OK, pokusím se to
vzít maximálně racionálně a nezamotat se příliš do toho
všeho, co cítím, že je k tomu potřeba říct.
Kostel i katolická
mše jsou konstanty mimo dosah muslimů, takže ty tu příliš
rozebírat nemusím. Šlo o rozhodnutí katolické církve tuto akci
uspořádat, paradoxně až poté, co byl odhlaven jeden z jejích
kněží, jiní mrtví si asi pietu nezaslouží. V tomto je tedy
katolická církev oproti islámu a vlastně i oproti celé
společnosti (včetně sekulární české) v těžké defenzivě,
resp. rezignaci na své základní poslání. Nicméně se nakonec
odhodlali aspoň k tomuto aktu. Matně si vzpomínám, že jsem se
loni v prosinci ještě s nebožtíkem Blokem proti islámu
zúčastnila podobné akce, která ovšem měla poněkud skromnější
a méně okázalejší a manifestativní charakter, konala se v
kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle, kam by se davy věřících
tak jako tak nevešly, takže se o akci ani nezajímala média...
pikantní ovšem bylo, že EVANGELICKÝ farář Mikuláš Vymětal
(organizátor MUSLIMSKÉ účasti na včerejší bohoslužbě) onu
prosincovou modlitbu „tajně“ monitoroval zpoza závěsu u
kostelních dveří a byv odhalen, upaloval, až se mu paty blýskaly,
místo aby se ke křesťanským souvěrcům připojil v
ekumenické bohoslužbě. Dobré je zmínit i to, že na prosincové
bohoslužbě byli přítomni ti, kteří jsou v kontaktu s křesťany
islámem pronásledovanými na Blízkém východě. Nevím, zda někdo
takový byl na dnešní monstrakci v chrámu na náměstí
Jiřího z Poděbrad. Ovšem jak říkám, proti shromáždění
katolíků za tímto účelem nic nenamítám.
Pak je tu ovšem
právě onen prvek islámského a multikulturního politického
aktivismu, realizovaný skrze skupinu nekatolíků, resp. nekřesťanů
(také se jim dá z pohledu křesťanství říkat pohani, dají se v to ovšem počítat i sluníčka samotná - pražské kostely jinak bývají prázdné, až běda...)
účastnících se těchto bohoslužeb v chrámu Páně. Doneslo se
mi, že několik pražských kostelů přítomnost muslimů na svých
bohoslužbách odmítlo, nepátrala jsem po tom, čím to zdůvodnili.
Jen Nejsvětější Srdce Páně na již zmiňovaném „Jiřáku“
neodolalo. Vidím za tím právě nátlak bonzfaráře Vymětala,
který zřejmě nemá dostatek vlastních křesťanských prostor,
které by muslimům k akci nabídnul a pozval tam televizi.
Nicméně pojďme si
to trochu rozebrat. Společenství osob kolem obou pražských mešit
(přijměme výrazivo šéfa té druhé Badera Eknafitha z Kuvajtu,
který svou mešitu má dodnes registrovanou jako jazykovou školu...
aspoň víme, na čem jsme) a šéf jedné muslimské organizace
konkurenčního rázu projevili zájem vyjádřit úctu obětem
islámského terorismu a od terorismu se distancovat.
Kde, táži se, je
psáno, že tak nutně museli učinit právě skrze účast na katolickém bohoslužebném obřadu v křesťanském svatostánku?
Samozřejmě nikde.
Mohli tak učinit již dávno v rámci svých vlastních bohoslužeb
v mešitách, když už je tedy mají, mohli si tam dokonce pozvat i
média, obětí muslimského terorismu je k tomu snad už dostatek (a
kdyby jen terorismu)... Mimochodem, silně pochybuju, že by na běžnou katolickou bohoslužbu byla BEZ ÚČASTI MUSLIMŮ
zaměřena taková pozornost médií.
Šlo tedy evidentně
o výměnný obchod. Muslimští aktivisté z mešit a sluníčkáři
s sebou přivedli kamery a mikrofony, čímž se do médií dostali i modlící se katolíci, se svou značně nepevnou pozicí ve
společnosti (církevní restituce už zas jedou v médiích co
týden) a vnitřními rozkoly jedoucími na rovině Duka –
Halík.
