Minule jsem tu
napsala článek, který měl ukazovat na moje prozření v otázce
spojení islámoklasmu s jedním politicko-nepolitickým uskupením,
resp. cca desítkou jeho čelních představitelů, kteří si nejen
dle mého názoru s oním hnutím dělají, co chtějí. Vzbudilo to
různé reakce, někteří se ptají, jiní stále odmítají si
možnost, že by došlo k přesunu moci (a tudíž i cílů hnutí)
ven mimo toto hnutí, vůbec připustit. Jejich věc, že hodlají
dál bičovat mrtvého koně a propůjčovat se k naplnění představ
a vytváření politických struktur někomu, komu je samotný islám
u zadku, pouze disponuje finančními zdroji na to, aby pár hloupých
jedinců zlanařil k tomu, aby ho opět dostali na výsluní, odkud
pak právě těmto jedincům hodí nějakou kost v podobě větší
či menší funkce.
Islámoklastka tu
ovšem není kvůli nějakým funkcím. Není tu ani kvůli těm,
kteří sice sedí na žocích peněz, ovšem do boje proti islámu
se v životě nezapojili a cítí jej jen jako předvolební téma.
Islámoklastka ví, že tu problém s islámem bude i po volbách - a
nikdo jí nedá jistotu, že milého sponzora náhle nezačnou
zajímat i jiná témata a nebude je ve sněmovně, na krajích a v
zastupitelstvech tlačit na úkor pozornosti, kterou by si téma
"islám" zasloužilo, popř. že se celá věc vůbec
nezvrhne tam, kde to není v islámoklastčině zájmu, např. že
poslanci takto delegovaní pak nebudou zvedat ruce pro nápady typu
EET, obdobu Skaret, zákazy kouření atd. Sponzory lze přijímat
pouze takové, kteří výslovně JSOU PROTI ISLÁMU stejně jako my,
pouliční aktivisti a členové jednotlivých divizí. Což by
znamenalo pro toho aktuálního sponzora z toho zákulisí vylézt a
nést na trh i svou vlastní kůži. To se ovšem zatím nestalo. Lze
se tak snadno nadít toho, že až otázka sponzoringu před volbami
praskne, veškerá pracně budovaná divizní struktura se zhroutí,
X členů odejde hned a elektorát, který namáhavě sháněli na
ulicích, v rodinách a na pracovištích a hučeli mu do uší
"ISLÁM, ISLÁM", to uskupení taky pošle do háje. Z
tohoto úhlu pohledu už dnes vypadají nesmírně hloupě ti, kteří
údajně islámoklastním politikům, vedeným stejným sponzorem,
nadbíhají, jak jen mohou, nevynechají jedinou příležitost se s
nimi vyfotit, tagují je na facebooku a tykají jim jak diví, což
je tak jako jejich hlavní činnost v divizích a jinak po nich
výsledky nevidět, v horším případě "raději nevidět"
vzhledem ke kvalitě... Ale to je jejich problém a jejich
ztrapňování se. Jen islámoklastka zkrátka seznala, že není
důvod, proč by u toho měla být a vyjadřovat tomu podporu.
Je nám ovšem
souzeno na to zřejmě ještě nějakou chvíli koukat. Třeba na to, jak hloupě
dává vedení uskupení najevo, že si s prací některých nyní
již nepohodlných členů (čti: těch, co jim nelíbají zadnice)
míní vytřít zadek. Příklad posledních dní: jak mnoho členů
IVČRN, BPI a příznivců ví, islámoklastka se 14. května
loňského roku zúčastnila výstavy Svět knihy, kde se téma islám
řešilo s orientalisty a kde mj. mezi vystavovateli knih byl i
stánek muslimské obce. Tam se islámoklastce podařilo získat asi
čtyři brožurky, které muslimská obec vydává a které používá
k získávání příznivců, vymývání mozků konvertitům apod.
