Osobní pohled na průběh ustanovujícího sjezdu hnutí BLOK PROTI ISLÁMU

Včera, tj. 6.června 2015, iniciativa Islám v ČR nechceme (IVČRN) uspořádala v hotelu Svornost v pražských Dolních Počernicích ustanovující sjezd formální veřejné nadstavby této iniciativy, která dostala název BLOK PROTI ISLÁMU. Jako přímý účastník této akce, která byla dopoledne volební a neveřejná a odpoledne otevřená jak médiím, tak nově registrovaným členům iniciativy, bych ráda zaznamenala několik svých postřehů ze sjezdu samotného a věcí s ním souvisejících.

V první řadě je asi potřeba zmínit, že plánování akce probíhalo v lehce hektické atmosféře, protože samozvaný aktivista Jan Moláček, redaktor České televize, zřejmě skrze zastrašování svou funkcí v médiích donutil předchozího pronajímatele sálu, kam byl sjezd plánován (Zemědělskou univerzitu v Praze), tento pronájem iniciativě IVČRN odmítnout. Univerzita se při tom nevyhnula určité blamáži, když například tvrdila, že nevěděla, komu sál vlastně pronajímá (jako by snad slova ve smlouvě "akci pořádá Islám v ČR nechceme" ve skutečnosti znamenala "Islám v ČR chceme"), dále své rozhodnutí akci odříci neodůvodnila, stejně jako tvrzení, že"akce této iniciativy nemají na univerzitní půdě místo". Bylo tedy nutné rychle najít nějaký sál s dostatečně velkou kapacitou pro již přihlášený a stále rostoucí počet účastníků. Byla jsem částečně u toho, když skupinka dobrovolníků prohledávala web a kontaktovala jednotlivé hotely, kongresová centra apod. Nakonec však ono odmítnutí ze strany Zemědělské univerzity přineslo IVČRN mnohem výhodnější nabídku v podobě počernického hotelu Svornost, kde se nakonec akce k plné spokojenosti pořadatelů, zúčastněných i pronajímatelů a personálu včera odehrála. Vybraná lokalita byla perfektní, ve výborné dostupnosti vlakem i autobusem či autem, vysokou úroveň kvality měl rovněž hotelem nabízený servis, ať už šlo o zázemí sálu a jeho ozvučení či cateringové služby. Ostatně o tom nejlépe vypovídá i to, že poslední účastníci sjezdu, mezi kterými jsem byla, odcházeli z příjemného nočního posezení na terase až s koncem otevírací doby.

Pokud jde o moji účast samotnou, ta byla bohužel trochu komplikovanější, jak se během týdne plánování ukázalo. Nejdříve jsem se chtěla zúčastnit až odpoledne jako běžný člen, ovšem přišla mi pozvánka od členů "volebního jádra" iniciativy už na dopolední, tedy volební část sjezdu, vzhledem k tomu, že jsem v posledním půl roce byla v iniciativě hodně angažovaná na mnoho různých způsobů. Později se ovšem ukázalo, že určité spory a nedorozumění, které s některými členy iniciativy máme, by asi nevytvořily pro průběh celé dopolední akce dobré prostředí, proto mi dopolední účast byla zamítnuta, resp. i já sama jsem uznala, že na to mají daní členové právo a do volební části jsem se přestala tlačit, s tím, že mou aktivitu a další činnost ve prospěch iniciativy tam budou hájit ti, kteří mě znají. I tak jsem ovšem měla značné obavy z toho, jak celá věc dopadne, jak mě dotyční budou hájit (pokud to je vůbec nutné) a hlavně jak pak na mě v osobním kontaktu budou reagovat ti, kterých se to týká.

Nechala jsem tedy dopolední volební část akce proběhnout bez své účasti a do Počernic vyrazila až později s kolegyněmi od petičních stánků (petice proti kvótám na povinné přijetí imigrantů). Cesta nám uběhla příjemně v klimatizovaném vlaku, hotel jsme taky brzy našly a mohlo se začít seznamovat a hlavně se registrovat coby nové členky iniciativy. Tady patří obrovský dík mému sponzorovi, který mi tímto zajistil jak samotnou účast na akci, tak i určitý rovnoprávný přístup od ostatních účastníků či přímo vedení iniciativy. Bohužel jsem totiž stále v situaci, kdy si nemohu dovolit naši společnou myšlenku podpořit hmotně, resp. jsem tak již učinila v předchozích týdnech skrze nákup potřebných věcí pro vybavení petičního stánku, a na členství samotné mi už nezbylo.