No nic. Tak tedy –
muslimsko-sluníčkářský aktivismus s cílem dostat muslimy do
kostela před kamery. Pieta ze strany muslimů přítomna nebyla
– pusťte si ta videa z akce znovu. Všichni do jednoho se tam
chovali jako filmové hvězdy na červeném koberci. Ty široké
úsměvy, to teatrální bratříčkování se s nemuslimy, Bader s
pravděpodobně nabarvenými vlasy i vousy, Vymětal hrající svou
obvyklou roli „pokorného křesťana“, ovšem dostatečně se
zároveň vystavující před kamery, muslimky uvazující si svůj
šátek...
Tady bych se chvíli
ráda zastavila, protože se tím teď zaobírám i jinde. „Muslimky
uvazující si svůj šátek.“ Nebo ještě lépe řečeno: české
konvertitky k islámu. Obvyklá PR součást mešit. Známé tváře,
a teď nemyslím jen Romanu Červenkovou. Oddělení pro styk s
veřejností, okázale demonstrující zpod hidžábu své islámské
štěstí, často i s malým muslodítkem při sobě. Musím ovšem
trvat na tom, že právě konvertitky nepředstavují umírněnou
součást islámu. Což je o nich i známo a média si toho kupodivu
všimla třeba v případě té Romany, která chca-nechca musí coby
muslimka souhlasit s trestem za veřejné projevy homosexuality,
včetně vězení nebo kamenování. Potřebuje-li mešita něco
pozitivně odprezentovat, vždycky tam budou tyto ženy. Ty, které
dodržují pravidla islámu mnohem důsledněji než rodilé
muslimky... které tu ovšem taky žijí, jen pro mešitu nemají
takový význam při dosahování politických cílů. Co s
muslimkou, která se nezahaluje a třeba ani do mešity
nechodí... ta sotva udělá něco pro ty, které se zahalovat
chtějí. A samozřejmě: hovořilo se o tom, že na akci byli
MUSLIMOVÉ. MUŽI. Byli? Kromě zmíněných (Bader, Abbás, Sáňka)?
Pár ano, ale evidentně jim jmenovaní nevadí. Jeden tedy lže v
otázce mešity nemešity, druhý je tak bigotní, až z toho má
modřinu na čele, třetímu z mešity policie tahala ilegály už
předloni. To nevymyslíš.
Byla tam i další
součást představení, krom havloidního svíčko-srdce a lidského
řetězu. Všiml si někdo, co muslimky před kostelem rozdávaly?
Ano, čistě náhodou šlo o mešitou vydávané propagandistické
brožurky o islámu. Na PIETNÍ AKCI za KŘESŤANSKÉ MRTVÉ si
skupina těchto osob dělala vlastní promo. Něco na způsob toho,
když se celebrity z Hollywoodu fotí před plakátem svého
nejnovějšího trháku.
Ovšem buďme rádi,
protože právě k obsahu těchto brožur můžeme přejít. Mám je
tu už z dřívějška, takže jsem napřed. Je vcelku lhostejné,
které zrovna na místě rozdávaly, obsah je občas v některých
pasážích totožný. „Lidská práva v islámu“ nicméně
potěšila, advokáti na tento text mají poměrně jasný názor...
Pravděpodobně tam byl materiál zaměřující se na pojetí ženy
v islámu v porovnání s křesťanstvím (a judaismu).
Velmi doufám, že si ho přítomní katolíci přečetli aspoň
po bohoslužbách. Před nimi to evidentně nikdo neudělal –
to, co je uvnitř, by totiž sotva kterého křesťana nechalo
chladným. A je to zároveň to, kvůli čemu celý tenhle blog píšu:
definuje to vymezení se muslimů vůči křesťanům – MUSLIMŮ,
nikoli ISLAMISTŮ nebo TERORISTŮ. Je potřeba se zkrátka seznámit
s tím, jak TAKZVANĚ UMÍRNĚNÍ muslimové křesťanství vnímají
a proč tedy pro ně účast na katolické bohoslužbě měla veskrze
pozitivní efekt, krom již zmíněných světských kamer. Pojďme
tedy na tu islámskou teologii a la promo brožury:
Muslimové se akce
zúčastnili jako muslimové. To dá tak nějak rozum, že. Jak jsem
zmínila, nese to s sebou to, že se přítomné muslimky důsledně
vizuálně odliší od nemuslimek skrze zahalení. To je základním
významem zahalení v islámu, tedy spolu ještě s jednou věcí:
zahalením muslimka sebe sama identifikuje jako ženu. Má to
opodstatnění především v hadísech, tedy vyprávění o skutcích
Proroka, který důsledně trval na odlišení mužského oděvu od
ženského. Nejde jen o pokrývku hlavy, všechny přítomné
muslimky měly i další kus halal oděvu, který jim zakrýval
obrysy těla. Tedy – amorfní a zahalené PR muslimky-konvertitky
se u nás snaží cosi pozitivně reprezentovat.
