Prague Pride 2017

Bylo nebylo, včera, tedy 12. srpna 2017, jsem se opět zúčastnila pochodu hrdosti LGBT komunity Prague Pride. Tentokrát už potřetí. Poprvé mě tam vyhnala jakási nutnost „suplovat“ kamaráda, který tam obvykle fotí a z jistých dlouhodobých příčin zrovna nemohl. Vzala jsem to tenkrát za něj, statovala na obrubníku na Václaváku a koukala, co je kde k vidění, sem tam pořídila snímek. Loni jsem pak dostala informaci, že dotyčnému už možná jeho životní peripetie dovolí se opět zúčastnit podobným způsobem – i šla jsem si to ověřit, a on nezklamal. Z čehož jsem měla takovou radost, když jsem ho viděla přistát na pět metrů ode mne a fotit, že jsem se pak s průvodem táhla až na Letnou, v naději, že ho potkám ještě jednou. Dlužno říci, že jsme tenkrát spolu nebyli v takovém kontaktu jako dnes. No a včera jsem šla na Pride už prostě především z mé vlastní osobní potřeby. Přičemž to, zda se s kamarádem tentokrát někde potkáme, jsem nechala na Nejvyšším, stejně jako délku své účasti. Nakonec to dopadlo podobně jako v prvním případě – jen jsem stála na kraji cesty a fotila. Brala jsem to i jako součást své fotopraxe – moje práce po mně občas vyžaduje reportážní focení v ne zrovna ideálních podmínkách, tak proč si to při téhle příležitosti nevyzkoušet? S kamarádem jsme na sebe nakonec nenarazili, byť jsem měla prakticky 100% jistotu, že on tam kdesi je a dělá totéž co já.

Proč vůbec píšu o tom, že se někdo, kdo odmítá islám, zúčastnil takovéto akce? Inu, ta záplava neuvěřitelně vulgárních homofobních komentů, která se mi valí na profil od mých známých, jejich známých a známých těchto známých, mi nedá jinak. Je to ještě mnohem nechutnější a brutálnější než loni a předloni, přestože účast samotné LGBT komunity byla na pride mnohem nižší než loni a předloni a ani pokud jde o vizuální prezentaci, nebylo to tak divoké jako dříve. Ba co více, i politické neziskovky zůstaly při prezentaci v útlumu. A tak prostě tihle lidi, kteří na této akci ani nebyli, veřejně lžou a vybíjejí si svou uměle vytvořenou a živenou nenávist na někom, kdo by neměl být jejich cílem ani náhodou. Na těch obyčejných lidech. Zatím „jen“ ve virtuálnu, ovšem to se snadno může přenést na lidi z téhle komunity v jejich okolí. Musí to být slast žít pod neustálou hrozbou, že pokud se třeba na pride budu chtít setkat s podobnými lidmi jako já nebo se nějak výrazněji obléknout, nalíčit, vzít si kostým, spustí to neuvěřitelnou agresivitu těch takzvaně „slušných“, co je prý můj make-up, barva vlasů nebo duhová vlajka přehozená přes ramena ohrožuje v jejich jinak údajně kvalitním rodinném životě, brání jim vychovávat děti, dokonce jim snad snižuje libido nebo co...

Celé je to ovšem postavené na hlavu. Resp. na špatných východiscích LGBT komunitu kritizujících osob. Mají pořád vsugerováno, že LGBT lidé chtějí jaksi něco více, než mají oni sami, nějaká zvláštní práva nebo výhody, navíc koukám přibyla i premisa, že „respekt si člověk musí zasloužit“. To je právě to strašné, a nejen z mého pohledu. Lidé, kteří si myslí, že respekt jedince je vázaný na nějaké „zásluhy“ pak zažívají neuvěřitelný stres v situacích, kdy si myslí, že oni sami by v očích veřejnosti ten respekt mohli zratit. Častokrát kvůli tomu upadají do ještě horších až nakonec neřešitelných problémů, jen proto, že se báli být konfrontováni s prvním momentem, kdy by ten respekt mohli ztratit.

Přitom fakt je ten, že respekt je každému jednotlivci od narození zaručen základními právními dokumenty vztahujícími se k fungování našeho státu. Bez respektu jeden k druhému bychom žádný stát neměli. A ten respekt není vázaný na jiné chování jednotlivců než takové, které je v souladu s právním řádem naší země. Jinými slovy: každý, kdo je občanem naší země a neporušuje naše zákony, požívá stejné míry respektu od všech ostatních, kteří dodržují stejné zákony. Nesouvisí to s oblékáním, make-upem nebo účesem, povoláním, koníčky, počtem sexuálních partnerů, manželů, dětí, způsobem jejich výchovy... Jistě, můžete na tyhle jednotlivosti mít různé názory a můžete je i v přiměřené formě vyjádřit. Ale tím to taky končí. Jakkoli jsme lidé různí, před zákonem jsme si rovni. Můžete sice demokratickým způsobem pracovat např. na změně jednotlivých zákonů, nicméně do ústavy, Listiny základních lidských práv a svobod atd. jen tak svévolně hrabat nemůžete. Ono to jsou totiž mezinárodní dokumenty, které nás řadí k jistému kulturně-civilizačnímu okruhu, a tudíž naštěstí nejdou tak snadno změnit.

No a ten kulturně-civilizační (a nábožensko-politický) okruh je, kýho výra, NEISLÁMSKÝ. Na čemž by těm bojovníkům za dominanci heterosexuality ve veřejném prostoru mělo teď záležet především. Pokud jde o islám, je jich jak do mariáše a většina z nich ještě navíc nevyvinula sebemenší užitečnou či použitelnou aktivitu proti tomu, proti čemu všichni (včetně LGBT lidí) stojíme. Jsou ovšem pozoruhodně aktivní, pokud jde o to napsat „fuj“ na adresu bližního svého, který má tu smůlu, že pod peřinou zrovna nedělá totéž, co oni sami. („FUJ“ je ještě to nejmírnější, co jsem četla, běžné byly výhrůžky násilím či smrtí, nestačila jsem to nahlašovat Facebooku ke smazání – porušování zákonů totiž do veřejného prostoru skutečně nepatří, na rozdíl od prezentace identity každého jednotlivce, bez ohledu na to, komu se ta identita líbí nebo nelíbí.) Nemálo LGBT ví, jak se k nim islám staví – ostatně jeden transparent tohoto typu už jsem na Pride zahlédla, nedodal ho tam nikdo z těch virtuálních křiklounů, ale pravděpodobně sami LGBT lidé.

Jak jsem navíc psala na facebooku – nebudu hledat (a nacházet!) styčné body s islámem ani ve svém vztahu k LGBT, ani v ničem jiném. Já tady islám prostě nechci, a tudíž tady nechci ani nikoho, kdo se k LGBT chová principielně stejně jako právě ten islám. Já naopak potřebuju každou ruku a nohu, která je ochotná se islámu postavit. Co místo toho vidím? Lidi, kteří usilují o sankcionování sebe sama pokutami, soudními řízeními, blokací profilů na sociálních sítích... zkrátka něco, co je absolutně nepoužitelné. Z vlastního rozhodnutí a hlavně z vlastní pohodlnosti. Nepochybuju o tom, že je příjemné psát na facebooku o „bičích na homosexuály“ a sledovat, jak přibývají palce nahoru a srdíčka (!!!). Příjemné ovšem neznamená ani užitečné, ani dobré. Zejména v odboji proti islámské totalitě (či jakékoli jiné) ne. Mimochodem, už dlouho mám v plánu blog, ve kterém bych zevrubně popsala, co takový odboj na plný úvazek obnáší a že se tím pádem zřejmě nehodí pro každého.

Zpátky k těm LGBT lidem. Jsem ráda, že si konečně uvědomili, že nemají žádat toleranci, ale běžný respekt dle našich zákonů. Ono totiž naše právo nehovoří o tom, že by kdokoli měl právo bližního svého pouze „tolerovat“. Prostě to tam nenajdete, můžete se přesvědčit sami, tolerance není právnický termín. Ono to vůbec implikuje, že by snad LGBT lidé byli a priori nějak „špatní“ nebo něco dělali špatně a bylo „nutné“ je nějak „tolerovat“ (s douškou: „dokud...“ - dosaďte si sami, ale mně to bohužel implikuje pouze likvidaci takto označených jedinců, která se ovšem nezastaví jen u nich a nakonec sejme i samotné ty označující, aniž by jim došlo, co se vlastně stalo).

Tedy „tolerance homosexuality“ je v podstatě NELEGITMNÍ. A svým způsobem neexistující, právě proto, že ji není o co právně opřít. Jestliže někdo druhého pouze „toleruje“, pak mu upírá to základní – respekt, který pro sebe přitom sám vyžaduje a jehož ochrany se dovolává. Jak byste naložili vy s někým, kdo by směrem k vám veřejně deklaroval, že vás pouze „toleruje“ z jakéhokoli důvodu?

Co vlastně lze v naší společnosti „tolerovat“? To, že si po sobě váš muž neuklízí špinavé ponožky. To, že váš šéf chce mít v deset ráno na stole kafe a písemné hlášení od vás. To, že vlak občas přijede o 5 minut později. Ovšem věci týkající se identity jednotlivců i sociálních skupin pod pojem „tolerance“ vůbec nespadají.

Myslím, že to je právě to zklamání z toho, že čím méně si tohle ti křiklouni a bojovníci proti LGBT uvědomují, a čím více tam tyhle věci rvou násilím, což samozřejmě nemá šanci fungovat, co situaci jen zhoršuje a oslabuje nás všechny. Právě tohle zklamání vytváří v těchhle lidech pocit, že je nějak ohrožuje, když si nějaký Honza s Karlem a Markéta s Ivou obléknou barevné oblečky a jednou za rok se projdou od koně ke kyvadlu, případně si užívají sex tak, jak mají rády a rádi oni, a nebo prostě jen chtějí vychovávat dítě. Přiznám se, neskáču příliš nadšením, že by dítě mělo vyrůst v rodině, kde by rozdělení rolí a maskulinně-feminních vzorů nemuselo být tak výrazné jako v heterosexuálních rodinách. Ovšem než ústavní „výchova“ to je jednoznačně přínosnější. A určitě bych neargumentovala tím, že v „heterosexuální rodině se to dítě bude mít lépe“. To orientace rodičů nezaručí, jen se pořádně podívejte kolem sebe, kolik těch šťastných a ideálních rodin bez rozvodů, milenek, alkoholismu a drog, domácího násilí, neblahých vztahů se širší rodinou a okolím atd. máte. Kolik dětí vyrůstá v domácnosti jen s matkou či otcem, kolik jich pendluje mezi bydlišti rozvedených rodičů, kolik je vdov a vdovců, kteří si nenašli další partnery... Tohle jsou věci, na které aktivita LGBT lidí či jejich pouhá existence nemá sebemenší vliv. Ty si musíme vyřešit my sami, ne tu zodpovědnost přenášet na druhé či od nich odvádět pozornost k LGBT lidem. Jistě, můžeme hovořit o tom, že je třeba něco dělat s tím, aby nejdřív nebyly plné dětské domovy, ze kterých pak děti putují do náhradních rodin. Proč ne, ovšem ani to nic nezmění na obyčejné lidské potřebě LGBT lidí (neříkám, že všech, stejně jako tuto potřebu nemají ani všichni heterosexuálové) vychovávat děti (nepíšu zplodit, protože tu taky nemají všichni heterosexuálové stejnou).

Myslím přitom, že tahle potřeba je poměrně základní a značně určuje lidský život – vzpomeňte si třeba na vazby muslimek na své děti, kvůli kterým se nikdy neodhodlají opustit islám, nebo i na to, co jsou ochotny podstoupit a dlouhodobě tolerovat heterosexuální muži, ženy i páry, které touží po dítěti. Ono se od toho do značné míry odvíjí práve ten falešný „veřejný respekt“ - od určitého věku je na ženu (méně i na muže) vyvíjen společenský nátlak na to, aby dítě měla, s tím, že jinak o část respektu přijde („kariéristka“, „tak ošklivá, že ji nikdo nechce“, „tak protivná, nesnesitelná“). Opět se tu k takovým lidem provozuje něco, co není zcela legitimní. Nemáte prostě právo sousedovi kecat do toho, jestli nebude mít žádné dítě, jedno nebo dvanáct.

