... aneb sluníčka
se nám prý ztrácejí v tom, podle čeho se je prý někdo
opovažuje kategorizovat a škatulkovat, když jsou prý "tak
rozmanití a různorodí"...
No jo, to je možné. Však je taky nikdo neposuzuje podle toho, co si nakládají na talíř nebo pouštějí do sluchátek, zatímco jim tyhle kategorie na odsouzení druhých kupodivu vyhovují. Ovšem jsou věci, na kterých se shodnou víceméně všechna, asi
jako islám na onom pověstném "... a Mohammed je jeho Prorok".
Tou zásadní věcí
zřejmě bude onen pitomý altruismus. Vysvětlím: jde o názor, že
člověk je na světě jen proto, aby pomáhal druhému, a že pomoc
má smysl jen tehdy, pokud toho pomáhajícího nějak bolí nebo
omezuje, pokud se pro druhého obětuje, čím více, tím lépe.
Pomoci a mít se přitom sám dobře a fungovat jako dřív či ještě
lépe, to podle sluníček není hodno pozornosti či ocenění.
Rovněž zachování identity pomáhajícího není zrovna žádoucí.
Pokud někdo oněm sluníčky preferovaným skupinám nebo jedincům
pomáhat odmítne, pak oni následně odmítnou celou jeho identitu,
popřípadě rovnou identitu celého národa, ze kterého pochází,
i kdyby z ní dokonce pocházeli sami (sic!). Půjdou proti ní a
místo toho budou nejapně zdůrazňovat, jak je ten, kdo si dle nich
zaslouží pomoc, údajně úžasný, stejně jako jeho kultura,
náboženství či prostředí v zemi, ze které pochází. Jde
vlastně o určitý druh relativismu, marné pokusy o zrovnoprávnění
nerovnoprávných... I když, slovo "právo" bych z toho
vynechala, nejde ani tak o práva, jako spíš o hodnocení druhých
a jejich vzájemnou kompatibilitu, úroveň a přínos. Ono to právo
nakonec je věcí společenského konsensu, dohody na tom, co ona
společnost považuje aktuálně i dlouhodobě za přínosné... a to
není nic, na co by se dalo spoléhat jako na nějaké univerzálně
platné dogma, jak i sluníčka cítí a je jim to veskrze nepříjemné.
Čili ten prvek
nesvobody a vnucování (se) je u sluníček taky velmi výrazný.
Fanatismus. Něco ve stylu "jo tak s tebou nehne naše
performance na náměstí, ve které modelky postříkané umělou
krví symbolizují utrpení hospodářských zvířat? No ty jsi ale
odpad společnosti! Vlastně celý ten český národ je ohavný,
když se chová takhle!" Vnucování pocitu viny a hanby, toho,
že je správné, aby takové chování bylo trestáno, souhlas
trestaného s trestem... aby se takto onálepkovaný člověk sám
cítil jako viník a volal po svém potrestání. Aby sám tu svou
identitu odmítnul, přestal se hlásit ke svým hodnotám,
koníčkům... "Prostě už nebudu chodit s kamarády na pivo,
protože alkohol je fuj, a místo toho se stanu vegetariánem a budu
se bavit jen s vegetariány, se kterými založím komunitní
zahrádku, kam si budeme zvát primárně cizince, protože ti u nás
zahrádky nemají a nikdo s nimi nezahrádkaří..."
Tyhle koncepty se
samozřejmě dají velmi snadno odmítnout, stačí, aby měl člověk
trochu sebevědomí a úcty sám k sobě a svému okolí. Nikdo není
povinen si nechat něco takového vnucovat. Každý má zodpovědnost
především sám za sebe a svůj život. A ten může být kvalitní
bez ohledu na to, že o něm zrovna má nějaké slunce potřebu
tvrdit, že kvalitním vlastně není. Kdyby nebyl, tak se u nás
totiž žije lidem daleko hůře. Místo toho tu máme mraky aktivit
založených čistě na občanské vzájemnosti a DOBROVOLNÉ pomoci
a kontaktu jedněch s druhými. Všechny ty útulky pro opuštěná
zvířata, lokální spolky starající se o rozvoj konkrétního
místa nebo zde žijících občanů, zájmová sdružení, nebo i
prostí jednotliví občané zapojující se do běžné sousedské
výpomoci... Když jste sluníčko, pak to pro vás absolutně
neexistuje, natož aby to mělo nějaký význam. Vůbec si
neuvědomujete, jak jste na tom v případě nouze sám závislý a
kolik výsledků takovýchto aktivit vlastně sám nevědomky
spotřebováváte. A pak jít a drze požadovat solidaritu se sebou,
když jste předtím toho, po kterém tu pomoc požadujete, označil
za nácka nebo fašistu? To je jen hodno pohrdání.