V kostele. Mám
dohledávat rozhovor, ve kterém se část těchto muslimských
konvertitek vyjádřila v tom smyslu, že jim z těch či oněch
důvodů nevyhovovalo křesťanství, mnohdy praktikované v jejich
původních rodinách? Jedním z těchto důvodů bylo například
to, že prý „ti svatí na obrazech pořád tak přísně
koukají“... V chrámu na Jiřáku to asi nevadilo. Nejde jen o
jeden rozhovor, ono diplomové a bakalářské práce, které s
muslimkami-konvertitkami dělají nadšené sluníčkářky, tohle
potvrzují taky. Tedy – vymezení se vůči křesťanství oděvem
i slovem.
Toto ovšem ještě
nesouviselo tolik s obsahem těch rozdávaných brožur. Pokusím se
to nějak shrnout a nebudu se starat o to, v jakém šoku z toho
laskavý čtenář může být:
- Ježíš je muslimy chápán jako MUSLIMSKÝ prorok, jehož posledním následovníkem byl Mohammed.
- Křesťanství je chápáno jako jakási forma „prvotního islámu“, ještě před samotným narozením a působením Mohammeda.
- Boží Trojici islám neuznává. Ježíš tak byl pouhým člověkem, uctívat jej jako Boha je dle islámu modloslužebnictví.
- Islámské promo brožury opakovaně zdůrazňují, že postavení muslimek v islámu je mnohonásobně lepší (jak pro ženy, tak pro muže) než postavení křesťanek v křesťanských společnostech nebo židovek v rámci judaismu.
- Něco z rodinného islámského práva: přijme-li křesťanka za muže muslima dle předepsaného islámského rituálu, její děti z křesťanského (nebo jiného) předchozího svazku jsou okamžikem tohoto sňatku považovány automaticky za muslimy (bez ohledu na jejich případný křest, natož jejich vlastní vůli).
- Křesťanka vdaná za muslima může svou víru vyznávat, ale své děti nesmí odrazovat od islámu, naopak by je k němu měla vést (od 7 let věku dítěte nad tím přebírá dohled otec, resp. muslimský otčím).
- Pokud muslimský muž svou manželku (bývalou křesťanku) přivede k islámu, získá za to u Alláha větší odměnu.
- V případě rozvodu přecházejí děti do péče otce, aby dohlédl na jejich vedení k islámu. (Chtějí-li tedy v dospělosti od islámu apostovat a stát se třeba křesťany, stojí proti otci, resp. otčímovi.)
- Dědické právo: muslim nesmí dědit po nemuslimovi, nemuslim nesmí dědit po muslimovi. (Konvertitky se tak vzdaly toho, co by jim dle našeho právního řádu patřilo. Mnohdy to jejich rodiče dokonce ošetřili i v rámci našeho práva a přímo je vydědili na důkaz nesouhlasu s jejich konverzí.)
- Zemře-li křesťan a před smrtí vysloví šahadu (muslimské vyznání víry), je to bráno tak, že mu ve vyslovení pomohl Alláh – stal se tedy muslimem a dědit po něm lze.
- Účast na svátcích nemuslimů se nedoporučuje, lze ovšem nemuslimy obdarovávat dárky v jiné dny roku, než na které připadají např. křesťanské svátky.
Uff. Myslím, že je
z toho dostatečně zřejmé, za jak křesťanství nadřazený se
islám považuje. Přidejte si k tomu pro větší efekt ještě celý
koncept halal stravy, založený výlučně na vynucování si
rituální potravy na primárně křesťanských společnostech. Nebo také forma náboženské daně - chce-li nemuslimský výrobce potravin obchodovat s muslimy, nechť si zaplatí poplatek deklarující, že jeho káfirské jídlo je pro muslimy vhodné... muslimové mu na oplátku zaplaví domácí trh svými pro muslimy vhodnými potravinami, které budou tak laciné, že domácí výrobce nakonec nemá jinou možnost než vyvážet své zboží jinam... do muslimských zemí! Nechutně obrovský byznys, navzájem se podporující a násobící s tím ropným. Doklad úžasného vztahu islámu a křesťanství, který má dnes každý ve své spíži.
