Ha! Mysleli jste, že
už islámoklastka nic nenapíše, co? Zanechte marných nadějí,
zatím není důvod přestat psát. Spíše naopak. Jen toho času na
to by mohlo být více, neb dotyčná osoba svůj aktivismus posunula
na trochu jinou úroveň, začala se mnohem více objevovat na akcích
zaměřených příslušným směrem atd., a proto by se jí hodilo,
kdyby jí nějaký ten OTROK ALLÁHA, údajně prchající z bodu A
do bodu B přes půl Evropy, občas došel na nákup nebo uvařil
oběd... Jako revanš za to, že tu vší mocí bojujeme za to, aby
zrovna na našem území nikomu nepadaly bomby na hlavu a nikdo tu
nevybuchoval na sportovních stadionech a nestřílel kalašnikovem
na koncertech, by to pro začátek v rámci dobrých sousedských
vztahů mohlo stačit.
Mnoho času od
posledního zápisu nicméně uplynulo. K proběhlým událostem se
určitě v budoucnu vrátím, byť ubíhající doba už pomalu
překrývá některé detaily. Dnes se chci ovšem věnovat té
nedávné akci, která spustila lavinu dosud nepředstavitelných
následků - ano, tušíte správně, jde o shromáždění na
podporu prezidenta Zemana na pražském Albertově u příležitosti
oslav výročí 17. listopadu.
Shrňme si některá
dosud známá fakta a přidejme pár dalších: pan prezident Miloš
Zeman se rozhodl uctít památku obětí 17.11. (1939) a připomenout
si výročí stejného dne roku 1989 na pražském Albertově, tak
jako loni. Známý je i fakt, že se na místě nachází pamětní
deska k této události, jejímž je pan prezident sponzorem. Stejně
tak by bylo nošením sov do Atén připomínat, jak jeho podobná
aktivita (za účasti zahraničních státních představitelů a
zástupců) dopadla loni - prakticky mu to nebylo umožněno a tato
událost byla dehonestována vrháním vajec na prezidenta a jeho
hosty, pískotem, pokřikem a zvedáním červených karet. Silně
pochybuji, že by někdo zemřel nebo bojoval zrovna za tohle... ale pojďme dále. Letos se pan prezident chtěl na ona místa i přes
tyto předchozí zkušenosti vrátit. Našli se dokonce i jeho
příznivci, kteří ho v tomto chtěli podpořit a zabránit tak
opakování loňských událostí. Ti tedy místo rezervovali pro své
shromáždění a zajistili pro něj vše potřebné - jednalo se v
první řadě o Stranu práv občanů, jejímž je pan prezident
čestným předsedou. Těžko se lze těmto příznivcům divit, že
chtějí být při takové příležitosti s panem prezidentem a
vyjádřit mu svou podporu. Obvykle se to tak dělá, ovšem na místo
mohl přijít i kdokoli jiný bez ohledu na stranickou příslušnost,
kdo smýšlí podobně. Akce byla limitována pouze tím, že o 3 dny
dříve došlo v Paříži k brutálním teroristickým útokům
spáchaným muslimy, následkem čehož celá Francie vyhlásila
výjimečný stav, později se s podobnými opatřeními připojila
Belgie, kam vedou kontakty oněch teroristů, a pokud je mi známo,
onen příšerný stav, kdy armáda, policie a tajné služby vší
mocí zkouší najít pachatele a zároveň minimalizovat rizika pro
občany svých zemí, stále trvá. Na což pochopitelně musela
reagovat i Česká republika, zvláště když vyšlo najevo, že
dotyční teroristé ji používají jako tranzitní zemi. Bylo tedy
lze očekávat, že na tak masové veřejné akci budou panovat
zvýšená bezpečnostní opatření - ostatně si to spousta lidí
mohla ověřit už při pietním pokládání květin a svíček u
francouzské ambasády v Praze hned v sobotu 14.11., tedy den po
pařížských útocích.