Není mi tedy zřejmé, z jakého důvodu by měl zákon při saturování této základní lidské potřeby přistupovat k LGBT lidem jinak než k heterosexuálům, lhostejno jakým způsobem to dítě přišlo na svět. Já samozřejmě chápu, že jde o velmi složitou problematiku, do které se navíc musí zahrnout i všechna práva a zájem dítěte. Prosím, nic proti tomu. Ale ať se to tedy dělá takto a na základě odborných posudků a výzkumů ze všech odvětví s věcí souvisejících, než na základě virtuálního lynče jedné skupiny druhou. Přímá konfrontace není funkční ani přínosná pro nikoho. Skutečně je mi v tomto směru až hanba, že se akce nazvaná „Den pro rodinu“ konala jako vymezení se vůči lidem s odlišnou orientací. Nevidím v tom ani smysl, ani jakýkoli přínos. A hlavně v tom nevidím vedení ke zodpovědnosti každého jednotlivce za své počínání zvlášť. Místo toho zase jenom stádnost a vytváření dojmu, že kdo to vidí jinak, „nezaslouží si respekt“ atd. Já přitom svůj respekt nespojuji s akcemi, kterých se účastním či neúčastním, ani se svou orientací či identitou.

Já prostě JSEM. Jsem taková, jaká jsem, naštěstí nedokonalá jako jsme my všichni. Nemám žádnou povinnost řešit, kvůli čemu mě někdo „nerespektuje“. To je totiž jeho soukromý problém, pokud se tento disrespekt dostane do konfliktu se zákony naší země, bude k němu legálními a legitimními prostředky donucen patřičnými orgány. Dlužno říci, že si za tento respekt pravda moc nekoupím, ale na druhou stranu – umožni mi běžné fungování ve společnosti. Konec konců, není ten respekt náhodou místo nárokovou věcí udělovanou „za veřejné zásluhy“ spíš také základní lidskou potřebou? Jak dlouho vydržíte fungovat s těmi, kteří by vás absolutně nerespektovali? Neměli jsme to tu už náhodou někdy? Málo mrtvých při boji za to, aby se to už nevrátilo?

Zkrátka je situace nastavena tak, že při boji proti islámské totalitě musíme zároveň hlídat to, aby se nám sem nedostala nebo nevrátila naše totalita vlastní, díky které by se sem později právě třeba ten islám o to snáze dostával. Nenastavila jsem to tak já, také mi to není příjemné, stejně jako vám. Ale jak jsem řekla, to ani nemá být. V komfortní zóně člověk obvykle žádného pokroku nedosáhne, zato se tam spolehlivě dá degradovat a spadnout až na samé dno a ještě stáhnout X lidí s sebou.

O to nikomu nestojím.

Nestojím o to, aby po mně někdo šel (mohl jít!) na základě toho, že jsem ženou – ovšem ne podle jeho představ. Nestojím o to, aby mi někdo zakazoval projevit své ženství jakýmkoliv způsobem. Nehodlám nikomu kecat do toho, jak má sám sebe prezentovat jako muž nebo žena s tou či onou orientací. Naopak si uvědomuju, že fungovat bez neustálé deklarace vlastní identity ve společnosti není možné. Deklarujete ji v rámci právních úkonů i svým bližním navzájem naprosto běžně.  

To je tak vše, co mi z toho letošního Pride vyšlo. Není to snadné čtení ani psaní. Ale pokládám ho za nezbytné. 

Tak umírnění, až jim i vepřová hlava vadí...

Prosím vás pěkně, zjistila jsem v poslední době následující:

Máme tu umírněné muslimy.

Jejich umírněnost se projevuje třeba tak, že jim vadí, když si několik desítek metrů od místa, kde se scházejí ke svým rituálům (a které ovšem stále je dle českých zákonů světskou, nikoli sakrální budovou), někdo dá na ulici k obědu guláš obsahující vepřové maso.

Pokud tito umírnění muslimové náhodou najdou před vstupem do mešity pohozenou vepřovou hlavu, berou to jako „zvyšování napětí ve společnosti“. Tedy že asi ona hlava znepokojuje nemuslimskou majoritu, protože přece by ti umírnění to „napětí ve společnosti“ nevytvářeli sami, že...

Tož tak.

Umírněné muslimy tu pochopitelně nejspíš máme, byť ta umírněnost je i u nich dost sporná. Je jasné, že to nejsou ti, co chodí do té mešity a vymezují se proti guláši a kusu syrového vepřového masa, který je pro zbytek místních obyvatel problematický maximálně tak z hygienického a estetického hlediska. Z tohoto hlediska se dá říci, že se v mešitě schází právě to nejradikálnější jádro místních i projíždějících muslimů, jedoucích ten salafismus na plné obrátky. U těchto lidí se vůbec nemusíme bavit o tom, jak moc se chtějí začlenit do společnosti, která místo jejich Mohammeda vyznává... no, právě ten guláš, a vepřové hlavy obvykle nikde nepohazuje, ale zpracovává je na jiné, neméně uctívané a oblíbené poživatiny. Tady ta nekompatibilita je prostě evidentní, a pokud to chce policie vyšetřovat jako nějaký přestupek jdoucí „proti náboženství“, je jasné, že musí nejdříve akceptovat, že to náboženství to pravidlo týkající se vepřového ve svém kodexu dogmat má a že platí nejen pro věřící a praktikující muslimy (tedy směrem dovnitř komunity), tak právě i NAVENEK, tedy že je nutné ho aplikovat i na NEVĚŘÍCÍ, kteří se řídí svým vlastním sekulárním právním řádem.

Tedy jde o aplikaci dvojího práva – sekulárního právního řádu České republiky (které by onu vepřovou hlavu řešilo maximálně z výše uvedených hledisek), a islámského práva šaria, které právě výše demonstrovaným způsobem zahrnuje jak samotné muslimy, tak upravuje chování NEMUSLIMŮ VŮČI MUSLIMŮM. Garantem českého právního řádu je výlučně český stát. Kdo je garantem islámského právního systému šaria? Pan Muneeb Hassan Alrawi, šéf brněnské mešity a Ústředí muslimských obcí, to skutečně není. Ono totiž tohle právo šaria ŽÁDNÉHO garanta nemá...

Mimochodem, nezaručuje náhodou náš český právní řád to, že na našem území nebude aplikován žádný další právní řád? Umožní náš právní systém aplikaci například rodinného práva dle středoafrických nebo tichomořských zvyků, resp. tamních právních systémů? Pokud ne, proč by to měl činit v případě islámu? Je to v podstatě totéž, jako by na stejném území chtělo vládnout patnáct králů či jiných panovníků. Úplně to popírá naši státní suverenitu. Ví to samozřejmě každý, kdo u nás absolvoval základní školní docházku. Smutná to vizitka policie i dalších částí justice.

Zpátky ale k těm umírněným muslimům. Těm, co tedy s (vůči vepřovým hlavám a gulášům se vymezujícími) salafistickými šariátníky nemají zdánlivě moc společného, protože se od těchto lidí drží stranou a do mešity nechodí... Ovšem v tom je právě ten problém: ti „začlenění“ nikdy nedokážou jakkoli působit na ty salafisty. Sami vědí moc dobře, o jakou hrůzu u nich jde, konec konců před ní sami mnohdy utekli ze zemí původu. Vědí, že salafisti fungují na rovině „buď se podřídíš, nebo nejsi správný muslim – a pak raději zemři“. Nikdo z těch začleněných, nepraktikujících muslimů nebude nikdy dávat v šanc svůj život a bezpečí, které tu u nás třeba po dlouhé době konečně získal, aby „reformoval islám“ nebo „umírňoval radikály“.

Tihle lidé se snaží splynout ve vlastním zájmu zachování života svého a svých blízkých. A pokud náš právní řád ustoupí právě těm radikálům, pak jim dojde, že to musejí dělat ještě dvakrát tolik – protože by je ten samý český právní řád před radikály absolutně neochránil. Nemusejí ostatně koukat jen na vyjádření salafistům směrem k vepřovým hlavám a českým gulášům, znají to už třeba právě z aplikace islámského rodinného práva. Stanoví-li totiž islámské právo jako fakt, že v rodině je garantem náboženské výchovy dětí otec, který je za vedení dětí k islámu zodpovědný, pak v případě rozvodu a řešení otázky svěřování dětí do péče české soudy kašlou na případné přání matky, aby děti směly vyrůst jako sekulární či následovat vyznání matky, a děti svěří do péče právě tomu otci, čímž je zajištěno, že z dětí budou za každou cenu muslimové.

Toto u nás již nějakou dobu probíhá, podobným způsobem české právo nahlíží třeba na obřízky chlapců prováděné proti vůli matek (obřezat z náboženských důvodů je českým právem preferováno před neprovedením obřízky). Chtějí-li se tedy případně oni „umírnění, začlenění“ muslimové u nás islámu zbavit, něco nepraktikovat, případně z něj vystoupit úplně, český právní systém na ně tímto způsobem s prominutím vystrčí pozadí. Sice je to nechá udělat, ale upřednostní vždy ty, kteří budou mnohem ortodoxnější a proti české společnosti jdoucí než oni sami, a navíc se bude houby starat o to, jak moc jim tu kvůli těm radikálům půjde o život. Exmuslim a nepraktikující muslim to má kvůli islámskému právu šaria, které trvá na tom, že se mu právní systémy sekulárních a nemuslimských států podřídí, velmi těžké kdekoli na světě, tedy i u nás. A my, pokud chceme takovým lidem pomoci, musíme bojovat právě vůči zásahům práva šaria do našeho právního řádu.

Tedy: milí salafisté z brněnské, pražské či jakékoli jiné mešity. Přišli jste do země, kde se v hojné míře konzumuje vepřové i alkohol a kde se ženy nezahalují. Informováni jste o tom do jednoho byli úplně všichni. Nespadli jste k nám z jiné planety. Vstupem na naše území jste akceptovali tento fakt i to, že se plně podřídíte zde platnému právnímu řádu. Že z něj nebudete požadovat výjimky (nejen proto, že by nikdo z místních nepožadoval výjimky zase z právních řádů vašich zemí či z vašeho slavného práva šaria) a že ani nebudete zkoušet aplikovat pro vás podstatný jiný právní řád na nikoho jiného než na sebe sama, tím méně na někoho, kdo není muslimem a nějaký další právní řád ho absolutně nemusí zajímat. Tedy setkáte-li se v našem prostředí s něčím, co vám dle vašich názorů či právně-náboženských dogmat vadí, vadí to jen a pouze vám, nikomu dalšímu. Máte v podstatě jedinou možnost: opustit ono dogma, které způsobuje, že vám daná věc, běžně aplikovaná v našem prostředí, vadí. Druhou možností pak je opuštění území, kde se ona věc běžně aplikuje. Třetí možnost, tedy aplikaci vašich dogmat na náš právní řád, vám náš právní řád fakticky neumožňuje. Vadí-li vám vepřové, najděte si k životu takový prostor, kde to bude vadit všem. Pokud to části obyvatelstva na jednom území s vámi nevadí, pak se oni nebudou přizpůsobovat vám. Zvláště když hosty jste vy na jejich území a ne naopak.  

Burkini nemuslimkám nescházejí

Zahlédla jsem kdesi při brouzdání internetem titulek, jak prý po zákazu veřejného nošení burkin ve Francii jejich prodej paradoxně stoupá, protože si je údajně kupují nemuslimky.

