Nu, nechme volby
volbami. Pořád je tu totiž vrstva lidí, kam téma islám ještě
vůbec neproniklo. Kam nedosahují svými prsty ani Bloci, ani Úsviti
(kdyby o tom ovšem měli zájem) a ani IVČRN. Pochopitelně ani
jiné další, proti migraci se stavějící, lidově se tvářící
a náměstí občas zaplňující subjekty. Hovořím především o
vrstvě žen. Nikoli ovšem těch upachtěných „naštvaných
matek“, sdílejících od plotny fotky s fejkovými migranty, což
je jejich maximum. Mám teď na mysli jiný typ žen – silné
ženské z byznys sféry, profesionálky v mnoha oborech, úspěšné
podnikatelky i absolventky a studentky rozjíždějící svou
kariéru, které nechtějí skončit v rádoby lidumilně a
lidskoprávně se tvářících neziskovkách přisátých na státní
a norský cecek, ženské na mateřské, které zároveň studují či
rozjíždějí vlastní podnikatelský byznys, vědkyně, pedagožky,
publicistky, koučky a školitelky, lékařky, ekonomky, manažerky
velkých i menších firem (včetně těch s mezinárodním
přesahem), lokální političky či jejich asistentky... Tohle
všechno je lidský materiál, se kterým dosud v oblasti islámu
nebylo pracováno, a který se přitom někde v pozadí přirozeně
stýká, vytváří svá vlastní uskupení, spolupracuje a
komunikuje a řeší i to, co řeší všichni ostatní. Mnohé tyto
ženy přitom mají s islámem své zkušenosti, právě proto, že
to nejsou ty, které by seděly doma u plotny, ale protože podnikají
pracovní cesty do zahraničí včetně muslimských zemí a mají
tam už třeba své kontakty. Takže těmhle ženám není mnohdy ani
třeba vysvětlovat, co znamená islámské zahalení či proč jim
muslimský klient nemůže podat ruku, mají za sebou třeba i nějaký
ten zážitek s Abduly z egyptských pláží, občas nějaký ten
případ „můj Abdul je jiný“ syndromu, který naštěstí pro dotyčnou dopadl dobře...
Tyhle ženy budou
mít také možnost se do islámoklasmu zapojit. Klára Samková pro
ně zakládá ženský spolek nazvaný Éra žen, ve kterém, jak sama říká, chce „ukázat ženám, jak ten feminismus má
vypadat“. Jedním z bodů ve stanovách je mimo jiné i podpora
muslimek a exmuslimek u nás i v cizině. Pochopitelně že se
nebudou podporovat ty muslimky, které jsou v islámu usalašené a
ono „podřízení se Alláhu, Mohammedovi, manželovi a veškerému
mužskému pokolení“ jim vlastně vyhovuje tak, že nevidí nic
jiného... rovněž ty, které islám propagují (speciálně přes
neziskovky a poloneziskovky typu již zmíněných Norských fondů,
vládních mediálních programů zaměřených na šíření islámu
atd.), budou mít u Kláry prostě smůlu. Na řadu ovšem přijdou
ty, které chtějí islám opustit, popřípadě tak již učinily, a
mají potřebu o tom svět informovat a islám patřičně
zkritizovat. Zkrátka ony oběti islámu ženského pohlaví.
Maminky, kterým se tak úplně nelíbí, že musejí svým dcerám
rvát na hlavu šátek už v jejich čtyřech letech a v deseti je
„provdávat“ za padesátileté ženichy. Ty, co jim hrozí
zohavení jen proto, že navázaly bližší vztah s nemuslimem. Ty,
které musejí fungovat jako druhé a třetí spolumanželky jednoho
majitele. Ty obřezané, v manželství znásilněné. Ty, které už
nikdy neviděly své děti, protože je nějaký „strejda“ kdesi
v Pákistánu, Sýrii nebo Afghánistánu vzal s sebou na migrační
cestu do Evropy a u nejbližšího hraničního přechodu je opustil,
nechal se utopit nebo protloukat se Evropou, jak chtějí...
Zájemkyně, kterým
se nelíbí, že veškerý současný feminismus právě takovéto
oběti islámu vytváří, popřípadě tvoří české či lokální
alternativy k témuž či takové politicko-ekonomicko-společenské
prostředí, které by vznik těchto hrůz dokázalo spíše podpořit
než mu úspěšně čelit, mají možnost Kláru Samkovou coby
předsedkyni nově vzniklého spolku kontaktovat a dozvědět se
více, seznámit se se stanovami a zapojit se dle svých sil,
možností a schopností. V Éře žen se nepojede hierarchický boj,
ale spíše networkingový systém podpory konkrétních projektů
konkrétních žen. A to tak, aby došlo k ekonomickému, politickému
a společenskému osamostatnění žen. Protože co si budeme
povídat, oběti islámu i samotný akt jeho šíření padají na
vrub mužů, včetně těch nemuslimských. Podíváte-li se na
českou politiku odshora až dolů, je to tam samý chlap... který s
islámem nedělá nic a islám s jeho důsledky nedělají nic zase s
ním – v lepším případě jim to je u otvoru zcela, v horším
jim představa jakkoli podřízené a ponížené ženy lechtá ego podobně, jako když komandují svou sekretářku nebo kolegyni na nižší pozici.
