1. 5. 2015

Reakce na text PhDr. B. Ostřanského na webu hatefree.cz

(http://www.hatefree.cz/myty-a-fakta/hejtomat/islam-se-bude-rozsirovat-na-uzemi-kam-nikdy-nepatril-za-chvilku-nam-tady-zavedou-pravo-sarija)

Protože mi text pana doktora přijde neuvěřitelným způsobem vágní (na odborníka s dvěma tituly) a zavádějící, sepsala jsem pro něj konkretizaci a doplnění popisu stávajícího stavu. Oceňuji, že zdůraznil misijní podobu islámu, stejně tak jako konstatování, že muslimům na našem území není v praktikování jejich víry nikterak bráněno (což s sebou ovšem nese i aplikaci práva šaria, které je od islámu neoddělitelné, což už p. Ostřanským zdůrazněno nebylo).


JINÝMI SLOVY: muslimové už se právem šaria na území našeho státu řídí, pokud to považují za vhodné, a to v míře, způsobech a oblastech poplatných míře jejich ortodoxnosti. Pod právo šaria tak spadá například požadavek na ortodoxní rituální stravování, které se u nás projevuje jak provozováním halal jatek (v současnosti asi 9), tak prodejen s tímto masem, halal restaurací, jakož i prodejem halal výrobků masného i jiného charakteru v běžné obchodní síti, případně distribucí těchto výrobků do velkých i malých gastroprovozů (školy, nemocnice, nehalal restaurace a veřejné jídelny). Naše české právo muselo v případě halal porážek právu šaria už ustoupit, což učinilo překvapivě ochotně a bez nějaké větší publicity. Halal porážky u nás navíc probíhají i mimo tato oficiální jatka (tudíž mimo veterinářský či jakýkoli jiný dozor), jednak v rámci domácích porážek např. drůbeže pro vlastní spotřebu muslimů, jednak coby rituál na oslavu určitých muslimských svátků (drůbež, drobný skot).

Další oblastí aplikace práva šaria na našem území je v článku zmíněné právo rodinné. Sem patří uzavírání muslimských sňatků a práva a povinnosti z takto uzavřených manželství vyplývající a jich se dotýkající. Jak již bylo panem Ostřanským uvedeno, toto je další z věcí, kterou lze provozovat paralelně s naším právním řádem nebo ji dokonce našemu právnímu řádu nadřadit. V praxi to znamená, že nikdo nenutí muslimy po uzavření sňatku v mešitě (či jinde, právo šaria konkrétní místo neurčuje) legalizovat tento sňatek ještě před naším státem a jeho právním řádem na příslušném úřadě. Pokud ovšem tento sňatek není potvrzen i českýmprávním řádem, není oficiálně platný a osoby, které uzavřely pouze muslimský sňatek jsou brány jako svobodné a nesezdané, se všemi důsledky z toho vyplývajícími (věci týkající se rozvodu, práva na děti, společného majetku a dědictví, práva na informace apod.). Aplikace práva šaria na tuto oblast pak může mít ještě extrémnější formy a důsledky - mnohoženství či spolumanželství, dočasné sňatky (např. za účelem získání občanství či jiného druhu trvalejšího pobytu na území ČR, resp. státu EU), ale i sňatky nezletilých nebo sňatky proti vůli některého ze snoubenců (ať už jde o homosexuály mezi muslimy nucené ke sňatkům s opačným pohlavím, nebo jen dívky a ženy provdávané např. na nátlak rodiny či ženicha).

Českému právu rovněž není umožněno kontrolovat, zda není aplikace práva šaria prováděna násilím i v jiných oblastech - oblékání (nucené zahalování - možné už od útlého dětství), stravování (odmtání vepřového, resp. nehalal potravin vůbec - jedinec nemusí mít svobodnou vůli si vybrat), svoboda pohybu a shromažďování (je prokázáno, že některé muslimky na našem území jsou omezovány na svobodě pohybu tím způsobem, že je manžel drží uzavřené v domě či bytě někde na maloměstě, mimo muslimskou komunitu, dotyčné neznají jazyk, samy nikam nevycházejí a téměř s nikým se nestýkají a věnují se pouze péči o domácnost, manžela a děti - těžko lze u takových osob hovořit o nějaké "dobrovolnosti v náboženství" nebo o naplnění jejich základních lidských potřeb a práv, jakými kontakt s okolím bezpochyby je). Další takovou oblastí je právo svobodně nakládat s vlastním tělem, což se týká nejen výše zmíněného oblékání a stravování, ale i takových věcí, jako je dětská obřízka, a to jak novorozených chlapců, tak případně i malých dívek. České právo sice obřízky novorozených chlapců neumožňuje, ovšem to muslimům nebrání nechat své děti obřezávat v zahraničí - tedy zde teoreticky můžeme mít i dívky a ženy obřezané v cizině.

Závěrem: pokud je dána možnost řídit se kromě naše oficiálního právního řádu paralelně ještě nějakým jiným (přičemž důvody, proč toto umožnit a komu jsou samostatnou otázkou), je logické, že nejedna věc z onoho cizího právního řádu bude s tím naším v rozporu a my si tím schválením pouze vezmeme možnost tyto konkrétní jevy monitorovat a postihovat tak, jako to v rámci našeho práva děláme běžně. Muslimům nic nebrání ony "šariátské normativy" zmíněné p. Ostřanským nadřadit našemu právnímu řádu. Oběti šariátského násilí u nás (stejně jako jinde) jsou v drtivé většině případů komunitou či blízkým okolím zastrašeny nebo jim je jinak znemožněno utrpěné příkoří hlásit, stejně tak jako svědkům či jiným případným žalobcům.

A do tohoto stavu ještě vstupuje náš stát (resp. některé jeho subjekty - veřejnoprávní média, politici, případně rovnou celé ministerstvo), případně neziskové organizace (často se zahraničním a netransparentním financováním i záměry) či jednotliví "lidskoprávní"aktivisté s tvrzením, že každý kritik či oznamovatel těchto faktů je islámofobní, xenofobní, rasistický, nacionalistický (ve smyslu "neonacistický") a extrémistický, a že tato jeho kritika by měla být monitorována a popřípadě sankcionována (což mnohdy ty neziskovky i jednotlivci podobného názoru berou do vlastních rukou - psaním stížností do zaměstnání, dehonestací v médiích apod.).

Žádného jiného náboženství na našem území se tyto jevy netýkají a srovnávat se s ním nedají. Jde pouze o aktuální podobu a projevy islámu v naší společnosti a reakce této společnosti na islám.
 
;