Inu jo. Francie. Tam je taky možná spousta věcí... takové evropské Japonsko, pokud jde o bizarnosti, co jde udělat rovně, to ohnou a nejlépe ještě dekorativně a postříkají Chanelem č.5 ...

Samozřejmě chápu, že v té Francii vůbec nejde o nějaké burkini, islám nebo nedejbóže ženskou identitu nebo feminismus. Čistě politické gesto trucu pár příslušnic jednoho z nejrozmazlenějších národů, co v Evropě máme. Kdyby to neohrožovalo celý zbytek Evropy (jako už dříve v minulosti), vcelku by mne tenhle jejich přístup "vydupeme si vše včetně vlastního sebezničení" i bavil.

Aby nebyla mýlka: do schématu "ženská v burkinách = teroristka" mne samozřejmě nedostanete. Ovšem snahu burkini dostat z veřejného prostoru ve Francii pochopitelně vítám. Těch důvodů proč je víc, nejsem si sice jistá, zda je francouzské úřady všechny vzaly v potaz, ale nakonec to ani není nutné.

Zaprvé: Francie není muslimská země, nemá tedy žádnou povinnost tolerovat muslimské rituální oděvy. Vše je na její dobré vůli. Mohl by mi někdo prozradit, co povolením burkin konkrétně získá?

Za druhé: burkini jsou typem muslimského ženského oděvu, určeným ke koupání. Tedy a) definují před nemuslimy muslimku, b) definují muslimku v rámci muslimské komunity (-> větší sociální kontrola, zda se chová konformně s komunitou), c) definují muslimku coby ženu. Všechny tři definice jsou přitom z mého pohledu naprosto příšerné ve svých důsledcích. Myslím, že Francie ty burkini omezuje hlavně z toho prvního důvodu - ono totiž takové ošátkované muslimky jsou snadným terčem pro ty z Francouzů, kteří už toho věčného omlouvání islámu a lezení mu do otvoru mají tak akorát dost. Tedy zákaz burkin primárně jako ochrana muslimek. Vysvětlujte to pipeně, pro kterou je její kus hadru důležitější než to, zda kvůli němu nedostane náhodou na budku, což už Francie evidentně nemá pod kontrolou a není se co divit...

Bod 2 b) je neméně důležitý. Ono totiž ne všechny muslimky si burkini na sebe rvou dobrovolně... což je jaksi upozaďováno těmi muslimkami, které to dělají a pak "hrdě" lezou do médií a křičí "ale to je moje identita, neberte mi ji!". Za sebe si říkám, že jestli k něčí identitě neodmyslitelně patří zahalení od vlasů po kotníky, může klidně chodit zavřená v rakvi nebo v sudu, ty jsou ještě neprůhlednější... ovšem zpátky k věci. Co s holkama, které si ten smradlavý hadr na sebe brát musejí, pokud nechtějí od chlapa výprask? Co s těmi, které nechtějí na pláži působit jak pěst na oko a poutat pozornost svých souvěrců, dohlížejících na to, zda se dáma chová jako "správná muslimka" nebo zda není nutné ji nějak "usměrnit"? To je pro mne mnohem závažnější než to, zda si nějaká dobrovolná závojnatka bude chvíli připadat "nahatá", protože jí propáníčka jsou vidět vlasy a pupík nebo ramena. A jsme zas u toho, že "umírněná" muslimská komunita strhává pozornost na sebe, aby zakopala problémy té ortodoxnější části pěkně pod koberec. Přemýšlet o tom, že to třeba dá příležitost některé muslimce ten šátek ODLOŽIT, nebýt všem na očích... případně OPUSTIT ISLÁM... to už je asi moc fuj myšlení. No, nejsem tu od toho, aby mé myšlenky měly vůni levandule.

No a bod c), určující speciální oblečení pro ženy. Feministky by měly řvát, když už si tedy vybojovaly právo nosit kalhoty STEJNĚ JAKO MUŽI, v tom případě ideologie, která ženě přímo přikazuje odlišovat se svým oděvem od muže, by jim teda sakra měla vadit. A ono ne.

Můžu to dát rovnou do kontrastu s tím, o čem chci mluvit dále. Totiž o tom, že se o ženách, které burkini nenosí (především o nemuslimkách), mluví jako o NEZAHALENÝCH, ODHALENÝCH, NAHÝCH, POLONAHÝCH... Cítíte to taky? Ten naprosto ohavný přístup, kdy islámské zahalení je normou, ba dokonce IDEÁLEM, zatímco ty ostatní jsou prostě jen... odhalené. Coury, na které cizí muži chlípně zírají. Ty, které ze svého těla udělaly věc, kterou nestoudně nabízejí mužům. Děvky provozující nemanželský sex. Zotročené ženy trápící se dietami a plavkovou módou, závistivě pozorující štíhlejší a nahoře obdařenější kolegyně. Jak je ten islám krásný, že ženu tohohle zbavil! Styď se, evropská nezahalená nemuslimská ženštino, a zahal si své jizvy a špeky. Dostaneš rakovinu kůže a umřeš. Tedy až poté, co ti chudák muž bude muset platit léčbu a starat se o tebe, místo aby ses ty starala o něj.

No nic. Dámy burkinářky si nevšimly, že nakráčely do Evropy, kde se plavky během století zmenšily neuvěřitelným způsobem, tedy kompletní zahalování při koupání tu kromě nich provozováno není. Tudíž že styl uvažování, jaký právě burkini přinášejí, tu není vlastní. Tady se prostě ženské CHTĚJÍ lidem kolem ukázat, bez ohledu na to, zda jejich postava je či není ideální a zda jim rakovina kůže hrozí nebo ne. CHTĚJÍ si pročítat v časopisech tipy na diety a radit se o tom s kamarádkami. Chtějí chodit cvičit, a "zhubnutí do plavek" se u nás bere jako osobní úspěch. No a naši muži zas NECHTĚJÍ koukat na pláž plnou stanů a kuželek. Což z nich automaticky nedělá kurevníky, kteří by každou ženu, které je od krku níž něco vidět, museli tahat do křoví. Pokud to tak mají muslimští muži, měly by si to závojnatky primárně řešit s nimi. Tady je dokonce dominantní kultura, kde si lidé zdobí a různě vylepšují své tělo, aby ho pak mohli dát na odiv - tetování, piercingy, dredy, silikonová prsa, liposukce, odstraňování jizev a pih, samoopalovací krémy, voděodolný make-up včetně tělového, náramky na kotníky a prstýnky na prsty na nohou s nalakovanými nehty... Jsme tu zvyklí na to koukat a svým způsobem to i vyhledávat, takže závojnatky ve stylu potápěčských úborů tu působí... zkrátka jako potápěči, které moře vyvrhlo na pláž. Muslimská závojnatka asi nepočítá s tím, že by za to, jak pro nás působí komicky, mohla být vysmívána. Každopádně tím žádné integrace nedosáhne, prostě proto, že nutí každého, aby na první pohled věděl, že je muslimka, a zabýval se tím.

Tahle vizuální agresivita islámu ve veřejném prostoru, projevovaná ponejvíce skrze ženy, mne skutečně štve. Dost bráním právo lidí na to nechtít se vůbec zabývat tím, že je někdo muslimkou a že se tudíž musí nějak oblékat a nějak chovat a vyžaduje nějaké chování k sobě... Muslimové si to komplikují sami. Nutí nemuslimy starat se o jejich oblékání, o to, co se jim smí dát k jídlu (jako by snad měli nějakou alergii na nemuslimské jídlo!)... dokonce nás nutí do absurdního uvažování typu "ale šátky na hlavách nemocných rakovinou taky tolerujete!" (asi je islám taky rakovina či jiná choroba) či "ale vy máte taky šátky u svých krojů" (kroj je speciální oděv vážící se k našim tradicím, kulturnímu a historickému dědictví, na které islámu doporučuju vůbec nesahat, vždycky to totiž dopadlo blbě a mohl by se opět stát další součástí oněch krojů v podobě nějaké výšivky, typu stuhy apod.), eventuálně "jeptišky se taky zahalují" (ano, dobrovolně, o nedobrovolně zahalených řádových sestrách jsem ještě neslyšela, navíc jde o roucho odkazující na jejich povolání, které je obvykle pro společnost nějak prospěšné, navíc zde je opět kulturní a historická tradice vztahující se k našim zemím... tedy opět nic, kam by islám měl přístup. O celibátu řeholnic nehovořím - muslimky souloží zahalení nezahalení, a mnohdy i nedobrovolně bez ohledu na zahalení.)

Tož tak. Pochybuju, že by se u nás trend burkin ujal a kdejaká Mařka zálibně listovala časopisy se závojnatkami a v kabinkách se soukala do zahalení a la neoprén. Nejspíš to zas zbyde na levičácké pseudofeministické pipky, které budou vřískat něco o své úžasné "identitě", která jejich zahalením nabývá závratných hodnot (čti staví je nad "nezahalené") a o tom, jak se modelky v bikinách "proměňují na věci" a "nutí ženy k anorexii". Že by šly holky ze Lhoty hrát plážový volejbal k rybníku ve sportovních hidžábech taky nehrozí. Dokud jim to nějaká levičácká svině nezačne vtloukat do hlav skrze školy a islám propagující turné. Což je náročné a při konzervativitě Čechů to ani tak nemá šanci na úspěch.

Islámoklastka na Prague Pride 2016

Loni mi jistý RM fotky z Pride zcizil a šířil je s vlastními homofobními komentáři.
Letos tedy bohužel s vodoznakem. 

No tak tedy jo. Nakonec jsem tu akci neplánovaně zažila víceméně celou, s výjimkou toho, že se mi pak na Letné nechtělo péct se až do večera, takže jsem kolem páté jela domů. Ovšem i tak se mi povedlo se hezky přismahnout, takže teď islámoklastku poznáte podle barvy. To je holt tak, když si někdo jde jen na Václavák zafotit kvůli zajímavým kostýmům, a nakonec se kvůli tomu, že někde uvidí známého, táhne s celým průvodem až nahoru a na Letné obíhá stánky...

Musím sem ale těch svých pár postřehů ze sobotní akce dát – jak to souvisí s islámem a jeho zdárným skoncováním, ukážu vzápětí.

Tak tedy: nešla jsem tam kvůli své orientaci. Ta je nikoli mou zásluhou hozená tam, kde ji má majorita. Jak jsem napsala, prvotní zájem byl pouze relaxační a kulturně-společenský, tzn. fotky ze začátku průvodu na Václaváku. Praha je jinak totiž na kulturní a společenské akce značně chudá, resp. ty, co tu jsou, mi organizačně ani svým zaměřením příliš nekonvenují (navoněná bída s olbřímím vstupným... inu, nejsem rodilý Pražák, aby mne bylo lze snadno dojmout). Takže jsem stála na spodku Václaváku, balancovala na obrubníku a jen tak si cvakala, pokud bylo co. Což je dosti sporná otázka – vzhledem k tomu, že jsem na stejném místě balancovala už loni, se mi zdá, že letos to bylo vizuálně o dost chudší. Jak ze strany alegorických vozů, masek, drag queens etc., tak i v rámci toho samotného davu LGBT a jejich podporovatelů. Jistě, většina z nich měla v rukou duhové vlajky, na tváři duhu, občas nějaké duhové triko nebo šatičky, eventuálně tričko „I love my boyfriend / girlfriend“ nošené stejnopohlavními dvojicemi... ale tím to většinou taky končilo. Výraznějšího líčení, extravagantních účesů nebo nějakých dalších tematických doplňků, paruk, kloboučků atd. bylo strašně pomálu. Byli to prostě normálně oblečení mladší i starší lidi, s batůžky a kabelkami, sem tam pes na vodítku, děcko v kočárku nebo v šátku... Takže když jsem pak stála pod schody vedoucími na Letnou, které už byly plné lidí a pochodující štrúdl se táhnul přes celé nábřeží až k Revoluční, měla jsem pocit, že už jsem každého z těch lidí ten den viděla aspoň čtyřikrát. Na focení to moc ideální tedy nebylo.

