(postřehy k demonstracím na Václavském náměstí, 18.7. 2015)
Jak jen tohle odpoledne popsat trochu více slovy, než kolik jich je
v titulku... když se únava mísí se znechucením, tak jako se za
oknem poryvy dusivého větru střídají s krátkými horkými
přeháňkami... Nejlépe bude vzít to přímo. Tak tedy:
Ani jednu z těchto akcí IVČRN ani BPI nepořádaly ani
nepodpořily. Což samozřejmě neznamenalo, že by tam našincům
nějak zakázaly přístup. Pouze nabádaly účastníky k opatrnosti
a zdrženlivosti, vzhledem k tomu, že s těmito pořadateli jsme
dosud neměli žádné zkušenosti. Ovšem nemůžeme nikomu ani
bránit si svou protiislámskou akci zorganizovat sám, pokud se na
to cítí. Lidé tím aspoň získají zkušenosti, naučí se
komunikovat s úřady, s policií, s těmi, koho na akcích chtějí
nebo nechtějí, s médii... Snadno se tak alespoň zjistí, kdo na
to má a kdo nemá, kdo boj proti islámu a dalším problémům,
které nás čekají, myslí skutečně vážně, kdo nedorazí
naopak ani na akci, kterou BPI nepořádá (protože se mu BPI zdá
"moc politická"...), pro koho je moc dorazit někam jen
jednou za rok...
Mluvím teď primárně o demonstraci pořádané paní Haškovou od
15 hodin "u koně". Mám psát o selhání, resp. několika
selháních, ke kterým tam došlo? Proč ne, sluníčka to beztak
zveřejní jako nějaký svůj úspěch taky. Ovšem úspěch ze
strany pořadatelů a účastníků tam byl taky. Už to, že za
cizími lidmi přijde aspoň těch 200 lidí i přes to počasí a
náročnost cesty atd. A byli to opět (až na odhadem cca maximálně
dvacítku jedinců, jejichž politickou orientací ve smyslu
levicového fanatismu jsem si nebyla jistá) vcelku průměrně
vyhlížející občani, mladí i staří, muži i ženy, z nichž
pro většinu z nich to očividně byla první taková akce. Takže z
jejich strany ten zájem byl.
Teď ale k tomu neúspěchu. Ten vidím v tom, že pořadatelé na
ten zájem nedokázali adekvátně reagovat. Začnu už třeba tím,
že vzhledem k počasí mohli na místě nějakým způsobem zajistit
aspoň přísun pitné vody, když už těm lidem chtěli předčítat
po nějakou dobu nějaké své proslovy. Byla by to slušnost a
ukázala by jejich skutečnou ochotu do akce něco investovat.
Připomínám, že na zimních akcích IVČRN v Brně a možná i
jinde byl k dispozici tuším svařák a čaj. Vůbec nejde o to, že
by to snad mohlo působit jako "předvolební guláš a pivo
zdarma". Spíš bych to viděla v těchto teplotách jako
základní bezpečnostní a hygienickou nutnost, prevenci před tím,
když by se některému staršímu nebo méně odolnému a zdravému
demonstrantovi udělalo nevolno apod., nemluvím o tom, že v davu
bylo i několik zpocených, žíznivých a ukňouraných dětí. Toto
tedy vidím jako první pořadatelské selhání.
