Všimla jsem si
včera jednoho svého známého, který na svém facebooku vyjadřoval
obavu z masového přijímání imigrantů. Tento známý byl už
(doufám, že pouze ze zoufalství nad neakceptovatelným přístupem
vlády a jejího "řešení" tohoto problému) ochoten
vyjádřit podporu Tomio Okamurovi a jeho aktuálnímu politickému
uskupení, a položil dotaz, jak by onu věc, která ho očividně
znepokojuje stejně jako každého příčetného člověka u nás,
řešili Okamurovi kritici. Což byla samozřejmě voda na můj mlýn
- alespoň tedy předpokládám, že rozšiřování informací o
alternativních možnostech řešení ve prospěch Bloku proti islámu
a zvyšování veřejného povědomí o tomto hnutí je standardním
chováním jeho členů a nebude vnímáno nějak negativně.
Jen pro upřesnění:
onen můj známý je vozíčkář, kvadruplegik. Tedy člověk plně
závislý na druhých, který nemá moc dobré vyhlídky, pokud někdo
ve věcech, které by mohly nějak zasáhnout do jeho života, udělá
chybu. Není tedy divu, že se snaží zajímat o tyto věci pokud
možno včas a předcházet případným problémům. Které
samozřejmě v případě hromadného přijímání imigrantů
nastanou, náš rozpočet není nafukovací, tudíž se pravděpodobně
stane, že finanční náklady s jejich pobytem zde spojené mohou
zasáhnout do mandatorních výdajů typu invalidní důchody,
případně budou jejich příjemci vnímat částky, které
imigrantům půjdou, jako logicky nespravedlivé a diskriminující.
Ono ani není divu, při myšlence na čekací doby na poskytnutí té
či oné lékařské či sociální péče a pomoci u nás, směšnou
výši invalidních důchodů a příspěvků pro pečující osoby,
příspěvky na předražené kompenzační pomůcky v kombinaci s
cenou léků, bariérovost veřejného prostranství a služeb...
Zkrátka má dotyčný oprávněný strach a vztek. Nyní už ne jen
na to, že vláda ony prostředky v jeho prospěch prostě jen nechce
uvolnit, jak to činily vlády v předchozích letech (proti čemuž
handicapovaní i jejich pečovatelé několikrát dost masově
protestovali a demonstrovali), ale že se ukazuje, že ty prostředky
jsou najednou k dispozici pro někoho úplně jiného než ty
nejohroženější našince. Naštěstí si ten našinec ještě
stále uvědomuje svůj volební potenciál a rád by ho tedy využil
správně.
Udělala jsem tedy
onomu známému osvětu. Nejprve jsem ho informovala o tom, že pan
Okamura právě zahodil svou politickou budoucnost spojením se s
neonacisty a antisemity, kteří nebudou mít problém sáhnout k
násilí, což snad onen známý nepožaduje. Také jsem mu sdělila,
že p. Okamura neudělal ve věci přijímání migrantů naprosto
nic, jeho jediným zájmem je chodit po demonstracích (včetně
těch, na které ho nikdo nezve a na kterých nedostává prostor k
vlastní sebeprezentaci, což bolí jeho ego). Na tyto demonstrace
nepřispěl pan Okamura zatím ani korunou, pokud mi je známo.
Nadnesla jsem myšlenku, že jeho účast na demonstraci neonacistů
je jen výsledkem jeho pocitu, že se musí pomstít těm, kteří ho
na vlastní demonstraci vystoupit nenechají. Dala jsem to do opozice
k členům jeho bývalého hnutí Úsvit, kteří si za své finance
v posledních dnech udělali cestu do Calais, Vídně a Itálie, aby
na vlastní oči viděli tábory oněch imigrantů, o kterých je
řeč, a kteří vedli v Bruselu jednání s Kurdy, bojujícími
proti Islámskému státu.
Dále jsem mu
představila samotný Blok proti islámu, jehož "prodlouženou
rukou" v poslanecké sněmovně členové Úsvitu v této
problematice jsou. Zmínila jsem, že se Bloku proti islámu podařilo
během měsíce sehnat cca 200 000 podpisů pod papírovou petici
proti přijetí imigrantů skrze povinné kvóty EU, a že BPI s
peticí seznámil poslance. Připomněla jsem podporu BPI, kterou má
u jednotlivých členů Sněmovny i Senátu napříč politickým
spektrem. A samozřejmě jsem svého známého seznámila se
stanoviskem, které k přijímání imigrantů BPI zaujímá, včetně
loňského požadavku na přijetí zejména ohrožených křesťanů
ze Sýrie. To bylo pochopitelně nutné rozvést, resp. navázat na
to, jaké nevýhody a rizika by s sebou neslo přijímání
muslimských imigrantů, případně kvant migrantů bez zjišťování
jejich náboženské příslušnosti a vybírání si dle toho.
