnChp36YgDDj_SvE41X4KDfnkpDaVq0sfQonw72iDM02dHrmWXitthvhQ0Bda3qo2Kdvsy_0feuJgOayjyVBrdT87T3bRXVwLAnt8LjrTO-DLR4La0vQ62mKTzbCQQ98/s320/IMGP4563.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rautový stolek s občerstvením, nejoblíbenější to přítel schůzujících žen</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak říkám, nějakým božím řízením zrovna tohle šlo jak po drátkách. Členky spořádaně a vcelku včas i přes nečekané zácpy na komunikacích pochodovaly na určené místo, navzájem jsme se představovaly, já je představovala ostatním a nechávala je usednout ke stolkům, kde se už brzy rozproudil hovor, kmitala jsem kolem, jestli někdo něco nepotřebuje, hlídala hodiny, kdy dorazí hlavní hvězda dne, totiž Klára Samková s těmi, které měla dovézt a zejména s tištěnými materiály pro celý průběh sjezdu... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nu, madame nakonec s drobným zpožděním přijela, čili svět byl v pořádku, přesunuly jsme se k velkému stolu, rozdala jsem členkám dovezené materiály a jaly jsme se schůzovat pro větší blaho lidstva. Klára si vzala úvodní slovo, kde vysvětlila, co a proč a jak ohledně Éry žen, nu a pak požádala jednotlivé členky, aby se všem postupně představily a pověděly něco o svých zkušenostech s našimi tématy, případně o dění v regionu, ze kterého přijely. A tak se rozjela naprosto přirozená a spontánní diskuse, která se ovšem pochopitelně protahovala a protahovala, protože Klára samozřejmě ke každé člence či názoru měla taky co říct, ostatní členky se taky zapojovaly, Klára si psala poznámky... Bez tohohle bychom ovšem nemohly pokračovat, takže to hodnotím kladně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pochopitelně nakonec přišlo nevyhnutelné a bylo mi promluviti před přítomným publikem, s šéfovou po mé pravici... Světe, div se, jindy bych byla nervózní až vytrémovaná, ale v téhle přívětivé atmosféře islámoklastce huba jela prakticky sama a úplně spatra, aniž by nad tím musela zdlouhavě přemýšlet nebo se nějak zakoktávala, přebíhala od tématu k tématu... Zkrátka jsem skutečně překvapila sama sebe a zároveň se mi myslím povedlo sdělit členkám podstatné informace jak o sobě, tak o tématech, kterým se ve spolku i mimo něj věnuju, no a nakonec podobně dopadla i prezentace výroční zprávy. Na tu ovšem došlo až po obědě, který také musel počkat, až se všechny vykecáme, až vypijeme všechno kafe z kávovaru a sníme všechny koláče. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co ještě dodat, pokud se člověk nemá zmínit o věcech interního rázu? Že jsem nečekala, že se podaří dát dohromady takto silné a inspirativní ženské osobnosti? A že jsem ráda, že jsem u toho vůbec mohla být a nějak tomu napomoci? To je asi jasné. Těch nápadů tam zaznělo vskutku hodně, a na rozdíl od plků v předchozích antiislámských uskupeních byla většina z nich i racionálních, logických a hlavně použitelných. Třikrát sláva našim členkám za to. I za to, že tam neproběhly nějaké animozity, ostřejší výměny názorů, že se tam nepraktikovalo politikaření, vytváření skupinek nebo nedaj bože lezení komusi kamsi... Ono nás na to ovšem bylo zatím ještě dost málo. Ale i tak. Samozřejmě to do budoucna bude potřeba hlídat. Stejně jako nás teď čeká moře práce na vnitřní konsolidaci spolku, než opět vylezeme ven s nějakými projekty a akcemi. Ty už si ovšem budeme mezitím také připravovat. Možná bude veřejnost zpočátku zklamaná, že nekomentujeme na facebooku každý prd, nesdílíme desítky videí, nepíšeme petice a nelítáme z města do města. Leč musíme fungovat především dle našich vlastních možností a potřeb. Než chaos a nablblé hurá akce, které k ničemu nevedou, je lepší dělat věci pořádně. A ukázalo se, že určité možnosti v tomto směru skutečně máme. Jistě, že podstatným hybatelem všeho budou i nadále naše finanční možnosti. Víme, že každý začátek je těžký a že sehnat na naše takzvaně kontroverzní aktivity sponzora bude velmi obtížné. Ale myslím, že nikde není psáno, že to tak musí být napořád. Ono může přijít takový sled událostí, že se vše může snadno změnit. Proto máme naše cíle poměrně široké, aby se tam tyhle změny mohly aspoň nějak vejít a abychom na ně zvládly reagovat. </div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-30077795315002732392017-01-20T21:53:00.001+01:002017-01-20T21:53:55.793+01:00Pardubická Hassan story aneb drby, kecy, pikošky<div style="text-align: justify;">
Po včerejší akci Éry žen v Pardubicích, ze které se stále ještě vzpamatovávám, jsem samozřejmě byla zvědavými spoluorganizátory požádána o vysvětlení toho pražského "překvapení", které s námi přijelo v podobě fotografa Vítka Hassana a za které jsem z velké části zodpovědná hlavně já. A protože se mi to nechce psát každému zvědavci zvlášť, holt teď budete muset přetrpět slušnou porci bulváru. Nuže, do toho:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Již je o mně celkem známo, že jsem názor na VH přehodnotila ještě dříve, než nastoupil na nedobrovolnou rekreaci (na tom slově si trvám ve významu "znovu něco stvořit", což se myslím v jeho případě nějakým záhadným způsobem povedlo) do věznice v Ostrově nad Ohří. Opět za toto mé "přepnutí" může jeden z mých nejmenovaných kolegů, shodou náhod ten, kdo mě k témuž "donutil" i u Kláry Samkové. Tedy již jsem měla vyzkoušeno, že to prostě jde a většinou to bývá i ku prospěchu věci. Byť to není nic nenáročného a vyžaduje to neustálou sebekontrolu, aby člověk buď nesklouzl zpátky, nebo se naopak nepustil do podlézání dotyčnému a jeho přehnané ochrany před kritikou okolí apod. Takže já sama jsem s Vítkem problém neměla už v době protiislámské demonstrace na Palackého náměstí, což bylo 30. června 2015. Tehdy to ovšem bylo ještě jednostranné, resp. jsem neměla potřebu s ním vstupovat v kontakt za každou cenu a dávat mu to vědět. Prostě jsem to nechala být. Pak jsem ho viděla krátce na demonstraci 18. července na Václaváku (kde začínala Hašková), načež tedy došlo k výše popsané eliminaci "zlého" Hassana z veřejného prostoru, což bylo doprovázeno z mého pohledu značně nechutnými výlevy radosti nemála z mých bližních, k čemuž jsem se ovšem spolu s kolegou odmítla připojit. Jak to pak pokračovalo dál si můžete přečíst v příslušných <a href="https://islamoklastne.blogspot.cz/2016_10_01_archive.html" target="_blank">blozích</a>. Ale je to dlouhé čtení, které s věcí, o které píšu dnes, zas až tak nesouvisí. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Faktem je, že jsem s Vítkem byla v písemném kontaktu právě od doby, kdy jsem právě tyhle blogy napsala a sojka práskačka mu na ně předala odkaz. Blogy jsem napsala až poté, co jsme se viděli na demonstraci za zvolení Trumpa prezidentem (tedy v září 2016), kde si teprve ovšem Vítek uvědomil, na koho to vlastně hledí. Ovšem i tam to ještě proběhlo bez přímého osobního kontaktu. Nicméně od té doby se nám povedlo onen zmíněný tomahawk zakopat doufejme hodně hluboko, vyměnili jsme si pár fotek (včetně fotek Kláry Samkové, kterou fotil ještě před trumpovskou akcí a které jsem dávala na web, stejně jako články a rozhovory o něm a s ním), rozebrali vzpomínky na minulost a na lidi, které známe, zkoušela jsem ho uvést do situace poté, co byl propuštěn... Zkrátka tu z mé strany probíhala a stále probíhá ona mravenčí práce vytváření minimálně neutrálního vztahu (i když pochopitelně budu ráda za to, když ten vztah bude dobrý), který prostě z nějakého těžko pojmenovatelného důvodu považuju za potřebný a přínosný. Pochopitelně je to celé ovlivněno tím, že já vím, že mu po jeho návratu jistí lidé sledující své vlastní cíle zkoušeli lézt do příslušného otvoru a lákat ho mezi sebe a pak se na něj vykašlali v momentě, kdy je o něco požádal a nechali ho v problémech samotného. Což způsobilo, že Vítkova nedůvěra v lidi je na dost vysoké úrovni, zvlášť když si připomeneme, že jde o Vítka, který s tímhle měl problém už dříve a který se navíc vrátil z takového pekla, které si většina z nás raději ani nechce představit. Takže samozřejmě rozumím tomu, že i mě si Vítek hlídá, co a jak udělám. Tím spíš, že tedy oba víme, jak to mezi námi bylo dřív. Ale s tím já problém nemám. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tolik tedy krátký úvod do situace několik měsíců zpět. Pokud jde o osobní kontakt s Vítkem, na ten byl bohatý hlavně uplynulý víkend. Doběhla jsem se podívat na to, jak se sluníčkáři u Karlova mostu dojemně loučí s velvyslancem USA Schapirem, a místo svého známého jsem tam zmerčila Vítka s nádobíčkem, chystajícího se k ostré akci jako vždy. Ovšem tam na víc než na pozdrav nedošlo, nějak na to nebyly vhodné podmínky v té zimě a při vší té švandě kolem. Následující den, tedy v neděli, jsme se na dálku viděli zas, tentokrát u syrské ambasády, kdy já jsem s pardubickými a pražskými kolegy byla zavřená v ohrádce pro protestující proti pochodu do Aleppa, zatímco on se hezky na volno pohyboval "venku" mezi ostatními novináři. Nutno podotknout, že ti se na nás ale vrhali mnohem zběsileji než on. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a teď k tomu, co předcházelo Vítkovu objevení se s námi v Pardubicích. Nic složitého na tom není, vzešlo to vše z vlastní Vítkovy iniciativy, resp. žádosti. Prostě jsme si v pondělí psali, připomněla jsem mu akce, které ten týden mají proběhnout, tedy soud s ředitelkou Kohoutovou a právě pardubickou akci Éry žen, a z něj na férovku vypadlo, že ho kupodivu víc zajímá ta akce Kláry a zda by nemohl jet s námi a fotit, samozřejmě s následující mediální odezvou via Parlamentky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nu, co mám říkat. Šok to pro mě přece jen byl, když jsem si to celé sesumírovala dohromady. Vítek, já a další lidi kooperující na jedné akci a trávící spolu hodiny v autě... Tehdy jsem si teprve uvědomila, jak zlomyslný smysl pro humor pámbu má a jakým způsobem nechává lidi trpět za jejich hříchy. Absurdita na entou. Ale v ten samý moment jsem zároveň bouchla do stolu a konstatovala: "OK, ano, takto to má být a takto to bude a proběhne to naprosto v pořádku." A od té chvíle se mě ta myšlenka prostě celý týden držela a dělala jsem pro ni maximum. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo to celé jak v nějakém surrealistickém filmu. Samozřejmě bylo třeba ještě získat povolení Kláry a ověřit si, že v autě bude ještě místo, což šlo obojí bez problémů, Vítek si taky nechal 5 % na možnost, že by nakonec nejel, což mě tedy přiznám se strašilo po celý týden mnohem víc, než že by jel a stalo se tam něco nepříjemného... No, v práci jsem se skoro nemohla soustředit a i ten soud s paní Kohoutovou mi svým způsobem šel jedním uchem tam a druhým ven, částečně i kvůli tomu, že jsem se ani nedostala do soudní síně a tvrdla na chodbě. Tímto se zpětně omlouvám všem, kdo se mnou v takovém stavu měli co do činění.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I nadešel soudný den, čtvrtek. Pro jistotu jsem nakonec překvápko zkoušela zpřístupnit jednomu z pardubických organizátorů, aby aspoň on byl pro případ nouze po ruce a v obraze, leč ten do akce samotné nebyl online a telefon na něj jsem neměla, takže to celé vlastně viselo na mně a samozřejmě na Vítkovi samotném. To jsem ovšem ještě nevěděla, takže jsem nahodila fasádu a slavnostnější oděv a s myšlenkou, že takhle pitomých 5 % nejistoty jsem ještě nezažila, jsem vyrazila ke Kláře. Lezu do metra, mobil zavrní a na displeji přistane zpráva, že z 95% Vítkovy účasti je účast 100%, neboť právě vyráží. Raději jsem si sedla, protože ten zvláštní film s námi v hlavních rolích právě začínal. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celé to pak ještě pokračovalo dalším dějstvím. Přihopkovala jsem ke kanclu, a protože bylo docela hezky a mně se nechtělo ještě tvrdnout uvnitř a čekat na Kláru a její obvyklý pozdní příchod, jala jsem se okounět kolem a očumovat vláčky jako vždy. Do dvou minut - tú tú, Klára frčí okolo mne a parkuje. I zapluly jsme do kanclu, Klára si skočila pro něco k jídlu a řešila administrativně-pracovní záležitosti s osazenstvem kanclu a čekalo se na zbylé dva, kteří tedy s námi do Pardubic měli jet, čili na Cornelii a právě Vítka. Cornelie se později omluvila. No a Vítek... Nikdo nepochopí, jak mi bylo, když jsem v určenou hodinu vystrčila nos do mrazu před kanceláří, jestli někde nebloudí, a uviděla ho tam stát, stejně nejistého, jako jsem byla sama, když jsem tam měla jít poprvé a jak jsem ještě donedávna stávala... Uvnitř totéž - já se tenkrát poprvé stejně "profesionálně" tvářila, že si píšu poznámky a připravuju se na pohovor s paní doktorkou, on si čistil objektiv a tvářil se, že na té židli vlastně žádný Hassan není... No hrůza. :D Naštěstí nás Klára nenechala dlouho trpět, vzájemně jsem je konečně seznámila a poté, co jsme ji vyrvali ze spárů kancelářského personálu, jsme do kufru hodili balík knih k podpisu a kupodivu VČAS (!!! - něco neuvěřitelného, co jsem doteď s Klárou nezažila) vyrazili do Koněpůlek. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Že v autě po prvním "Hassane, vy jste..." vbrzku padly největší bariéry a že se tam probralo postupně to, co se probrat mělo, asi netřeba říkat. U soudu v Pardubicích už jsme z auta lezli jako tým, co tu akci spolu zřejmě zvládne bez větších problémů. Jen chyběla uvítací družina a červený koberec, takže jsem s navigací malinko tápala. Ovšem napravili to pardubičtí hned ve dveřích. Ty vykulený oči a spadlý brady, když Vítka uviděli, se mi ohromně líbily... nicméně nebyl čas na nějaké protesty nebo řešení čehokoli, prohlásila jsem stručně "tohle je Vítek, buďte na něj hodní", všichni si potřepali rukama a mazalo se za paní doktorkou dovnitř, kde už čekala plná kavárna. Ani mi to v první chvíli nedošlo, že všichni ti lidé čekají na nás, myslela jsem, že se salonek bude nějak oddělovat... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak to celé začalo a mé vnitřní já jen zíralo, zatímco to vnější se snažilo aspoň nějak soustředit a fungovat. Vítkovi jsem stručně vysvětlila, co a jak bude probíhat (malinko nám znervózněl, když jsem mu povolila fotit i návštěvníky akce, měl strach, aby se někdo necukal... což bych pravděpodobně řešila tak, že bych dotyčného požádala, aby příště seděl doma a nechodil na veřejné akce; ovšem vzhledem k tomu, že všichni seděli natěšení u stolů a dalo se čekat, že nadšení bude gradovat spolu s tím, jak Klára bude mluvit, tudíž že se lidi spíš BUDOU CHTÍT FOTIT, jsem tuhle věc vyhodnotila jako nepravděpodobnou). A pak už nás pořadatelé představili, Klára ještě stihla podepsat několik knížek, pak jí strčili mikrofon do ruky, objektivy včetně Vítkova se k nám natáhly... a bylo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Naprosto bezproblémová akce. Jak podle scénáře, jen jsem občas nevěděla, ke kterému objektivu se mám natočit dřív, který na mě zrovna míří, zatímco chystám knížky, beru od lidí peníze, strkám Kláře tužku nebo papír, míchám jí čaj, rozdávám vizitky, komu mám kdy uhnout a komu naopak vlézt do záběru, s kým se vyfotit... Mazec. Autogramiáda v Brně byla výborná, ale tohle bylo ještě lepší. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Večer pak celý tým zastihl u jednoho stolu u večeře, kterou nakonec po jistých peripetiích skutečně dostali všichni. Samková se vyfotila s obligátním tatarákem, probrali jsme ještě pár věcí, dokud byl čas, a pak jsme ve čtrnáctistupňovém mrazu doskákali s perníkovými dary zpět k autu, pro velký úspěch jsme si pardubické uličky projeli hned několikrát, než jsme se z nich vymotali, a vzápětí vytuhli na sedadlech, až na řidičku bojující s mlhou všude kolem nás. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kdo chce, může si na závěr pustit ono video, které jsem (na rozdíl od mnoha explicitních záběrů z halal porážek a jiného muslimského veselí) odmítla dokoukat, protože to prostě psychicky nedávám. Třeba vám to něco dá...<br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="275" src="https://www.youtube.com/embed/1EUpQskNg1E" width="490"></iframe></div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-58580839231393123082017-01-08T00:36:00.001+01:002017-01-08T00:36:25.912+01:00Začátek roku 2017<div style="text-align: justify;">
S čistou hlavou a lehkou nohou jsme někteří z nás vykročili do nového roku, s nadějí, že se alespoň pokusíme překonat těžkosti a nástrahy, které nás v něm čekají... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud jde o můj konec předchozího roku, ten jsem nakonec strávila ve společnosti své šéfové a našeho doprovodu. Bohužel to bylo na místě, které na akci, která tam probíhala (a které jsme my byli jen nepatrnou součástí), nebylo příliš kvalitně připraveno. Navíc se na mé šéfové projevilo vyčerpání z celého uplynulého měsíce, který věnovala stěhování a věcem s ním souvisejícím, takže se finále oslav ani nezúčastnila a s nevolností odešla domů, což jsme pár minut po půlnoci učinili také. Nicméně i tak jsme měli docela dost času pohovořit si o plánech na tento rok. Ty pak Klára vtělila do svého novoročního facebookového statusu, nutno říci značně obsáhlého, neboť nás toho čeká opravdu hodně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Silvestr byl tedy pro nás poměrně klidný, komorní, bez záplavy alkoholu a přejídání se. A díky němu jsem měla pak možnost zažít i silvestrovskou Prahu tak, jak jsem ji ještě neznala. Jela jsem totiž krátce po půlnoci přes celé město domů, z hospody jsme odcházeli, když začaly vybuchovat ohňostroje. Byla to opravdu zvláštní atmosféra, metro na Můstku bylo plné rozjařených Rusů a lidí, kteří ani nevypadali, že jedou z nějakých oslav... jen tam tak klidně seděli a bavili se spolu... Navíc protože jsem neměla zjištěný autobusový spoj, rozhodla jsem se jet o několik stanic dále a dojít domů pěšky, mám to asi 20 minut (za běžných podmínek) a tentokrát to byl nezapomenutelný zážitek. Bylo totiž poměrně chladno, dalo se očekávat náledí, ovšem byla naprosto neuvěřitelná mlha, což mi v kombinaci s opilými lidmi v ulicích s petardami v rukou i nad hlavou nahánělo trochu obavy. Nicméně nebylo zbytí. I vyrazila jsem od metra prakticky sama, oči na šťopkách, a kupodivu až na skupinku mládenců u školy, kteří se přece jen rozhodli do té bílé tmy odpalovat rachejtle, jsem nepotkala vůbec nikoho. Mlha tlumila veškeré zvuky, jindy by bylo slyšet ohňostroje zdaleka, ovšem tentokrát nový rok začínal tichem, přikrytý bílou peřinou, ve které se jen stěží dalo rozeznat oranžové světlo lamp... Prodírala jsem se vpřed metr za metrem, abych neuklouzla, a měla pocit téměř až mystický, skoro jako v kostele. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na co jsem při tom pochodu bílým tichem myslela? Na všechny ty, které mi uplynulý či předchozí rok dovolil blíže poznat tak, jak jsem v to ani nedoufala, na ty, kteří mne vpustili do svého soukromí a se kterými víme, že se na sebe můžeme spolehnout a je nás spolu dobře. Myslela jsem na to, co letos asi čeká je a jak to zvládnou. Myslela jsem i na to, co nám vyprávěla u stolu Klára a jakým způsobem to ovlivní můj běžný každodenní život. Vzpomínala jsem i na svou rodinu, rozstrkanou víceméně mimo můj dosah a do značné míry také mimo dosah veškerého dění, pnutí a rozhodování v metropoli.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak nám začal nový rok. Nenechal mě hned od začátku sedět na pozadí, ale zapojil mě do práce, která je sice fyzicky poměrně náročná a kterou jsem nikdy předtím nedělala, ale která mi zřejmě zdá se nebude jinak dělat větší problémy. Navíc má pro poměrně dost lidí mnohem větší smysl než jen přesunování informací z mailu na web apod. Což ovšem ve zbytku času budu dělat i nadále. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a pak tu máme Éru žen. Tu letos čekají poměrně velké věci. Už se čeká jen na oficiální spuštění jednoho našeho projektu, který má značnou důležitost i dosah. Naplánované či ve fázi plánování jsou zhruba tři výjezdní akce s besedami, první z nich jsou Pardubice 19. ledna. Konečně se také sešly tři zakládající členky spolku, aby si nad tou naší společnou budoucností trochu polámaly hlavy. Setkání to bylo nesmírně přínosné a pozitivní, nejen kvůli zkonzumovaným chlebíčkům a vypitému vínu, ale i vzhledem k tomu, že jsme se už začaly domlouvat i na prvním sjezdu členek Éry žen. Jak výjezdy, tak zmíněný projekt i sjezd bude potřeba samozřejmě postupně informačně zmanažovat, takže si taky máknu. Navíc jsme s Klárou i letos obě členkami ženského spolku Business & Professional Women, která koncem března pořádá tak jako každý rok obří akci pro ženy ke Dni platové rovnosti žen a mužů (Equal Pay Day). Klára tam opět půjde jako mentorka, čili bude zájemkyně seznamovat s nějakým tématem a svým pohledem na něj, no a já tam pochopitelně chybět také nebudu. Éru žen samozřejmě bereme s sebou, minimálně v podobě materiálů vkládaných do dárkových tašek návštěvnicím, dokonce Klára zmínila i možnost nějakého celoročního tematického mentoringového pásma, které bychom mohly spolu s BPW dělat. Vůbec letos Éra žen bude hodně v pohybu, dle toho, co Klára zamýšlí dělat, na což se ovšem těším. Bála jsem se toho v souvislosti s tím, jaká je moje aktuální osobní situace, ale Klára mi navrhla způsoby, jak to celé skloubit tak, abych to zvládla. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak nám tedy utíkají první dny nového roku. Bohužel ovšem kromě těchto pozitivních věcí evidentně nezačíná příliš dobře. On je totiž rokem volebním. A protože na některé politické strany je značně napojen etnobyznys a neziskový sektor tohoto typu, dalo se i očekávat, že také zahálet tito lidé nebudou. Ano, narážím na onu kauzu "černocha v letáku Lidlu". Upřímně řečeno, nevidím důvod, proč by mi ten afroněmecký fešák měl vadit (kromě těch směšných kalhotek, do kterých se nechal navléct, ale to je holt jeho práce). Samozřejmě to není první černoch, kterého jsem kdy v letáku či v reálu viděla, konec konců jsem na kolejích strávila rok s děvčetem z Konga. Koukat na něj tedy vydržím, byť ho samozřejmě neberu jako referenční objekt pro nákup zboží, ježto lidé z mého okruhu mají zkrátka barvu pleti i somatický typ jiné, takže prostě nevím, jak by oblečení, které on má v letáku na sobě, vypadalo na nich. Což bylo to, co zmiňovali zákazníci, kterým samozřejmě nejde o nějakého černého fešáka, ale o to, aby výhodně nakoupili, pokud možno ne zajíce v pytli. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Reakce z Lidlu ovšem přišla naprosto strašidelná, prakticky nikdo ji nečekal. Očekávatelné by bylo, kdyby se alespoň nějak snažili se zákazníky komunikovat, případně jim dali najevo, že si všichni jsme navzájem rovni, resp. že si váží toho, že jim tam zákazníci nosí peníze, tedy že se pokusí situaci, kterou zákazníci kritizovali, nějak řešit. Nic z toho se ovšem nestalo (napadá mě, že to je vlastně dobré, neboť to do budoucna vylučuje japonsko-německou spolupráci na stejné úrovni, jaká byla za druhé světové války - Japonsko svými lidmi nepohrdá tak, jako se pro tuto cestu rozhodlo Německo). Místo toho zákazníci dostali porci neziskovkářského etnobyznysáckého newspeaku, naprosto mimo téma, o kterém hovořili, a z celé záležitosti se začal dělat "strašný rasistický problém". Zatímco reakce nebyla podepsaná, do médií už zprávy za Lidl posílala jejich tisková mluvčí, pak novináři strčili pod nos mikrofony i samotnému modelovi (jako by ten nebyl pouhým objektem, asi jako ve stejném obchodě prodávané nádobí), no a navíc nastoupily do akce právě jednotlivé neziskovky z etnobyznysu, včetně jejich patrona, současného ministra bez portfeje Chvojky, který si prý chce v onom řetězci koupit oblečení, což nás má asi nějak zajímat nebo z toho máme něco vyvozovat o svém chování a myšlení a "polepšit se". </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Čímžto pádem se z toho pro mne stala nikoli aktivita samotného Lidlu, ale právě zřejmě dlouho plánovaná součást kampaně druhých, výše zmíněných subjektů. Poznat to lze ostatně velmi snadno, jednak z toho, že se Lidl takto ke svým zákazníkům nikdy takto nechoval (ve smyslu jejich "výchovy ke správnému evropskému politickému smýšlení, což naopak dělají jak neziskovky, tak zadlužená a volby se prohrát chystající ČSSD), tak neměl statusy plné faktických chyb (opět deviza etnobyznysu a nikým nekontrolovaných politiků). O jaké faktické chyby jde? Třeba o "jednotnost letáků v různých zemí Evropy" (letáky jednotné nejsou, Olmín ani Medovník opravdu v maďarském nebo britském letáku inzerovány nejsou, tudíž by nemuseli být jednotní ani zobrazovaní modelové), nebo o to, že "žijeme v Evropě 21. století" (vtipná chyba, muslimové či židé v tom případě asi nežijí v Evropě vůbec) a že "mezi námi žijí lidé různých ras" (jistě, na Václaváku už to vypadá jako v Rijádu nebo Káhiře, hlavně pokud jde o sektor prodeje drog a nabídek služeb prostitutek, ovšem to zákazníka, který takto nevypadá, prostě nemusí zajímat, tudíž je to zcela mimo téma diskuse, která se skutečně měla držet demografického složení obyvatel naší země tak, jak o tom mluvili zákazníci, protože opravdu není potřeba se při nákupu řídit tím, co nakupují bílí či dokonce nebílí lidé v Norsku nebo Francii). