Po ovoci poznáte je...

... aneb reakce na blog Dalibora Špoka (http://blog.aktualne.cz/blogy/dalibor-spok.php?itemid=25401)


Věděli jsme, že je tu máme, jen konečně ukazují svou pravou tvář ve snaze hrát si na lepší. Kdo? No, tihle "Daliborové Špokové". Naprosto odtržení od životů "Pepů a Máň ze sousedství", soudící, že facebookové "přátelství" je pro tyto "Máni a Pepy" dostatečnou laskavostí od "vysoce vzdělaného, demokratického a kulturního Dalibora". Najednou tito "Daliborové" zjišťují, že Máňa s Pepou mají taky své názory na věc, své zájmy a potřeby, své emoce... a že ani facebookové "přátelství" s Daliborem nějak nestačilo na to, aby se z nich stali další Daliborové. Ba dokonce, ó hrůzo, oni mají na lidi větší vliv než Dalibor sám, nacházejí si další Pepy a Máni! Jak je to možné, když přitom jezdí na dovolenou leda do Chorvatska, vybaveni konzervami (jak plebejské!)? Jak je to možné, že tytéž názory mají dokonce i lidé, kteří mají vysokou školu, dobré pracovní postavení i kvalitní vztahy s lidmi - tedy nejsou a priori "frustrovaní svým neúspěchem", který by se "snažili hodit na vnějšího nepřítele", jak prý "je českým zvykem"?

Upřímně pochybuju, že by se "Daliborové" zajímali o životy a názory "Pepů, Honzů a Máň" už předtím, dokud si "Daliborové" nevšimli oné názorové kolize zrovna v otázce imigrace na stále ještě naše území, resp. přístupu k islámu, který je z nějakého důvodu podle "Daliborů" potřeba bránit. Proto není divu, že ti "Daliborové" ony "Máni, Pepíky a Honzíky" vlastně vůbec neznají... zatímco jim chtějí tvrdit, že znají lépe cizince kdesi v Africe, kteří jsou snad dokonce nějakým způsobem "lepší" než Pepa s Honzou. Smutné. Z této pozice pak snadno "Daliborové" stvoří z "Pepy, Máni a Honzy" fiktivního strašáka v podobě bachaře v koncentráku. Až takhle moc ten Dalibor vlastním lidem nevěří. Zato věří v to, že příchozí imigrant zde bude naprosto bezproblémový. Že pokud se něco nazve náboženstvím, je špatné jeho obsah a priori odmítat a naopak je nutné schvalovat i to, že ono "náboženství" má tvrdě potlačený prvek vlastní sebekritiky, což ho dost podstatně odlišuje od jiných věrouk. Že je fajn zneužívat to, co se kdy v historii dělo Židům, a používat to proti vlastním lidem (a jinak pro Židy nedělat naprosto nic, ba dokonce jim institucionalizovaně škodit).

Ještě před několika málo lety jsme měli na Václaváku 100 000 demonstrantů proti místním poměrům a jejich kvalitě a reakci tzv. elit a volených zástupců na tyto poměry. Ti demonstranti tam nespadli z nebe, ovšem pro "Dalibory" to bylo v tom roce 2011 stále málo. Neráčili si jich vůbec všimnout, měli moc práce se studiem cizinců a zakládáním různých institucí na jejich podporu, z jejichž činnosti ten demonstrující i nedemonstrující našinec nemá vůbec nic, pokud už jejich přínos vůči jeho vlastnímu životu není rovnou v záporných hodnotách. Demonstrovali zdravotně postižení, odboráři, senioři, maminky s dětmi, lékaři a zdravotnický personál, ozývali se i policisté, dnes se bouří živnostníci. Chtějí tyto skupiny ve své blízkosti něco tak potenciálně i reálně problémového, jako je islám, potažmo imigranty z rizikových lokalit, neznámého původu i záměrů, neochotné či přímo neschopné klidného soužití s těmi, kteří si utrhnou od úst, aby jim poskytli azyl? Je správné vydírat Máňu představou "súdánské maminky s dětmi na bárce", pokud je Máňa v situaci, kdy pro svého malého nemocného Pepíčka nemá na léky nebo na invalidní vozík? Tohle jsou častější případy, než by si "Daliborové" vůbec byli ochotni připustit.

A dnes tedy tito "Daliborové" chtějí dál "monitorovat" Pepy, Honzy a Máni, jen proto, že najednou dali najevo, že mají na něco odlišný názor, pro jehož prosazení už konečně chtějí něco udělat. Smůla, v současné době nemáme vězeňské kapacity pro130 000 nových vězňů (tolik příznivců má facebooková iniciativa Islám v ČR nechceme). Ani pro miliony dalších se stejným názorem. Nemluvím o tom, že by to bylo kontraproduktivní vůči samotným Daliborům, kteří by bez jmenovaných společenských vrstev a sociálních skupin pomřeli hlady bez ohledu na to, kolik cizích zemí procestovali - i přes všechny nesnáze jsme totiž pořád ještě fungující občanskou společností, která je na svých částech navzájem natolik závislá, že náhlá eliminace části z nich (notabene jen kvůli odlišnému názoru) by vedla k totálnímu rozkladu. A co by se dělo, pokud by takto masově rozšířený názor nějakým násilným způsobem přešel do ilegality, to snad nechtějí vědět ani ti Daliborové.

