(akce svolaná hnutím Úsvit Národní koalice, Dolní Dvořiště, 16.9. 2015)
To si takhle jednou
dopoledne sedíte v nejmenovaném obchodním centru u restaurací.
Víte, že na ten den je svolaná akce "blokujeme přechod přes
státní hranice v Dolním Dvořišti", ale vzhledem k tomu, že
domlouvání odvozu je teprve v procesu organizace, příliš se
nevzrušujete - buď to vyjde, nebo místo vás hranice zablokuje
někdo jiný. A tak se cpete kuřecím z čínské restaurace (kdyby
to náhodou vyšlo, ať nejste celý den hlady), surfujete po
internetu... pak pár SMSek, telefonát - a věci najednou naberou
rychlý spád. Honem sbalit nádobíčko a uhánět na metro, a pak
se v centru města vztekat nad pozdě jedoucí tramvají, rozkopanými
ulicemi, pod nohy se pletoucími turisty...
Střih. Dodávka,
tři osoby uvnitř, aneb už jsme na cestě k přechodu přes
hranice. Dva neznámí sympatičtí mládenci a islámoklastka, česká
vlajka kryjící záď vozu. Nabíráme dalšího kolegu a
vystrkujeme ze střešního okna i vlajku IVČRN, kterou má s sebou.
Stylové, ne?
Další střih.
Dojíždíme o pár minut později než ostatní, akce už začala.
Přebíháme silnici a dobíháme na místo, kde střídavě hovoří
na mikrofon Petr Hampl a Jana Volfová, na improvizovaném pódiu
poblíž přistaveného traktoru. Na místě je kolem 150 lidí,
většina s vlajkami a transparenty, pár zástupců médií a
fotoreportérů, a také asi čtyři kousky ze Strany Zelených,
zoufalé z toho, že se s nimi nikdo příliš nebaví a nereaguje
zrovna na jejich tupé transparenty ve stylu "Pomáhejme
potřebným" (mimochodem, na to, že je islámoklastka
momentálně ve značné finanční nouzi, si ještě nevšimla, že
by jí nějaký Zelený šel dělat dobrovolně otroka, tedy, ehm,
pomáhat... ale co není, může samozřejmě být, nikomu v tom
nebrání).
Změna scény -
proslovy skončily, bereme se za ruce a přecházíme o pár metrů
dál vytvořit za asistence policie lidský řetěz přes silnici.
Doprava stojí. Vlajky vlají, transparenty jsou hrdě vztyčeny,
lidé skandují. Jana Volfová s Petrem Hamplem k nám ještě krátce
promlouvají. Mimochodem, zastavení dopravy na tomto místě bylo
vyhodnoceno jako přestupek, jeho sankce je v současné době prý v
jednání, jak psala právě Jana Volfová - lidé už jí nabízejí,
že se na jeho uhrazení složí. Akce nakonec trvá jen asi 10 minut
oproti plánované půlhodině, přece jen nechceme trestat řidiče,
kteří jsou v tom nevinně, ta akce měla mít hlavně symbolický a
propagační význam, který byl tedy naplněn dostatečně. Po akci
se ještě krátce zastavíme u několika hloučků známých i
neznámých lidí (jako vždy), vyfotíme se s pár transparenty, a
pak, protože nás čeká ještě cesta domů, už sundáváme vlajku
a vyrážíme přes Budějovice zpátky ku Praze.
Co dodat ke zpáteční
jízdě, která se nesla ve znamení neuvěřitelného nestíhání a
pár momentů bloudění? Snad jen: všechna čest kolegovi FR v roli
řidiče, MV coby navigátorovi a vyhledávači dalších spojů, a v
neposlední řadě i JJ, že se samými nervy nezhroutil a stihnul na
autobus doběhnout na minutu přesně (ale příště si ty plechovky
od piva po sobě uklidí, že?). Díky, chlapi, jste borci a bylo to
s váma fajn!
A následovat mohou
další díky: Janě Volfové, za to, že vše zvládla zorganizovat
a ustála i sluníčkářskou provokaci se slíbeným autem, které
pochopitelně nakonec nedorazilo a dotyčné slunce se k tomu i
přiznalo v telefonátu chvíli před vyjetím z Prahy. Dále všem,
které jsem potkala na místě - Petrem Hamplem počínaje, přes
fotografa Jirku Slámu (oprava: SKVĚLÉHO fotografa!), Romana a
další z pořadatelské služby, až po šajtána nejvyššího,
čili Martina Konvičku, toho času řešícího o pár stovek
kilometrů dál jednu dost bolestnou rodinnou záležitost, která mu
zabránila se zúčastnit taky.