Jak jsem ale napsala, zahlédla jsem ještě před začátkem průvodu jednoho ze svých známých, taktéž fotografa. Ovšem ten tu práci bral vážněji, tudíž bleskově nacvakal svých pár snímků a zmizel mi zas v davu. Došlo mi, že jako vždy nejspíš bude chtít fotit průvod především v té přední části a pak vyběhne na schody a bude přicházející dav fotit shora, takže mi to nakonec nedalo a vydala jsem se za ním. Bez oběda, bez vody a s bundou nacpanou v kabelce, ale nešť... Aspoň jsem si pak mohla všímat cestou toho, co by mi jinak uniklo.

Nicméně ještě k tomu, co bylo spatřeno na Václaváku: konflikt pseudoaktivisty Cempera s odpůrcem LGBT u koně jsem neviděla. Z celebrit kolem mne produsal akorát Pavel Novotný. A ano, evangelický kněz Vymětal... moc oveček kolem sebe ovšem neměl. Víc mne spíš zaujal postarší muž, který solitérně postával kousek ode mne. Měl na hlavě plyšový klobouček ve tvaru košíku s ovocem a po chvíli začal z batohu dolovat vlajky: nejprve izraelskou, až jsem měla chuť jásat a pomýšlela na to, že dotyčného oslovím, a pak ovšem ukrajinskou. Takže chuť oslovovat mě zase přešla a já se šla dál věnovat zírání do davu. Muž v kostýmu Sněhurky mi ovšem ze záběru utekl. No a pak už se to celé dalo do pohybu a rozjelo... vozy americké ambasády s velvyslancem, vůz IBM, Amnesty International, skupinka Zelených, Pirátů, nechyběla Antifa (růžové šátky na ksichtě jsou vskutku originální) a dokonce ani vandalská „mládež“ ze Socialistické solidarity...

K těmhle politickým a politizujícím subjektům bych chtěla říct jedno: totiž že absolutně neočekávám, že by celý ten 40tisícový dav vyjadřoval se všemi (či vybranými) uskupeními názorovou shodu. Zvlášť pokud jde o cizince... ale i tak se pro mne homosexuál prostě nerovná automaticky „příznivec Zelených nebo antifašista“. Zvlášť tedy pokud jde o cizince... Portugalci nebo Švédové se nám tu zrovna tak starají o nějakou „socialistickou solidaritu“ nebo louskají politické programy a prohlášení neziskovek. Ti lidé tam byli především kvůli sobě. A bylo tam i dost mládeže, která ještě nemá volební právo. Vidět to bylo i pak v průvodu: když třeba vůdkyně nějaké té zpolitizované skupinky začala skandovat do megafonu věci typu „stejná láska, stejná práva“, většinou se k ní připojilo skutečně jen pár nadšenců a nejbližší okolí spíš jen volalo „uííííí“ atd. a zbytek pochodoval bez nějakého dalšího zapojování se do těchto projevů.

Berte tedy nebo nechte být, stejně jako jsem to musela udělat já sama. Prostě jsem nějak zvládla jít podél průvodu, ve kterém se občas nějaký pár držel za ruce a sem tam měl nějaký kluk podpatky. Za sebe mohu říct, že větší erotické dusno ovšem bývá na kterékoli akci určené pro heterosexuály, kde se Pepík vrhá na Mařenku před zraky půlky města a strká jí jazyk do jednoho otvoru a končetiny zase jinam. Tady jsem neviděla, že by se někdo na někoho tímto způsobem vrhal. Prostě dav lidí, kteří jsou rádi, že tam jsou spolu, pokud šlo o páry nebo skupinky přátel apod. Na Letné se k tomu přidala ještě muzika, stánky s jídlem a pivem a mj. i třeba stánek, kde probíhalo vyšetření na HIV. Což mne osobně dost potěšilo, byť mi je jasné, že aby se tam vystřídali všichni zúčastnění, musely by tam těch stánků být desítky. Ale už samotný ten zájem těch lidí si tam tu frontu ve vedru vystát... protože vědí, že z nich jejich orientace dělá rizikovou skupinu, možná si i pár z nich už zažilo, jaké to je, když jim umírá nejbližší člověk... Prostě takový důkaz pokory před možným a víceméně nevyhnutelným. Kolik heterosexuálů asi tyhle testy podstoupilo taky? Já ještě ne.

Co mne ovšem zaujalo ještě víc byla poměrně značně velká přítomnost muslimů coby pozorovatelů toho průvodu. Chápejte, turisti, nikoli místní známé ksichty, které se zvládnou bratříčkovat s některými katolíky, ale s homosexuály to ještě tak dobře nejde. Takového muslimského turistu či spíše turistku, zahalenou od temene po kotníky, totiž poznáte na první pohled, a byť by to zahalení bylo sebebarevnější, proti tomu barevnému průvodu to byl kontrast prostě až absurdní a komický. Už jsem dokonce zahlédla čísi naprosto ikonickou fotku, která to ilustruje skutečně dokonale:

Vy na výběr na rozdíl od těch muslimek máte... 

Uznejte sami, pohled těch muslimek má něco do sebe. Taková všeobjímající láska a ochota ke sbratření, tolerance...

No nic. Připomeňme si raději, že islámská norma (tedy ideální stav, kterého by mělo být dosaženo) s non-heterosexuálními lidmi vůbec nepočítá. Ne zrovna malá část muslimů by tak ten 40tisícový dav bavících se lidí zcela vymazala z povrchu zemského, a to ještě nikoli humánním způsobem. Jiná je „jen“ zavírá do vězení či pokutuje za projevy non-heterosexuálního chování. S tím například nemá problém vrchní česká konvertitka a současná PR tvář muslimské komunity u nás Romana Červenková. (A nebo holt nechce dosáhnout toho „ideálního stavu“, čili ten islám chce flákat a přijde do pekla sama...) No a zbytek muslimů holt s heterosexualitou „nemá problém“... v tom smyslu, že non-heterosexuální jedince k heterosexuálnímu jednání a sňatkům donutí, ať se jim to líbí nebo ne. Na komunitní život, tedy setkávání se sobě podobnými a hledání partnerů mezi nimi, mohou muslimští LGBT rovnou zapomenout. Ostatně právě proto byl takovou hvězdou letošního Prague Pride právě vnuk herce egyptského původu Omara Sharifa Omar. Jen ti, kteří ho přivezli, poněkud falešně uváděli, že jde o „prvního veřejně vyoutovaného ARABSKÉHO herce“. To, že je Omar Sharif nejmladší Arab totiž na jeho přihlášení se k homosexualitě nemělo takový dopad jako to, že tak učinil v Egyptě, tedy zemi plné islámu v krystalicky čisté podobě (vzpomeňme jen na Káhirskou deklaraci, která se snažila zkombinovat západní pojetí lidských práv s islámem...). Tak tedy Omar Sharif prchající kvůli přihlášení se k homosexualitě z muslimského Egypta coby vizitka letošního Pride. Mám ten dojem, že tohle ti pořadatelé moc nevychytali. I když je samozřejmě dobře, že řečenému Omarovi nebyla nikde useknuta hlava, nebyl pokutován ani strčen do chládku ani mu nevybrali ženu-zahalenu a že může přijet třeba i sem k nám... 

Opravdu o tom uvažuju tak, že jestliže my máme v populaci nějakých těch 4-7 % non-heterosexuálních jedinců, tak v muslimské populaci a komunitách to bude podobné, čili jsou takto týrány miliony lidí. Není to žádná sranda, ať si člověk o homosexuálech myslí z našeho pohledu cokoliv, pořád ty lidi bereme jako lidi a obvykle jim ani nevnucujeme partnery dle našeho vlastního vkusu, ale necháme jim v tom oproti islámu dost značnou svobodu. Příšerné je na tom to, že tu máme X organizací zaštiťujících se ještě zvlášť „právy žen“, ale práva non-heterosexuálních žen (tedy lesbiček, bisexuálek a transgender či transsexuálů) v islámu jim jsou evidentně naprosto ukradená. Od těch se tedy muslimské non-heterosexuálky pomoci nedočkají. Jen ať si pod tím hidžábem ten ve skutečnosti chlap klidně trpí, a že má Aiša raději Fatimu než svého Karíma taky řešit nebudeme. „Islámský feminismus“ pro nás znamená možnost, že si ty HETEROSEXUÁLNÍ muslimky svůj šátek na hlavě nechají, a hlavně proboha nezapomenout přemýšlet nad tím, jestli má Západ vůbec nějaké právo islámu do ženských práv kecat...

Tolik tedy mé postřehy z letošního Prague Pride. Konstatuji tedy zvýšenou míru „normálnosti“ mezi LGBT a ždibec toho politického parazitismu – ono to skutečně je tak, že se na existenci lidí s jinou sexuální orientací nebo pohlavní identitou X subjektů snaží přiživit, eventuálně samotné LGBT manipuluje, slibuje jim jakési pofidérní „bezpečí“ či práva, která jim tak jako tak nikdo nebere (zvlášť v porovnání s islámem)... Mimochodem, aspoň jedna skupina lidí je před konverzí k islámu ochráněna, totiž právě LGBT. Pusťte si taky lesbičku do ženské části mešity a homosexuála do mužské... o bisexuálech nemluvím, ti by asi museli zůstat před dveřmi tak jako tak... no a chlap, který touží stát se muslimskou ženou... z téhle představy by se asi i ctihodný pan Sáňka orosil víc než z té, že nějaký ze svěřenců touží po jeho zadku. I když co, ovlivnit to samozřejmě nemůže tak jako tak.  

P.S.: záměrně sem nedávám svůj postoj k případným adopcím dětí homosexuálními páry. Ten se ani po Pride nezměnil a zůstává spíše negativní. 

"Prostě láska" made by HateFree Houdek

Achjo. Já vím, věnuju mu možná víc pozornosti, než by si kvalita jeho práce zasloužila. Na druhou stranu, nedobrovolně ho sponzoruju z daní, tak snad ještě můžu k výsledkům jeho práce něco říct...

K věci: Hate Free Culture skrze svého šéfa Lukáše Houdka pojalo tentokrát přepěkný úmysl ukázat těm ohavným a nenávistným Čecháčkům podstatu citu nejposvátnějšího, totiž lásky. I chopil se řečený Houdek svého nástroje (foťáku, vy čuňata!), před něj strčil několik párů figurantů z jím preferovaných skupin a pro méně chápavé Čecháčky dodal ještě hlubokomyslné komentáře, co prý na sobě vzájemně oni členové páru milují, čili co je zaručeně „prostě láska“ a zaslouží si růžovou Hate Free nálepku.

Nu a tak to tedy máme. Až se z toho jednomu brejle zapotily... Co je tedy „prostě láska“?

• Když Pavel Vítek s Janisem Sidovským sklízejí přerostlé cukety.
• Rozkydnutá Bára Hrzánová s kýmsi u stolu.
• Když František Kostlán se svou ženou griluje maso.
• Honza Bendig s přítelem a dvě štěňátka v jejich náručí.
• Rehabilitující vozíčkář a jeho fyzioterapeutka.
• Žena ženě lakující nehty na nohou.
• Žena sledující, jak se její partner koupe ve vaně.
• Dvě ženy s dítětem na piknikové dece (lesbický status a vztah deklarovaný v komentáři).

No zkrátka řeknu vám, že tyhle prapodivnosti jsou svým vyzněním hluboce pod tím, když si prezident Zeman na chalupě na Vysočině vytáhne gumový člun na rybník a vyvalí do něj pupek. U toho snad nikdo aspoň nepřemýšlí, že to znamená něco jiného než to, co fotografové zachytí, totiž odpočívajícího člověka.