Jenže ono ti "Daliborové" jsou poněkud jednoduší ve svém uvažování, i přes všechnu proklamovanou sečtělost a informovanost a zcestovalost. Nemají jiné "zbraně" než ty, které už jsou dávno známé a které už byly v minulosti tolikrát použity, že se jim dnes každý ubrání. Copak si dnes lze něco dělat z toho očividného pokusu o zastrašování ("víme o vás, monitorujeme vás, použijeme vaše názory proti vám..."), pokud se toho dopouští několik jednotlivců (či maximálně pár tisíc takových solitérních jednotek) vůči zbytku společnosti? Copak lze věřit, že takoví lidé mají nad někým nějakou moc? Jde leda o moc malého dítěte válejícího se v obchodě na zemi, pokud nedostane svou vyhlédnutou hračku. Je kontraproduktivní vnímat to jinak. Tito lidé nikdy nebudou schopni vysvětlit svým oponentům přínos té súdánské maminky z bárky ve Středozemním moři naší společnosti, kromě toho, že bychom měli cítit nějaké "morální uspokojení" či "záchvat lidskosti a vyšší kultury /civilizovanosti", že jsme dotyčným zachránili život. Pohledu do budoucna se tito obhájci neřízené imigrace brání. Ta súdánská maminka se totiž do své země už nevrátí, ani její děti nebudou mít ten důvod. Získá zde volný pohyb, jako ho mají dnešní žadatelé o azyl, veškerou péči zdarma, jako ji mají dnešní žadatelé o azyl, příspěvek 3500 korun na měsíc, jako ho dostávají dnešní žadatelé o azyl. Podmínky neskonale lepší, než by měla kdy v Súdánu. Imigranti ze Sýrie a jiných dříve spřátelených zemí, kteří k nám přicházeli od 70. let, studovali zde nebo pracovali a zakládali tu rodiny, by mohli vyprávět o tom, jak se jim chtělo vrátit se do svých původních vlastí a vybudovat je tak, aby jejich podmínky byly podobné alespoň těm našim. Žádná hitparáda návratů a změn k lepšímu v dotčených zemích se nekonala. Ba co více, mnohde se naopak dostal ke slovu islám v takové podobě, že už ohrožuje i ty, kteří vůbec neměli v plánu někdy někam migrovat. Zároveň ta samá forma islámu naopak přitahuje ty bývalé migranty a jejich potomky, kteří sem už v minulosti přišli, využili našeho pohostinství i všech podmínek, které jsme si tu nastavili, všech práv a výhod, které jsme pracně vybudovali především pro sebe a své potomky, a kteří nám s nevinnou tváří tvrdili, že jsou "umírnění".

Snažíme se zde očividně vytvořit jakousi "emigrantskou elitu", která ve svých původních domovinách není vůbec nijak platná. Jsou snad v Sýrii, Iráku nebo Afghánistánu plné nemocnice lékařů vystudovaných v Čechách, má některý z tamních významných politiků právnické vzdělání, které jsme mu tu poskytli? Kde jsou ty výsledky toho 40 let trvajícího úsilí o kultivaci tamního prostředí? Kolik let budeme ještě čekat? A proč místo toho umožňujeme zde vystudovaným migrantům působit na naší politické scéně, mnohdy v duchu otevřeně socialistických a komunistických myšlenek (jak by také ne, islám je ideologií, která stejně tak potlačuje práva jednotlivce, takže jim to prostě musí konvenovat)?

Závěrem: pořád jsme ještě suverénním státem, který má plné a legitimní právo na své území, na určování si místních podmínek v rámci celospolečenského diskursu. Nikoho, komu se to nelíbí, zde nedržíme, ale zároveň jsou tato práva nadřazena právům lidí, kteří se narodili jinde. A ještě jednou připomínám: když se zhroutí naše společnost, ti dnešní migranti už vůbec nebudou mít kam jít. "Daliborové" jim přežití nezajistí, právě proto, že už dnes by mnohdy sami shledali, že mají problém postarat se o vlastní rodinu, pokud by se dostala do větších potíží. Tím spíše, že by oni Daliborové té rodině ani pomáhat nechtěli, pokud by náhodou měla jiné názory než oni a "zasloužila by si za to monitoring". Daliborové neváhají jít proti vlastnímu příbuzenstvu, které jim v raném dětství utíralo nosy a bojovalo za jejich lepší budoucnost v naději, že se Daliborové o ně ve stáří nebo právě v nouzi postarají. Ať si drazí Daliborové stoupnou před své dědy, otce a strýce, ke kterým si rádi jezdí pro produkty jejich domácího hospodářství nebo jinak využívají jejich nezištných služeb, a řeknou jim, že jsou omezení a nevzdělaní a že jim vlastně chybí ubytovna pro imigranty v jejich nejbližším okolí nebo imigrantská rodina v sousedním bytě. Asi by brzy bylo po hrdinství. Proč tedy zkouší cílit na ty fiktivní Pepy, Honzy a Máni, kteří údajně žijí v jejich sousedství, radši nevědět. Pokud za tím ovšem jeden nechce hledat hodně nízké sebevědomí.