2. 9. 2015

Sluncovatost

... aneb sluníčka se nám prý ztrácejí v tom, podle čeho se je prý někdo opovažuje kategorizovat a škatulkovat, když jsou prý "tak rozmanití a různorodí"...

No jo, to je možné. Však je taky nikdo neposuzuje podle toho, co si nakládají na talíř nebo pouštějí do sluchátek, zatímco jim tyhle kategorie na odsouzení druhých kupodivu vyhovují. Ovšem jsou věci, na kterých se shodnou víceméně všechna, asi jako islám na onom pověstném "... a Mohammed je jeho Prorok".

Tou zásadní věcí zřejmě bude onen pitomý altruismus. Vysvětlím: jde o názor, že člověk je na světě jen proto, aby pomáhal druhému, a že pomoc má smysl jen tehdy, pokud toho pomáhajícího nějak bolí nebo omezuje, pokud se pro druhého obětuje, čím více, tím lépe. Pomoci a mít se přitom sám dobře a fungovat jako dřív či ještě lépe, to podle sluníček není hodno pozornosti či ocenění. Rovněž zachování identity pomáhajícího není zrovna žádoucí. Pokud někdo oněm sluníčky preferovaným skupinám nebo jedincům pomáhat odmítne, pak oni následně odmítnou celou jeho identitu, popřípadě rovnou identitu celého národa, ze kterého pochází, i kdyby z ní dokonce pocházeli sami (sic!). Půjdou proti ní a místo toho budou nejapně zdůrazňovat, jak je ten, kdo si dle nich zaslouží pomoc, údajně úžasný, stejně jako jeho kultura, náboženství či prostředí v zemi, ze které pochází. Jde vlastně o určitý druh relativismu, marné pokusy o zrovnoprávnění nerovnoprávných... I když, slovo "právo" bych z toho vynechala, nejde ani tak o práva, jako spíš o hodnocení druhých a jejich vzájemnou kompatibilitu, úroveň a přínos. Ono to právo nakonec je věcí společenského konsensu, dohody na tom, co ona společnost považuje aktuálně i dlouhodobě za přínosné... a to není nic, na co by se dalo spoléhat jako na nějaké univerzálně platné dogma, jak i sluníčka cítí a je jim to veskrze nepříjemné.

Čili ten prvek nesvobody a vnucování (se) je u sluníček taky velmi výrazný. Fanatismus. Něco ve stylu "jo tak s tebou nehne naše performance na náměstí, ve které modelky postříkané umělou krví symbolizují utrpení hospodářských zvířat? No ty jsi ale odpad společnosti! Vlastně celý ten český národ je ohavný, když se chová takhle!" Vnucování pocitu viny a hanby, toho, že je správné, aby takové chování bylo trestáno, souhlas trestaného s trestem... aby se takto onálepkovaný člověk sám cítil jako viník a volal po svém potrestání. Aby sám tu svou identitu odmítnul, přestal se hlásit ke svým hodnotám, koníčkům... "Prostě už nebudu chodit s kamarády na pivo, protože alkohol je fuj, a místo toho se stanu vegetariánem a budu se bavit jen s vegetariány, se kterými založím komunitní zahrádku, kam si budeme zvát primárně cizince, protože ti u nás zahrádky nemají a nikdo s nimi nezahrádkaří..."

Tyhle koncepty se samozřejmě dají velmi snadno odmítnout, stačí, aby měl člověk trochu sebevědomí a úcty sám k sobě a svému okolí. Nikdo není povinen si nechat něco takového vnucovat. Každý má zodpovědnost především sám za sebe a svůj život. A ten může být kvalitní bez ohledu na to, že o něm zrovna má nějaké slunce potřebu tvrdit, že kvalitním vlastně není. Kdyby nebyl, tak se u nás totiž žije lidem daleko hůře. Místo toho tu máme mraky aktivit založených čistě na občanské vzájemnosti a DOBROVOLNÉ pomoci a kontaktu jedněch s druhými. Všechny ty útulky pro opuštěná zvířata, lokální spolky starající se o rozvoj konkrétního místa nebo zde žijících občanů, zájmová sdružení, nebo i prostí jednotliví občané zapojující se do běžné sousedské výpomoci... Když jste sluníčko, pak to pro vás absolutně neexistuje, natož aby to mělo nějaký význam. Vůbec si neuvědomujete, jak jste na tom v případě nouze sám závislý a kolik výsledků takovýchto aktivit vlastně sám nevědomky spotřebováváte. A pak jít a drze požadovat solidaritu se sebou, když jste předtím toho, po kterém tu pomoc požadujete, označil za nácka nebo fašistu? To je jen hodno pohrdání.

