Minule jsem tu psala
sice o "kytici ze vzpomínek islámoklastčiných", na
facebooku jsem si k těmto vzpomínkám dokonce vytvořila tematické
fotoalbum, ovšem rok ještě pořád žije a mně stále něco
chybí, a sice to nejdůležitější - kytice z LIDÍ, které ke mně
islámoklasmus a věci s tím související přivedly! Ať mě kopne
Mohammedův lítací kůň, jestli na ně ve vzpomínkách a
rekapitulaci uplynulých měsíců zapomenu!
Ono to je totiž
skutečně neuvěřitelné, kdo všechno se s kým potkává, dává
dohromady a vytváří mnohdy vazby překračující pouhý "profesní
zájem", jakým islámoklasmus je. A připomínám, že ještě
v létě 2014 byla islámoklastka pouhou pražskou naplaveninou,
jednou z tisíců, která si tu vzhledem ke svému zdraví zkoušela
najít aspoň nějakou brigádu, kterou by fyzicky zvládla. Vzhledem
k možnostem, které z takového způsobu života vyplývaly, ovšem
její sociální prostor byl omezený... jednoduše řečeno, neznala
jsem tu ani nohu, pohyb po městě omezovala na nezbytně nutné
minimum (občas jsem si pouze vyrazila s foťákem někam, kde jsem
ještě nebyla), stýkala jsem se tu pouze s jednou bývalou
spolužačkou a hlavně mi to do značné míry vyhovovalo, především
možnost přizpůsobit se pouze sama sobě a sama si o sobě
rozhodovat.
Jenže jak jsem
psala, kolečka doby se roztočila jiným směrem, a později čím
dál rychleji. A tak mne tato kolečka odnesla na akce, na kterých
jsem časem už ani nebývala sama a kde byli lidi, se kterými bylo
dobré se seznámit a později s nimi nějak kooperovat dále. A ti lidé, to je vám tak úžasná směska! Pojďme se na ně podívat
blíž:
Začněme třeba
Emzákem. Jméno prozrazovat nebudu, zůstanu u toho, že jde o
významnou osobu v pozadí někdejší (i současné) IVČRN, se
kterou jsem se pochopitelně během svých útoků na tuto iniciativu
dostala do sporu (už jen bozi vědí, kvůli čemu vlastně) a
schytala za to od něj pár blokací přímo na hlavní stránce
IVČRN i na jeho profilu. Což o to, virtuál je virtuál, tam na to
kadí Alík... ale když jsem si to pak v létě přihasila k
petičnímu stánku IVČRN na Václaváku a představila se právě
Emzákovi s tím, že já jsem ta ... islámoklastka, aniž bych
věděla, že ON je TEN EMZÁK... Hodně rychle mi v tu chvíli
došlo, že virtualita se od reálu v těchto případech oddělovat
moc dobře nedá. Nu, spory vzal čas, potkávala jsem ho pak i na
dalších akcích IVČRN, kam jsem se drze vtírala, až mi bylo
právě od něj na únorové demonstraci před pražskou mešitou
svěřeno do opatrování a k rozdávání dokonce několik placek
IVČRN, což já osobně beru jako soukromé potvrzení toho, že se do budoucna snad už nesežereme. Jinak pokud je mi známo, Emzák je
dobrým hlídačem, pokud jde o pokusy o pronikání neonacistických
a podobných živlů do řad islámoklastů... dokonce až tak
dobrým, že to občas přežene a jde po vlastních lidech jen proto, že dotyční působí v historizujících spolcích a mají
na svém profilu fotky např. uniforem, které se Emzákovi tak úplně
nepozdávají. I to je život, tyhle kiksy.
Koho tu máme dále?
Naše aktivistické údernice... Z. a E., E. a E., ženy středního
věku i sociálního postavení, s dětmi již dospělými nebo
bezdětné, proto ochotné objevit se na všech akcích, kde je to
třeba, ověsit se plackami, tričky a šálami s logem, vlajku
navléknout klidně i na násadu od koštěte, s transparentem stát
na náměstí třeba hodinu, doprovodit pak některé účastníky
akcí metrem domů a cestou rozebrat jak akci uplynulou, tak běžné
životní strasti a slasti... Bez těchhle dam by to nešlo!