Reportáž z akce islámoklastka poslala představitelům IVČRN,
kteří ji i s fotkami zveřejnili na své (dnes zrušené stránce)
a na webu (http://www.ivcrn.cz/reportaz-ze-sveta-knihy-2015/ ). Ony brožurky jsou tam přímo zmíněny. Protože islámoklastka
tedy jak vidno není sobec, samozřejmě chtěla, aby se tyto texty
dostaly k co největšímu množství lidí a aby se s nimi dále
pracovalo, přišly jí jako úžasný argumentační materiál a sonda do myšlení
české muslimské komunity. Tehdy se celá islámoklastní komunita
teprve formovala, členové IVČRN (a později vzniklého BPI) se
mnohdy navzájem neznali, nebyli v kontaktu, a tehdy se také k této
komunitě přidala někdejší politička Jana Volfová, která
mínila být čelní představitelkou pražské divize, kde tedy i
islámoklastka působí. Islámoklastka se tedy rozhodla, že si
brožurky neponechá a předá je této funkcionářce, která už
bude vědět, co s nimi a každý si je bude u ní případně
vypůjčit k přečtení. Dovezla jí je osobně při příležitosti
vyzvedávání petičního stánku s jedním z pražských kolegů,
což rovněž u zájemců anoncovala. A tím byly zřejmě ony
brožurky nenávratně ztraceny - slyšel o nich od té doby někdy
někdo? Islámoklastka doufala, že se na ně jen pozapomnělo a
vytáhnou se k použití později. Půl roku čekala. Nedávná
konverzace s tiskovým mluvčím a partnerem paní Volfové v jedné
osobě jí ovšem otevřela oči: "O žádných brožurkách nic
nevím, když budou potřeba, dají se snad objednat v e-shopu!"
Paní Volfová se pro jistotu k celé záležitosti nevyjádřila
vůbec.
Tak. Takže veškerá
práce, kterou si islámoklastka dala se sháněním těchto
tiskovin, veškeré riziko, které při tom podstoupila (ono opravdu
není moc příjemné běhat se svým vcelku již profláknutým
obličejem kolem stánku se zahalenými ženštinami, kde hlídá
zrovna Ostřanský, Sáňka & spol.), všechna energie, kterou
tomu věnovala (shánění reprezentativního oblečení, běhání s
roztékajícím se make-upem ve 30stupňových vedrech, co tehdy
byla, hodinu po Výstavišti), byla hozena vniveč a zřejmě bude
nahrazena několika kliknutími v e-shopu, "pokud bude třeba".
Což asi hned tak nebude, když to "nebylo třeba" ani za
poslední půlrok. Čili zájem o islám ze strany vedení NULA a
zájem o DOBROVOLNOU aktivitu členů divizí rovnou v záporných
hodnotách. Islámoklastka to holt musí brát jako krádež a
zneužití důvěry a práce druhých. A protože islámoklastka je
jen "malé pivo", nikoli někdo výrazný, kdo by se v
divizi sápal po funkci a koho by bylo nutné nějak "trestat"
či "zkoušet odstavit", má za to, že obdobně na tom
mohou být i "malá piva" z jiných divizí. Takoví ti, co
přicházejí s vlastními podnětnými nápady, co by se mělo
dělat, nabízejí, že se na nich budou podílet (a ty akce jsou
opravdu významnější než shánění nějakých pitomých
brožurek)... a pak s údivem zjišťují, že na to ze strany vedení
nebylo vůbec reagováno nebo jejich konkrétní výsledky byly tak
nějak zakopnuty pod koberec ve prospěch někoho jiného, kdo je strkán do popředí jako bůhvíjaká kvalita. Na
volebním sjezdu už to zaznělo na plná ústa tolikrát, že je
opravdu s podivem, že titíž lidé pak těmto osobám ve vedení
vůbec dali svůj hlas. Vlastně - není, kampaň na podporu těchto
osob tlačících se do vedení byla poměrně značná, stejně tak
jako šíření hlavní teze, že "problém je v komunikaci"
a "ostatní členové problém v komunikaci s vedením nemají".
Čímž je elegantně řečeno, že si za to dotyční asi mohou
sami, zatímco vedení je zřejmě dokonalé (a "přetížené"
- taky častý "argument" poslední doby). Verze "vsadili
jsme možná na špatné koně" zřejmě nesmí být ani
vyslovena nahlas, ani v případě, že by ti špatní koně někomu
tancovali na chodidlech.
