Postupně se ke mně
dostávají reakce sluníček na mé postřehy a náhledy na kampaň "té Prcie z Hate Free, co má raka".
Přiznám se, že z nich mám trochu smíšené pocity. V něčem
slunka zkrátka nezklamala, v něčem poměrně dost. Konkrétněji
bych to shrnula do několika následujících bodů:
- Prcie ke kampani připojila svůj osobní příběh, který zveřejnila již dříve. Já sice žádnou obdobnou kampaň nevedu, ale příběh jsem nabídla taky. S tím, že si přece každý může vybrat, koho upřednostní. Což sluníčka dělají, pro ně je zkrátka ta Prcie lepší než kdokoli jiný, už jen proto, že "pracovala pro Hate Free Culture" A ZÁROVEŇ "dostala rakovinu". Nebo proto, že za práci pro Hate Free sklízí negativní reakce "od těch hnusných Čecháčků, fobů a rasistů". Ty důvody, proč upřednostnit jednoho člověka před druhým si zkrátka každý volí podle sebe. Ovšem to je právě princip, na který já jsem chtěla upozornit. Že ani sluníčka nemilují všechny stejně. Už jen to, že se onen text objevil na blogu, který píše jakási "islámoklastka", jim hnulo žlučí úplně stejně, jako jiným zase příběh jakési "Prcie z HFC". Některé věci zkrátka přirozeně fungují. Tady tedy slunka nezklamala, neměla jak.
Cílem toho
zveřejněného textu pochopitelně NEBYLY následující věci:
- Jakékoli blokování kampaně paní Prcie nebo jejího dosahu. To totiž jednak ani není technicky možné, jednak to nikdo nemá důvod dělat. Rovněž jsem jasně v textu uvedla, že je jen dobře, že se problematika screeningu a diagnostiky rakoviny děložního čípku konečně dostane i k těm, které tyto věci jinak příliš neřeší. Proto mi tedy přijde hodně mimo sluníčkové vřískání, kterak "reakce paní H. nebo dalších islámofobů jen zvýšila úspěch a dosah kampaně". Spíš naopak, zdá se mi, že kvůli samotné Prcii a její kampani by se pořád ještě dost děvčat a žen na prohlídku neobjednalo, musela přijít až kritika její kampaně a osoby, aby to dámy udělaly "na protest" proti někomu a jako "vyjádření soucitu" či nějakou jinou "revoltu". No, lékařům, kteří se dámám pohrabou v rozkroku, tyto důvody asi budou jedno. Ti se budou tázat přece jen na jiné věci. A kritikům Prcie či její kampaně je pak totálně lhostejné, že si Maruška z Brna dupne a just poběží k panu doktorovi, aby to ti oškliví fobové viděli, a ještě o tom všude napíše a vezme kolegyňky z komunitního centra, se kterými si před ordinací udělají selfíčko. Směle do toho, jak jsem psala, cílem je snížit výskyt rakoviny u nás, protože náklady na léčbu a péči o nemocné jsou vysoké a péče zasahuje do života lidí kolem samotného nemocného, odnesou to i nesluníčka - takže milá slunka, račte nám tu péči a zájem o sebe sama poskytnout, než to začnete požadovat po nás nebo někom jiném. Jestli potřebujete přítomnost "fobů" pokaždé, když máte jít k zubaři nebo do lékárny pro pastilky proti kašli, váš problém.
