27. 8. 2016

Burkini nemuslimkám nescházejí

Zahlédla jsem kdesi při brouzdání internetem titulek, jak prý po zákazu veřejného nošení burkin ve Francii jejich prodej paradoxně stoupá, protože si je údajně kupují nemuslimky.

Inu jo. Francie. Tam je taky možná spousta věcí... takové evropské Japonsko, pokud jde o bizarnosti, co jde udělat rovně, to ohnou a nejlépe ještě dekorativně a postříkají Chanelem č.5 ...

Samozřejmě chápu, že v té Francii vůbec nejde o nějaké burkini, islám nebo nedejbóže ženskou identitu nebo feminismus. Čistě politické gesto trucu pár příslušnic jednoho z nejrozmazlenějších národů, co v Evropě máme. Kdyby to neohrožovalo celý zbytek Evropy (jako už dříve v minulosti), vcelku by mne tenhle jejich přístup "vydupeme si vše včetně vlastního sebezničení" i bavil.

Aby nebyla mýlka: do schématu "ženská v burkinách = teroristka" mne samozřejmě nedostanete. Ovšem snahu burkini dostat z veřejného prostoru ve Francii pochopitelně vítám. Těch důvodů proč je víc, nejsem si sice jistá, zda je francouzské úřady všechny vzaly v potaz, ale nakonec to ani není nutné.

Zaprvé: Francie není muslimská země, nemá tedy žádnou povinnost tolerovat muslimské rituální oděvy. Vše je na její dobré vůli. Mohl by mi někdo prozradit, co povolením burkin konkrétně získá?

Za druhé: burkini jsou typem muslimského ženského oděvu, určeným ke koupání. Tedy a) definují před nemuslimy muslimku, b) definují muslimku v rámci muslimské komunity (-> větší sociální kontrola, zda se chová konformně s komunitou), c) definují muslimku coby ženu. Všechny tři definice jsou přitom z mého pohledu naprosto příšerné ve svých důsledcích. Myslím, že Francie ty burkini omezuje hlavně z toho prvního důvodu - ono totiž takové ošátkované muslimky jsou snadným terčem pro ty z Francouzů, kteří už toho věčného omlouvání islámu a lezení mu do otvoru mají tak akorát dost. Tedy zákaz burkin primárně jako ochrana muslimek. Vysvětlujte to pipeně, pro kterou je její kus hadru důležitější než to, zda kvůli němu nedostane náhodou na budku, což už Francie evidentně nemá pod kontrolou a není se co divit...

Bod 2 b) je neméně důležitý. Ono totiž ne všechny muslimky si burkini na sebe rvou dobrovolně... což je jaksi upozaďováno těmi muslimkami, které to dělají a pak "hrdě" lezou do médií a křičí "ale to je moje identita, neberte mi ji!". Za sebe si říkám, že jestli k něčí identitě neodmyslitelně patří zahalení od vlasů po kotníky, může klidně chodit zavřená v rakvi nebo v sudu, ty jsou ještě neprůhlednější... ovšem zpátky k věci. Co s holkama, které si ten smradlavý hadr na sebe brát musejí, pokud nechtějí od chlapa výprask? Co s těmi, které nechtějí na pláži působit jak pěst na oko a poutat pozornost svých souvěrců, dohlížejících na to, zda se dáma chová jako "správná muslimka" nebo zda není nutné ji nějak "usměrnit"? To je pro mne mnohem závažnější než to, zda si nějaká dobrovolná závojnatka bude chvíli připadat "nahatá", protože jí propáníčka jsou vidět vlasy a pupík nebo ramena. A jsme zas u toho, že "umírněná" muslimská komunita strhává pozornost na sebe, aby zakopala problémy té ortodoxnější části pěkně pod koberec. Přemýšlet o tom, že to třeba dá příležitost některé muslimce ten šátek ODLOŽIT, nebýt všem na očích... případně OPUSTIT ISLÁM... to už je asi moc fuj myšlení. No, nejsem tu od toho, aby mé myšlenky měly vůni levandule.

No a bod c), určující speciální oblečení pro ženy. Feministky by měly řvát, když už si tedy vybojovaly právo nosit kalhoty STEJNĚ JAKO MUŽI, v tom případě ideologie, která ženě přímo přikazuje odlišovat se svým oděvem od muže, by jim teda sakra měla vadit. A ono ne.

Můžu to dát rovnou do kontrastu s tím, o čem chci mluvit dále. Totiž o tom, že se o ženách, které burkini nenosí (především o nemuslimkách), mluví jako o NEZAHALENÝCH, ODHALENÝCH, NAHÝCH, POLONAHÝCH... Cítíte to taky? Ten naprosto ohavný přístup, kdy islámské zahalení je normou, ba dokonce IDEÁLEM, zatímco ty ostatní jsou prostě jen... odhalené. Coury, na které cizí muži chlípně zírají. Ty, které ze svého těla udělaly věc, kterou nestoudně nabízejí mužům. Děvky provozující nemanželský sex. Zotročené ženy trápící se dietami a plavkovou módou, závistivě pozorující štíhlejší a nahoře obdařenější kolegyně. Jak je ten islám krásný, že ženu tohohle zbavil! Styď se, evropská nezahalená nemuslimská ženštino, a zahal si své jizvy a špeky. Dostaneš rakovinu kůže a umřeš. Tedy až poté, co ti chudák muž bude muset platit léčbu a starat se o tebe, místo aby ses ty starala o něj.

No nic. Dámy burkinářky si nevšimly, že nakráčely do Evropy, kde se plavky během století zmenšily neuvěřitelným způsobem, tedy kompletní zahalování při koupání tu kromě nich provozováno není. Tudíž že styl uvažování, jaký právě burkini přinášejí, tu není vlastní. Tady se prostě ženské CHTĚJÍ lidem kolem ukázat, bez ohledu na to, zda jejich postava je či není ideální a zda jim rakovina kůže hrozí nebo ne. CHTĚJÍ si pročítat v časopisech tipy na diety a radit se o tom s kamarádkami. Chtějí chodit cvičit, a "zhubnutí do plavek" se u nás bere jako osobní úspěch. No a naši muži zas NECHTĚJÍ koukat na pláž plnou stanů a kuželek. Což z nich automaticky nedělá kurevníky, kteří by každou ženu, které je od krku níž něco vidět, museli tahat do křoví. Pokud to tak mají muslimští muži, měly by si to závojnatky primárně řešit s nimi. Tady je dokonce dominantní kultura, kde si lidé zdobí a různě vylepšují své tělo, aby ho pak mohli dát na odiv - tetování, piercingy, dredy, silikonová prsa, liposukce, odstraňování jizev a pih, samoopalovací krémy, voděodolný make-up včetně tělového, náramky na kotníky a prstýnky na prsty na nohou s nalakovanými nehty... Jsme tu zvyklí na to koukat a svým způsobem to i vyhledávat, takže závojnatky ve stylu potápěčských úborů tu působí... zkrátka jako potápěči, které moře vyvrhlo na pláž. Muslimská závojnatka asi nepočítá s tím, že by za to, jak pro nás působí komicky, mohla být vysmívána. Každopádně tím žádné integrace nedosáhne, prostě proto, že nutí každého, aby na první pohled věděl, že je muslimka, a zabýval se tím.