Myslím, že právě
na této věci se dá dobře ukázat, proč islám v ČR nechtít ani
skrze imigranty. Co tedy hrozí v případě přijetí muslimských
imigrantů a co bude nutné udělat, resp. na co u nás mohou vznášet
nároky?
- Hrozí mezináboženské konflikty uvnitř azylových center pro uprchlíky. To je prostý fakt, ke kterému už dochází v zemích, kde tato centra jsou. Dokonce i v rámci jednotlivých odvětví islámu, resp. mezi lidmi s různou mírou ortodoxnosti islámu. Stačí nenaladěnému muslimovi omylem šlápnout na Korán. Nuda a frustrace spolu s tím, že uprchlíci se v azylových zařízeních snadno dostanou k nožům apod., pak udělají zbytek. Stejně tak jako je pravděpodobné, že v nich bude docházet ke znásilněním, vydírání, lichvě (potvrzeno právě z Calais) a jiným patologickým jevům.
- Hygienické riziko - vzdělaný syrský křesťan je pravděpodobně v lepším zdravotním stavu než muslimský imigrant odněkud ze Súdánu nebo Libye, včetně očkování. Dá se pochybovat i o tom, že by do jeho kulturních praktik patřilo vyměšování na ulici, jako vidíme aktuálně třeba u imigrantů v Itálii. Nejsou mi ani známy případy, kdy by praktikující křesťané soustavně ničili hygienická zařízení v uprchlických zařízeních, jako tomu je v případě muslimských takzvaných uprchlíků.
- Ekonomické kritérium - ten vzdělaný syrský lékař křesťanského vyznání je pravděpodobně lépe integrovatelnější do našeho prostředí než muslimský pastevec ovcí. Dokáže se lépe naučit jazyk na úrovni, kterou bude potřebovat, chápe naše vnímání času, respektuje naše uspořádání prostoru. Což znamená: nepotřebuje stavět mešity, nepotřebuje mít přestávky v práci na modlitby, nepotřebuje speciální rituálně upravenou stravu, nebude zavádět svůj právní řád do našeho (jako je do našeho práva postupně nenápadně implementováno právo šaria), nebude vyžadovat speciální oděv pro své ženy, separaci dle pohlaví ve školách i jinde.Pro méně gramotné čtenáře přináším grafické ztvárnění výše uvedeného:
Z předložených faktů tedy vyplývá, že přijetím nemuslimských migrantů snadno vyhovíme principu solidarity s trpícími, aniž bychom zároveň ohrozili sami sebe a své nejohroženější spoluobčany. Tedy - relativně nejohroženější: dostala se ke mně už i zpráva, že v Německu se místní bezdomovci stahují k azylovým centrům pro "uprchlíky" s prosbami o trochu zbylého jídla. Pro ně to musí být obzvlášť hrozné - jednoduše vidět, jak si někdo přijde jen tak do cizí země a lidé se mohou přetrhnout, aby mu něco dali, zatímco na něj se slušně řečeno vykašlali... A to je teprve léto - v zimě budou tito bezdomovci před branami těchto zařízení prostě a jednoduše mrznout, zatímco uvnitř se bude podávat polévka z rituálně získaného masa. Evropa 21. století.
Umím si v živých barvách představit křik těch, kterých se tento popis nějak nepříjemně dotkne. Ale upřímně řečeno, není třeba mu naslouchat. Jednou jsme se prostě dozvěděli, že "musíme nést odpovědnost za kolonizaci" (ač naše země spíš sama po většinu své historie byla takovou kolonií větších mocností) a že kdo má jiný názor, je automaticky "rasista, xenofob, nácek, nacionalista (sic!)" (do očí tomu kvadruplegikovi to ale asi nikdo neřekne - viděli jsme ostatně na demonstraci minulý týden, že kdo se osmělil něco takového po demonstrujících vykřiknout, vzápětí hrdinně prchal do metra, aniž by "nacisti" stihli udělat krok...). Není třeba se tedy za každou cenu snažit v očích takových křiklounů "napravit svou reputaci". Oni nás údajně nepotřebují, my je reálně také ne a tím méně je potřebuje onen kvadruplegik či bezdomovec, jejichž situaci tedy milí dobroserové hodlají zhoršit. Potřebují nás právě tyto ohrožené skupiny. Bylo to ostatně vidět i u našich petičních stánků, kam mnozí bezdomovci zavítali na pokec či přímo se podepsat. Evidentně jim v tom "sluníčka" nestihla zabránit, resp. jim nabídnout lepší alternativu či alespoň obyčejný lidský zájem. Je to stejné jako v případě už mnohokrát zmíněných babiček těchto sluníčkářů, na které dotyční nemají čas, protože jejich zájem dlí v afrických zemích či na konferencích neziskových či "lidskoprávních" organizací.
Někdo to dělat musí. "Sluníčka" si vybrala.
