Dopis "konvertitkám k islámu"

Vážené a milé holky, ženy a paní,

snažím se chápat vaši nelehkou situaci. Prošly jste si životním zvratem, kdy jste zřejmě seznaly, že hodnoty a styl, kterými se vaše okolí, popř. celá místní společnost řídí a které vyznávají, pro vás z nějakého důvodu již nejsou dost dobré. Rozhodly jste se své další životní směřování spojit právě s islámem a ve větší či menší míře se PODŘÍDIT (jak také název praví) jeho učení. Z obecného hlediska by se mohlo zdát, že o nic nejde, stejně jako když se někdo po letech rozhodne přestat konzumovat maso, ostříhat se dohola a věnovat se cvičení jógy za ranního rozbřesku apod. I motivy, které jednotlivce k takovým životním změnám vedou, mohou být překvapivě podobné. Jde především o reakci na nějakou bolestnou událost v lidském životě, nezvládnutý tlak společnosti, bloky z nevyřešených vztahů tu či jinde, pocit marnosti z vlastních společenských neúspěchů a selhání, pocit, že někde jinde možná na člověka čeká něco lepšího a bylo by škoda "promarnit" život právě zde jen proto, že se tu člověk narodil... Ostatně již nejeden akademický výzkumník se mnohých z vás na motivy vaší konverze ptal a poskytly jste mu množství poměrně specifických informací.

Měly jste každopádně pocit, že naše prostředí, kulturu, zvyky i místní lidi znáte dostatečně na to, abyste se mohly proti jejich určitým (mnohdy objektivně negativním) prvkům nějak vymezit. Učinily jste to tímto radikálním krokem: totálním přijetím něčeho, co je od místní kultury odlišné, co bylo formováno zcela jiným způsobem, co také zcela odlišným způsobem zachází s lidmi. Rozhodly jste se, že napříště bude vaším bližním ne ta kamarádka, kterou třeba znáte od školky a najednou vám začalo vadit, že třeba ráda pije víno nebo svému muži zahýbá, ale muslim či muslimka. Jakýkoli a odkudkoli. Mnohdy je to dokonce reakce na negativní jevy přímo ve vašich vlastních rodinách, které jste se zřejmě takto rozhodly "řešit". Úplným odklonem a příklonem k něčemu jinému.

Ještě k tomu "jakémukoli muslimovi", který by se k vám mohl hlásit: ne, nepopírám, že většina z nich vám bude přinejmenším sympatických. Konec konců kvůli těm pozitivům jste přece konvertovaly. Špatné je ovšem to, že ani vy nepopíráte, že jsou v muslimské komunitě mnozí radikálové, skrytí či naprosto otevření, praktikující islám v různých stupních náboženské bigotnosti, která se projevuje v různých variacích. I ti ovšem budou a jsou nyní vašimi bližními, se kterými vás spojuje pořád jedna a táž víra. I ti na vás mohou mít nějaké nároky a požadavky na přizpůsobení se právě jejich stylu. Bude jim lhostejné, že vy křičíte "toto není islám!". Pro ně budete naopak vy stále muslimky - ovšem špatné muslimky, muslimky odmítající se podřídit. Pokud se k vám dostanou, to podřízení si na vás vynutí, jako si ho vynutili na mnohých před vámi. A bude to podřízení se v trochu odlišných věcech, než co vám možná vadilo na vašich původních bližních. Prudil vás otec, že v roztrhaných džínech ven nesmíte? Muslimská verze téže prudy může být celotělový černý hábit. Dostávaly jste seřev za pozdní návraty z diskotéky? Co kdyby vám nejbližší neumožnil pomalu ani setkání s vrstevnicemi ani v mešitě, do které by vás nepustil (i takové případy bohužel u nás máme)?

Nejsmutnější pak na tom bude zjištění, že zatímco v původní komunitě, ze které jste vzešly, by se takové problémy a situace daly mnoha způsoby řešit, přičemž byste nalezly podporu i tam, kde byste to nečekaly, v té muslimské nikdo nic k řešení neshledává - jde přece prostě jen o způsob, jakým onen Abdul či rodina Fatimy vyznává islám. Žádná podpora. Žádná diskuse. Žádná linka důvěry a azylová zařízení pro šokované muslimky konfrontované právě s touto realitou. Záruku, že se do takové situace nedostanete, nemáte žádnou. Můžete zjistit, že váš partner lže své rodině v cizině o vás i o způsobu života, který zde vedete. Těžko říci, zda byste takovou věc tolerovaly u nemuslimských partnerů. Ale opakuju - můžete být v situaci, kdy vám nic jiného nezbyde.

Ne, nedělám z každého muslima automaticky násilníka. Ovšem nemohu nemít před očima malou Nour, kterou její dědeček kdesi schovává, jen aby se nedostala do péče muslimskému otci a jíž náš stát není schopen garantovat bezpečnost jiným způsobem, nebo jednoho chlapečka s Downovým syndromem, narozeného v Británii muslimovi a Češce, která se jej po rozvodu dlouhou dobu neúspěšně snažila získat do péče, čemuž radikální otec bránil.