Tahle vizuální agresivita islámu ve veřejném prostoru, projevovaná ponejvíce skrze ženy, mne skutečně štve. Dost bráním právo lidí na to nechtít se vůbec zabývat tím, že je někdo muslimkou a že se tudíž musí nějak oblékat a nějak chovat a vyžaduje nějaké chování k sobě... Muslimové si to komplikují sami. Nutí nemuslimy starat se o jejich oblékání, o to, co se jim smí dát k jídlu (jako by snad měli nějakou alergii na nemuslimské jídlo!)... dokonce nás nutí do absurdního uvažování typu "ale šátky na hlavách nemocných rakovinou taky tolerujete!" (asi je islám taky rakovina či jiná choroba) či "ale vy máte taky šátky u svých krojů" (kroj je speciální oděv vážící se k našim tradicím, kulturnímu a historickému dědictví, na které islámu doporučuju vůbec nesahat, vždycky to totiž dopadlo blbě a mohl by se opět stát další součástí oněch krojů v podobě nějaké výšivky, typu stuhy apod.), eventuálně "jeptišky se taky zahalují" (ano, dobrovolně, o nedobrovolně zahalených řádových sestrách jsem ještě neslyšela, navíc jde o roucho odkazující na jejich povolání, které je obvykle pro společnost nějak prospěšné, navíc zde je opět kulturní a historická tradice vztahující se k našim zemím... tedy opět nic, kam by islám měl přístup. O celibátu řeholnic nehovořím - muslimky souloží zahalení nezahalení, a mnohdy i nedobrovolně bez ohledu na zahalení.)

Tož tak. Pochybuju, že by se u nás trend burkin ujal a kdejaká Mařka zálibně listovala časopisy se závojnatkami a v kabinkách se soukala do zahalení a la neoprén. Nejspíš to zas zbyde na levičácké pseudofeministické pipky, které budou vřískat něco o své úžasné "identitě", která jejich zahalením nabývá závratných hodnot (čti staví je nad "nezahalené") a o tom, jak se modelky v bikinách "proměňují na věci" a "nutí ženy k anorexii". Že by šly holky ze Lhoty hrát plážový volejbal k rybníku ve sportovních hidžábech taky nehrozí. Dokud jim to nějaká levičácká svině nezačne vtloukat do hlav skrze školy a islám propagující turné. Což je náročné a při konzervativitě Čechů to ani tak nemá šanci na úspěch.
16. 8. 2016

Islámoklastka na Prague Pride 2016

Loni mi jistý RM fotky z Pride zcizil a šířil je s vlastními homofobními komentáři.
Letos tedy bohužel s vodoznakem. 


No tak tedy jo. Nakonec jsem tu akci neplánovaně zažila víceméně celou, s výjimkou toho, že se mi pak na Letné nechtělo péct se až do večera, takže jsem kolem páté jela domů. Ovšem i tak se mi povedlo se hezky přismahnout, takže teď islámoklastku poznáte podle barvy. To je holt tak, když si někdo jde jen na Václavák zafotit kvůli zajímavým kostýmům, a nakonec se kvůli tomu, že někde uvidí známého, táhne s celým průvodem až nahoru a na Letné obíhá stánky...

Musím sem ale těch svých pár postřehů ze sobotní akce dát – jak to souvisí s islámem a jeho zdárným skoncováním, ukážu vzápětí.

Tak tedy: nešla jsem tam kvůli své orientaci. Ta je nikoli mou zásluhou hozená tam, kde ji má majorita. Jak jsem napsala, prvotní zájem byl pouze relaxační a kulturně-společenský, tzn. fotky ze začátku průvodu na Václaváku. Praha je jinak totiž na kulturní a společenské akce značně chudá, resp. ty, co tu jsou, mi organizačně ani svým zaměřením příliš nekonvenují (navoněná bída s olbřímím vstupným... inu, nejsem rodilý Pražák, aby mne bylo lze snadno dojmout). Takže jsem stála na spodku Václaváku, balancovala na obrubníku a jen tak si cvakala, pokud bylo co. Což je dosti sporná otázka – vzhledem k tomu, že jsem na stejném místě balancovala už loni, se mi zdá, že letos to bylo vizuálně o dost chudší. Jak ze strany alegorických vozů, masek, drag queens etc., tak i v rámci toho samotného davu LGBT a jejich podporovatelů. Jistě, většina z nich měla v rukou duhové vlajky, na tváři duhu, občas nějaké duhové triko nebo šatičky, eventuálně tričko „I love my boyfriend / girlfriend“ nošené stejnopohlavními dvojicemi... ale tím to většinou taky končilo. Výraznějšího líčení, extravagantních účesů nebo nějakých dalších tematických doplňků, paruk, kloboučků atd. bylo strašně pomálu. Byli to prostě normálně oblečení mladší i starší lidi, s batůžky a kabelkami, sem tam pes na vodítku, děcko v kočárku nebo v šátku... Takže když jsem pak stála pod schody vedoucími na Letnou, které už byly plné lidí a pochodující štrúdl se táhnul přes celé nábřeží až k Revoluční, měla jsem pocit, že už jsem každého z těch lidí ten den viděla aspoň čtyřikrát. Na focení to moc ideální tedy nebylo.

Jak jsem ale napsala, zahlédla jsem ještě před začátkem průvodu jednoho ze svých známých, taktéž fotografa. Ovšem ten tu práci bral vážněji, tudíž bleskově nacvakal svých pár snímků a zmizel mi zas v davu. Došlo mi, že jako vždy nejspíš bude chtít fotit průvod především v té přední části a pak vyběhne na schody a bude přicházející dav fotit shora, takže mi to nakonec nedalo a vydala jsem se za ním. Bez oběda, bez vody a s bundou nacpanou v kabelce, ale nešť... Aspoň jsem si pak mohla všímat cestou toho, co by mi jinak uniklo.