Pak je tu Jan, mnou
soukromě a tajně přezdívaný Filosof. Taky jsem ho poprvé
potkala u petičního stánku na Václaváku v létě '14, a taky se
poté objevoval na dalších akcích, kde jsem byla. Nenechte se
zmást jeho mírným (či spíše umírněným) kukučem, a nebo spíš
- nechte a pak se od něj nechte překvapovat. Zmůže a dovede
mnohé, a velmi často od něj přiletí překvapivě přiléhavá
myšlenka, názor nebo námět na polemiku, spojená s tím, co si k dané věci dotyčný Jan vše načetl. Hodně využívá svého
"solitérního aktivismu", při kterém se nemusí spoléhat
na druhé a zároveň může zjistit a zařídit víc věcí, než
kdyby to mělo viset na X dalších lidech. No a když se mu v
hospodě po úspěšné akci zdá, že se společnost trhá a zábava
už mu přestává vyhovovat, klidně si vytáhne knížku a čte si,
stále ve společnosti "svých" lidí a stále "k
dispozici" všem. Připomíná mi tím jednoho mého spolužáka.
Zapomenout na A., to
by bylo jako zapomenout na část sebe sama. A., ten slavnej TISKOVEJ
MLUVČÍ IVČRN... a první člověk v téhle funkci, ke kterému se
islámoklastka vlastně dostala (nezapomínejme, že se nejdřív
chtěla stát novinářkou a později při přijímačkách na další
školu vyhrkla, že chce taky být tiskovou mluvčí). No a "Áčko"
vnesl do života islámoklastky a chápání dění kolem ještě
jeden, duchovnější rozměr - on to je totiž zároveň první Žid,
kterého potkala. Holt v jejím rodném kraji jich už moc nezbylo
(šílené - celé okresní město bylo do značné míry židovské,
v krajském městě bývala ve zrušené synagoze knihovna!). Ovšem
žádné obavy, že by islámoklastka s A. po nocích na facebooku
rozebírala Talmud a zkoušela pronikat do základů hebrejštiny.
Vzala to vlastně tak solitérně, jako svůj aktivismus pojímá Jan
z odstavce výše. Začala se po určitých věcech pídit sama, a
najednou dávalo smysl jít a stát vedle izraelské ambasády, když
po ní pořvávali palestinští demonstranti, a o týden později
zpívat s dalšími Židy a jejich příznivci na Václaváku čerstvě
naučenou Hatikvu. Je dobré za tím vidět konkrétního člověka -
a navíc mladého a pro něco zapáleného, ne (s veškerou
myslitelnou úctou) fosilie z bývalé židovské školy v Jáchymce
nebo truchlící na připomínkách obětí holocaustu Jom ha-šoa,
kteréžto "prožidovské" aktivity jsem provozovala už
dříve. Takže pokud by mne někdo třeba omylem zkoušel strhnout k
nějakému protižidovskému nebo protiizraelskému smýšlení - už
kvůli A. prostě nemůžu. Že mi pak kvůli tomu holé a duté
hlavy z DSSS zkoušely nadávat, že jsem "taky Židovka"
(ač už jen z mého vzhledu je patrné, že tohle vážně nehrozí),
když jsem bránila Židy, A. a Izrael, to už patří ke koloritu
dění. Stejně jako to, když po mně pak jistá zelená zastupitelka
z Brna vřískala, že "na brněnské demonstraci IVČRN žádní
Židé nebyli", zatímco tam byl jak A., tak jeho židovští
známí... Holt osoba A. slouží k odkopání mnohých a mnohého.
