Je sobota, 31. ledna 2015.
Chystám se na ohlášenou demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze,
pořádanou dvěma aktivisty ve spolupráci s občanskou iniciativou Islám v
ČR nechceme. Tato akce má být zaměřena na další osvětu veřejnosti ve
věcech týkajících se negativních jevů spojených s islámem, vyjádření
legitimních obav a odmítnutí těchto jevů (potažmo islámu jako takového) a
vznesení apelu na zodpovědné osoby v naší zemi, aby se těmito otázkami
zabývaly i například při řešení problematiky uprchlictví a imigrace do
naší země. Demonstrace má být zakončena průvodem ze Staroměstského
náměstí směrem k budově ministerstva vnitra na Letné.
Tak jako na minulou akci iniciativy Islám v ČR nechceme (demonstrace na Hradčanském náměstí 16. ledna) jedu metrem. I tentokrát mám s sebou svůj oboustranný transparent - na jedné straně je citát Pamely Geller "VČERA UMÍRNĚNÝ - DNES NA TITULCE!" (odkazující na fakt, že radikální muslimy nelze od neradikálních oddělit či jakkoli rozeznat, dokud nespáchají tak závažný trestný čin, že se jím musejí zabývat i média), na druhé straně pak karikaturu vlajky Saúdské Arábie, kterou před několika lety představil nizozemský politik Geert Wilders (a jejíž použití mu vyneslo na nějakou dobu nutnost přidělení 24hodinové policejní ochranky a ukrývání se i s rodinou na neznámém místě, protože mu bylo ze strany muslimů vyhrožováno smrtí) - na této vlajce je místo šahady (muslimského vyznání víry "není božstva mimo Alláha a Mohammed je jeho prorok") arabsky napsáno "Islám je lež, Mohammed je zločinec, Korán je jed". Na metro jdu jako obvykle pěšky a transparent nijak neskrývám, stejně jako cestou v metru. Vystupuji na Můstku a z ulice 28.října mířím přes Příkopy na Staroměstské náměstí. Nikdo si mě ovšem příliš nevšímá a nikomu můj transparent nevadí.
Na Staroměstském náměstí jsem cca půl hodiny před začátkem akce. U Husova pomníku vidím jakousi skupinku s vlajkami, jinak zde je běžný turistický ruch, vydám se tedy k nim v domnění, že jde stejně jako v mém případě o příliš brzy příchozí spoludemonstranty. Bližší pohled na vlajku mi ovšem prozradí, že mířím spíš do tábora oponentů - nejde totiž o českou vlajku, ale o českou vlajku doplněnou o prvek "kola od vozu" z romské vlajky. Sleduji, jak se zde chystá "protidemonstrace", označená za náboženské shromáždění (na které se nevztahuje ohlašovací povinnost), údajně na téma "za mír a soužití všech se všemi". Dáma v typicky nápadném kostýmu se ukáže být paní Ivanou Mariposou Čonkovou, proromskou aktivistkou, dále je zde evangelický kněz Mikuláš Vymětal a pak asi třicítka příznivců s transparenty. K jejich hloučku se příliš nepřibližuji, nestojím o zbytečné konflikty či neplodné diskuse, procházím se opodál a čekám, až si odbudou svou akci a uvolní místo akci, na kterou jsem dorazila já. "Náboženské shromáždění" začíná, kdosi hraje na kytaru a ostatní zkoušejí zpívat mně neznámé písně, pak zaslechnu slova kněze o tom, že tam má na stole položené vedle sebe křesťanskou Bibli, židovskou bibli, korán a Ústavu ČR. Nějak jsem dál nezachytila, co to mělo dokazovat. Pak jsem ještě slyšela pár slov z jeho povídání o Mistru Janu Husovi, pod jehož pomníkem stáli - ne že bych měla pocit, že by se jmenovaný Hus kdy nějak pozitivně vztahoval k islámu nebo jakýmkoli minoritám, ale asi zkrátka řečník musel něčím zabít čas. Víc jsem tomu opravdu nevěnovala pozornost.