Získali jsme tedy od kolegyně E.Ch. materiály pro registraci a odebraly se je vyplnit na předzahrádku, kterou nejdříve okupovala naše další kolegyně Zuzka z Ústí a později další člen iniciativy Johny Vega, se kterým jsem se bohužel nestihla v tu chvíli seznámit, protože než jsem vyplnila ona lejstra, Johny už byl zase uvnitř hotelu. Na recepci jsme pak lejstra odevzdaly a s nově získanou členskou legitimací zamířily do sálu. Můj podezřele sluníčkový vzhled ovšem upoutal pozornost člena ochranky Jakuba, který zrovna u mě zatoužil onu právě uklizenou legitku vidět. Tuto zbytečnou brutalitu naštěstí včas utnul jeho kolega Dušan, který mě pustil dále, za což mu tímto taky děkuju. První zkouška odolnosti vůči tomu, co by mohlo probíhat v sále, na mě ovšem čekala hned poblíž vchodu do sálu, kde jsem spatřila onoho člověka, který mou dopolední účast na akci blokoval nejvíc. Tehdy ještě ale žádný osobnější kontakt neproběhl, s kolegyněmi jsme se pozdravily s několika dalšími známými a pokračovaly ven pod terasu, kde ovšem bylo poměrně horko.

Sál se postupně plnil, přibývalo známých tváří, blogerů, vedení iniciativy, vůdců a členů jednotlivých krajských divizí, dalších aktivistů a spolupracovníků... Došlo tak konečně i na osobní seznámení s Johnym a vyřešení dalšího pracovního nedorozumění v rámci jednoho projektu iniciativy, na kterém jsem se podílela (MA - díky!). Usadila jsem se u stolu svých kolegyň ze středočeské divize (ač sama spadám zřejmě zatím stále pod pražskou) a kolem druhé hodiny pak jedna z nově zvolených vůdců iniciativy Jana Volfová celou akci pro veřejnost a média zahájila.

O projevech těch, kteří na akci dostali slovo, příliš psát nebudu, dotyční je mohou v plném znění zveřejnit sami. Mnohá slova mě ovšem osobně potěšila - vyzývání k občanskému aktivismu skrze nátlak na nekvalitně pracující média, věci týkající se formování krajských divizí, apel na sebevzdělávání nových členů iniciativy a provádění osvěty v dalších částech veřejnosti, vyjádření hrdosti na to, čeho už bylo dosaženo, slova podpory od zahraničních hostů (psycholog Nicolai Sennels a nigerijský křesťanský pastor)... Došlo i na zodpovězení dotazů z publika a krátkou veřejnou diskusi týkající se dalšího směřování. No a po zazpívání státní hymny se už přímo na místě v jednotlivých částech sálu částečně zformovaly krajské divize, jejichž členové si na sebe vyměnili kontakty nutné pro další spolupráci.

A pak už nastala volná zábava mezi těmi, kdo zůstali na místě. Navázala jsem tam další kontakty s těmi, které jsem do té doby znala jen virtuálně, případně se ke mně hlásili ti, které už znám. Chtěla jsem původně odjet kolem 8. nebo 9. hodiny, ale společnosti Konvy šťastného pod obraz a dalších podobně postižených na terase prostě nešlo odolat. Rozebíralo se tam všechno možné a s kýmkoli, kdo měl chuť si přisednout, takže v pozdějších hodinách došlo i k tomu, že jsme u jednoho stolu a dokonce vedle sebe seděli s tím, z koho jsem měla největší obavy, jak jsem psala na začátku. K žádným "animozitám"ovšem nedošlo, to v té situaci bylo zbytečné (a doufám, že to vydrží oboustranně i do budoucna). Nu a nakonec tedy naše skupinka asi 10 lidí celou akci za krásné teplé noci uzavírala, když už i obsluha naznačila, že by ráda šla domů. Ještě musím poděkovat svým kolegům za odvoz na metro a Nejvyššímu za hladký průběh mé cesty domů, no a teď už se můžu jen těšit na další spolupráci a případně podobné akce, jejichž výsledkem bude odstranění islámu z českého veřejného prostředí.