Program prezidenta
Zemana byl tedy jasný - opět Albertov. Spolek Blok proti islámu,
spolu s iniciativou Islám v ČR nechceme a hnutím Úsvit-Národní
Koalice měl na 17. listopadu naplánované shromáždění na
Hradčanském náměstí právě na podporu pana prezidenta Zemana a
jeho myšlenek v této nelehké době. Čekalo se pouze na to, zda
pan prezident sladí svůj program s touto akcí, na kterou byl
dokonce pozván, případně zda vůbec bude na Hradě přítomen,
aby celá akce měla smysl. Je tedy logické, že po zveřejnění
prezidentova programu Blok proti islámu ono shromáždění zrušil
a rozhodl se připojit k akci SPO na Albertově, a to i přes to, že
měl na Hradčanech už rezervováno místo, pozván zahraniční
hosty (německou PEGIDU a britskou English Defence League - EDL) a hotový program. Bylo by nesmyslem podporovat prezidenta pod okny
jeho prázdného úřadu, zatímco by on byl někde jinde. Strana
práv občanů s tím, aby BPI jejich akci podpořil, problém
neměla, dokonce ani s tím, aby zástupci BPI a Úsvitu vystoupili
coby řečníci na jednom pódiu i tehdy, kdyby na něm byl i
prezident Zeman. Tím, že nešlo tedy už o individuální akci BPI
a Úsvitu, zároveň došlo ke změně propagace této akce - na samostatné akce BPI obvykle distribuuje vlastní letáky, zatímco
tentokrát se informace šířily pouze přes sociální sítě a
maily, s tím, že nejde o akci zaměřenou proti islámu nebo
zabývající se primárně migrační krizí, ale že hlavní náplní
shromáždění bude podpora prezidenta Zemana v kontextu výročí
událostí 17. listopadu. BPI, IVČRN i Úsvit tedy očekávaly, že
třeba mnoho jejich příznivců na akci ani nedorazí. Rovněž
nikdo z nich necítil potřebu se při přesunu akce z Hradčan na
Albertov spojovat s jakýmkoliv dalším pořadatelem akcí, které
tento den po Praze probíhaly - bylo organizačně dost náročné
postarat se o hladký průběh onoho přesunu a již zmíněné
hosty. Což ovšem na druhou stranu ale ani nikomu nebránilo se
naopak také připojit a přesunout svou akci na Albertov, tak jako
to udělali jmenovaní. Bylo to celé zkrátka o prioritách, jak si
je kdo nastaví. Pro někoho byl důležitý prezident a Albertov,
pro jiné Václavské náměstí nebo prázdný Úřad vlády v
podvečerních hodinách.
Tolik obecná fakta
k úvodu. Teď k subjektivnímu zpětnému pohledu na průběh
albertovské akce. Islámoklastka čili já se na ni vydala v
dostatečném časovém předstihu - jednak proto, že očekávala
hojnou účast prezidentových příznivců a nechtěla skončit
někde uprostřed davu, jednak proto, že zároveň chtěla zabránit
tomu, aby přední řady okupovali prezidentovi oponenti a opakovaly
se již popsané vejcovrhy. Cesta na místo proběhla v klidu, na
zastávce na Karlově náměstí se ve slabém dešti náhodně sešla
s další kolegyní z BPI, na albertovské zastávce se obě označily
příslušným odznakem a jelikož kolegyně odběhla do prodejny
potravin řešit hlad, vydala se islámoklastka na místo sama. Na
začátku Albertova parkoval vůz místopředsedkyně BPI Jany
Volfové, kde jsem nafasovala další odznaky, tentokrát s
trikolorou, do ruky dostala lampion s logem Úsvitu a BPI, a opět po vlastní ose pokračovala ke konci ulice, kde se celá akce měla
odehrávat.
Na místě se kolem
jedné hodiny už scházely spousty lidí včetně našinců, kolegů
a známých, bylo zde připraveno pódium s transparentem "Ať
žije Zeman!" (kdo by to byl řekl, že jeho příznivci budou
volat něco takového?), k vidění už byly i transparenty a vlajky
ČR i IVČRN mezi účastníky. Poměrně velký prostor těsně u
pódia byl ohrazen zábranami a hlídán policií, která teprve po
notné chvíli začala příchozí pouštět dovnitř - po jednom a po osobní prohlídce za použití ručních detektorů kovu a
zběžného prohledání zavazadel. Islámoklastka to přežila ve
zdraví, opět připomíná, že na to, co kdy dělala za kterou
plentou se jí nikdo netázal, tudíž soudí, že akce byla veřejně
přístupná všem z celého politického spektra, včetně politiků
samotných. Zájemců o tuto akci se zde nakonec sešlo tolik, že
došel k úhoně i její lampion. Ten ovšem tak jako tak nemělo
smysl ve dvě odpoledne rozsvěcovat. Pokud jde o "zelené karty
pro prezidenta" - ty tam rozdávaly prezidentovy příznivkyně
zřejmě z SPO z vlastní iniciativy, nikomu je nenutily. Samozřejmě
že islámoklastka tuto kartu ovšem neodmítla - jednak poměrně
hrdě přiznává, že pana prezidenta volila v obou kolech přímé
volby, a jednak usoudila, že v davu lidí ani nezvládne vytáhnout
svůj fotoaparát z kapsy a přes hlavy a záda něco nafotit...
ovšem stát naprázdno jí přišlo hloupé, proto se rozhodla
alespoň přispět "svou kartou do mlýna".
Co říci k
oficiálnímu průběhu akce po jejím zahájení až po ukončení?