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Čili toto pro nás budiž signálem do budoucna, co bude potřeba hlídat. To pozadí, které se za něco schovává. Zřejmě bude více takových akcí, které se navenek nějak tváří a ve skutečnosti jde o něco jiného. Bude třeba si hlídat prvotní emoce a spíše se zaměřit na to, kdo konkrétně by na vyvolávání nějakých takových vln spontánních reakcí, kterými se snadno dá odvést pozornost od toho, co nemá být viděno, mohl mít zájem. Etnobyznys si pochopitelně opět neuvědomil, jak vytvářením sociálního napětí ohrožuje ty, které tak ústně brání. Což zas třeba štve mě, protože několik mých známých a přátel zkrátka nevypadá úplně standardně. Ti budou první na ráně, pokud to pošuci z etnobyznysu přepísknou. Bránit je budu muset já. Před etnobyznysem i před těmi, kteří už ten tlak z jeho strany nevydrželi a jdou po cílech, které jim etnobyznys takto stupidně a průhledně předhazuje. Včetně našinců, pro které ten černoch začal být problémem až v momentě, kdy zjistili, že etnobyznysu vadí, že při pohledu na něj (resp. jeho barvu pleti) neupadají do slastného transu, ale prostě jen chtějí ty tepláky... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Což je taky věc, o kterou etnobyznysu jde: <b>oslabit nás vnášením rozporů a donutit nás jít proti sobě navzájem. Nepřijatelné. Musíme to zvládnout stůj co stůj.</b> Nepřítel je jinde než v černošském modelovi. Proto třeba já nemám s nákupy v Lidlu problém. Třeba i vzhledem k jinak solidní kvalitě výrobků za přijatelné ceny, v Lidlu se mi taky poměrně dobře daří vyhýbat se profláklým halal značkám, v neposlední řadě jsem solidární i s bývalými kolegy a personálem prodejen celkově (ne, opravdu nemají kontrolu nad tím, co který hlavoun žvaní na facebooku, a ano, jsme v Evropě 21. století a Lidl nezaměstnává černochy, ale spíše Slováky, Ukrajince a dokonce Rusy... což je ten kus Evropy, který v letácích akcentován nebude, čili jsme opět u toho, že šlo o iniciativu zvenčí, mimo samotný Lidl). Toho, že by kavárna začala Lidlu houfně "kompenzovat ztráty" (které se stejně nekonaly, aféra neměla velký dosah), se taky nebojím - kavárna vyhledává halal a z ruštiny mezi regály by asi dostala psotník... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takto tedy začal rok 2017.</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-52330969398858753682016-12-22T20:39:00.000+01:002016-12-22T20:39:45.793+01:00Rekapitulace roku 2016<div style="text-align: justify;">
Nějak zas koukám nazrál čas si uplynulý rok zrekapitulovat. Jak se tak ohlížím zpět, byl to rok v některých ohledech poněkud divoký. V porovnání s tím předchozím, kdy jsem skoro každý měsíc statovala na nějaké demonstraci, přednášce, besedě nebo členské schůzi někdejšího spolku, se to tak možná nezdá. A přesto jsem si prošla letos několika významnými momenty. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mám hovořit o věcech souvisejících s mým distancem od nebožtíka BPI, když ještě formálně existoval? To bych musela sáhnout až někdy k září loňského roku (tedy 2015), kdy ty problémy začaly a kdy jsem měla v úmyslu vyměnit svou divizi za jinou, což zřejmě nebylo možné, každopádně jsem se k tomu nakonec nedokopala, zůstala se skřípáním zubů v té původní a sledovala, jak její vedení vše funkční splachuje do stoky, výhradně v zájmu vidiny svých teplých pozic (které se nakonec nekonaly). Vzpomínám si, jak jsem tu ještě loni v zimě jásala nad tím, jak se podařilo navázat kontakt s úžasnými lidmi a jací mi islamoklasti ve skutečnosti jsme fajn... No, buďme upřímní: z kontaktů vydrželo jen to nejpoctivější a nejpracovitější a nejspolehlivější jádro, a fajn lidi se ukázali jako zištní, neinteligentní a pomlouvační podrazáci, se kterými není třeba do budoucna počítat. Snad se to dá brát jako poučení do budoucna. Čeho si všímat, co o člověku zjišťovat předem apod. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takto by se tedy daly shrnout i první měsíce letošního roku. Pustila jsem BPI k vodě, protože jsem v jeho fungování nespatřovala žádný užitek, a soustředila jsem se raději na jinou práci jinde. Je to trochu paradox, protože formálně jsem členkou zůstala až do úplného konce, nikdo se nikdy nenamáhal s tím mě kvůli něčemu vyloučit, kdo by se mnou taky zabýval... aneb všeobecný bordýlek. Ani jsem nikdy nikomu nechyběla do počtu na schůzích... napadá mě, že to Klára Samková taky ne – ta byla sice vyloučena (vyloženě debilním konvičkovským způsobem – pan docent je myslím rád, že rozhodování o jeho dalším univerzitním působení takto nefunguje) z Akční rady BPI, což ovšem znamená, že členkou pražské divize měla ale zůstat nadále také. Nu, ale to bychom asi chtěli opravdu moc.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zbavila jsem se tedy závaží v podobě politikařících kolotočářů. Ovšem moje práce tím neskončila. Pořád tu byl a je rozjetý jeden projekt, kde je práce na celé roky dopředu. Nu a pak... obecně se dá říci, že tenhle rok byl pro mne rokem daleko většího navazování osobních kontaktů a pronikání do dalších spolků a trochu jiných vrstev společnosti. Byla jsem svou předrahou šéfovou doslova dovlečena mezi byznysmenky a podnikatelky v různých oborech. Nejen antiislámem totiž živ člověk, skutečně tam šlo o setkávání, které se odehrávalo každý měsíc a kde mohl jedinec (krom luxusního oběda na ještě luxusnějších místech) získat kontakt na lidi, jejichž schopnosti se mu nějakým způsobem hodily, případně sám sebe takto nabídnout ostatním. Nám s Klárou to v jednom směru značně pomohlo, zejména s přihlédnutím k tomu, že jsme tento rok věnovaly vydávání několika Klářiných publikací, na čemž se podílel jeden takto získaný kontakt. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To byl tedy jeden segment mé letošní činnosti – vydávaným publikacím bylo třeba udělat korektury, sledovat proces výroby a hlídat termíny, po vydání si vzít na starosti veškerou online propagaci na Kláře věnovaných kanálech, komunikovat se zájemci o koupi knih a nabízet je případně dalším lidem... Toto mám splněno tedy u všech tří letos vydaných knih, jsem vcelku spokojená, že jsem si ověřila, že to zvládnu. Klára Samková je myslím taky ráda, že se na mě v tomhle směru mohla plně spolehnout a že máme tři kompletní knížky ve slušné podobě na stole. Pročež zájemci mohou vesele běhat po knihkupectví nebo si psát přímo do Klářiny kanceláře o vybrané tituly (viz <a href="http://klara-news.cz/dalsi-knihy-klary-samkove-k-dispozici">návod</a>).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a pak byl ten úsek mé činnosti, který v sobě pořád má něco z toho předešlého aktivismu, ovšem nesmím zapomenout na to, že letos je zkrátka lepší ty první housle už nechat Kláře a sama se jen účastnit a podporovat ji v tom, co dělá. Ano, hovořím o své účasti na konferenci „Máme se bát islámu?“ v květnu tohoto roku, i následném spontánním veřejném čtení projevu Kláry Samkové z této akce u turecké ambasády, kde jsem také byla. Ano, i tyhle aktivity bylo posléze nutné nějak mediálně a propagačně zmanažovat, včetně nemalého množství příchozích reakcí, mediálních ohlasů, posléze se přidaly vtipné „oficiality“ typu předvolání Kláry Samkové k podání vysvětlení na policii (ta byla tuším minimálně dvě, ta vysvětlení samozřejmě visí také online) a později ještě komičtější elaboráty páchané tajemníkem České advokátní komory JUDr. Krymem a podobně postiženými, kteří se sice z jiné strany dozvěděli, že islám je rasistická ideologie, ale to jim nebrání jít po Samkové kvůli tomu, že v obdobném přirovnání použila slova „nacismus“ a „komunismus“... Logiku v tom dodnes nehledám, panstvo ve vedení ČAKu si holt pouze domněle zvyšuje ego před nemuslimskou veřejností a zároveň se pokorně hrbí před islámem... protože ta Samková má prostě pravdu a kdyby to neudělali, poznali by vbrzku, zač je toho slavného „umírněného“ islámu halal. Mohla jsem tedy sledovat, jak ti, kteří by se měli řídit jen a pouze naším právním řádem a měli by jej ještě chránit, de facto konvertovali k islámu a začali jeho právní řád nadřazovat našemu. Soudím, že v krátké době se jim tedy začne čím dál více lidí o náš právní řád starat čím dál méně, což už problém bude – soudy jsou zahlcené nesmyslnými a záměrně protahovanými kauzami už dnes, věznice jsou už dnes přeplněné... a venku mohou být stovky a pak tisíce lidí, kterým je české právo ukradené, když tu vlastně vládne šaria... Asi si to pánové z ČAKu chtějí opravdu zažít na vlastní kůži, která se jim kupodivu ježí hrůzou, jen když o tom Samková a jiní pouze hovoří. Zabránit tomu prakticky není jak, až se přetrhdíla konečně probudí, sebe už zřejmě nebudou mít jak zachránit, protože se sami vzdali práva na vlastní ochranu a mohou nastat situace, kdy si každý bude snažit zachránit vlastní krk a své nejbližší. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Tolik tedy k výhledům do budoucna. Nicméně zpět k tomu, co se ještě letos odehrálo: založily jsme s Klárou <a href="http://www.erazen.cz/">Éru žen</a>. Jako že fakt a natvrdo. Potřeba mít tu aktivní ženské, které vědí, co jim islám slibuje za ráj, a mít je propojené navzájem, ta tu prostě je a žádný troubelín z neziskovky na implementaci islámu do naší země, ani onoho troubelína podporující politik, advokát nebo policista s tím nic neudělají. Pochopitelně jsou tu i jiná témata, která dnešní ženy pálí a bez jejichž řešení to s nimi moc valně nedopadne ani bez islámu. Náhradní rodinná péče, svěřování dětí do péče po rozvodu, diskriminace v zaměstnání, ekonomická emancipace, podpora zaměstnávání žen s přihlédnutím k jejich potřebám, podpora žen, které o někoho pečují... je toho opravdu hodně, co s námi ženami souvisí, za co vše my jsme zodpovědné, co musíme nějak zvládat i přes všechny překážky, co vše na nás závisí... Tomuhle se tedy chceme věnovat a chceme zjistit, jestli se k nám v tomhle nepřipojí i další ženské spolky a iniciativy, které se zdají být poněkud umrtvené ve své činnosti. S ženskými spolky, které volají po kvótách, jsou dotované kdoví odkud a věnují se pouze vytváření konfliktů a problémů spolupracovat pochopitelně nebudeme. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud jde o samotnou Éru žen v letošním roce, nutno přiznat, že tu jsem dle Klářiných pokynů taky z velké části šoférovala zatím víceméně sama. Tohle dítko se nám rodilo dlouho, asi tři měsíce jsme řešily jen logo a podobu webu... no a hned jak to bylo na světě, Klára odpadla do nemocnice na operaci a později do rekonvalescence, což jí přineslo výpadek v práci takového rázu, jaký ještě nezažila a který následně napravit ji stálo skutečně enormní úsilí. Nicméně dnes tedy máme funkční web i facebook, máme dokonce několik členek, které se jim dle mých instrukcí budou moci věnovat (byť to nebude ten full-time, jaký jsem těmhle věcem byla zvyklá dávat já), a členek už je přes 50 a jsou mezi nimi jak obyčejné ženy z měst po celé zemi, tak několik poměrně výrazných osobností. Nabíráme stále dál a brzy vyjdeme ven s některými našimi prvotními projekty a akcemi. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ještě na jedno období letos nesmím zapomenout: senátní volby. Bylo nebylo, Klára sice nikam nekandidovala, ovšem to jí nezabránilo osobně podporovat některé kandidáty konkrétních stran a hnutí. Slovo „osobně“ znamená, že vzala svou jizvu po žlučníku, své asistentčí torpédo značky Já, občas i řidiče a psa, do kufru auta hodila pár knížek a jelo se. Besedovat po restauracích ve středočeském kraji o islámu, ovšem jednou jsme to dali i do Plzně, neb tam kandidoval pan řezník Pavel Havlíček. Máme za sebou Beroun, Starou Boleslav, Odolenu Vodu, Mělník, Hořovice... zkrátka velké islámoklastní turné. Jen kdyby si lidi uvědomili, kdo a proč jim takhle jezdil div ne až do obýváku, servíroval jim informace až pod nos na vlastní náklady a že už se to příště nemusí opakovat... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a když hovořím o tomto turné, nesmím zapomenout na to, že se stal zázrak a islámoklastka se letos dostala konečně do jí tolik sabotovaného Brna, na „náhradní“ autogramiádu knihy „Proč islám nesmí do Česka“. Ono to vlastně byla nejlepší akce z těch všech – nádherné prostředí, skvělí lidé v hojném počtu, dobrý ohlas, prodej knihy i zájem o náš spolek... Jen škoda, že nevyšlo setkání s brněnskými přáteli a kolegy. Nicméně mám za to, že díky Éře žen se tam příští rok opět podívám. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takový byl tedy islámoklastčin rok 2016. Jsem ráda za ty, které jsem letos měla možnost poznat... ale svým způsobem i za ty, se kterými jsem se musela rozloučit. Je jasné, že jejich mnohdy velmi divoké reakce na mou osobu mi nemají jak ublížit – mohou mne sice mrzet, ale práce je teď přede mnou tolik, že nemám příliš času se jimi zaobírat. A konec konců ta práce není závislá na tom, co o mně kdo a proč tvrdí. Takhle jsem nikdy nefungovala. Vyhovuje mi řešit si zadaný úkol někde v ústraní a pak přijít s výsledky a dát je spolehlivým lidem, kteří je dále použijí, případně podobně delegovat úkoly na někoho jiného a očekávat stejný přístup. Nic jiného nám v dnešní době nepomůže. A pokud jde o to, kdo z nás kdy v jakém křesle usedne, je potřeba si uvědomit, že za poměrně krátkou dobu tam taky už být zase nemusí a může být ekonomicky likvidován ve velkém stylu, konec konců co jiného ty probíhající kauzy Kláry Samkové mají být. Takže není potřeba se do funkcí tlačit, pokud za sebe zároveň člověk nemá náhradu a není si jistý, že to aspoň částečně s pomocí sobě podobných zvládne.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To je myslím vhodný vzkaz do nadcházejícího roku. Je mi líto, že nemohu přijít s něčím lepším.</div>
</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-46028143635927961422016-12-16T00:19:00.000+01:002016-12-16T00:19:34.408+01:00Fenomén Konvička<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nedá
mi to. Prostě mi to nedá, abych taky neřekla svých pár slov k člověku, který celé to islamoklastní hemžení u nás alespoň
na nějaký čas svou osobou zaštítil. Už proto, že jsem mu
značnou část té doby dělala různými způsoby na facebooku i
jinde promo, dobrovolně, nezištně a přes to, že jsem s ním
třeba v některých věcech nesouhlasila, na což doufám taky dojde
řeč... Prostě jsem tu jeho osobní volbu „vést a být viděn“
akceptovala a spolu s dalšími se ho snažila jakkoli postrkovat
před sebou, před námi všemi... tím více, čím negativnější
reakce od sluníčkářů směrem k němu přicházely. Věděla
jsem, na co oni útočí, a bylo to pro mne tak zásadní, že jsem
víceméně neřešila to kolem, to, čím vším ještě Martin
Konvička byl a jak se k čemu stavěl.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nebudu
tu teď vůbec řešit Konvičku ve vztahu k islámu coby objektu
vědeckého bádání. Tam není totiž co namítat, sami arabisti a
orientalisti jsou dokonce s to přiznat, že ví minimálně totéž,
co oni sami, čili je zhruba na úrovni Kláry Samkové, navíc umí
pohled na islám obohatit o zajímavé souvislosti a kontexty,
například co do vnímání mezilidských vztahů a jejich projevů,
různých forem sexuality, přístup k volnočasovým aktivitám a
zábavě atd. Potud tedy v pořádku, soudím, že tam má Martin
Konvička stále ještě prostoru dost a jeho úloha na tomto poli je
nedocenitelná. Už proto, kolik lidí svými texty dokázal oslovit
a vůbec k zájmu o islámskou problematiku přivést. Nebo kolik
jich dokázal právě díky tomu dostat na náměstí. Těch čtvrt
milionů podpisů pod peticí proti kvótám na imigranty bylo do
značné míry i jeho. Upírat mu je nebudu, byť si nejsem jistá,
zda tyhle lidi má ještě i dnes.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Já
chci ale hovořit o Martinovi Konvičkovi z trochu jiného úhlu
pohledu. O tom, jaký byl a je z pohledu těch, kteří se s ním
některých věcí účastnili, čili těch, kteří se v novinových
článcích stali jen součástí těch údajně malých skupinek, co
se shromažďovali na demonstracích, běhali do sněmovny s peticí,
blokovali hraniční přechody a vyváděli různé jiné kejkle.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Já
sama jsem se vlastně nikdy ke Konvovi nijak extra blízko nedostala.
Přes veškerou podporu z mé strany a občasné sympatie, které mi
skrze lajkování mých příspěvků na facebooku projevil a krátké
navazující diskuse poté, jsem nikdy nepatřila k hejnu jeho
„favoritek“, ani k užším kruhům řídících různé spolky a
iniciativy, se kterými by on aspoň kvůli tomu musel být v
kontaktu více. A přesto... možná díky tomu, že mou specialitou
je zúčastnit se, vnímat, být přítomen, všímat si a příliš
se nikam necpat, jsem se občas do určitého blízkého kontaktu s
Konvou dostala. Byla to víceméně náhodná setkání, kdy jsme
třeba po akci z kapacitních důvodů skončili namačkaní poblíž
sebe v hospodě a člověk si tak leccos vyslechl, co Konva vyprávěl
ostatním, nebo ho třeba i na nějakou akci doprovázel, sem tam
jsme prohodili pár slov k tomu, co nás čeká... Mou osobu Martin
Konvička nikdy neřešil, dokonce ani tehdy ne, když už konflikty
s mou divizí Bloku proti islámu vyústily v to, že jsem se odmítla
do jejich dalších aktivit zapojovat. (Otázkou samozřejmě je,
jestli se mu tím vůbec někdo z té divize tenkrát pochlubil...
mám za to, že tenkrát už centrála kolem Jany Volfové měla
úplně jiné starosti a snažila se si zachránit krk, takže mne
sice strašili, že se „můj případ“ bude řešit na
celorepublikové úrovni, ale myslím, že věděli, že Konvu do
takových oficialit jen tak nedotlačí, pokud si jím nejsou úplně
jistí, což už tehdy začínalo být akutní.)</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nicméně
zpátky, k tomu Konvičkovi bez světel reflektorů a kamer. Ke Konvičkovi z přítmí hospod, skrytému za proužkem kouře z
cigaret, případně povlávajícímu u tyče v tramvaji při
přesunech z akcí do oněch volnočasových lokalit. „Je to
bohém,“ říkali nám nevědomým ti, kteří ho znali více.
„Hrozně rád si užívá, je děsně na ženský a na povinnosti a
formality s ním moc nepočítejte.“ Nu, co se dá dělat,
odpovídali jsme my, nikoho lepšího stejně nemáme... nějak ho k
těm věcem, co jsou potřeba, dotlačíme – vždyť i on to tak
konec konců chce.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No a
tak jsme se do toho s ním pustili. Konvička měl vbrzku vlastní
ochranku a další servis, který mu při kuřpauzách snaživě
připaloval, případně ho z nich tahal zpátky k formalitám. Bylo
to už tehdy takové dvojznačné, na jednu stranu člověk věděl,
že je jeho lídr aspoň v bezpečí, na druhou už vnímal různou
míru servility a možná i vzájemného soupeření v těch
hloučcích, které Konva poctil svou přízní a rozebíral s nimi
zdánlivě nějaké „vnitřní záležitosti“, ale mnohem spíš
něco neformálního, včetně ženských... Nicméně na formality
tu stále bylo dobrovolníků dost, a jakkoli náročné asi pro
Konvu samotného možná bylo skloubit pracovní život s bouřlivým
soukromím a ještě aktivismem, dalo se na něj vcelku spolehnout,
že až bude potřeba, dokáže před kamerami vystoupit jako
střízlivý, důstojný, seriózní a příčetný člověk, který
ví, co chce, žádné uřvané, ožralé nebo zfetované individuum
se nikdy nekonalo.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgH8xBPeUpdMCQAM9CjENxSWoUf260Ud4EM9qJqqnpj3Ehc4HsOR15Sx9QIlpA2j8xLh1DDvhhdvPUFVOIEtynageFCAwHAV_JY6DIejl9DvAZd0I6hEj86if4k_Y7NYbH_h4N9Zvl18I/s1600/IMGP3808.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgH8xBPeUpdMCQAM9CjENxSWoUf260Ud4EM9qJqqnpj3Ehc4HsOR15Sx9QIlpA2j8xLh1DDvhhdvPUFVOIEtynageFCAwHAV_JY6DIejl9DvAZd0I6hEj86if4k_Y7NYbH_h4N9Zvl18I/s320/IMGP3808.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Mnojo,
ale kromě toho „důstojného“ Konvy tu byl i Konva č.2 – onen
„bohém“, jak říkali znalci. Mně se to skutečně špatně
pojmenovává, ta jeho druhá stránka. Nejpřesnější definice by
z mého pohledu byla asi „urvaný ze řetězu, absolutně
ignorující okolí, starající se jen o naplnění svých
aktuálních potřeb a vydávající všanc všechny zájmy celku“.
To byl Konvička, kterého se i Jana Volfová bála, co kde kdy zase
provede, protože ho absolutně v některých ohledech neměla pod
kontrolou, což ji vzhledem k financím, o které šlo, asi poněkud
zneklidňovalo. Konvička byl s to ignorovat i její pokyny, jakkoli
ji jako politickou matadorku oceňoval a byl jí vděčný za to, že
ho přivedla do světel kamer a vtáhla do politického zákulisí.
„Udělala ho,“ jak se říká, byť s ním měla své vlastní
plány... ovšem Konvička jí nedovolil to, aby na ty výše popsané
části jeho charakteru jakkoli pozitivně působila, čímž šly do
háje i ty plány, které s ním prostě ještě ani neměla. Zůstal
prostě Konvičkou se vším všudy. To byly ty noci, které trávil
kdesi ve společnosti omamných látek a nápojů a během kterých
probíhalo na jeho facebooku i v různých organizačních a tajných
skupinách to, co nám střízlivým občas dalo velkou práci chápat
a za bílého dne to před oponenty obhajovat jako to, co chceme
„přece“ my všichni. To byl ten Konva, o jehož „výletech za děvčaty“ občas v běžné konverzaci mezi těmi, kdo věděli, a
námi, co jsme s nimi pracovali, padla zmínka, takže jsme s tím
tak nějak počítali všichni. Měnit se na tom nedalo co, údajně
byl Martin s to upřednostnit tyhle své fyzické potřeby i při
aktivistické služební cestě za hranice, kde se mu sice nepovedlo
dojednat vůbec nic (protože na to tam „přece“ byli jiní
„profesionální dobrovolníci“), ale zato se ho prý můžete
zeptat na to, co se odehrává v tamních uličkách... Nebo, když
máte štěstí a chuť, si s některým z „děvčat“ někde
pokecat. Ostatně to, jak milenci a polygamisti počítají s
existencí nějaké diskrétnosti jako s něčím, na co mají nějaký
nárok, a připadají si strašně nenápadně, je taky jevem, který
by si zasloužil bližšího zkoumání někdy jindy.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tož
tak. Střih. Martin Konvička se nedostal do Senátu a neudržel se
ani v jednom uskupení, ve kterém dříve působil. Protože pokud
bez kuřpauzy nevydržíte hodinu sedět na pozadí a makat nebo s
někým jednat, mohli byste se v tom Senátu leda tak střelit do
hlavy... a pokud vás musí hlídat dvacet lidí čtyřiadvacet hodin
denně, abyste jménem iniciativy nezveřejňoval to, co být
zveřejněno nemá, protože je to prostě blábol, případně je
vás potřeba hlídat, zda se někde s někým na síti vulgárně a
hystericky nehádáte a protistrana pak screenshoty nepoužívá na
odlákání vašich potenciálnách příznivců, nejste zkrátka pro
týmovou práci přínosem. Ani kdybyste byl Buddha. Znám takových
případů hned několik, kdy jsem ráno rozespale vlezla na hlavní
stránku IVČRN, přečetla si poslední příspěvek stránky a šla
svého nejbližšího kolegu seřvat, co to má zase být, aby se mi
dostalo odpovědi „to my ne, to Konva, ale už to řešíme“.
Ještě k těm senátním volbám – samozřejmě jsem kandidaturu
Martina Konvičky podporovala, v posledních zbytcích chabé naděje,
že ten tlak ho snad přece jen donutí své zlozvyky opustit...