Bod druhý už je zásadnější a má co do činění právě s tím,
kolik lidí těm pořadatelům v reálu věřilo, znalo je a bylo
ochotno jim nějak pomoct. Evidentně jich moc nebylo, a tak došlo k
tomu, k čemu dojít muselo. Pořadatelé požádali o pomoc s
ozvučením akce jim neznámé lidi. Výsledkem bylo to, že se z
oněch lidí vyklubala známá sluníčka, kterým pouze stačilo
zopakovat akci provedenou Lukáši Kohoutovi na jeho demonstraci -
slíbit mu přivézt techniku a pak se mu vysmát a nechat ho na
holičkách prakticky bez náhrady. Sluníčkům to je samozřejmě
jedno - v minulém příspěvku jsem psala, že jakmile někoho
označí jako "společensky nebezpečného", klidně půjdou
proti komukoli, kdo tuhle nálepku od nich získá, i kdyby to byl
senior nebo máma s děckem, která si jen chce poslechnout, co na
takové akci lidi říkají a dělají. My to známe, pro dost lidí
na demonstraci to ovšem bylo poprvé, co se s něčím takovým
setkali. Jde v podstatě o nabourání výkonu práva
shromažďovacího, čili nic, co by se sluníčkům dalo přičíst
k dobru. Takže nakonec bylo zvučení hodně provizorní skrze jeden
megafon, nevím, jestli v zadních řadách dál od koně bylo
pořádně slyšet.
Co mělo být slyšet by mohlo být další věcí, na kterou se
zaměřím. Ne, nevadilo mi čtení z papíru, spíš zaplať pámbu
za něj, lidi tu spatra zvyklí mluvit nejsou, natož na kamery a v
takovém horku. Jen jsem ze zaslechnutého měla dojem, že i přes
videa, která hlavní řečník prý natáčí, ještě v
problematice islámu není dostatečně fundovaný a je tedy před
ním ještě spousta práce. Ostatně sám přiznal, že ještě loni
měl k islámu "neutrální" vztah a negativně se vymezil
až po lednovém útoku na Charlie Hebdo. Na jednu stranu - proč ne,
každý má ten "bod zlomu" někde jinde, jak muslimové na
cestě k radikalismu, tak anti-islamisti na cestě k jasnému
odsouzení a odmítnutí. Na druhou stranu - loni tu běžela petice
proti registraci II. stupně Ústředí muslimských obcí, vznikal
Islámský stát, Hanča s Tončou byly nezvěstné, o týrání žen
v muslimských rodinách byly taky dostupné informace, stejně tak
jako fungovaly evropské no-go zóny, zkrátka těch informací o
negativních prvcích v islámu byly k dispozici přehršle, dokonce
nebyly ani tak blokovány nebo zpochybňovány jako dnes. Takže
tohle všechno museli ti pořadatelé a mnozí účastníci akce
prostě ignorovat, pokud byli "neutrální k islámu". Ale
možná to ani není příliš negativní zjištění... konec konců,
v BPI a IVČRN jsou kvanta lidí s veskrze sluníčkovým zaměřením,
ovšem bez sebezničujícího aspektu, i sama autorka tohoto textu
ještě na vysoké obhajovala právo muslimek na zahalení coby
"součást jejich identity" a o dalších aspektech islámu
nepřemýšlela vůbec. Možná to je prostě jen přirozenou
součástí cesty každého budoucího islámoklasta.
Jinak snad k obsahu projevu pana Jiskry nelze nic moc říct, z mého
pohledu jde o vcelku slušně formulované názory člověka
odmítajícího imigraci, islám a diktát EU, které končily
výzvou, aby si lidé sdíleli mezi sebou navzájem získané
poznatky a informace týkající se těchto záležitostí,
komunikovali o tom se svými blízkými a známými apod. Padl i apel
na vládu, aby konečně začala respektovat vůli těch, v jejichž
jménu ten mandát má... pokolikáté už? Jsem ráda i za další
řečnici, ředitelku jedné charitativní neziskovky, specializující
se na pomoc handicapovaným v nouzi, která lidem přiblížila, jaké
to je muset se rozhodovat, zda jejich pomoc půjde spíš mamince
dítěte s nemocí motýlích křídel, nebo mamince dítěte
závislého na speciální výživě... zatímco vláda bude mrhat
prostředky pro cizince a nadále ignorovat tyto našince, rodiče,
kteří pro své nemocné děti potřebují sehnat denní stacionáře
se speciální péčí nebo nějakou drahou kompenzační pomůcku...