Nicméně ještě k tomu, co bylo spatřeno na Václaváku: konflikt pseudoaktivisty Cempera s odpůrcem LGBT u koně jsem neviděla. Z celebrit kolem mne produsal akorát Pavel Novotný. A ano, evangelický kněz Vymětal... moc oveček kolem sebe ovšem neměl. Víc mne spíš zaujal postarší muž, který solitérně postával kousek ode mne. Měl na hlavě plyšový klobouček ve tvaru košíku s ovocem a po chvíli začal z batohu dolovat vlajky: nejprve izraelskou, až jsem měla chuť jásat a pomýšlela na to, že dotyčného oslovím, a pak ovšem ukrajinskou. Takže chuť oslovovat mě zase přešla a já se šla dál věnovat zírání do davu. Muž v kostýmu Sněhurky mi ovšem ze záběru utekl. No a pak už se to celé dalo do pohybu a rozjelo... vozy americké ambasády s velvyslancem, vůz IBM, Amnesty International, skupinka Zelených, Pirátů, nechyběla Antifa (růžové šátky na ksichtě jsou vskutku originální) a dokonce ani vandalská „mládež“ ze Socialistické solidarity...

K těmhle politickým a politizujícím subjektům bych chtěla říct jedno: totiž že absolutně neočekávám, že by celý ten 40tisícový dav vyjadřoval se všemi (či vybranými) uskupeními názorovou shodu. Zvlášť pokud jde o cizince... ale i tak se pro mne homosexuál prostě nerovná automaticky „příznivec Zelených nebo antifašista“. Zvlášť tedy pokud jde o cizince... Portugalci nebo Švédové se nám tu zrovna tak starají o nějakou „socialistickou solidaritu“ nebo louskají politické programy a prohlášení neziskovek. Ti lidé tam byli především kvůli sobě. A bylo tam i dost mládeže, která ještě nemá volební právo. Vidět to bylo i pak v průvodu: když třeba vůdkyně nějaké té zpolitizované skupinky začala skandovat do megafonu věci typu „stejná láska, stejná práva“, většinou se k ní připojilo skutečně jen pár nadšenců a nejbližší okolí spíš jen volalo „uííííí“ atd. a zbytek pochodoval bez nějakého dalšího zapojování se do těchto projevů.

Berte tedy nebo nechte být, stejně jako jsem to musela udělat já sama. Prostě jsem nějak zvládla jít podél průvodu, ve kterém se občas nějaký pár držel za ruce a sem tam měl nějaký kluk podpatky. Za sebe mohu říct, že větší erotické dusno ovšem bývá na kterékoli akci určené pro heterosexuály, kde se Pepík vrhá na Mařenku před zraky půlky města a strká jí jazyk do jednoho otvoru a končetiny zase jinam. Tady jsem neviděla, že by se někdo na někoho tímto způsobem vrhal. Prostě dav lidí, kteří jsou rádi, že tam jsou spolu, pokud šlo o páry nebo skupinky přátel apod. Na Letné se k tomu přidala ještě muzika, stánky s jídlem a pivem a mj. i třeba stánek, kde probíhalo vyšetření na HIV. Což mne osobně dost potěšilo, byť mi je jasné, že aby se tam vystřídali všichni zúčastnění, musely by tam těch stánků být desítky. Ale už samotný ten zájem těch lidí si tam tu frontu ve vedru vystát... protože vědí, že z nich jejich orientace dělá rizikovou skupinu, možná si i pár z nich už zažilo, jaké to je, když jim umírá nejbližší člověk... Prostě takový důkaz pokory před možným a víceméně nevyhnutelným. Kolik heterosexuálů asi tyhle testy podstoupilo taky? Já ještě ne.

Co mne ovšem zaujalo ještě víc byla poměrně značně velká přítomnost muslimů coby pozorovatelů toho průvodu. Chápejte, turisti, nikoli místní známé ksichty, které se zvládnou bratříčkovat s některými katolíky, ale s homosexuály to ještě tak dobře nejde. Takového muslimského turistu či spíše turistku, zahalenou od temene po kotníky, totiž poznáte na první pohled, a byť by to zahalení bylo sebebarevnější, proti tomu barevnému průvodu to byl kontrast prostě až absurdní a komický. Už jsem dokonce zahlédla čísi naprosto ikonickou fotku, která to ilustruje skutečně dokonale:

Vy na výběr na rozdíl od těch muslimek máte... 


Uznejte sami, pohled těch muslimek má něco do sebe. Taková všeobjímající láska a ochota ke sbratření, tolerance...

No nic. Připomeňme si raději, že islámská norma (tedy ideální stav, kterého by mělo být dosaženo) s non-heterosexuálními lidmi vůbec nepočítá. Ne zrovna malá část muslimů by tak ten 40tisícový dav bavících se lidí zcela vymazala z povrchu zemského, a to ještě nikoli humánním způsobem. Jiná je „jen“ zavírá do vězení či pokutuje za projevy non-heterosexuálního chování. S tím například nemá problém vrchní česká konvertitka a současná PR tvář muslimské komunity u nás Romana Červenková. (A nebo holt nechce dosáhnout toho „ideálního stavu“, čili ten islám chce flákat a přijde do pekla sama...) No a zbytek muslimů holt s heterosexualitou „nemá problém“... v tom smyslu, že non-heterosexuální jedince k heterosexuálnímu jednání a sňatkům donutí, ať se jim to líbí nebo ne. Na komunitní život, tedy setkávání se sobě podobnými a hledání partnerů mezi nimi, mohou muslimští LGBT rovnou zapomenout. Ostatně právě proto byl takovou hvězdou letošního Prague Pride právě vnuk herce egyptského původu Omara Sharifa Omar. Jen ti, kteří ho přivezli, poněkud falešně uváděli, že jde o „prvního veřejně vyoutovaného ARABSKÉHO herce“. To, že je Omar Sharif nejmladší Arab totiž na jeho přihlášení se k homosexualitě nemělo takový dopad jako to, že tak učinil v Egyptě, tedy zemi plné islámu v krystalicky čisté podobě (vzpomeňme jen na Káhirskou deklaraci, která se snažila zkombinovat západní pojetí lidských práv s islámem...). Tak tedy Omar Sharif prchající kvůli přihlášení se k homosexualitě z muslimského Egypta coby vizitka letošního Pride. Mám ten dojem, že tohle ti pořadatelé moc nevychytali. I když je samozřejmě dobře, že řečenému Omarovi nebyla nikde useknuta hlava, nebyl pokutován ani strčen do chládku ani mu nevybrali ženu-zahalenu a že může přijet třeba i sem k nám... 