- Srovnávání nemoci Prcie s někým dalším nebo jakékoli "soupeření". Rakovina je rakovina, astma je astma, slepota je slepota. Byť tedy astma je taky v mnoha případech smrtelná nemoc, vzpomeňme na Vladimíra Menšíka. Nicméně proč ten výčet nemocí někoho jiného v tom textu tedy byl? Prostě jen proto, aby bylo dostatečně zřejmé, že dotyčná má opravdu díky nim jinak postavené hodnoty než řečená Prcie, že se za to tudíž nestydí a hodlá nadále fungovat podle toho, ne podle hodnot jakési Prcie nebo kohokoli dalšího. Pokud vyrostete s nějakým handicapem nebo dokonce několika najednou, už se zkrátka nebudete srovnávat se zdravými lidmi, a pravděpodobně ani nebudete mít úplně tytéž starosti jako oni. Nejdřív zkrátka musíte popadnout dech, než se k vám může dostat informace, že někde je nějaké ghetto. A ani pak to pro vás nemusí mít takový význam jako pro zdravého člověka - už třeba proto, že nemáte peníze na to, abyste se do toho ghetta zajeli podívat, potřebujete je na vlastní léky. Takže ten nemocný a handicapovaný člověk má obvykle úplně jinak stanovené priority. Připomínám rovněž i to, že v textu bylo explicitně zmíněno, že autorka ví o existenci osob ještě hůře handicapovaných než jsou ona nebo Prcie, a že tedy "nesoupeří" ani s nimi. Je to podobný nesmysl, jako kdyby se v dětských ozdravovnách mělo soupeřit, kdo bude mít lepší výsledky spirometrie.
Co v textu naopak
BYLO a bylo jeho cílem:
- Srovnávání rodin obou aktérek. Není na tom nic špatného, někdo rodinu má v pořádku, jiný ne, třeba ani u Prciiny oponentky nebylo vždy vše tak růžové, jak by se mohlo zdát. Někdy se rodiny kvůli nemocným a handicapovaným členům rozpadají, jiné drží naopak při sobě. Ve venkovském prostředí, v obklopení příbuznými a známými, se zřejmě tak snadno neodchází od slabých a potřebných, pokud si má člověk zároveň zachovat dobré vztahy právě se zbytkem příbuzných a známých. Utečte si taky od nemocné manželky a ještě nemocnějšího děcka, starých rodičů, domu, který jste postavili, hospodářství, pravděpodobně i ze zaměstnání... Nepřipadá v úvahu, zvlášť pokud třeba na život ve městě nejste stavění. Není ani kam, všude vás nějak znají a můžete si být jistí, že o vás budou vyprávět těm, kteří vás znají taky, i těm, kdo vás neznají. Naproti tomu městský člověk svou minulost opouští podle mne snáze, vztahy mezi lidmi mohou být redukovány jen na svazek klíčů od bytu. Každopádně rodina Prciiny oponentky při sobě tedy vydržela, což je zcela v pořádku a zas to oné oponentce postavilo hodnoty jinak, než je má Prcie.
- Patriotismus a hrdost na prostředí, ze kterého Prciina oponentka pochází. Ještě aby ne. Někdo v mládí vymetá "náckovské bary" nebo "kluby pro alternativní jedince", jiný s rodiči nebo někým jiným sjíždí na kole kopce, prolézá hrady a zámky nebo nosí z lesa košíky hřibů a borové jehličí ve vlasech. Je v tom i trocha škodolibosti, ono "heč, u nás žádné ghetto ani náckovský bar není, pan starosta se o to postará, nebo ho poženeme s vidlema". Aneb sociální kontrola i směrem k politickým zástupcům. Ani ten starosta nemá kam utéct, i kdyby vidle nebyly k dispozici. Když vyrostete v takovém prostředí, mezi lidmi, kteří vypadají a chovají se víceméně podobně jako vy a u kterých hned vidíte výsledky jejich činnosti i sociálních, politických, kulturních nebo náboženských postojů, prostě to tak vnímáte. Vidíte, jak se který soused stará o vlastní zahrádku a obydlí, jak se staví k vybudování