Toto jsou podle mne věci, kde bychom za ty neziskovky a dobrovolné
dárce a aktivisty měli být rádi, protože v budoucnu možná sami
budeme v situaci, kdy nebude nikdo jiný, kdo by nám samotným
pomohl, než právě ony, v situaci, kdy si svépomocí jako laici
příliš nepomůžeme.
Organizátoři po skončení projevů pak udělali podle mne další
kiks - vyjevili přání přesunout celou demonstraci průvodem až
na Hradčanské náměstí. Opět připomínám panující horko,
které účastníci demonstrace museli přetrpět po celou dobu
projevů u koně, i poměrně značnou vzdálenost Hradčan od
Václavského náměstí. Policejní doprovod byl také nadšen.
Podle mne tohle bylo zcela zbytečné, tím spíše, že v sobotu
bývá na Hradě povětšinou pouze více či méně turistů, nikoli
našinců, stejně tak bylo zřejmé, že těch několik stovek
účastníků (z nichž část se do průvodu ani nezapojila nebo
odpadala během něj) nemůže Hradčanské náměstí zaplnit tak,
jako se to povedlo IVČRN hned na první lednové demonstraci. Možná
to mělo zahrát na nějakou nacionalistickou notu, stejně tak jako
ta hymna zpívaná hned na začátku demonstrace. Ovšem tahle nota
je dost falešná - hymnu kvůli chybějícímu ozvučení, díky
kterému by si pořadatelé sjednali pozornost a upozornili na
začátek akce, nebylo skoro slyšet, zato v průvodu z Vodičkovy
ulice do Jungmannovy bylo více než dobře slyšet to, z čeho si
soudný člověk potřísní obuv vlastními zvratky - prý "Nic
než národ!". Nu, naštěstí jsme se s několika známými po
krátké chvíli z průvodu odtrhli a šli si po svém. Proč je věta
"nic než národ" pro nás nepřijatelná asi moc
vysvětlovat nemusím - zkrátka v boji proti islámu a ilegální
imigraci a diktátu EU pro nás národnost dotyčného spolubojovníka
nerozhoduje.
Zkrátka jsem z této akce měla velmi zvláštní pocit. Chyběla
tam úplně ta občanská vzájemnost a vřelost, kterou znám z akcí
IVČRN a BPI. Ti lidé se tam neznali navzájem, ani neměli potřebu
se nějak seznamovat, každý tam stál sám za sebe, občas s
nějakým nepříliš originálním transparentem... Byli tam jedinci
z hnutí Generace Identity s vlajkami. Bylo tam několik vlajek
IVČRN, které tam příznivci na vlastní pěst dotáhli. Odznaků
IVČRN přece jen víc - já jsem svůj měla v kapse, pro jistotu,
kdyby na akci došlo k něčemu, o čem bych nemyslela, že by s tím
bylo dobré IVČRN a BPI spojovat. Což se nakonec ukázalo jako
oprávněná obava, právě kvůli tomu skandování davu během
pochodu, i kvůli tomu, že jsem si pak na fotografiích v médiích
prohlédla důkladněji některé transparenty, včetně toho, na
kterém se dívčina neštítila dát logo IVČRN vedle hesla "Čechy
Čechům!". Přišlo mi to, že ti lidé jsou hodně zoufalí,
když místo za někým, kdo by se postaral, aby se tohle nestalo,
jdou za někým úplně neznámým.
Tenhle pocit se mi ještě pak umocnil v davu uprostřed druhé
demonstrace, která se ten den na Václaváku konala. Pořádala ji
Národní demokracie v čele s Adamem Bartošem a vystoupil na ní
Tomio Okamura, od kterého se pořadatelka předchozí akce
distancovala, "aby zachovala nepolitický ráz akce".