Opravdu o tom uvažuju tak, že jestliže my máme v populaci nějakých těch 4-7 % non-heterosexuálních jedinců, tak v muslimské populaci a komunitách to bude podobné, čili jsou takto týrány miliony lidí. Není to žádná sranda, ať si člověk o homosexuálech myslí z našeho pohledu cokoliv, pořád ty lidi bereme jako lidi a obvykle jim ani nevnucujeme partnery dle našeho vlastního vkusu, ale necháme jim v tom oproti islámu dost značnou svobodu. Příšerné je na tom to, že tu máme X organizací zaštiťujících se ještě zvlášť „právy žen“, ale práva non-heterosexuálních žen (tedy lesbiček, bisexuálek a transgender či transsexuálů) v islámu jim jsou evidentně naprosto ukradená. Od těch se tedy muslimské non-heterosexuálky pomoci nedočkají. Jen ať si pod tím hidžábem ten ve skutečnosti chlap klidně trpí, a že má Aiša raději Fatimu než svého Karíma taky řešit nebudeme. „Islámský feminismus“ pro nás znamená možnost, že si ty HETEROSEXUÁLNÍ muslimky svůj šátek na hlavě nechají, a hlavně proboha nezapomenout přemýšlet nad tím, jestli má Západ vůbec nějaké právo islámu do ženských práv kecat...

Tolik tedy mé postřehy z letošního Prague Pride. Konstatuji tedy zvýšenou míru „normálnosti“ mezi LGBT a ždibec toho politického parazitismu – ono to skutečně je tak, že se na existenci lidí s jinou sexuální orientací nebo pohlavní identitou X subjektů snaží přiživit, eventuálně samotné LGBT manipuluje, slibuje jim jakési pofidérní „bezpečí“ či práva, která jim tak jako tak nikdo nebere (zvlášť v porovnání s islámem)... Mimochodem, aspoň jedna skupina lidí je před konverzí k islámu ochráněna, totiž právě LGBT. Pusťte si taky lesbičku do ženské části mešity a homosexuála do mužské... o bisexuálech nemluvím, ti by asi museli zůstat před dveřmi tak jako tak... no a chlap, který touží stát se muslimskou ženou... z téhle představy by se asi i ctihodný pan Sáňka orosil víc než z té, že nějaký ze svěřenců touží po jeho zadku. I když co, ovlivnit to samozřejmě nemůže tak jako tak.  

P.S.: záměrně sem nedávám svůj postoj k případným adopcím dětí homosexuálními páry. Ten se ani po Pride nezměnil a zůstává spíše negativní. 
12. 8. 2016

"Prostě láska" made by HateFree Houdek

Achjo. Já vím, věnuju mu možná víc pozornosti, než by si kvalita jeho práce zasloužila. Na druhou stranu, nedobrovolně ho sponzoruju z daní, tak snad ještě můžu k výsledkům jeho práce něco říct...

K věci: Hate Free Culture skrze svého šéfa Lukáše Houdka pojalo tentokrát přepěkný úmysl ukázat těm ohavným a nenávistným Čecháčkům podstatu citu nejposvátnějšího, totiž lásky. I chopil se řečený Houdek svého nástroje (foťáku, vy čuňata!), před něj strčil několik párů figurantů z jím preferovaných skupin a pro méně chápavé Čecháčky dodal ještě hlubokomyslné komentáře, co prý na sobě vzájemně oni členové páru milují, čili co je zaručeně „prostě láska“ a zaslouží si růžovou Hate Free nálepku.

Nu a tak to tedy máme. Až se z toho jednomu brejle zapotily... Co je tedy „prostě láska“?
  • Když Pavel Vítek s Janisem Sidovským sklízejí přerostlé cukety.
  • Rozkydnutá Bára Hrzánová s kýmsi u stolu.
  • Když František Kostlán se svou ženou griluje maso.
  • Honza Bendig s přítelem a dvě štěňátka v jejich náručí.
  • Rehabilitující vozíčkář a jeho fyzioterapeutka.
  • Žena ženě lakující nehty na nohou.
  • Žena sledující, jak se její partner koupe ve vaně.
  • Dvě ženy s dítětem na piknikové dece (lesbický status a vztah deklarovaný v komentáři).

No zkrátka řeknu vám, že tyhle prapodivnosti jsou svým vyzněním hluboce pod tím, když si prezident Zeman na chalupě na Vysočině vytáhne gumový člun na rybník a vyvalí do něj pupek. U toho snad nikdo aspoň nepřemýšlí, že to znamená něco jiného než to, co fotografové zachytí, totiž odpočívajícího člověka.

Dalo by se k tomu napsat mnohé, pokusím se to tedy aspoň nějak zkrátit. Bavím se například představou, že s těmi fotkami běžel Houdek za svým vrchním šéfem, tedy Dienstbierem... „jo, ten Sidovský s cuketama je dobrej, toho tam dej...“

Co však člověka trkne na první pohled je to, že jde zas a pouze jen o oslavu určitého typu sexuálního jednání (bez ohledu na přítomnost sexuálních minorit). Všechny ty fotky tak jsou jednokopytózně SUBMISIVNÍHO charakteru. Žádná rozmanitost, všechno takhle hezky ňuňaté... štěňátka, děťátka, chlap ve vaně... no dobře, možná ty obří cukety a pivo, které popíjí Aleš Cibulka mají evokovat maskulinitu a jakous-takous dominanci...

Každopádně za mě tedy v tomto směru obrovské FUJ.

Vysvětlím: nemám nic proti tomu, aby si dotyční zobrazení takovýmto nebo jiným způsobem projevovali lásku. Je to jejich SOUKROMÁ věc. Což je ovšem právě ten průšvih: tady to soukromé NENÍ. A kdo z těch, co se na to dívají, se s něčím takovým bude moci identifikovat? Komu to chce Lukáš Houdek strkat před oči? Těm, kteří preferují trochu víc dynamiky v sexuálních a partnerských vztazích? Což znamená dominantním mužům a dominantním ženám? Dělníkům od mašin, ukřičeným učitelkám, prodavačkám koukajícím na Ordinaci... zkrátka tomu ohavnému plebsu, z jehož daní žije, bez jehož existence a poskytovaných služeb by se neobešel a který zřejmě chce takovými fotečkami k něčemu převychovat? Má to teda někdo nápady... a to nemluvím o té části společnosti, která má tu sexualitu posunutou do ještě „divočejších“ poloh a „prostě láska“ pro ni je třeba i ten bičík a pouta v ložnici... co ti si tak na grilujícím Kostlánovi mají vzít, to je mi vážně záhadou.