Pravdou je spíš to, že on by se nedonutil pracovat ani tam. Spíš
by možná některé kolegy s pár děvčaty seznámil... čímžto
pádem jeho instalace do lavic Poslanecké sněmovny je podobně
nereálná. Upřímně řečeno si myslím, že je to s ním tak zlé,
že kdoví jestli ještě bude aspirovat na zvýšení své profesní
kvalifikace, protože vyšší stupně odbornosti už zkrátka tu
sebekázeň a odříkání si vyžadují. Jsou věci, které si v
těch padesáti zkrátka dovolit nemůžete, abyste nevypadali
směšně. A hodnost akademická je stejná jako ta vojenská, ona je
totiž vidět. Můžete se tvářit jako kapacita, ale všichni pak
už budou vědět, že jste asi narazil na své vlastní limity.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_M_B7EnPHRbzln3yAurXhno1X81wz0pp4cHgkbYa81QkWeBKfCQcTEuO3TaF4abFRbMrON-SPMKbXnph9y336U7NU1_RuUAhnv0juibfgDkfFJegzT9uU0SVAo0T_gd_-ear3dUYi5BQ/s1600/IMG_7309.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="273" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_M_B7EnPHRbzln3yAurXhno1X81wz0pp4cHgkbYa81QkWeBKfCQcTEuO3TaF4abFRbMrON-SPMKbXnph9y336U7NU1_RuUAhnv0juibfgDkfFJegzT9uU0SVAo0T_gd_-ear3dUYi5BQ/s320/IMG_7309.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tohle
vše samozřejmě nepíšu z důvodu nějakého „zúčtování s
Konvou“, „osobní pomsty“ nebo čehokoli podobně vyhraněně
negativního směrem k Martinovi Konvičkovi. Byť bych i své osobní
důvody měla, screenshot, jak se mi omlouvá za to, co si ke mně
kdysi před lidmi dovolil, tu ještě schovávám. I když vlastně
nevím proč a k čemu. Asi se nechci zrovna nikomu chlubit, že se
mi „omlouval Konvička“... z toho nikdo nic nemá. Takže proč
to všechno? No, nevím. Možná zkouším trochu zabojovat s tím
doznívajícím kultem osobnosti – a ten Martin bohužel měl a
bohužel o něm velmi dobře věděl a nebyl vůči němu imunní. Už
jsem to ostatně popsala výše, žádná pokora a zodpovědnost vůči
druhým... pracoval víceméně s tím, že věděl, že ho ostatní
prostě musejí podpořit, protože nikdo lepší na obzoru zkrátka
není. Je to takové trochu přetahování se o lano s Tomiem
Okamurou (a to si pište, že u něj jede totéž). Upřímně
řečeno, pochybuju, že by se u nás našel chlap, který by v
takových pozicích a situacích dokázal zkrotit své ego. I ženské
mnohdy podlehnou... což je možná důvodem, proč občas tu
neformálnost směrem ke „své“ nedostižné Kláře Samkové
naopak přeženu a radši se s ní chytnu ohledně nějaké banality,
jen aby neměla ona a její okolí pocit, že jí lezu do pozadí a
naopak zůstala nohama na zemi a blíž nám smrtelníkům, kteří
vše nemusejí chápat a dělat tak, jak to vidí a chce zrovna ona.
Ale to je zas jiný příběh, ve kterém hlavní roli Martin
Konvička nehraje.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
A
teď si to vemte: byly tu tisíce lidí, kteří byli ochotní to
Konvičkovo trojčení se zatnutými zuby vydržet, protože věděli,
jak akutní situace tu je. Případně se o něm ani nechtěli
dozvědět, zoufale se drželi ideje „pana docenta, co tak hezky
píše a v televizi moudře mluví“. Mno. Ti lidé jsou prostě
pryč... už nemají za Konvičkou kam jít, protože už za ním
nestojí ani ti, kdo za ním stáli v době jeho rozchodu s Úsvitem
a Janou Volfovou. A už nebudou ani podporovat ty další, které
podporovali jen kvůli němu, protože cítili, že jsou slabší než
on, nedůvěřovali jim tolik jako jemu samotnému... Martin Konvička
je ovšem nad tohle vše povznesen a s noblesou sobě vlastní (co
dím, vypadá opět jako malé dítě, kterému někdo kopnul do
báboviček – a všichni víme, že jemu to politikaření ale
opravdu nejde) hledá viníky svého vlastního úpadku všude jinde,
jen ne v sobě samém. Způsobu, jakým to dělá, se říká
„attention whore“, zkrátka žebrání o pozornost u té hrstky,
kteří mu ještě zůstali věrní, případně pár dalších,
kteří by mu na to zdání dávné slávy mohli sednout a chtěli se
dostat k tomu „zlému Konvičkovi, který je v reálu fajn a dělal
ty demonstrace proti islámu“.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Faktem
je, že kdyby se mu jeho záměr (zůstat tím úžasně bohémským
Konvičkou ze spolku/ strany XY) podařil, nezůstalo by z
islamoklastní scény VŮBEC NIC, tedy ani IVČRN... a on by nemohl
plakat, že mu tam nechtějí umožnit publikovat (proč by měli,
když se od nich sám distancoval již v prosinci 2015 na sjezdu
BPI?). Takto ti lidi, skryti v dokonalém islámoklastním
undergroundu, funkční zůstali – což vím prostě proto, že od
nich občas ty konkrétní výsledky dostávám nebo se o nich
dozvídám jiným způsobem. Ono to je totiž ten druh práce, která
skutečně nepotřebuje nějaké „demokratické“ kafrání a
hlasování okolo, ani to, aby tam kdokoli zvenčí strkal nos a
příliš se to rozšiřovalo mezi obecný lid. Potřebujete k tomu
hlavně vlastní zadek a klávesnici, kontakty na určité lidi, čas
na vyhledávání informací, čas na překlady, orientaci v
administrativních a právnických úkonech i znalost lokálních
poměrů a politicko-ekonomických vazeb tu i onde... ne, to opravdu
není specializace vhodná pro Martina Konvičku. Což říkám ve
vší úctě k tomu, co naopak jeho specializací je a v čem, jak
jsem uvedla hned v úvodu, u nás skoro nemá konkurenci. Ale chtít
po něm, aby převzal a vykonával nějakou moc nad těmito lidmi je
prostě hloupost, stejně jako chtít, aby reprezentoval někoho
jiného než právě jen a pouze sám sebe.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
To
je snad vše. Dostali jsme k dispozici Martina Konvičku s určitými
predispozicemi a provedli jsme ho určitým obdobím až k tomu, co
se ukázalo být jeho limitem. Sami jsme při tom tratili mnohdy
mnohem více než on sám, protože jak už bylo řečeno, on byl až
reprezentantem těch výsledků plynoucích z dlouhých hodin
mravenčí práce, kterou pro něj dělal někdo jiný. I my jsme
rozpadem islámoklastních spolků přišli o nově navázané
kontakty a právě to, na čem jsme tenkrát společně dělali, je
vlastně dnes už pryč nebo jen obtížně použitelné. Nicméně:
pořád tu ještě zůstali lidé, kteří se k tehdejší vlně
odporu proti islámu nepřidali. Je tedy koho oslovovat i bez Martina
Konvičky – ono to jsou zároveň i lidé, ke kterým by se on tak
jako tak nedostal, ani kdyby se na hlavu stavěl. Nedokázal by je
přesvědčit, tihle lidé žijí v úplně jiných sférách než
on, nebrali by ho vážně, ač přitom islám jako problém vnímají
sami od sebe díky svým vlastním zkušenostem... Uvidíme tedy, jak
celá věc půjde dál. Čas nám bohužel už nevrátí nikdo.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Když
už jsme u toho času, na úplný závěr si dovolím zmínit datum
skutečného konce Martina Konvičky. Byl jím 18. květen letošního
roku, tedy roku 2016. V ten den mohl být Martin Konvička na
konferenci „Máme se bát islámu?“ v Poslanecké sněmovně
místo Kláry Samkové... kdyby to ovšem nebyl Martin Konvička,
který někde dělá, co nemá, a tak ho následně nelze nikam
pozvat. Protože Martin Konvička ovšem je právě tímhle Martinem
Konvičkou a ne jiným, byl prý 18. květen zároveň dnem, kdy mu
byl znemožněn přístup do administrace facebooku IVČRN. Později
tam prý byl znovu připuštěn... aby byl ještě později zabanován
právě člověkem, kterému na sjezdu BPI v prosinci 2015 nejen svým
vystoupením proti IVČRN dokonale zesabotoval kandidaturu do pozic,
na které na rozdíl od Martina Konvičky ten dotyčný skutečně
měl velmi vhodné předpoklady. Po 18. květnu už se Martin
Konvička uchýlil pouze k pouličním performacím, což byl opět
styl „attention whore“, proti kterému navíc opozice dokázala
velmi snadno zasáhnout, ale jinak už v rámci antiislámu nezvládl
Martin Konvička objektivně vůbec nic.
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<br />
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-60737025826618328992016-12-12T21:41:00.000+01:002016-12-12T21:41:19.060+01:00My nejsme islám (malý historický exkurz)<div style="text-align: justify;">
Rozvinula se tuhle na facebooku zajímavá diskuse. Jeden z uživatelů se tam zamyslel nad stavem současné islamoklastní scény a možnostmi jejího přetavení v politický hybatel dění. Vyjádřil obavu, že každý, kdo se o něco takového pokusí, bude různými stranami diskreditován. Klára Samková na to kontrovala tím, že to holt lidi budou muset překousnout a volit dotyčné i s vědomím, že jsou diskreditováni. No a protože mě k tématu taky něco napadlo, zkopíruju si to i sem, ať to nezapadne:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ono to je i o nás samotných. Chceme "politiky z lidu", kteří budou čistí jak lilium, ale jestli tu je někdo, kdo sám běhá po světě se svatozáří nad hlavou, ať se mi přihlásí, půjdu si ji osahat. Kdo dnes nechlastá, nemá milence a milenky, netahá se o děti nebo majetky, nemá "podezřelou minulost / kontakty", nemá někde dluh, nepohádal se se sousedem atd.? Na to, aby byl člověk "nevěrohodný", stačí hrozně málo. Všimněte si - sluníčka po tom jdou, ježto je jejich cílem člověka ponížit natolik, aby se ideálně zabil sám ve studu nad tím, jak ohavný je, a uvolnil místo "těm lepším" = islámu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
K boji s tímto nám ovšem musí stačit vědomí, že jakkoli v prů*eru my a naše životy jsme, jakkoli velké hříchy máme... pořád to není islám. Pořád naše hříchy nejsou normou, která nám je tolerována jako něco přínosného, víme všichni, že s nimi máme bojovat a ne je začlenit do našeho neměnného kánonu jednání. Jsme proti islámu napřed - ne o 600 let, ale o těch 1400, neb islám se od počátku odmítl reformovat, takže pro něj je jedno, jaké číslo zrovna letopočet ukazuje, normou je doba jeho vzniku, žádný jiný milník nemá. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Takže my s našimi problémy a naším viděním světa, které je o 1400 let napřed, stojíme proti něčemu, co je o stejnou dobu pozadu a stále to ovšem trvá beze změny. Zatímco my zkoumáme sebe sama i druhé, jestli jsme pro ten daný úkol "dost dobří", islám nic takového vůbec nezná a nikdy k takovému typu uvažování ani nedojde. Nemá jak. Jakkoli "hříšný" je jeden každý muslim před Alláhem, zároveň je pro něj stále dost dobrý, ba vyvolený, na šíření islámu. Islámskou politiku nerealizují vybraní a volení politici, ale 1,6 miliardy muslimů. Asi se proti tomu nedá jít s naší vizí Velkého Vůdce Vypraného V Perwollu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Panovníci dřívějších dob to věděli, jim se hodilo proti islámu každé hovado, čím brutálnější, tím lepší. Oni si ho vyprali až pak, kdy byl islám na čas mimo hru. Věděli, že islám se po žádné válce nikdy nezastavil a neplakal nad sebou "co jsme to udělali? To už nesmíme dopustit!". To pláčeme my dnes nad sebou, v kontextu 2. světové války a pár dalších, které jsou ovšem v porovnání s islámskými vojenskými "úspěchy" za celou dobu působení poněkud žabařské. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
My NEJSME islám. A své hříchy máme navíc dávno vykoupené našimi skutečnými úspěchy... ze kterých dnes těží i ten islám. Takže až na vás zase promluví pan Alrawi, koukejte v něm toho Mohammeda vidět i s příslušnou dobou. Sedmé století, druhá vlna Slovanů na našem území. Asi byste si s nimi taky moc nepopovídali, a kdo ví, jestli by vám nechali čas na zpytování, jak s nimi komunikovat a který politik se na to hodí. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Taky mne k tomu napadá, že byl jednou jeden náš politik, jmenoval se Václav Budovec z Budova. Uměl arabsky, seznámil se s islámským světem a byl z toho tak znechucený, že napsal celou knihu s názvem Anti al-Korán. Co se panu Budovci z Budova přihodilo? Inu, byl politicky aktivní a nepohodlný, pročež se jeho opozice (která se zároveň tvářila, jak s islámem bojuje), usnesla, že bude fajn se pana Budovce z Budova zbavit, obvinila ho z protistátní činnosti a zároveň ze spolčení s islámským nepřítelem (sic!) a veřejně mu usekla hlavu na Staroměstském rynku. O dvě století později stál islám v plné polní před branami Vídně a oni moudří se ho velmi pracně zbavovali. To jsou holt ty priority... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nu a pak se už směrem k islámu najelo většinou na stezku diplomacie. Výsledkem je to, že tu zkrátka ten islám v podobě, jaká byla v tom 7. století, máme a daří se mu tu dost dobře. </div>
</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-61049567722721754202016-11-29T22:41:00.000+01:002016-11-29T22:41:15.936+01:00Tak umírnění, až jim i vepřová hlava vadí...<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Prosím vás pěkně,
zjistila jsem v poslední době následující:</div>
<div 0cm="" justify="" text-align:="">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Máme tu umírněné
muslimy.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jejich umírněnost
se projevuje třeba tak, že jim vadí, když si několik desítek
metrů od místa, kde se scházejí ke svým rituálům (a které
ovšem stále je dle českých zákonů světskou, nikoli sakrální
budovou), někdo dá na ulici k obědu guláš obsahující vepřové
maso.
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Pokud tito umírnění
muslimové náhodou najdou před vstupem do mešity pohozenou
vepřovou hlavu, berou to jako „zvyšování napětí ve společnosti“. Tedy že asi ona hlava znepokojuje nemuslimskou
majoritu, protože přece by ti umírnění to „napětí ve
společnosti“ nevytvářeli sami, že...
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tož tak.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Umírněné muslimy
tu pochopitelně nejspíš máme, byť ta umírněnost je i u nich
dost sporná. Je jasné, že to nejsou ti, co chodí do té mešity a
vymezují se proti guláši a kusu syrového vepřového masa, který
je pro zbytek místních obyvatel problematický maximálně tak z hygienického a estetického hlediska. Z tohoto hlediska se dá říci,
že se v mešitě schází právě to nejradikálnější jádro
místních i projíždějících muslimů, jedoucích ten salafismus
na plné obrátky. U těchto lidí se vůbec nemusíme bavit o tom,
jak moc se chtějí začlenit do společnosti, která místo jejich
Mohammeda vyznává... no, právě ten guláš, a vepřové hlavy
obvykle nikde nepohazuje, ale zpracovává je na jiné, neméně
uctívané a oblíbené poživatiny. Tady ta nekompatibilita je
prostě evidentní, a pokud to chce policie vyšetřovat jako nějaký
přestupek jdoucí „proti náboženství“, je jasné, že musí
nejdříve akceptovat, že to náboženství to pravidlo týkající
se vepřového ve svém kodexu dogmat má a že platí nejen pro
věřící a praktikující muslimy (tedy směrem dovnitř komunity),
tak právě i NAVENEK, tedy že je nutné ho aplikovat i na NEVĚŘÍCÍ,
kteří se řídí svým vlastním sekulárním právním řádem.<br />
<br />
Tedy jde o aplikaci dvojího práva – sekulárního právního řádu
České republiky (které by onu vepřovou hlavu řešilo maximálně
z výše uvedených hledisek), a islámského práva šaria, které
právě výše demonstrovaným způsobem zahrnuje jak samotné
muslimy, tak upravuje chování NEMUSLIMŮ VŮČI MUSLIMŮM. Garantem
českého právního řádu je výlučně český stát. Kdo je
garantem islámského právního systému šaria? Pan Muneeb Hassan
Alrawi, šéf brněnské mešity a Ústředí muslimských obcí, to
skutečně není. Ono totiž tohle právo šaria ŽÁDNÉHO garanta
nemá...<br />
<br />
Mimochodem, nezaručuje náhodou náš český právní řád
to, že na našem území nebude aplikován žádný další právní
řád? Umožní náš právní systém aplikaci například rodinného
práva dle středoafrických nebo tichomořských zvyků, resp.
tamních právních systémů? Pokud ne, proč by to měl činit v
případě islámu? Je to v podstatě totéž, jako by na stejném
území chtělo vládnout patnáct králů či jiných panovníků.
Úplně to popírá naši státní suverenitu. Ví to samozřejmě
každý, kdo u nás absolvoval základní školní docházku. Smutná
to vizitka policie i dalších částí justice.
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Zpátky ale k těm
umírněným muslimům. Těm, co tedy s (vůči vepřovým hlavám a
gulášům se vymezujícími) salafistickými šariátníky nemají
zdánlivě moc společného, protože se od těchto lidí drží
stranou a do mešity nechodí... Ovšem v tom je právě ten problém:
ti „začlenění“ nikdy nedokážou jakkoli působit na ty
salafisty. Sami vědí moc dobře, o jakou hrůzu u nich jde, konec
konců před ní sami mnohdy utekli ze zemí původu. Vědí, že
salafisti fungují na rovině „buď se podřídíš, nebo nejsi
správný muslim – a pak raději zemři“. Nikdo z těch
začleněných, nepraktikujících muslimů nebude nikdy dávat v
šanc svůj život a bezpečí, které tu u nás třeba po dlouhé
době konečně získal, aby „reformoval islám“ nebo „umírňoval
radikály“.<br />
<br />
Tihle lidé se snaží splynout ve vlastním zájmu
zachování života svého a svých blízkých. A pokud náš právní
řád ustoupí právě těm radikálům, pak jim dojde, že to musejí
dělat ještě dvakrát tolik – protože by je ten samý český
právní řád před radikály absolutně neochránil. Nemusejí
ostatně koukat jen na vyjádření salafistům směrem k vepřovým
hlavám a českým gulášům, znají to už třeba právě z
aplikace islámského rodinného práva. Stanoví-li totiž islámské
právo jako fakt, že v rodině je garantem náboženské výchovy
dětí otec, který je za vedení dětí k islámu zodpovědný, pak
v případě rozvodu a řešení otázky svěřování dětí do péče
české soudy kašlou na případné přání matky, aby děti směly
vyrůst jako sekulární či následovat vyznání matky, a děti svěří do péče právě tomu
otci, čímž je zajištěno, že z dětí budou za každou cenu
muslimové.<br />
<br />
Toto u nás již nějakou dobu probíhá, podobným
způsobem české právo nahlíží třeba na obřízky chlapců
prováděné proti vůli matek (obřezat z náboženských důvodů
je českým právem preferováno před neprovedením obřízky).
Chtějí-li se tedy případně oni „umírnění, začlenění“
muslimové u nás islámu zbavit, něco nepraktikovat, případně z
něj vystoupit úplně, český právní systém na ně tímto
způsobem s prominutím vystrčí pozadí. Sice je to nechá udělat,
ale upřednostní vždy ty, kteří budou mnohem ortodoxnější a
proti české společnosti jdoucí než oni sami, a navíc se bude
houby starat o to, jak moc jim tu kvůli těm radikálům půjde o
život. Exmuslim a nepraktikující muslim to má kvůli islámskému
právu šaria, které trvá na tom, že se mu právní systémy
sekulárních a nemuslimských států podřídí, velmi těžké
kdekoli na světě, tedy i u nás. A my, pokud chceme takovým lidem
pomoci, musíme bojovat právě vůči zásahům práva šaria do
našeho právního řádu.
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tedy: milí
salafisté z brněnské, pražské či jakékoli jiné mešity.
Přišli jste do země, kde se v hojné míře konzumuje vepřové i
alkohol a kde se ženy nezahalují. Informováni jste o tom do
jednoho byli úplně všichni. Nespadli jste k nám z jiné planety.