Buďme za to spíš rádi. Byť to pro A. samotného (a jemu podobné)
znamená samozřejmě vždy určité riziko. Jako pro každého
veřejně známého Žida v době, kdy tady zkrátka antisemiti,
antisionisti a lidé s anti-izraelskými postoji jsou. Dá se říct,
že on ze sebe ten veřejný terč udělal záměrně - jednak právě
proto, že to je síto na ty, kteří proti islámu vystupují (pokud
to myslí vážně, vydrží proti islámu bojovat i ve společnosti
Žida a nenechají nikoho, aby mu ublížil), jednak proto, že je-li
cíl takto viditelný, zviditelní to zároveň i každého
případného útočníka. Každopádně všem vřele doporučuju
najít si nějakého takového svého A. - jako pojistku proti tomu,
abyste svůj boj vzdali. On z titulu své identity jaksi nemůže...
což je pro islámoklastku osobně dost zahanbující, kdykoli
pomyslí na to, že by se na to mohla vykašlat.
S A. se mi
neoddělitelně pojí i S. Stvoření rodu mužského, které jsem
nejméně rok znala jen pod různými přezdívkami a jeho tvář si
později musela vygooglit, abych ho letos v září u Úřadu vlády
poznala. Taky jedna z velkých osobností IVČRN, čili je nasnadě,
že nějaký ten ban mi za ty roky právě od něj přiletěl. Ovšem
dlužno podotknout - zase poměrně rychle odletěl, neb S. je na
rozdíl ode mne v některých věcech duše tolerantnější než já
a přece jen dává šanci těm, kteří by mohli ještě něco
dokázat a mohl by z nich být třeba i nějaký užitek (já vím,
občas si hodně fandím). Každopádně mám za to, že to byl právě
on, kdo mě na začátku prosince '14 na hlavní stránce IVČRN
odblokoval a vzápětí se mnou ještě soukromě komunikoval ohledně
mé první účasti na akci "za IVČRN" (šlo o přednášku
ombudsmanky Šabatové na právech). No a od té doby už k žádnému
banu nedošlo a vlastně tak díky němu jsem "oficiální"
islámoklastkou. Což pak bylo povýšeno ještě na další úroveň,
když mne právě S. kdysi v březnu či dubnu požádal o spolupráci
na konkrétním projektu, jehož je sám součástí a časově to
nezvládal. V projektu jsem doteď, rychle jsem se v něm
zorientovala, nastudovala sama po odpoledních a večerech vše
potřebné, začala přicházet s vlastními nápady, články,
fotkami a grafikami, spolupracovat s dalšími členy týmu...
zkrátka další z mých viditelných a hmotných islámoklastních
výsledků za tento rok. Což s psychikou člověka, který se do té
doby většinou jen kopal doma do zadku a nikdo o jeho úsilí
nestál, dělá mnohé.
No a mluvím-li o S.
a "jeho" projektu, jako bych už mluvila o Politikovi. On
je totiž velkým šéfem celého toho projektu a bez něj bych tedy
nezveřejnila ani čárku (o tom, že náš pracovní vztah přešel
do takového stadia důvěrnosti, že by naopak on beze mne těch
čárek občas zveřejnil zbytečně moc a tam, kde být nemají,
bych raději z diplomatických důvodů pomlčela... ovšem na druhou
stranu, JÁ politik nejsem!). Jak se děvče z východních Čech,
sotva vylezlé ze školy, dostane do takového vztahu zrovna s
poměrně úspěšným a aktivním lokálním politikem z
jihomoravské vísky, na to se mne taky neptejte. Raději se zeptejte
jeho, jak se takový člověk dostane z moravské Lhoty do Ameriky,
Indonésie nebo Austrálie... tam jsme ještě v našich hovorech
jaksi nedošli. Řešíme totiž islám. V té nejkonkrétnější i
nejabstraktnější podobě, od studií a vzájemných vazeb
orientalistů a arabistů přes zájmy obchodníků s pro-muslimským
zbožím až po směřování dalších politiků. Hotová vysoká
anti-islámistická a sociálně-politická. Ovšem asi si budu muset
časem sehnat lepší skripta, nebo spíš slovník, protože když
Politik otevře ústa a zapřede důvěrný hovor s poslankyní
Havlovou, kolem nebohé studentky to tak zvláštně šumí a potřebovala by překladatele do lidštiny... Jinak je Politik ovšem
neškodný, dokonce i s přihlédnutím k faktu, že se momentálně
dostal do stavu jakéhosi "vnitřního disentu", z čehož