Holt pokus o definici lásky s jednoznačným politickým podtextem opět skončil jako parodie a karikatura... a jak by také měl skončit jinak?

Je mi to opravdu trapné, když na ty fotky tak koukám. I vůči jednotlivým aktérům těch fotek. Bára Hrzánová... její vlastní táta byl natolik sexuálně dominantní, až si přivodil smrt pádem poté, co šplhal za svou přítelkyní. Kostlánovi jsou na fotce jen proto, že jsou Romové. Jako by snad láska mezi Romy vypadala právě takto... stačí mi přitom vykouknout z okna a mám to v přímém přenosu v trochu jiné podobě, a pozor, i v rámci všech věkových generací, obvykle i s patřičným zvukovým doprovodem - „prostě láska“ tady zaplnila dětské hřiště a „prostě láska“ tu v podobě romské mládeže posedává na plotě opodál ve smíšených skupinkách na dokřik od rodičů. Když Honza Bendig soutěžil v SuperStar, každý se s odpuštěním p..u staral o jeho etnicitu, natož orientaci, fandilo se mu coby zpěvákovi (a bez toho, aby mu fandili právě BÍLÍ, by se nedostal tak daleko) – po opuštění soutěže šel zpěv kamsi stranou a za Honzu asi zpívá barva pleti a přirození. Škoda, byl dobrej. (A opět si představuju, jak Jirka Dienstbier zálibně hledí na jeho fotku s čivavou...) 

Mimochodem, právě s Honzou Bendigem mám spojenou ještě jednu věc, která tak nějak zkombinovala obojí, sexualitu i příslušnost k romské komunitě: na festivalu romské kultury Khamoro tuším z roku 2012 Romové předváděli, jak vypadá romská svatba, a byl to právě Honza Bendig, kdo tam vystupoval v roli zpívajícího HETEROSEXUÁLNÍHO ženicha opěvujícího svou prsatou nastávající, které "svatební hosté" do výstřihu dle jakési tradice cpali bankovky... To už najednou není "prostě láska"?

K islámistické konvertitce Kateřině Richterové se snad nemá cenu vyjadřovat. Holt muslimské komunitě došly modelky... nebo spíš sami muslimové (zejména ti, kteří třískají konvertitky a jiné manželky hlava nehlava) o Houdkovo fotosession asi nemají zájem. I to je konec konců „prostě láska“. Nebudeme si nalhávat, že tomu tak není, když už jsou tyto informace i ve veřejně dostupných oficiálních materiálech, určených primárně pro ministerstvo vnitra. A vůbec, pokud jde o muslimy, „prostě láska“ je i to, když turecký velvyslanec poštěkává po Kláře Samkové a nazve ji „osobou“. Každopádně žije-li tu nějakých 3000+ muslimů (oficiálně), asi vážně není dobrý nápad propagovat je stále stejnou skupinkou dvaceti lidí, z toho deseti konvertitkami. (A opět mám za to, že českým řidičům tramvají a paním za kasou v supermarketu je kulové po tom, jak se pan Gamal rozhodl své Kačence projevovat „prostě lásku“... což bohužel pak odnášejí i ty týrané muslimky, kterým jen tak někdo z toho pekla nepomůže. Ale tak hlavně že Kačence se u té vody s mužíčkem sedělo hezky...)

Filip Jankovič... pamatuju si začátky jeho kariéry deset let zpátky, Weird Al Yankovic nás s tehdejším přítelem dost pobavil. Ovšem politicky angažovaný a socialistickému režimu poplatný Filip už jaksi přišel o veškerou non-konformitu, nepomůžou ani ty podpatky, co nosí... 

Ještě jednu fotku z toho panoptika příšer a politicko-uměleckých mrtvol zmíním: toho vozíčkáře, zřejmě s nějakou obrnou nebo jinou poruchou postihující neuromotoriku a stav končetin. Vyfocená je tak blbě, že jsem na ni musela civět snad pět minut, než mi došlo, že klučina reprezentuje ty vozíčkáře a handicapované vůbec, vozík je strčený stranou a z člověka v rehabilitační síti člověk prostě nepozná, o co go... nicméně to není to hlavní. Stojí tam u něj jakási žena, kterou jsem odhadla na terapeutku, nikoli přímo na partnerku dotyčného... i když, kdo ví. A že prý „prostě láska“ v tomhle případě je, když ona žena „miluje, jak ten postižený má nadhled“ (míněno asi ve vztahu k onomu zdvihadlu)...

Mno. Žila jsem s těžce handicapovaným rok a půl. Dle tohoto schématu by „prostě láska“ v našem případě vypadala nějak ve stylu „miluju, když mě vodíš po Penny marketu a necháváš mě luštit písmenka na obalech zboží“, popřípadě „miluju, že si sám zvládneš dát prádlo do pračky“. Hm, smůla. My měli sex...

… přičemž některé praktiky by asi Houdka a jeho věrné uvedly do komatózního stavu... holt nejenom prsa nebo zadek mohou fungovat jako sexuální fetiš...

Že ten handicapovaný partner byl o 18 let starší než já a byl v poněkud zanedbaném fyzickém stavu, čili že jsme jako pár nevypadali jako ze žurnálu, už asi nemá smysl uvádět, když je Lukáš v bezvědomí i tak. Nebo že „prostě láska“ znamenalo to, že jsme se mačkali v přeplněné třicetimetrové garsonce, pod jejímiž okny pořvávala ta méně civilizovaná část romské populace. Kvůli které mimochodem zavřeli prodejnu potravin, kam onen handicapovaný zvládnul bez doprovodu chodit sám... čili „prostě láska“ pak znamenalo to, že nákupy coby na vidící přešly na mne. Jinak mám „prostě lásku“ u handicapovaných definovanou třeba v podobě strýce, pochodujícího po bytě s hadičkou od kyslíkového přístroje v nose, zatímco o většinu domácnosti se stará teta (a ano, ono tam ten sex bude nejspíš v nějaké podobě taky, zvládli zplodit tři syny...). Nebo když moje vlastní máti nehledí na bolesti zad, rukou a nohou a vezme do ruky hrábě a letí sušit seno a postarat se o králíky... zatímco otec ji na oplátku pak několikrát týdně vozí na kapačky proti chronické bolesti... „prostě láska“...