Vstupem na naše území jste akceptovali tento fakt i to, že se
plně podřídíte zde platnému právnímu řádu. Že z něj
nebudete požadovat výjimky (nejen proto, že by nikdo z místních
nepožadoval výjimky zase z právních řádů vašich zemí či z vašeho slavného práva šaria) a že ani nebudete zkoušet
aplikovat pro vás podstatný jiný právní řád na nikoho jiného
než na sebe sama, tím méně na někoho, kdo není muslimem a
nějaký další právní řád ho absolutně nemusí zajímat. Tedy
setkáte-li se v našem prostředí s něčím, co vám dle vašich
názorů či právně-náboženských dogmat vadí, vadí to jen a
pouze vám, nikomu dalšímu. Máte v podstatě jedinou možnost:
opustit ono dogma, které způsobuje, že vám daná věc, běžně
aplikovaná v našem prostředí, vadí. Druhou možností pak je
opuštění území, kde se ona věc běžně aplikuje. Třetí
možnost, tedy aplikaci vašich dogmat na náš právní řád, vám
náš právní řád fakticky neumožňuje. Vadí-li vám vepřové,
najděte si k životu takový prostor, kde to bude vadit všem. Pokud
to části obyvatelstva na jednom území s vámi nevadí, pak se oni
nebudou přizpůsobovat vám. Zvláště když hosty jste vy na
jejich území a ne naopak. </div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-60764341358054144632016-11-08T00:45:00.000+01:002016-11-29T21:20:27.940+01:00Pár výzev přede mnou<div style="text-align: justify;">
Napíšeme si dnes zase pár slov, co se po pár dnech od posledního příspěvku změnilo? Napíšeme, ať jsme v obraze.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V první řadě minulý týden proběhlo další kolo soudního jednání s paní ředitelkou Ivankou Kohoutovou, obviněnou z diskriminace z důvodu vyznání ze zákazu muslimských šátků dvěma studentkám / uchazečkám o studium na střední zdravotnické škole v Praze. Co k soudnímu jednání napsat? Částečně už to je zpracováno tady:</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.erazen.cz/postrehy-ze-soudu-s-ivankou-kohoutovou" target="_blank">http://www.erazen.cz/postrehy-ze-soudu-s-ivankou-kohoutovou</a>. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celé to soudní jednání se jinak neslo v zajímavé atmosféře. Přiřítila jsem se na něj pozdě, neb kdesi na druhém konci města změnili trasy a jízdní řád autobusů, což způsobilo, že než se autobusy dostrkají sem k nám, jedou si už úplně dle sebe, ne dle jízdního řádu. Zpoždění ovšem nevadilo - zájem veřejnosti o kauzu byl tak velký, že se jednání stejně přesouvalo do jiného sálu. Tedy přesněji: zájem antiislamistů, bylo tam dost známých tváří i těch, které člověk zná jen z facebooku. A samozřejmě různé politické stars, které člověk mohl úplně na drzovku oslovit a bavit se s nimi, jako by s ním loni postávali na demonstracích... Paní Kohoutová i další personál její školy je ovšem úžasná, kéž by takových učitelů bylo víc. Zvládnout se soustředit na vedení školy, nepodléhat tlakům, zvládat narůstající byrokracii a při tom všem udržovat dobrý vztah se studenty (kterým stálo za to ji na ten soud přijít podpořit)... kolik vyučujících to má? Vydržela jsem tam s nimi až do konce, dělala si v soudní síni poznámky, mimo soudní síň vrhala vizitky na všechny strany... a byla tak zvláštně SPOKOJENÁ, že jsem do toho nějakým způsobem zapojená a počítá se se mnou a s prací, kterou já, Klára a další děláme.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tolik snad k soudu. Následující den se mi ovšem na Míčánkách nechala pro změnu zavřít po úředních hodinách Klára (více viz její facebook a blog). I bylo nutné aspoň zpovzdálí onu akci sledovat via facebook. Nakonec vše zdánlivě dobře dopadlo... jestli vůbec u soudů, kde otec týrá děti i matku a ti největší ohavové z řad mužů, kteří o případu nevědí vůbec nic, tvrdošíjně vykřikují, že matka, podporovaná svou advokátkou, děti proti otci poštvala, může něco dobře dopadnout. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby však vše nebylo jen smutné, šedivé a podzimně pošmourné, přijelo mi na facebooku do přátel žluté lamborghini. V něm - fotograf a novinář VH. Omdlela jsem (pořád ještě tu absurdnost kontaktu mezi námi dvěma rozdýchávám), potvrdila žádost a šla preventivně poštěkat své stávající kontakty, aby se k němu chovali slušně, nebo je kousnu. Nikdo naštěstí neprotestoval.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
K delšímu rozhovoru mezi mnou a tímhle novým kontaktem ovšem došlo až včera a ukázalo se, že tenhle pán si vůbec nedělá starosti s tím, jaké výzvy přede mne staví, resp. jak se k nim postavím já. Probrali jsme toho docela dost, nacházeli až překvapivé styčné body a dotkli se i dalších možných bodů spolupráce. Jen mne to ale utvrdilo v tom, že ten pobyt ve vězení byl možná oním rozhodujícím impulsem, který tenhle člověk potřeboval k tomu, aby ze sebe setřepal staré nánosy toho, co už pro jeho další život nebude použitelné, vzal sám sebe jako ten nejpříhodnější materiál, který naopak použít potřeba bude, a začal na sobě makat. Kolik takových lidí tady "venku" je, co to udělají stejně? Je to opravdu hodně inspirující a motivující, možná ještě víc, než co mi přichází od Kláry - ve stylu "když uděláš tohle a zvládneš to, tak to můžeš použít dál a odpíchnout se od toho - a ty to zvládneš". Tedy ještě jednou: díky pánovi ve žlutém lamborghini (které tak kouzelně štve všechny jeho odpůrce) je teď přede mnou minimálně jedna velká výzva, o kterou se (snad i s jeho pomocí, a především v jeho zájmu) chci pokusit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mrzí mě na tom všem jen jedna věc, když se tak nad tím zamýšlím: zatímco tenhle člověk byl tak řečeno odstaven kamsi do něčeho, co je s podivem, že vůbec zvládnul v příčetném stavu, my venku tu žili s tím, že se musíme snažit, aby se měl kam vrátit. Aby to tu do té doby za něco stálo. No a když se tak dívám na to celospolečenské dění, tenhle pocit prostě nemám. Místo toho tu vidím celospolečenský bordel. Instituce si dělají naprosto cokoli, hlavně když z toho kápne. Studenti škol se nechávají zmanipulovat k tomu, aby šli proti vlastním rodinám, které jim to studium platí. Staří lidé cítí, že se s nimi už nikdo o ničem vůbec nebaví, nepočítá se s nimi, stačí jim servírovat povrchní balast v televizi a rozhlase, který odvede pozornost od skutečného dění. Odvádění pozornosti se děje i přes pracovní právo u mladší generace, přes rozvody a boj o děti... Je čím dál těžší se téhle chobotnici marasmu vyhnout a žít svůj život založený na něčem pozitivním. A já prostě nemám pocit, že i přes to, jak jsme se tu o to pozitivní snažili, je ten výsledek aspoň někde vidět. Zůstáváme na to sami, mikrosvěty jedoucí nejspíš už jen setrvačností... Snažím se tomu odstavenému nějak vysvětlit, co se za ten rok událo, ale nevím, jestli se mi to daří správně vystihnout. Všechny ty zpřetrhané vazby, figurky, které čas odstavil kamsi na třetí a čtvrtou kolej a o které už dnes nejde, a naopak ty lidi v pozadí, kteří stále šlapou jak natažený stroj, bez světel kamer a mikrofonů kolem... bez funkcí, titulů a odměn, s pocitem zmařených senátních kampaní, s vědomím, že co si neudělají sami, to za ně nikdo neodmaká, s tím, že se svému tématu věnují na úkor své práce, rodiny a dalších koníčků... protože prostě jinak nemůžou.</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-28939253438976219082016-11-01T01:06:00.000+01:002016-11-01T01:08:02.762+01:00Vývoj po 28. říjnu<div style="text-align: justify;">
"Vyčkejme věcí příštích," pravila jsem na závěr posledního blogu, shodou okolností patřícího do série textů o známém fotografovi a novináři VH. Ony "věci současné" ovšem na ony absurdity v předchozích textech plynule navazují... co dím, navazují, ony je ještě GRADUJÍ. I mně z toho pak zůstává rozum a hlavně má pověstná představivost a fantazie stát. Takže poučení do budoucna může znít: máte-li o někom zažitou představu, že vám i mnohým dalším stále kecal, nikde není psáno, že v některých důležitých a nesmírně zajímavých a působivých věcech vám naopak lhát nebude a vy se s tou představou budete prostě muset nějak smířit, přežvýkat si ji v hlavě a zkrátka se snažit nebýt před dotyčným za moc velkého blbce. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle vše se ovšem děje na veřejnosti jen částečně, dosah k dalším lidem je poměrně malý. Zato v zákulisí to bublá i jinde než jen v souvislosti s panem fotografem. Moje slavná šéfová se uzavřela do svých advokátských komnat a maká a maká, odbavuje stovky mailů denně, což jsou desítky jednotlivých kauz a případů, příběhů a lidských osudů s adekvátní i neadekvátní reakcí příslušných i nepříslušných ouřadů a mocipánů. Tedy Klára Samková teď skoro pro veřejnost neexistuje, nekoná se, a když už se přihodí, že se koná aspoň směrem ke mně, obvykle je nutno ji odpoutat od počítače jemným násilím, přičemž po bytě pobíhají imaginární poskytovatelky sexuálních služeb pokaždé, když zas a znovu zazvoní telefon, z čehož už začal vrhat otrávené pohledy i pes na gauči. Mailová komunikace s Klárou teď tudíž taky moc nemá smysl, obvykle se člověk někde v pět odpoledne dočte "za dnešek jsem vyřídila 121 mailů, zbývá mi ještě 170...". Nicméně pokud se mi už podaří Kláru někam urvat a dostrkat, je v takové situaci naprosto neuvěřitelné, že (stále ještě ve stavu rekonvalescence) poté ještě zvládne třeba poměrně náročný a odborný speed mentoring nebo besedu či přednášku. Výkon na 100 %, dokonce se mi zdá, že si při takových akcích i svým způsobem odpočine. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takto byla Klára nedávno dostrkána na svou vlastní přednášku o svém červnovém pobytu v Japonsku, na které měla i vlastního kameramana ("protože podruhý už to takhle fakt dokupy nedám"), takže v dohledné době doufejme v záznam z téhle skutečně kvalitní akce. Rovněž jsem si dovolila pro veřejnost shrnout kauzu kolem autogramiády Klářiny knížky "Proč islám nesmí do Česka" v Brně, což v brzké době také přidám na stránky, i s ohlasy médií i svědků, fotkami, videem z akce atd. Proč také nevytěžit do mrtě to, co aktivističtí odpůrci Kláry Samkové tak krásně zvorali... práce, kterou v náš prospěch odvedli, musí být přece po zásluze oceněna. Jako přímý a nedobrovolný účastník celého jejich snažení jim žádný soucit rozhodně nedlužím.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a pak už se v tom zákulisí dějí akce, kvůli kterým Klára pozadí zvedat nemusí, neb práci delegovala na někoho jiného. Tudíž snad mohu oznámit, že finišuje práce na další Klářině knížce. S technickou redaktorkou jsme si na tom pěkně mákly, korektury nám oběma daly tentokrát hodně zabrat, lámací program to nějak nezvládal, navíc jde o knihu malého formátu, kde prostě bylo nutné určité věci překousnout, aby to nerozhodilo formátování úplně celého textu. Nicméně knížka nakonec zdá se bude v pořádku. Že po nás hned, jak to bude v tiskárně, Klára hodí text na další, a že na mně bude mezitím také propagace té právě dokončené, stejně jako těch dřívějších, které Klára napsala, netřeba říkat... Stačí mě litovat a posílat materiální podporu... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
... už proto, že tohle zdaleka není vše, co mám teď ještě na starosti. Tak třeba ve středu mě čeká soud. Samozřejmě že ne se mnou coby obviněnou v hlavní roli. Jdu se coby zástupce veřejnosti podívat, jak bude projednáván případ paní doktorky Ivanky Kohoutové - ředitelky oné střední zdravotnické školy v Praze, která svého času dostala od dvou svých studentek na výběr "buď studovat s hidžábem, nebo soud za diskriminaci". Doufám, že nějak ve zdraví přežiju, až se od slavného soudu dozvím, že "šátek je náboženským symbolem islámu". Rozumíte - křesťani mají kříž, hinduismus a buddhismus má svastiku, judaismus má Davidovu hvězdu, ale islám má kus hadru zvaný šátek. Potvrzeno ombucmáňou, schopnou tvrdit, že její babička také nosila šátek, tentokrát coby symbol neislámského náboženství. Jestli bude ctihodný soud tvrdit, že hidžábu náleží stejná posvátná úcta jako kříži, asi mi z toho dobře nebude. Umíte si představit, že by křesťanské studentky zdrávky nosily na hlavě kříž coby ekvivalent šátku? No zkrátka, držte všem účastníkům soudního řízení palce, aby po skončení byli natolik příčetní, že vůbec trefí domů. Od Kláry vím, že mnohdy lezou ze soudních síni s pocitem retardovaných jedinců i samotní advokáti z obou stran sporu, kteří se teprve na chodbě musejí domlouvat, jak vlastně vysvětlí klientům, že soud rozhodl právě tak, jak rozhodl bez ohledu na tvrzení obou stran.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a jen tak mimochodem jsem kromě toho všeho také aktuálně jediným výkonným oudem našeho nového ženského spolku, který s Klárou Samkovou máme. Postupně nás přibývá a je potřeba primárně naše řady jednak ještě rozšiřovat, jednak to naše stádečko zmanažovat, tzn. oslovit každou zájemkyni o členství, vysvětlit jí, co máme v plánu, poslat jí příslušné materiály ke sdílení a šíření, případně ji rovnou už do nějakého konkrétního úkolu či projektu zapojit a ideálně jí s ním pro začátek nějak pomoct, což konkrétně znamenalo třeba zaškolovat budoucí adminky webu a facebookových stránek spolku... Do toho už se po mně chtěla i vlastní publikační tvorba obsáhlejších materiálů pro účely spolku, kam zatím tedy vzhledem k vytížení přidávám tak jednu stránku za týden... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Veselé časy nám to tedy nastaly. Že se kdesi před kamerami haraší nějakým panem Bradym a slunka a odpůrci vlastního prezidenta vyhrožují svým "neklidem", se kterým jim má pomáhat duch dalajlámy a kult Svatého Havlete, to už je dění, které se děje mimo nás a nemíníme se jím nechat rozptylovat. Byť třeba já na tom Staromáku i byla a ještě před začátkem akce jsem stála uprostřed toho davu. Jenže viditelnost tam byla nulová, návštěvnický komfort taky nic moc (holt 15 tisíc proislámských lidí je 15 tisíc budoucích konvertitů, co naplat...), takže jsem se přesunula kamsi k okraji, vyposlechla si kus nezřetelného žvanění z pódia doplněného o song "Žít a nechat žít" (asi nás ti Zemanovi odpůrci tedy ještě žít nechají) a když mne začaly bolet nohy a slyšela jsem už dost, odebrala jsem se zas domů u vědomí, že Halaliánem Jurečkou se asi k zářným zítřkům nechat vést nechci, bez ohledu na přání pana Bradyho. Konec konců ty židy v Osvětimi taky nikdo před likvidací neomračoval, stejně jako zvířata porážená po muslimském i židovském způsobu. Já to nejsem, kdo se v tomto směru bude muset zkrátka rozhodnout. Těžko si lze připomínat holokaust a zároveň umožňovat rituální týrání zvířat k smrti. Však si také Jurečka žádný holokaust na Staromáku ani nepřipomínal, čili příští rok na veřejném čtení jmen jeho obětí opět nebude přítomen, stejně jako nikdo další z vystoupivších. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Panstvo je zkrátka důvěryhodné až na půdu. A publikum zase ochotné naslouchat mediální masírce a dělat to, co kdosi v zákulisí těch médií chce. Když se jim pětkrát denně zopakuje "musíš nesnášet Zemana, je to správné, přijď to říct na Staromák," nakonec ty zadky i zvednou a docapou, kam jim bylo řečeno, jak ovce na porážku. I když, nedivím se jim. Neviděla jsem tam žádné boháče, ale Pražáky, kteří tam brali své děti, protože to prostě byla jedna z nemnoha veřejných kulturních akcí, která tu byla ZDARMA. Buřta z masa pochopitelně nedostali, Babišovy piliny jim přece stačí, tak aspoň svíčku... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pro dnešek konec. Do budoucna vzhledem k výše uvedenému hledím s mírným optimismem. Ne že by zbývalo něco jiného, s tolika úkoly na krku... </div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-54580912860262441412016-10-02T11:35:00.002+02:002016-10-11T23:22:55.924+02:00Jak je důležité míti Vítka III.<div style="text-align: justify;">
Po čase jsem navázala bližší spolupráci s jedním ze svých současných velmi dobrých přátel, který naopak nějakým způsobem získal důvěru onoho tmavého, ovestičkovaného fotografa. Na toho si mezitím všichni kolem IVČRN svým způsobem zvykli coby jistý doplněk demonstrací. I bylo tak lze 30. června loňského roku zažít situaci, kdy jsem na demonstraci na Palackého náměstí posílala onoho svého kolegu, aby si šel pana fotografa pohlídat, než se mu zas povede někde vyprovokovat nějaký konflikt, a on tam pak chudák pobíhal v davu a hartusil, že mu fotograf utekl... (Ne, ani z téhle akce jsem své fotky od tohoto fotografa nikde neviděla veřejně, kdyby se někdo ptal.) Hovořívali jsme pak s mým kolegou často právě o tomhle fotografovi, je asi logické, že jsem byla čím dál zvědavější, co se mu povedlo zjistit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>A pak ho zavřeli. Fotografa. Za něco, co neudělal. Dva roky nepodmíněně. </b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Spustil se dvojí cirkus, když se tahle informace dostala ven. Cirkus prvního typu představoval onen zhmotněný dav někdejších diskutérů na iDnesu, nyní tvořený hlavně účastníky demonstrací, kterým pan fotograf mnohdy strkal objektiv až k nosu, aby tyhle fotky pak zveřejnil s patřičným komentářem odsuzujícím "nácky". Z jejich strany to byly hotové oslavné tance, kterak bylo spravedlnosti učiněno zadost a "drzý čmoud" dostal co proto (a ještě dostane). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a pak jsme tu byli my dva s kolegou, resp. ještě pár dalších lidí v pozadí. Náš přístup byl přesně opačný. Koukali jsme na sebe s šokovaným výrazem a navzájem si sdělovali, kolik komentářů lynčujících "čmouda" jsme ten den smazali ze své facebookové zdi a různých skupin. Bylo nám jasné, že teď jsme v tomhle sami i my a tohle téma prostě bude nadále v islámoklastním hnutí i na veřejnosti vůbec tabu, pokud chceme zachovat aspoň nějakou funkčnost celého hnutí, resp. se z něj nechceme vyčlenit sami. Což nám tedy na náladě vůbec nepřidalo. Později naše rozhovory vůbec upadaly do ještě depresivnějších poloh, kdy jsme na sebe navzájem kvíleli "měl jsem si ho víc všímat, třeba se ještě dalo něco dělat" a "tohle si nezasloužil, ani kdyby to skutečně udělal... taky jsem s ním mohla tu blbou hru na schovávanou přestat hrát, třeba by to mělo smysl". Variace na tohle téma pak byla "půjde mu o život", na což jsem já u sebe obvykle reagovala nakopnutím židle nebo něčím podobným. Obvykle se náš hovor stáčel k nebohému fotografovi ve výkonu trestu tak každé tři dny, a to i poté, co veškerý zájem veřejnosti o tohle téma utichl. To jsme pochopitelně přivítali s úlevou, sehnala jsem si dopisní papíry, které jsem nakonec nepoužila, a po večerech jsme každý na své straně drátu louskali informace související s vězeními u nás, takže jsem třeba zjistila, že v jakési díře, kde má věznice svou prodejnu potravin a dalších nezbytností, lze pro pánské obyvatelstvo věznice sehnat dokonce i dámské punčochy a kalhotky. Což mne tedy taky hooodně uklidnilo. A co jsme spustili za kravál, když sluníčkáři, Antifa, levicoví vítačští ultras a jiné podobné živly do svých rejdů chudáka fotografa zahrnuly ve smyslu "místo aby SYSTÉM přijímal uprchlíky, zavírá NÁM fotografy"... Nereprodukovatelné. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>A teď je fotograf venku.</b> Po 11 měsících Ústavní soud uznal, že jde o dalšího člověka u nás, co ve vězení nemá co dělat. Jen pár měsíců poté, co stejný osud potkal i Klářina klienta Skendera Bojku, který si ovšem poseděl rovné 3 roky, aby jó viděl, jak je ten náš soudní systém úžasný. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Samozřejmě jsem o propuštění fotografa věděla prakticky hned, jakmile dotyčný zvednul sluchátko a zavolal kolegovi. Tenkrát jsme se s kolegou pro změnu každý na své straně drátu ožrali, troubili do kapesníků jak sloni... hrůza pohledět. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak, pak jsem šla na letošní Prague Pride, kam jsem loni běžela s myšlenkou "tak já to teda nafotím za tebe" (o to víc mě pak naštvalo, když mi jistí zlodějíčci z řad odpůrců onoho vězněného fotografa fotky zcizili a zneužili ke svým účelům)... No a na letošním Pride fotím, koukám kolem sebe... a ono fakt jo. Pět metrů ode mne, bez vestičky... a než jsem stihla přimět svůj foťák, aby něco dělal, abych kolegovi zvěstovala, že pan fotograf žije a chová se slušně, byl v tahu. A já se chudák vlekla s celým průvodem až na Letnou, neb mi bylo povědomo, že bude fotit jak zajímavé postavy v davu, tak čelo davu shora ze schodů či od kyvadla jako vždy. Samozřejmě, hledejte někoho v davu 40 tisíc lidí... i když, na jednoho kolegu jsem tam tehdy dokonce i šťastnou náhodou narazila. Na drahého vypuštěného fotografa ovšem už nikoli. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak byly od té doby dvě akce, na kterých jsme se potkali, obě byly na Malostranském náměstí. Na té první jsem měla ovšem dost starostí s tím, abych fungovala jako ovívací a kabelku držící doprovod Kláry Samkové... což možná propuštěnému a vypuštěnému fotografovi nasadilo brouka do hlavy, když mě tak viděl v té VIP zóně u pódia, kam byl následně ochrankou vpuštěn taky. Takže jsme tam stáli, zas metr od sebe... a zas nic! (A zas naprosto netuším, kde skončily jeho fotky s mým kukučem z téhle akce... doufám, že někde v lednici...)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co mě ovšem naprosto dostalo byla akce č.2 - shromáždění na vyjádření podpory Donaldu Trumpovi. Tam jsem s sebou měla foťák i já a tentokrát rozpuštěný-vypuštěný fotograf neunikl... o čemž už dokonce i ví. Ale to není to hlavní, co mě dostalo. Dostala mě ta atmosféra a přístup lidí k němu. Vidět ho, jak se přátelsky zdraví s pořadatelem akce i ochrankou, kteří ho znají a nemají s ním problém... vidět ho chodit mezi lidmi, z nichž ho NIKDO (až na jeden případ) nenapadal, a dělat svou práci, která ho baví... Nechci být sentimentální, ale faktem je, že mi dalo dost práce to vůbec ustát. Něco na způsob Shawshanku, s koncem a la pohodové pozdně letní odpoledne, ve kterém si pár lidí z pódia řekne to svoje a pak si udělá procházku k americké ambasádě a na Karlův most, a on to celé fotí... odkudsi ze schodů kostela nebo ve stoje na kamenném koši na odpadky jako dřív... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tříská to se mnou o to víc proto, že jsem si konečně sehnala rozhovor, který poskytl onen fotograf <b>Lidovým novinám</b> a který vyšel <b>v pondělí 26. září 2016</b>. Popisuje v něm právě svůj pobyt ve vězení v Ostrově nad Ohří. Mohu všem jen doporučit, abyste těch 16 korun za to digitální vydání obětovali, už z toho důvodu, že ten přerod sluníčkoidního fotografa v to, co z toho vězení vyšlo a z čeho asi Antifě a jiným sluncatům nebude moc dobře, tam je hodně detailně vylíčen. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a tříská to se mnou proto, že mám konečně po těch X letech nějaké své fotky z akce přímo od onoho fotografa. To, jak na nich vypadám, není z pochopitelných důvodů podstatné... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ten rozhovor si budu číst, až mi zas mysl bude nakecávat, že je mi zle nebo že něco nejde. Lidský potenciál je totiž potvora. Ono ho totiž ani ty předsudky neumlátí, a evidentně ho nezničí ani to, když vám někdo láme nos a žebra... Nebo když vás nutí, abyste ty kosti někomu lámali vy, i když se vám do toho zrovna dvakrát nechce.<br />
-----------------------------------------------------<br />
AKTUALIZOVÁNO 11. 10. 2016:<br />
<br />
Tak nám čas opět trhnul oponou. A opět to stálo za to... aneb kdo by to byl kdy řekl, že vejdu s oním fotografem, svým někdejším "arcinepřítelem" (on to měl se mnou podobně) v poměrně intenzivní online kontakt, při kterém se nám povede zakopat tomahawky a také si pár věcí vzájemně vyjasnit.<br />
<br />
Některé z nich je potřeba zaznamenat i tady, aby nedošlo k nějakému omylu. Tak tedy: první ideu, která musí bohužel vzít zasvé, mi pan fotograf sdělil prakticky okamžitě... totiž že on mou podobu NEZNAL, tudíž mě na akcích VŮBEC NEFOTIL. Má snad asi jen dvě foto z akcí, jinak jsem prý u něj na fotkách rozostřená kdesi v davu. Čímžto pádem padá i idea, jak si "čestný a opatrný" pan fotograf syslí fotky mé osoby kdesi na disku a rozhodně je nedává nikomu, do jehož rukou nepatří. Prý by to tenkrát udělal... kdyby mne znal. Řekněme, že můj strážný anděl měl tedy celé ty dva roky hodně práce, protože jsem se před fotografem nijak nekryla. Naopak, měla jsem tu drzost ho při demonstracích fotit JÁ. Někdy cíleně, někdy jen tak, že jsem vyfotila dav sluníček a pak doma hulákala "on je tam zas!". On bohužel výhodu krytí se v davu na rozdíl ode mne nikdy neměl... ani kdyby nepoužíval při své práci onu slavnou reflexní vestu, která mu v jistých kruzích vynesla přezdívku "Popelář". No, tohle zjištění přineslo nyní hodně humorných situací, když mu teď postupně posílám nejvypečenější kousky ze své sbírky pokémonů, eh, tedy fotografa samotného... Aspoň na něco se zrovna tyhle záběry hodí.<br />
<br />
No a druhý fakt, který mi prý dle fotografa v těchto blozích neštymuje, je časová souslednost jeho kauzy a případu Skendera Bojku. Skendera prý moje drahá Klára Samková vyrvala z vězeňského chřtánu 2 nebo 3 týdny předtím, než se totéž povedlo i advokátovi pana fotografa. Je logické, že právě on coby člověk, kterého se to týkalo, zrovna o tomhle bude mít větší přehled než já... konec konců jde zřejmě o jediné dva letos propuštěné vězně na nález Ústavního soudu. Já coby člověk práva neznalý a kauzy své šéfové sledující jen skrze média si jen pamatuju, jak den předtím Klára oznámila, že má v Brně těžké jednání na Ústavním soudě, aby pak po X hodinách na facebooku zavřískala jak tygr "mé nevinné muslimy mi nikdo zavírat nebude!" a následně řešila, jestli jít s panem Bojku a jeho ženou slavit spíš do Mekáče, nebo do KFC, to vše následováno další fotkou s rozzářeným Skenderem a jeho uplakanou ženou kdesi ve fastfoodu... zatímco média ještě žvýkala její oficiální fotky ze soudní síně, kterak se v taláru (či jak to silonové peklo nazvat) naklání ke Skenderovi.<br />
<br />
Tolik tedy k oněm předchozím nepřesnostem. Mimochodem, když už jsme u těch absurdit, které jsou kolikrát až dojemné... viděla jsem nejméně tři videa, která se mnou pěkně zacloumala. První dvě poslal fotograf sám a poněkud mi upravila pohled na jeho skutečnou minulost. No a to třetí je v podobném duchu jako právě ta fotka Skendera Bojku po propuštění z vězení na Klářině facebooku, možná ještě o něco šílenější, protože... protože zkrátka jsou věci, které by zrovna do tohohle člověka neřekl vůbec NIKDO.<br />
<br />
Mám takový dojem, že tohle je navíc teprve začátek. Vyčkejme věcí příštích.</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-77584977198309783862016-10-02T11:35:00.001+02:002016-10-02T11:35:33.442+02:00Jak je důležité míti Vítka II.<div style="text-align: justify;">
