19. 7. 2015

... a člověk tam stál a cítil se trapně...


(postřehy k demonstracím na Václavském náměstí, 18.7. 2015)

Jak jen tohle odpoledne popsat trochu více slovy, než kolik jich je v titulku... když se únava mísí se znechucením, tak jako se za oknem poryvy dusivého větru střídají s krátkými horkými přeháňkami... Nejlépe bude vzít to přímo. Tak tedy:

Ani jednu z těchto akcí IVČRN ani BPI nepořádaly ani nepodpořily. Což samozřejmě neznamenalo, že by tam našincům nějak zakázaly přístup. Pouze nabádaly účastníky k opatrnosti a zdrženlivosti, vzhledem k tomu, že s těmito pořadateli jsme dosud neměli žádné zkušenosti. Ovšem nemůžeme nikomu ani bránit si svou protiislámskou akci zorganizovat sám, pokud se na to cítí. Lidé tím aspoň získají zkušenosti, naučí se komunikovat s úřady, s policií, s těmi, koho na akcích chtějí nebo nechtějí, s médii... Snadno se tak alespoň zjistí, kdo na to má a kdo nemá, kdo boj proti islámu a dalším problémům, které nás čekají, myslí skutečně vážně, kdo nedorazí naopak ani na akci, kterou BPI nepořádá (protože se mu BPI zdá "moc politická"...), pro koho je moc dorazit někam jen jednou za rok...

Mluvím teď primárně o demonstraci pořádané paní Haškovou od 15 hodin "u koně". Mám psát o selhání, resp. několika selháních, ke kterým tam došlo? Proč ne, sluníčka to beztak zveřejní jako nějaký svůj úspěch taky. Ovšem úspěch ze strany pořadatelů a účastníků tam byl taky. Už to, že za cizími lidmi přijde aspoň těch 200 lidí i přes to počasí a náročnost cesty atd. A byli to opět (až na odhadem cca maximálně dvacítku jedinců, jejichž politickou orientací ve smyslu levicového fanatismu jsem si nebyla jistá) vcelku průměrně vyhlížející občani, mladí i staří, muži i ženy, z nichž pro většinu z nich to očividně byla první taková akce. Takže z jejich strany ten zájem byl.

Teď ale k tomu neúspěchu. Ten vidím v tom, že pořadatelé na ten zájem nedokázali adekvátně reagovat. Začnu už třeba tím, že vzhledem k počasí mohli na místě nějakým způsobem zajistit aspoň přísun pitné vody, když už těm lidem chtěli předčítat po nějakou dobu nějaké své proslovy. Byla by to slušnost a ukázala by jejich skutečnou ochotu do akce něco investovat. Připomínám, že na zimních akcích IVČRN v Brně a možná i jinde byl k dispozici tuším svařák a čaj. Vůbec nejde o to, že by to snad mohlo působit jako "předvolební guláš a pivo zdarma". Spíš bych to viděla v těchto teplotách jako základní bezpečnostní a hygienickou nutnost, prevenci před tím, když by se některému staršímu nebo méně odolnému a zdravému demonstrantovi udělalo nevolno apod., nemluvím o tom, že v davu bylo i několik zpocených, žíznivých a ukňouraných dětí. Toto tedy vidím jako první pořadatelské selhání.