Poledne se blíží, přicházejí další a další spoludemonstranti, s vlajkami i transparenty, přibývá i policistů po stranách náměstí. "Náboženské setkání" je skončeno a za asistence policistů se jeho účastníci i s vlajkami a svými transparenty přesouvají nalevo od Husova pomníku, poblíž Staroměstské radnice, kde hodlají setrvat po celou dobu ohlášené demonstrace a občas ji narušovat skandováním z mého pohledu nesmyslných hesel. To už jsou ovšem na místě organizátoři demonstrace, připravují pódium a zvukotechniku, přicházejí první řečníci. V hloučku lidí vidím paní poslankyni Janu Volfovou, pozdravím se s pár známými z předchozích demonstrací, hrdě si podržím vlajku IVČRN a odmítnu další odznak této iniciativy, který jsem si přinesla už z domova a které na místě rozdávají dobrovolníci. Obcházím kolem a všímám si jak přítomnosti několika hloučků lidí, kteří svým vzhledem dávají najevo svou příslušnost k extrémní levici (jakýsi mladík s maskou Anonymous vcelku hrdě komusi sděluje, že je z hnutí ProVlast), tak i televizních štábů Prima FTV a České televize. Jinak je ovšem složení účastníků této akce obvyklé - senioři a seniorky s pejsky i bez, rodiny s dětmi, studenti a mládež i běžní lidé v produktivním věku. Nevěnuji tedy oněm extrémističtěji vyhraněným jedincům pozornost, ostatně jsem se vůči jejich přítomnosti vymezila dostatečně na facebookové pozvánce k této akci, víc jako běžný demonstrant dělat nemohu, stejně jako jim nemůžu zabránit kamkoli chodit. Dav roste, musím se proplétat mezi čím dál větším množství lidí - snažím se pohybovat, abych se zahřála. Tentokrát nechci při demonstraci stát v první řadě jako minule, nemusím být pokaždé na všech fotografiích a záběrech v médiích.
Přiznám se, že projevy řečníků na této demonstraci jsem prakticky vůbec neposlouchala, konverzovala jsem s ostatními spoludemonstranty nebo se průběžně pohybovala kolem davu a hledala další známé. Nenechala jsem si ujít vlastně jen úvodní projev Tomia Okamury, a pak Artura Fišera, tiskového mluvčího iniciativy Islám v ČR nechceme. Mluvila tam ovšem i paní poslankyně Volfová, Jaroslav Formánek (který prý studoval v Indii), mladý rabín z Izraele, předseda Unie bezpečnostních složek Jiří Vítek (který vystoupil už na minulé demonstraci IvČRN)... V úvodu demonstrace se držela minuta ticha za oběti islámského teroru (nejnověji za dva Japonce popravené na území tzv. Islámského státu) a téměř v závěru jsme zpívali českou hymnu. Jak jsem už uvedla, proslovy řečníků se občas snažili narušit svým skandováním aktivisté z promuslimského tábora, ale málokdo jim věnoval pozornost, lidi spíš dráždila ta romsko-česká vlajka (je evidentní, že nevěří na to, že by se pokojného soužití dalo dosáhnout jen zkombinováním nějakých symbolů). Policie a antikonfliktní tým ovšem držel onen hlouček odděleně od našeho hlavního davu a případné rozrušené jednotlivce se nám víceméně dařilo odradit od reakcí na ona individua s transparenty "Island v ČR nechceme" (zřejmě parodie na iniciativu IvČRN, která ovšem běžnému člověku nic neřekne) nebo "Mám rád svůj kebab", "Bojím se IS a IVČRN" nebo "Salam alejkum = mír s vámi".