nového hřiště, opravě kostela (i když je ateista), jestli si jde rád posedět do místní bumbálky mezi sousedy (což nemusí být apriori vnímáno negativně, ale zkrátka jako prostor pro sociální kontakt), zda je ochotný a schopný zorganizovat nějakou kulturní nebo společenskou akci, dát obci kontakt na nějakou kvalitní firmu, jejíchž služeb obec upotřebí, jak je schopen spolupráce s ostatními v případě živelných katastrof, jak uznává sociální hierarchii v obci, zda přichází s novými podněty na zasedání zastupitelstev, podílí se na činnosti místních spolků i organizací s přesahem mezi obcemi, městy, krajem apod., zda dokáže reprezentovat obec na vyšší úrovni... Tohle všechno je přirozenou součástí identity nejedné oponentky paní Prcie. Není potřeba, aby toto funkční prostředí zkoušel nějak narušovat zrovna Úřad vlády se svými odnožemi a s naprosto nefunkčními návody a příkazy na to, co si má kdo myslet nebo jak má žít. Dokonce v takovém prostředí zvládnete žít i tehdy, pokud jste Rom, Vietnamec nebo třeba homosexuál, pokud tuto identitu neupřednostníte před zájmy kolektivu a nebudete se snažit na jejím základě převychovávat někoho, kdo vám o to nestojí. Dokonce bych řekla, že adaptace minorit na toto prostředí je lepší než na to městské, právě proto, že tam je taková sociální kontrola, takže každý hned vidí, co druhý dělá a zda to je pozitivní nebo ne, a může tak případně lépe reagovat na různé odlišnosti.
A na závěr ještě
vzkazy několika obzvláště srdíčkově rozjuchaným sluníčkům:
Slovo "kriplík"
použila autorka na sebe samu stejně vědomě, jako paní Prcie
používá svou přezdívku. Dotyčná byla kriplík, postižená a
téměř invalidní. Ať se to někomu líbí nebo ne. Mimochodem,
kde autorka zjistila, že toto slovo není zas až tak nekorektní
používat na sebe sama nebo na druhé? Světe, div se, mezi
vozíčkáři. Takovými těmi, kteří jsou se svým stavem smíření
stejně, jako s ním byla smířená i autorka. Je to asi opět o
prioritách - řešíte, jak se máte dostat z vozíku na toaletu, ne
to, jak o vás někdo mluví. V běžném hovoru vozíčkáři po
úraze vzpomínají na to, "jak se zkriplili", když se
jich sjede třeba pět najednou a vyrazí spolu třeba na pivo, mnohý
neváhá použít označení "přijedou mi sem kriplové"...
Může to pro ně být stejně přirozené jako řešit technický
stav svého vozíku nebo proleženiny. Jde zkrátka o jeden ze
způsobů, jak se se svým stavem vyrovnat. Označení vycházející zevnitř oné komunity, které pochopitelně neznamená, že by lidé mimo komunitu měli přestat handicapovaným pomáhat a měli na ně naopak začít útočit.
Jinak k identitě
autorky textu: ne, opravdu to NENÍ paní Hrindová. Je to
"islámoklastka" nebo již zmíněný kriplík, víc pro
relevanci jejích názorů není třeba řešit. Jsou stejně platné,
ať se pod ně podepíše tak či onak. Jestli sluníčka potřebují
mít pro útoky k dispozici jméno a příjmení, ať si nějaké
vymyslí sami. A anonymitu blogerky můžou řešit klidně u kdejaké
stejně anonymně blogující třináctileté dívenky nebo maminky
píšící si blog o tom, co upekla k nedělnímu obědu. Mimochodem,
donesly se ke mně už nějaké spekulace o tom, kdo že by tou
autorkou mohl být. Nejen že jsou všechny liché, ale dokonce bude
pro případné pátrače do budoucna ještě hůř - možná, že tu
totiž časem zřídím "křeslo pro hosta" a těch
anonymních autorů bude víc, předběžný zájem už má několik
dalších psavců. Konec konců jde o soukromé osoby, ne o
zaměstnance neziskovek nebo státní úředníky.
