Prosím vás pěkně,
zjistila jsem v poslední době následující:
Máme tu umírněné
muslimy.
Jejich umírněnost
se projevuje třeba tak, že jim vadí, když si několik desítek
metrů od místa, kde se scházejí ke svým rituálům (a které
ovšem stále je dle českých zákonů světskou, nikoli sakrální
budovou), někdo dá na ulici k obědu guláš obsahující vepřové
maso.
Pokud tito umírnění
muslimové náhodou najdou před vstupem do mešity pohozenou
vepřovou hlavu, berou to jako „zvyšování napětí ve společnosti“. Tedy že asi ona hlava znepokojuje nemuslimskou
majoritu, protože přece by ti umírnění to „napětí ve
společnosti“ nevytvářeli sami, že...
Tož tak.
Umírněné muslimy
tu pochopitelně nejspíš máme, byť ta umírněnost je i u nich
dost sporná. Je jasné, že to nejsou ti, co chodí do té mešity a
vymezují se proti guláši a kusu syrového vepřového masa, který
je pro zbytek místních obyvatel problematický maximálně tak z hygienického a estetického hlediska. Z tohoto hlediska se dá říci,
že se v mešitě schází právě to nejradikálnější jádro
místních i projíždějících muslimů, jedoucích ten salafismus
na plné obrátky. U těchto lidí se vůbec nemusíme bavit o tom,
jak moc se chtějí začlenit do společnosti, která místo jejich
Mohammeda vyznává... no, právě ten guláš, a vepřové hlavy
obvykle nikde nepohazuje, ale zpracovává je na jiné, neméně
uctívané a oblíbené poživatiny. Tady ta nekompatibilita je
prostě evidentní, a pokud to chce policie vyšetřovat jako nějaký
přestupek jdoucí „proti náboženství“, je jasné, že musí
nejdříve akceptovat, že to náboženství to pravidlo týkající
se vepřového ve svém kodexu dogmat má a že platí nejen pro
věřící a praktikující muslimy (tedy směrem dovnitř komunity),
tak právě i NAVENEK, tedy že je nutné ho aplikovat i na NEVĚŘÍCÍ,
kteří se řídí svým vlastním sekulárním právním řádem.
Tedy jde o aplikaci dvojího práva – sekulárního právního řádu České republiky (které by onu vepřovou hlavu řešilo maximálně z výše uvedených hledisek), a islámského práva šaria, které právě výše demonstrovaným způsobem zahrnuje jak samotné muslimy, tak upravuje chování NEMUSLIMŮ VŮČI MUSLIMŮM. Garantem českého právního řádu je výlučně český stát. Kdo je garantem islámského právního systému šaria? Pan Muneeb Hassan Alrawi, šéf brněnské mešity a Ústředí muslimských obcí, to skutečně není. Ono totiž tohle právo šaria ŽÁDNÉHO garanta nemá...
Mimochodem, nezaručuje náhodou náš český právní řád to, že na našem území nebude aplikován žádný další právní řád? Umožní náš právní systém aplikaci například rodinného práva dle středoafrických nebo tichomořských zvyků, resp. tamních právních systémů? Pokud ne, proč by to měl činit v případě islámu? Je to v podstatě totéž, jako by na stejném území chtělo vládnout patnáct králů či jiných panovníků. Úplně to popírá naši státní suverenitu. Ví to samozřejmě každý, kdo u nás absolvoval základní školní docházku. Smutná to vizitka policie i dalších částí justice.
Tedy jde o aplikaci dvojího práva – sekulárního právního řádu České republiky (které by onu vepřovou hlavu řešilo maximálně z výše uvedených hledisek), a islámského práva šaria, které právě výše demonstrovaným způsobem zahrnuje jak samotné muslimy, tak upravuje chování NEMUSLIMŮ VŮČI MUSLIMŮM. Garantem českého právního řádu je výlučně český stát. Kdo je garantem islámského právního systému šaria? Pan Muneeb Hassan Alrawi, šéf brněnské mešity a Ústředí muslimských obcí, to skutečně není. Ono totiž tohle právo šaria ŽÁDNÉHO garanta nemá...
Mimochodem, nezaručuje náhodou náš český právní řád to, že na našem území nebude aplikován žádný další právní řád? Umožní náš právní systém aplikaci například rodinného práva dle středoafrických nebo tichomořských zvyků, resp. tamních právních systémů? Pokud ne, proč by to měl činit v případě islámu? Je to v podstatě totéž, jako by na stejném území chtělo vládnout patnáct králů či jiných panovníků. Úplně to popírá naši státní suverenitu. Ví to samozřejmě každý, kdo u nás absolvoval základní školní docházku. Smutná to vizitka policie i dalších částí justice.
Zpátky ale k těm
umírněným muslimům. Těm, co tedy s (vůči vepřovým hlavám a
gulášům se vymezujícími) salafistickými šariátníky nemají
zdánlivě moc společného, protože se od těchto lidí drží
stranou a do mešity nechodí... Ovšem v tom je právě ten problém:
ti „začlenění“ nikdy nedokážou jakkoli působit na ty
salafisty. Sami vědí moc dobře, o jakou hrůzu u nich jde, konec
konců před ní sami mnohdy utekli ze zemí původu. Vědí, že
salafisti fungují na rovině „buď se podřídíš, nebo nejsi
správný muslim – a pak raději zemři“. Nikdo z těch
začleněných, nepraktikujících muslimů nebude nikdy dávat v
šanc svůj život a bezpečí, které tu u nás třeba po dlouhé
době konečně získal, aby „reformoval islám“ nebo „umírňoval
radikály“.