máme oba značnou legraci (což je asi nejlepší, co se se situací
dá dělat). Byl to právě Politik, který mě přemluvil, abych se
o půlnoci na poslední chvíli zaregistrovala na návštěvu
veřejného jednání Výboru pro bezpečnost letos v květnu, takže
naším místem prvního osobního kontaktu je - symbolicky - právě
Poslanecká sněmovna, kde to celé proběhlo. Podobných symbolů se
za ten rok vyrojilo víc a zdá se, že nás oba baví na ně v
hovorech občas narážet, abychom si od věčného antiislamismu
vyčistili hlavu. Politik je tou kotvou, která mne momentálně v
Bloku proti islámu drží, protože se zdá, že moje činnost a
způsoby této činnosti mě odvádějí kamsi jinam (a to nemyslím
tak, že bych snad chtěla začít milovat islám). Tedy - je jednou
z těch kotev, pravděpodobně vůbec největší. Někdo to v sobě
zkrátka má a někdo nemá. Přirozené vůdcovství, dostatečné
množství pokory kombinované s přiměřeným sebevědomím, ochotu
na sobě makat a pomáhat v tom druhým, zároveň občas i
pochybnosti o sobě a chuť nechat si poradit od jiných, naslouchat
druhým... Mám za to, že náš velký šéf se od něj mnohé věci
učí, což by bylo jen ku prospěchu všem zúčastněným. Jo a
kdybyste hledali skutečného a přirozeného patriota a zároveň
člověka, který má skvělý cit pro jazyk (tedy jazyky - krom
političtiny to totiž ovládá i hantec...), jste u Politika taky na
správné adrese.
No a když jsme u
politiků, tak už jsme vlastně v patrech nejvyšších a já si
můžu dovolit hovořit o "nepolitickém politikovi", totiž
Velkém Konvím. Zas tak velký tedy není, na fotkách spolu pořád
ještě vypadáme vcelku dobře ve srovnání s tím, když se
postavím k některému z našich gigantů. Spíše křehký
docentíček, jakých mne učilo poměrně dost. Motýložrout a
občas trochu grafoman, ale taky hodně vnímavý a empatický
člověk. No co koukáte, mediální obrazce nejsou vůbec dobrým
vodítkem pro orientaci v lidských duších. Kdyby takový nebyl,
asi si nemáme moc co říct a nestála bych za ním tolik. Místo toho mi prakticky celý rok na facebooku strašila nějaká
profilovka s čajovou nebo zahradní konví - to pro větší
vzrušení sluníček, se kterými jsem se dostávala do virtuálního
kontaktu. Když už se na to v závěru roku chytil i přetrhdílo
Martin Freund z Žít Brno a začal vykřikovat něco o tom, že
nemám co mít nějakou konev v profilovce, pochopila jsem, že tahle
mise byla stoprocentně úspěšná. Běhávala jsem ovšem za
El-Konvím Es-Budvajzím Al-Šajtáním i jinak, virtuálně jsem
kousala jeho odpůrce ve stovkách debat (mnohdy úspěšně,
končívalo to vzájemným či jednostranným zablokováním
dotyčných, čímž se mi odstranili ze života), no a v reálu jsem
od toho května, kdy jsem jako jedna z mála seděla právě na tom
jednání v Poslanecké sněmovně, kde samozřejmě byl, taky
poměrně často dělala Konvímu stafáž. Včetně hospod, kde mi
ctihodný docent drobil materiál pro ubalení marjánkového dýmidla
na hodobožové gatě (byli jsme předtím opět ve sněmovně) a při
tom zaníceně vyprávěl o lámání kulečníkových tág o těla
olomouckých skinů při obraně křehkých dam. Takový je tedy
Konva - hodně společenský, ochotný za každou cenu naslouchat
druhým, ovšem občas toužící vypadnout do hor a honit se tam za
svými křídlatými krasavci, případně ve dvě ráno loudit na
člověku telefon a řešit následně svůj světabol jen mezi
čtyřma ušima. Na styl jeho psaní a mluvení si člověk po čase
zvykne... mimochodem, napadá mne, zda je součástí jeho
momentálního trestního stíhání i jeho lednový výrok na adresu
Mohammeda, že byl "psychopat, který by dnes byl zavřený v
cvokárně", nebo zda už je toto schváleno jako akceptovatelné
k veřejnému diskursu o islámu (zaznělo to na mikrofon na
demonstraci na Hradčanském náměstí). Nikdo se k tomu dodnes
nevyjádřil, takže má asi "Mohouš" smůlu.
