Ale ne, tak to přece
vůbec nebylo. A dopadlo to dobře, žádní mrtví a ranění, pokud
je mi známo...
Ale záhul to tedy
byl, a jak to tak vypadá, bude brzy k povinné islámoklastčině
výbavě patřit i polštářek a mast na hemeroidy. Popřípadě
bude novému předsednictvu věnován dlouhý bič s logem, aby mohli
sezením znavenému kongresu delegátů navečer protáhnout perka.
 |
| Vypadalo to totiž zhruba takto... po celé hodiny |
Nicméně důležité
jsou výsledky. A těch z onoho sjezdu vyplynulo tolik, že až
člověku bzučí v hlavě ještě teď. Pochopitelně hlavními z
nich jsou ty, že máme (staro)nové vedení, lehce obnovenou (čti
mírně zamřelým kořením ochucenou) Akční radu coby kontrolní
orgán, no a pokud jde o stanovy spolku, tak ty byly delegáty
přesunuty k projednávání a schvalování v jiném termínu, a to
z toho důvodu, že se s nimi nestihli všichni delegáti včas
seznámit dostatečně na to, aby k nim mohli případně vznášet
připomínky. Pánu Bohu poručeno, prozatím tedy fungujeme podle
těch původních, čemuž se musela přizpůsobit právě i volba
vedení a Akční rady. Nemalou zásluhu na tom, že se tak mohlo
stát, má ovšem Klára Samková, která svůj právnický pohled na
tuto skutečnost dokázala prosadit i přes nelibost stávajícího
vedení. Připomínám tedy, že veškeré návrhy na změny stanov
se budou do odsouhlaseného termínu shromažďovat u ní.
Tolik k formalitám.
K samotnému procesu či průběhu schůzování se také snad dá
pár slov říct. Sjelo se nás 129 delegátů z celé země, čili
sjednané prostory jsme zaplnili až do vyčerpání kapacity v
největším sále a obědvat se chodilo na etapy. Seděli jsme
poměrně natěsnáni a neměli k dispozici ani stolky na psaní, ani
šatnu, což jsou věci, které by příště šlo vyřešit lépe.
Zvlášť když jsme hned na začátku byli obkládáni materiály,
se kterými bylo nutné dále pracovat - složkou se stanovami,
programem sjezdu i spolku, hlasovacím lístkem a lístky k návrhům
kandidátů, volebními lístky atd., k tomu později přibyl i
hrníček s naším jménem, láhve vody s logem BPI, později si
lidé nosili do sálu šálky s kávou, kterou měli k obědu...
Zapomenout nesmím ani na knihu Právo šaria pro nemuslimy (od dr. Billa Warnera), kterou jsme každý získali. Zkrátka hlava na hlavě
a pěkné sulcování.
Co do průběhu,
resp. spádu událostí byl sjezd myslím v normě. Na to, že šlo o
čisté formality to odsýpalo poměrně rychle, byť některé
proslovy či rozebírání toho či onoho bodu či preambule se přece
jen táhly, resp. jim po obědě už delegáti ani nemohli věnovat
plnou pozornost. Vyhrocenější situace hned na začátku, zda vůbec
jednat o stanovách, zda je přijmout zcela nové a diskutovat o nich
na místě, zda přijmout staré s novou preambulí, zda změnit i
preambuli atd. se nakonec povedlo poměrně rychle uklidnit a dospět
k nějakému konsensu. Což je hlavní. Přece jen bylo znát, že se
tam sešli dospělí lidé, kteří vědí, že místo neplodných
hádek je třeba přijmout aspoň dočasné řešení a pracovat na
nápravě. Dál moc popisovat není co, většinu času se sedělo a
poslouchalo, případně máchalo rukama s hlasovacím lístkem nebo
psalo návrhy na kandidáty či stálo ve frontě na volební urnu.
Hymna už tradičně byla, Marek Černoch netradičně nezpíval.
Sezení bylo ozvláštněno tím, že v jeho průběhu asi dvakrát
vypadlo světlo a že jsme spotřebovali baterii v jednom z
mikrofonů.
