____________________________________
Často se hovoří
v souvislosti s aktuální situací o strachu. Čeho se bojíte vy?
V první řadě to není islám. Jak říkám, tam jsem se bála jen
jednou, když na mne mohly letět ty kameny před izraelskou
ambasádou. Pak už jsem si začala dávat pozor, resp. začala
mapovat, na co si v jeho případě mám dávat pozor. A dnes už
tedy to, že vím, co nechci a proč, neznamená, že se toho bojím.
Odmítání nerovná se strach, ostatně to bychom každého politika
mohli nazvat nějakým -fobem, stejně jako jeho voliče. Já ta
videa veškerých negativ souvisejících s islámem z nějakého
důvodu většinou zvládnu dokoukat. Lhostejno, jestli se krk
podřezává koni, krávě nebo člověku. Vše bez omráčení.
Dokážu si číst příběhy znásilněných muslimek, obřezaných,
poslouchat vyprávění exmuslimek (a to nejen českých) a
exmuslimů... Prostě to beru jako fakt, jako danou věc, jevy, které
se právě teď dějí nebo se staly. A na které je potřeba
reagovat, ideálně tak, aby se už neopakovaly a nešířily.
Čeho se bojím? Možná toho, že se proti islámu nepodaří nalézt
účinné prostředky boje a použít je včas. Že se zkrátka ta
naše společnost nezkonsoliduje a bude donekonečna ustupovat tak
dlouho, až najednou zjistí, že je vlastně islámská. Ono to
vlastně třeba už ve Francii proběhlo – zákaz burek a nikábů
je sice hezká věc, ale oni si zároveň vymysleli, že na
veřejnosti nebudou ani symboly jiných náboženství, takže třeba
zmizely křížky ze stěn škol... čili původní křesťanství
ustoupilo islámu. A islám i přes ten zákaz burek postupuje,
nemělo to vliv na počet mešit, na přistěhovalectví
z muslimských zemí, na to, jestli se jim přistěhovalci z
první nebo třetí generace radikalizují a útočí na nemuslimy,
zapojují se do Islámského státu, konec konců ani na fungování
samotné muslimské komunity (třeba na polygamii, sňatky
nezletilých, týrání žen...). Takže obavy mám spíš z toho, že
ten boj bude takhle nedůsledný. Že nemuslimských obětí bude
zbytečně mnoho a boj se zbytečnými chybami nadměrně protáhne.
Myslíte, že
Evropa, která je postavena na demokratických principech, kam
mimochodem patří i svoboda vyznání, přistoupí na nedemokratické
změny?
V téhle otázce máte příliš mnoho proměnných, resp. termínů,
které je třeba definovat, než bude možné odpovědět. Takto je
navíc ta otázka značně manipulativní, což ovšem víte.
Nicméně:
1. Co je to „Evropa“? Jenom EU? Nebo jste ochotný do Evropy
počítat i část Ruska a země geograficky na území Evropy, ovšem
mimo EU? Evropská unie je navíc v první řadě jen smlouva.
Dohoda států o tom, že něco nějak bude fungovat. Není to
konstanta, bez které by se přestal točit svět a státy by bez ní
přestaly fungovat. Umím si představit možnost smlouvy či spíše
smluv úplně jiných. Takových smluv a svazků už v Evropě v
historii bylo... a stále je i mimo rámec EU.
2. Evropa jako kulturně-společensko-geografický okruh a
společenství lidí, založený na Listině základních práv a
svobod, která mimochodem vychází z křesťanského Desatera (s
čímž ani židé na jejím území nemají problém, stejně
jako ateisti). To jste asi myslel těmi „demokratickými principy“.
Otázkou je, jestli za těmi demokratickými principy vidíte i tu
krev a ty mrtvé, které to stálo, než jsme se k tomuhle po staletí
dopracovali. Nejsem si tím tak úplně jistá. Každopádně
v Evropě jako takové problém nevidím, pokud se do ní ovšem
nezačne šťourat nějakým sociálním inženýrstvím. Pokud se
nezačne tvrdit, že „rodina = rodič 1 + rodič 2“, pokud se
Bavorákovi hrdému na své klobásy a pivo nezačne tvrdit, že
vlastně nemá být na co hrdý, protože je v první řadě
„Evropan“, a nenahradí se mu klobása halal kebabem... zkrátka
pokud se jednotlivé státy a jejich obyvatelé nezačnou nutit k
nějakému kolektivnímu sebemrskačství a upřednostňování
druhých na úkor sebe sama. Jednu věc je taky potřeba říct, a
sice to, že naše demokracie, byť s mnoha chybami a stojící
tedy na těch mrtvolách našich předků a podpořená LZPS, je
velmi lákavá pro ty, kteří v demokracii nežijí a LZPS
neuznávají a kteří se jí po příchodu sem přesto chtějí
dovolávat jako prostředku ochrany.
