Pravila má předrahá stále ještě šéfová Klára Samková, že jeden z mých facebookových postů je hoden trvalejšího záznamu, i činím tímto její žádosti zadost a ukládám ho pro další sdílení sem.
Hovořit budu o tom, kterak se to má s mou podporou JUDr. Aleši Hušákovi, t.č. kandidujícímu do Senátu za Nezávislé na Praze 6. Spousta mých přátel a známých totiž netuší, jak jsem k němu já vlastně přišla, no a mí někdejší "přátelé" by zas mohli snadno trousit kdoví jaké nesmysly (mám připomínat, že už mne chtěli virtuálně provdat za developera Zbyňka Passera jen proto, že jsem nad ním dostatečně neohrnovala nos kvůli JEJICH dřívějším vzájemným kauzám a soudním sporům?).
Tak tedy: jak to bylo s Hušákem.
Nejtěžší na tom všem je určit, KDY to vlastně proběhlo. No nejspíš někdy koncem dubna. Razily jsme s Klárou Samkovou kamsi na polo-pracovní dámskou jízdu, autem přes celou Prahu. Klasika, nuda v autě. I stiskla má šéfová nějaký čudlík. Tútútú, udělalo to v reproduktoru, načež Klára pravila: "Dobrý den, pane doktore!"
No a následující půlhodinu, kdy jsme se strkaly z místa A na místo B, tvrdly na světlech a vyhýbaly se tramvajím atd., pro mne svět mimo kabinu auta prostě přestal existovat. Zato jsem měla velmi intenzivní pocit, že jsem si právě otevřela webový prohlížeč, který dovede propojit encyklopedické znalosti (ještě o pár tříd výše než nějaká sprostá wikipedie) s informacemi ze zahraničních médií, odkazy na historické události s komentáři k aktuálnímu společenskému dění (naděje, že pan doktor neví o jistých osobách absolutně nic, se ukázaly jako liché)... Skutečně jako kdybych před sebou měla tu okno s webem věnujícím se nějaké válce (trapně si vzpomínám, že jsem si v ten moment umínila, že si o oné události musím něco zjistit... ano, já - člověk s HISTORICKÝM vzděláním! Dnes už samozřejmě ani netuším, co jsem si to vůbec chtěla vyhledat...), tu zpravodajství BBC, tu jsem se vznášela v místnosti, kde zrovna jednali nějací lokální politici... Přitom to byl BĚŽNÝ SPONTÁNNÍ ROZHOVOR. A Klára nejen že stíhala sledovat a adekvátně reagovat, ale dokonce při tom ještě i ŘÍDIT.
Seděla jsem tedy na místě spolujezdce, nevěřícně poulila oči, občas pokývala hlavou, ale hlavně mlčela, neboť není slušné vstupovat do hovoru, když se moudří lidé baví a jeden z nich o vás navíc ani neví. Především jsem si to však užívala, protože se konečně někdo dokázal bavit K VĚCI. Po určité době pak Klára hovor ukončila a suše ke mně konstatovala: "TAK TO BYL HUŠÁK!"
A bylo. A já v tom stavu, kdy se ve mně tloukl pocit zmaru nad tím, jak je takhle inteligentní člověk zalezlý kdesi za pecí, protože kdyby vylezl ven, média ho kvůli čemusi, co třeba ani není pravda, začnou okamžitě cupovat na kousky, s pocitem vděčnosti za to, že tu vůbec NĚKDO TAKOVÝ JE, musela setřít pot z čela, zašťouchat si oči zpět do důlků, zaklapnout sanici na své místo, zkontrolovat make-up a jít mezi dámy hrát aspoň trochu reprezentativní Klářinu asistentku, členku high-class ženského spolku, kurvafix, nese*te mě, nebo vám to tam všecko rozmlátím...