Opravdu tuhle manipulaci s handicapovanými nemusím. Zato tady musím dát asi za pravdu tomu chudákovi Hrebenarovi: ono totiž ne každý handicapovaný je vždy sluníčkově naladěn. „Prostě láska“ pak znamená i to, že to s ním ten milovaný a milující musí vydržet i v dobách, kdy je handicapovaný nebezpečný sám sobě i okolí a v těžké depresi, nebo když kvůli němu ten pečující přijde o práci, aby se o něj mohl starat, a je v depresi sám... „Prostě láska“ je, když máma vyměňuje vlastní nemohoucí mámě podělané plíny. „Prostě láska“ je vyhádat si pro handicapovaného člena rodiny u posudkáře aspoň nějakou kompenzační pomůcku nebo u doktora lázně, mrznout s ním na zastávce, než přijede autobus...

No a abychom ty Houdkem preferované skupiny trochu vyvážili: „Prostě láska“ je, když rodiče berou své děti každou neděli do kostela na mši. „Prostě láska“ je, když je berou na výlet po českých památkách. „Prostě láska“ je, když maminka pro dceru dává dohromady tradiční kroj v ceně za statisíce. „Prostě láska“ je, když se obyčejný Pepa v sobotu dopoledne vrtá v autě a Maruška před něj v poledne postaví dobrý oběd. „Prostě láska“ je, když Maruška ví, že Jarda chodí ve středu večer hrát šipky s kamarády a jednou za čas na ryby, a když Jarda nechává Marušku běhat po obchodech s oblečením a klábosit u kafe s kamarádkami. „Prostě láska“ je, když spolu nakupují v Lidlu.

Už to zdá se mi karikuju taky. Ale Houdek si začal.

Proč jen se mi z toho zdá, že to nebohé stvoření nikdy nikoho nemělo skutečně rádo a nikdo neměl rád je?
A proč myslím na druhého šéfa HFC projektu Valůcha, který ze soukromé reklamky přešel k jistotě státních služeb v podobě Hate Free? Kvalita značky „bez dotací ani na slanou vodu“? Který reklamní gigant asi dnes lituje jeho odchodu?

Nic, pánové a dámy z Hate Free. Nepoučujte. Úplně postačí, když lidi necháte žít...  

P.S.: chci-li vědět, jak vypadá politicky angažovaná láska, přečtu si něco z trilogie Konec civilizace / 1984 / My, eventuálně si pustím ještě film Equilibrium. Zhruba někde tam to Houdkovo angažované umění vidím.

P.P.S.: milí Romové v nouzi, handicapovaní, uprchlíci a jiní potřební, je mi líto - Houdek & spol. ty peníze potřebují zkrátka víc než vy... a jak vidíte - zaslouží si je.

"Miluju, když přijedeš na návštěvu."
Prostě láska. 

11. 8. 2016

Muslimové v kostele na katolické mši za oběti muslimského terorismu...

OK, pokusím se to vzít maximálně racionálně a nezamotat se příliš do toho všeho, co cítím, že je k tomu potřeba říct.

Kostel i katolická mše jsou konstanty mimo dosah muslimů, takže ty tu příliš rozebírat nemusím. Šlo o rozhodnutí katolické církve tuto akci uspořádat, paradoxně až poté, co byl odhlaven jeden z jejích kněží, jiní mrtví si asi pietu nezaslouží. V tomto je tedy katolická církev oproti islámu a vlastně i oproti celé společnosti (včetně sekulární české) v těžké defenzivě, resp. rezignaci na své základní poslání. Nicméně se nakonec odhodlali aspoň k tomuto aktu. Matně si vzpomínám, že jsem se loni v prosinci ještě s nebožtíkem Blokem proti islámu zúčastnila podobné akce, která ovšem měla poněkud skromnější a méně okázalejší a manifestativní charakter, konala se v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle, kam by se davy věřících tak jako tak nevešly, takže se o akci ani nezajímala média... pikantní ovšem bylo, že EVANGELICKÝ farář Mikuláš Vymětal (organizátor MUSLIMSKÉ účasti na včerejší bohoslužbě) onu prosincovou modlitbu „tajně“ monitoroval zpoza závěsu u kostelních dveří a byv odhalen, upaloval, až se mu paty blýskaly, místo aby se ke křesťanským souvěrcům připojil v ekumenické bohoslužbě. Dobré je zmínit i to, že na prosincové bohoslužbě byli přítomni ti, kteří jsou v kontaktu s křesťany islámem pronásledovanými na Blízkém východě. Nevím, zda někdo takový byl na dnešní monstrakci v chrámu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Ovšem jak říkám, proti shromáždění katolíků za tímto účelem nic nenamítám.

Pak je tu ovšem právě onen prvek islámského a multikulturního politického aktivismu, realizovaný skrze skupinu nekatolíků, resp. nekřesťanů (také se jim dá z pohledu křesťanství říkat pohani, dají se v to ovšem počítat i sluníčka samotná - pražské kostely jinak bývají prázdné, až běda...) účastnících se těchto bohoslužeb v chrámu Páně. Doneslo se mi, že několik pražských kostelů přítomnost muslimů na svých bohoslužbách odmítlo, nepátrala jsem po tom, čím to zdůvodnili. Jen Nejsvětější Srdce Páně na již zmiňovaném „Jiřáku“ neodolalo. Vidím za tím právě nátlak bonzfaráře Vymětala, který zřejmě nemá dostatek vlastních křesťanských prostor, které by muslimům k akci nabídnul a pozval tam televizi.

Nicméně pojďme si to trochu rozebrat. Společenství osob kolem obou pražských mešit (přijměme výrazivo šéfa té druhé Badera Eknafitha z Kuvajtu, který svou mešitu má dodnes registrovanou jako jazykovou školu... aspoň víme, na čem jsme) a šéf jedné muslimské organizace konkurenčního rázu projevili zájem vyjádřit úctu obětem islámského terorismu a od terorismu se distancovat.

Kde, táži se, je psáno, že tak nutně museli učinit právě skrze účast na katolickém bohoslužebném obřadu v křesťanském svatostánku?

Samozřejmě nikde. Mohli tak učinit již dávno v rámci svých vlastních bohoslužeb v mešitách, když už je tedy mají, mohli si tam dokonce pozvat i média, obětí muslimského terorismu je k tomu snad už dostatek (a kdyby jen terorismu)... Mimochodem, silně pochybuju, že by na běžnou katolickou bohoslužbu byla BEZ ÚČASTI MUSLIMŮ zaměřena taková pozornost médií.