3. Ty „nedemokratické změny“ byste asi měl specifikovat. Jinak
je to zas na mně a nebude se vám to líbit. Spousta
nedemokratických „změn“ totiž už v Evropě probíhá bez
ohledu na to, co si o tom samotná Evropa myslí. Ti, co je
provádějí, se jí neráčili zeptat nebo s ní vůbec počítat
jako s vhodným partnerem do diskuse. Je snad na polygamii,
sňatcích s nezletilými, obřízkách žen, znásilňování
muslimských manželek, vše prováděno v rámci celého systému,
něco demokratického? Opak, tedy že se tak neděje v rámci celého
islámského systému, mi můžete zkusit tvrdit, až za to nebudete
placený, do té doby si svůj názor ponechám a budu s ním
zacházet jako s faktem, ostatně prověřeným právě mnohými,
kteří s tím mají své zkušenosti a nemají z toho na rozdíl
od vás pražádný užitek.
4. Pravděpodobně jste těmi „nedemokratickými změnami“ myslel
to, jakým způsobem Evropa zareaguje na islám. Nu, zatím se o to
snaží těmi demokratickými. Volby, protestní shromáždění,
petice, sdílení informací. Vše plně legitimní, legální a
demokratické. Zatím ovšem bohužel nepříliš účinné... prostě
proto, že islámu se v této demokracii stále docela dobře daří
fungovat dle svých vlastních norem a principů. Ví, že v rámci
demokracie jsme spíš schopni zničit sami sebe (resp. ty, kdo by
proti němu vystoupili jako proti nepříteli), než se proti němu
účinně postavit a ohrozit ho. Takže ať dělám, co dělám, a ať
chci nebo nechci, čím víc se s islámem seznamuji, pročítám si
texty vycházející z mešit i z úst a klábosnic jejich
návštěvníků, vychází mi z toho bohužel jediné: Evropa nebude
mít na vybranou. S právem šaria, které je neoddělitelnou
součástí islámu, nelze účinně bojovat prostřednictvím
právního systému, který si po těch očistných a krvavých
staletí trvajících sebeformujících procesech došel do stadia,
že některé ohavné činy je schopen vůbec definovat a postihovat
pouze v rámci jednotlivostí, ale už ne systému. Právě na
příkladu islámu je tahle chyba dobře vidět: chcete-li „řešit“
islámské domácí násilí, čekáte (stejně jako u neislámského),
že to ta žena nebo někdo jiný sám oznámí... co když to ovšem
neoznámí, protože součástí její osobní i kolektivní
identity je to, že má takové jednání snášet, protože jinak
nebude vůbec považována za člověka? Toto je nejvyšší
norma islámu, resp. jedna z nich, každý muslim se tomu má snažit
přiblížit. Počet těch, kteří tak nečiní, je irelevantní,
jednak oproti těm, kteří tak naopak činí, jednak kvůli
existenci té normy samotné. A takových norem je islám plný, v
podstatě stačí vzít si tu naši demokratickou Listinu základních
práv a svobod a dát před ni záporné znamínko – a už nemusíte
složitě louskat islámskou trilogii (korán, sunna a hadísy) a
řešit jejich výklady, stáří a tudíž platnost jednotlivých
veršů atd. Stačí si připustit možnost, že by něco takového
vůbec mohlo existovat – ne že bych věřila, že to zvládnete,
když jste placený za pravý opak, ovšem nepíšu to jen pro vás.
5. Není i vyhlášení války náhodou demokratickým aktem? Mám za
to, že náš právní řád na to pamatuje a poměrně přesně
specifikuje, co v dané situaci dělat a nedělat. I v dobách míru
tam ostatně máte věci týkající se ochrany státní suverenity,
území, národních zájmů... Otázkou je, jak to tedy bude proti
islámu účinné, jak jsem už napsala. Stejně tak demokracie v
případě války počítá s určitým nezbytným omezením
občanských práv a svobod. Demokracie není donekonečna se
rozpínající vesmír, ve kterém je vždy umožněno naprosto vše.
Má své limity a umí se omezit i směrem dovnitř. Už dnes
navíc jsme na svých svobodách často omezeni, aniž bychom příliš
protestovali. Neustále jsme monitorováni kamerami, počítáme s
tím, že kdokoli může podle mobilu zjistit naši aktuální
polohu, dobrovolně odevzdáváme své osobní údaje i těm, komu
nemusíme, jsme si vědomi, že naše mailové a textové zprávy
nečte pouze adresát...