Asi po hodině projevy řečníků skončily a dav se pomalu nasměroval k Dlouhé ulici, kudy se mělo jít průvodem přes Revoluční a Štefánikův most do Letenského tunelu a z něj k budově ministerstva vnitra. Šla jsem s jednou náhodnou kolemjdoucí ve středních letech s pejskem, která prý jen vyběhla ven nakoupit brambory, ovšem uviděla na náměstí demonstranty s vlajkami a přidala se k nám a šla s námi až k Letenskému tunelu. Cestou jsme si v klidu vyměňovaly názory na islám a muslimy, myslím, že taky říkala, že by jim tu nepovolovala mešity, vyprávěla mi o svých zkušenostech s muslimkami v lázních atd. Průvod se jinak přesunoval v klidu i přes účast oněch extrémističtěji laděných skupinek, na vše dohlížel policejní doprovod i organizátoři ve žlutých vestách. Prošli jsme přes Štefánikův most i skrz Letenský tunel, kde kvůli nám stála doprava, a shromáždili se u budovy ministerstva vnitra, kde k nám ještě krátce promluvil Tomio Okamura. Pokud se cestou či u ministerstva skandovalo nějaké heslo, pak to bylo ono výstižné "My jsme tady doma!". Pan Okamura nám připomněl, abychom se zaměřili na studium islámu a zdrojů, ze kterých muslimové vycházejí a šířili na tato témata osvětu i mezi svými známými a vyvíjeli tlak na odpovědné politiky, pokud jde o nezodpovědnou imigrační politiku, přijímání uprchlíků z rizikových zemí atd.
Pokud po mě někdo chce odhad počtu účastníků, pak bych to číslo viděla někde kolem tisícovky lidí na náměstí a o něco méně v průvodu, ne všichni, kdo poslouchali projevy, se k budově ministerstva vydali s námi, přece jen tam bylo dost starých lidí či rodin s malými dětmi. Počítám v to ovšem i ty hloučky extrémistů - nakonec stále ještě mají právo vyjádřit svůj názor nebo se takovýchto akcí zúčastnit, byť třeba nesouhlasím s jejich vymezováním se vůči p.Okamurovi.
Celkově demonstraci hodnotím kladně, žádné projevy extrémismu jsem tam od těch, od kterých se to vyloženě nedalo čekat, nezpozorovala, obešlo se to i bez pyrotechniky a zbytečného kraválu. Nezbývá než poděkovat organizátorům, řečníkům, fotografům, policii i samotným účastníkům akce. A nepoděkovat médiím, která opět podhodnotila počet účastníků.
Tak jako na minulou akci iniciativy Islám v ČR nechceme (demonstrace na Hradčanském náměstí 16. ledna) jedu metrem. I tentokrát mám s sebou svůj oboustranný transparent - na jedné straně je citát Pamely Geller "VČERA UMÍRNĚNÝ - DNES NA TITULCE!" (odkazující na fakt, že radikální muslimy nelze od neradikálních oddělit či jakkoli rozeznat, dokud nespáchají tak závažný trestný čin, že se jím musejí zabývat i média), na druhé straně pak karikaturu vlajky Saúdské Arábie, kterou před několika lety představil nizozemský politik Geert Wilders (a jejíž použití mu vyneslo na nějakou dobu nutnost přidělení 24hodinové policejní ochranky a ukrývání se i s rodinou na neznámém místě, protože mu bylo ze strany muslimů vyhrožováno smrtí) - na této vlajce je místo šahady (muslimského vyznání víry "není božstva mimo Alláha a Mohammed je jeho prorok") arabsky napsáno "Islám je lež, Mohammed je zločinec, Korán je jed". Na metro jdu jako obvykle pěšky a transparent nijak neskrývám, stejně jako cestou v metru. Vystupuji na Můstku a z ulice 28.října mířím přes Příkopy na Staroměstské náměstí. Nikdo si mě ovšem příliš nevšímá a nikomu můj transparent nevadí.