Dalo by se k tomu napsat mnohé, pokusím se to tedy aspoň nějak zkrátit. Bavím se například představou, že s těmi fotkami běžel Houdek za svým vrchním šéfem, tedy Dienstbierem... „jo, ten Sidovský s cuketama je dobrej, toho tam dej...“

Co však člověka trkne na první pohled je to, že jde zas a pouze jen o oslavu určitého typu sexuálního jednání (bez ohledu na přítomnost sexuálních minorit). Všechny ty fotky tak jsou jednokopytózně SUBMISIVNÍHO charakteru. Žádná rozmanitost, všechno takhle hezky ňuňaté... štěňátka, děťátka, chlap ve vaně... no dobře, možná ty obří cukety a pivo, které popíjí Aleš Cibulka mají evokovat maskulinitu a jakous-takous dominanci...

Každopádně za mě tedy v tomto směru obrovské FUJ.

Vysvětlím: nemám nic proti tomu, aby si dotyční zobrazení takovýmto nebo jiným způsobem projevovali lásku. Je to jejich SOUKROMÁ věc. Což je ovšem právě ten průšvih: tady to soukromé NENÍ. A kdo z těch, co se na to dívají, se s něčím takovým bude moci identifikovat? Komu to chce Lukáš Houdek strkat před oči? Těm, kteří preferují trochu víc dynamiky v sexuálních a partnerských vztazích? Což znamená dominantním mužům a dominantním ženám? Dělníkům od mašin, ukřičeným učitelkám, prodavačkám koukajícím na Ordinaci... zkrátka tomu ohavnému plebsu, z jehož daní žije, bez jehož existence a poskytovaných služeb by se neobešel a který zřejmě chce takovými fotečkami k něčemu převychovat? Má to teda někdo nápady... a to nemluvím o té části společnosti, která má tu sexualitu posunutou do ještě „divočejších“ poloh a „prostě láska“ pro ni je třeba i ten bičík a pouta v ložnici... co ti si tak na grilujícím Kostlánovi mají vzít, to je mi vážně záhadou.

Holt pokus o definici lásky s jednoznačným politickým podtextem opět skončil jako parodie a karikatura... a jak by také měl skončit jinak?

Je mi to opravdu trapné, když na ty fotky tak koukám. I vůči jednotlivým aktérům těch fotek. Bára Hrzánová... její vlastní táta byl natolik sexuálně dominantní, až si přivodil smrt pádem poté, co šplhal za svou přítelkyní. Kostlánovi jsou na fotce jen proto, že jsou Romové. Jako by snad láska mezi Romy vypadala právě takto... stačí mi přitom vykouknout z okna a mám to v přímém přenosu v trochu jiné podobě, a pozor, i v rámci všech věkových generací, obvykle i s patřičným zvukovým doprovodem - „prostě láska“ tady zaplnila dětské hřiště a „prostě láska“ tu v podobě romské mládeže posedává na plotě opodál ve smíšených skupinkách na dokřik od rodičů. Když Honza Bendig soutěžil v SuperStar, každý se s odpuštěním p..u staral o jeho etnicitu, natož orientaci, fandilo se mu coby zpěvákovi (a bez toho, aby mu fandili právě BÍLÍ, by se nedostal tak daleko) – po opuštění soutěže šel zpěv kamsi stranou a za Honzu asi zpívá barva pleti a přirození. Škoda, byl dobrej. (A opět si představuju, jak Jirka Dienstbier zálibně hledí na jeho fotku s čivavou...) 

Mimochodem, právě s Honzou Bendigem mám spojenou ještě jednu věc, která tak nějak zkombinovala obojí, sexualitu i příslušnost k romské komunitě: na festivalu romské kultury Khamoro tuším z roku 2012 Romové předváděli, jak vypadá romská svatba, a byl to právě Honza Bendig, kdo tam vystupoval v roli zpívajícího HETEROSEXUÁLNÍHO ženicha opěvujícího svou prsatou nastávající, které "svatební hosté" do výstřihu dle jakési tradice cpali bankovky... To už najednou není "prostě láska"?

K islámistické konvertitce Kateřině Richterové se snad nemá cenu vyjadřovat. Holt muslimské komunitě došly modelky... nebo spíš sami muslimové (zejména ti, kteří třískají konvertitky a jiné manželky hlava nehlava) o Houdkovo fotosession asi nemají zájem. I to je konec konců „prostě láska“. Nebudeme si nalhávat, že tomu tak není, když už jsou tyto informace i ve veřejně dostupných oficiálních materiálech, určených primárně pro ministerstvo vnitra. A vůbec, pokud jde o muslimy, „prostě láska“ je i to, když turecký velvyslanec poštěkává po Kláře Samkové a nazve ji „osobou“. Každopádně žije-li tu nějakých 3000+ muslimů (oficiálně), asi vážně není dobrý nápad propagovat je stále stejnou skupinkou dvaceti lidí, z toho deseti konvertitkami. (A opět mám za to, že českým řidičům tramvají a paním za kasou v supermarketu je kulové po tom, jak se pan Gamal rozhodl své Kačence projevovat „prostě lásku“... což bohužel pak odnášejí i ty týrané muslimky, kterým jen tak někdo z toho pekla nepomůže. Ale tak hlavně že Kačence se u té vody s mužíčkem sedělo hezky...)

Filip Jankovič... pamatuju si začátky jeho kariéry deset let zpátky, Weird Al Yankovic nás s tehdejším přítelem dost pobavil. Ovšem politicky angažovaný a socialistickému režimu poplatný Filip už jaksi přišel o veškerou non-konformitu, nepomůžou ani ty podpatky, co nosí... 

Ještě jednu fotku z toho panoptika příšer a politicko-uměleckých mrtvol zmíním: toho vozíčkáře, zřejmě s nějakou obrnou nebo jinou poruchou postihující neuromotoriku a stav končetin. Vyfocená je tak blbě, že jsem na ni musela civět snad pět minut, než mi došlo, že klučina reprezentuje ty vozíčkáře a handicapované vůbec, vozík je strčený stranou a z člověka v rehabilitační síti člověk prostě nepozná, o co go... nicméně to není to hlavní. Stojí tam u něj jakási žena, kterou jsem odhadla na terapeutku, nikoli přímo na partnerku dotyčného... i když, kdo ví. A že prý „prostě láska“ v tomhle případě je, když ona žena „miluje, jak ten postižený má nadhled“ (míněno asi ve vztahu k onomu zdvihadlu)...

Mno. Žila jsem s těžce handicapovaným rok a půl. Dle tohoto schématu by „prostě láska“ v našem případě vypadala nějak ve stylu „miluju, když mě vodíš po Penny marketu a necháváš mě luštit písmenka na obalech zboží“, popřípadě „miluju, že si sám zvládneš dát prádlo do pračky“. Hm, smůla. My měli sex...

… přičemž některé praktiky by asi Houdka a jeho věrné uvedly do komatózního stavu... holt nejenom prsa nebo zadek mohou fungovat jako sexuální fetiš...

Že ten handicapovaný partner byl o 18 let starší než já a byl v poněkud zanedbaném fyzickém stavu, čili že jsme jako pár nevypadali jako ze žurnálu, už asi nemá smysl uvádět, když je Lukáš v bezvědomí i tak. Nebo že „prostě láska“ znamenalo to, že jsme se mačkali v přeplněné třicetimetrové garsonce, pod jejímiž okny pořvávala ta méně civilizovaná část romské populace. Kvůli které mimochodem zavřeli prodejnu potravin, kam onen handicapovaný zvládnul bez doprovodu chodit sám... čili „prostě láska“ pak znamenalo to, že nákupy coby na vidící přešly na mne. Jinak mám „prostě lásku“ u handicapovaných definovanou třeba v podobě strýce, pochodujícího po bytě s hadičkou od kyslíkového přístroje v nose, zatímco o většinu domácnosti se stará teta (a ano, ono tam ten sex bude nejspíš v nějaké podobě taky, zvládli zplodit tři syny...). Nebo když moje vlastní máti nehledí na bolesti zad, rukou a nohou a vezme do ruky hrábě a letí sušit seno a postarat se o králíky... zatímco otec ji na oplátku pak několikrát týdně vozí na kapačky proti chronické bolesti... „prostě láska“...

Opravdu tuhle manipulaci s handicapovanými nemusím. Zato tady musím dát asi za pravdu tomu chudákovi Hrebenarovi: ono totiž ne každý handicapovaný je vždy sluníčkově naladěn. „Prostě láska“ pak znamená i to, že to s ním ten milovaný a milující musí vydržet i v dobách, kdy je handicapovaný nebezpečný sám sobě i okolí a v těžké depresi, nebo když kvůli němu ten pečující přijde o práci, aby se o něj mohl starat, a je v depresi sám... „Prostě láska“ je, když máma vyměňuje vlastní nemohoucí mámě podělané plíny. „Prostě láska“ je vyhádat si pro handicapovaného člena rodiny u posudkáře aspoň nějakou kompenzační pomůcku nebo u doktora lázně, mrznout s ním na zastávce, než přijede autobus...

No a abychom ty Houdkem preferované skupiny trochu vyvážili: „Prostě láska“ je, když rodiče berou své děti každou neděli do kostela na mši. „Prostě láska“ je, když je berou na výlet po českých památkách. „Prostě láska“ je, když maminka pro dceru dává dohromady tradiční kroj v ceně za statisíce. „Prostě láska“ je, když se obyčejný Pepa v sobotu dopoledne vrtá v autě a Maruška před něj v poledne postaví dobrý oběd. „Prostě láska“ je, když Maruška ví, že Jarda chodí ve středu večer hrát šipky s kamarády a jednou za čas na ryby, a když Jarda nechává Marušku běhat po obchodech s oblečením a klábosit u kafe s kamarádkami. „Prostě láska“ je, když spolu nakupují v Lidlu.

Už to zdá se mi karikuju taky. Ale Houdek si začal.

Proč jen se mi z toho zdá, že to nebohé stvoření nikdy nikoho nemělo skutečně rádo a nikdo neměl rád je?

A proč myslím na druhého šéfa HFC projektu Valůcha, který ze soukromé reklamky přešel k jistotě státních služeb v podobě Hate Free? Kvalita značky „bez dotací ani na slanou vodu“? Který reklamní gigant asi dnes lituje jeho odchodu?

Nic, pánové a dámy z Hate Free. Nepoučujte. Úplně postačí, když lidi necháte žít...  

P.S.: chci-li vědět, jak vypadá politicky angažovaná láska, přečtu si něco z trilogie Konec civilizace / 1984 / My, eventuálně si pustím ještě film Equilibrium. Zhruba někde tam to Houdkovo angažované umění vidím.

P.P.S.: milí Romové v nouzi, handicapovaní, uprchlíci a jiní potřební, je mi líto - Houdek & spol. ty peníze potřebují zkrátka víc než vy... a jak vidíte - zaslouží si je.

"Miluju, když přijedeš na návštěvu."
Prostě láska. 

Muslimové v kostele na katolické mši za oběti muslimského terorismu...

OK, pokusím se to vzít maximálně racionálně a nezamotat se příliš do toho všeho, co cítím, že je k tomu potřeba říct.

Kostel i katolická mše jsou konstanty mimo dosah muslimů, takže ty tu příliš rozebírat nemusím. Šlo o rozhodnutí katolické církve tuto akci uspořádat, paradoxně až poté, co byl odhlaven jeden z jejích kněží, jiní mrtví si asi pietu nezaslouží. V tomto je tedy katolická církev oproti islámu a vlastně i oproti celé společnosti (včetně sekulární české) v těžké defenzivě, resp. rezignaci na své základní poslání. Nicméně se nakonec odhodlali aspoň k tomuto aktu. Matně si vzpomínám, že jsem se loni v prosinci ještě s nebožtíkem Blokem proti islámu zúčastnila podobné akce, která ovšem měla poněkud skromnější a méně okázalejší a manifestativní charakter, konala se v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle, kam by se davy věřících tak jako tak nevešly, takže se o akci ani nezajímala média... pikantní ovšem bylo, že EVANGELICKÝ farář Mikuláš Vymětal (organizátor MUSLIMSKÉ účasti na včerejší bohoslužbě) onu prosincovou modlitbu „tajně“ monitoroval zpoza závěsu u kostelních dveří a byv odhalen, upaloval, až se mu paty blýskaly, místo aby se ke křesťanským souvěrcům připojil v ekumenické bohoslužbě. Dobré je zmínit i to, že na prosincové bohoslužbě byli přítomni ti, kteří jsou v kontaktu s křesťany islámem pronásledovanými na Blízkém východě. Nevím, zda někdo takový byl na dnešní monstrakci v chrámu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Ovšem jak říkám, proti shromáždění katolíků za tímto účelem nic nenamítám.