Bod druhý už je zásadnější a má co do činění právě s tím, kolik lidí těm pořadatelům v reálu věřilo, znalo je a bylo ochotno jim nějak pomoct. Evidentně jich moc nebylo, a tak došlo k tomu, k čemu dojít muselo. Pořadatelé požádali o pomoc s ozvučením akce jim neznámé lidi. Výsledkem bylo to, že se z oněch lidí vyklubala známá sluníčka, kterým pouze stačilo zopakovat akci provedenou Lukáši Kohoutovi na jeho demonstraci - slíbit mu přivézt techniku a pak se mu vysmát a nechat ho na holičkách prakticky bez náhrady. Sluníčkům to je samozřejmě jedno - v minulém příspěvku jsem psala, že jakmile někoho označí jako "společensky nebezpečného", klidně půjdou proti komukoli, kdo tuhle nálepku od nich získá, i kdyby to byl senior nebo máma s děckem, která si jen chce poslechnout, co na takové akci lidi říkají a dělají. My to známe, pro dost lidí na demonstraci to ovšem bylo poprvé, co se s něčím takovým setkali. Jde v podstatě o nabourání výkonu práva shromažďovacího, čili nic, co by se sluníčkům dalo přičíst k dobru. Takže nakonec bylo zvučení hodně provizorní skrze jeden megafon, nevím, jestli v zadních řadách dál od koně bylo pořádně slyšet.

Co mělo být slyšet by mohlo být další věcí, na kterou se zaměřím. Ne, nevadilo mi čtení z papíru, spíš zaplať pámbu za něj, lidi tu spatra zvyklí mluvit nejsou, natož na kamery a v takovém horku. Jen jsem ze zaslechnutého měla dojem, že i přes videa, která hlavní řečník prý natáčí, ještě v problematice islámu není dostatečně fundovaný a je tedy před ním ještě spousta práce. Ostatně sám přiznal, že ještě loni měl k islámu "neutrální" vztah a negativně se vymezil až po lednovém útoku na Charlie Hebdo. Na jednu stranu - proč ne, každý má ten "bod zlomu" někde jinde, jak muslimové na cestě k radikalismu, tak anti-islamisti na cestě k jasnému odsouzení a odmítnutí. Na druhou stranu - loni tu běžela petice proti registraci II. stupně Ústředí muslimských obcí, vznikal Islámský stát, Hanča s Tončou byly nezvěstné, o týrání žen v muslimských rodinách byly taky dostupné informace, stejně tak jako fungovaly evropské no-go zóny, zkrátka těch informací o negativních prvcích v islámu byly k dispozici přehršle, dokonce nebyly ani tak blokovány nebo zpochybňovány jako dnes. Takže tohle všechno museli ti pořadatelé a mnozí účastníci akce prostě ignorovat, pokud byli "neutrální k islámu". Ale možná to ani není příliš negativní zjištění... konec konců, v BPI a IVČRN jsou kvanta lidí s veskrze sluníčkovým zaměřením, ovšem bez sebezničujícího aspektu, i sama autorka tohoto textu ještě na vysoké obhajovala právo muslimek na zahalení coby "součást jejich identity" a o dalších aspektech islámu nepřemýšlela vůbec. Možná to je prostě jen přirozenou součástí cesty každého budoucího islámoklasta.

Jinak snad k obsahu projevu pana Jiskry nelze nic moc říct, z mého pohledu jde o vcelku slušně formulované názory člověka odmítajícího imigraci, islám a diktát EU, které končily výzvou, aby si lidé sdíleli mezi sebou navzájem získané poznatky a informace týkající se těchto záležitostí, komunikovali o tom se svými blízkými a známými apod. Padl i apel na vládu, aby konečně začala respektovat vůli těch, v jejichž jménu ten mandát má... pokolikáté už? Jsem ráda i za další řečnici, ředitelku jedné charitativní neziskovky, specializující se na pomoc handicapovaným v nouzi, která lidem přiblížila, jaké to je muset se rozhodovat, zda jejich pomoc půjde spíš mamince dítěte s nemocí motýlích křídel, nebo mamince dítěte závislého na speciální výživě... zatímco vláda bude mrhat prostředky pro cizince a nadále ignorovat tyto našince, rodiče, kteří pro své nemocné děti potřebují sehnat denní stacionáře se speciální péčí nebo nějakou drahou kompenzační pomůcku... Toto jsou podle mne věci, kde bychom za ty neziskovky a dobrovolné dárce a aktivisty měli být rádi, protože v budoucnu možná sami budeme v situaci, kdy nebude nikdo jiný, kdo by nám samotným pomohl, než právě ony, v situaci, kdy si svépomocí jako laici příliš nepomůžeme.