Na Staroměstském náměstí jsem cca půl hodiny před začátkem akce. U Husova pomníku vidím jakousi skupinku s vlajkami, jinak zde je běžný turistický ruch, vydám se tedy k nim v domnění, že jde stejně jako v mém případě o příliš brzy příchozí spoludemonstranty. Bližší pohled na vlajku mi ovšem prozradí, že mířím spíš do tábora oponentů - nejde totiž o českou vlajku, ale o českou vlajku doplněnou o prvek "kola od vozu" z romské vlajky. Sleduji, jak se zde chystá "protidemonstrace", označená za náboženské shromáždění (na které se nevztahuje ohlašovací povinnost), údajně na téma "za mír a soužití všech se všemi". Dáma v typicky nápadném kostýmu se ukáže být paní Ivanou Mariposou Čonkovou, proromskou aktivistkou, dále je zde evangelický kněz Mikuláš Vymětal a pak asi třicítka příznivců s transparenty. K jejich hloučku se příliš nepřibližuji, nestojím o zbytečné konflikty či neplodné diskuse, procházím se opodál a čekám, až si odbudou svou akci a uvolní místo akci, na kterou jsem dorazila já. "Náboženské shromáždění" začíná, kdosi hraje na kytaru a ostatní zkoušejí zpívat mně neznámé písně, pak zaslechnu slova kněze o tom, že tam má na stole položené vedle sebe křesťanskou Bibli, židovskou bibli, korán a Ústavu ČR. Nějak jsem dál nezachytila, co to mělo dokazovat. Pak jsem ještě slyšela pár slov z jeho povídání o Mistru Janu Husovi, pod jehož pomníkem stáli - ne že bych měla pocit, že by se jmenovaný Hus kdy nějak pozitivně vztahoval k islámu nebo jakýmkoli minoritám, ale asi zkrátka řečník musel něčím zabít čas. Víc jsem tomu opravdu nevěnovala pozornost.
Poledne se blíží, přicházejí další a další spoludemonstranti, s vlajkami i transparenty, přibývá i policistů po stranách náměstí. "Náboženské setkání" je skončeno a za asistence policistů se jeho účastníci i s vlajkami a svými transparenty přesouvají nalevo od Husova pomníku, poblíž Staroměstské radnice, kde hodlají setrvat po celou dobu ohlášené demonstrace a občas ji narušovat skandováním z mého pohledu nesmyslných hesel. To už jsou ovšem na místě organizátoři demonstrace, připravují pódium a zvukotechniku, přicházejí první řečníci. V hloučku lidí vidím paní poslankyni Janu Volfovou, pozdravím se s pár známými z předchozích demonstrací, hrdě si podržím vlajku IVČRN a odmítnu další odznak této iniciativy, který jsem si přinesla už z domova a které na místě rozdávají dobrovolníci. Obcházím kolem a všímám si jak přítomnosti několika hloučků lidí, kteří svým vzhledem dávají najevo svou příslušnost k extrémní levici (jakýsi mladík s maskou Anonymous vcelku hrdě komusi sděluje, že je z hnutí ProVlast), tak i televizních štábů Prima FTV a České televize. Jinak je ovšem složení účastníků této akce obvyklé - senioři a seniorky s pejsky i bez, rodiny s dětmi, studenti a mládež i běžní lidé v produktivním věku. Nevěnuji tedy oněm extrémističtěji vyhraněným jedincům pozornost, ostatně jsem se vůči jejich přítomnosti vymezila dostatečně na facebookové pozvánce k této akci, víc jako běžný demonstrant dělat nemohu, stejně jako jim nemůžu zabránit kamkoli chodit. Dav roste, musím se proplétat mezi čím dál větším množství lidí - snažím se pohybovat, abych se zahřála. Tentokrát nechci při demonstraci stát v první řadě jako minule, nemusím být pokaždé na všech fotografiích a záběrech v médiích.