Nevím, jestli to bylo platné, pan poslanec byl totiž tak
originální, že jeho projev zněl jako přes kopírák s projevem
na první akci. Ale lidem se to líbilo, mohli se uřvat. Asi pro ně
pan poslanec má nějaké mně neznámé charisma, kvůli kterým ta
babička klidně bude stát vedle "mladíků" (30 jim už
přitom dávno bylo) pořvávajících na své oponenty: "Kohoute,
mr*al jsem tvoji matku!". Ani jsem do té doby netušila, kolik
normálně vypadajících antisemitek, pravých amazonek a
"naštvaných matek" tu vlastně máme. Prostě jim to, co
pan Bartoš nebo pan Okamura hlásají, nevadí. Nedojde jim, že pan
Okamura do zblbnutí opakuje "chci přímou demokracii" a
že tím nemyslí, že by se snad na ní měl reálně podílet
kdokoli z toho davu, ale že tím říká pouze "zvolte MNE".
Značný rozdíl oproti panu docentovi Konvičkovi, který neustále
opakujte "kandidujte, zajímejte se, bez vás to nezvládneme,
pojďte do toho s námi ve vašem místě bydliště, sledujte
situaci...". Pan poslanec navíc za celé roky svého
parlamentního působení dokázal leda to, že se vláda vysmála
většině návrhů, které jí předložil, a shodila je ze stolu.
Zatímco pan Konvička už má úspěch třeba v tom, že loni
nedošlo k udělení II. stupně registrace pro Ústředí
muslimských obcí, podařilo se vzbudit zájem odpovědných o halal
porážky, zablokovat projekt Islám očima českých školáků,
resp. jeho podporu ze strany ministerstva, apod. A toto pan Konvička
zvládnul ještě dříve, než se do té sněmovny dostal. A nedělal
to kvůli potlesku davu, který by přehlížel z tribuny, jako si to
včera užíval pan Okamura. Pro pana Konvičku je totiž krom fanglí
na náměstí důležitý i ten člověk, který na demonstraci
nedorazí, protože někde v terénu monitoruje situaci týkající
se problémů, kterým teď čelíme, provádí osvětu nebo prostě
jen trčí v práci, aby se zabezpečil na další boj s tím, co nás
čeká. No, nezaujal mne ani pan Okamura, ani následně pan Bartoš,
odcházela jsem zhruba v momentu, kdy hřímal, že "když ho
někdo naštve, vlastně ho to nabíjí k tomu, aby na své práci
pracoval tím usilovněji". Asi hodně křesťanské, tohle
využívání negativních emocí. Snad mu za to papež dá
rozhřešení... nebo ho nabije zas trochu jiným způsobem.
O protidemonstraci sluníček se tentokrát příliš zmiňovat
nebudu, nestojí mi za pozornost ani dnes, jako mi nestála tehdy.
Stáli tam proti neonacistům, odděleni policií, skrze kterou se
občas snažili proniknout, a skandovali hlouposti, kterým příliš
nebylo rozumět. Hulákali i během Okamurova projevu, ale ne
natolik, aby to do předních řad příliš dolehlo. Snad jen
momentka na závěr: stála jsem na nástupišti metra a sledovala,
jak přichází mládeneček, tak necelých 20 let, s metrovým
namalovaným žlutým papírovým sluncem, a cosi vykládá slečně
zhruba v jeho věku, která ho doprovázela (a která s ním zřejmě
nebyla na akci). Zaslechla jsem jen slova "Islám v ČR
nechceme" a "stydím se" a neposlouchala dále. Děvče
bylo hezké, upravené, mělo pěkné letní šaty s dekoltem, podle
mne by bylo škoda, kdyby se někdy muselo povinně zahalovat a
vědět, že ten sluncovatý kamarád ji v tom nechá. Zřejmě tyto
oběti holt budou muset být. Ne, neměla jsem potřebu
demonstrativně si připíchnout naši placku a promenádovat se mu s
ní před očima a způsobovat mu tak duševní utrpení, které by
se snažil kompenzovat nějakým na mě provozovaným násilím. Ale
trapně mi přece jen trochu bylo... když jsem tak vzpomínala na
dvacetileté mladíky dřívějších dob, odhodlané zemřít za to,
aby si mladý pán v jejich věku mohl někdy v budoucnu vodovkami
malovat slunce a pokládat to za záslužnou činnost, nebo dokonce
za práci...