Dost o Velké Konvi.
Kde je Konva, tam je poslední dobou i jeho otrokovický goriláček,
což je jen dobře, vzhledem k tomu, že v Německu už na odmítače
islámu létají kameny a je jim do obličeje stříkán pepřový
sprej. O onom "velkém a silném mládenci z Otrokovic"
ovšem hodlám psát jen v superlativech, a to čistě z
pragmatických důvodů... kola událostí mi toho moravského synka
přivezla do takové blízkosti, v jaké by asi nebyl, kdybych o to
usilovala sama. Ovšem zas to nesmím přehnat s tou chválou, nebo
to schytám z druhé strany od jisté další osoby, která má na
goriláčkovi svůj soukromý zájem... Holt těžký život
islámoklastky. Nicméně: DR je taky jeden z našinců, kteří
klamou tělem, což má u mne do budoucna malinko schované, neb jsem
se jím taky chvíli nechala vodit za nos. Vyprávějte mi něco o
vojenských strategiích a taktikách, jak přežít... když je
člověk plně vytížen budováním si svých vlastních a své
image. Stane se. Teď jsem samozřejmě mnohem víc ráda za to, že
mezi námi takový člověk je - první důvod (Konva) jsem už
zmínila, další jsou ty, že jde o člověka zkušeného,
adaptovaného na nejtěžší možné stresové a zátěžové
situace, se schopnostmi a rozhledem, které jen tak někdo nemá, s
nadprůměrnou inteligencí, zároveň velmi empatického, a co já
pokládám asi za nejdůležitější - že ho nelze tak snadno
zmanipulovat a že si dokáže stát za svým a říct jasně to, co
si myslí. Viz onen moment ze sjezdu, kdy jako jediný uprostřed
hrdinských výkřiků "my se islámu nebojíme" dokázal
vstát a na mikrofon plnému sálu oznámit, že on se islámu bojí,
protože si dokáže představit zfanatizovaný valící se dav,
který není tak snadné porazit. Tolik o DR. Myslím, že je teď
navíc z osobních důvodů hodně šťastný, což rovněž vítám,
neb jsem ho po celý rok vídala v opačném životním rozpoložení,
což nebylo nic příjemného.
Konec oslavných
tirád na našeho "nejvyššího", učiňme nezbytné a
dejme si trochu toho zaměstnaneckého análního alpinismu, neb od
jisté doby není goriláčka bez Advokátky. Přiznám se na rovinu
- anální alpinismus neumím. Zato jsem zrovna na tuhle ženskou
ještě před půl rokem dovedla báječně nadávat... plně v
zajetí mediálních fikcí a stereotypů, založených maximálně
tak na podvědomých znalostech bulvárních titulků. Nouze naučila
islámoklastku housti na strunu naprosto opačnou. Jako když otočíte
knoflíkem na sporáku. Už žádná "cikánofilka, obhájkyně
mačetářů, rasistka, cikánka, celebrita honící se za
slávou...". Pámbu dopustil, motyka spustila, odříkaný
krajíc chleba za mnou přiběhl jako vždy... začetla jsem se do
díla oné osoby hlouběji, přelouskala nemalý kus její tvorby,
seznámila se s její prací podrobněji, s jejími náhledy na život
veřejný a soukromý, a ejhle - zjišťuju, že když mi krátce po
navázání naší spolupráce řekla "ty teď budeš já",
vlastně nebyla tak daleko od pravdy a většinu času mi to ani není
nepříjemné. Dnes se tu dokonce obden tluču do hlavy, proč že
jsem nemohla mít někoho takového poblíž už dříve, lituju
ztracených a proflákaných let... Celospolečenský přehled a
záběr do různých témat paní Advokátky je totiž neuvěřitelný
a hlavně ohromně inspirující. Je za ním totiž vidět, kolik
práce si dává s píděním se po informacích. A to nejen v
oblastech souvisejících s její profesí - nebo spíše jinak: její
profese je v jejím podání tak různorodá a informačně bohatá,
že ji od suché právničiny klidně dokáže dovést ke zkoumání
účinků léčebného konopí včetně jeho pěstování v těch
kterých podmínkách, k pročítání psychodiagnostických testů a
konzultacím s kapacitami v tomto oboru, k problematice vzdělávání
nadaných dětí... klidně bude sedět v polozbořené chalupě a
poslouchat vaše vyprávění, pokud se jí donese, že jste
odborníkem na tu kterou oblast. Dejte si to do spojitosti s jejími
dvěma doktoráty, kandidaturou na prezidentku nebo ústavní
soudkyni. Dokáže se přirozeně pohybovat v patrech nejvyšších
stejně jako mezi těmi nejchudšími a nejvyloučenějšími.