Takže to prostě
půjde jinak. Nebudeme si tu zvykat na to, že je vlastně fajn mít
muslimské sousedy jen proto, že pan politik chce mít novou vilu a
že nad sebou nesnese žádnou šikovnou ženskou. Tratí-li v boji s islámem ženy více než muži, pak je logické, že se budou i
bránit daleko více. Panu politikovi, manažerovi nebo řediteli
nehrozí znásilnění, nikdo s ním nejedná jako s odpadem jen na
základě jeho pohlaví, nikdo mu nepřikazuje, jak se má oblékat,
nikdo ho kvůli manželství a dětem nenutí konvertovat, nikdo ho
za to, že byl znásilněn, nechce zavírat do vězení, nikdo ho
nenutí sloužit své manželce tak, jako musí muslimky sloužit
manželovi. Nikdo mu nemrzačí genitál s příkazem "ty si nesmíš užít sex a při porodu musíš trpět xkrát více než ostatní". Takže nezájem u nich je vlastně přirozený. S
muslimskými spolupracovníky se vždycky nějak domluví, no a že
si jejich kolegyně musí vzít na hlavu šátek a nesmí bez
mužského doprovodu ven... to přece zvládne, je to v té zemi
normální a ty kšefty za to stojí. No, nestojí. Tenhle obchod s
bílým masem v soft verzi se tu podporovat nebude. Žádné
otrokářství bílých mačů v kravatách. A když píšu „žádné“
a jsem zároveň ženou, neznamená to vůbec „zítra možná ano“,
ani „dostanu nové boty a kabelku, aby to bylo ano“. Pánové už svůj boj
s islámem za ta staletí předvedli, výsledkem je pouze víc
muslimek i nemuslimek pod bičem islámu, zatímco pánové spolu s muslimy sedí
v zasedačkách velkých korporací nebo ve vládách a
zastupitelstvech evropských států a měst. Někdo se musí aspoň pokusit
jim ten účet za takto tristní výsledky vystavit.
Islámoklastku samozřejmě v onom spolku najdete taky. Ne snad, že by byla takovou horlivou feministkou od přírody, chraň Bůh, ale až na drobné výjimky, kdy se jí spolupráce s pány muži chtějícími bojovat s islámem skutečně vyplatila, dařila a výsledky přinášela, vlastně ani nemá vzhledem k výše uvedenému jinou možnost. Jde o minimalizaci energetických i ekonomických ztrát a maximalizaci zisku a efektu. A za Klárou Samkovou jde proto, že ví, že ona si ty výsledky zařídit dokáže. Že nebude marnit čas postáváním před hospodami s cigárem ani lezením do zadnic těch, kteří se zdají být pro boj s islámem politicky vhodní. Že její maximum je úplně někde jinde než bezduché sdílení převzatého obsahu na facebooku i jinde. Že je s to ženy z výše popsané sféry oslovit, hovořit k nim jazykem, kterému porozumí a dokázat je zapojit do konkrétních projektů či je podpořit v těch jejich. Že když jí člověk pošle nějaký islámoklastní materiál, studii atd., může si být jistý, že ho nezavře do šuplíku, ale že si ho aspoň přečte a většinou i určí, jak se s ním naloží dál, případně ho schová pro další použití a doplní o další odkazy na s věcí související témata, osoby či materiály. Taková ta vědecká práce, které bohužel ani člověk s docentským titulem nebyl schopen.
O tom, že má Klára Samková potenciál k takovým věcem, jako je vytváření politických programů, nebo že už z titulu svého povolání sleduje vývoj české, evropské i světové legislativy, což se pro boj s islámem musí také použít, už jsem myslím psala několikrát. V praxi si to představte třeba tak, že když na ni vybafnete například heslo "rodinné právo", ona je s to sednout a ve vlastním volnu zdarma za poměrně krátkou dobu vytvořit kompletní návrh politického programu zahrnující takovou legislativní úpravu, která by a) pomohla vytvořit prostředí šíření islámu bránící, b) odstranila i další negativní jevy spojené se současnou nekvalitní právní stránkou daného tématu, c) ušetřila státu i jednotlivcům nemalé peníze. Je-li tu někdo další takový, měl by urychleně vylézt na světlo Boží a připojit se k témuž s cílem "islám tu taky nechci". Jinak se totiž pořád točíme v kruhu, zda se naše společnost ekonomicky a sociálně rozpadne ještě předtím, než islám získá nadvládu, nebo až poté. A samozřejmě - tyhle věci není dobré nechávat jen na Kláře samotné. Její lidské síly a zdroje nejsou nevyčerpatelné.
Můžu se tu zalamovat nad zkušenostmi, které jsem s některými rádoby islámoklastními pány učinila. Nad takovými, kdy jedním dechem tvrdili, že za mne bojují, aby mne islám nezotročil, a zároveň byli s to o mně (či jiných ženách) šířit neuvěřitelně sprosté lži - s kým údajně spolupracuji, komu donáším, s kým se stýkám, komu co posílám, možná i s kým vším spím, co jím, jestli sportuji nebo jak trávím volný čas... Zkrátka jak se mám chovat, abych jim vyhovovala. Jak jsem psala dříve - považuju to ovšem za soft verzi islámu samotného, a proto s tím i s pachateli naložím tak, jak zaslouží. To, že hodlám bojovat s velkým problémem zvaným islám neznamená, že si domů budu nosit tyhle malé uhlíky a budu se jim přizpůsobovat a zvykat si na ně. Natož abych jim říkala "naše české pánské teploučko" a někde to propagovala. Svou budoucnost si určím sama, tak, jako si ji zcela přirozeně ze své "pánské podstaty" určují oni, aniž by o tom s někým museli diskutovat. Nejsem jim podřízena. O ženách, které se jim podřídí dobrovolně, se myslím taky nemusím bavit, jejich konce nejsou o moc lepší než žen ze Saúdské Arábie, zahrabaných po pás do země a ukamenovávaných k smrti právě takto slabými chlapy. Ať se snaží samy, aby to tak nedopadlo.