Závěr? Oběti
muslimského terorismu dle mého názoru nepotřebují jiné muslimy
účastnící se křesťanských bohoslužeb či podobných aktivit. Nepotřebují dokonce ani svíčková srdíčka a lidské řetězy kolem kostelů. Potřebují dvě věci:
- aby výše popsané součásti islámu zmizely,
- aby ty celebrity z řad konvertovaných hidžábnic a jejich mahramů z vedení mešit místo těchhle show zvedly zadky a samy něco proti tomu muslimskému terorismu udělaly, nebo těch obětí holt bude přibývat... a budou to i muslimové, včetně reakcí nemuslimů na muslimský terorismus. Křesťanská společnost má spoustu přísloví a pořekadel vztahujících se k trpělivosti, od božích mlýnů přes tiché vody omílající břehy k utrhávajícím se uchám džbánů až po ozvěnu vracející se z lesa a nakonec i onu svini, na kterou se vždy vaří voda. Z toho, že si konvertitská ohidžábovaná celebrita hačne jednou před kamerami do kostelních lavic, nemá nikdo vůbec nic. (Krom pozitivně prezentovaného islámu i přes všechny výše zmíněné rozpory a paradoxy, což ale není cílem majoritní společnosti, která s islámským terorismem musí nedobrovolně bojovat.) Muslimský terorista se dřepících hidžábnic vážně nelekne, no a „umírněný muslim“ ve verzi „mešita“ to chápe tak, jak bylo již popsáno. Mám dokonce za to, že v budoucnu nás čeká možná i nějaká ta hlavička uříznutá podobné konvertované, zahalené a v kostele sedící pipeně. Tak jako padají islámu za oběť muslimové samotní už dnes.
Nu a tomu panu Sáňkovi, který v jakémsi proslovu právě na této akci plkal něco o tom, kolik žen je prý denně v Praze znásilněno: "Nedělejte hloupého, to číslo je vyšší o počet znásilnění v rámci muslimských svazků, uzavřených mj. i ve vaší slavné mešitě. Klidně vás v rámci vašeho islámu nechám žít s ideou, že jde ze strany těch nebožaček o dobrovolný sex, jak to mají ostatně přikázáno... Ale zároveň budu podporovat každého, kdo jim je schopný z toho hnusu jakkoli pomoct. Právníky, policisty včetně zásahových jednotek, klidně i pouliční gangy nebo silné sousedy schopné vymlátit z místních muslimských sexuálních násilníků duši i s touhle částí práva šaria, která tu je realizována s vaším ctěným vědomím... Mimochodem, pod těmi rozdávanými brožurami jste podepsaný vy coby odpovědný redaktor. Riziko jste tedy znal.
To, že jste se sám rozhodl konvertovat je vaše soukromá věc. Ale nápad, že zrovna naše země je pro islám vhodnou, asi nebyl z těch nejšťastnějších, které jste kdy dostal. Momentálně jste ve fázi, kdy svůj islám vnucujete lidem víc, než tak činí jakýkoli vyznavač jiné víry - opravdu nám tu po ulicích neběhají davy buddhistů, hinduistů nebo křesťanských mnichů v takové míře, jako se lze na ulici setkat s islámem. Připomínat vám, že jste v sekulární zemi, tedy že jinak na ulici nepoznáte, v kdo co věří, asi nemá smysl. Přesto to udělám: lidé mají právo na nevíru. Lidé mají právo celý ten váš islám odmítnout. Lidé mají právo vyznávat jiná náboženství než islám. Mají právo svou víru islámu nadřadit. Lidé mají právo neřešit, co si o nich nějaký islám myslí. Měli tahle práva dokonce ještě dřív, než jste začal ublíženecky kvičet o rasismu a xenofobii směrem k islámu. Ten kvikot jim ta práva nesebere. Ani kdybyste si ho podepřel tureckými nebo jinými jadernými zbraněmi."