Vy ovšem můžete mít štěstí, dokonce celé roky. Jak jsem psala - vše závisí na míře bigotnosti vašeho muslimského okolí. Psala jsem o velké míře, ovšem mohou nastat i opačné případy: vaše okolí třeba nebude určité prvky islámu dodržovat či praktikovat, k čemuž můžete směřovat i vy. Nejsem si ovšem přliš jistá, jaký přínos má konverze k něčemu, co chce člověk dodržovat jen napůl. Náboženství mi nepřijde jako sport, ve kterém všichni chápou, že nemohou dosahovat špičkových výkonů, a proto čutají fotbálek pouze rekreačně. Budete či jste také "rekreačními muslimkami", které třeba nenosí šátek, nepožadují halal stravu, svým dcerám přejí i nemuslimské ženichy, vyrovnají se s homosexualitou svého syna...? Není to trochu zvláštní, aby si každý vybral z onoho "návodu na prožití kvalitního života" jen to, co se mu hodí, a zbytek odmítl s tím, že "to dělat nebude"? Umíte si představit, jak něco takového odmítáte v mešitě? I kdyby šlo o nerespektování oddělování mužů a žen v těchto prostorách, což je pořád ještě banalita... Píšu vám to jako nepraktikující katolík - ovšem ten má v katolické i většinové společnosti přece jen jinou pozici, než máte vy v komunitě muslimů. Mě nemůže nikdo trestat za to, že nechodím pravidelně na mši nebo hájím právo ženy na potrat.

Myslím i na další aspekty, které vaše konverze světu přinesla. Třeba na vaše maminky, které vás v bolestech porodily, radovaly se z vaší krásy a zdraví, pracně na vás v nelehkých dobách sháněly krásné šaty... na což vy teď reagujete mnohdy tím, že přes sebe přehodíte ošklivý hábit jako přes staré piano na půdě vaší babičky, tvrdíce "já ale nejsem věc, aby se na mě cizí muži dívali!". Uvědomujete si, že bez toho "dívání se cizího muže na cizí ženu" a všeho hezkého, co z toho pak vzešlo, byste tu dnes vůbec nebyly? Vaše vlastní matka chtěla být pro cizí muže krásná - nejen pro svého manžela, ale i pro své bratry, otce, strýce a další příbuzné i nepříbuzné osoby mužského i ženského pohlaví ve svém okolí. Máte odvahu za ní přijít a nazvat ji "děvkou prodávající své tělo" a nabádat ji k zahalení? Proč chcete, aby vás vaše matka, otec nebo bratr nyní neviděli? Opravdu si myslíte, že vás soused, který vám pochválí u výtahu nové šaty, chce dostat do postele? Nebo že tam chce dostat vaši maminku, když pochválí šaty jí? A co váš dědeček, radující se, že má pořád hezkou babičku - taky zvrhlík? Musí se před ním devítiletá vnučka zahalit, aby ji nepovažoval za sexuální objekt? Musely jste to snad dělat vy před vlastním dědečkem? Pokud ne - proč přijímat něco, kde takové přemýšlení MŮŽE BÝT i standardem?

Z mého pohledu jste se o spoustu přínosných věcí, situací, pocitů a zážitků samy ochudily. Včetně třeba neformálních kamarádských vztahů mezi kluky a děvčaty, resp. mladými muži a mladými ženami. Přišly jste o potenciální partnery, kterým jste mohly chodit fandit na fotbalová hřiště. Přišly jste o krásné společné momenty strávené u ohníčku během teplých letních večerů na některém pěkném místě naší země. Pravděpodobně jste přišly o různé zajímavé pocity, které člověk zažívá při návštěvě našich nádherných křesťanských či židovských kulturních a historických památek. Jako malé jste přitom neměly žádný důvod tyto zcela jistě pozitivní hodnoty jakkoli zpochybnit. Fungovaly jste ve smíšených kolektivech stejně jako fungovalo na stejné bázi vaše okolí. Dnes to považujete zřejmě za hřích, za něco špatného, čemu se to vaše okolí nadále oddává a je tedy také zřejmě hříšné, zatímco vás už to "není hodno". Vaše děti si už nejspíš nezazpívají "Narodil se Kristus Pán" před vánočními svátky, kteroužto tradici tu na našich školách mnohdy neblokovali ani komunisté a nevadí ani ateistům. Přesto se občas vy stavíte jako ty "nejvíce tolerantní".

A to je možná hlavním bodem mého dopisu: že je vaše víra v každém případě vírou manifestativní, která se nedá odbýt modlitbou u vás doma nebo v mešitě, jako to třeba máme my katolíci, na kterých jejich vyznání nikdo nemusí navenek poznat. Bez manifestace by vaše víra zemřela na úbytě. Potřebujete dát najevo svému okolí, že jste konvertovaly a hlavně JAK SE MÁ PO KONVERZI K VÁM CHOVAT. JAK SE VÁM MÁ PŘIZPŮSOBIT. Takové přizpůsobení se přitom dá chápat třeba v situaci, kdy člověk po úraze skončí na vozíku... ale po změně vlastního smýšlení a životního stylu? Přičemž vy o něm budete ještě vynášet soudy, na které vám nejspíš nikdo nebyl zvědavý ani před konverzí, není tedy důvod, aby se tou konverzí cokoli v tomto směru měnilo? A také nemění, k lepšímu určitě ne - představuji si vaši průměrnou sousedku, která vás nějakou dobu znala a které tou konverzí dáte jasně na vědomí, co si o ní odteď myslíte (může si to přečíst ve stejném manuálu, jaký máte k dispozici vy a který sežene za stovku v levných knihách).