Čas ovšem trhnul oponou. Zrodila se islámoklastka. V červenci 2014. Zrodila se na lavičce v parku před velvyslanectvím Izraele, kde se učila text izraelské hymny a Hava Nagilu, kdyby byly tyhle písně potřeba. Za půl hodiny poté k ambasádě dorazila skupinka cca 150-200 Palestinců a jejich podporovatelů, kteří zde demonstrovali proti izraelské vojenské operaci Protective Edge. Popisovala jsem tu akci už mockrát, takže to tentokrát vynechám, jen připomenu, že to bylo opravdu děsivé. Roztřesenou rukou jsem cvakla pár fotek demonstrantů a lidí pohybujících se kolem nich a upalovala domů, šťastná, že to dobře dopadlo a nedostala jsem se někde do nějakého střetu. Doma prohlížím fotky... Byl tam. Dokonale maskovaný v tom poněkud tmavším davu lidí - a přesto NEBYL JEDNÍM Z NICH. Opět a zase. Jenom fotograf. "Jenom". A stál na opačné straně než já, odkud mohl pohodlně vyfotit všechny, kteří stáli VEDLE izraelské ambasády, aby tak naopak demonstrovali svou podporu Izraeli. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nedosti mi ovšem bylo tohoto prvního dobrodružství. Za týden si Izraelci a jejich příznivci usmysleli uspořádat "u koně" shromáždění za mír v Izraeli. Chybět jsem tam po tomhle nemohla. Navíc jsem věděla, že v té době stávají lidé z IVČRN s peticí proti přiznání II. stupně registrace Ústředí muslimských obcí na veřejných a často navštěvovaných místech, tedy mohou být i tam. I zavítala jsem, KONEČNĚ se tam seznámila s prvními lidmi z IVČRN, postála s nimi u stánku... a sledovala, jak se blíží onen "agresivní čmoud", se kterým právě ti lidé z IVČRN měli několik dní předtím konflikt u svého petičního stánku... Foťák měl samozřejmě s sebou, s velkou radostí ho použil, když nás stánkaře kontrolovala policie, a pak jsme ho měli za zadkem snad hodinu, když nás hlídal, jestli náhodou nevedeme nějaké "náckovské a rasistické" řeči. Pochopitelně v takové situaci nikdo nestál o další navazování kontaktů či představování. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Z téhle akce jsem od něj nikdy neviděla ŽÁDNOU svou fotku. I když jich musí mít asi 150 a i když už tehdy znal z jiných fotek mou podobu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Proběhlo pak několik dalších, raně islámoklastních akcí, na kterých onen blogující fotograf nebyl a já se tak mohla oddávat svému úkolu bez obav. Třetí kontakt byl až na první velké demonstraci IVČRN, svolané na 16. ledna 2015 na Hradčanské náměstí. Islámoklastka je, jak známo, malé postavy, takže se na této akci tlačila v davu lidí dopředu, aby z účinkujících řečníků taky něco měla. Držela navíc v rukou transparent... což z ní udělalo do té doby nepoznanou a vítanou kořist pro přítomné fotoreportéry. Připadala si jako filmová hvězda, když se jich na ni slítlo asi deset najednou, čímž z mluvčích vpředu ovšem neviděla už vůbec nic. Když konečně novináře moje osoba přestala bavit a jejich hradba se rozptýlila, aby si pánové a dámy našli v davu nové oběti, pohlédla jsem kamsi vpravo... jen proto, abych uviděla, jak tam ve své známé reflexní vestě stojí ještě ke všemu ON. Co následovalo je asi jasné: usmál se, využil toho, že se kolem mě vytvořil volný prostor, zvedl foťák... a užil si to. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak vznikly další jeho fotky mé osoby, které jsem nikdy nikde neviděla. Vtipné ovšem je, že jsem poměrně záhy po akci naopak narazila na fotku kohosi třetího, na které stojíme asi metr od sebe, já s transparentem, on s foťákem, oba s výrazem "to vedle mne mě nezajímá". Jo jo, hlavně se na sebe nepodívat... vypadalo to totiž, že ze sebe máme navzájem dost psinu. On ze mě, jak tam coby prcek statuju s cedulí, já z něj, že jediné, co mi může, je leda tak si mě opět vyfotit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A kola času se točila dál, rozjely se další demonstrace, nejdříve IVČRN, později BPI. Demonstrace na Staromáku 30. ledna se myslím obešla bez přítomnosti ovestičkovaného fotografa, zato na pididemonstraci na začátku února před pražskou mešitou už byl. Dokonce tam na komsi vymámil megafon, aby nás před salafistickou mešitou (sic!) poučil o tom, že není islám jako islám, že existuje dokonce i nějaký súfismus a že on není muslim, ale ateista... načež následovalo obvyklé popadání nás posluchačů na jednu hromadu smíchy a poslání spíkra v ona místa. Achjo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Své fotky z oné akce jsem nikde veřejně neviděla. Asi panu fotografovi zrovna nešel internet nebo něco takového...</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-41293518810746025122016-10-02T11:35:00.000+02:002016-10-02T11:42:16.786+02:00Jak je důležité míti Vítka I.<div style="text-align: justify;">
Je to všechno pořád tak strašně silné a tak moc to pro člověka znamená, že nelze jinak, než se z toho zkusit vypsat. Je přitom zcela jisté, že to bude zas píchnutí do vosího hnízda, podobně jako když jsem před nějakým časem vyjádřila své sympatie a podporu v kandidatuře do Senátu JUDr. Aleši Hušákovi. Ale nešť, nenutím svůj vkus a zájmy nikomu. To za prvé. A za druhé - právě proto, že ty negativní reakce na osobu, o které budu psát, znám v neuvěřitelných kvantech už z dřívějška a vadí mi, cítím potřebu dát to nějak najevo a jasně říct, proč se k tomu odmítám už poměrně dlouhou dobu připojit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Abych mohla vůbec začít, musím se ve vzpomínkách vrátit o několik let zpátky. Tehdy ještě islámoklastka nebyla vůbec islámoklastkou. Zajímalo ji tenkrát zcela jiné téma a tím pádem i jiní lidé, kteří se kolem něj motali. Tou dobou, někdy kolem roku 2011 nebo 2012, si islámoklastka krátkou dobu zkoušela psát blog na druhém největším zpravodajském portálu u nás. Jak později seznala, smysl to moc nemělo... co se službou, kde o tématech rozhodují nikým nevolení "admini", kteří své představy následně cpou i do podoby diskuse... Nedalo se tam zkrátka sdělit to, co by člověk chtěl a potřeboval, nepracovalo se s tím dobře, technická úroveň i péče o blogovací službu samotnou byla na otřesné úrovni, tedy po několika měsících islámoklastka tenhle prostor raději sama dobrovolně opustila, tak jako později stále větší řádka blogerů. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tehdy, kolem toho roku 2011-12, se ovšem na onom blogu objevil i člověk, o kterém chci psát. Křestní jméno české, příjmení arabské. Nevím o tom, že by tohle samo o sobě v tom blogovém prostředí bylo nějakým problémem. Tenkrát nikdo žádné Araby neřešil. Pokud si někdo rozkliknul fotku dotyčného, už ovšem zádrhele nastávaly... možná právě proto, že se u nás moc Arabů veřejným prostorem nepohybovalo. Chudák bloger tak zažil opět jen a pouze to, co prý zažíval už odmala. Línější čtenáři ho šoupli do kategorie "jakýsi čmoud". Ti aktivnější pak do šuplíku "cigán". Sloučením obojího pak vznikl přímo ukázkový <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Argumenta%C4%8Dn%C3%AD_klam#Podsunut.C3.BD_argument_.28straw_man.29" target="_blank">strawman</a> - blogeři a diskutéři tak vesele bušili do PŘEDSTAVY, kterou si o tom člověku vytvořili, a jejich ranám se snažil čelit REÁLNÝ ČLOVĚK. Reálný člověk se svými zkušenostmi... a bohužel taky potřebou nikoli bránit Romy před dopady rasismu ze strany majority, jak si všichni mysleli, ale spíš brzdit projevy jakékoli xenofobie a rasismu jako takové vůči komukoliv, právě proto, že on tím Romem nebyl a není a tudíž ví, že to, co je směřováno směrem k Romům, může (neprávem, což je ovšem zbytečné zmiňovat) dopadnout i na toho, kdo stojí mimo tuhle skupinu. Kdo je Čechem jako oni pisatelé, kdo je dokonce z hlediska rasy "bílý" (to ovšem ti Romové taky), kdo pije stejné pivo a dělá stejné blbosti jako ti bílí... ovšem zároveň může být i stejně dobrý jako oni. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, vykládejte o tom islámoklastce dnes, když to světem táhne s Klárou Samkovou... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tehdy ovšem vznikla na blogu jakási potřeba na výše uvedeného člověka reagovat kolektivně negativně. No a proti těmhle falešným potřebám a kolektivně šířeným a sdíleným omylům, kdy se i zcela vzájemně neznámí lidé dokážou navzájem hlídat, zda náhodou neslevují ze svých názorů a neprojevují "odsouzenci" příliš mnoho sympatií, přiznejme si to, NENÍ OBRANY. Což dotyčný ví a vždycky věděl. Možná, že snad ani nechtěl ty sympatie k sobě vzbudit. Prostě věděl, že identitu jeho samotného většina lidí ve své mysli nedokáže přežvýkat natolik, aby ho vůbec akceptovala jako rovnocenného. A tak pobíhal po blogu v připsaných mu botách "hloupého čmouda", eventuálně "agresivního násilnického cigána", a do každého, kdo s ním nesouhlasil, včetně dívek a vážených blogerek, bušil, jací to jsou "náckové, xenofobové, rasisti" etc. Do zblbnutí, na pokračování, těch blogů byly snad desítky. Chytal blogery a politiky za slovíčka, na kterých se donekonečna točil, rozebíral jejich rozhovory, které mu poskytli, možná i děsil sebe sama, jak zlé to s námi je, analyzoval neonacistické symboly a připisoval je kdekomu, možná i manipuloval a podsouval, jen aby se utvrdil ve svém názoru a identitě, se kterou na blogu tedy nemohl dělat VŮBEC NIC, jak už bylo řečeno...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ptáte se, jestli se islámoklastka těch virtuálních honů na jeho osobu účastnila? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ach a ouvej. Odpověď zní ANO. Islámoklastka nebyla a není svatá, neměla tehdy jak se tomu kolektivnímu hnusu ubránit, jak proniknout za tu clonu falešných představ, kterou navíc ještě sama pomáhala vytvářet... Odmítala uvěřit, že by identita dotyčného byla reálná ve všech svých důsledcích. Tedy i v tom, že kamkoli tenhle člověk vstoupí, něco takového se mu začne dít zcela automaticky nezávisle na tom, co říká, píše nebo dělá. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vše se ještě násobilo tehdy, když se onen bloger spojil s dalším údajným "antirasistou", který tehdy na blogu působil... myslím, že "působil" je to správné slovo. Onen druhý bloger byl sice bílý až do růžova, ale patřil zase k jiné, resp. jinak definované skupině obyvatel. No a došlo k pozoruhodnému jevu, viděno dnešní optikou: "bílý" bloger si vytvořil zase svého strawmana o skupině, do které patří on, a začal ho aplikovat na všechny kolem. Poté, co začal sklízet patřičné reakce, přispěchal onen "agresivní arabský čmoud" a začal bránit... počkat, nikoli toho strawmana, ale jeho tvůrce, který se s tím strawmanem identifikoval. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak tam štěkali dva. Bylo jich víc, nebáli se blogerů a diskutérů nic. Občas si sdíleli témata či na sebe odkazovali, dělali se sebou navzájem rozhovory, které sloužily maximálně tak těm dvěma strawmanům... no zkrátka a dobře, veselé to byly časy. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Proč na to vzpomínám? Inu, někdy v době počátků spojení oněch dvou výtečníků došlo k prvnímu kontaktu dnešní islámoklastky s oním cikánem, co vlastně žádným cikánem není. Už ani nevím, kdo komu psal jako první... každopádně se řeč od onoho růžovobílého blogera brzy stočila spíše k osobě a zážitkům samotného ne-Roma. A světe div se, v těch mailech byl najednou ten agresivní náckobijec pryč, místo něj si islámoklastka psala s poměrně inteligentním, slušným a vcelku normálním člověkem. Přiznám se hned, že mi ten rozpor vrtal v hlavě za mnohých nocí, kdy jsem tehdy uléhala na matraci na zemi v cizí garsonce... Blbé je ovšem to, že jsme v onom diskursu ani jeden nepokračovali i navenek na blogu, takže tam jsme každý harašili tím svým slaměným paňácou, kterého jsme virtuálně lynčovali. No a že by mohlo v té době dojít k nějakému fyzickému kontaktu mezi námi dvěma bylo tehdy taky vyloučeno... protože můj strawman říkal jasně, že s agresivními čmoudy, co ve volném čase mlátí revizory a drásají o lidech články, jací jsou náckové, se do kontaktu coby slušné děvče nevstupuje. Bububu. Cesty do města tak měly zajímavou příchuť zvanou "hlavně HO nepotkat". Což se nějakým řízením Božím skutečně za ten rok a půl ani jednou nestalo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-79645079537757751132016-09-22T08:30:00.000+02:002016-09-22T08:30:31.028+02:00První výročí kooperace islámoklastky s Klárou Samkovou<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Ono už to byl rok...</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
… kdy
islámoklastce přistála v chatu zpráva od velmi blízkého
přítele, nesoucí se zhruba v tomto duchu: „Klára Samková hledá
někoho na korektury knížek a byla jsi jí doporučena TY, takže
počítej s tím, že se ti ozve.“. Jak jsem psala už dříve,
ozvala se, ucho mi tím, co potřebuje, nakrmila, a při osobní
schůzce o něco později (resp. přesně před rokem) mi její Jack
Russell teriér jménem Fluff taky neukousnul kus nohy, což je
obvykle u teriérů znakem schválení dotyčné osoby. A taky
jsem už v některém z předchozích článků zmínila, že na korektury knížek a jiných textů jsme naši spolupráci neomezily
prakticky od začátku, neb Klára už tehdy měla velké plány,
potřebovala si v některých věcech udělat pořádek a zkrátka
na to nikoho neměla. Což začalo klást stále vyšší nároky
i na mne. Už zdaleka nejde jen o opravu překlepů v textech, ale je
potřeba i texty vytvářet, umět se vyznat v ovládání
rozhraní webů a facebookových stránek, sem tam strčit nos do
porozumění HTML kódu, být schopný a ochotný pracovat s fotkami
a grafikou, plus samozřejmě komunikovat s lidmi, po kterých se
chce nějaká informace nebo jiný druh spolupráce.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Dodnes mě na tom
všem nepřestává udivovat ta Klářina odvaha a důvěra, kterou
vůči mně musela od začátku mít. Rozumíte, komu byste jen
tak zničeho nic svěřili přístup ke svému osobnímu profilu na
sociální síti, pověřili ho správou obsahu firemních stránek
(včetně formálních administrativních dokumentů, které ten
člověk vidí prvně v životě) a ještě na něj valili další
věci související s vaším aktivismem? Klára to riskla. <b>„Ty jsi
teď Klára,“</b> pravila islámoklastce na jednom z prvních setkání.
To ještě chtěla, abych jí pomáhala také i s managementem pošty,
aspoň v tom směru, abych na ty stovky obdivných, oslavných a
pochvalných zpráv na facebooku odpovídala aspoň „Díky, kl.“,
případně pohlídala, aby v nich nezapadla nějaká důležitá
informace. Nemá to ta Klára zkrátka jednoduché, což mi bylo od
prvních momentů téhle práce zřejmé.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
No a tak tedy občas
– <b>islámoklastka je Klára Samková.
</b></div>
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Jaké to je? V mnoha
směrech zajímavé. Jste Klárou, ovšem Klárou bez minulosti.
Netušíte, jak jsou rozhozené sítě vztahů mezi lidmi, s kterými
je skutečná Klára Samková v kontaktu. Můžete pouze odhadovat. A
tak se pak stane, že pozvánky na Klářiny akce rozesíláte coby
Klára lidem, které znáte z titulků novin a bulvárních fotek,
přičemž jde mimo jiné i o osoby, které v pozici „mimo Klářinu identitu“
zrovna dvakrát nemusíte. Váš názor ovšem není podstatný,
pokud na sobě máte virtuální Klářiny střevíčky, že...
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Dalším podstatným
momentem „bytí Klárou“ je to, že tak můžete sloužit jako
štít a filtr pro to, co se ke Kláře dostat zrovna nemusí... Paní doktorka holt vzbuzuje velké vášně, a to nejen pozitivní. Četla
jsem tak za ten rok už mnohé, zvláště od těch, co si občas
pletou veřejnou facebookovou zeď s veřejnými záchodky. Občas je
svinčík potřeba uklidit a bordeláře z místa vykázat, případně
výhrůžky předat zodpovědným místům. Chce to být zároveň
trochu odolný, umět si uvědomit, že člověk vlastně není Klára
a že se jí nic nestane, jako se jí nic nestalo za celou dobu
jejího veřejného působení.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Má to ovšem i pár
negativ. Třeba ten, že ti, co vědí, že jsem s Klárou, občas
přesně netuší, jaké jsou mé kompetence, případně schopnosti
a dovednosti, a tak se na mě obracejí s více či méně odbornými
dotazy a žádostmi o radu právnického rázu. Tam je potřeba
vysvětlit, že já nejsem právníkem a že to, co dělám, s právem
fakticky vůbec nesouvisí. Do Klářiných právnických záležitostí
strkám nos naprosto minimálně, prakticky jen tak, že mi projdou
rukama na web nějaké ty tiskové zprávy k různým kauzám
Klářiny advokátní kanceláře, případně mediální reflexe
těchto kauz. Pochopitelně že v osobním kontaktu je Klára
sdílnější a tu a tam poodhalí něco ze zákulisí veřejného
politického dění či různých osob a vztahů mezi nimi, leč to
je pořád ve velmi obecné rovině a já jsem snad dostatečně
inteligentní, abych porozuměla pojmu „mlčenlivost“.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Tím jsem se zároveň
dostala i k tomu, že poslední dobou už jenom „nejsem Klára“,
ale jsem Klárou samotnou nucena vystupovat i sama za sebe a být
trochu víc vidět. Což už je vyšší level naší spolupráce.
Jak krušné začátky to byly, když jsem to zkoušela poprvé a
ještě v angličtině... místo mluvení o sobě jsem stále
opakovala „Klára, Klára“... Samozřejmě ne kvůli nějakému
podlézání Kláře samotné, ale prostě jen a pouze z toho důvodu,
že se nikdo asi moc nechce chlubit tím, že jeho život v době
„před Klárou“ se po několik let skládal jen a pouze z
přežívání mezi čtyřmi stěnami, kdy ani nevěděl, že nějaký
vlastní potenciál má... Jako by váš život skončil momentem,
kdy za vámi zapadnou dveře posledního vzdělávacího ústavu,
kterým jste prošli, a od té doby nebylo už prakticky nic, o čem
by stálo za to hovořit a co by vás mohlo posunout někam dál nebo
za čím byste si chtěli stát.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Zkrátka tehdy ještě
nebylo CO o islámoklastce říkat. Naštěstí se věci změnily,
díky tomu, jaký byl loňský i letošní rok bohatý na různé
události. Dnes to sice u mě stále ještě není ani zdaleka
ideální, ale na druhou stranu jak jsem už psala, výsledků svého
úsilí mám už docela dost. Už tedy není zrovna nutné pokaždé
kuňkat, když mi u nosu přistane mikrofon (a že vám to hrozí,
pokud se chvíli motáte kolem Kláry, je asi jasné, případně ona
dokonce o své vůli zařídí, aby ten mikrofon u vašeho nosu
byl, ať se vám to líbí nebo ne, pokud si bude myslet, že to je
pro vás dobré – v takovém případě doporučuju neztrácet energii a čas hádáním
se, že není).</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Nu a tak tedy jsem
Klára a nejsem Klára. Občas Klára v něčem radikalizuje mne,
jindy zas ona zjistí, že jsem v něčem zbytečně radikální já
a pro dobro věci (či jen proto, aby se naše věci aspoň nějak
hýbaly kupředu) mě krotí. Myslím, že jsem se za těch pár
měsíců vypracovala tak, že některé věci už dělám vcelku
automaticky sama, aniž bych Kláře předem musela plnit mailovou
schránku dotazy typu „kam s tímhle článkem?“, a posílám jí
to až zpětně v rámci nějakého širšího shrnutí toho, co je
již v našich věcech hotovo a co je ještě třeba udělat.
Ztotožnění se s Klárou mi taky jde dobře, třeba až tak, že
napíšu jejím jménem úvodní komentář k nějakému článku, na
který chce ona upozornit veřejnost a své známé, a pak zjistím,
že ona nezávisle na mně píše ve svém osobním statusu totéž
co já a ještě to rozvádí dále.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Asi to tak mělo
být. Každopádně je to našim společným cílům jen ku prospěchu
a veřejnosti myslím taky. Zkrátka lidé chtějí mít Kláru
funkční jako špičkovou advokátku se vším všudy, včetně cest
po soudech atd. v celé zemi, a zároveň chtějí, aby podávala
plný výkon coby „soukromá politička“, aktivistka, zkrátka
osoba veřejně působící a veřejné dění komentující a
aktivně se na něm podílející. A Klára jim to potěšení chce
dopřát taky, což si tedy vyžádalo právě tohle Klářino
„rozdvojení“, resp. „naklonování“. V potaz je třeba brát
i fakt, jak moc pečlivá Klára je, pokud jde o studování
informačních zdrojů k věcem, které ji zajímají a které
považuje za důležité. Slunka vůbec nevědí, co žvaní, když
jí vyčítají, že to nedělá – naopak, tráví samostudiem
různých témat různých stupňů odbornosti dlouhé hodiny, vytváří
si informační sítě vzájemně propojených odkazů, prolézá
webové i skutečné archivy, knihovny a knihkupectví a
antikvariáty, píše na různé strany, pokud jí něco není jasné
a potřebuje těch informací ještě více... Tohle všechno jí
zabírá ČAS, kdy prostě Klára není k dispozici dalším
lidem.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
A tak tu naši
k(l)árku táhnem spolu dál. Ona trčí na soudním jednání v Plzni a ví, že než vyšťavená dojede večer zpátky domů, bude
mít na svých webech a jiných komunikačních kanálech odkaz
na to, jak o daném případu referovala média. Vystoupí na
demonstraci a já vím, že už mám v mailu text jejího projevu,
který na tytéž kanály půjde taky. Po demonstraci zhltne tlačenku
nebo polívku v nejbližší občerstvovně a zase pádí se
zavrtat do svých materiálů, zatímco já v klidu dopiju svou
kofolu a odeberu se z fotek, odkazů a videozáznamů dát dohromady
smysluplný obraz toho, co se na akci dělo. Pošle mi ke korektuře
povídku a ví, že ji dostane zpátky nejen zbavenou překlepů, ale
nejspíš i včetně zpětné vazby od člověka, který třeba
není tak dobře situovaný v probíraném kontextu. Zpětnou vazbu
jí dávám samozřejmě i na akce, kterých se spolu účastníme,
kde si můžu všimnout něčeho, co jí uniklo v době, kdy
byla zabraná do rozhovoru s nějakým svým známým nebo obklopena
svými příznivci toužícími po podpisu knížky či po fotce.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Tohle vše jsou
velké změny oproti tomu, jak jsem fungovala v době „bez Kláry“.
I když, už tehdy jsem měla ten svůj svět tak zvláštně
rozdělený na své vlastní veřejné působení a na virtuální
realitu... tenkrát to mělo většinou podobu takovou, že jsem
pobíhala před fotoaparáty a kamerami médií s nějakým
transparentem či v blízkosti některého antiislamistického
aktivisty či politika a doma jsem ostřelovala sluníčka přes
facebook. To už teď příliš nedělám, protože mne je očividně
zapotřebí jinde a jiným způsobem, přičemž tu výše popsanou
práci za mě nikdo jiný neudělá, zatímco s transparentem na
náměstí může dnes postávat kdokoliv. Včetně těch, co by mou
práci nezvládli.
</div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Takže za mne velká
spokojenost, pokud jde o uplynulý rok. Pochopitelně není vše jen
růžové. Nejsem zas tak „dokonalá Klára“, občas mi chvíli
trvá, než mi dojde, co kterým jednáním Klára samotná sleduje
či proč bylo nutné udělat právě to a ne něco jiného. No a
jindy mne už to „bytí Klárou“ taky prostě a jednoduše
unavuje... ba co víc, leze mi krkem, že na mou osobu nikdo neklade
takový důraz nebo že nemohu víc nahlas prezentovat své vlastní myšlenky
a názory, byť by i blbé byly a vedly k chybám... Ne, není to
přímo žárlivost na Kláru (a ne že by nebylo na co žárlit,
reakce mnohých mužů jsou značně explicitní bez ohledu na to,
zda jsou či nejsou zadaní nebo jaký je mezi nimi a Klárou věkový
rozdíl atd., ostatně mnozí jsou zřejmě ve skocích do pozadí
přímo trénovaní). Je to spíš přemýšlení o budoucnosti, o
tom, zda a jak dokážeme my „pozůstalí“ fungovat v případě
nějakého Klářina výpadku, co v takovém případě budeme hlásat
a chtít sami za sebe a pro sebe právě s odkazem na to, co kdy
dělala a chtěla ona... aby bylo zřejmé, že to jsme my a zároveň
to nějak nekolidovalo s jejím odkazem. Který samozřejmě nemusí
být univerzálně a navěky platný, to je jasné. </div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Každopádně tedy jedeme spolu dál, už proto, že to, co spolu děláme, za nás NIKDO JINÝ NEUDĚLÁ. </div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div 0cm="" justify="" margin-bottom:="" text-align:="">
<div style="text-align: justify;">
Díky za vše, Kláro. </div>
</div>
</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-56632648378178371452016-09-15T23:42:00.001+02:002016-09-16T17:58:51.115+02:00Kterak to bylo s JUDr. Alešem Hušákem<div style="text-align: justify;">
Pravila má předrahá stále ještě šéfová Klára Samková, že jeden z mých facebookových postů je hoden trvalejšího záznamu, i činím tímto její žádosti zadost a ukládám ho pro další sdílení sem. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hovořit budu o tom, kterak se to má s mou podporou JUDr. Aleši Hušákovi, t.č. kandidujícímu do Senátu za Nezávislé na Praze 6. Spousta mých přátel a známých totiž netuší, jak jsem k němu já vlastně přišla, no a mí někdejší "přátelé" by zas mohli snadno trousit kdoví jaké nesmysly (mám připomínat, že už mne chtěli virtuálně provdat za developera Zbyňka Passera jen proto, že jsem nad ním dostatečně neohrnovala nos kvůli JEJICH dřívějším vzájemným kauzám a soudním sporům?). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak tedy: <b>jak to bylo s Hušákem.</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejtěžší na tom všem je určit, KDY to vlastně proběhlo. No nejspíš někdy koncem dubna. Razily jsme s Klárou Samkovou kamsi na polo-pracovní dámskou jízdu, autem přes celou Prahu. Klasika, nuda v autě. I stiskla má šéfová nějaký čudlík. Tútútú, udělalo to v reproduktoru, načež Klára pravila: "Dobrý den, pane doktore!"</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a následující půlhodinu, kdy jsme se strkaly z místa A na místo B, tvrdly na světlech a vyhýbaly se tramvajím atd., pro mne svět mimo kabinu auta prostě přestal existovat. Zato jsem měla velmi intenzivní pocit, že jsem si právě otevřela webový prohlížeč, který dovede propojit encyklopedické znalosti (ještě o pár tříd výše než nějaká sprostá wikipedie) s informacemi ze zahraničních médií, odkazy na historické události s komentáři k aktuálnímu společenskému dění (naděje, že pan doktor neví o jistých osobách absolutně nic, se ukázaly jako liché)... Skutečně jako kdybych před sebou měla tu okno s webem věnujícím se nějaké válce (trapně si vzpomínám, že jsem si v ten moment umínila, že si o oné události musím něco zjistit... ano, já - člověk s HISTORICKÝM vzděláním! Dnes už samozřejmě ani netuším, co jsem si to vůbec chtěla vyhledat...), tu zpravodajství BBC, tu jsem se vznášela v místnosti, kde zrovna jednali nějací lokální politici... Přitom to byl BĚŽNÝ SPONTÁNNÍ ROZHOVOR. A Klára nejen že stíhala sledovat a adekvátně reagovat, ale dokonce při tom ještě i ŘÍDIT.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Seděla jsem tedy na místě spolujezdce, nevěřícně poulila oči, občas pokývala hlavou, ale hlavně mlčela, neboť není slušné vstupovat do hovoru, když se moudří lidé baví a jeden z nich o vás navíc ani neví. Především jsem si to však užívala, protože se konečně někdo dokázal bavit K VĚCI. Po určité době pak Klára hovor ukončila a suše ke mně konstatovala: "TAK TO BYL HUŠÁK!"</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A bylo. A já v tom stavu, kdy se ve mně tloukl pocit zmaru nad tím, jak je takhle inteligentní člověk zalezlý kdesi za pecí, protože kdyby vylezl ven, média ho kvůli čemusi, co třeba ani není pravda, začnou okamžitě cupovat na kousky, s pocitem vděčnosti za to, že tu vůbec NĚKDO TAKOVÝ JE, musela setřít pot z čela, zašťouchat si oči zpět do důlků, zaklapnout sanici na své místo, zkontrolovat make-up a jít mezi dámy hrát aspoň trochu reprezentativní Klářinu asistentku, členku high-class ženského spolku, kurvafix, nese*te mě, nebo vám to tam všecko rozmlátím...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pořád jsem hodně naměkko, když na to vzpomínám. Ani vlastně nevím, co mě na tom tak dojímá. Možná samotný fakt, že inteligentní chlapi ještě nevymřeli a že si pan doktor Hušák ještě dokázal najít tu Kláru, se kterou mohou komunikovat na stejné úrovni. Ne, pana doktora jsem zatím nepotkala osobně. Což je asi dobře jak pro něj, tak pro mne a mé ubohé sebevědomí, těžce zkoušené právě samotnou Klárou. Každopádně: pokud má někdo z vás potřebu o panu doktorovi Hušákovi směrem ke mně trousit cokoliv, co lze zároveň najít v médiích, věřte, že záchodová mísa je v tomto případě lepším posluchačem než já. Tím, že vím o existenci "mediální kouřové clony" kolem Kláry samotné, která má za cíl pomocí naprostých výmyslů odvést pozornost od její skutečné osoby k fiktivní Kláře (a následně pomoci kamenovat tu skutečnou za to, co "udělala" ta fiktivní), mi došlo, že tohle bude stejný případ, ne-li horší. A já opravdu nepotřebuju vědět nic o jeho tzv. kauzách. Je to nepodstatné. Podstatný je pro mě ten člověk jako materiál, jako tvůrčí síla, podstatný je jeho potenciál něco dokázat, nějak ty své vědomosti zúročit... Mám o něj dokonce i trochu strach, jestli se do toho Senátu dostane - bude chytřejší než 99 % těch, co tam budou s ním, což zákonitě vyústí v to, že si s ním ti, co si to uvědomí, budou chtít měřit aspoň přirození (včetně těch, které teď s Klárou podporujeme, což bude prostě děsné) - a on do toho nepůjde a sejme je rovnou. Ne proto, že by byl zlý. Ale proto, že to je efektivní řešení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Momentálně to ovšem vypadá tak, že se do Senátu místo pana doktora Hušáka dostane někdo, kdo si s použitím návodu dokonce i dokáže najít vlastní zadek... za předpokladu, že ten návod dostane přímo do ruky a bude mít zájem ten zadek vůbec hledat, místo aby křičel, že hledání zadku je "čecháčkovské, zastaralé etc. a je potřeba ZMĚNA a hlavně trestat ty, co o hledání vlastního zadku vůbec mají tu drzost mluvit". Co se dá dělat, chtít po voličích, aby přelezli přes onu zmíněnou mediální zeď a místo toho šli přímo ke zdroji, je stále ještě hodně pošetilé a naivní. Ovšem není všem dnům konec, podstatné je, že se pan doktor Hušák vůbec odhodlal sdílet s veřejností své politické a filosofické ideje a hledat ty, kdo to vidí podobně jako on. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pro ty, kdo chtějí přece jen risknout zjištění, jak na tom s panem doktorem jsou, aniž by jim u toho musela asistovat média, doporučuju navštívit jeho osobní web <a href="http://aleshusak.com/" target="_blank">http://aleshusak.com/</a> a pročíst rovněž i rozhovor, který poskytl časopisu Reflex 5. března 2016 a který najdete na webu Klářiny advokátní kanceláře:</div>
