Nu, časy se tedy změnily. Negativní momenty se jako jednotlivé stružky a potůčky slily do jedné veliké řeky a já zjistila, že jsem coby člen onoho spolku byla klamána, a to od samého začátku, vědomě a záměrně. Ještě jsem k tomu přispívala sama, když jsem delegovala část své zodpovědnosti na ty, kteří se hrnuli získat jakoukoli funkci, a to, co mne trápilo nebo mi vadilo jsem na jejich popud odsouvala jako nepodstatné, nepídila jsem se po vnitřních informacích, zákulisních vztazích a dění v pozadí, vazbách těch či oněch lidí na lidi jiné, na firmy, na další spolky, na politiky... Nechala jsem to prostě na těch "moudřejších a zkušenějších", naivně a hloupě, dokonce s pocitem viny, že bych se po těchto věcech měla sama pídit - protože co můžu vědět, znát a umět já, když jsem přece x let zpátky byla od veškerého dění a životních zkušeností izolovaná, nezaměstnaná, nemocná, bezmocná a ponechaná osudu napospas, pouhé pískle sotva vypadlé ze školy i rodičovského hnízda, od partnera a bez partnera, bez lidí, se kterými bych se pravidelně stýkala, ekonomicky demotivovaná dělat cokoliv...
Takto jsem sama sebe definovala - a hle, jak to těm ostatním, dravějším než já a sledujícím své vlastní cíle, vyhovovalo! Jak ani nepočítali s tím, že bych snad mohla chtít někam kandidovat nebo něco navrhovat! Jak rádi si ze mě dělali stojan na transparent nebo chodící nosič placky s logem, jak lajkovali mé statusy a komentáře, fotky, jak sdíleli mé reportáže právě z tohoto blogu! A mně zas naopak tahle jejich zpětná vazba dělala dobře, právě proto, že jsem si byla vědoma, že to je něco, co jsem nikdy dřív neměla. Konečně mě někdo "potřeboval" a "dokázal ocenit, co dělám"! Vrchní šajtán mi v diskusích vykal a měl mě za dámu, lidi byli rádi, že dokážu to, co oni cítí, zformulovat a že mám odvahu to za ně šířit... a mně ten palec nahoru a smajlík prostě stačil. Dokonce jsem vrchního šajtána odmítla, když na mě loudil telefonní číslo k nočním hovorům...
Zpětně to vidím jako něco mezi prostitucí a islámem samotným, jakkoli hnusně to zní. Byla jsem zkrátka té myšlence "politicky zablokovat islám právě s těmito lidmi" a těmto lidem samotným naprosto oddána a byla jsem ochotna kvůli tomu všemu zcela ignorovat sebe samu, stejně tak jako další pohledy na věc nebo názory zvenčí. Jakože cože, že by to bez Konvičky nešlo? No to jste se zbláznili! Nebo že nějaká politička má nějakou ne příliš vábnou minulost? No a co, minulost je minulost, já to googlit nebudu, "o to přece teď nejde"... teď je teď a teď antiislámujeme společně! Cože, starat se o to, jaké pozadí má strana, se kterou jdeme antiislámovat, jací lidé v ní vůbec jsou a ke komu mají blízko - na to není čas! Musím udělat novej transparent, vytvořit novou profilovku s konví, zjistit, jestli to, co jím není náhodou halal, šířit pozvánky na demonstrace, číst blogy Konvičky a patnácti dalších antiislamistů... zkrátka mi s tímhle pátráním a ptaním se dejte pokoj! Nebo to udělejte za mě - ale mně je to vlastně fuk, protože věřím, že to se mnou ti "starší, moudřejší a zkušenější" PŘECE myslí dobře...