Organizátoři po skončení projevů pak udělali podle mne další kiks - vyjevili přání přesunout celou demonstraci průvodem až na Hradčanské náměstí. Opět připomínám panující horko, které účastníci demonstrace museli přetrpět po celou dobu projevů u koně, i poměrně značnou vzdálenost Hradčan od Václavského náměstí. Policejní doprovod byl také nadšen. Podle mne tohle bylo zcela zbytečné, tím spíše, že v sobotu bývá na Hradě povětšinou pouze více či méně turistů, nikoli našinců, stejně tak bylo zřejmé, že těch několik stovek účastníků (z nichž část se do průvodu ani nezapojila nebo odpadala během něj) nemůže Hradčanské náměstí zaplnit tak, jako se to povedlo IVČRN hned na první lednové demonstraci. Možná to mělo zahrát na nějakou nacionalistickou notu, stejně tak jako ta hymna zpívaná hned na začátku demonstrace. Ovšem tahle nota je dost falešná - hymnu kvůli chybějícímu ozvučení, díky kterému by si pořadatelé sjednali pozornost a upozornili na začátek akce, nebylo skoro slyšet, zato v průvodu z Vodičkovy ulice do Jungmannovy bylo více než dobře slyšet to, z čeho si soudný člověk potřísní obuv vlastními zvratky - prý "Nic než národ!". Nu, naštěstí jsme se s několika známými po krátké chvíli z průvodu odtrhli a šli si po svém. Proč je věta "nic než národ" pro nás nepřijatelná asi moc vysvětlovat nemusím - zkrátka v boji proti islámu a ilegální imigraci a diktátu EU pro nás národnost dotyčného spolubojovníka nerozhoduje.

Zkrátka jsem z této akce měla velmi zvláštní pocit. Chyběla tam úplně ta občanská vzájemnost a vřelost, kterou znám z akcí IVČRN a BPI. Ti lidé se tam neznali navzájem, ani neměli potřebu se nějak seznamovat, každý tam stál sám za sebe, občas s nějakým nepříliš originálním transparentem... Byli tam jedinci z hnutí Generace Identity s vlajkami. Bylo tam několik vlajek IVČRN, které tam příznivci na vlastní pěst dotáhli. Odznaků IVČRN přece jen víc - já jsem svůj měla v kapse, pro jistotu, kdyby na akci došlo k něčemu, o čem bych nemyslela, že by s tím bylo dobré IVČRN a BPI spojovat. Což se nakonec ukázalo jako oprávněná obava, právě kvůli tomu skandování davu během pochodu, i kvůli tomu, že jsem si pak na fotografiích v médiích prohlédla důkladněji některé transparenty, včetně toho, na kterém se dívčina neštítila dát logo IVČRN vedle hesla "Čechy Čechům!". Přišlo mi to, že ti lidé jsou hodně zoufalí, když místo za někým, kdo by se postaral, aby se tohle nestalo, jdou za někým úplně neznámým.