Jakési sluníčko
ženského pohlaví se také podivilo tomu, že jsem zmínila rodinné
předpoklady pro získání určitých chorob. Vůbec nechápalo, co
si pod tím má představit, resp. proč by měl někdo řešit, zda
pacientka pochází z funkční a kompletní rodiny nebo ne. No,
lékaři to ovšem řeší, zvláště specialisti. O oboru
gynekologie to platí obzvlášť - ať už jde o odhad věku, kdy u
dívky nastoupí menstruace (obvykle podobný věk jako u matky), o
to, zda bude menstruace extrémně bolestivá nebo ne, dají se takto
hlídat změny v prsní tkáni, odvodit, jaké problémy v
těhotenství by mohly nastat, rizika spojená s porodem, doba a
průběh přechodu, vhodnost té které antikoncepce... Toho všeho
se týká rodinná anamnéza, kterou ten gynekolog prostě v ideálním
případě chce mít k dispozici. Bohužel ji mnohdy musí hádat z
křišťálové koule, protože pacientka matku nemá, ani nikoho z
příbuzenstva, a o rodinném chorobopisu tak moc netuší. Mít
kompletní a funkční rodinu je zkrátka v tomto směru výhodné.
Nebudu zmiňovat ty matky, které ke svému lékaři později
přivedou své dcery a on tak má k dispozici přehled o stavu obou
na dosah dvou kliknutí a nemusí čekat, až si dáma pracně
vzpomene, zda jí maminka někdy o svém zdraví něco říkala.
Zmíním se spíš o těch, které toto všechno ignorují, popřípadě
nad ženami rozebírajícími zdraví své nebo členů své rodiny
ohrnují nos, a pak se náramně diví, až se příroda ohlásí,
tak jako se ohlásila u Prcie. Ale jak jsem psala, ke škodolibosti
není příliš důvod, protože následky pak v globálu hasí celá
společnost. Včetně té možnosti, že mezi námi několik
multikulturně tolerantních a obohacených nevědomky roznáší
pohlavní nemoci. A tím nemyslím prostitutky, které tato část
jejich těla živí, a proto si ji hlídají. Spíše ty, které si v
25 letech konečně po shlédnutí marginální kampaně jedné z
nich vzpomenou k tomu lékaři vůbec po X letech zajít.
Což mě taky vede k
jedné zajímavé úvaze: dotyčné zřejmě nepoužívají
hormonální antikoncepci, to by u toho lékaře byly každý rok a o
screeningu rakoviny by tak věděly (kampaň jede i bez Prcie už
nejméně 9 let, včetně zapojení zdravotních pojišťoven). Můžu
zkusit věřit tomu, že případní partneři dam, které kvůli
antikoncepci lékaře nevyhledávají, používají pokaždé kondom,
ale dlouho u téhle myšlenky nevydržím. Bez antikoncepce by dámy
byly každou chvíli těhotné, což nejsou. Což jen potvrzuje mou
domněnku, že sexuální aktivita oněch slečen a paní je opravdu
kdesi jinde než u běžného vzorku populace. Nikoli u promiskuity,
ale naopak na bodu mrazu, případně u toho jednoho rizikového
partnera za X let. Jaký vliv na psychiku to může mít, to ať
zájemcům kdyžtak vysvětlí docent Konvička. Je to i vzkaz tomu
"silnějšímu" sluníčkovému pohlaví: ať už s dotyčnou spíte nebo ne, je slušností
zajímat se, jak má partnerka vyřešenou antikoncepci, případně
ji občas na vyšetření doprovodit nebo jí na antikoncepci či případné očkování dokonce
přispět. A to samé platí i pro zájem o tematiku gynekologických
problémů včetně vážných chorob. Jestli je pro vás téma
demonstrací proti neonacistům nebo blokování toho či onoho
přitažlivější než podvozek vaší drahé, nedivte se pak
následkům. Nechali jste některá svá děvčata zanedbat prevenci,
vůbec jste neřešili, jestli ty vaše kamarádky či kolegyně
aspoň na tu gyndu chodí, tak teď nebuďte příliš překvapeni
tím, že jich několik z vašeho okruhu zmizí, případně že se
ten či onen virus projeví i u vás. Bylo by fajn, kdybyste sebou
samými i svými vztahy přestali pohrdat dříve, než zdravotní
sestra bude muset cévkovat i vás. Buďte si jisti, že to není
příjemné a že v tu chvíli na její vnady myslet nebudete. (Tedy,
nebudete myslet ani na žádné Konvičky a konvičky a neonacisty,
abychom byli přesní.)