Nu, zpětně mi za takovou nehoráznou naivitu a nezodpovědnost sebrat volební právo nejde. Lze to jen brát jako zkušenost do budoucna, jak se nechovat. I k těm lidem samotným - svým způsobem jsem na nich velmi visela, byla jsem ráda za každé kafe, na které mne někdo pozval, a za každé svezení autem na demonstraci nebo k petičnímu stánku... Ba ne, jsou v tom možná i jiné pocity: doma mne totiž učili, že něco takového vůbec nesmím vyžadovat a že každé dobro, které pro mne někdo udělá, mi bude v budoucnu mnohokrát připomínáno... takže jsem se holt pokaždé, když mne pak někdo skutečně někam pozval nebo pro mne něco udělal, cítila jednoduše blbě, jakkoli upřímně a nezištně a nezávazně to dotyčný myslel. Ještě stále s tím bojuju, není lehké se toho zbavit. Ale naděje tu je, že jednou budu skutečně stát minimálně na stejné úrovni s ostatními a oni mě tak budou brát. Tady ta rovnoprávnost mnohdy nebyla - byli zkrátka lidi, kteří byli "nade mnou" z titulu své funkce, nikoli ovšem schopností a aktivity, a dávali mi ten rozdíl pozic dost pocítit. Což jsem já s přihlédnutím k výše popsanému do určité doby snášela a bičovala se sama ještě víc. Neplazila jsem se snad před nikým sladkými slovy, ale jen stále větší aktivitou v jejich prospěch a dalšími "splněnými úkoly", které jsem sama na sebe nakládala.
Stačilo. Přišli lidé a přišly události, kteří a které mě naučily koukat se na věci i na sebe sama z jiného úhlu pohledu. Dali mi k tomu víc příležitostí než jen to, že člověk někam dojde s nějakou cedulí a plackou, zatleská jim coby součást menšího či většího davu a pak zas půjde domů. Nebo že někam napíše dvacetiřádkový komentář, ke kterému pak lidi dávají lajky ještě 14 dní poté. To je dost málo na to, abych na tom stavěla svou vlastní identitu. A hej, ono to je hlavně blbě placené. Což je to, co mne teď zajímá především a nijak to ani nemíním zastírat. Jsem žena ve věku vcelku ještě čerstvých 30 let a prostě MUSÍM se o sebe v první řadě postarat, bez ohledu na to, zda momentálně nějakého partnera mám nebo ne. Mám oproti jiným možná výhodu, totiž možnost vrátit se v případě potřeby k rodičům, ovšem tahle výhoda je negována tím, že bych se vracela na vesnici, tedy mimo veškeré dění a mimo život, na jaký jsem od 16 let zvyklá a vyhovuje mi. A tak naopak bojuju s nevýhodou v městském prostředí v podobě zdravotních handicapů a z nich vyplývajících omezených pracovních, ale i sociálních a kulturních zkušeností. Musím to brát, jak to je. A má další výhoda je zas v tom, že zatím ještě nemám děti a minimálně příštích 5 let je mít nebudu, tedy na mně nikdo další není závislý a mohu si relativně svobodně určovat svou budoucnost. Rovněž mí rodiče jsou ještě soběstační.
Tak tedy - kariéra a přežití. Když to vztáhneme k tomu spolku - z dlouhodobějšího hlediska by mi byl absolutně k ničemu, uvážíme-li, že jsem opravdu do žádné PLACENÉ funkce kandidovat naprosto nemínila a jen jsem se vyčerpávala v dobrovolnických aktivitách. Ne že by se v rámci onoho spolku snad o nějakém dlouhodobějším trvání dalo hovořit, ale to je jiná věc. No a při tom všem tu stále máme tu věc, co se jí říká islám. A pořád je potřeba proti němu stát. I v době, kdy si spolek bude dělat své kampaně na program s islámem pramálo souvisejícím, kandidující členové se budou vystavovat jak opice, rozdávat rozhovory, ležet v oficiálních lejstrech, lítat z jednoho konce republiky na druhý na besedy a přednášky... Ti holt nebudou mít čas na to detailněji sledovat, co se ohledně islámu kde děje, nebo proti němu nějak účinněji bojovat nebo vůbec cokoli kolem něj řešit. Ber kde ber, den má jen 24 hodin, a to jsem ještě nezmínila, že budou muset bojovat s politickou konkurencí, která po nich půjde, stejně tak jako s tou "nepolitickou" opozicí zdola, se sluníčkáři i jednotlivými aktivisty, novináři, lobbisty a místními podnikatelskými subjekty a uskupeními... Nebudou vůbec vědět, kde jim hlava stojí, vzhledem k tomu, že jde většinou o amatéry, budou dělat chyby, a beru v potaz i možnost, že trestní oznámení na Konvičku nebylo ani zdaleka poslední a že tohoto prostředku kdokoli z opozice bude využívat, jen aby úsilí spolku zbrzdil. Budou-li pak divize schopny vůbec nějaké činnosti v případě, že by jim takto byl v průběhu kampaně odstraněn jejich čelní představitel, je jistě otázkou zajímavou... ovšem islámoklastka už se tedy jejímu pokládání i zodpovídání vyhne a ponechá to jiným. Konec konců - oni jsou tedy ti "moudřejší a zkušenější", kteří jednak mají vědět, do čeho jdou, jednak to, na koho část své moci, zodpovědnosti a práv chtějí delegovat...