Však se ho taky sluníčkům dostává. Ale zřejmě málo, když v té taktice setrvávají. Možná je to celé o tom, že jsou Češi zvyklí na to, že je pořád někdo negativně posuzuje a má potřebu je nějak "napravovat" nebo "vylepšovat", pořád pro někoho nejsou dost dobří... To pak snadno vede mnohé k pocitu, že nejsou dost dobří ani sami pro sebe. Nechají si ten pocit neúspěchu vnutit, i když se jim vede docela dobře, a v honbě za "nápravou" pak pokazí i to, co ještě funguje, jak v jejich soukromí, tak případně ostatním. Zbytečné.

Lidi u nás jsou úžasní. Manuálně zruční, organizačně schopní, spolehliví, přirozené autority ve svých oborech, pečliví a všímaví, ochotní druhému pomoci, kreativní a iniciativní, ochotní se neuvěřitelným způsobem rozdělit o to, co mají, věnovat druhému svůj čas a energii, s chutí zajímat se o to, co se děje na druhém konci země... A jsme pro tyto své vlastnosti, dovednosti a schopnosti mnohými ze zahraničí vyhledávání a oceňováni. Jsme potomci těch, kteří takoví byli už před námi a kteří měli touhu být ještě lepšími. Ponižovat se před někým nebo si nechat cokoli vnucovat je popliváním jejich odkazu.

Nebojme se tedy onen obraz, který nám sluníčka podstrkují pod nos coby nějaké naše zrcadlo, odmítnout jako falešný. Jistě, je mnoho věcí, které u nás potřebujeme zlepšit nebo na nich dále pracovat, ne kvůli nějakému porovnávání se s někým, ale prostě proto, aby to u nás fungovalo ještě líp, čili kvůli těm výsledkům. Ale toho nedosáhneme tak, že nejdřív vylezeme všichni na náměstí a tam se veřejně zbičujeme za to, jací jsme hrozní. Ani tak, že povolíme otěže tomu, kdo se nám to snaží říkat jako jedinou platnou pravdu. Těm, kteří toto údajné "nastavování zrcadla" mají jako svou jedinou životní nebo dokonce pracovní náplň. Ani není nutné se jimi nechat nahradit, případně těmi, které oni preferují místo nás.

Když o tom tak přemýšlím, zdá se mi, že sluníčka ten zbytek lidí ani zdaleka neohrožují tak, jak by se mohlo z jejich křiku zdát. Nebo si myslíte, že když jde nějaký lokální spolek turistů na vandr po české krajině, přemýšlí o tom, jak nad ním právě teď někde nějaký potentát z neziskovky nebo študentík té či oné fakulty ohrnuje nos, protože si dovolil dát si v hospodě pod hradem guláš se šesti místo tofu a mořských řas? Vyplývá mi z toho další sluníčkářský rys: vědomí vlastní bezmoci. Toho, že jejich názory, hodnoty a postoje dobrovolně většina lidí nepřijme a že je musejí prosazovat silou, s vynaložením značného úsilí. To je ten jejich "boj za vlastní identitu". Vědomí, že se sami dobrovolně vyčleňují, především ze svého nejbližšího okolí, a snaha "potrestat" celou populaci plošně za to, jak na to vyčlenění zareagovalo právě to blízké okolí, donutit je tu identitu ad hoc uznat a respektovat, bez ohledu na dopady... Prostě se Plzeňáci "musejí" povinně zajímat o to, že v Brně existuje nějaká subkultura "alternativců", která má své obchody, kluby a vůbec místa, kde se schází...


Ne, pokud jde o mne, tímto směrem se nevydám. A pro ty, kteří by se ke mně v tomto chtěli přidat a zůstat sami sebou i tváří v tvář hloučkům pošklebujících se pokryteckých sluníčkových opic, mám do budoucna připravený jeden projekt, který nám v tom pomůže. Vyčkejte tedy věcí příštích.
 
;