Tenhle pocit se mi ještě pak umocnil v davu uprostřed druhé demonstrace, která se ten den na Václaváku konala. Pořádala ji Národní demokracie v čele s Adamem Bartošem a vystoupil na ní Tomio Okamura, od kterého se pořadatelka předchozí akce distancovala, "aby zachovala nepolitický ráz akce". Nevím, jestli to bylo platné, pan poslanec byl totiž tak originální, že jeho projev zněl jako přes kopírák s projevem na první akci. Ale lidem se to líbilo, mohli se uřvat. Asi pro ně pan poslanec má nějaké mně neznámé charisma, kvůli kterým ta babička klidně bude stát vedle "mladíků" (30 jim už přitom dávno bylo) pořvávajících na své oponenty: "Kohoute, mr*al jsem tvoji matku!". Ani jsem do té doby netušila, kolik normálně vypadajících antisemitek, pravých amazonek a "naštvaných matek" tu vlastně máme. Prostě jim to, co pan Bartoš nebo pan Okamura hlásají, nevadí. Nedojde jim, že pan Okamura do zblbnutí opakuje "chci přímou demokracii" a že tím nemyslí, že by se snad na ní měl reálně podílet kdokoli z toho davu, ale že tím říká pouze "zvolte MNE". Značný rozdíl oproti panu docentovi Konvičkovi, který neustále opakujte "kandidujte, zajímejte se, bez vás to nezvládneme, pojďte do toho s námi ve vašem místě bydliště, sledujte situaci...". Pan poslanec navíc za celé roky svého parlamentního působení dokázal leda to, že se vláda vysmála většině návrhů, které jí předložil, a shodila je ze stolu. Zatímco pan Konvička už má úspěch třeba v tom, že loni nedošlo k udělení II. stupně registrace pro Ústředí muslimských obcí, podařilo se vzbudit zájem odpovědných o halal porážky, zablokovat projekt Islám očima českých školáků, resp. jeho podporu ze strany ministerstva, apod. A toto pan Konvička zvládnul ještě dříve, než se do té sněmovny dostal. A nedělal to kvůli potlesku davu, který by přehlížel z tribuny, jako si to včera užíval pan Okamura. Pro pana Konvičku je totiž krom fanglí na náměstí důležitý i ten člověk, který na demonstraci nedorazí, protože někde v terénu monitoruje situaci týkající se problémů, kterým teď čelíme, provádí osvětu nebo prostě jen trčí v práci, aby se zabezpečil na další boj s tím, co nás čeká. No, nezaujal mne ani pan Okamura, ani následně pan Bartoš, odcházela jsem zhruba v momentu, kdy hřímal, že "když ho někdo naštve, vlastně ho to nabíjí k tomu, aby na své práci pracoval tím usilovněji". Asi hodně křesťanské, tohle využívání negativních emocí. Snad mu za to papež dá rozhřešení... nebo ho nabije zas trochu jiným způsobem.

O protidemonstraci sluníček se tentokrát příliš zmiňovat nebudu, nestojí mi za pozornost ani dnes, jako mi nestála tehdy. Stáli tam proti neonacistům, odděleni policií, skrze kterou se občas snažili proniknout, a skandovali hlouposti, kterým příliš nebylo rozumět. Hulákali i během Okamurova projevu, ale ne natolik, aby to do předních řad příliš dolehlo. Snad jen momentka na závěr: stála jsem na nástupišti metra a sledovala, jak přichází mládeneček, tak necelých 20 let, s metrovým namalovaným žlutým papírovým sluncem, a cosi vykládá slečně zhruba v jeho věku, která ho doprovázela (a která s ním zřejmě nebyla na akci). Zaslechla jsem jen slova "Islám v ČR nechceme" a "stydím se" a neposlouchala dále. Děvče bylo hezké, upravené, mělo pěkné letní šaty s dekoltem, podle mne by bylo škoda, kdyby se někdy muselo povinně zahalovat a vědět, že ten sluncovatý kamarád ji v tom nechá. Zřejmě tyto oběti holt budou muset být. Ne, neměla jsem potřebu demonstrativně si připíchnout naši placku a promenádovat se mu s ní před očima a způsobovat mu tak duševní utrpení, které by se snažil kompenzovat nějakým na mě provozovaným násilím. Ale trapně mi přece jen trochu bylo... když jsem tak vzpomínala na dvacetileté mladíky dřívějších dob, odhodlané zemřít za to, aby si mladý pán v jejich věku mohl někdy v budoucnu vodovkami malovat slunce a pokládat to za záslužnou činnost, nebo dokonce za práci...
 
;