Pak je tu ovšem právě onen prvek islámského a multikulturního politického aktivismu, realizovaný skrze skupinu nekatolíků, resp. nekřesťanů (také se jim dá z pohledu křesťanství říkat pohani, dají se v to ovšem počítat i sluníčka samotná - pražské kostely jinak bývají prázdné, až běda...) účastnících se těchto bohoslužeb v chrámu Páně. Doneslo se mi, že několik pražských kostelů přítomnost muslimů na svých bohoslužbách odmítlo, nepátrala jsem po tom, čím to zdůvodnili. Jen Nejsvětější Srdce Páně na již zmiňovaném „Jiřáku“ neodolalo. Vidím za tím právě nátlak bonzfaráře Vymětala, který zřejmě nemá dostatek vlastních křesťanských prostor, které by muslimům k akci nabídnul a pozval tam televizi.

Nicméně pojďme si to trochu rozebrat. Společenství osob kolem obou pražských mešit (přijměme výrazivo šéfa té druhé Badera Eknafitha z Kuvajtu, který svou mešitu má dodnes registrovanou jako jazykovou školu... aspoň víme, na čem jsme) a šéf jedné muslimské organizace konkurenčního rázu projevili zájem vyjádřit úctu obětem islámského terorismu a od terorismu se distancovat.

Kde, táži se, je psáno, že tak nutně museli učinit právě skrze účast na katolickém bohoslužebném obřadu v křesťanském svatostánku?

Samozřejmě nikde. Mohli tak učinit již dávno v rámci svých vlastních bohoslužeb v mešitách, když už je tedy mají, mohli si tam dokonce pozvat i média, obětí muslimského terorismu je k tomu snad už dostatek (a kdyby jen terorismu)... Mimochodem, silně pochybuju, že by na běžnou katolickou bohoslužbu byla BEZ ÚČASTI MUSLIMŮ zaměřena taková pozornost médií.

Šlo tedy evidentně o výměnný obchod. Muslimští aktivisté z mešit a sluníčkáři s sebou přivedli kamery a mikrofony, čímž se do médií dostali i modlící se katolíci, se svou značně nepevnou pozicí ve společnosti (církevní restituce už zas jedou v médiích co týden) a vnitřními rozkoly jedoucími na rovině Duka – Halík.

No nic. Tak tedy – muslimsko-sluníčkářský aktivismus s cílem dostat muslimy do kostela před kamery. Pieta ze strany muslimů přítomna nebyla – pusťte si ta videa z akce znovu. Všichni do jednoho se tam chovali jako filmové hvězdy na červeném koberci. Ty široké úsměvy, to teatrální bratříčkování se s nemuslimy, Bader s pravděpodobně nabarvenými vlasy i vousy, Vymětal hrající svou obvyklou roli „pokorného křesťana“, ovšem dostatečně se zároveň vystavující před kamery, muslimky uvazující si svůj šátek...

Tady bych se chvíli ráda zastavila, protože se tím teď zaobírám i jinde. „Muslimky uvazující si svůj šátek.“ Nebo ještě lépe řečeno: české konvertitky k islámu. Obvyklá PR součást mešit. Známé tváře, a teď nemyslím jen Romanu Červenkovou. Oddělení pro styk s veřejností, okázale demonstrující zpod hidžábu své islámské štěstí, často i s malým muslodítkem při sobě. Musím ovšem trvat na tom, že právě konvertitky nepředstavují umírněnou součást islámu. Což je o nich i známo a média si toho kupodivu všimla třeba v případě té Romany, která chca-nechca musí coby muslimka souhlasit s trestem za veřejné projevy homosexuality, včetně vězení nebo kamenování. Potřebuje-li mešita něco pozitivně odprezentovat, vždycky tam budou tyto ženy. Ty, které dodržují pravidla islámu mnohem důsledněji než rodilé muslimky... které tu ovšem taky žijí, jen pro mešitu nemají takový význam při dosahování politických cílů. Co s muslimkou, která se nezahaluje a třeba ani do mešity nechodí... ta sotva udělá něco pro ty, které se zahalovat chtějí. A samozřejmě: hovořilo se o tom, že na akci byli MUSLIMOVÉ. MUŽI. Byli? Kromě zmíněných (Bader, Abbás, Sáňka)? Pár ano, ale evidentně jim jmenovaní nevadí. Jeden tedy lže v otázce mešity nemešity, druhý je tak bigotní, až z toho má modřinu na čele, třetímu z mešity policie tahala ilegály už předloni. To nevymyslíš.

Byla tam i další součást představení, krom havloidního svíčko-srdce a lidského řetězu. Všiml si někdo, co muslimky před kostelem rozdávaly? Ano, čistě náhodou šlo o mešitou vydávané propagandistické brožurky o islámu. Na PIETNÍ AKCI za KŘESŤANSKÉ MRTVÉ si skupina těchto osob dělala vlastní promo. Něco na způsob toho, když se celebrity z Hollywoodu fotí před plakátem svého nejnovějšího trháku.

Ovšem buďme rádi, protože právě k obsahu těchto brožur můžeme přejít. Mám je tu už z dřívějška, takže jsem napřed. Je vcelku lhostejné, které zrovna na místě rozdávaly, obsah je občas v některých pasážích totožný. „Lidská práva v islámu“ nicméně potěšila, advokáti na tento text mají poměrně jasný názor... Pravděpodobně tam byl materiál zaměřující se na pojetí ženy v islámu v porovnání s křesťanstvím (a judaismu). Velmi doufám, že si ho přítomní katolíci přečetli aspoň po bohoslužbách. Před nimi to evidentně nikdo neudělal – to, co je uvnitř, by totiž sotva kterého křesťana nechalo chladným. A je to zároveň to, kvůli čemu celý tenhle blog píšu: definuje to vymezení se muslimů vůči křesťanům – MUSLIMŮ, nikoli ISLAMISTŮ nebo TERORISTŮ. Je potřeba se zkrátka seznámit s tím, jak TAKZVANĚ UMÍRNĚNÍ muslimové křesťanství vnímají a proč tedy pro ně účast na katolické bohoslužbě měla veskrze pozitivní efekt, krom již zmíněných světských kamer. Pojďme tedy na tu islámskou teologii a la promo brožury:

Muslimové se akce zúčastnili jako muslimové. To dá tak nějak rozum, že. Jak jsem zmínila, nese to s sebou to, že se přítomné muslimky důsledně vizuálně odliší od nemuslimek skrze zahalení. To je základním významem zahalení v islámu, tedy spolu ještě s jednou věcí: zahalením muslimka sebe sama identifikuje jako ženu. Má to opodstatnění především v hadísech, tedy vyprávění o skutcích Proroka, který důsledně trval na odlišení mužského oděvu od ženského. Nejde jen o pokrývku hlavy, všechny přítomné muslimky měly i další kus halal oděvu, který jim zakrýval obrysy těla. Tedy – amorfní a zahalené PR muslimky-konvertitky se u nás snaží cosi pozitivně reprezentovat.

V kostele. Mám dohledávat rozhovor, ve kterém se část těchto muslimských konvertitek vyjádřila v tom smyslu, že jim z těch či oněch důvodů nevyhovovalo křesťanství, mnohdy praktikované v jejich původních rodinách? Jedním z těchto důvodů bylo například to, že prý „ti svatí na obrazech pořád tak přísně koukají“... V chrámu na Jiřáku to asi nevadilo. Nejde jen o jeden rozhovor, ono diplomové a bakalářské práce, které s muslimkami-konvertitkami dělají nadšené sluníčkářky, tohle potvrzují taky. Tedy – vymezení se vůči křesťanství oděvem i slovem.

Toto ovšem ještě nesouviselo tolik s obsahem těch rozdávaných brožur. Pokusím se to nějak shrnout a nebudu se starat o to, v jakém šoku z toho laskavý čtenář může být:

• Ježíš je muslimy chápán jako MUSLIMSKÝ prorok, jehož posledním následovníkem byl Mohammed.
• Křesťanství je chápáno jako jakási forma „prvotního islámu“, ještě před samotným narozením a působením Mohammeda.
• Boží Trojici islám neuznává. Ježíš tak byl pouhým člověkem, uctívat jej jako Boha je dle islámu modloslužebnictví.
• Islámské promo brožury opakovaně zdůrazňují, že postavení muslimek v islámu je mnohonásobně lepší (jak pro ženy, tak pro muže) než postavení křesťanek v křesťanských společnostech nebo židovek v rámci judaismu.
• Něco z rodinného islámského práva: přijme-li křesťanka za muže muslima dle předepsaného islámského rituálu, její děti z křesťanského (nebo jiného) předchozího svazku jsou okamžikem tohoto sňatku považovány automaticky za muslimy (bez ohledu na jejich případný křest, natož jejich vlastní vůli).
• Křesťanka vdaná za muslima může svou víru vyznávat, ale své děti nesmí odrazovat od islámu, naopak by je k němu měla vést (od 7 let věku dítěte nad tím přebírá dohled otec, resp. muslimský otčím).
• Pokud muslimský muž svou manželku (bývalou křesťanku) přivede k islámu, získá za to u Alláha větší odměnu.
• V případě rozvodu přecházejí děti do péče otce, aby dohlédl na jejich vedení k islámu. (Chtějí-li tedy v dospělosti od islámu apostovat a stát se třeba křesťany, stojí proti otci, resp. otčímovi.)
• Dědické právo: muslim nesmí dědit po nemuslimovi, nemuslim nesmí dědit po muslimovi. (Konvertitky se tak vzdaly toho, co by jim dle našeho právního řádu patřilo. Mnohdy to jejich rodiče dokonce ošetřili i v rámci našeho práva a přímo je vydědili na důkaz nesouhlasu s jejich konverzí.)
• Zemře-li křesťan a před smrtí vysloví šahadu (muslimské vyznání víry), je to bráno tak, že mu ve vyslovení pomohl Alláh – stal se tedy muslimem a dědit po něm lze.
• Účast na svátcích nemuslimů se nedoporučuje, lze ovšem nemuslimy obdarovávat dárky v jiné dny roku, než na které připadají např. křesťanské svátky.

Uff. Myslím, že je z toho dostatečně zřejmé, za jak křesťanství nadřazený se islám považuje. Přidejte si k tomu pro větší efekt ještě celý koncept halal stravy, založený výlučně na vynucování si rituální potravy na primárně křesťanských společnostech. Nebo také forma náboženské daně - chce-li nemuslimský výrobce potravin obchodovat s muslimy, nechť si zaplatí poplatek deklarující, že jeho káfirské jídlo je pro muslimy vhodné... muslimové mu na oplátku zaplaví domácí trh svými pro muslimy vhodnými potravinami, které budou tak laciné, že domácí výrobce nakonec nemá jinou možnost než vyvážet své zboží jinam... do muslimských zemí! Nechutně obrovský byznys, navzájem se podporující a násobící s tím ropným. Doklad úžasného vztahu islámu a křesťanství, který má dnes každý ve své spíži.