Však se ho taky
sluníčkům dostává. Ale zřejmě málo, když v té taktice
setrvávají. Možná je to celé o tom, že jsou Češi zvyklí na
to, že je pořád někdo negativně posuzuje a má potřebu je nějak
"napravovat" nebo "vylepšovat", pořád pro
někoho nejsou dost dobří... To pak snadno vede mnohé k pocitu, že
nejsou dost dobří ani sami pro sebe. Nechají si ten pocit
neúspěchu vnutit, i když se jim vede docela dobře, a v honbě za
"nápravou" pak pokazí i to, co ještě funguje, jak v
jejich soukromí, tak případně ostatním. Zbytečné.
Lidi u nás jsou
úžasní. Manuálně zruční, organizačně schopní, spolehliví,
přirozené autority ve svých oborech, pečliví a všímaví,
ochotní druhému pomoci, kreativní a iniciativní, ochotní se
neuvěřitelným způsobem rozdělit o to, co mají, věnovat druhému
svůj čas a energii, s chutí zajímat se o to, co se děje na
druhém konci země... A jsme pro tyto své vlastnosti, dovednosti a
schopnosti mnohými ze zahraničí vyhledávání a oceňováni. Jsme
potomci těch, kteří takoví byli už před námi a kteří měli
touhu být ještě lepšími. Ponižovat se před někým nebo si
nechat cokoli vnucovat je popliváním jejich odkazu.
Nebojme se tedy onen
obraz, který nám sluníčka podstrkují pod nos coby nějaké naše
zrcadlo, odmítnout jako falešný. Jistě, je mnoho věcí, které u
nás potřebujeme zlepšit nebo na nich dále pracovat, ne kvůli
nějakému porovnávání se s někým, ale prostě proto, aby to u
nás fungovalo ještě líp, čili kvůli těm výsledkům. Ale toho
nedosáhneme tak, že nejdřív vylezeme všichni na náměstí a tam
se veřejně zbičujeme za to, jací jsme hrozní. Ani tak, že
povolíme otěže tomu, kdo se nám to snaží říkat jako jedinou
platnou pravdu. Těm, kteří toto údajné "nastavování
zrcadla" mají jako svou jedinou životní nebo dokonce pracovní
náplň. Ani není nutné se jimi nechat nahradit, případně těmi,
které oni preferují místo nás.
Když o tom tak
přemýšlím, zdá se mi, že sluníčka ten zbytek lidí ani
zdaleka neohrožují tak, jak by se mohlo z jejich křiku zdát. Nebo
si myslíte, že když jde nějaký lokální spolek turistů na
vandr po české krajině, přemýšlí o tom, jak nad ním právě
teď někde nějaký potentát z neziskovky nebo študentík té či
oné fakulty ohrnuje nos, protože si dovolil dát si v hospodě pod
hradem guláš se šesti místo tofu a mořských řas? Vyplývá mi
z toho další sluníčkářský rys: vědomí vlastní bezmoci.
Toho, že jejich názory, hodnoty a postoje dobrovolně většina
lidí nepřijme a že je musejí prosazovat silou, s vynaložením
značného úsilí. To je ten jejich "boj za vlastní identitu".
Vědomí, že se sami dobrovolně vyčleňují, především ze svého
nejbližšího okolí, a snaha "potrestat" celou populaci
plošně za to, jak na to vyčlenění zareagovalo právě to blízké
okolí, donutit je tu identitu ad hoc uznat a respektovat, bez ohledu
na dopady... Prostě se Plzeňáci "musejí" povinně
zajímat o to, že v Brně existuje nějaká subkultura
"alternativců", která má své obchody, kluby a vůbec
místa, kde se schází...
Ne, pokud jde o mne,
tímto směrem se nevydám. A pro ty, kteří by se ke mně v tomto chtěli
přidat a zůstat sami sebou i tváří v tvář hloučkům
pošklebujících se pokryteckých sluníčkových opic, mám do
budoucna připravený jeden projekt, který nám v tom pomůže. Vyčkejte tedy věcí příštích.