____________________________________
U
nás například máme různé skupiny, které protestují proti
interrupcím, například někteří katolíci. Nemyslíte, že kdyby
se projednával zákon na toto téma, jednali by podobně? Že by se
snažili protestovat proti tomu, co není z jejich pohledu přirozené,
pořádali demonstrace? Nejsme ve chvíli, kdy se bavíme o islámu,
hysteričtější a přísnější?
Jsem nepraktikující křtěný katolík, jsem
produktem toho, že moje máma už na interrupci nemusela (byla na ní
dvakrát ze zdravotních důvodů), jsem zastánkyní možnosti jít
na potrat a zároveň jsem loni byla i na jednom z Pochodů za
tradiční rodinu, tedy s těmi katolíky (a dalšími lidmi), které
zmiňujete. To jen tak na okraj, přeberte si to. Nicméně k otázce:
raději budu jednat s těmi protestujícími katolíky, než s islámem. Ono totiž s těmi katolíky (či jinými křesťany, ev.
židy) zvládnu i s těmi protesty fungovat daleko lépe. Mám část
příbuzenstva na jižní Moravě, tudíž poměrně ortodoxní v
katolické víře, i prarodiče ještě nedávno chodili v neděli do
kostela na mši. Takže ověřeno. Já prostě nemám pocit, že
islámu dlužíme nějakou spravedlnost nebo férovost. Hysterie je
ovšem zbytečná, zdržuje. Takže ano, bez problému se pobavím s křesťanem o tom, proč nechce potraty. Možná nakonec zjistím, že
to je třeba i kvůli tomu, aby nás na boj s islámem bylo dost. Aby
nás islám nepřečíslil. Proč jsem vůči křesťanům takto
benevolentnější, krom již uvedených důvodů? No, už jsem to
psala: Evropa dluží křesťanům jednak celou demokracii, jednak to
v historii byli vždy křesťané, kdo Evropu proti islámu ubránil
(díky, Jane Sobieski). Je dobré si uvědomit i to, že jsme spolu s
Estonskem bráni jako nejsekulárnější stát Evropy – přesto
fungujeme jak s křesťanskou menšinou u nás, tak s ostatními
křesťanskými státy, které kolem sebe máme. A oni fungují
s námi. Necpou nám své kostely a hostie a mešní víno a půsty a
svěcenou vodu. Místo toho se tyhle věci staly organickou součástí
našeho kulturně-historického dědictví a my jejich hodnotu
uznáváme, aniž bychom museli každý den lézt do kostela. Jinými
slovy: kdyby si církevní památky měly udržovat samotné církve,
resp. věřící, možná by jich tu moc nezbylo... ovšem ono se na
nich podílejí i nevěřící, aktivně a dobrovolně. Jste-li
restaurátorem obrazů, pravděpodobně jednou po nějaké té
kostelní fresce matlat budete, ať věříte nebo ne.
Jak by to ovšem dopadlo, kdyby kolem naší
ateisticko-křesťanské země byly islámské státy? Hůř než v
Izraeli. Ateista je pro islám méně než žid. No a pokud jde o
křesťany... ti by se asi v tak malém počtu islámu podřídili.
Už dnes s nimi nic nedělá to, že muslimové vnímají Ježíše
pouze jako jednoho z proroků, navíc nedokonalého (to byl až
Mohamed), že neuznávají Trojici Boží, o Desateru už jsem
psala... stejně jako o tom, že byly doby, kdy to křesťanům
naopak vadilo velmi.
Na FB obecně vystupujete jak proti muslimům, tak uprchlíkům.
Jak ty dvě skupiny vnímáte a proč se vůči nim vymezujete?
Vyznavače islámu a svůj vztah k nim jsem už
definovala dostatečně. Teď tedy vaše oblíbené téma: uprchlíci.