Závěr? Oběti muslimského terorismu dle mého názoru nepotřebují jiné muslimy účastnící se křesťanských bohoslužeb či podobných aktivit. Nepotřebují dokonce ani svíčková srdíčka a lidské řetězy kolem kostelů. Potřebují dvě věci:

1. aby výše popsané součásti islámu zmizely,
2. aby ty celebrity z řad konvertovaných hidžábnic a jejich mahramů z vedení mešit místo těchhle show zvedly zadky a samy něco proti tomu muslimskému terorismu udělaly, nebo těch obětí holt bude přibývat... a budou to i muslimové, včetně reakcí nemuslimů na muslimský terorismus. Křesťanská společnost má spoustu přísloví a pořekadel vztahujících se k trpělivosti, od božích mlýnů přes tiché vody omílající břehy k utrhávajícím se uchám džbánů až po ozvěnu vracející se z lesa a nakonec i onu svini, na kterou se vždy vaří voda. Z toho, že si konvertitská ohidžábovaná celebrita hačne jednou před kamerami do kostelních lavic, nemá nikdo vůbec nic. (Krom pozitivně prezentovaného islámu i přes všechny výše zmíněné rozpory a paradoxy, což ale není cílem majoritní společnosti, která s islámským terorismem musí nedobrovolně bojovat.) Muslimský terorista se dřepících hidžábnic vážně nelekne, no a „umírněný muslim“ ve verzi „mešita“ to chápe tak, jak bylo již popsáno. Mám dokonce za to, že v budoucnu nás čeká možná i nějaká ta hlavička uříznutá podobné konvertované, zahalené a v kostele sedící pipeně. Tak jako padají islámu za oběť muslimové samotní už dnes. 

Nu a tomu panu Sáňkovi, který v jakémsi proslovu právě na této akci plkal něco o tom, kolik žen je prý denně v Praze znásilněno: "Nedělejte hloupého, to číslo je vyšší o počet znásilnění v rámci muslimských svazků, uzavřených mj. i ve vaší slavné mešitě. Klidně vás v rámci vašeho islámu nechám žít s ideou, že jde ze strany těch nebožaček o dobrovolný sex, jak to mají ostatně přikázáno... Ale zároveň budu podporovat každého, kdo jim je schopný z toho hnusu jakkoli pomoct. Právníky, policisty včetně zásahových jednotek, klidně i pouliční gangy nebo silné sousedy schopné vymlátit z místních muslimských sexuálních násilníků duši i s touhle částí práva šaria, která tu je realizována s vaším ctěným vědomím... Mimochodem, pod těmi rozdávanými brožurami jste podepsaný vy coby odpovědný redaktor. Riziko jste tedy znal. 

To, že jste se sám rozhodl konvertovat je vaše soukromá věc. Ale nápad, že zrovna naše země je pro islám vhodnou, asi nebyl z těch nejšťastnějších, které jste kdy dostal. Momentálně jste ve fázi, kdy svůj islám vnucujete lidem víc, než tak činí jakýkoli vyznavač jiné víry - opravdu nám tu po ulicích neběhají davy buddhistů, hinduistů nebo křesťanských mnichů v takové míře, jako se lze na ulici setkat s islámem. Připomínat vám, že jste v sekulární zemi, tedy že jinak na ulici nepoznáte, v kdo co věří, asi nemá smysl. Přesto to udělám: lidé mají právo na nevíru. Lidé mají právo celý ten váš islám odmítnout. Lidé mají právo vyznávat jiná náboženství než islám. Mají právo svou víru islámu nadřadit. Lidé mají právo neřešit, co si o nich nějaký islám myslí. Měli tahle práva dokonce ještě dřív, než jste začal ublíženecky kvičet o rasismu a xenofobii směrem k islámu. Ten kvikot jim ta práva nesebere. Ani kdybyste si ho podepřel tureckými nebo jinými jadernými zbraněmi."

Když jeden sluníčkový obrázek hovoří za vše...

Ach jo. Jako bych nepsala tisíce komentářů o tom, jak sluníčka myslí... Oni jsou s to to takovýmito cintáty ještě potvrdit. Ale aspoň má člověk jistotu, že jim nic nedluží a že nemusí chtít být za každou cenu jako oni... konec konců, nikde není psáno, že následujících několik desetiletí musíme přežít opravdu všichni. Nechybí-li mi "Prcie", pravděpodobně nebudu postrádat ani násobky takových "Prcií". A že bych se jejich útokům nedokázala ubránit? Pche. 

A ano, ach, pravděpodobně jsem nacionalistka. Moje hrdost na to, co u nás máme funkčního a kvalitního a jedinečného, stejně jako na ty, kteří to přímo či nepřímo vytvořili, totiž dosahuje občas skutečně enormních rozměrů... bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Jsem hrdá na to, že mohu být potomkem takových lidí, kteří obětovali svou energii, čas, peníze, zdraví a mnohdy i život za to, aby tu bylo to, co teď máme. Rozhodně ty kvalitní věci u nás neberu jako samozřejmost, tím méně jako "nárokové". A ano, právě proto se o ně odmítám dělit za každou cenu s každým, na koho se mi právě ukáže, že je pro to vhodným. Možná právě v tom je i skryto ono "vy jste nedokázali nic" - hodlám totiž dokázat minimálně to, aby to, co je tu vytvořené, přetrvalo pro další generace. Tak jako to dělali ti před námi - holt je to dnes tak, že oni bojovali s nacismem a komunismem a my budeme se sluníčky a migranty všemožného a nemožného původu. Co se dá dělat, ani naši předkové si to nevybrali dobrovolně. Nicméně to ustáli a nám nezbývá taky nic jiného. Selhání je nepřípustné. 

Dá se něco napsat k tomu "nenávidět lidi, které jste nikdy nepotkali"? Inu, v první řadě je to nelogický manipulativní blábol, velmi průhledně nutící lidi k sebenenávisti a následně jakémusi "placení odpustků". Jaksi totiž nelze potkat všechny lidi, které dle sluncat máme povinně milovat... včetně sluncat samotných. Ale dobrý. Doteď jsem s tím zvládla fungovat vcelku dobře, nemyslím, že bych cítila nenávist k obyvatelům Plzně jen proto, že jsem nikdy nebyla v Plzni... holt logika sluncat je někdy těžko uvěřitelná, natož aby byla realizovatelná v praxi. 

Budu-li dál přemýšlet, zda cítím "nenávist k nějakým lidem", notabene na základě toho, že jsem jaksi "naopak" na něco velice hrdá... Eeeee, asi ty moje emoce taky takhle nefungují. Co primárně vadí, je určitý SYSTÉM... myšlení, jednání, vztahů k druhým i sám k sobě. Jednotlivci i skupiny jsou jen jeho nositelé a šiřitelé. Nevidím důvod, proč bych měla podporovat neživotaschopné a zhoubné systémy a ideologie. Tudíž se ode mne podpory nedočkají ani jejich nositelé - opět bez ohledu na jejich kvílení a hysterické a agresivní vydírání. Naopak podpořím to, co považuji za přínosné a potřebné. Na rozdíl od sluníček tu nejsem od toho, abych nějak přímo vychovávala dospělé. Jinými slovy: rozhodneš-li se začlenit se do nějakého neživotaschopného, zhoubného a škodlivého proudu, systému či ideologie, jsi rovněž sám plně zodpovědný za svůj další osud. Nehodlám ten svůj spojit s tvým a nést následky tvých omylů. 

Bohužel je zatím náš systém k takovým neživotaschopným proudům velice benevolentní, což následně láká další neživotaschopné. Ono to ovšem vážně musí být hrozný život, když je člověku -náct nebo 20+ a ví, že jediné místo, kde se může nějak realizovat, jediný kariérní postup, který ho čeká, je v nějaké neziskovce, se stovkami podobně postižených a perspektivních, kteří nejsou spolupracovníky, ale v první řadě konkurenty na stejnou židli... neprodukovat vůbec nic, jen si do CV moct napsat, že jste v tom a tom roce byli tam a tam (opět se stejně postiženými neproduktivními konkurenty)... Dá se pak chápat, že tihle lidé na sebe opravdu hrdí nejsou. A že jim vadí každý, kdo ten život žije jinak. Byť by to byla "blbá" prodavačka v supermarketu, která domů může odejít aspoň s pocitem, že ten den obsloužila X zákazníků, kteří díky její práci mají oběd nebo večeři a ona sama si za ni zaslouží svou mzdu. Nebo automechanik, instalatér, pošťačka, baba za přepážkou v bance... Cítíte ten rozpor? Vědět, že budu X let studovat, přičemž nebudu ani zdaleka během studia finančně soběstačný (a navíc se mi doba studia nebude počítat na důchod), že bych měl po vystudování být s tím titulem braný jako nějaká "elita"... jenže ti instalatéři, prodavačky a uklízečky budou stále bráni jako ti "důležitější", protože bez nich to prostě nejde bez ohledu na to, jak moc jsou gramotní nebo ne... a hlavně to o sobě VĚDÍ... 

Psala jsem už dřív o dalším pozadí toho všeho. O tom, jak tenhle potěr pochází z rozpadlých rodin, případně z rodin někdejších soudruhů (ani v jednom případě nelze hovořit o nějaké "hrdosti" nebo sounáležitosti s lidmi kolem). Akademiky středního věku, kteří tomu potěru dělají školitele, můžeme do toho proudu neživotaschopných taky zahrnout, sami jsou takovými zombie závislými na existenci svých neperspektivních a nic neprodukujících oborů (a taky to o sobě vědí, ba co více, vědí, jaké to je žít s tímhle vědomím cca 30 let). 

Kolegyně mě teď navedla na ještě další skupinu sluncat. Takové ty dle ní "užitečné idioty", kteří stojí mimo systém oněch neziskovek a štědře dotovaného akademického prostředí a pouze sluníčkově přikyvují. Co za nimi stojí, když ne ekonomické motivy? Podle mě strach a nezodpovědnost, nesebevědomí stejně jako u prvního druhu sluncat. Oni jsou ochotni všechny ty "sociology, kulturní antropology, absolventy humanitních, blízkovýchodních a afrických studií atd." skutečně uznávat jako elity a dát jim tak jednak pocit legitimity a "potřebnosti", jednak jim svěřit část moci a tudíž i zodpovědnosti za sebe sama. Dle nich ten "odborník" skutečně dokáže jakéhokoli migranta začlenit do jakékoli společnosti... protože je přece "odborník" a má na to školy. Navíc se tato nesebevědomá slunka snadno nechají zastrašit právě těmi radikálními a "potřebnými" - "koukej se k nám přidat, nebo ti vsugerujeme, jak jsi nenávistný a xenofobní a budeme tě za to trestat!". Někomu stačí počmáraná fasáda domu nebo výkaly rozmazané po zvoncích, aby jeho hlas umlkl a dotyčný rezignoval na svá politická práva v souladu se svými vlastními názory a svědomím. "Když budu hodný, nebudou mě moct zařadit k tomu Konvičkovi nebo té šílené Samkové a nechají mě na pokoji." Samková ovšem nikdy nikomu po baráku nečmárala a Konvička po nikom nevřískal "táhni, nácku", že... o hořících autech a do modra ztřískaných stovkách policistů raději nemluvě (německá to realita dnešní doby a důkaz, jak to sluncata myslejí upřímně).

Krátce řečeno: tohle nejsou sluníčka v pravém slova smyslu, ale v první řadě srabi. Nepoužitelní pro to, co nás nejspíš čeká, tak jako tak. Ale mohou zmizet do historie aspoň s pocitem, že zkusili být "hodní". Voda, do které už byli hozeni, aby aspoň zkusili pár temp, se jim asi stále zdá málo mokrá, proto ani nevolají po tom, aby jim někdo hodil záchranný kruh, spíše chtějí, aby záchranné čluny vypluly směrem od nich, protože oni jsou na tom přece dobře... 