Vlastně je tu především pro ty lidi v problémech, a je ochotná
obětovat jim i nemalou část vlastního soukromí a času, který
by mohla strávit nějak jinak. Pravda, dost z její identity bylo
vytvořeno už odmala skrze její rodinné zázemí, mnohdy i
nepříliš jemnými a přívětivými způsoby - ale nakonec se to
vyplácí všem. Zkrátka třikrát hurá Advokátce - a můžeme jít
dál.
Ke komu? K E. přece!
Protože bez E. bych žádnou Advokátku v dosahu neměla, to je
jasné. E. je zároveň jediný člověk, který se mnou osobně a v
reálu oslavil letošní třicetiny - no a na ten dárek, který jsem
od ní dostala, nezapomenu nikdy. Islámoklastní vepřový bůček -
čert vzal romantiku a holčičí cetky, v tu dobu jsem neměla co do
úst a přežívala na opečené cuketě s chlebem, takže tohle mi
opravdu přišlo vhod, stejně jako možnost si jít někam s
kamarádkou jen tak posedět a vyčistit si hlavu. E. je moje
obrovská vrba, byť tím, jak jsme obě ohnivá znamení (btw. to
Advokátka taky), občas mezi námi dojde ke komunikačnímu šumu a
zkratkovitému jednání plnému emocí. Ale vždycky se to snažíme
překonat. No a ta láhev vodky, kterou jsem jednoho slunečného dne
v září zapíjela svůj letošní největší žal, šla taky z
její kapsy. E. zkrátka ví, co je kdy třeba. A maká - i když jí
práce a vzdálenost obvykle neumožní běhat po všech našich
akcích a demonstracích, člověk ví, že v zákulisí už něco
kutí, co se člověku může později hodit.
Ufff, koukám, jak
se nám ten blog natahuje... a to jsem ještě zdaleka nezmínila
všechny ty, na které neradno zapomínat. Třeba toho pravoslavného
kněze, se kterým teď jsme ve fázi seznamování a který už teď
přinesl do mého života a uvažování mnoho nových podnětů.
Nebo "mládence" z brněnské / jihomoravské divize BPI /
IVČRN - každý jedinečný, všichni oddaní a otevření,
odmítající kdejakou manipulaci, veselé kopy ochotné pomoct tam,
kde je zrovna potřeba. Či plzeňského "Pokémona" našich
akcí, kterého má každý prostě rád a který mi dělá radost už
jen tím, že je menší než já. Nebo jeho pravý opak, mého
pardubického "jmenovce", se kterým ovšem nejsme v žádném
příbuzenském vztahu a který je ovšem jedním z našich
nejvýraznějších aktivistů. A co Golema, monstrózní stvoření
s kamerou a stativem, programově hrdé na svou středostavovskou
příslušnost a identitu a podporující v tomhle i jiné?
Je nás zkrátka
hodně a bude nás ještě víc. Každý si tak může mezi námi
najít ty, se kterými se mu nejlíp spolupracuje a kteří mu nejvíc
vyhovují.