Shrňme to: zůstaly tu po vás "opuštěné" rodiny a okolí. Opuštěné fyzicky - nepostaráte se o ně, když povedete svůj muslimský život kdesi v Maroku. Opuštěné psychicky - prarodiče, kteří s vámi ztrácejí i své vnuky (kterým nemohou dát nehalal čokoládu a poslat je na společný lyžařský výcvik nebo strávit s vnučkami dopoledne přípravou nehalal oběda a předáváním rodinných receptů). Opuštěné ve smyslu "co mám říct svému okolí?" - ne, opravdu neznám nikoho, kdo by se chlubil, že mu dcera konvertovala k islámu a zkvalitnil se tím jak její život, tak život celé její rodiny. Je vaší vlastní vinou, že na ně to okolí kouká skrz prsty - nemáte právo nutit je, aby se cítili jinak, jde o dospělé lidi. Vaše konverze vás jim nenadřadila, nepřipsala vám žádné společenské zásluhy nebo jiné pozitivní kvality, na jejichž základě byste mohly něco takového vymáhat. Neznamená pro společnost VŮBEC NIC. Tedy krom již zmíněných negativ, která jim tou změnou vnucujete.

 Jste si ovšem moc dobře vědomy toho, že kdybyste v takové míře zasahovaly do životů druhých lidí v nenáboženských kontextech, následovalo by obdobné všeobecné opovržení či dokonce tresty, které byste vnímaly jako oprávněné. Tyto tresty a opovržení se ovšem snažíte blokovat prohlášením oněch negativ za "součást náboženství", které je zřejmě "nekritizovatelné a nutné respektovat". Kritizovatelná a kritizovaná jsou přitom u nás všechna náboženství, stejně jako ironizována, parodována a jinými způsoby zapojována do veřejného diskursu. Nikdo s tím nemá takový problém, aby se bránil citacemi Listiny základních práv a svobod či Ústavy. Každý si od toho dokáže udržet patřičný odstup. Až na vaši muslimskou komunitu jsme nesmírně tolerantní zemí. Naopak na segregaci dle pohlaví, nucení do zahalování žen či malých děvčátek a vyžadování porážky zvířat bez omráčení není tolerantního vůbec nic, což by vám nedělalo problém konstatovat ještě na základní škole či později do doby vaší konverze.

Tolik tedy k tomu, jak jste celospolečensky vnímány a jaké má vaše konverze dopady. Jinou možnost změnit to než víru opustit prakticky nemáte. To je holý fakt, který nezměníte tím, že zrovna vy budete se svým Ahmedem a malým Karimkem a Latifkou navenek spokojeně žít kdesi v metropoli nebo na maloměstě. O životě na venkově, kde jsou celospolečenské a příbuzenské vazby daleko silnější, pro vaše vlastní dobro neuvažujte raději vůbec. Přestěhovat se tam není lehké pro kohokoli zvnějšku - a ne, není to něco, co by muselo být vnímáno pouze negativně. Už proto, že ti lidé tam jsou spokojení a necítí se nijak ochuzení tím, že tam není přítomen ten či onen nepůvodní element. Můžete jim vyčítat xenofobii, ale maximum, čeho tím dosáhnete, bude, že naprosto nebudou chápat, co by na tom jejich způsobu života a smýšlení mělo být špatného. V horším případě je nebudete vůbec zajímat.

Dovolte mi se s vámi rozloučit příslibem, že já jednak udělám vše pro to, abych se v budoucnu nedostala do situace, ve které jste teď vy, jednak nabídkou maximální možné pomoci, které budu schopna, při nastíněném řešení této situace, kterého byste někdy chtěly využít. Berte zároveň na vědomí, že nejste v pozici, ve které byste si kladly podmínky, jakým způsobem vám má být v případě potřeby pomáháno. Navržené řešení je jediné, kterého jsem ochotna se účastnit. Jinými slovy: nehodlám měnit názory lidí na vás coby praktikující konvertitky neochotné islám opustit. Z mé strany možnost opustit islám máte kdykoli. Mé maximum je informovat nemuslimy, že je mezi vámi dost těch, které už poznávají, zač je toho islámu halal (opakuji: v závislosti na míře bigotnosti), a které by rády tuto víru a celý muslimský způsob života poslaly k čertu a žily jako dříve. Konec konců, v budoucnu se vám toto mé maximum může hodit stejně jako jakákoli jiná prevence, které bych se věnovala.

P.S.: míru, do jaké budu vaši současnou pozici, status či případné nároky vámi vznášené tolerovat, si s dovolením či bez něj nadále určím sama, tak jako doposud.