Tihle lidé se snaží splynout ve vlastním zájmu zachování života svého a svých blízkých. A pokud náš právní řád ustoupí právě těm radikálům, pak jim dojde, že to musejí dělat ještě dvakrát tolik – protože by je ten samý český právní řád před radikály absolutně neochránil. Nemusejí ostatně koukat jen na vyjádření salafistům směrem k vepřovým hlavám a českým gulášům, znají to už třeba právě z aplikace islámského rodinného práva. Stanoví-li totiž islámské právo jako fakt, že v rodině je garantem náboženské výchovy dětí otec, který je za vedení dětí k islámu zodpovědný, pak v případě rozvodu a řešení otázky svěřování dětí do péče české soudy kašlou na případné přání matky, aby děti směly vyrůst jako sekulární či následovat vyznání matky, a děti svěří do péče právě tomu otci, čímž je zajištěno, že z dětí budou za každou cenu muslimové.
Toto u nás již nějakou dobu probíhá, podobným způsobem české právo nahlíží třeba na obřízky chlapců prováděné proti vůli matek (obřezat z náboženských důvodů je českým právem preferováno před neprovedením obřízky). Chtějí-li se tedy případně oni „umírnění, začlenění“ muslimové u nás islámu zbavit, něco nepraktikovat, případně z něj vystoupit úplně, český právní systém na ně tímto způsobem s prominutím vystrčí pozadí. Sice je to nechá udělat, ale upřednostní vždy ty, kteří budou mnohem ortodoxnější a proti české společnosti jdoucí než oni sami, a navíc se bude houby starat o to, jak moc jim tu kvůli těm radikálům půjde o život. Exmuslim a nepraktikující muslim to má kvůli islámskému právu šaria, které trvá na tom, že se mu právní systémy sekulárních a nemuslimských států podřídí, velmi těžké kdekoli na světě, tedy i u nás. A my, pokud chceme takovým lidem pomoci, musíme bojovat právě vůči zásahům práva šaria do našeho právního řádu.
Tihle lidé se snaží splynout ve vlastním zájmu zachování života svého a svých blízkých. A pokud náš právní řád ustoupí právě těm radikálům, pak jim dojde, že to musejí dělat ještě dvakrát tolik – protože by je ten samý český právní řád před radikály absolutně neochránil. Nemusejí ostatně koukat jen na vyjádření salafistům směrem k vepřovým hlavám a českým gulášům, znají to už třeba právě z aplikace islámského rodinného práva. Stanoví-li totiž islámské právo jako fakt, že v rodině je garantem náboženské výchovy dětí otec, který je za vedení dětí k islámu zodpovědný, pak v případě rozvodu a řešení otázky svěřování dětí do péče české soudy kašlou na případné přání matky, aby děti směly vyrůst jako sekulární či následovat vyznání matky, a děti svěří do péče právě tomu otci, čímž je zajištěno, že z dětí budou za každou cenu muslimové.
Toto u nás již nějakou dobu probíhá, podobným způsobem české právo nahlíží třeba na obřízky chlapců prováděné proti vůli matek (obřezat z náboženských důvodů je českým právem preferováno před neprovedením obřízky). Chtějí-li se tedy případně oni „umírnění, začlenění“ muslimové u nás islámu zbavit, něco nepraktikovat, případně z něj vystoupit úplně, český právní systém na ně tímto způsobem s prominutím vystrčí pozadí. Sice je to nechá udělat, ale upřednostní vždy ty, kteří budou mnohem ortodoxnější a proti české společnosti jdoucí než oni sami, a navíc se bude houby starat o to, jak moc jim tu kvůli těm radikálům půjde o život. Exmuslim a nepraktikující muslim to má kvůli islámskému právu šaria, které trvá na tom, že se mu právní systémy sekulárních a nemuslimských států podřídí, velmi těžké kdekoli na světě, tedy i u nás. A my, pokud chceme takovým lidem pomoci, musíme bojovat právě vůči zásahům práva šaria do našeho právního řádu.
Tedy: milí
salafisté z brněnské, pražské či jakékoli jiné mešity.
Přišli jste do země, kde se v hojné míře konzumuje vepřové i
alkohol a kde se ženy nezahalují. Informováni jste o tom do
jednoho byli úplně všichni. Nespadli jste k nám z jiné planety.
Vstupem na naše území jste akceptovali tento fakt i to, že se
plně podřídíte zde platnému právnímu řádu. Že z něj
nebudete požadovat výjimky (nejen proto, že by nikdo z místních
nepožadoval výjimky zase z právních řádů vašich zemí či z vašeho slavného práva šaria) a že ani nebudete zkoušet
aplikovat pro vás podstatný jiný právní řád na nikoho jiného
než na sebe sama, tím méně na někoho, kdo není muslimem a
nějaký další právní řád ho absolutně nemusí zajímat. Tedy
setkáte-li se v našem prostředí s něčím, co vám dle vašich
názorů či právně-náboženských dogmat vadí, vadí to jen a
pouze vám, nikomu dalšímu. Máte v podstatě jedinou možnost:
opustit ono dogma, které způsobuje, že vám daná věc, běžně
aplikovaná v našem prostředí, vadí. Druhou možností pak je
opuštění území, kde se ona věc běžně aplikuje. Třetí
možnost, tedy aplikaci vašich dogmat na náš právní řád, vám
náš právní řád fakticky neumožňuje. Vadí-li vám vepřové,
najděte si k životu takový prostor, kde to bude vadit všem. Pokud
to části obyvatelstva na jednom území s vámi nevadí, pak se oni
nebudou přizpůsobovat vám. Zvláště když hosty jste vy na
jejich území a ne naopak.