Jisté je to, že islámoklastce od tohoto týdne na něčích kampaních pramálo záleží. Je jí naprosto lhostejné, jaký kvikot způsobilo v kuloárech to, že si dovolila z toho rozjetého vlaku vyskočit nebo mu mezi kola nasypat trochu písku. Byla to právě veřejná debata Petra Robejška a Ondřeje Neffa, která mne myslím posunula zas o kousek dál. Co z ní vyplynulo? Že my si tu pracně patláme své kampaně, ve kterých slibujeme hory a doly, školky a dopravu zdarma a možná zbyde i na státní exekutory a hospice... ale pro naši velmi blízkou budoucnost to není podstatné. Naše budoucnost pochoduje na milionech ne zrovna bílých nohou a funguje na zcela jiných principech, než na jakých jsou postaveny naše životy, spoléhající na kampaně lidí, kteří zatím ještě ani nejsou politiky. Na principu: ráno vstát, vymočit se do křoví, vlézt s igelitkou do připraveného autobusu, nechat se odvézt přes hranici dalšího státu do azylového zařízení, dokázat přespat v nádražní hale, vykonat potřebu uprostřed města, vzít cizí dítě a vydávat ho za své a hodit ho přes žiletkový plot a pak ho opustit, stát frontu na darované oblečení, které lze při nejbližší příležitosti zahodit a stát v další frontě... To vše příchozí zvládnou, v počtu milionů, jeden každý z nich, na rozdíl od nás, pro které je stále ještě podstatné, jestli školka bude zdarma nebo ne a kolik papírů kde budeme muset vyplnit. Oni si nepotřebují budovat nějakou "národní hrdost" nebo jinak konstituovat svou identitu... jim stačí jít, lhostejno zda jsou ze Sýrie nebo Afghánistánu nebo kýho čerta. Připomíná to sbor pařížských bezdomovců v muzikálu Notre Dame de Paris, kteří při útoku na katedrálu zpívají: "My jsme cizinci, my jsme ti, co nemají žádné doklady, žádnou lokální příslušnost - Matko Boží, žádáme tě o azyl!" Drony na hranicích, teď? K smíchu. Do dvaceti let bude na hranicích veškerá těžká technika, co jednotlivé státy mají, a to, co se tam bude dít, nebude vůbec vizuálně příjemné.
Že se to snad některým lidskoprávním spolkům, stranám a jednotlivcům nelíbí? No, právo říkat to ještě stále mají. Ale to je tak vše, co s tím mohou dělat. Když se vydáš na pochod do Evropy, riskuješ cokoliv - smrt žízní na poušti, utopení na moři, smrt podchlazením někde na ulici nebo hladem, to, že tě pašerák lidí nacpe do náklaďáku a nechá tě udusit, nebo tě z toho auta či lodě rovnou vyhodí... že mu budeš muset otročit, než tě na tu loď vezme, dáváš vše, včetně svého majetku, svých dětí, necháváš se znásilnit, bít, měnit ti identitu, vzdáváš se vlastní rodiny... a tak víš, že když tě může zastřelit ten pašerák, může to udělat i ten voják nebo policista na hranicích. A udělá, jakkoli se ten moment snaží všichni oddalovat. Ani mě nenapadne si tu hrůznou představu užívat, jak by si snad někdo z toho popisu myslel. A mezitím tu už budou miliony těch, kteří se sem dostali - konstantně migrující skrze Evropu, případně se ve výhodných místech usazující, vytvářející svá ghetta a slumy (O. Neff v tomto kontextu zmínil "budete rádi, že se tam aspoň tou šaríou řídí a nepanuje tam absolutní chaos").
Chci vidět ty, kteří v tu dobu budou řešit státní exekutory a údržbu přemyslovských památek coby náš hlavní problém. Proto nevidím důvod ani na základě těchto programů kohokoli kamkoliv volit. Naopak si beru za svůj program radu pana Robejška: podstatné je postarat se sám o sebe, zabezpečit sebe a svou rodinu a dokázat se sám nějakým způsobem ubránit.
A ne, opravdu se necítím oprávněna komukoli radit, jak má se svou budoucností naložit zrovna on.