Co napsat závěrem? Hlavně asi to, že jsem nesmírně vděčná za veškerou tu vzájemnost a solidaritu, která mezi nesluníčkovými lidmi i přes všechno sluníčkářské kvílení o opaku je. Ono kdyby totiž nebyla, nefunguje tu už vůbec nic a na nic se nedá spolehnout. Myslím, že si sluníčkových keců obecně nemusíme všímat. Nemusíme se nechat vnutit do pocitu studu za to, že jsme se nenarodili někde v zemi písku a kamení, kde každé ráno vříská muezzin svolávání k modlitbě. Můžeme být v klidu dál rádi za to, co tu máme - rozvinutou infrastrukturu, služby a zdravotní péči dostupnou prakticky všem, možnost vzdělávat se a realizovat v zaměstnáních, která přinášejí skutečný a hmatatelný užitek, vědomí, že můžeme po práci smysluplně trávit volný čas a nikdo nám do toho nekecá...

No a sluncata můžeme dál nechat žít v nehezkém vědomí, že například rozbolí-li je náhodou zuby, velmi pravděpodobně se dostanou pod ruku nějakému "náckovskému" zubaři... a ten už si bude vědět rady. Nechává mne to vcelku v klidu a ráda dotyčného dentistu potkám na nějaké nechutně "nacionalistické" akci, popřípadě na nějakém českém či moravském hradě nebo zámku, kam si vyjel na výlet místo přežvykování fermentované sóji a posílání svého "zbytečného" oblečení kamsi do řeckých táborů pro "uprchlíky". 

Mnohá "proč" v otázce, je-li islám s naší civilizací kompatibilní

Aneb ono to na besedě v Pardubicích od advokátky Kláry Samkové zaznělo dostatečně jasně:

"Žádá-li si pro sebe jakákoli ideologie, hnutí či uskupení jakékoli výhody či práva, s jejichž využitím by mohla nebo dokonce přímo hodlá upírat základní lidská práva někomu jinému, pak si tyto výhody a tato práva nemůže nárokovat a naopak za porušování lidských práv by tyto ideologie měly být trestány!"

Tak. Můžeme si to rozepsat v několika konkrétních bodech, které přímo ukážou kolizi islámu s naším právním řádem. Vybírat je budu čistě náhodně.

Tak třeba se u nás nesmějí týrat zvířata, pokud se ovšem neprohlásí, že se tak činí ve jménu nějakého božstva a ve prospěch jeho vyznavačů. Mohl by mi někdo vysvětlit, proč to tak je a čím mě má týrání zvířat obohatit? Případně jak mě má obohatit vědomí, že soused potřebuje konzumovat pouze rituálně podřezané krávy a drůbež? Je právo na svobodu vyznání nad právy zvířat? V tom případě proč je umožněno týrat jen určitá zvířata a jen při porážkách? Proč to rovnou nerozšířit na to, co se děje v zemích, kde jsou ti, kteří toto požadují, doma? Mám na mysli všechna ta veřejně ze skály shazovaná koťata a umlácené osly, kozy násilím topené v potoce, psy demonstrativně uškrcené nebo ukřižované, ovce používané jako sexuální fetiš... Kdokoli to dnes může v rámci svého náboženství žádat a praktikovat, pokud jednou věc postavíme tak, že je v otázce porážek ideologie nad právy zvířat, není v tom případě důvod, proč by ona ideologie nemohla chtít zasahovat do života zvířat i jinak. Mezi takto zlikvidovanými zvířaty a halal poraženou krávou nebo ovcí totiž není žádný rozdíl. Ostatně se tak u nás již děje - islám sem přivlekl jeden ze svých svátků, při kterém se jateční zvířata mohou podřezávat veřejně, tedy mimo prostor jatek a rozhodně ne k tomu určenými a školenými řezníky. Samozřejmě bez omráčení. Jak je toto vše kompatibilní se stále se zvyšujícími nároky na kvalitu provozu našich jatek i chovů zvířat, kde je každé pochybení medializováno, skandalizováno a sankcionováno?

V Pardubicích se hodně mluvilo o tom, jaká jsou práva ženy v u nás praktikovaném islámu. Připomínám, že stále ještě žijeme v zemi, kde se snažíme o větší zastoupení žen v politice, vědě a dalších oborech, kde se snažíme vyrovat platovou nerovnost (ženy u nás stále berou za stejnou práci o 22 % méně než muži), kde podporujeme ženy-samoživitelky, ženy-podnikatelky, aktivní seniorky atd. Ovšem pak tu máme islám a ten to má zcela jinak.

V první řadě vás donutí se zahalit, a to tak, že to nejdřív uděláte dobrovolně a později se budete bát halal oděv odložit kvůli tlaku komunity. Čili pro islám nesmíte svým oděvem vyjádřit jinou než neislámskou identitu. Žádné právo na sebeurčení - vše máte určeno islámem. Najděte si, jaký paragraf kterého zákoníku se k tomu vztahuje.

Pak vás coby ženu oddělí od mužů. Nejdříve v rámci mešity, pak se budou snažit (chtělo by se říci "samozřejmě marně", leč bohužel tomu tak být nemusí) o totéž v rámci vašeho soukromého života. Prosím vás, ukažte mi, kde v naší ústavě či jiné součásti našeho právního řádu je definováno, že na to jakákoli ideologie má právo? Náš právní řád pokud vím svět nedělí na mužský a ženský. Nebylo tomu tak vždy, bojovalo se celá staletí, aby tomu bylo aspoň tak, jako to máme dnes. Oddělování mužského a ženského světa se samozřejmě NEGATIVNĚ projeví jak na jedincích, kteří to praktikují, tak v případě rozšíření na celé společnosti, a konec konců i na těch, kteří něco takového vůbec umožní nebo tomu jen přihlížejí. Ostatně, to mi připomíná, že jistá strana TOP09 nedávno žádala přebalovací pultíky pro miminka na pánských veřejných toaletách... čili toto taky zrovna s islámem není kompatibilní. Půjdeme-li ještě více vlevo, směrem k Zeleným, ti zas mají představu, že by rozdělení na "mužské" a "ženské" třeba v otázce těch toalet mělo zmizet zcela, včetně panáčků a panenek na dveřích... Tak kdyby byli tak laskavi a milému islámu to vysvětlili, že chtějí, aby se pánové i dámy vyměšovali ve společných prostorách... včetně těch, kteří ještě nemají jasno v tom, zda vůbec jsou "pán" nebo "dáma"...

Dovedlo mě to k otázkám práv dětí. Protože jéje, ono nám islám v mešitě odděluje chlapce od děvčátek! Ono nám islám určuje, jak se budou děvčátka oblékat! Ono nám islám určuje, jak budou děvčátka a chlapci trávit volný čas a které zájmy a aktivity jsou pro ně "nevhodné"! Ono se nám islám cpe do výživy dětí, řka, že i pro muslimské dítko je rituálně podřezané kuře životní nutností a skvělou alternativou k vepřovému! Ono nám islám určuje chlapcům, jak se mají chovat k ženám, a to prosím jak k mladším dívkám, tak k dospělým ženám včetně svých vlastních matek! Že nejde o žádná pozitiva si již z podstaty islámu sami domyslíte, ostatně vše je snadno pozorovatelné na průměrné muslimské rodince objevivší se na veřejnosti, včetně rodin konvertitek. Takže opět: najděte mi v příslušných zákonech, kde je toto vůči dětem explicitně povoleno, resp. zda by toto nebylo trestné v případě, že by to nebylo konáno v rámci nějakého náboženství. Dejme tomu že by třeba učitelky v mateřských školkách nutily chlapce a dívky hrát si odděleně, nějak speciálně se oblékat (řekněme rukavice ve třídě, o praktičnosti hidžábu pro malé holčičky se totiž bavit nemusíme), zakazovaly jim něco konzumovat, X dětí by vyloučily z besídky, protože vyznávají náboženství Y... Máte? Nebo spíš jako já vidíte toho rozezleného rodiče poštěkávající na učitelku, že jeho drobátku bylo ublíženo na jeho právech?

O čem mám psát dál? Polygamie nebo omezování osobní svobody? K tomu prvnímu: ano, je to u nás trestné, a ano, islám to u nás praktikuje. Jednoduše tak, že milý muslim nemusí nikde přiznávat nebo hlásit, tím méně dokazovat, kolik manželek vlastní, stejně tak k tomu nikdo nenutí ani muslimky. Muslim si sem tedy v klidu může dovézt svou první ženu odněkud z Kábulu nebo Dubaje a nikdo nemusí vědět, že jde o jeho ženu, může ji vydávat za sestru, sestřenici nebo vůbec nepříbuznou osobu... dokonce takových manželek může dovézt klidně celé stádečko, má-li tu potřebu, včetně případného potomstva. A zrovna tak tady to stádečko může nechat vegetovat a ještě ho jít doplňovat místními konvertitkami a jejich společnými (samozřejmě po otci muslimskými) potomky... protože islám kašle na to, aby vzájemné svazky legitimizoval před světskou mocí. Pro něj je nejdůležitější komunita, před kterou ten svazek uzavírají, resp. která jej má moc i ukončit. To znamená, že tu máme páry oddané pouze dle muslimského práva. Tedy páry - jak jsem již uvedla, jde o celé sítě rodin o 2-3 manželkách, které o sobě ani nemusejí vědět, neboť nesdílejí stejnou domácnost (pokud to ovšem není zvykem v jejich zemi původu a nepřenesou tento zvyk i sem), se společným "majitelem" lovícím další plodnou konvertitku kdesi na druhém konci republiky, případně v zahraničí... Je-li vám to málo, pomněte, že do podobného způsobu výkonu sňatkového práva v islámu patří i oddávání nezletilých děvčátek výrazně starším mužům... protože konec konců, kdo to kdy bude jak kontrolovat a kdo komu dokáže, že byla dvanáctiletá Ajša provdána v mešitě nějakému šedesátníkovi? Nikdo z komunity nikdy nebude žalobcem před světskou, tedy neislámskou výkonnou a soudní mocí. Souhlasí s tím úplně všichni z komunity, lhostejno, za jak umírněné či dokonce progresivní se považují.

Ad omezování osobní svobody: už jsem tu psala o tom zahalování, kontrole vaší výživy, trávení vašeho volného času, výchovy vašich dětí, formování vašich vztahů s druhým pohlavím... Jenže musím zopakovat i to, co už jsem v některém z předchozích blogů uvedla, totiž že islám nemá problém ani s omezením svobody pohybu a shromažďování. Prostě si ten muslim tu svou manželku přiveze, pořídí skromný byt kdesi v Horním Zadku mimo Prahu a tam ji, zcela izolovanou od muslimské komunity i (kvůli jazykovým, kulturním a sociálním bariérám) od veškerého dění mimo čtyři stěny nechá přežívat. Dotyčná má pouze korán, svého Abdula, který se občas objeví, a případně děti. Připomínám, že to není skutečnost, kterou bych si tu vycucala z prstu, ale holý fakt, na který jsem narazila v jednom z oficiálních sociologických průzkumů týkajících se muslimské komunity u nás, přičemž tento průzkum byl proveden pro ministerstvo vnitra (sic!). Prostě výzkumník nejméně v jednom případě zjistil, že když by chtěl mluvit s některou konkrétní muslimkou, její manžel ho k ní nepustí, protože žijí tímto způsobem a celá komunita (resp. ta část z ní, která o tom ví) to akceptuje. Zda to onen výzkumník hlásil na policii je jiná otázka... já bych tedy snad raději oželela výsledky dalších výzkumů provedených tímto člověkem, který by pochopitelně přišel o důvěru u muslimské komunity, než si představovat nějakou Karimu chodící z obýváku do kuchyně a zpět kdesi v Klatovech. Toto opravdu není zjištění, na které by člověk mínil narazit při čtení běžných akademických výzkumů či dokumentů týkajících se veřejné správy.

Zkrátka vážení, dosti již. Máme tady tisíce právníků, množství soudců včetně ústavních, tisíce celostátních i lokálních politiků, kteří se nudou šťourají v zadku až po loket, zatímco se tváří, že se jich toto porušování našich základních právních pořádků netýká. Čímž se pochopitelně stávají spolupachateli jak na obětech současných, tak budoucích.