Kteří? Nedá se objektivně a spolehlivě definovat, kdo je
uprchlík před válkou a kdo ekonomický migrant, případně
islámský trojský kůň, tedy terorista. Jediným zdrojem informací
jsou jejich osobní výpovědi. Uprchlík před válkou nemá
doklady, protože prchal, když mu na dům spadla bomba, ekonomický
migrant je nemá, aby mohl tvrdit, že mu na dům spadla bomba,
terorista je nemá ze stejného důvodu. Dobrovolníci na hotspotech
pomáhají všem třem skupinám bez rozdílu, plačte nad tím,
jak chcete. Jistě že v určitých regionech je válka, která
vyhnala miliony lidí. Tím pádem se to třeba nedá srovnávat se
situací, kdy z komunistického Československa prchali lidé. Tady
válka nebyla. Co tedy s těmi uprchlými miliony? Z domova jim
mnohdy nezbylo nic, prchat ve skutečnosti nechtějí, celé rodiny
jsou rozdělené, bez majetku, ženy jsou cestou znásilňované (co
si budeme povídat, muži taky), nuceni k otrockým pracem... Tohle
je fakt katastrofa, která se snad s ničím v historii nedá
srovnat. Zvládla by Evropa postarat se byť jen o tuto masu lidí,
kteří třeba ani nemají krom přežití žádné další požadavky
a nároky, aniž by se sama nezhroutila vyčerpáním? Kolika tisícům
znásilněných jste pomohl vy sám a za svoje? Přispěl
jste na léčbu nemocí, které jsou už v Evropě dávno
vymýcené a s uprchlickou vlnou znovu přicházejí? V České
republice jsme totiž na tom tak, že pokud vám těžce onemocní
byť jen jediný člen rodiny, ta rodina to nemusí psychicky,
fyzicky a ekonomicky ustát. Většinou to vyřadí z práce i dalšího života matku, načež se od rodiny odtrhne otec a celá
rodina jde ekonomicky do háje. Přidal byste do této situace
ještě deset dalších lidí v nouzi pro každou rodinu? Nechal
byste je žit s pocitem, že na vozík pro jejich syna nebo důstojný
pohřeb jejich babičky nejsou peníze, protože je potřeba nejdřív
vyřešit epidemii nějakých nemocí, přivlečených sem migranty?
Chcete, aby ta máma, běhající kolem
své vlastní nemohoucí mámy, ještě myslela v rovině „ale
aspoň na tom nejsme jako Ahmed, kterému vojáci zastřelili ženu“?
Asi ano, zatím jste totiž schopný o
té mámě šířit přímo neuvěřitelné prasárny, jen aby se
podvolila vašim názorům a hlavně vám toho Abdula upřednostnila
přes sebou a svou rodinou a patřičně zasponzorovala. Jste
ochoten řešit její vzdělání, politickou orientaci, pitvat její
kontakty s islámem... Celý tento rozhovor je jen o tomhle a víme
to všichni. A tak to nakonec budete vy, kdo tímhle tlakem
donutí tu mámu nechat
ty uprchlíky umírat hlady před jejími dveřmi. Vykašlal-li
jste sena
ni, vykašle se vám zas ona na ty, na které prstem ukážete jako
na potřebné.Ponížil jste ji v
situaci, kdy měla už sama co dělat, aby to zvládla. Byl jste živ
z toho, že někdo tyto situace nezvládal. Zkuste
si na to vzpomenout, až vám přijdou jakékoli následky zaklepat
na dveře.
Říkáte,
že to množství uprchlíků nejde zvládnout. Statisíce jich tu už
ale jsou a prochází azylovým řízením. Řada z nich tu také
zůstane. Jak byste postupovala vy?
Jak jsem už psala – nedá se spolehlivě
určit, kdo má na azyl nárok, takže ho získají i ekonomičtí
migranti a teroristé, tedy i ti, před kým ti skuteční uprchlíci
prchají. Nelíbí se mi to, což je logické – asi nikdo v době,
kdy psal onu mezinárodní úmluvu o poskytování azylu a donutil ji
evropské státy podepsat, tehdy netušil, že se tyto tři skupiny
takto promísí a jejich počet tím bude takto zmnožen. Tím méně
pak kdo předpokládal, že by od žadatele o azyl hrozilo jakékoli
bezpečnostní riziko, do čehož počítám třeba i to riziko
zavlečení dávno vymýcených nemocí. Zapomněl jste (tedy
nezapomněl, nechtěl) zmínit i další věc: že v Evropě zůstanou
i ti, kterým azyl nakonec udělen nebude. Co taky s nimi může
jiného Evropa nebo ten který stát udělat? Letadla a lodě, která
by odmítnuté žadatele o azyl vracela kamsi „zpět“, mají jen
omezenou kapacitu a na rozdíl od cesty sem by tuhle zpáteční
cestu musela hradit samotná Evropa či jednotlivé státy – které
se navíc tak jako tak budou muset postarat o ty, kterým naopak azyl
udělen bude. Takže nám tu dojde a) k totálnímu
rozvratu právního řádu, kdy v Evropě budou statisíce lidí,
kteří tu nemají svůj pobyt legalizován, přičemž s tím nikdo
nebude moct nic dělat, b) ke kolapsu ekonomik evropských států –
mnoho z nich je dnes v zoufalé ekonomické situaci a tady jim přijde
další zátěž na takových 30 let dopředu. Já prostě
neočekávám, že skutečný uprchlík s post-traumatickým
syndromem z války se dokáže během jednoho roku zkonsolidovat,
naučí se jazyk na použitelné úrovni a rozpomene se na svou
profesní kvalifikaci a začne podobnou práci vykonávat i u nás.