<div style="text-align: justify;">
(<a href="http://www.lawyers.cz/sites/lawyers.cz/files/05_husak.pdf" target="_blank">http://www.lawyers.cz/sites/lawyers.cz/files/05_husak.pdf</a> ).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
U toho webu se ještě krátce zastavím: pro lásku Boží, NEČEKEJTE klasický předvolební web s vyzubeným kravaťákem slibujícím v duhovém animovaném rozklikávacím menu hory doly a hodinky s vodotryskem navrch. Na web pana doktora musíte mít zkrátka odvahu stejně jako na pana doktora samotného. Minimum grafiky. Maximum textu. Úderného, věcného, odlehčeného osobními dojmy, zkušenostmi a zážitky autora, zejména v části, ve které deníkovou formou líčí celou svou kampaň, ale vždy vedeného ve stylu "takto to vidím já, takto to chci, protože... - berte nebo nechte být, nebo mi mé argumenty vyvraťte". Což je styl, který mně osobně vyhovuje jak u Kláry, tak i u pana doktora Hušáka, takže se přiznám na rovinu, že jsem hezky vypnula facebook, zavrtala se a zapomněla na čas prakticky hned, jak pan doktor ten web spustil. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nu, to by snad k panu Hušákovi stačilo. Tenhle člověk totiž nepotřebuje žádné ódy na svou osobu (proto taky každého, kdo by mi chtěl připisovat nějaké vlezdoprdelkovství jeho směrem, sežeru i s botama a Kláru ještě navrch pošlu zlikvidovat nebohé pozůstalé, zatímco samotný pan doktor si k tomu nejspíš dá nějaké dobré víno). Tenhle člověk potřebuje jediné: prostor k realizaci. Prášek na praní vám taky bude k ničemu, když ho budete sypat kolem pračky...<br />
<br />
Prášek na praní značky Aleš Hušák vinaří na Menorce, zatímco náš veřejný prostor opanovali lidé pějící ódy na špinavé prádlo, kteří nemají potřebu vymýšlet pračku.<br />
<br />
Jdu výt na Měsíc. </div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-63458609083214026232016-08-27T00:48:00.000+02:002016-08-27T00:48:25.639+02:00Burkini nemuslimkám nescházejí<div style="text-align: justify;">
Zahlédla jsem kdesi při brouzdání internetem titulek, jak prý po zákazu veřejného nošení burkin ve Francii jejich prodej paradoxně stoupá, protože si je údajně kupují nemuslimky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Inu jo. Francie. Tam je taky možná spousta věcí... takové evropské Japonsko, pokud jde o bizarnosti, co jde udělat rovně, to ohnou a nejlépe ještě dekorativně a postříkají Chanelem č.5 ...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Samozřejmě chápu, že v té Francii vůbec nejde o nějaké burkini, islám nebo nedejbóže ženskou identitu nebo feminismus. Čistě politické gesto trucu pár příslušnic jednoho z nejrozmazlenějších národů, co v Evropě máme. Kdyby to neohrožovalo celý zbytek Evropy (jako už dříve v minulosti), vcelku by mne tenhle jejich přístup "vydupeme si vše včetně vlastního sebezničení" i bavil.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby nebyla mýlka: do schématu "ženská v burkinách = teroristka" mne samozřejmě nedostanete. Ovšem snahu burkini dostat z veřejného prostoru ve Francii pochopitelně vítám. Těch důvodů proč je víc, nejsem si sice jistá, zda je francouzské úřady všechny vzaly v potaz, ale nakonec to ani není nutné.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zaprvé: Francie není muslimská země, nemá tedy žádnou povinnost tolerovat muslimské rituální oděvy. Vše je na její dobré vůli. Mohl by mi někdo prozradit, co povolením burkin konkrétně získá?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za druhé: burkini jsou typem muslimského ženského oděvu, určeným ke koupání. Tedy a) definují před nemuslimy muslimku, b) definují muslimku v rámci muslimské komunity (-> větší sociální kontrola, zda se chová konformně s komunitou), c) definují muslimku coby ženu. Všechny tři definice jsou přitom z mého pohledu naprosto příšerné ve svých důsledcích. Myslím, že Francie ty burkini omezuje hlavně z toho prvního důvodu - ono totiž takové ošátkované muslimky jsou snadným terčem pro ty z Francouzů, kteří už toho věčného omlouvání islámu a lezení mu do otvoru mají tak akorát dost. Tedy zákaz burkin primárně jako ochrana muslimek. Vysvětlujte to pipeně, pro kterou je její kus hadru důležitější než to, zda kvůli němu nedostane náhodou na budku, což už Francie evidentně nemá pod kontrolou a není se co divit...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bod 2 b) je neméně důležitý. Ono totiž ne všechny muslimky si burkini na sebe rvou dobrovolně... což je jaksi upozaďováno těmi muslimkami, které to dělají a pak "hrdě" lezou do médií a křičí "ale to je moje identita, neberte mi ji!". Za sebe si říkám, že jestli k něčí identitě neodmyslitelně patří zahalení od vlasů po kotníky, může klidně chodit zavřená v rakvi nebo v sudu, ty jsou ještě neprůhlednější... ovšem zpátky k věci. Co s holkama, které si ten smradlavý hadr na sebe brát musejí, pokud nechtějí od chlapa výprask? Co s těmi, které nechtějí na pláži působit jak pěst na oko a poutat pozornost svých souvěrců, dohlížejících na to, zda se dáma chová jako "správná muslimka" nebo zda není nutné ji nějak "usměrnit"? To je pro mne mnohem závažnější než to, zda si nějaká dobrovolná závojnatka bude chvíli připadat "nahatá", protože jí propáníčka jsou vidět vlasy a pupík nebo ramena. A jsme zas u toho, že "umírněná" muslimská komunita strhává pozornost na sebe, aby zakopala problémy té ortodoxnější části pěkně pod koberec. Přemýšlet o tom, že to třeba dá příležitost některé muslimce ten šátek ODLOŽIT, nebýt všem na očích... případně OPUSTIT ISLÁM... to už je asi moc fuj myšlení. No, nejsem tu od toho, aby mé myšlenky měly vůni levandule.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a bod c), určující speciální oblečení pro ženy. Feministky by měly řvát, když už si tedy vybojovaly právo nosit kalhoty STEJNĚ JAKO MUŽI, v tom případě ideologie, která ženě přímo přikazuje odlišovat se svým oděvem od muže, by jim teda sakra měla vadit. A ono ne.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můžu to dát rovnou do kontrastu s tím, o čem chci mluvit dále. Totiž o tom, že se o ženách, které burkini nenosí (především o nemuslimkách), mluví jako o NEZAHALENÝCH, ODHALENÝCH, NAHÝCH, POLONAHÝCH... Cítíte to taky? Ten naprosto ohavný přístup, kdy islámské zahalení je normou, ba dokonce IDEÁLEM, zatímco ty ostatní jsou prostě jen... odhalené. Coury, na které cizí muži chlípně zírají. Ty, které ze svého těla udělaly věc, kterou nestoudně nabízejí mužům. Děvky provozující nemanželský sex. Zotročené ženy trápící se dietami a plavkovou módou, závistivě pozorující štíhlejší a nahoře obdařenější kolegyně. Jak je ten islám krásný, že ženu tohohle zbavil! Styď se, evropská nezahalená nemuslimská ženštino, a zahal si své jizvy a špeky. Dostaneš rakovinu kůže a umřeš. Tedy až poté, co ti chudák muž bude muset platit léčbu a starat se o tebe, místo aby ses ty starala o něj.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No nic. Dámy burkinářky si nevšimly, že nakráčely do Evropy, kde se plavky během století zmenšily neuvěřitelným způsobem, tedy kompletní zahalování při koupání tu kromě nich provozováno není. Tudíž že styl uvažování, jaký právě burkini přinášejí, tu není vlastní. Tady se prostě ženské CHTĚJÍ lidem kolem ukázat, bez ohledu na to, zda jejich postava je či není ideální a zda jim rakovina kůže hrozí nebo ne. CHTĚJÍ si pročítat v časopisech tipy na diety a radit se o tom s kamarádkami. Chtějí chodit cvičit, a "zhubnutí do plavek" se u nás bere jako osobní úspěch. No a naši muži zas NECHTĚJÍ koukat na pláž plnou stanů a kuželek. Což z nich automaticky nedělá kurevníky, kteří by každou ženu, které je od krku níž něco vidět, museli tahat do křoví. Pokud to tak mají muslimští muži, měly by si to závojnatky primárně řešit s nimi. Tady je dokonce dominantní kultura, kde si lidé zdobí a různě vylepšují své tělo, aby ho pak mohli dát na odiv - tetování, piercingy, dredy, silikonová prsa, liposukce, odstraňování jizev a pih, samoopalovací krémy, voděodolný make-up včetně tělového, náramky na kotníky a prstýnky na prsty na nohou s nalakovanými nehty... Jsme tu zvyklí na to koukat a svým způsobem to i vyhledávat, takže závojnatky ve stylu potápěčských úborů tu působí... zkrátka jako potápěči, které moře vyvrhlo na pláž. Muslimská závojnatka asi nepočítá s tím, že by za to, jak pro nás působí komicky, mohla být vysmívána. Každopádně tím žádné integrace nedosáhne, prostě proto, že nutí každého, aby na první pohled věděl, že je muslimka, a zabýval se tím.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tahle vizuální agresivita islámu ve veřejném prostoru, projevovaná ponejvíce skrze ženy, mne skutečně štve. Dost bráním právo lidí na to nechtít se vůbec zabývat tím, že je někdo muslimkou a že se tudíž musí nějak oblékat a nějak chovat a vyžaduje nějaké chování k sobě... Muslimové si to komplikují sami. Nutí nemuslimy starat se o jejich oblékání, o to, co se jim smí dát k jídlu (jako by snad měli nějakou alergii na nemuslimské jídlo!)... dokonce nás nutí do absurdního uvažování typu "ale šátky na hlavách nemocných rakovinou taky tolerujete!" (asi je islám taky rakovina či jiná choroba) či "ale vy máte taky šátky u svých krojů" (kroj je speciální oděv vážící se k našim tradicím, kulturnímu a historickému dědictví, na které islámu doporučuju vůbec nesahat, vždycky to totiž dopadlo blbě a mohl by se opět stát další součástí oněch krojů v podobě nějaké výšivky, typu stuhy apod.), eventuálně "jeptišky se taky zahalují" (ano, dobrovolně, o nedobrovolně zahalených řádových sestrách jsem ještě neslyšela, navíc jde o roucho odkazující na jejich povolání, které je obvykle pro společnost nějak prospěšné, navíc zde je opět kulturní a historická tradice vztahující se k našim zemím... tedy opět nic, kam by islám měl přístup. O celibátu řeholnic nehovořím - muslimky souloží zahalení nezahalení, a mnohdy i nedobrovolně bez ohledu na zahalení.)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tož tak. Pochybuju, že by se u nás trend burkin ujal a kdejaká Mařka zálibně listovala časopisy se závojnatkami a v kabinkách se soukala do zahalení a la neoprén. Nejspíš to zas zbyde na levičácké pseudofeministické pipky, které budou vřískat něco o své úžasné "identitě", která jejich zahalením nabývá závratných hodnot (čti staví je nad "nezahalené") a o tom, jak se modelky v bikinách "proměňují na věci" a "nutí ženy k anorexii". Že by šly holky ze Lhoty hrát plážový volejbal k rybníku ve sportovních hidžábech taky nehrozí. Dokud jim to nějaká levičácká svině nezačne vtloukat do hlav skrze školy a islám propagující turné. Což je náročné a při konzervativitě Čechů to ani tak nemá šanci na úspěch.</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-20518888984635001922016-08-16T18:20:00.000+02:002016-08-16T18:20:31.380+02:00Islámoklastka na Prague Pride 2016<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw6CXXJ22p70MaHXcp1ata5_YRogZZVdEhU114xOYm_KAPtc-H5Sh1xSq49bWyizdpN3IBP5kTsEwH0txPRKj8O5Z3qacmhoDdgjq8VsSnZdVuIJIFn8wAIKahmOGmfHEsLSBkq0OCrCc/s1600/IMG_7868v.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw6CXXJ22p70MaHXcp1ata5_YRogZZVdEhU114xOYm_KAPtc-H5Sh1xSq49bWyizdpN3IBP5kTsEwH0txPRKj8O5Z3qacmhoDdgjq8VsSnZdVuIJIFn8wAIKahmOGmfHEsLSBkq0OCrCc/s320/IMG_7868v.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Loni mi jistý RM fotky z Pride zcizil a šířil je s vlastními homofobními komentáři.<br />
Letos tedy bohužel s vodoznakem. </td></tr>
</tbody></table>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No tak tedy jo.
Nakonec jsem tu akci neplánovaně zažila víceméně celou, s
výjimkou toho, že se mi pak na Letné nechtělo péct se až do večera, takže jsem kolem páté jela domů. Ovšem i tak se mi
povedlo se hezky přismahnout, takže teď islámoklastku poznáte
podle barvy. To je holt tak, když si někdo jde jen na Václavák
zafotit kvůli zajímavým kostýmům, a nakonec se kvůli tomu, že
někde uvidí známého, táhne s celým průvodem až nahoru a na
Letné obíhá stánky...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Musím sem ale těch
svých pár postřehů ze sobotní akce dát – jak to souvisí s
islámem a jeho zdárným skoncováním, ukážu vzápětí.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tak
tedy: nešla jsem tam kvůli své orientaci. Ta je nikoli mou
zásluhou hozená tam, kde ji má majorita. Jak jsem napsala, prvotní
zájem byl pouze relaxační a kulturně-společenský, tzn. fotky ze
začátku průvodu na Václaváku. Praha je jinak totiž na kulturní
a společenské akce značně chudá, resp. ty, co tu jsou, mi
organizačně ani svým zaměřením příliš nekonvenují (navoněná
bída s olbřímím vstupným... inu, nejsem rodilý Pražák, aby
mne bylo lze snadno dojmout). Takže jsem stála na spodku Václaváku,
balancovala na obrubníku a jen tak si cvakala, pokud bylo co. Což
je dosti sporná otázka – vzhledem k tomu, že jsem na stejném
místě balancovala už loni, se mi zdá, že letos to bylo vizuálně
o dost chudší. Jak ze strany alegorických vozů, masek, drag
queens etc., tak i v rámci toho samotného davu LGBT a jejich
podporovatelů. Jistě, většina z nich měla v rukou duhové
vlajky, na tváři duhu, občas nějaké duhové triko nebo šatičky,
eventuálně tričko „I love my boyfriend / girlfriend“ nošené
stejnopohlavními dvojicemi... ale tím to většinou taky končilo.
Výraznějšího líčení, extravagantních účesů nebo nějakých
dalších tematických doplňků, paruk, kloboučků atd. bylo
strašně pomálu. Byli to prostě normálně oblečení mladší i
starší lidi, s batůžky a kabelkami, sem tam pes na vodítku,
děcko v kočárku nebo v šátku... Takže když jsem pak stála pod
schody vedoucími na Letnou, které už byly plné lidí a
pochodující štrúdl se táhnul přes celé nábřeží až k Revoluční, měla jsem pocit, že už jsem každého z těch lidí
ten den viděla aspoň čtyřikrát. Na focení to moc ideální tedy
nebylo.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jak
jsem ale napsala, zahlédla jsem ještě před začátkem průvodu
jednoho ze svých známých, taktéž fotografa. Ovšem ten tu práci
bral vážněji, tudíž bleskově nacvakal svých pár snímků a
zmizel mi zas v davu. Došlo mi, že jako vždy nejspíš bude chtít
fotit průvod především v té přední části a pak vyběhne na
schody a bude přicházející dav fotit shora, takže mi to nakonec
nedalo a vydala jsem se za ním. Bez oběda, bez vody a s bundou
nacpanou v kabelce, ale nešť... Aspoň jsem si pak mohla všímat
cestou toho, co by mi jinak uniklo.</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nicméně
ještě k tomu, co bylo spatřeno na Václaváku: konflikt
pseudoaktivisty Cempera s odpůrcem LGBT u koně jsem neviděla. Z celebrit kolem mne produsal akorát Pavel Novotný. A ano,
evangelický kněz Vymětal... moc oveček kolem sebe ovšem neměl.
Víc mne spíš zaujal postarší muž, který solitérně postával
kousek ode mne. Měl na hlavě plyšový klobouček ve tvaru košíku
s ovocem a po chvíli začal z batohu dolovat vlajky: nejprve
izraelskou, až jsem měla chuť jásat a pomýšlela na to, že
dotyčného oslovím, a pak ovšem ukrajinskou. Takže chuť
oslovovat mě zase přešla a já se šla dál věnovat zírání do
davu. Muž v kostýmu Sněhurky mi ovšem ze záběru utekl. No a pak
už se to celé dalo do pohybu a rozjelo... vozy americké ambasády
s velvyslancem, vůz IBM, Amnesty International, skupinka Zelených,
Pirátů, nechyběla Antifa (růžové šátky na ksichtě jsou
vskutku originální) a dokonce ani vandalská „mládež“ ze
Socialistické solidarity...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
K
těmhle politickým a politizujícím subjektům bych chtěla říct
jedno: totiž že absolutně neočekávám, že by celý ten
40tisícový dav vyjadřoval se všemi (či vybranými) uskupeními
názorovou shodu. Zvlášť pokud jde o cizince... ale i tak se pro
mne homosexuál prostě nerovná automaticky „příznivec Zelených
nebo antifašista“. Zvlášť tedy pokud jde o cizince...
Portugalci nebo Švédové se nám tu zrovna tak starají o nějakou
„socialistickou solidaritu“ nebo louskají politické programy a
prohlášení neziskovek. Ti lidé tam byli především kvůli sobě.
A bylo tam i dost mládeže, která ještě nemá volební právo.
Vidět to bylo i pak v průvodu: když třeba vůdkyně nějaké té
zpolitizované skupinky začala skandovat do megafonu věci typu
„stejná láska, stejná práva“, většinou se k ní připojilo
skutečně jen pár nadšenců a nejbližší okolí spíš jen
volalo „uííííí“ atd. a zbytek pochodoval bez nějakého
dalšího zapojování se do těchto projevů.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Berte
tedy nebo nechte být, stejně jako jsem to musela udělat já sama.
Prostě jsem nějak zvládla jít podél průvodu, ve kterém se
občas nějaký pár držel za ruce a sem tam měl nějaký kluk
podpatky. Za sebe mohu říct, že větší erotické dusno ovšem
bývá na kterékoli akci určené pro heterosexuály, kde se Pepík
vrhá na Mařenku před zraky půlky města a strká jí jazyk do
jednoho otvoru a končetiny zase jinam. Tady jsem neviděla, že by
se někdo na někoho tímto způsobem vrhal. Prostě dav lidí, kteří
jsou rádi, že tam jsou spolu, pokud šlo o páry nebo skupinky
přátel apod. Na Letné se k tomu přidala ještě muzika, stánky s jídlem a pivem a mj. i třeba stánek, kde probíhalo vyšetření
na HIV. Což mne osobně dost potěšilo, byť mi je jasné, že aby
se tam vystřídali všichni zúčastnění, musely by tam těch
stánků být desítky. Ale už samotný ten zájem těch lidí si
tam tu frontu ve vedru vystát... protože vědí, že z nich jejich
orientace dělá rizikovou skupinu, možná si i pár z nich už
zažilo, jaké to je, když jim umírá nejbližší člověk...
Prostě takový důkaz pokory před možným a víceméně
nevyhnutelným. Kolik heterosexuálů asi tyhle testy podstoupilo
taky? Já ještě ne.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Co mne
ovšem zaujalo ještě víc byla poměrně značně velká přítomnost
muslimů coby pozorovatelů toho průvodu. Chápejte, turisti, nikoli
místní známé ksichty, které se zvládnou bratříčkovat s
některými katolíky, ale s homosexuály to ještě tak dobře
nejde. Takového muslimského turistu či spíše turistku, zahalenou
od temene po kotníky, totiž poznáte na první pohled, a byť by to
zahalení bylo sebebarevnější, proti tomu barevnému průvodu to
byl kontrast prostě až absurdní a komický. Už jsem dokonce
zahlédla čísi naprosto ikonickou fotku, která to ilustruje
skutečně dokonale:
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><span style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><a href="http://svobodneforum.cz/wp-content/uploads/2016/08/1-600x400.jpg" target="_blank"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQyjmLxN8STXx_SPOPO6sdXEC4-BJ1-YeehRuc6u0OXCrJ8Ll5YiswiXNpV_kmKNi-Jj_2b18p7KKloxDhqYekyhg-7rOX4StkMX7ZiscMJsHra0nuorPcvx3uF4-S3YdZD8HCBqq5qrU/s320/PP16.jpg" width="320" /></a></span></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://svobodneforum.cz/wp-content/uploads/2016/08/1-600x400.jpg" target="_blank">Vy na výběr na rozdíl od těch muslimek máte... </a></td></tr>
</tbody></table>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Uznejte
sami, pohled těch muslimek má něco do sebe. Taková všeobjímající
láska a ochota ke sbratření, tolerance...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No nic.
Připomeňme si raději, že islámská norma (tedy ideální stav,
kterého by mělo být dosaženo) s non-heterosexuálními lidmi
vůbec nepočítá. Ne zrovna malá část muslimů by tak ten
40tisícový dav bavících se lidí zcela vymazala z povrchu
zemského, a to ještě nikoli humánním způsobem. Jiná je „jen“
zavírá do vězení či pokutuje za projevy non-heterosexuálního
chování. S tím například nemá problém vrchní česká
konvertitka a současná PR tvář muslimské komunity u nás Romana
Červenková. (A nebo holt nechce dosáhnout toho „ideálního
stavu“, čili ten islám chce flákat a přijde do pekla sama...)
No a zbytek muslimů holt s heterosexualitou „nemá problém“...
v tom smyslu, že non-heterosexuální jedince k heterosexuálnímu
jednání a sňatkům donutí, ať se jim to líbí nebo ne. Na
komunitní život, tedy setkávání se sobě podobnými a hledání
partnerů mezi nimi, mohou muslimští LGBT rovnou zapomenout.
Ostatně právě proto byl takovou hvězdou letošního Prague Pride
právě vnuk herce egyptského původu Omara Sharifa Omar. Jen ti,
kteří ho přivezli, poněkud falešně uváděli, že jde o
„prvního veřejně vyoutovaného ARABSKÉHO herce“. To, že je
Omar Sharif nejmladší Arab totiž na jeho přihlášení se k
homosexualitě nemělo takový dopad jako to, že tak učinil v
Egyptě, tedy zemi plné islámu v krystalicky čisté podobě
(vzpomeňme jen na Káhirskou deklaraci, která se snažila
zkombinovat západní pojetí lidských práv s islámem...). Tak
tedy Omar Sharif prchající kvůli přihlášení se k homosexualitě
z muslimského Egypta coby vizitka letošního Pride. Mám ten dojem,
že tohle ti pořadatelé moc nevychytali. I když je samozřejmě
dobře, že řečenému Omarovi nebyla nikde useknuta hlava, nebyl
pokutován ani strčen do chládku ani mu nevybrali ženu-zahalenu a
že může přijet třeba i sem k nám... </div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Opravdu o tom uvažuju tak,
že jestliže my máme v populaci nějakých těch 4-7 %
non-heterosexuálních jedinců, tak v muslimské populaci a
komunitách to bude podobné, čili jsou takto týrány miliony lidí.
Není to žádná sranda, ať si člověk o homosexuálech myslí z
našeho pohledu cokoliv, pořád ty lidi bereme jako lidi a obvykle
jim ani nevnucujeme partnery dle našeho vlastního vkusu, ale
necháme jim v tom oproti islámu dost značnou svobodu. Příšerné
je na tom to, že tu máme X organizací zaštiťujících se ještě
zvlášť „právy žen“, ale práva non-heterosexuálních žen
(tedy lesbiček, bisexuálek a transgender či transsexuálů) v
islámu jim jsou evidentně naprosto ukradená. Od těch se tedy
muslimské non-heterosexuálky pomoci nedočkají. Jen ať si pod tím
hidžábem ten ve skutečnosti chlap klidně trpí, a že má Aiša
raději Fatimu než svého Karíma taky řešit nebudeme. „Islámský
feminismus“ pro nás znamená možnost, že si ty HETEROSEXUÁLNÍ
muslimky svůj šátek na hlavě nechají, a hlavně proboha
nezapomenout přemýšlet nad tím, jestli má Západ vůbec nějaké
právo islámu do ženských práv kecat...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tolik
tedy mé postřehy z letošního Prague Pride. Konstatuji tedy
zvýšenou míru „normálnosti“ mezi LGBT a ždibec toho
politického parazitismu – ono to skutečně je tak, že se na
existenci lidí s jinou sexuální orientací nebo pohlavní
identitou X subjektů snaží přiživit, eventuálně samotné LGBT
manipuluje, slibuje jim jakési pofidérní „bezpečí“ či
práva, která jim tak jako tak nikdo nebere (zvlášť v porovnání
s islámem)... Mimochodem, aspoň jedna skupina lidí je před konverzí k islámu ochráněna, totiž právě LGBT. Pusťte si taky
lesbičku do ženské části mešity a homosexuála do mužské... o bisexuálech nemluvím, ti by asi museli zůstat před dveřmi tak
jako tak... no a chlap, který touží stát se muslimskou ženou...
z téhle představy by se asi i ctihodný pan Sáňka orosil víc než
z té, že nějaký ze svěřenců touží po jeho zadku. I když co,
ovlivnit to samozřejmě nemůže tak jako tak. </div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
P.S.: záměrně sem nedávám svůj postoj k případným adopcím dětí homosexuálními páry. Ten se ani po Pride nezměnil a zůstává spíše negativní. </div>
</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-14238079103099479342016-08-12T20:03:00.000+02:002016-08-12T20:03:28.589+02:00"Prostě láska" made by HateFree Houdek<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Achjo. Já vím,
věnuju mu možná víc pozornosti, než by si kvalita jeho práce
zasloužila. Na druhou stranu, nedobrovolně ho sponzoruju z daní,
tak snad ještě můžu k výsledkům jeho práce něco říct...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
K věci: Hate Free
Culture skrze svého šéfa Lukáše Houdka pojalo tentokrát
přepěkný úmysl ukázat těm ohavným a nenávistným Čecháčkům podstatu citu nejposvátnějšího, totiž lásky. I chopil se řečený
Houdek svého nástroje (foťáku, vy čuňata!), před něj strčil
několik párů figurantů z jím preferovaných skupin a pro méně
chápavé Čecháčky dodal ještě hlubokomyslné komentáře, co
prý na sobě vzájemně oni členové páru milují, čili co je
zaručeně „prostě láska“ a zaslouží si růžovou Hate Free
nálepku.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nu a tak to tedy
máme. Až se z toho jednomu brejle zapotily... Co je tedy „prostě
láska“?</div>
<ul>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Když Pavel
Vítek s Janisem Sidovským sklízejí přerostlé cukety.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Rozkydnutá
Bára Hrzánová s kýmsi u stolu.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Když František
Kostlán se svou ženou griluje maso.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Honza Bendig s
přítelem a dvě štěňátka v jejich náručí.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Rehabilitující
vozíčkář a jeho fyzioterapeutka.