A tak nám tedy
tento údajně islámoklastní člun soustavně nabírá vodu shora,
zatímco nemálo těch, kteří doteď veslovali, seč mohli, již je
vyčerpáno a má velkou chuť s celým veslováním ve prospěch
ožralých kapitánů seknout. Jak jsem psala minule - jsou věci,
které cigárko s Konvičkou po demonstraci vážně nespraví. A
opakuju: nejde ani o osobu nějaké islámoklastky jako takové, ani
snad o ty brožurky o úloze ženy v islámu, vztahu křesťanství a
islámu z pohledu české muslí komunity... ale o samotný ten
princip. Na tom Světě knihy mohl být tenkrát kdokoli z dnešní
pražské či jiné divize. Jenže ono se to odehrávalo v době, kdy
většina lidí bývá ještě v práci, což se islámoklastky tehdy
ještě netýkalo, měla volného času spoustu, a tak se Pražanům
hodilo, že se těchto aktivit mohla účastnit za ně a oni si
nemuseli brát volno nebo mohli trávit čas jinak. Naivní
islámoklastka to dělala ráda, byla ráda, že může nějak
přispět a že někde budou vidět konkrétní výsledky toho, že
vůbec existuje a že ještě dělá něco přínosného pro naši
budoucnost, místo aby se někde kopala do zadku. A ono jí tedy
nakonec jedna z političek, o jejíchž vlastních úspěších by se
dalo zejména z pohledu voliče dlouze debatovat, zkouší tímto
zbabělým a zprostředkovaným způsobem naznačit, že jako člověk
a aktivistka nestojí islámoklastka vůbec za nic, že se s ní v
nějakém islámoklasmu nedá vůbec počítat a že ona nehodlá
ztrácet čas ani tím, že by jí snad kdy radila, jak to dělat
lépe nebo co po ní konkrétně chce.
Myslím, že je
dobré to vědět. A i když by mohla teď přijít "korektní
verze jednání" ze strany dotyčné vrchnosti, ve stylu "sorry,
islámoklastko, omlouváme se ti, ty brožurky máme a použijeme je
/ brožurky nemáme, objednáme je, až bude čas - chceš taky?",
už na tom nezáleží. Protože ta možnost, že ta normální
reakce přijde, je ve skutečnosti velmi malá. Nepřišla-li doteď
a byl-li místo ní vytažen kalibr "lžeš, islámoklastko!"...
Příště, nebo právě už dnes, můžete být na místě
islámoklastky právě vy. Proč by tam ovšem měl být vtažen
volič, nebo uchazeč o členství v onom spolku, kde tahle dáma
kormidluje, to mi ovšem není jasné a odmítám to. Jestliže někdo
tímto způsobem zcizí něčí majetek (v tomto případě pitomé
brožurky za pitomých pár korun - ale asi za to dotyčné stály),
jak asi bude nakládat se státním majetkem, dostane-li se mu
příležitosti? A jak bude vystupovat vůči nepohodlným lidem?
Připomínám, že islámoklastka dlouhou dobu vůbec neměla tušení,
že se tou nepohodlnou stala sama. Což také může být váš
případ a vy o tom taky nemusíte vědět. Později mohou být
nepohodlné celé skupiny lidí, někdejších voličů i kohokoli
dalšího. Jakého rozsahu mohou nabýt škody, které je takový
člověk s to způsobit jim i ostatním? Jaké texty a dokumenty
budou "ztraceny" a zapřeny tentokrát (mám opět
připomínat případ stanov spolku, které mnozí hlasující
delegáti viděli až v den hlasování poprvé?)?
Zakončíme to
obvyklou mantrou: ISLÁMOKLASTKA NECHCE ISLÁM. Vše ostatní je
vedlejší, islám nepočká, až se islámoklastka přestane hnípat
v těchto pseudopolitických procesech, do kterých byla nedobrovolně
vtažena a které se jí upřímně hnusí i s těmi, kteří se
rozhodli je provozovat. Z toho důvodu se islámoklastka taky nemíní
vůbec zabývat nějakým zákulisním plánováním nějaké msty
vůči těm, kteří ji do této situace dovedli a těží z ní.
Msta je jedna věc - ovšem prevence věc druhá. A holt se tedy k
prevenci proti islámu přidala i prevence proti takovému jednání.
A ta tedy u islámoklastky samotné do určité míry jela už
dříve... jen to zkrátka nestačilo. Přitvrdíme tedy. Existence
islámského nebezpečí totiž neznamená, že všem, kdo tvrdí, že
se tomuto nebezpečí chtějí postavit, najednou narostly svatozáře.
Takové chování asi nespadlo z nebe, ale dotyční si ho přinesli
z dřívějška. Možná lze dokonce být rád, že se při jeho
ověřování člověk nemusí spoléhat na nějaké zdroje, kterým
taky nemusí věřit, a vše si zažil hezky sám na sobě, aniž by
vzniklá škoda byla příliš veliká.