Proslovy vystoupivších osob si každý může dohledat na patřičném
místě, z mého pohledu byly bezchybné a dostatečně důstojné
místu i příležitosti. Reakce publika byly rovněž spontánní a
vřelé. Pokud jde o složení publika samotného - je-li
islámoklastce čerstvých 30, pak tam lidí ve stejném věku viděla
mnoho, stejně tak jako ještě mladší mládež a studenty, ale i seniory, rodiče s dětmi, partnerské páry... Vše bylo pak vidět
mnohem lépe při odchodu z "místa činu", když
jednotlivci i hloučky lidí proudili okolo a nehromadili se vzadu za
islámoklastkou, kam ani přes jejich hlavy pak nedohlédla. Vzdělání
ani ekonomické působení či zaměstnání zúčastněných
islámoklastka neměla potřebu zkoumat. Tudíž ani nemůže říct,
zda ten pán ve třetí řadě vpravo od pódia nebyl náhodou
intelektuál, komunální politik, vědec... zkrátka někdo, kdo by
tam "neměl být". Že tam při oslavách dne studentů
nebylo studentů více islámoklastka považuje pouze za symbol
politického vymezení se části těchto studentů vůči
prezidentovi Zemanovi, tudíž za jejich soukromý problém. Byť si
- zvlášť vzhledem k aktuálnímu dění - umí představit, že by
ti, kteří se naopak zúčastnili (nedejbože s odznakem "Stojím
za svým prezidentem!" nebo přímo BPI / IVČRN) mohli ze stran
představitelů svých škol i spolužáků cítit jistý nátlak na
to, aby už to nedělali. Inu - symbol 17. listopadu 2015. Špatně
se tomu v mladém věku odolává, na druhou stranu nelze jen tak
akceptovat, že by politické směřování škol či preference
jejich vedení ovlivňovalo do budoucna životy dnešních studentů,
pokud se s těmito preferencemi neztotožní. Zvlášť představa,
že se 17. listopadu 1989 přímo či nepřímo zúčastnili ti,
kteří dnes ty studenty učí a vedou, a to na straně opozice
tehdejšího studentstva, tomu dodává ohavnou pachuť. Skoro to v
tomto kontextu jednoho svádí přemýšlet, zda vůbec nějaký "17.
listopad 1989" v tomto smyslu proběhl. Pochopitelně není
(jen) vinou současného studentstva, že školy tyto lidi ve svých
vedeních a učitelských sborech mají... ale bránit by se mohli,
přece jen to bude jednou jejich život.
Mám hodnotit to, že
při akci došlo k očekávatelnému, totiž že že s představitelem
Bloku proti islámu Martinem Konvičkou sejde na jednom pódiu
samotný pan prezident Miloš Zeman? Jistě, vždyť to byla opravdu
významná událost jak v Martinově životě, tak v působení
samotného BPI a Úsvitu-Národní Koalice. Ovšem na druhou stranu -
kvůli tomu to nikdo z nás nedělá, cíle jsou stanoveny jinde -
totiž stopka islámu a jeho veřejným projevům - a prapory, volání
slávy ani davy lidí v ulicích za nás tuto práci neudělají. A udělána být musí, nebo nepřežije v první řadě ani opozice,
která se jednak nechce, jednak (v případě, že by nakonec
prozřela a bránit se chtěla) ani neumí bránit. Jsou to velmi
snadné terče pro útočníky, kteří tak mohou mít hned jasno, s
kým budou mít těžší práci a s kým ne. Možná by proto mohli
přestat ony útočníky na sebe tak upozorňovat svým defétismem,
případně rovnou odmítnutím jakéhokoli boje proti jakémukoli
nepříteli. Možná to z té hymny, kterou si prezident se všemi,
kdo byli na pódiu i pod ním zazpíval, nebylo příliš znát - ale
k tomu "zemskému ráji to na pohled" patřily vždy i boje
o udržení tohoto ráje, a budou patřit i nadále, protože přístup
"je 21. století - všechny boje a všechno násilí teď jedním
rázem skončí a budeme to dělat pouze jinak" je utopie.
Zejména proto, že zbraně volí vždy útočník, který s
napadeným nedebatuje, zda se mu to hodí či líbí. Lze tak věřit
tomu, že všichni ti, kdo za "květy jara v sadě" kdy
bojovali a umírali, by také dali přednost volbě jiných
prostředků a způsobů trávení života - tak jako my dnes. Války
se neskončí tak, že nad sebe pověsíme modrou vlajku se žlutými
hvězdami - naopak, mnohé mohou začít už jen kvůli tomu, stejně
jako kvůli dalším vlajkám a symbolům. A také již začaly, jak
ukazuje praxe. Karty jsou dávno rozdány poměrně jasně, zbraně a
způsoby i cíle útočníků jsou také známy. Budeme-li házet
klacky pod nohy těm, kteří na to chtějí adekvátně reagovat,
pouze těmto útočníkům nahráváme.
Budiž to dostatečně
jasný vzkaz současné justici i tvůrcům naší legislativy...
mimochodem, moc by mě zajímalo, jakou vojenskou kvalifikaci a
specializaci má ministr Pelikán. Jsou zkrátka období, kdy je to
důležité.