Mimochodem, něco mi říká, že ti "neonacisti" a jiné "nekalé živly", které dotyčné tak strašně dráždí, mají tuhle otázku podchycenou mnohem lépe než sluníčka. Už proto, že mají jednak rádi sex a nezříkají se ho, a taky proto, že na téhle straně barikády jede určitý kult vlastního těla a zdraví (byť i s pár kily navíc), což obojí nutí "neonacistky, fobky a rasistky" dojít si k lékaři minimálně pro tu antikoncepci, což zas pak lékaři dává prostor hovořit s onou pacientkou i o jiných věcech. Čili ano, slunka, v čekárnách lékařů se pravděpodobně se zástupkyněmi vámi tak nenáviděných skupin setkáte. Budete tam sedět samy, s obavami z vyšetření, a jediné, na čem bude v tu chvíli záležet, bude zdraví vašich rodidel, nikoli situace v Palestině, objem plastů na hladině Atlantiku nebo to, čím si kdo svítí na toaletě. Ale zvládnete to stejně jako ostatní. V situaci, kdy na výběr máte jinak leda třeba to, co má teď Prcie, vám ani nic jiného nezbývá. A pozor, neonacistky a "fobky" nemůžou za to, v jakém stavu váš spodek je.
Poslední vzkaz tomu
joudovi, kterému se šablona mého blogu líbila, takže jejím
zkoumáním strávil takovou dobu, dokud nevykoumal, že pod jeho
určitou aplikací je podepsán jakýsi muslim: Onen muslimský
tvůrce s tím pravděpodobně počítal, že jeho práci budou
používat zdarma i nevěřící. Že se tak děje, s tím se tedy
musí smířit on, nikoli já coby uživatel. Mohu na muslimy
vytvořené weby a šablony rvát cokoli, co jde proti jejich
takzvané víře. Recepty z vepřového. Porno (které ovšem mnohdy
mají sami v oblibě, viz odvykací weby pro muslimy). Reklamu na
alkohol. Karikatury Mohammeda. Nebo jakoukoli kritiku islámu. Někdo
pálí Korán, jiný jej tiskne na toaletní papír. Moje verze je
shodou náhod právě tato, ani jsem ji příliš neplánovala
(nemluvě o tom, že tak jako tak bylo nutné šablonu upravit pro mé
potřeby). Moje víra to není, je mi tudíž srdečně jedno, zda
tvůrce té či oné aplikace sám sobě uložil pětkrát denně
třískat hlavou do koberce nebo požírat šváby nebo cokoli
podobně iracionálního. Nevyžaduji to po něm, ani si nemyslím,
že by to snad jeho práci nějak zkvalitnilo. Ta by tu beztak byla i
bez jeho bůžka, křesťan, Žid nebo ateista by ji vytvořil stejně
dobře. Ať se tedy onen tvůrce rychle smíří s tím, že ač je
třeba sám sebeortodoxnější, jeho práce šíření islámu
nemusí vždy pomáhat, spíš naopak. Vzpomínáte si ještě na
akci, kdy byl docentu Konvičkovi na sjezd doručen kebab, který pak
výrobce musel vyhodit a zaplatit, když se mu vrátil? Také svým
způsobem "vracím", a dá se říci ještě v mnohem
mírumilovnější formě, než jaká přichází ze strany islámu.