Šlo tedy evidentně o výměnný obchod. Muslimští aktivisté z mešit a sluníčkáři s sebou přivedli kamery a mikrofony, čímž se do médií dostali i modlící se katolíci, se svou značně nepevnou pozicí ve společnosti (církevní restituce už zas jedou v médiích co týden) a vnitřními rozkoly jedoucími na rovině Duka – Halík.

No nic. Tak tedy – muslimsko-sluníčkářský aktivismus s cílem dostat muslimy do kostela před kamery. Pieta ze strany muslimů přítomna nebyla – pusťte si ta videa z akce znovu. Všichni do jednoho se tam chovali jako filmové hvězdy na červeném koberci. Ty široké úsměvy, to teatrální bratříčkování se s nemuslimy, Bader s pravděpodobně nabarvenými vlasy i vousy, Vymětal hrající svou obvyklou roli „pokorného křesťana“, ovšem dostatečně se zároveň vystavující před kamery, muslimky uvazující si svůj šátek...

Tady bych se chvíli ráda zastavila, protože se tím teď zaobírám i jinde. „Muslimky uvazující si svůj šátek.“ Nebo ještě lépe řečeno: české konvertitky k islámu. Obvyklá PR součást mešit. Známé tváře, a teď nemyslím jen Romanu Červenkovou. Oddělení pro styk s veřejností, okázale demonstrující zpod hidžábu své islámské štěstí, často i s malým muslodítkem při sobě. Musím ovšem trvat na tom, že právě konvertitky nepředstavují umírněnou součást islámu. Což je o nich i známo a média si toho kupodivu všimla třeba v případě té Romany, která chca-nechca musí coby muslimka souhlasit s trestem za veřejné projevy homosexuality, včetně vězení nebo kamenování. Potřebuje-li mešita něco pozitivně odprezentovat, vždycky tam budou tyto ženy. Ty, které dodržují pravidla islámu mnohem důsledněji než rodilé muslimky... které tu ovšem taky žijí, jen pro mešitu nemají takový význam při dosahování politických cílů. Co s muslimkou, která se nezahaluje a třeba ani do mešity nechodí... ta sotva udělá něco pro ty, které se zahalovat chtějí. A samozřejmě: hovořilo se o tom, že na akci byli MUSLIMOVÉ. MUŽI. Byli? Kromě zmíněných (Bader, Abbás, Sáňka)? Pár ano, ale evidentně jim jmenovaní nevadí. Jeden tedy lže v otázce mešity nemešity, druhý je tak bigotní, až z toho má modřinu na čele, třetímu z mešity policie tahala ilegály už předloni. To nevymyslíš.

Byla tam i další součást představení, krom havloidního svíčko-srdce a lidského řetězu. Všiml si někdo, co muslimky před kostelem rozdávaly? Ano, čistě náhodou šlo o mešitou vydávané propagandistické brožurky o islámu. Na PIETNÍ AKCI za KŘESŤANSKÉ MRTVÉ si skupina těchto osob dělala vlastní promo. Něco na způsob toho, když se celebrity z Hollywoodu fotí před plakátem svého nejnovějšího trháku.

Ovšem buďme rádi, protože právě k obsahu těchto brožur můžeme přejít. Mám je tu už z dřívějška, takže jsem napřed. Je vcelku lhostejné, které zrovna na místě rozdávaly, obsah je občas v některých pasážích totožný. „Lidská práva v islámu“ nicméně potěšila, advokáti na tento text mají poměrně jasný názor... Pravděpodobně tam byl materiál zaměřující se na pojetí ženy v islámu v porovnání s křesťanstvím (a judaismu). Velmi doufám, že si ho přítomní katolíci přečetli aspoň po bohoslužbách. Před nimi to evidentně nikdo neudělal – to, co je uvnitř, by totiž sotva kterého křesťana nechalo chladným. A je to zároveň to, kvůli čemu celý tenhle blog píšu: definuje to vymezení se muslimů vůči křesťanům – MUSLIMŮ, nikoli ISLAMISTŮ nebo TERORISTŮ. Je potřeba se zkrátka seznámit s tím, jak TAKZVANĚ UMÍRNĚNÍ muslimové křesťanství vnímají a proč tedy pro ně účast na katolické bohoslužbě měla veskrze pozitivní efekt, krom již zmíněných světských kamer. Pojďme tedy na tu islámskou teologii a la promo brožury:

Muslimové se akce zúčastnili jako muslimové. To dá tak nějak rozum, že. Jak jsem zmínila, nese to s sebou to, že se přítomné muslimky důsledně vizuálně odliší od nemuslimek skrze zahalení. To je základním významem zahalení v islámu, tedy spolu ještě s jednou věcí: zahalením muslimka sebe sama identifikuje jako ženu. Má to opodstatnění především v hadísech, tedy vyprávění o skutcích Proroka, který důsledně trval na odlišení mužského oděvu od ženského. Nejde jen o pokrývku hlavy, všechny přítomné muslimky měly i další kus halal oděvu, který jim zakrýval obrysy těla. Tedy – amorfní a zahalené PR muslimky-konvertitky se u nás snaží cosi pozitivně reprezentovat.

V kostele. Mám dohledávat rozhovor, ve kterém se část těchto muslimských konvertitek vyjádřila v tom smyslu, že jim z těch či oněch důvodů nevyhovovalo křesťanství, mnohdy praktikované v jejich původních rodinách? Jedním z těchto důvodů bylo například to, že prý „ti svatí na obrazech pořád tak přísně koukají“... V chrámu na Jiřáku to asi nevadilo. Nejde jen o jeden rozhovor, ono diplomové a bakalářské práce, které s muslimkami-konvertitkami dělají nadšené sluníčkářky, tohle potvrzují taky. Tedy – vymezení se vůči křesťanství oděvem i slovem.