A pak už zůstávají
jen střípky, subjektivní vzpomínky a dojmy. Takové ty úsměvné,
primitivně vtipné po tom únavném vysedávání a koukání stále
jedním směrem... jako třeba na jednoho z kolegů přede mnou,
který šeptem brblal, že "už by jim tu zas mohla vypadnout
elektrika, aby se v ní mohl jít vrtat" (ano, živí se tím a
byl prostě unavený, tak takhle žertoval). Nebo na útržky z
kandidátských projevů... tu se jeden vzdal své kandidatury ve prospěch Kláry Samkové, tu se jeden chválil za své "skvělé
organizátorské schopnosti" (ze kterých má někdo jiný
puchýře na nohou ještě dnes...), tamten zas měl jako svůj
volební program "objíždět krajské divize, protože ho to
baví"... Zkrátka o zábavu nebyla nouze. Ani o přestávkách,
kdy bylo lze na chodbě natrefit na jednu z našich oblud nepříliš
oblíbených členek, která prohlásila "tak to na sebe teď
asi budeme často narážet", na což jeden opravdu neměl to
srdce odpovědět, že asi sotva, neb už na to má člověk svoje
lidi, kteří byli zvoleni do příslušných funkcí za něj. Inu,
veselý je život v politických kuloárech, čehož může být
důkazem i finále celého dne. To se odehrávalo večer v již téměř
vyprázdněném sále, kde jen pár pozůstalých účastníků
trávilo čas v hovorech u piva, vína či večeře, a hlavními
aktéry oné vzpomínky byli dva mí kolegové, islámoklastka sama a poslankyně Olga Havlová, která hrála první housle v onom
rozhovoru... ze kterého si bohužel vzhledem ke své politické
nezdatnosti pamatuju maximálně tak předložky, spojky a případné
ostřejší výrazy na adresu toho nebo onoho politického činovníka,
neb se hovor točil vyloženě jen a pouze kolem politických
událostí, jednání s tím či oním, návrhů zákonů,
interpelací a vystoupení ve sněmovně... Ovšem jeden z kolegů
byl zcela ve svém živlu a nadšeně paní poslankyni sekundoval,
což bylo krásné alespoň smět pozorovat. Holt ne všichni z nás jsou
politickými matadory, každý jsme nějak začínal. Paní
poslankyně ovšem má u islámoklastky obrovské plus za svůj podíl
na zrušení sKaret pro zdravotně postižené. To je zkrátka jedna
z věcí, na kterou islámoklastka asi vždy uslyší, protože svého
času hrozilo, že bude vodit svého tehdejšího prakticky
nevidomého partnera po úřadech a bankomatech jako medvěda jen
kvůli téhle šílenosti z dílny ministra Drábka. Takže - vivat Havlová!
 |
| politici ve svém živlu... těsně předtím, než byl pán vlevo chycen za kravatu a demonstrativně škrcen... inu, politika - a ovšem Olga Havlová :) |
A když volám
"vivat!", musím také vzdát čest zástupkyni německé
PEGIDY Tatianě Festerling, která se sjezdu rovněž zúčastnila a
poreferovala o protiuprchlické a protiislámské situaci v Německu.
Snad si přinesla ze sjezdu jen ty nejlepší dojmy a vzpomínky.
Nu a teď tedy do té
tvrdé práce, ke které jsme se zavázali. Především přelouskat
stanovy a připomínky poslat na určené místo. A pak rozjet práci
v divizích - nábor nových členů, lokální aktivity, vzájemnou
spolupráci s místními firmami a spolky, přednášky významných
členů a jiných spolupracujících osobností, propagaci a vůbec
celkovou kampaň... Mnohé z nás to myslím naučí i tomu, co třeba
doteď nezvládali nebo neměli u sebe zcela vyřešeno. Určitě
budeme milionkrát řvát, že něco nejde, abychom pak stejně šli
a prostě to udělali. Jinou možnost ani nemáme.