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Žena ženě
lakující nehty na nohou.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Žena
sledující, jak se její partner koupe ve vaně.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Dvě ženy s
dítětem na piknikové dece (lesbický status a vztah deklarovaný
v komentáři).</div>
</li>
</ul>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No zkrátka řeknu
vám, že tyhle prapodivnosti jsou svým vyzněním hluboce pod tím,
když si prezident Zeman na chalupě na Vysočině vytáhne gumový
člun na rybník a vyvalí do něj pupek. U toho snad nikdo aspoň
nepřemýšlí, že to znamená něco jiného než to, co fotografové
zachytí, totiž odpočívajícího člověka.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Dalo by se k tomu
napsat mnohé, pokusím se to tedy aspoň nějak zkrátit. Bavím se
například představou, že s těmi fotkami běžel Houdek za svým
vrchním šéfem, tedy Dienstbierem... „jo, ten Sidovský s cuketama je dobrej, toho tam dej...“</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Co však člověka
trkne na první pohled je to, že jde zas a pouze jen o oslavu
určitého typu sexuálního jednání (bez ohledu na přítomnost
sexuálních minorit). Všechny ty fotky tak jsou jednokopytózně
SUBMISIVNÍHO charakteru. Žádná rozmanitost, všechno takhle hezky
ňuňaté... štěňátka, děťátka, chlap ve vaně... no dobře,
možná ty obří cukety a pivo, které popíjí Aleš Cibulka mají
evokovat maskulinitu a jakous-takous dominanci...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Každopádně za mě
tedy v tomto směru obrovské FUJ.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Vysvětlím: nemám
nic proti tomu, aby si dotyční zobrazení takovýmto nebo jiným
způsobem projevovali lásku. Je to jejich SOUKROMÁ věc. Což je
ovšem právě ten průšvih: tady to soukromé NENÍ. A kdo z těch,
co se na to dívají, se s něčím takovým bude moci identifikovat?
Komu to chce Lukáš Houdek strkat před oči? Těm, kteří
preferují trochu víc dynamiky v sexuálních a partnerských
vztazích? Což znamená dominantním mužům a dominantním ženám?
Dělníkům od mašin, ukřičeným učitelkám, prodavačkám
koukajícím na Ordinaci... zkrátka tomu ohavnému plebsu, z jehož
daní žije, bez jehož existence a poskytovaných služeb by se
neobešel a který zřejmě chce takovými fotečkami k něčemu
převychovat? Má to teda někdo nápady... a to nemluvím o té
části společnosti, která má tu sexualitu posunutou do ještě
„divočejších“ poloh a „prostě láska“ pro ni je třeba i
ten bičík a pouta v ložnici... co ti si tak na grilujícím
Kostlánovi mají vzít, to je mi vážně záhadou.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Holt pokus o
definici lásky s jednoznačným politickým podtextem opět skončil
jako parodie a karikatura... a jak by také měl skončit jinak?
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Je mi to opravdu
trapné, když na ty fotky tak koukám. I vůči jednotlivým aktérům
těch fotek. Bára Hrzánová... její vlastní táta byl natolik
sexuálně dominantní, až si přivodil smrt pádem poté, co šplhal
za svou přítelkyní. Kostlánovi jsou na fotce jen proto, že jsou
Romové. Jako by snad láska mezi Romy vypadala právě takto...
stačí mi přitom vykouknout z okna a mám to v přímém přenosu v
trochu jiné podobě, a pozor, i v rámci všech věkových generací,
obvykle i s patřičným zvukovým doprovodem - „prostě láska“
tady zaplnila dětské hřiště a „prostě láska“ tu v podobě
romské mládeže posedává na plotě opodál ve smíšených
skupinkách na dokřik od rodičů. Když Honza Bendig soutěžil v SuperStar, každý se s odpuštěním p..u staral o jeho etnicitu,
natož orientaci, fandilo se mu coby zpěvákovi (a bez toho, aby mu
fandili právě BÍLÍ, by se nedostal tak daleko) – po opuštění
soutěže šel zpěv kamsi stranou a za Honzu asi zpívá barva pleti
a přirození. Škoda, byl dobrej. (A opět si představuju, jak
Jirka Dienstbier zálibně hledí na jeho fotku s čivavou...) </div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Mimochodem, právě s Honzou Bendigem mám spojenou ještě jednu věc, která tak nějak zkombinovala obojí, sexualitu i příslušnost k romské komunitě: na festivalu romské kultury Khamoro tuším z roku 2012 Romové předváděli, jak vypadá romská svatba, a byl to právě Honza Bendig, kdo tam vystupoval v roli zpívajícího HETEROSEXUÁLNÍHO ženicha opěvujícího svou prsatou nastávající, které "svatební hosté" do výstřihu dle jakési tradice cpali bankovky... To už najednou není "prostě láska"?</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
K islámistické
konvertitce Kateřině Richterové se snad nemá cenu vyjadřovat.
Holt muslimské komunitě došly modelky... nebo spíš sami
muslimové (zejména ti, kteří třískají konvertitky a jiné
manželky hlava nehlava) o Houdkovo fotosession asi nemají zájem. I
to je konec konců „prostě láska“. Nebudeme si nalhávat, že
tomu tak není, když už jsou tyto informace i ve veřejně
dostupných oficiálních materiálech, určených primárně pro
ministerstvo vnitra. A vůbec, pokud jde o muslimy, „prostě láska“
je i to, když turecký velvyslanec poštěkává po Kláře Samkové
a nazve ji „osobou“. Každopádně žije-li tu nějakých 3000+
muslimů (oficiálně), asi vážně není dobrý nápad propagovat
je stále stejnou skupinkou dvaceti lidí, z toho deseti
konvertitkami. (A opět mám za to, že českým řidičům tramvají
a paním za kasou v supermarketu je kulové po tom, jak se pan Gamal
rozhodl své Kačence projevovat „prostě lásku“... což bohužel
pak odnášejí i ty týrané muslimky, kterým jen tak někdo z toho
pekla nepomůže. Ale tak hlavně že Kačence se u té vody s mužíčkem sedělo hezky...)</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Filip Jankovič... pamatuju si začátky jeho kariéry deset let zpátky, Weird Al Yankovic nás s tehdejším přítelem dost pobavil. Ovšem politicky angažovaný a socialistickému režimu poplatný Filip už jaksi přišel o veškerou non-konformitu, nepomůžou ani ty podpatky, co nosí... </div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ještě jednu fotku
z toho panoptika příšer a politicko-uměleckých mrtvol zmíním: toho vozíčkáře, zřejmě s
nějakou obrnou nebo jinou poruchou postihující neuromotoriku a
stav končetin. Vyfocená je tak blbě, že jsem na ni musela civět
snad pět minut, než mi došlo, že klučina reprezentuje ty
vozíčkáře a handicapované vůbec, vozík je strčený stranou a
z člověka v rehabilitační síti člověk prostě nepozná, o co
go... nicméně to není to hlavní. Stojí tam u něj jakási žena,
kterou jsem odhadla na terapeutku, nikoli přímo na partnerku
dotyčného... i když, kdo ví. A že prý „prostě láska“ v
tomhle případě je, když ona žena „miluje, jak ten postižený
má nadhled“ (míněno asi ve vztahu k onomu zdvihadlu)...</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Mno. Žila jsem s
těžce handicapovaným rok a půl. Dle tohoto schématu by „prostě
láska“ v našem případě vypadala nějak ve stylu „miluju,
když mě vodíš po Penny marketu a necháváš mě luštit písmenka
na obalech zboží“, popřípadě „miluju, že si sám zvládneš
dát prádlo do pračky“. Hm, smůla. My měli sex...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
… přičemž
některé praktiky by asi Houdka a jeho věrné uvedly do komatózního
stavu... holt nejenom prsa nebo zadek mohou fungovat jako sexuální
fetiš...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Že ten
handicapovaný partner byl o 18 let starší než já a byl v poněkud
zanedbaném fyzickém stavu, čili že jsme jako pár nevypadali jako ze žurnálu, už asi nemá smysl uvádět, když je
Lukáš v bezvědomí i tak. Nebo že „prostě láska“ znamenalo
to, že jsme se mačkali v přeplněné třicetimetrové garsonce,
pod jejímiž okny pořvávala ta méně civilizovaná část romské
populace. Kvůli které mimochodem zavřeli prodejnu potravin, kam
onen handicapovaný zvládnul bez doprovodu chodit sám... čili
„prostě láska“ pak znamenalo to, že nákupy coby na vidící
přešly na mne. Jinak mám „prostě lásku“ u handicapovaných
definovanou třeba v podobě strýce, pochodujícího po bytě s
hadičkou od kyslíkového přístroje v nose, zatímco o většinu
domácnosti se stará teta (a ano, ono tam ten sex bude nejspíš v
nějaké podobě taky, zvládli zplodit tři syny...). Nebo když
moje vlastní máti nehledí na bolesti zad, rukou a nohou a vezme do
ruky hrábě a letí sušit seno a postarat se o králíky... zatímco
otec ji na oplátku pak několikrát týdně vozí na kapačky proti
chronické bolesti... „prostě láska“...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Opravdu tuhle
manipulaci s handicapovanými nemusím. Zato tady musím dát asi za
pravdu tomu chudákovi Hrebenarovi: ono totiž ne každý
handicapovaný je vždy sluníčkově naladěn. „Prostě láska“
pak znamená i to, že to s ním ten milovaný a milující musí
vydržet i v dobách, kdy je handicapovaný nebezpečný sám sobě i
okolí a v těžké depresi, nebo když kvůli němu ten pečující
přijde o práci, aby se o něj mohl starat, a je v depresi sám...
„Prostě láska“ je, když máma vyměňuje vlastní nemohoucí
mámě podělané plíny. „Prostě láska“ je vyhádat si pro
handicapovaného člena rodiny u posudkáře aspoň nějakou
kompenzační pomůcku nebo u doktora lázně, mrznout s ním na zastávce, než přijede autobus...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No a abychom ty
Houdkem preferované skupiny trochu vyvážili: „Prostě láska“
je, když rodiče berou své děti každou neděli do kostela na mši. „Prostě
láska“ je, když je berou na výlet po českých památkách.
„Prostě láska“ je, když maminka pro dceru dává dohromady
tradiční kroj v ceně za statisíce. „Prostě láska“ je, když
se obyčejný Pepa v sobotu dopoledne vrtá v autě a Maruška před
něj v poledne postaví dobrý oběd. „Prostě láska“ je, když
Maruška ví, že Jarda chodí ve středu večer hrát šipky s
kamarády a jednou za čas na ryby, a když Jarda nechává Marušku
běhat po obchodech s oblečením a klábosit u kafe s kamarádkami.
„Prostě láska“ je, když spolu nakupují v Lidlu.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Už to zdá se mi
karikuju taky. Ale Houdek si začal.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Proč jen se mi z
toho zdá, že to nebohé stvoření nikdy nikoho nemělo skutečně
rádo a nikdo neměl rád je?
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
A proč myslím na
druhého šéfa HFC projektu Valůcha, který ze soukromé reklamky
přešel k jistotě státních služeb v podobě Hate Free? Kvalita
značky „bez dotací ani na slanou vodu“? Který reklamní gigant
asi dnes lituje jeho odchodu?<br />
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nic, pánové a dámy
z Hate Free. Nepoučujte. Úplně postačí, když lidi necháte
žít... </div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
P.S.: chci-li vědět, jak vypadá politicky angažovaná láska, přečtu si něco z trilogie <i>Konec civilizace / 1984 / My</i>, eventuálně si pustím ještě film <i>Equilibrium</i>. Zhruba někde tam to Houdkovo angažované umění vidím.<br />
<br />
P.P.S.: milí Romové v nouzi, handicapovaní, uprchlíci a jiní potřební, je mi líto - Houdek & spol. ty peníze potřebují zkrátka víc než vy... a jak vidíte - zaslouží si je.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLjOYe6OzbAFiBvnAaYmtVfJC49F5D46DHCu-27HlxBVP1PP9MJQ0DG4_bSMwFRgX0_ceKIRod8DPF2ElXwgw_E7Pk77PcfXmmmGJ9W0-BGvRpjQ6IOONXaDjJuv7p-fxRfoquXO9-SSo/s1600/brezhnev_honekker_kiss.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLjOYe6OzbAFiBvnAaYmtVfJC49F5D46DHCu-27HlxBVP1PP9MJQ0DG4_bSMwFRgX0_ceKIRod8DPF2ElXwgw_E7Pk77PcfXmmmGJ9W0-BGvRpjQ6IOONXaDjJuv7p-fxRfoquXO9-SSo/s320/brezhnev_honekker_kiss.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Miluju, když přijedeš na návštěvu."<br />
Prostě láska. </td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-77354901204810175762016-08-11T21:48:00.004+02:002016-08-11T21:48:54.321+02:00Muslimové v kostele na katolické mši za oběti muslimského terorismu...<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="line-height: 20px;">OK, pokusím se to
vzít maximálně racionálně a nezamotat se příliš do toho
všeho, co cítím, že je k tomu potřeba říct.</span></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Kostel i katolická
mše jsou konstanty mimo dosah muslimů, takže ty tu příliš
rozebírat nemusím. Šlo o rozhodnutí katolické církve tuto akci
uspořádat, paradoxně až poté, co byl odhlaven jeden z jejích
kněží, jiní mrtví si asi pietu nezaslouží. V tomto je tedy
katolická církev oproti islámu a vlastně i oproti celé
společnosti (včetně sekulární české) v těžké defenzivě,
resp. rezignaci na své základní poslání. Nicméně se nakonec
odhodlali aspoň k tomuto aktu. Matně si vzpomínám, že jsem se
loni v prosinci ještě s nebožtíkem Blokem proti islámu
zúčastnila podobné akce, která ovšem měla poněkud skromnější
a méně okázalejší a manifestativní charakter, konala se v
kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle, kam by se davy věřících
tak jako tak nevešly, takže se o akci ani nezajímala média...
pikantní ovšem bylo, že EVANGELICKÝ farář Mikuláš Vymětal
(organizátor MUSLIMSKÉ účasti na včerejší bohoslužbě) onu
prosincovou modlitbu „tajně“ monitoroval zpoza závěsu u
kostelních dveří a byv odhalen, upaloval, až se mu paty blýskaly,
místo aby se ke křesťanským souvěrcům připojil v
ekumenické bohoslužbě. Dobré je zmínit i to, že na prosincové
bohoslužbě byli přítomni ti, kteří jsou v kontaktu s křesťany
islámem pronásledovanými na Blízkém východě. Nevím, zda někdo
takový byl na dnešní monstrakci v chrámu na náměstí
Jiřího z Poděbrad. Ovšem jak říkám, proti shromáždění
katolíků za tímto účelem nic nenamítám.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Pak je tu ovšem
právě onen prvek islámského a multikulturního politického
aktivismu, realizovaný skrze skupinu nekatolíků, resp. nekřesťanů
(také se jim dá z pohledu křesťanství říkat pohani, dají se v to ovšem počítat i sluníčka samotná - pražské kostely jinak bývají prázdné, až běda...)
účastnících se těchto bohoslužeb v chrámu Páně. Doneslo se
mi, že několik pražských kostelů přítomnost muslimů na svých
bohoslužbách odmítlo, nepátrala jsem po tom, čím to zdůvodnili.
Jen Nejsvětější Srdce Páně na již zmiňovaném „Jiřáku“
neodolalo. Vidím za tím právě nátlak bonzfaráře Vymětala,
který zřejmě nemá dostatek vlastních křesťanských prostor,
které by muslimům k akci nabídnul a pozval tam televizi.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nicméně pojďme si
to trochu rozebrat. Společenství osob kolem obou pražských mešit
(přijměme výrazivo šéfa té druhé Badera Eknafitha z Kuvajtu,
který svou mešitu má dodnes registrovanou jako jazykovou školu...
aspoň víme, na čem jsme) a šéf jedné muslimské organizace
konkurenčního rázu projevili zájem vyjádřit úctu obětem
islámského terorismu a od terorismu se distancovat.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<b>Kde, táži se, je
psáno, že tak nutně museli učinit právě skrze účast na katolickém bohoslužebném obřadu v křesťanském svatostánku?
</b></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Samozřejmě nikde.
Mohli tak učinit již dávno v rámci svých vlastních bohoslužeb
v mešitách, když už je tedy mají, mohli si tam dokonce pozvat i
média, obětí muslimského terorismu je k tomu snad už dostatek (a
kdyby jen terorismu)... Mimochodem, silně pochybuju, že by na běžnou katolickou bohoslužbu byla BEZ ÚČASTI MUSLIMŮ
zaměřena taková pozornost médií.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Šlo tedy evidentně
o výměnný obchod. Muslimští aktivisté z mešit a sluníčkáři
s sebou přivedli kamery a mikrofony, čímž se do médií dostali i modlící se katolíci, se svou značně nepevnou pozicí ve
společnosti (církevní restituce už zas jedou v médiích co
týden) a vnitřními rozkoly jedoucími na rovině Duka –
Halík.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No nic. Tak tedy –
muslimsko-sluníčkářský aktivismus s cílem dostat muslimy do
kostela před kamery. Pieta ze strany muslimů přítomna nebyla
– pusťte si ta videa z akce znovu. Všichni do jednoho se tam
chovali jako filmové hvězdy na červeném koberci. Ty široké
úsměvy, to teatrální bratříčkování se s nemuslimy, Bader s
pravděpodobně nabarvenými vlasy i vousy, Vymětal hrající svou
obvyklou roli „pokorného křesťana“, ovšem dostatečně se
zároveň vystavující před kamery, muslimky uvazující si svůj
šátek...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tady bych se chvíli
ráda zastavila, protože se tím teď zaobírám i jinde. „Muslimky
uvazující si svůj šátek.“ Nebo ještě lépe řečeno: české
konvertitky k islámu. Obvyklá PR součást mešit. Známé tváře,
a teď nemyslím jen Romanu Červenkovou. Oddělení pro styk s
veřejností, okázale demonstrující zpod hidžábu své islámské
štěstí, často i s malým muslodítkem při sobě. Musím ovšem
trvat na tom, že právě konvertitky nepředstavují umírněnou
součást islámu. Což je o nich i známo a média si toho kupodivu
všimla třeba v případě té Romany, která chca-nechca musí coby
muslimka souhlasit s trestem za veřejné projevy homosexuality,
včetně vězení nebo kamenování. Potřebuje-li mešita něco
pozitivně odprezentovat, vždycky tam budou tyto ženy. Ty, které
dodržují pravidla islámu mnohem důsledněji než rodilé
muslimky... které tu ovšem taky žijí, jen pro mešitu nemají
takový význam při dosahování politických cílů. Co s
muslimkou, která se nezahaluje a třeba ani do mešity
nechodí... ta sotva udělá něco pro ty, které se zahalovat
chtějí. A samozřejmě: hovořilo se o tom, že na akci byli
MUSLIMOVÉ. MUŽI. Byli? Kromě zmíněných (Bader, Abbás, Sáňka)?
Pár ano, ale evidentně jim jmenovaní nevadí. Jeden tedy lže v
otázce mešity nemešity, druhý je tak bigotní, až z toho má
modřinu na čele, třetímu z mešity policie tahala ilegály už
předloni. To nevymyslíš.</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Byla tam i další
součást představení, krom havloidního svíčko-srdce a lidského
řetězu. Všiml si někdo, co muslimky před kostelem rozdávaly?
Ano, čistě náhodou šlo o mešitou vydávané propagandistické
brožurky o islámu. Na PIETNÍ AKCI za KŘESŤANSKÉ MRTVÉ si
skupina těchto osob dělala vlastní promo. Něco na způsob toho,
když se celebrity z Hollywoodu fotí před plakátem svého
nejnovějšího trháku.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ovšem buďme rádi,
protože právě k obsahu těchto brožur můžeme přejít. Mám je
tu už z dřívějška, takže jsem napřed. Je vcelku lhostejné,
které zrovna na místě rozdávaly, obsah je občas v některých
pasážích totožný. „Lidská práva v islámu“ nicméně
potěšila, advokáti na tento text mají poměrně jasný názor...
Pravděpodobně tam byl materiál zaměřující se na pojetí ženy
v islámu v porovnání s křesťanstvím (a judaismu).
Velmi doufám, že si ho přítomní katolíci přečetli aspoň
po bohoslužbách. Před nimi to evidentně nikdo neudělal –
to, co je uvnitř, by totiž sotva kterého křesťana nechalo
chladným. A je to zároveň to, kvůli čemu celý tenhle blog píšu:
definuje to vymezení se muslimů vůči křesťanům – MUSLIMŮ,
nikoli ISLAMISTŮ nebo TERORISTŮ. Je potřeba se zkrátka seznámit
s tím, jak TAKZVANĚ UMÍRNĚNÍ muslimové křesťanství vnímají
a proč tedy pro ně účast na katolické bohoslužbě měla veskrze
pozitivní efekt, krom již zmíněných světských kamer. Pojďme
tedy na tu islámskou teologii a la promo brožury:</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Muslimové se akce
zúčastnili jako muslimové. To dá tak nějak rozum, že. Jak jsem
zmínila, nese to s sebou to, že se přítomné muslimky důsledně
vizuálně odliší od nemuslimek skrze zahalení. To je základním
významem zahalení v islámu, tedy spolu ještě s jednou věcí:
zahalením muslimka sebe sama identifikuje jako ženu. Má to
opodstatnění především v hadísech, tedy vyprávění o skutcích
Proroka, který důsledně trval na odlišení mužského oděvu od
ženského. Nejde jen o pokrývku hlavy, všechny přítomné
muslimky měly i další kus halal oděvu, který jim zakrýval
obrysy těla. Tedy – amorfní a zahalené PR muslimky-konvertitky
se u nás snaží cosi pozitivně reprezentovat.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
V kostele. Mám
dohledávat rozhovor, ve kterém se část těchto muslimských
konvertitek vyjádřila v tom smyslu, že jim z těch či oněch
důvodů nevyhovovalo křesťanství, mnohdy praktikované v jejich
původních rodinách? Jedním z těchto důvodů bylo například
to, že prý „ti svatí na obrazech pořád tak přísně
koukají“... V chrámu na Jiřáku to asi nevadilo. Nejde jen o
jeden rozhovor, ono diplomové a bakalářské práce, které s
muslimkami-konvertitkami dělají nadšené sluníčkářky, tohle
potvrzují taky. Tedy – vymezení se vůči křesťanství oděvem
i slovem.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Toto ovšem ještě
nesouviselo tolik s obsahem těch rozdávaných brožur. Pokusím se
to nějak shrnout a nebudu se starat o to, v jakém šoku z toho
laskavý čtenář může být:</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<ul>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ježíš je
muslimy chápán jako MUSLIMSKÝ prorok, jehož posledním
následovníkem byl Mohammed.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Křesťanství
je chápáno jako jakási forma „prvotního islámu“, ještě
před samotným narozením a působením Mohammeda.
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Boží Trojici
islám neuznává. Ježíš tak byl pouhým člověkem, uctívat jej
jako Boha je dle islámu modloslužebnictví.
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Islámské
promo brožury opakovaně zdůrazňují, že postavení muslimek v
islámu je mnohonásobně lepší (jak pro ženy, tak pro muže) než
postavení křesťanek v křesťanských společnostech nebo židovek
v rámci judaismu.
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Něco z
rodinného islámského práva: přijme-li křesťanka za muže
muslima dle předepsaného islámského rituálu, její děti z křesťanského (nebo jiného) předchozího svazku jsou okamžikem
tohoto sňatku považovány automaticky za muslimy (bez ohledu na jejich případný křest, natož jejich vlastní vůli).
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Křesťanka
vdaná za muslima může svou víru vyznávat, ale své děti nesmí
odrazovat od islámu, naopak by je k němu měla vést (od 7
let věku dítěte nad tím přebírá dohled otec, resp. muslimský
otčím).</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Pokud muslimský
muž svou manželku (bývalou křesťanku) přivede k islámu, získá
za to u Alláha větší odměnu.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
V případě
rozvodu přecházejí děti do péče otce, aby dohlédl na jejich
vedení k islámu. (Chtějí-li tedy v dospělosti od islámu
apostovat a stát se třeba křesťany, stojí proti otci,
resp. otčímovi.)</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Dědické
právo: muslim nesmí dědit po nemuslimovi, nemuslim nesmí dědit
po muslimovi. (Konvertitky se tak vzdaly toho, co by jim dle našeho
právního řádu patřilo. Mnohdy to jejich rodiče dokonce
ošetřili i v rámci našeho práva a přímo je vydědili na důkaz
nesouhlasu s jejich konverzí.)</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Zemře-li
křesťan a před smrtí vysloví šahadu (muslimské vyznání
víry), je to bráno tak, že mu ve vyslovení pomohl Alláh –
stal se tedy muslimem a dědit po něm lze.</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Účast na
svátcích nemuslimů se nedoporučuje, lze ovšem nemuslimy
obdarovávat dárky v jiné dny roku, než na které připadají
např. křesťanské svátky.