Toto ovšem ještě nesouviselo tolik s obsahem těch rozdávaných brožur. Pokusím se to nějak shrnout a nebudu se starat o to, v jakém šoku z toho laskavý čtenář může být:

  • Ježíš je muslimy chápán jako MUSLIMSKÝ prorok, jehož posledním následovníkem byl Mohammed.
  • Křesťanství je chápáno jako jakási forma „prvotního islámu“, ještě před samotným narozením a působením Mohammeda.
  • Boží Trojici islám neuznává. Ježíš tak byl pouhým člověkem, uctívat jej jako Boha je dle islámu modloslužebnictví.
  • Islámské promo brožury opakovaně zdůrazňují, že postavení muslimek v islámu je mnohonásobně lepší (jak pro ženy, tak pro muže) než postavení křesťanek v křesťanských společnostech nebo židovek v rámci judaismu.
  • Něco z rodinného islámského práva: přijme-li křesťanka za muže muslima dle předepsaného islámského rituálu, její děti z křesťanského (nebo jiného) předchozího svazku jsou okamžikem tohoto sňatku považovány automaticky za muslimy (bez ohledu na jejich případný křest, natož jejich vlastní vůli).
  • Křesťanka vdaná za muslima může svou víru vyznávat, ale své děti nesmí odrazovat od islámu, naopak by je k němu měla vést (od 7 let věku dítěte nad tím přebírá dohled otec, resp. muslimský otčím).
  • Pokud muslimský muž svou manželku (bývalou křesťanku) přivede k islámu, získá za to u Alláha větší odměnu.
  • V případě rozvodu přecházejí děti do péče otce, aby dohlédl na jejich vedení k islámu. (Chtějí-li tedy v dospělosti od islámu apostovat a stát se třeba křesťany, stojí proti otci, resp. otčímovi.)
  • Dědické právo: muslim nesmí dědit po nemuslimovi, nemuslim nesmí dědit po muslimovi. (Konvertitky se tak vzdaly toho, co by jim dle našeho právního řádu patřilo. Mnohdy to jejich rodiče dokonce ošetřili i v rámci našeho práva a přímo je vydědili na důkaz nesouhlasu s jejich konverzí.)
  • Zemře-li křesťan a před smrtí vysloví šahadu (muslimské vyznání víry), je to bráno tak, že mu ve vyslovení pomohl Alláh – stal se tedy muslimem a dědit po něm lze.
  • Účast na svátcích nemuslimů se nedoporučuje, lze ovšem nemuslimy obdarovávat dárky v jiné dny roku, než na které připadají např. křesťanské svátky.

Uff. Myslím, že je z toho dostatečně zřejmé, za jak křesťanství nadřazený se islám považuje. Přidejte si k tomu pro větší efekt ještě celý koncept halal stravy, založený výlučně na vynucování si rituální potravy na primárně křesťanských společnostech. Nebo také forma náboženské daně - chce-li nemuslimský výrobce potravin obchodovat s muslimy, nechť si zaplatí poplatek deklarující, že jeho káfirské jídlo je pro muslimy vhodné... muslimové mu na oplátku zaplaví domácí trh svými pro muslimy vhodnými potravinami, které budou tak laciné, že domácí výrobce nakonec nemá jinou možnost než vyvážet své zboží jinam... do muslimských zemí! Nechutně obrovský byznys, navzájem se podporující a násobící s tím ropným. Doklad úžasného vztahu islámu a křesťanství, který má dnes každý ve své spíži.

Závěr? Oběti muslimského terorismu dle mého názoru nepotřebují jiné muslimy účastnící se křesťanských bohoslužeb či podobných aktivit. Nepotřebují dokonce ani svíčková srdíčka a lidské řetězy kolem kostelů. Potřebují dvě věci:

  1. aby výše popsané součásti islámu zmizely,
  2. aby ty celebrity z řad konvertovaných hidžábnic a jejich mahramů z vedení mešit místo těchhle show zvedly zadky a samy něco proti tomu muslimskému terorismu udělaly, nebo těch obětí holt bude přibývat... a budou to i muslimové, včetně reakcí nemuslimů na muslimský terorismus. Křesťanská společnost má spoustu přísloví a pořekadel vztahujících se k trpělivosti, od božích mlýnů přes tiché vody omílající břehy k utrhávajícím se uchám džbánů až po ozvěnu vracející se z lesa a nakonec i onu svini, na kterou se vždy vaří voda. Z toho, že si konvertitská ohidžábovaná celebrita hačne jednou před kamerami do kostelních lavic, nemá nikdo vůbec nic. (Krom pozitivně prezentovaného islámu i přes všechny výše zmíněné rozpory a paradoxy, což ale není cílem majoritní společnosti, která s islámským terorismem musí nedobrovolně bojovat.) Muslimský terorista se dřepících hidžábnic vážně nelekne, no a „umírněný muslim“ ve verzi „mešita“ to chápe tak, jak bylo již popsáno. Mám dokonce za to, že v budoucnu nás čeká možná i nějaká ta hlavička uříznutá podobné konvertované, zahalené a v kostele sedící pipeně. Tak jako padají islámu za oběť muslimové samotní už dnes. 

Nu a tomu panu Sáňkovi, který v jakémsi proslovu právě na této akci plkal něco o tom, kolik žen je prý denně v Praze znásilněno: "Nedělejte hloupého, to číslo je vyšší o počet znásilnění v rámci muslimských svazků, uzavřených mj. i ve vaší slavné mešitě. Klidně vás v rámci vašeho islámu nechám žít s ideou, že jde ze strany těch nebožaček o dobrovolný sex, jak to mají ostatně přikázáno... Ale zároveň budu podporovat každého, kdo jim je schopný z toho hnusu jakkoli pomoct. Právníky, policisty včetně zásahových jednotek, klidně i pouliční gangy nebo silné sousedy schopné vymlátit z místních muslimských sexuálních násilníků duši i s touhle částí práva šaria, která tu je realizována s vaším ctěným vědomím... Mimochodem, pod těmi rozdávanými brožurami jste podepsaný vy coby odpovědný redaktor. Riziko jste tedy znal. 

To, že jste se sám rozhodl konvertovat je vaše soukromá věc. Ale nápad, že zrovna naše země je pro islám vhodnou, asi nebyl z těch nejšťastnějších, které jste kdy dostal. Momentálně jste ve fázi, kdy svůj islám vnucujete lidem víc, než tak činí jakýkoli vyznavač jiné víry - opravdu nám tu po ulicích neběhají davy buddhistů, hinduistů nebo křesťanských mnichů v takové míře, jako se lze na ulici setkat s islámem. Připomínat vám, že jste v sekulární zemi, tedy že jinak na ulici nepoznáte, v kdo co věří, asi nemá smysl. Přesto to udělám: lidé mají právo na nevíru. Lidé mají právo celý ten váš islám odmítnout. Lidé mají právo vyznávat jiná náboženství než islám. Mají právo svou víru islámu nadřadit. Lidé mají právo neřešit, co si o nich nějaký islám myslí. Měli tahle práva dokonce ještě dřív, než jste začal ublíženecky kvičet o rasismu a xenofobii směrem k islámu. Ten kvikot jim ta práva nesebere. Ani kdybyste si ho podepřel tureckými nebo jinými jadernými zbraněmi."
 
;