Získání kvalifikace nové stojí další čas a bude při tom
značně znevýhodněn oproti původním obyvatelům. Kolik Evropa
potřebuje nekvalifikované pracovní síly? Opravdu sem přichází
takové množství různých odborníků, lékařů, techniků atd.,
jak se nám tvrdí? A ani to nemusí být zrovna pozitivum, viz moje
zkušenosti výše.
Jak bych postupovala já? Těžká otázka,
nemám zas takové životní zkušenosti a nevyznám se v právních
systémech a v otázkách udělování azylu. Navíc vím, že ti,
kteří jsou ohroženi na životě, v místech konfliktů stále
ještě zůstávají, protože se nemají jak dostat do bezpečí.
Místo nich tu tedy budeme mít tu část skupiny příchozích,
kteří jsou ekonomickými migranty, případně přímo škodnou.
Říct se musí i to, že se může radikalizovat a škodnou stát i
část příchozích z relativně a původně bezproblémových
skupin, případně jejich potomstvo. Řešit se musí i to, že už
dnes po Evropě pobíhají statisíce bezprizorních
migrantských dětí. Jsme do této situace prostě těmi migranty
vrženi, jak správně poznamenala loni na konci léta Klára
Samková, přicházejí sem s myšlenkou „tak jsme konečně
tady, dělejte s námi něco“...
Co tedy dělat? Postarat se jim jen o pouhé
přežití. Základní potraviny, základní typ bydlení, základní
lékařská péče. Prostor určitě nebude na to, aby mohla být
zachována jejich kulturní či náboženská identita, konec konců
jim jde o to, aby přežili, o nic víc. Mešity i kostely nechali
doma, tady prostě nejsou v takovém počtu, aby je mohli využívat,
a na nové peníze nebudou. Jak je začleňovat dál, když každý
může pocházet z jiného prostředí, jiné sociální třídy, být
v jiném psychickém stavu atd.? Máme na to dost lidí? Nejsem si
tím jistá, třeba studenti sice studují pedagogické fakulty, ale
odcházejí pak mimo obor, bez ohledu na to, kolik se jim přidá,
což taky nejde donekonečna. Takže nebude nikdo, kdo by jim
neustále stál za zadkem, učil je jazyk, učil je fungování
místní společnosti (dokázal byste jít do banky v Japonsku nebo
si něco vyřídit na úřadě v Chile?), pak jim předal
nějakou profesní kvalifikaci... Od začátku říkám, že tu budou
desetitisíce lidí celé roky sedět na zadku, necháni napospas
sami sobě. S tím nic neuděláte ani vy, co před tím strkáte
hlavy do písku. A nezvládnete ty lidi, až to pak sami se sebou po těch letech nevydrží. Už teď je nezvládáte, nevšimla
jsem si, že byste každý rok na Silvestra jezdil do Paříže hasit
hořící auta na předměstích, zapálená někdejšími migranty.
Přišli do Evropy. Nikde není psáno, jak
dlouho zde přežijí. A jak zde zemřou. Vás varianta, že to
pro značnou část z nich nemusí být vůbec hezké, zatím
příliš děsí na to, abyste si ji vůbec připustil. Já už jsem
dál a přemýšlím, kolik místních to odnese spolu s nimi a jak
ztráty minimalizovat.