Pořád jsem hodně naměkko, když na to vzpomínám. Ani vlastně nevím, co mě na tom tak dojímá. Možná samotný fakt, že inteligentní chlapi ještě nevymřeli a že si pan doktor Hušák ještě dokázal najít tu Kláru, se kterou mohou komunikovat na stejné úrovni. Ne, pana doktora jsem zatím nepotkala osobně. Což je asi dobře jak pro něj, tak pro mne a mé ubohé sebevědomí, těžce zkoušené právě samotnou Klárou. Každopádně: pokud má někdo z vás potřebu o panu doktorovi Hušákovi směrem ke mně trousit cokoliv, co lze zároveň najít v médiích, věřte, že záchodová mísa je v tomto případě lepším posluchačem než já. Tím, že vím o existenci "mediální kouřové clony" kolem Kláry samotné, která má za cíl pomocí naprostých výmyslů odvést pozornost od její skutečné osoby k fiktivní Kláře (a následně pomoci kamenovat tu skutečnou za to, co "udělala" ta fiktivní), mi došlo, že tohle bude stejný případ, ne-li horší. A já opravdu nepotřebuju vědět nic o jeho tzv. kauzách. Je to nepodstatné. Podstatný je pro mě ten člověk jako materiál, jako tvůrčí síla, podstatný je jeho potenciál něco dokázat, nějak ty své vědomosti zúročit... Mám o něj dokonce i trochu strach, jestli se do toho Senátu dostane - bude chytřejší než 99 % těch, co tam budou s ním, což zákonitě vyústí v to, že si s ním ti, co si to uvědomí, budou chtít měřit aspoň přirození (včetně těch, které teď s Klárou podporujeme, což bude prostě děsné) - a on do toho nepůjde a sejme je rovnou. Ne proto, že by byl zlý. Ale proto, že to je efektivní řešení.
Momentálně to ovšem vypadá tak, že se do Senátu místo pana doktora Hušáka dostane někdo, kdo si s použitím návodu dokonce i dokáže najít vlastní zadek... za předpokladu, že ten návod dostane přímo do ruky a bude mít zájem ten zadek vůbec hledat, místo aby křičel, že hledání zadku je "čecháčkovské, zastaralé etc. a je potřeba ZMĚNA a hlavně trestat ty, co o hledání vlastního zadku vůbec mají tu drzost mluvit". Co se dá dělat, chtít po voličích, aby přelezli přes onu zmíněnou mediální zeď a místo toho šli přímo ke zdroji, je stále ještě hodně pošetilé a naivní. Ovšem není všem dnům konec, podstatné je, že se pan doktor Hušák vůbec odhodlal sdílet s veřejností své politické a filosofické ideje a hledat ty, kdo to vidí podobně jako on.
Pro ty, kdo chtějí přece jen risknout zjištění, jak na tom s panem doktorem jsou, aniž by jim u toho musela asistovat média, doporučuju navštívit jeho osobní web http://aleshusak.com/ a pročíst rovněž i rozhovor, který poskytl časopisu Reflex 5. března 2016 a který najdete na webu Klářiny advokátní kanceláře:
U toho webu se ještě krátce zastavím: pro lásku Boží, NEČEKEJTE klasický předvolební web s vyzubeným kravaťákem slibujícím v duhovém animovaném rozklikávacím menu hory doly a hodinky s vodotryskem navrch. Na web pana doktora musíte mít zkrátka odvahu stejně jako na pana doktora samotného. Minimum grafiky. Maximum textu. Úderného, věcného, odlehčeného osobními dojmy, zkušenostmi a zážitky autora, zejména v části, ve které deníkovou formou líčí celou svou kampaň, ale vždy vedeného ve stylu "takto to vidím já, takto to chci, protože... - berte nebo nechte být, nebo mi mé argumenty vyvraťte". Což je styl, který mně osobně vyhovuje jak u Kláry, tak i u pana doktora Hušáka, takže se přiznám na rovinu, že jsem hezky vypnula facebook, zavrtala se a zapomněla na čas prakticky hned, jak pan doktor ten web spustil.
Nu, to by snad k panu Hušákovi stačilo. Tenhle člověk totiž nepotřebuje žádné ódy na svou osobu (proto taky každého, kdo by mi chtěl připisovat nějaké vlezdoprdelkovství jeho směrem, sežeru i s botama a Kláru ještě navrch pošlu zlikvidovat nebohé pozůstalé, zatímco samotný pan doktor si k tomu nejspíš dá nějaké dobré víno). Tenhle člověk potřebuje jediné: prostor k realizaci. Prášek na praní vám taky bude k ničemu, když ho budete sypat kolem pračky...
Prášek na praní značky Aleš Hušák vinaří na Menorce, zatímco náš veřejný prostor opanovali lidé pějící ódy na špinavé prádlo, kteří nemají potřebu vymýšlet pračku.
Jdu výt na Měsíc.
Prášek na praní značky Aleš Hušák vinaří na Menorce, zatímco náš veřejný prostor opanovali lidé pějící ódy na špinavé prádlo, kteří nemají potřebu vymýšlet pračku.
Jdu výt na Měsíc.