</div>
</li>
</ul>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Uff. Myslím, že je
z toho dostatečně zřejmé, za jak křesťanství nadřazený se
islám považuje. Přidejte si k tomu pro větší efekt ještě celý
koncept halal stravy, založený výlučně na vynucování si
rituální potravy na primárně křesťanských společnostech. Nebo také forma náboženské daně - chce-li nemuslimský výrobce potravin obchodovat s muslimy, nechť si zaplatí poplatek deklarující, že jeho káfirské jídlo je pro muslimy vhodné... muslimové mu na oplátku zaplaví domácí trh svými pro muslimy vhodnými potravinami, které budou tak laciné, že domácí výrobce nakonec nemá jinou možnost než vyvážet své zboží jinam... do muslimských zemí! Nechutně obrovský byznys, navzájem se podporující a násobící s tím ropným. Doklad úžasného vztahu islámu a křesťanství, který má dnes každý ve své spíži.</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Závěr? Oběti
muslimského terorismu dle mého názoru nepotřebují jiné muslimy
účastnící se křesťanských bohoslužeb či podobných aktivit. Nepotřebují dokonce ani svíčková srdíčka a lidské řetězy kolem kostelů. Potřebují dvě věci:
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<ol>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
aby výše
popsané součásti islámu zmizely,</div>
</li>
<li><div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
aby ty
celebrity z řad konvertovaných hidžábnic a jejich mahramů z
vedení mešit místo těchhle show zvedly zadky a samy něco proti
tomu muslimskému terorismu udělaly, nebo těch obětí holt bude
přibývat... a budou to i muslimové, včetně reakcí nemuslimů
na muslimský terorismus. Křesťanská společnost má spoustu
přísloví a pořekadel vztahujících se k trpělivosti, od božích
mlýnů přes tiché vody omílající břehy k utrhávajícím se
uchám džbánů až po ozvěnu vracející se z lesa a nakonec i
onu svini, na kterou se vždy vaří voda. Z toho, že si
konvertitská ohidžábovaná celebrita hačne jednou před kamerami
do kostelních lavic, nemá nikdo vůbec nic. (Krom pozitivně
prezentovaného islámu i přes všechny výše zmíněné rozpory a
paradoxy, což ale není cílem majoritní společnosti, která s
islámským terorismem musí nedobrovolně bojovat.) Muslimský
terorista se dřepících hidžábnic vážně nelekne, no a
„umírněný muslim“ ve verzi „mešita“ to chápe tak, jak
bylo již popsáno. Mám dokonce za to, že v budoucnu nás čeká
možná i nějaká ta hlavička uříznutá podobné konvertované,
zahalené a v kostele sedící pipeně. Tak jako padají islámu za oběť muslimové samotní už dnes. </div>
</li>
</ol>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nu a tomu panu Sáňkovi, který v jakémsi proslovu právě na této akci plkal něco o tom, kolik žen je prý denně v Praze znásilněno: "Nedělejte hloupého, to číslo je vyšší o počet znásilnění v rámci muslimských svazků, uzavřených mj. i ve vaší slavné mešitě. Klidně vás v rámci vašeho islámu nechám žít s ideou, že jde ze strany těch nebožaček o dobrovolný sex, jak to mají ostatně přikázáno... Ale zároveň budu podporovat každého, kdo jim je schopný z toho hnusu jakkoli pomoct. Právníky, policisty včetně zásahových jednotek, klidně i pouliční gangy nebo silné sousedy schopné vymlátit z místních muslimských sexuálních násilníků duši i s touhle částí práva šaria, která tu je realizována s vaším ctěným vědomím... Mimochodem, pod těmi rozdávanými brožurami jste podepsaný vy coby odpovědný redaktor. Riziko jste tedy znal. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To, že jste se sám rozhodl konvertovat je vaše soukromá věc. Ale nápad, že zrovna naše země je pro islám vhodnou, asi nebyl z těch nejšťastnějších, které jste kdy dostal. Momentálně jste ve fázi, kdy svůj islám vnucujete lidem víc, než tak činí jakýkoli vyznavač jiné víry - opravdu nám tu po ulicích neběhají davy buddhistů, hinduistů nebo křesťanských mnichů v takové míře, jako se lze na ulici setkat s islámem. Připomínat vám, že jste v sekulární zemi, tedy že jinak na ulici nepoznáte, v kdo co věří, asi nemá smysl. Přesto to udělám: lidé mají právo na nevíru. Lidé mají právo celý ten váš islám odmítnout. Lidé mají právo vyznávat jiná náboženství než islám. Mají právo svou víru islámu nadřadit. Lidé mají právo neřešit, co si o nich nějaký islám myslí. Měli tahle práva dokonce ještě dřív, než jste začal ublíženecky kvičet o rasismu a xenofobii směrem k islámu. Ten kvikot jim ta práva nesebere. Ani kdybyste si ho podepřel tureckými nebo jinými jadernými zbraněmi."</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-86933866812927990592016-07-31T22:21:00.000+02:002016-07-31T22:21:05.666+02:00Hovory H VIII. aneb Lukáš Houdek se ptá, islámoklastka odpovídá(8. část rozhovoru, který neproběhl)<br />
____________________________________<br />
<br />
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><b>Jak
se stavíte k Martinu Konvičkovi nebo Kláře Samkové, k těm
nejviditelnějším postavám, které v Česku proti islámu
vystupují?</b></span></div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nejdříve vezměme toho Konvu, to bude
jednodušší. Setkávala jsem se s ním osobně během loňských
akcí, občas jsme si napsali na facebooku. Byl předním činitelem
obou protiislámských spolků, se kterými jsem spolupracovala.
Nicméně se ukázalo, že jakkoli má předpoklady pro tu
teoretickou a odbornější práci na poli antiislámu, konec konců
je to vědec, tak právě v oblasti řízení nevirtuálních aktivit
a účasti na nich dokáže neuvěřitelným způsobem selhat. Stejně
tak je ochotný předat část svých kompetencí tomu, kdo ho
přesvědčí, že tomu rozumí lépe než on, má „lepší
kontakty“ atd. a tudíž se o to dovede lépe postarat než on.
Nicméně pořád lepší Konvička s chybami, než vůbec žádný
Konvička. Nepřeju si v žádném případě, aby ho má vyjádření
směrem k němu nějak limitovala v tom, co se rozhodl dělat. A to i
po těch zkušenostech s ním. Nemám jinou možnost než věřit, že
ze sebe vydá to nejlepší.
</div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<br />
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No a ohledně Kláry Samkové asi nemusím nic
moc říkat, vzhledem k tomu, že jde o mou šéfovou a předsedkyni
našeho nového spolku Éra žen, kde mám tu čest být
místopředsedkyní. Ten vztah mezi námi jde dokonce mnohem dál,
neboť ona málokdy redukuje své vztahy k zaměstnancům pouze
na pracovní záležitosti, a já jsem taky ráda, že jí
nemusím vykat a omezovat se na „dobrý den, paní doktorko“
každé ráno a „nashledanou, paní doktorko“ v pět večer při
odchodu z práce. Fungujeme spolu překvapivě dobře i na lidské a
ženské bázi, na to, kolik rozdílů mezi námi je. A je to pro mě
ještě překvapivější z toho úhlu pohledu, že i já jsem dřív
podléhala jejímu mediálnímu obrazu a úplně ji bojkotovala. Dnes
lituju toho, že jsem se k ní nedostala dřív... mohlo mne to
posunout mnohem dál. Ona je neuvěřitelný „vysavač informací“,
má obrovský přehled i mimo svůj obor, včetně různých
informačních zdrojů (i cizojazyčných), když ji něco zaujme, je
schopná prosedět u počítače nebo v knihovně hodiny a pídit
se po informacích do velké hloubky a detailu (to máme částečně
společné, jen já jako Lev nemám takovou výdrž a šíři záběru
jako ona), a hlavně je ochotná to druhým předat, takže v jejích
textech je jak bohatý poznámkový aparát s dalšími odkazy a
vysvětlivkami, tak rejstřík literatury. Navíc má širokou slovní
zásobu, dovede odlišit podstatné od nedůležitého a na vše
dle potřeby upozornit, máme i podobný smysl pro humor... Je na ní
poznat, že pochází ze skutečně intelektuálního prostředí a
že rodiče naštěstí nenechali její potenciál ležet ladem, ale
dovedli ji do společnosti neméně vzdělaných a inteligentních
lidí a odmala ji s nimi učili komunikovat a pracovat na sobě a
překonávat překážky. Tohle všechno, co Klára Samková je,
budeme brzy potřebovat, takže jsem ráda, když jí teď mohu v
jejím záměru pomáhat.</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><b>Co
si myslíte o jejich veřejných vystoupeních? Ztotožňujete se s
nimi?</b></span></div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Musím trochu vzpomínat, co vlastně za
vystoupení Martin Konvička kdy měl, možná mi později něco
uniklo, to víte, Klára člověka vytíží, zvlášť když se
člověk na těch jejích vystoupeních má navíc ještě nějak
podílet, účastnit se jich, zpracovávat z nich výstupy... Ne,
opravdu si nevzpomínám, že by mi na vystoupeních Martina Konvičky
něco vadilo. Řečník je dobrý.
</div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nicméně svou totožnost si s dovolením
nechám. A jestli to nutně potřebujete vědět: ano, byla jsem s
Klárou Samkovou ve sněmovně na debatě "Máme se bát islámu?". Pan
Alrawi si tam před sněmovnou se mnou třepal rukou... po akci už
jsme o to pochopitelně nestáli ani jeden. Tedy já z toho nebyla
unešená ani předtím, ale chtěla jsem nechat pana Alrawiho udělat
první krok. Jen je mi trochu líto, že když pak začali
velvyslanci v půlce akce odcházet, že mne nenapadlo brejlit
dopředu na to, jak se na to pan Alrawi tváří. Mohlo to být
zajímavé. Už vzhledem k tomu, když si člověk uvědomí, že
limitem jeho působení jsou psychicky oslabené ženštiny či
slabší typy pánů, ochotní ke konverzi nebo aspoň uznání toho,
že někdo má právo konstatovat, že „není boha mimo Alláha
atd.“, čemuž říkám larvální stadium. Špatný herec a
nepříliš kvalitní režisér. No nic, dost o něm. U předčítání
Klářina projevu u turecké ambasády jsem taky byla, stejně jako
se s Klárou účastním i dalších akcí, kde většinou tak jako
tak na islám dojde řeč, i kdyby šlo o networkingový oběd s
dámami z vyšších a středních business sfér.</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><b>O
Martinu Konvičkovi se říká, že je občas drsný a že někteří
kolem IvČRN mají občas drsné názory. Jak se vy sama vyrovnáváte
s reprezentací někým, kdo píše věci, které mohou být za
hranou zákona? Řada jeho statusů na Facebooku je možná už také
za čárou slušnosti i respektu vůči ženám.</b></span></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Opět X věcí smotáno dohromady, kéž by vás
to už přešlo... Konvička je Konvička. A já nejsem vychovatelka
dospělých. Jeho „drsnost“ může pomoci antiislám dostat k
lidem, kteří zrovna nejsou kravaťáckými typy. Na mne s tím
„mluví se o tom v hospodách, tedy je to automaticky špatné,“
radši moc nechoďte. Klidně ať se o tom, co Konva říká, mluví
po hospodách a barech, na technopárty a v klubech, a klidně i u kadeřnic, v řeznictví a v dílně u automechaniků a v kravíně
taky... Konvička má svůj styl komunikace a fungování. Já mohu
mít v něčem jiný a v něčem zas podobný, netuším, proč by se
to vlastně mělo řešit. Já třeba znám venkovské prostředí,
takže mi je vcelku jasné, že kdejaký soused by se k otázce toho,
co je potřeba dělat s vyznavači islámu po volbách vyjádřil
nikoli ve smyslu moučky, to je moc sofistikované, ale spíš by se
držel osvědčeného posílání do zadních částí těla a jiných
otvorů, případně jejich nakopání, rozbití držky a podobně.
Čímž by pochopitelně nevyzýval k nějaké nenávisti ani k
realizaci uvedeného, ale prostě by tak vyjádřil své emoce ve
vztahu k řečenému a hlavně (ne)ochotu se vůbec nějakými
problémy muslimů zabývat, zvlášť, když mu to bude někým
shora nebo samotnými muslimy vnucováno. Tento druh komunikace žádný
zákon a jeho „hrany“ nezmění. Jestli chcete vy místo toho
komunikovat ve stylu „čistonosoplény“ či jiného druhu
newspeaku, je to jen a pouze vaše věc. Z vašich otázek ovšem
usuzuju na velmi omezenou slovní zásobu, tudíž představa, že se
vám tím, že byste snad nějak z jazyka běžně používaného
zvládnul odstranit určité fráze, podařilo zároveň odstranit i
emoce, které se zrovna vám nelíbí, je velmi naivní. Ale budiž,
je to váš život a konec konců i vaše práce, hrajte si. O rizicích jste poučen dostatečně.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jinak ještě ke Konvovi: odsouzen ještě
nebyl, přičemž mám na paměti dvě věci. Zaprvé, že jde
o politický proces. Za druhé, Kláře se teď podařilo dostat
z vězení člověka, který tři roky seděl neprávem a byl
nevinný. Tři roky. Shodou náhod – muslim. Vůbec díky Kláře
poznávám, jak ta justice u nás mnohdy funguje a jak se často s
realitou rozchází. Vím i o dalším člověku, kterému dal
Ústavní soud za pravdu v jeho tvrzení, že výpověď policisty
automaticky nemusí být pravdivá jen z toho titulu, že jde o
policistu. Takže to řeknu natvrdo: případný výrok soudu mne
vůbec nebude zajímat. Nejspíš tou dobou budeme mít stejně
všichni jiné starosti, západní Evropa jaksi začala obden
bouchat... snad jste si všiml...
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div><div style=" line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Chce se mi řešit Konvičkův vztah k ženám?
Je upřímnější a otevřenější než ten váš. Navíc ty ženy,
o kterých máte pocit, že jsou Konvičkou nerespektovány atd., za
ním obvykle samy přilezly a ten disrespekt si na něm dlouhodobým
nátlakem vynutily. Obyčejná submisivita a masochismus, bohužel
jak Konva sám říká, je to špatně napólované, neboť ony ho
nesprávně definovaly jako dominantního. Mají asi v hlavě, že
dominantní člověk svou dominanci řeší přes virtuální
prostředí anonymních diskusí. Kdyby byl Konva ovšem dominantní,
neplká na facebooku a dotyčné dámy dnes leží na jednotce
intenzivní péče. Místo toho Konva rovná křidýlka běláskům a
hrabe se ve skriptech a než by se šel s někým bít, raději
zdrhne kamsi do rumunských hor se studenty a tam se honí za dalšími
broučisky... V podstatě to, že z něj dostaly vyjádření typu
označení samic dobytka či dámského přirození (což nemusí být
ovšem apriori negativní věc sama o sobě, zvlášť pokud je o Konvovi jeho vztah k sexu znám), tak to je podle mne reakce, nikoli
akce. Nebo možná akce ve stylu „chci, abys TY zareagovala
dominantně (a pořádně mě seřvala za to, že ti nadávám)“.
Čistě submisivní vzorec chování a komunikace, podle kterého
Konva jede. Bohužel jak říkám – submisivní dámy se samy
Konvovi nepostaví a samy za sebe ho neseřvou. Žádná Klára
Samková mezi nimi nebyla... a tak se submisivně stáhly, hledajíce
své „rytíře“ a plkajíce o nějakém plošném a celkovém
Konvově „disrespektu k ženám“. Rytíře ovšem zřejmě
nenašly, Konvičkův obličej je pořád v celku a v původním
stavu a mýtus o „disrespektu k ženám“ sdílíte vy, stejně
submisivní jako ty dámy. Můžete ještě začít zkoušet do toho
mýtu zahrnout mne, když o tom takto otevřeně hovořím. To je
totiž velké provinění a samozřejmě to ukazuje na můj
„disrespekt k ženám“. Ano, místopředsedkyně ženského
spolku Éra žen nerespektuje ženy... Možná. Když odmítají
respektovat samy sebe nebo to, jak někdo respektuje a definuje sám
sebe... A různé sociální inženýrky, tam mi skutečně s ohledem
na následky nesejde na pohlaví toho, kdo to provozuje.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Každopádně se tedy nemá cenu bavit o
respektu Konvy k určitým typům žen, když nemůžeme zároveň
řešit respekt oněch žen ke Konvičkovi (a podobným mužům) coby
k muži. Ono to vážně nebyl respekt, s čím za ním přilezly nebo
co on spatřuje v jejich chování k mužům. Ty dámy jsou schopné
muže skutečně ponižovat, ovšem ne tím, že by ho napřímo
seřvaly, spíš takovým tím manipulativním způsobem. Viděla
jsem teď jedno video s typickou ukázkou takového chování:
evidentně submisivní mladá žena na jakési demonstraci šťouchá
do těžkooděnce nějakou pěnovou tyčkou tak dlouho, až ji on od
sebe jemně odsune – dívka se poté otočí a teatrálně
simuluje, jak jí ublížil, u vědomí toho, že má kolem sebe
jednak podobně sumbisivní jedince, kteří zas nasimulují, jak se
jí se zájmem snaží „poskytnout první pomoc a uklidnit ji“, a
jednak dostatek fotoaparátů a kamer, kteří scénku natáčejí.
Jde o to toho těžkooděnce ponížit - „ublížil slabé ženě“.
Přesně na této rovině tedy ony dámy vyžadující Konvičkovu
pozornost a respekt byly a jsou. Jde o typ chování, které si tedy
žádný respekt nezaslouží. Je to v podstatě totéž, jako když
požadujete, aby muslimové byli respektováni jen z titulu své
takzvané náboženské orientace, bez ohledu na její projevy.
„Ženskost“ je něco jiného než „submisivita“, nejsou to
synonyma. Přičemž samozřejmě submisivitu nikomu neupírám, jen
konstatuju, že když se to používá takto nesprávně, vznikají
mýty a omyly a zmatky a hoaxy. Macho Konvička je opravdu váš
hoax.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<b>Často se proti
HateFree Culture na Facebooku vymezujete. Co podle vás děláme
špatně a co se vám naopak líbí?</b></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="line-height: 20px;">Opět typický přístup: budeme se crcat s jednotlivostmi, protože
odmítnout celý koncept existence HFC je fujky, že... Já jsem to
ovšem řekla jasně: nebudu podporovat nic, co by bylo napojeno
na nějaké „Norské fondy“ a další pozoruhodné, škodlivé
a nevítané zahraniční zdroje s politickým pozadím a cizími
zájmy. Navíc když to ještě je státní instituce napojená na
státní rozpočet. Ovšem fungujete na principu ostatních
sociálně-inženýrských neziskovek. Jste mediálním projektem,
majícím za cíl provokování a vytváření sociálních konfliktů
a manipulaci s lidmi pomocí nátlaku. Představu, že by nenávist
byla něco apriori špatného, co je nutné odstranit z naší
kultury, pak taky dokážu odmítnout úplně. Neexistuje kultura
nenávisti prostá. Nenávist dokonce může být hybnou a očistnou
silou, která může zajistit něčí přežití nebo nějaký jeho
osobní rozvoj nebo posun celé společnosti někam dál. Spousta
dnešních vynálezů vznikla tak, že někdo něco nebo třeba i někoho nenáviděl natolik, že se zvedl a šel vymyslet něco, co
by nikoli odstranilo tu nenávist, ale změnilo tu situaci. Ostnatý
drát, který pomohl vytvořit současnou podobu Ameriky, vznikl tak,
že jeden chovatel dobytka nenáviděl to, že mu utíkaly krávy, a
to dokonce natolik, že vydržel dlouhé hodiny vymýšlet, jak by
jim v tom zabránil. Dle vašeho způsobu uvažování se asi měl
snažit ty krávy spíš nějak psychologicko-filosoficky pochopit a
poskytnout jim volný prostor dle jejich přání, možná jim k tomu
dát i nějaký dotazník, a když by je nemohl chytit, měl je
nechat běžet a pást se místo nich, protože maso beztak není
zdravé (tuhle vaši tezi jsem musela z rozhovoru, odkud otázky
kopíruju, smazat, protože mne nezajímá vámi preferovaná dieta).
Nicméně zpátky k nenávisti: třeba takový hinduismus s ní taky
počítá, má zlé a nenávistné bůžky a démony, dokonce Šivu
Ničitele a bohyni Kálí... Totéž třeba naše mytologie, Perun i
Radegast dokázali nenávidět, konec konců nemusíme ani do
mytologie, osídlení na našem území vzniklo z nenávisti, totiž
vyhlazením původního obyvatelstva a asimilací zbytku... Tohle
všechno je přirozené. Zanikají celé civilizace a kultury, bez
ohledu na to, jak úžasné a hodnotné ve své době jsou. Máte
bohužel zafixováno, že od doby, kdy jste tu vy, se tak dít
prostě nesmí, protože si kvůli tomu dupnete. Neumíte si moc
představit, že lidé, kteří zde budou po vás, vám třeba
nemusejí být moc podobní, nemusejí sdílet tytéž hodnoty co vy
a v jejich době to nikomu nepřijde jako problém... Možná si
připadáte jako ten vrcholek evoluční pyramidy. Nebo doufáte, že
budoucí lidstvo bude mít jen samé pozitivní vlastnosti. Já tuhle
jistotu nemám.</span><span style="color: black;"> </span>
</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3107949772912522386.post-36767920666615532452016-07-31T22:20:00.003+02:002016-07-31T22:20:47.663+02:00Hovory H VII. aneb Lukáš Houdek se ptá, islámoklastka odpovídá(7. část rozhovoru, který neproběhl)<br />
___________________________________<br />
<br />
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><b>Jak
se díváte na ta uskupení, která tady v Česku bojují proti
islámu? Jako třeba Islám v ČR nechceme nebo dřívější Blok
proti islámu a další?</b></span></div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Své počáteční vztahy s IVČRN jsem už
vysvětlila. Dnes znám většinu adminů té stránky a hlavní
představitele spolku osobně. V zásadě jejich snahy podporuji
(pokud mi zrovna neháže na facebookovou zeď nějaké info
některý z méně textově zdatných adminů...) a propaguji je, kde
se dá, včetně jejich akcí, občas nosím jejich placku se
škrtnutou mešitou atd. Není to dokonalý spolek, má své slabiny
a mouchy především v organizačních věcech, navíc v souvislosti
s děním (nejen) v Bloku proti islámu prošel určitými
otřesy a musel se se vzniklou situací vyrovnat. Nevidím ani
do všech aktivit, které podnikají, což je ovšem dobře,
uvědomuji si bezpečnostní riziko, kterému vystavují sebe i
další. Poznala jsem, že mezi nimi jsou nesmírně inteligentní,
schopní a aktivní lidé, z nichž některé počítám mezi své
blízké přátele. Pak jsou tam samozřejmě i ti, se kterými
v kontaktu nejsem nebo jen velmi vzdáleně a zprostředkovaně,
občas se mi na nich něco nelíbí... ale věřím těm, kteří je
znají a pracují s nimi více, že dělají to, co je potřeba.
</div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<br />
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
K Bloku proti islámu: byla jsem od počátku
jeho členkou, a to pražské divize. Bohužel zrovna ta svým
naprostým amatérismem, politikařením, leností a neschopností,
to vše situováno do jejího vedení, byla odsouzena k naprostému
zániku prakticky od počátku. Už v září loňského roku jsem
proto zvažovala přesun do brněnské divize. Ovšem vyčkávala
jsem, a nakonec mne události předběhly. Poslední aktivita, které
jsem se v rámci Bloku proti islámu zúčastnila, byl prosincový
volební sjezd, resp. setkání pražské divize týden poté. Pak ty
vztahy mezi mnou a vedením divize byly už jednak vyhrocené, jednak
v podstatě nenabízeli žádné aktivity, kterých se člověk měl
účastnit a které by měly smysl, pokud zrovna nechtěl dělat
kamelota stranického tisku Úsvitu. Což jsem nepovažovala za
vhodný způsob boje s islámem. Vedení divize tedy chvíli naoko
zuřilo, vypustilo mým směrem pár pomluv a výhrůžek, ale záhy
mělo zcela jiné starosti, které pak vyvrcholily oním teatrálním
odchodem ze sjezdu, na kterém byl následně celý Blok rozpuštěn.
Tam jsem ovšem přítomna nebyla, ovšem vzhledem k tomu, že mne
nikdo nevyloučil, dá se říci, že jsem byla členkou až do úplného konce. Blok proti islámu byl ovšem jen spolkem pro
obsazení kandidátek Úsvitu, důsledkem čehož teď je, že
stávající Úsvit obsazuje kandidátky, jak se dá, a klidně se
spojí i s člověkem odsouzeným tuším na osm a půl roku. Ovšem
Úsvitu nikdy nešlo o nikoho a nic jiného než o Úsvit a jeho
jednotlivé členy, čistě levicová strana, zvláště pokud nemá
problém s něčím takovým, jako je zapsání České suverenity na
své kandidátky a komunisti v řadách Úsvitu taky nevadí. Jsem
ráda, že už tohle vím a nemusím s tím mít nic společného, mé
zájmy by to tak jako tak nehájilo.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: black;"><b>Vadí
vám něco na hnutí Islám v ČR nechceme?</b></span></div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Mělo by? Jak jsem psala, možná věci
související s organizací aktivit či realizací jednotlivých
nápadů, občas je u nich vše na dlouhé lokte, jsou ochotni se
dohadovat o něčem, co je úplně jasné a hlavně to nesnese
odkladu. Ale to si musejí uvědomit sami, co s tím dál.</div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="font-weight: normal; line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jinak tedy nejde o hnutí, ale o zapsaný
spolek. No a mám ten dojem, že se mne snažíte dotlačit k tomu,
abych se distancovala od diskusí, probíhajících na facebookových
stránkách spolku. Což mne ani nenapadne. Já příspěvky
uživatelů facebooku na tamní zdi neřeším. Málokdy si ty
diskuse tam vůbec čtu celé, leda snad když jsem autorkou nějakého
článku, který IVČRN sdílí, a kdy musím odpovídat na případné
dotazy, přikládat další odkazy atd. Takže jestli čekáte
zalamování nad každým, kdo tam napíše „já bych ty
muslimy střílel“, tak se nedočkáte. Jednak se mnohdy těm
emocím nedivím, je to pro mne běžná reakce na něco skutečně
otřesného (nemohu za to, že nám to islám servíruje v takových
kvantech). Jednak nemíním řešit každého pisatele zvlášť, tím
spíš, že může jít o falešné účty provokatérů snažících
se IVČRN poškodit. Stačí mi si vzpomenout, jak jste se tam svého
času projevili vy, po upozornění, že se tam takto chovat
nebudete, jsem ovšem byla zablokována já na VAŠICH stránkách,
čemuž se dodnes řehtám. Holt jste předvedli, jak se to nemá
dělat - když si nemůžete cenzuru vynutit u druhých, aspoň jim
ukážete, jak to „umíte“ vy. Tudíž vám podobně orientovaní
jedinci jsou na stejném stupni vývoje a řešit výkřiky do
prázdna, pocházející pravděpodobně od nich, smysl nemá.
Dokonce ani když chodí na IVČRN v celých hejnech s představou,
jak nenápadní jsou. Takže fakt ne, řešit tato vyjádření
nebudu, dokonce ani kdyby pocházela od bůhvíjakých skutečných
grázlů, rasistů, neonacistů atd. Já navíc jaksi nejsem adminem
tamních diskusí. Ještě k těm autorům „radikálních“ výroků
na diskusích IVČRN: jestliže si umím představit, že mezi mnou a
potenciálním muslimským útočícím radikálem v budoucnosti může
stát právě třeba i ten autor bůhvíčeho kdesi na facebooku,
klidně i v kanadách a schopný používat zbraň a eliminovat
útočníka, pak mi nezbývá, než tuto situaci přijmout jako
reálnou. Vy si samozřejmě vybírejte po libosti, že o záchranu
zdraví, života a majetku od „neonácka“ či „fašisty“
nestojíte, jakož i o krevní transfuzi od něj. Přece vám nebudu
stále říkat, co máte dělat.
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
<div style="line-height: 20px; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
Islámoklastkahttp://www.blogger.com/profile/10872913195516267031noreply@blogger.com