Přiznám se, že projevy řečníků na této demonstraci jsem prakticky vůbec neposlouchala, konverzovala jsem s ostatními spoludemonstranty nebo se průběžně pohybovala kolem davu a hledala další známé. Nenechala jsem si ujít vlastně jen úvodní projev Tomia Okamury, a pak Artura Fišera, tiskového mluvčího iniciativy Islám v ČR nechceme. Mluvila tam ovšem i paní poslankyně Volfová, Jaroslav Formánek (který prý studoval v Indii), mladý rabín z Izraele, předseda Unie bezpečnostních složek Jiří Vítek (který vystoupil už na minulé demonstraci IvČRN)... V úvodu demonstrace se držela minuta ticha za oběti islámského teroru (nejnověji za dva Japonce popravené na území tzv. Islámského státu) a téměř v závěru jsme zpívali českou hymnu. Jak jsem už uvedla, proslovy řečníků se občas snažili narušit svým skandováním aktivisté z promuslimského tábora, ale málokdo jim věnoval pozornost, lidi spíš dráždila ta romsko-česká vlajka (je evidentní, že nevěří na to, že by se pokojného soužití dalo dosáhnout jen zkombinováním nějakých symbolů). Policie a antikonfliktní tým ovšem držel onen hlouček odděleně od našeho hlavního davu a případné rozrušené jednotlivce se nám víceméně dařilo odradit od reakcí na ona individua s transparenty "Island v ČR nechceme" (zřejmě parodie na iniciativu IvČRN, která ovšem běžnému člověku nic neřekne) nebo "Mám rád svůj kebab", "Bojím se IS a IVČRN" nebo "Salam alejkum = mír s vámi".
Asi po hodině projevy řečníků skončily a dav se pomalu nasměroval k Dlouhé ulici, kudy se mělo jít průvodem přes Revoluční a Štefánikův most do Letenského tunelu a z něj k budově ministerstva vnitra. Šla jsem s jednou náhodnou kolemjdoucí ve středních letech s pejskem, která prý jen vyběhla ven nakoupit brambory, ovšem uviděla na náměstí demonstranty s vlajkami a přidala se k nám a šla s námi až k Letenskému tunelu. Cestou jsme si v klidu vyměňovaly názory na islám a muslimy, myslím, že taky říkala, že by jim tu nepovolovala mešity, vyprávěla mi o svých zkušenostech s muslimkami v lázních atd. Průvod se jinak přesunoval v klidu i přes účast oněch extrémističtěji laděných skupinek, na vše dohlížel policejní doprovod i organizátoři ve žlutých vestách. Prošli jsme přes Štefánikův most i skrz Letenský tunel, kde kvůli nám stála doprava, a shromáždili se u budovy ministerstva vnitra, kde k nám ještě krátce promluvil Tomio Okamura. Pokud se cestou či u ministerstva skandovalo nějaké heslo, pak to bylo ono výstižné "My jsme tady doma!". Pan Okamura nám připomněl, abychom se zaměřili na studium islámu a zdrojů, ze kterých muslimové vycházejí a šířili na tato témata osvětu i mezi svými známými a vyvíjeli tlak na odpovědné politiky, pokud jde o nezodpovědnou imigrační politiku, přijímání uprchlíků z rizikových zemí atd.
Pokud po mě někdo chce odhad počtu účastníků, pak bych to číslo viděla někde kolem tisícovky lidí na náměstí a o něco méně v průvodu, ne všichni, kdo poslouchali projevy, se k budově ministerstva vydali s námi, přece jen tam bylo dost starých lidí či rodin s malými dětmi. Počítám v to ovšem i ty hloučky extrémistů - nakonec stále ještě mají právo vyjádřit svůj názor nebo se takovýchto akcí zúčastnit, byť třeba nesouhlasím s jejich vymezováním se vůči p.Okamurovi.
Celkově demonstraci hodnotím kladně, žádné projevy extrémismu jsem tam od těch, od kterých se to vyloženě nedalo čekat, nezpozorovala, obešlo se to i bez pyrotechniky a zbytečného kraválu. Nezbývá než poděkovat organizátorům, řečníkům, fotografům, policii i samotným účastníkům akce. A nepoděkovat médiím, která opět podhodnotila počet účastníků.
